Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan kolega Skočovský.

Prosím vás, přihlašte se do rozpravy. Všichni se navzájem zdržujeme. Přihlašte se do rozpravy, program dopředu znáte. Bude to urychlení celé záležitosti. Děkuji.

Poslanec Miloš Skočovský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokládám za vhodné, abych, když už se tento případ dostal na veřejné projednávání, vás informoval, o co vlastně vůbec šlo a co v této věci je schováno.

V roce 1990 jsem byl ředitelem příspěvkové organizace Kulturně vzdělávacího střediska Brno a dohodl jsem se s bytovým družstvem Domcentrum o založení společného podniku podle příslušného ustanovení tehdy platného hospodářského zákoníku. Společný projekt mně tehdy připadal velmi výhodný pro obec. Šlo o možnost získat 50 miliónovou investici pro Brno. Uznávám, že jsem tehdy neznal přesně usnesení tehdejšího nadřízeného orgánu, Národního výboru Brno 4, podle nějž majetkové převody vyžadovaly schválení, i když jsem byl samostatnou právnickou osobou.

Vyhláška 119/1988 o hospodaření s národním majetkem tuto povinnost uvádí jen jako možnou, tehdy platné zákonné opatření Federálního shromáždění o nakládání s majetkem se týkalo pouze státních podniků. Domníval jsem se tehdy, že vytvoření společného podniku je natolik společensky prospěšné, že oproti němu nemohou být vzneseny žádné podstatné námitky. O tom, že jsem neučinil nic protizákonného, jsem byl nakonec utvrzen tím, že společný podnik byl řádné zapsán do podnikového rejstříku.

Do věci nakonec vstoupil prokurátor, ale ani z usnesení krajského soudu z listopadu 1992 jsem nevyčetl, že bych se dopustil protiprávního jednání. Smlouva byla zaregistrována a platí.

Nechci se vymlouvat na neznalost zákona. Ta jistě neomlouvá, ale po právní stránce zajišťoval celou věc komerční právník, který mě nikdy neinformoval o nutnosti předběžného souhlasu nadřízeného orgánu. Měl jsem za to, že praktickému uvedení záměru do praxe bude pochopitelně předcházet řada jednání se všemi zainteresovanými orgány státní správy a samosprávy a že v případě opodstatněných námitek je vždy možnost prostě společný podnik zrušit s tím, že vložené nemovitosti budou nadále v dispozici příslušného správce, to je magistrátu nebo patřičného obvodního orgánu nebo zastupitelstva.

Jelikož společný podnik v důsledku pasivního postoje brněnských orgánů nemohl zahájit činnost a byl jsem zvolen poslancem ČNR, rezignoval jsem v červnu 1992 na členství a všechny funkce v družstvu, ve společném podniku.

Neznám obsah vyšetřovacího spisu podrobně. Vím, že jsem podezřelý ze spáchání trestných činů podle § 127 a 255 trestního zákona. § 127 postihuje porušování závazných pravidel hospodářského styku v principu asi, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému atd. nějaké neoprávněné výhody, poruší závazným způsobem pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným předpisem atd. Jsem přesvědčen, že jsem skutkovou podstatu nenaplnil, neboť nešlo o žádné neoprávněné výhody, neporušil jsem žádný hospodářský styk a není ani jasné, zda jsem porušil obecně závazný právní předpis. Ostatně toto ustanovení se týká zejména nekalé soutěže, čili něčeho, co nemá souvislost s tímto případem.

§ 255 pak předpokládá způsobení škody nikoliv malé. vzniklé porušením povinnosti. Jelikož žádná škoda nevznikla, nepřichází použití tohoto ustanovení rovněž v úvahu.

Jiná situace by mohla teoreticky nastat, kdyby např. došlo k vypořádání majetkových podílů podle smlouvy o společném podniku tak, že zakladatelem by bylo provedeno finanční vyrovnání, tzn. OKVS Brno 4 by byla vrácena částka 1 600 000 korun a nemovitosti posléze prodány za současnou několikanásobně vyšší cenu. K této hypotetické situaci nedošlo a podle smlouvy ani dojít nemohlo. Smlouva to nedovoluje. Ani k žádné jiné nekalé machinaci s majetkem vloženým do společného podniku rovněž nedošlo.

