Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem ušetřit sněmovně čas, protože stejným tématem se zabývají odpovědi tří členů vlády. Považuje-li koaliční většina náš čas za tak bezcenný, že ho můžeme ztrácet, prosím, rád využívám příležitost, protože některé pravdy, místo aby zazněly z tohoto místa jednou, zazní třikrát.

Pan předseda vlády odpověděl v podstatě shodně, jak již bylo mnohokrát proklamováno, různými výmluvami na to, proč se nestalo nic podstatného ve vyšetřování věcí, které mají trestní obsah a byly způsobeny českými občany jiným českým občanům, českému státu nebo předtím československému státu od 25. února 1948 do 31. 12. 1989.

Nemohu s odpovědí souhlasit, protože není ničím jiným než obhajobou činnosti institucí, které za celou dobu své existence nic v předmětné věci neučinily. Považuji za velme důležité z tohoto místa říci, že nemluvím zde o tom poprvé, ale že podobné návrhy moji kolegové i já jsme přednášeli již ve Federálním parlamentě v roce 1990 a spojovali jsme je s tím, že nám nejde o výrok o trestu, ale že nám jde o výrok o vině a že jsme ochotni sami poté co bude předložen a co bude soudem rozhodnuto a výrok o vině vynesen, žádat prezidenta, aby amnestoval. Vypořádání se s minulostí není v tom, že budou tresty, ale v tom, že bude řečeno, co je neslušné, co se v normální lidské společnosti nedělá.

Tuto otázku v mnoha konkrétních případech, které jsem interpelací jmenoval, nevyřešil žádný z institutů a žádná z institucí, které byly zřízeny po listopadu 1989 a to ani ona dvě pracoviště, která se nyní slučují. Proto se domnívám, že by bylo na místě předsedy vlády lepší, kdyby reagoval tím způsobem, že by v odpovědi na interpelaci uvedl: "Pane poslanče, vláda i bez vašeho návrhu se zabývá myšlenkou, jak zajistit, aby tato činnost byla naplněna a aby vláda České republiky mohla splnit jednu z částí svého programového prohlášení, že se postará o to, aby došlo i k vypořádání s minulostí tímto způsobem.

Domnívám se, že páni kolegové z koaličních lavic jsou si vědomi onoho paususu v programovém prohlášení vaší vlády. Ať se vyjádříte k této interpelaci jakkoli, vyjadřujete se současně i k tomu, jak plníte své programové prohlášení. Mám za to, že negativní odpověď na stanovisko pana premiéra v této věci, je současně stanoviskem k plnění vládního programu.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Navrhuji přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Josefa Wagnera ve věci institucí, které se zabývaly dokumentací porušování zákonů a lidských práv, uvedenou v tisku 1212 J.

Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať to dá najevo v hlasování číslo 127. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 40 pro, 40 proti, 21 poslanců se zdrželo hlasování. Nehlasovalo 24 poslanců, což mě nutí k tomu, abych vás znovu odhlásil a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Budeme tedy hlasovat o usnesení opačném:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Josefa Wagnera ve věci institucí, které se zabývají dokumentací porušování zákonů a lidských práv, uvedenou v tisku č. 1212 J.

Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať pro něj hlasují v hlasování číslo 128. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 62 pro, 32 proti, 15 poslanců se zdrželo hlasování, nehlasovalo 5 poslanců.

Dále pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci paní poslankyně Evy Fischerové ve věci plnění programového prohlášení vlády ČR v resortu zdravotnictví, tisk 1201. Odpověď se předkládá jako tisk 1201 A. A já se ptám paní poslankyně Fischerové, zdali s odpovědí souhlasí.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik připomínek k odpovědi pana premiéra Václava Klause na mojí interpelaci ve věci plnění programového prohlášení vlády v resortu zdravotnictví.

Po přečtení odpovědi mám dojem, že v mnoha otázkách jsou si naše stanoviska velmi blízká. Na druhé straně se však nemohu zbavit dojmu, že na některé body mé interpelace se pan premiér dívá z poněkud jiného úhlu. Chtěla bych proto znovu zdůraznit, že má interpelace není v žádném případě z těch, kdy interpelující chce najít chlup ve vejci za každou cenu. Proto také bez větších výhrad přijímám odpověď na první tři otázky, byť mě nahání hrůzu jistota pana premiéra, že je činěno vše proti rychle se šířícím u používání drog. Činnost meziresortní protidrogové komise nepovažuji za optimální. Stejně tak možnosti této instituce v terénu na různých místech republiky.