Z přiložené korespondence společného podniku Lipka vyplývá, že jeho představitel několikrát navrhl obvodnímu úřadu a dalším příslušným orgánům státní správy a samosprávy jednání, kde jednou z variant je i odstoupení od smlouvy. Důsledkem odstoupení od smlouvy by bylo mj. prosté převedení vložených nemovitostí zpět do rukou jejich zákonného správce.

Podle nynějších právních předpisů již společné podniky neexistují. Původní smlouva se stávajícímu právnímu řádu nijak nepřizpůsobila. Vzhledem k tomu i vzhledem k faktu, o němž jsem se dověděl dodatečně (absence souhlasu nadřízeného orgánu), je smlouva sama o sobě patrně neplatná a vše bude uvedeno do původního předsmluvního stavu - viz ustanovení § 766 obchodního zákona. Předpokládám, že Magistrát města Brna již z opatrnosti podal u soudu žalobu o zrušení této smlouvy, pokud soud nenařídil likvidaci i bez návrhu. Jak je však patrno ze zmíněné a přiložené korespondence, bylo možné tyto kroky učinit dohodou stran bez zbytečného a nákladného soudního jednání.

Uznávám, že určitým slabým místem v celé věci je nevyžádání si včasného souhlasu nadřízeného orgánu. V roce 1990 však byla právní situace nezřetelná, já jako neprávník jsem se spolehl na právní čistotu celé akce, o které jsem byl informován, jelikož byla jištěna zkušeným právníkem. Kategoricky popírám, že jsem se dopustil vědomého zneužití své funkce a že by skutečným skrytým důvodem vytvoření společného podniku byl nezákonný zisk, dosažený protiprávními machinacemi se státním majetkem.

Znovu zdůrazňuji, že celá věc se dala vyřešit řadou způsobů, které odpovědní činitelé společného podniku navrhovali dopisy, adresovanými Magistrátu či obvodnímu úřadu. Proč bylo reagováno nevstřícně, podněty k trestnímu stíhání apod., nevím. Nevím, proč Magistrát jednoduše nesdělil, že společný podnik je pro jeho záměry, ať již z jakýchkoliv důvodů, nevhodný. Poté by bylo vše samozřejmě promptně uvedeno do původního stavu.

V současné době panuje zlozvyk vše politizovat a na politizování se vymlouvat. V daných souvislostech však nemohu neuvažovat tak, že v podstatě se jedná o diskreditaci mé osoby a politické strany, jejímž jsem členem. Po několika zbytečně promarněných letech, v nichž zůstala nikoliv mojí vinou nevyužita řada nabídek k řešení, si vyšetřovací orgány vyžádaly souhlas Poslanecké sněmovny k mému trestnímu stíhání, a to v době těsně před komunálními volbami.

Na úplný závěr tedy shrnuji? Státu nevznikla žádná škoda, nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání, k žádným majetkovým machinacím, nikdo se nijak neobohatil - naopak ke škodě státu byla promarněna možnost 50miliónové investice ve prospěch Brna. Administrativní pochybení - absence předběžného souhlasu - mohlo být dávno buď napraveno, nebo se všechny zainteresované strany mohly vrátit k původnímu stavu.

Pokud je v podkladech, které jsem podstoupil imunitnímu výboru a které jsou v Parlamentu k dispozici, cokoliv, co odporuje tomuto mému vysvětlení, velmi rád to uvedu na pravou míru.

Rozhodnutí o mém vydání k trestnímu stíhání nechávám plně na posouzení Poslanecké sněmovny. Imunitu považuji za instituci, která poslanci usnadňuje plnění jeho poslání, nikoliv za úkryt před jeho protizákonnou činností. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal kolega Kužílek.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím si, že jsem jeden z těch, kteří v předchozím hlasování k případu předchozího poslance reagovali spíš na to, jak se domnívali, že věc je objasněna, než na to, že by chtěli vyjádřit svůj názor na věc samu. Domnívám se, že byla v proceduře, ve které toto projednáváme, učiněna určitá chyba tím, že předsedkyně mandátového a imunitního výboru odpovídala některé otázky až po ukončení rozpravy, a tudíž nebylo možné vznést návrh usnesení, který by třeba přerušoval tento bod a požádal mandátový a imunitní výbor o objasnění některých dalších věcí, což bych já třeba osobně přivítal. Po určitém objasnění bych možná hlasoval podpůrně pro předložené usnesení.