Aby zde nevzniklo mínění, ze moje stanovisko je osobní, ze je o poziční a že pochází z lavic zleva, dovolte mi toto stanovisko poněkud objektivizovat.

Ocituji usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, číslo 149, ze dne 15. září t. r. Usnesení bylo přijato ke zprávě meziresortní protidrogové komise a sice po předneseni zprávy náměstkem Fendrychem, po přednesení zpravodajské zprávy a po rozpravě. V tomto usnesení výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, tedy nejen opozice, ale i koalice, za prvé konstatuje, že koncepce dosavadního systému meziresortní protidrogové komise a dalších komisí na nižších stupních státní správy není účinná v provedení komplexního boje proti drogám.

Za druhé: žádá ministra vnitra, aby vypracoval návrh na zřízení koordinačního útvaru na vládní úrovni, vybaveného pravomocemi koordinovat komplexní protidrogovou činnost.

Za třetí: zmocňuje předsedu výboru, aby si vyžádal informace ministra vnitra o plnění opatření vyplývajících z bodu 2) a zařadil ji na pořadu schůze výboru do 60 dnů.

Stejně tak mne znepokojuje oblast osvěty i preventivních opatření onemocnění AIDS. Nedomnívám se totiž, že finanční prostředky chybí. Myslím však, že mnoho dlužíme v kontaktech s těmito nemocnými a v hledání možnosti, jak jim pomoci.

S odpovědí na moji 4. otázku, která se týká tzv. grandiózního legislativního plánu, zakotveného v prioritách ministerstva zdravotnictví pro rok 1994 jednoznačně vyplývá, že tento plán bude do konce roku splněn.

Dámy a pánové, bohužel pokročilá roční doba mě v tomto směru naplňuje velmi hlubokou skepsí.

Musím konstatovat, že je to utopie a všichni, kteří pracují ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví velmi dobře vědí, jaká je realita. Splní-li však vláda v oblasti zdravotnictví do konce volebního období svůj program, já první budu spokojena, neboť bude odstraněn jeden z nemalých balvanů ležících na cestě k úspěšné transformaci zdravotnictví.

Zvažuji-li zcela nezaujatě odpověď na svou poslední otázku, t. j. na plošnou privatizaci lůžkových zařízení, která by měla být uskutečněna v tomto roce, pak nemohu, než s odpovědí nesouhlasit především z důvodu, který se týká jednoho z nejpalčivějších problémů, t. j. taktiky a techniky jejího provedení.

Já stále obálkovou metodu ve zdravotnictví z pohledu ekonomického laika považuji za projev reminiscence na dobu minulo u, kdy se zcela diskrétně zasouvala více či méně naplněná obálka na ono příslušné místo. Domnívám se, že právě dnes a zde, tato poznámka toto svoje místo má. Navíc tento systém lékaře, pokud v něm uspějí, většinou ekonomicky zničí.

K tomuto bodu dále postrádám zásadní stanovisko, zda vláda nechce ještě jednou a s plnou odpovědností zvážit všechna pro i proti a odklonit se poté od plošné, rychlé a všezahrnující privatizace lůžkových zařízení, volit raději postupné kroky vpřed umožňující vyhnout se nejen zbytečným omylům, ale současně dosáhnout i toho ideálního stavu, kdy jsou spokojeni nejen nemocní, ale i veškerý zdravotnický personál. Cesta výjimek, zatížení zdravotníků neúměrnými úvěry, zdravotnictví odlidští a v žádném případě ke kýženému úspěchu nepovede.

Dovolte mi závěrem vyjádřit, že vzhledem k tomu, že s většinou částí odpovědi nemohu souhlasit, žádám o přijetí záporného usnesení. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím. S ohledem na to, že paní poslankyně nepovažuje odpověď za uspokojivou, budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci plnění "programového prohlášení vlády České republiky" v resortu zdravotnictví, uvedenou v tisku 1201 A.

Kdo podpoří tento návrh usneseni, ať to dá v hlasování č. 129 najevo. Kdo je tedy pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je ukončeno.

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 37 pro, 37 proti, 15 poslanců se zdrželo hlasování a 25 poslanců nehlasovalo.

To mě opět nutí vás odhlásit a požádat o novou prezentaci. Děkuji vám.

S faktickou poznámkou se hlásí paní kolegyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, žádám opakovat hlasování, vzhledem k velkému počtu poslanců, kteří pro usnesení nehlasovali.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Paní poslankyně žádá opakovat hlasování o usnesení, které bylo nesouhlasné. Nezbývá, než tomu bez rozpravy vyhovět.

Táži se, kdo si přeje, aby bylo toto hlasování znovu opakováno. Je to procedurální dotaz, je potřeba o něm rozhodnout. Hlasujeme o tom, kdo procedurálně souhlasí s tím, abychom zopakovali hlasování.

Kdo je pro návrh paní poslankyně Fischerové, ať to dá najevo ve 130. hlasování. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Procedurální návrh na opakované hlasování nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu opačného usnesení. Přečtu ho:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci plnění "Programového prohlášení vlády České republiky" v resortu zdravotnictví, uvedenou v tisku 1201 A. Kdo tedy podpoří tento návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování č. 131 právě zahájeném. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 53 pro, 35 proti, 7 se zdrželo hlasování, nehlasovalo 5 poslanců.

Dále pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance Zdenka Trojana ve věci kontroly a hodnocení "Programového prohlášení vlády České republiky", tisk 1212. Odpověď se předkládá jako tisk 1212 F.

Ptám se pana poslance Trojana, zda považuje odpověď za uspokojivou. Nepovažuje. pan poslanec Trojan si přeje vystoupit, prosím.

Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, kolegyně a kolegové, odpověď na mou interpelaci považuji za nepřijatelnou proto, že žádnou odpovědí není. V dopise, který jsem od pana premiéra obdržel, se říká, že na téma, které je předmětem mé interpelace, obecně odpověděl již bezprostředně v průběhu 23. schůze Poslanecké sněmovny.

Konstatuji, že odpovídal na interpelaci pana poslance Vorlíčka, nikoli na interpelaci mou. Neodpověděl na otázky, které v mé interpelaci byly jasně definovány.

Vítám, že pan premiér je připraven při projednávání státního rozpočtu na rok 1995 pohovořit i o obecnějších, tedy nejenom rozpočtových otázkách. Beru to, ale domnívám se, že na mou interpelaci měl odpovědět, a ne odkazovat na jakési pohovoření, které přijde na pořad za měsíc.

Chtěl bych také ještě říci, a to platí spíše sněmovně, než panu premiérovi, že jsme si vědomi toho, co v závěru dopisu píše. a sice toho, že k formálnímu bilancování své práce nebyla vláda sněmovnou vyzvána. Je tomu tak. Ano, tato sněmovna neplní svou kontrolní funkci a zřejmě ji i nadále nehodlá plnit. To je všechno.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan předseda vlády. Prosím, pane premiére.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pana poslance Trojana zklamu, což neočekávám, že ho překvapí, ale zklamu ho dvojnásobně, než by očekával.

Pozměním svou odpověď, kterou jsem udělal. V odpovědi jsem zopakoval to, co jsem zde řekl ústně, že plánuji vystoupení ve sněmovně před projednáváním návrhu státního rozpočtu na rok 1995, kdy pohovořím i o obecnějších, nejen rozpočtových otázkách. V jistém slova smyslu se to může tykat toho, o čem pan poslanec hovořil.

Po dnešních interpelacích předem sděluji, že to znovu zvážím, a že s největší pravděpodobností toto vystoupení neudělám. Proto tedy zklamu pana poslance Trojana.

Vláda ve své vytíženosti buď může zatížit desítky či stovky úředníků, aby odpověděly na desítky detailních otázek pana poslance Krause a dalších, anebo mohu zatížit desítky a stovky státních úředníků, aby připravovaly podklady pro mé vystoupení.

V žádném případě není možné udělat obojí. Otázky poslance Krause a dalších v podstatě vylučují možnost, abych udělal to, co jsem slíbil, takže zklamu opoziční poslance.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, pane premiére. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Kraus.