Navrhuji, aby v souvislosti s tímto bodem Poslanecká sněmovna se usnesla na požadavku k mandátovému a imunitnímu výboru v následujícím znění: Sněmovna žádá mandátový a imunitní výbor, aby napříště při projednávání vydání k trestnímu stíhání nejprve předložil návrh procedury, která umožní zevrubné objasnění všech vznesených otázek. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Předpokládal bych, že by se to muselo zařadit jako nový bod, neumím si to jinak představit. Bylo by možné se obrátit tímto způsobem na mandátový a imunitní výbor. Do rozpravy se dále hlásí kolega Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Mám pouze upozornění buď na pana předsedajícího, nebo na paní dr. Röschovou. Minulý bod z hlediska trestního řádu nebyl ukončen. Právní význam má jenom tehdy, jestliže poslanecká sněmovna odepře vydání. Minulé usnesení bylo, že nebylo přijato. Domnívám se, že jediné řešení je hlasovat o opačném usnesení, aby to mělo smysl. Jinak samozřejmě v zásadě zde neexistuje žádná překážka.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má paní kolegyně Röschová.

Poslankyně Anna Röschová: My jsme se, pane poslanče Vyvadile, o teto proceduře samozřejmě radili a bavili na mandátovém a imunitním výboru. Byla bych velmi ráda, kdyby mne pan poslanec Vyvadil poslouchal. Domníváme se - a tak jsme se rozhodli - ze předneseme usnesení samozřejmě v kladném slova smyslu, to znamená, že Poslanecká sněmovna uděluje souhlas, ale máte před sebou usnesení mandátového a imunitního výboru, kde Poslanecké sněmovně nedoporučujeme udělení souhlasu. Návrh usnesení pro Poslaneckou sněmovnu podle našeho názoru musí být položen kladně, protože v záporném slova smyslu by nebylo o čem jednat. To je samozřejmé.

Pane místopředsedo, když už jsem se ujala slova, dovolte mi, abych odpověděla na otázku, která zde byla vznesena panem poslancem Vyvadilem - zda se v tomto případě mandátový a imunitní výbor zabýval i politickým aspektem tohoto problému. Mandátový a imunitní výbor je orgánem Poslanecké sněmovny, tzn. je orgánem politickým. Je složen z poslanců všech politických stran, které v Parlamentě jsou, to znamená, že vždy při svém rozhodování v těchto případech zkoumá politický aspekt. V obou případech - jak u pana poslance Kuby, tak u pana poslance Skočovského - dospěl k názoru, že se v žádném případě nejednalo o politickou šikanu ze strany orgánů výkonné moci či moci soudní.

To, že dospěl k tomu, aby u pana poslance Skočovského vlastně Poslanecké sněmovně nedoporučil udělit souhlas, bylo z těch důvodů, že se mandátový a imunitní výbor na rozdíl od předchozího případu domnívá, že v daném případě u pana poslance Skočovského se nejedná ani o podezření ze spáchání trestných činů.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má kolega Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Pane místopředsedo, dámy a pánové. mám pocit, že došlo k určitému nedorozumění. Pan kolega Vyvadil chtěl upozornit pouze na to, že tím, že Poslanecká sněmovna nepřijala návrh mandátového a imunitního výboru ohledně poslance Kuby, tato kauza nemůže být uzavřena a musí být hlasováno o opačném usnesení. Pokud Poslanecká sněmovna nedá souhlas s dalším trestním stíháním, nejsou zřejmě tvořeny překážky v tom, aby toto trestní stíhání pokračovalo. To byl názor kolegy Vyvadila.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je přihlášen kolega Ullmann. Dámy a pánové, poprosil bych vás, abyste prostřednictvím svých poslaneckých klubů do mandátového a imunitního výboru delegovali takové poslance, kteří se budou věnovat této práci a budou předkládat kvalitní usnesení Poslanecké sněmovně, což byl požadavek mj. vedení mandátového a imunitního výboru.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, i vážená vládo, kolegyně a kolegové, domnívám se, že je velice dobré, že jsme byli seznámeni s celým průběhem, s celou kauzou, jak je viděna panem poslancem Skočovským, ale nicméně se přiznám, že nejsem právník, a i když jsem ochoten mu uvěřit, nejsem schopen o té věci rozhodnout, ani smysluplně posoudit. Ani v prvním případě, ani v druhém případě jsme si ale nevšimli jedné věci.