Poslanec Michal Kraus: pane premiére, chtěl jsem vám sdělit, že jste nás vůbec nezklamal, naopak jste potvrdil naše názory, že vláda na své úkoly zkrátka nestačí. Myslím si, že úkolem vlády je jednak řídit tento stát a podle jednacího řádu odpovídat na interpelace poslanců. Jestliže vláda na to nestačí, myslím, že by bylo seriózní, kdyby odstoupila a nechala to někomu, kdo to stačí.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení páni ministři, dámy a pánové, málokdy se slyší z tohoto místa na adresu kohokoliv tak jednoznačně arogantní slova, jak se slyšelo právě před chvílí na adresu velké části - připomínám výsledek posledních voleb - téměř poloviny této sněmovny, z úst premiéra české vlády. Považuji takovéto chování pana premiéra za zcela nevhodné, neboť česká vláda by měla především respektovat to, o čem se tady již mnohokrát mluvilo, a sice o tom, že naše chování, naše jednání je též výrazem jiné cesty do Evropy, jiné cesty k demokracii než té, která je v oblastech věcných. Toto je oblast etická, oblast kultivace našeho politického chování. Mám za to, pane premiére, že by bylo na místě, kdybyste vystoupil znova a kolegům, opozičním poslancům a poslankyním, se omluvil. Bylo by to rozhodně vtipnější než znova sdělit, že ještě uvážíte, co učiníte jako výraz sdělení, zdali si myslíte, že po dvou letech a něco navíc je na místě, abyste předložil jakýsi miniúčet ze své práce. Miniúčet nepatří nám 92 poslancům - nebo kolik nás nyní je v řadách opozice - účet patří těm, kteří nás sem tehdy poslali, když byly volby. Účet patří české veřejnosti a my ho žádáme jejím jménem. Nevím, koho všechno jste chtěl, pane premiére, urazit. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Koháček.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, každou plenární schůzi tady trávíme mnoho hodin tímto bodem programu. Obávám se, ze to nejsou poslanci vládní koalice, kterým se podařilo tak dokonale devalvovat institut interpelace, jako se to podařilo některým opozičním kolegům. patřím asi k těm málo poslancům, kteří si opravdu všechny interpelace i odpovědi přečtou. Možná je to projev masochismu. Za skutečné interpelace lze označit maximálně 10%. To ostatní jsou věci, které by mohli poslanci opozice vyřídit dotazy, otázkami a nemuseli by vytvářet toto ovzduší, které každé projednávání tohoto bodu provází. Prosím, aby kritická slova byla mířena tam, kam skutečně patří. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Kraus.

Poslanec Michal Kraus: Chtěl bych říci, že této sněmovně skutečně nehrozí, že institut interpelace bude devalvován poslanci vládní koalice. Myslím si, že oni sami dobře vědí, že to vlastně mají zakázané, aspoň to tak tvrdí na setkáních s voliči, kde se mně několikrát stalo, že se voliči obraceli na poslance koaliční, kteří říkali - nemůžeme vám pomoci s interpelací, obraťte se na poslance opoziční. To není ale tak hlavní. Myslím si, že to je věc každého poslance.

Chtěl bych říci, pane kolego Koháčku, opozici totiž nic jiného nezbývá. Opozice nemá šanci přijít za ministrem a diskutovat s ním veřejně problémy, které kritizuje. Opozice nemá jinou možnost kontroly plnění programového prohlášení než právě tady v Parlamentu. Opozice nemá šanci takovou jako máte vy zvát si ministry na své kluby a s nimi naprosto věcně projednávat tyto věci, protože takováto setkání i s ministry v opozičních klubech bývají naprosto k ničemu.

Myslím si, že až vy budete v opozici, možná budete mít daleko více možností k tomu uplatňovat interpelace. Kdyby v této zemi fungoval kontrolní systém tak, jak funguje, určitě bychom nemuseli trávit tolik hodin při interpelacích.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásili páni poslanci Kryčer a Tomáš Fejfar.

Upozorňuji, že rozprava se vede k odpovědi na interpelaci pana poslance Zdeňka Trojana ve věci kontroly a hodnocení plnění programového prohlášení vládou.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení kolegové a kolegyně, ohrazuji se proti tomu, co zde právě řekl kolega, který se vydává za mluvčího opozice. Není to pravda. Máme velmi vážné výhrady k tomu, co dělá vládní koalice i vláda, ale nelze to takto personifikovat a zjednodušovat tím, že ministři nechodí na kluby, že to není efektivní atd. To skutečně není čestné. Pokud máme své zkušenosti, mohu říci, že pokud požádáme ministra, přijde na klub a zodpoví jakoukoliv otázku a je ochoten, pokud je to v jeho silách a našich možnostech, realizovat. Není toho mnoho, neříkám, že jsme spokojeni, ale není čestné takto zjednodušovat celý problém. Prosil bych kolegy ze sociální demokracie, aby nemluvili za poslance nevládních stran jako celek. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím pana poslance Tomáše Fejfara.