Institut poslanecké imunity má totiž dvě strany jako každá mince. Na jedné straně chrání poslance, aby mohl vykonávat svůj mandát bez překážek, ale na druhé straně pokud se jedná o podezřeni z trestného činu a sněmovna neumožní, aby proběhl soudní proces, ho v podstatě zbavuje práva, aby se hájil a aby byl oficiálně prohlášen za nevinného. Tento stín podezření na něm může zůstat, i když samozřejmě nebude mát právní účinek, ale ve společnosti může být tento člověk považován za někoho, kdo se za něco schoval a podobně.

Já se domnívám, že je v zájmu té osoby, o kterou se jedná, pokud je přesvědčena, že je nevinná, aby sama požádala o to, aby byla zbavena imunity, protože potom má šanci u soudu prokázat - a tedy zcela oficiálně výrokem práva - že nevinná je. Jinak tady asi zůstane stín podezření.

Nevydání je někdy do jisté míry medvědí službou těm, kterým se tím slouží.

Já bych se proto chtěl zeptat pana poslance Skočovského, jaký je jeho názor, jestli by chtěl být vydán nebo ne. To by mě samotného zajímalo a bude to asi dosti směrodatné pro to, jak se budu rozhodovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolega Koronthály.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, domnívám se - i z toho, co řekla před chvílí paní kolegyně Röschová - že jsme narazili na velmi zajímavý problém. V tomto státe existuje cosi jako ústavní dělba moci. Pokud vím, tak Parlament je mocí zákonodárnou, nikoliv soudní. Já se domnívám, že ani mandátový výbor ani my nemáme v tomto státě vůbec mandát na to rozhodovat o tom, zda někdo je důvodně nebo bezdůvodně podezírán z trestného činu. Jediné, o čem má uvažovat a rozhodovat jak mandátový výbor tak posléze na jeho návrh my, je to, zda dotyčný poslanec je obviňován z nějakého důvodu, protože celá záležitost má politické pozadí, zda tedy se jedná v podstatě o úsilí omezit poslance v jeho politické činnosti, ale v žádném případě se nemáme zabývat tím, zda je podezírán důvodně nebo bezdůvodně ze samotného trestného činu. To je pouze a jedině záležitostí soudu.

Jediné, co my máme zvážit, je to, zda v tomto případě pan kolega Skočovský (mohl to být zrovna tak kdokoliv jiný z nás) je podezírán, protože jsou tu nějaké indicie, které by normálně mohly vést k obvinění nebo k trestnímu stíhání nebo něčemu takovému, nebo zda je podezírán, protože je členem nějaké politické strany, která momentálně někde někomu vadí. To je snad jediné, co bychom mohli zvažovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slovo má pan kolega Skočovský.

Poslanec Miloš Skočovský: Na přímý dotaz jsem povinen dát jasnou odpověď. Já jsem ji dal. Když jsem objasňoval, oč šlo, tak jsem v závěru jasně konstatoval, že nechávám na vůli Poslanecké sněmovny, co s tím udělá a nechť posoudí i celý postup. Jestliže k této záležitosti došlo před čtyřmi lety a vyšetřování se táhne už čtvrtý rok, je nepochybné, že pokud to vůbec dojde k soudu, tak nejdříve za dva až tři roky, protože se to bude několikrát vracet zpět. Nemám nárok, abych se mohl u soudu očistit v dohledné době, kdy je tato záležitost ještě živá a kdy ještě já žiji jako politik. Z toho důvodu si nemyslím, že naše soudy jsou schopné mě očistit, když vyšetřování trvá čtyři roky, bylo mezi tím dvakrát odloženo jako bezpředmětné a opět se obnovilo. Nemyslím si, že tady přichází v úvahu včasné ukončení ze zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále je do rozpravy přihlášen kolega Matulka. Má slovo.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, řekl bych dvě věci. V prvé řadě k procedurální námitce pana kolegy Vyvadila. Já se domnívám, že nemá pravdu. V daném případě to, co navrhla paní kolegyně Röschová, bylo přesné. Šlo o přesnou formulaci návrhu usnesení. Je to v pořádku. Překážkou vydání poslance k trestnímu stíhání přece není to, že sněmovna odepře, ale prostě nedá souhlas. Řešení, které mandátový a imunitní výbor zvolil, je logické.

Přihlásil jsem se o slovo zejména k druhé věci. Byl jsem zpravodajem mandátového a imunitního výboru k případu kolegy Skočovského a považuji za poctivé říci, že jsme kolem toho vedli velice obsáhlou rozpravu. Shodli jsme se na tom, co zde podotkl i kolega Koronthály, že ani mandátový výbor ani sněmovna nejsou orgánem, který by měl meritorně posoudit právní stránku věci, zda došlo nebo nedošlo ke spáchání trestného činu. Nicméně samozřejmě každý z nás to nějakým způsobem posuzoval a myslím, že je poctivé říci, že ti členové mandátového výboru, kteří mají právnické vzdělání, se zřejmě shodli na tom, že skutečně trestní stránka věci u kolegy Skočovského je při nejmenším velmi pochybná. Není to samozřejmě směrodatné rozhodnutí nebo směrodatné stanovisko a toto stanovisko nemůže být vůbec relevantní. Považuji však za poctivé to říci, protože tento právní názor kolegů může být pro někoho vodítkem třeba i pro hlasování.

Říkám to, poněvadž si skutečně také myslím, že jak mandátový výbor tak sněmovna jsou orgánem politickým a hlavní otázkou je, zda je tam politický prvek.

Na rozdíl od případu pana poslance Kuby, kde na politickou stránku věci můžeme pohlížet každý jinak, každý můžeme mít jiný názor na to, zda je v tom politika nebo ne, tak u kolegy Skočovského to nepochybné je. politický prvek je tam obsažen přímo ve spise, a to jedním dopisem, kde se vyjadřuje zájem orgánů činných v trestním řízení na politickém pozadí, týkajícím se však jiné osoby než poslance Skočovského.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má pan kolega Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, pokusím se být stručný, protože mnohé z toho, co jsem chtěl říci, už vyjádřil pan poslanec Koronthály.

Myslím, že každý, kdo je obdařen nějakou mocí, má přirozenou lidskou tendenci proměňovat tuto moc v moc soudní. To činíme například i jako rodiče svých dětí. Takto se chovat je náš přirozený lidský úděl.

Dále si myslím, že každé společenství, ať už vztahy mezi jeho členy jsou jakékoli, si vytváří v kratším nebo delším čase jistou obrannou pozici proti jiným společenstvím a vnitřní vazby v tomto společenství jsou takové, že si členové společenství někdy vědomě a někdy nevědomě chtějí vzájemně pomáhat. To je také lidské.

Při rozhodování o této věci, ať jde o kteréhokoli poslance, je však nutno vzít v úvahu jen a jen zákon a zejména základní zákon tohoto státu, to je Ústavu. Ani mandátovému a imunitnímu výboru ani této sněmovně vůbec nepřísluší zkoumat, zda spis naznačuje, dopustil-li se poslanec něčeho, nebo nedopustil. Já ten spis neznám, nebažím po tom, abych ho znal, nebažím ani po tom, aby ti, kteří měli možnost se s tímto spisem seznámit, mi říkali své právní názory na to, zda tu je pochybnost o vině nebo není. Já to k rozhodnutí nepotřebuji, protože o tom, zda je někdo vinen nebo není vinen, v tomto státě opravdu nemůže rozhodovat nikdo jiný než orgán k tomu povolaný.

Dokonce obráceně řečeno - pakliže se sněmovna rozhodne nevyslovit souhlas s trestním stíháním, je to podle mého názoru velmi nepříjemné pro onoho poslance, protože on se už nikdy nemůže očistit, protože nemůže dosáhnout zprošťujícího rozsudku nebo nemůže dosáhnout zastavení trestního stíhání z toho důvodu, že se ničeho nedopustil. l to je třeba vzít v úvahu.

A protože této sněmovně nepřísluší hodnotit, zda ve spise jsou pochybnosti o správném postupu a zda dosavadní podklady nasvědčují tomu, že by trestný čin měl nebo neměl být spáchán, jsem pevného přesvědčení, že při hodnocení je třeba vzít v úvahu zejména a jedině to, zda trestné stíhání má nebo nemá nějakou souvislost s poslaneckou činností pana poslance Skočovského a zda má nebo nemá politický podtext. To by měl sněmovně sdělit mandátový a imunitní výbor.