Poslanec Tomáš Fejfar: Pane předsedající, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, polovinu toho, co jsem chtěl říci, řekl právě pan poslanec Kryčer. Já mu za to děkuji. Druhá polovina je upozornění na jeden moment. Velmi často tady zaznívají velmi silné řeči o morálce a o jiných věcech z řad opozičních poslanců. Bylo tady hodně řečeno c konfliktu zájmů. Vzpomeňte si na aféru v Anglii, kde se zjistilo, že někteří poslanci zneužívali institutu interpelace ve prospěch někoho a nějakým způsobem. Zajímalo by mě, kdyby se daly dohromady interpelace, které tady odezněly, v kolika případech by za tím byl právě tento stejný zájem. Zamyslete se nad tím.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Hlásí se pan poslanec Grulich, po něm pan poslanec Frommer. Znovu upozorňuji, že rozprava se vede k odpovědi na interpelaci pana poslance Zdeňka Trojana.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, budou to dvě části jedné faktické poznámky k tomu, co odeznělo.

Za prvé pan kolega Fejfar nám zde opět předvedl, jak se dá diskutovat. Co by se ukázalo, kdyby, jak by. V Anglii se to ukázalo. Možná. To jsou argumenty velice pofiderní. Pan kolega Koháček zde mluvil o devalvaci institutu interpelací. To je otázka, kdo tento institut devalvuje. Připomenu vám jeden konkrétní případ.

Stalo se tady za bývalého ministra školství, kterého jsem obvinil, že porušil školský zákon, že jeden z vašich řad z tohoto řečniště doložil, že hrubě a dvakrát porušil školský zákon a doporučoval mu, aby propustil úředníky, kteří mu zpracovávali odpověď. Pak jste všichni - možná že skoro všichni - zvedli ruce, kde jste schvalovali tuto odpověď, tedy schválili jste to, že ministr této vlády porušuje hrubě vlastní zákony. Není tohle devalvace? Jestliže toto je odraz vašeho poslaneckého vědomí a svědomí anebo jestli je to jenom partajní poslušnost, to si proberte sami.

Ale opozice - mluvím za opozici, tzn. za sebe, když se jí kolega Kryčer necítí, to je jeho problém - nemá jiné prostředky než vyžadovat na vládě, aby skutečně skládala účty a napravovala chyby, které se dějí.

Poslední případ privatizace vám snad už napoví, že chyby se dějí a že se dějí chyby neodvratné a pro tento stát škodlivé, někdy až příliš drtivé. To znamená buď budeme v tomto Parlamentu postupovat jako poslanci, nebo pouze jako příslušníci té nebo oné koalice, nebo té nebo oné politické strany. Voliči budou muset zvážit, která strana a kteří poslanci své povinnosti potom plnili. To budeme muset nechat všichni na nich. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Benda, potom pan poslanec Frommer.

Poslanec Marek Benda: Mám skutečně jenom faktickou poznámku. Chtěl bych pana kolegu Grulicha upozornit, že v této zemi o porušování zákonů rozhodují soudy, nikoliv jednotliví poslanci.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím pana poslance Frommera. Prosím, aby se rozprava vedla k věci.

Poslanec Alfred Frommer: Pane předsedající, pane premiére, kolegové a kolegyně, mně zdá tato debata absolutně neplodná. Domnívám se, že si jeden druhého mezi námi 200 vůbec nevážíme, stejně tak jako si nevážíme svého vzájemného času. Proto dovolte, abych předložil procedurální návrh.

Domnívám se totiž, že během čtrnácti dnů - ne domnívám, já to vím, stejně jako vy všichni ostatní - budou volby. A z této tribuny se velmi elegantně dělá předvolební kampaň, protože jak je vidět, galerie novinářů je nesmírně silně obsazená. Můj procedurální návrh zní, abychom přerušili projednávání interpelací a odpovědí na interpelace a až po komunálních volbách se k tomuto problému znovu vrátili. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli jste procedurální návrh poslance Frommera. Dávám o něm hlasovat.

Kdo podpoří tento návrh, ať to dá najevo v hlasování č. 132. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Procedurální návrh byl přijat. Pro hlasovalo 64, proti 35, zdrželo se 12 poslanců, 11 nehlasovalo.

Přerušuji tedy bod Odpovědi a interpelace a vyhlašuji 15 min. přestávku do 16.45 hodin. Prosím o dochvilnost.

(Jednání přerušeno v 16.34 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 16.50 hodin.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání bodem Návrh organizačního výboru poslanecké sněmovny na výjimečné upuštění od projednávání zásad zákonů.

Prosil bych všechny poslance z kuloárů, aby se dostavili do jednací síně a ty, kteří tu už jsou, aby se urychleně prezentovali. Hlásí se pan poslanec Seifer.