Bylo-li zde řečeno, že se jedná o záležitost, která časově hluboce předchází počátkům výkonu mandátu dotčeného poslance, je tím, podle mého názoru, odpověď jednoznačně na tuto jedinou možnou otázku dána. Hlasujte podle Ústavy a svého svědomí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kolega Vyvadil se hlásí do rozpravy.

Poslanec Jiří Vyvadil: Jen přečtu čl. 27 odst. 4 Ústavy. My jsme rozhodli o tom, že v současné době pan poslanec Kuba nemůže být stíhán. Občan Kuba poté, co přestane být poslancem, stíhán pro tento trestný čin může být.

První věta zní: "Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem." Tohoto souhlasu nebylo dáno.

Druhá věta říká: "Odepře-li komora souhlas, je trestní stihání navždy vyloučeno." Čili, jinak řečeno já stále trvám na tom, jestli jsme tak chtěli rozhodnout - budiž, ale rozhodli jsme tak, že v této fázi nemůže být pan poslanec Kuba stíhán, ale poté, co přestane být členem této Poslanecké sněmovny, protože jsme tak neodepřeli, stíhán může být. Jestliže toto jsme si přáli, budiž, tak se to stalo, ale není pravda, že by neměl.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se ujala slova paní kolegyně Röschová, a aby také předložila návrh na usnesení, o kterém event. by se ještě mohla vést rozprava.

Poslankyně Anna Röschová: Já přiznávám panu poslanci Vyvadilovi, že Ústava říká to, co zde přečetl, nicméně i pan poslanec Vyvadil jistě pochopí, že přestože jsem předsedkyní tohoto výboru, nemohu překročit usnesení výboru, kterým jsem vázána. Já žádné jiné usnesení než to, které jsem předložila, předložit nemohu, protože nejsem výborem pověřena.

Nyní mi dovolte, abych se velmi stručně vyjádřila. Z této rozpravy ohledně pana poslance Skočovského směrem k mandátovému a imunitnímu výboru žádná otázka kromě té jediné, zda výbor zkoumal politický aspekt, nevyplynula. Jen bych trochu navázala na to poslední vystoupení, tím myslím pana poslance Výborného. Dovolte, abych vám ocitovala § 40 odst. 1 písm. d) našeho jednacího řádu: "Mandátový a imunitní výbor zejména zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní nebo kárné stíhání poslance, popř. pro jeho vzetí do vazby. Provede urychlená nutná šetření a umožní poslanci, aby se vyjádřil. Zprávu o výsledcích svých zjištění předkládá Poslanecké sněmovně. Jednání mandátového a imunitního výboru jsou neveřejná." Mandátový a imunitní výbor tím vlastně sněmovně podává pouze zprávu o výsledcích zjištění. Já se dokonce domnívám, zda takto podrobnou rozpravou nejdeme nad rámec jednacího řádu.

To je vše, co jsem k tomu chtěla říci a nyní mi dovolte, abych ještě jednou upozornila na usnesení mandátového a imunitního výboru, které máte před sebou a které se týká udělení souhlasu s trestním stíháním pana poslance Skočovského, kde mandátový a imunitní výbor nedoporučuje, aby poslanecká sněmovna udělila souhlas. Já předkládám usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve smyslu čl. 27 odst. 4 ústavy ČR uděluje souhlas s trestním stíháním pana poslance Miloše Skočovského pro podezření z trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 127 a § 255 odst. 1 trestního řádu."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně, prosím o zpřesnění.

Poslankyně Anna Röschová: Vážení kolegové, prosila bych vás, abyste opravdu byli soustředěnější, protože se zbytečně okrádáme o čas. Už jsme zde o tom mluvili s panem poslancem Vyvadilem a já jsem upozornila na to, že v případě pana poslance Skočovského dáme návrh na kladné vyjádření, přestože mandátový a imunitní výbor nedoporučuje, aby toto kladné usnesení bylo přijato. Je to poměrně logické a srozumitelné.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kolega Ortman se hlásí do rozpravy.