Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

K základním úkolům uplynulého období patřily též koncepční práce na transformaci současného sociálního systému. Byly zpracovány a vládou projednány zásady tří základních zákonných úprav, a to důchodového pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. Zásady prvních dvou úprav již byly posouzeny v orgánech Poslanecké sněmovny a paragrafované znění návrhu zákona o důchodovém pojištění bude předloženo v nejbližších dnech. Je připraven i návrh zákona o státní sociální podpoře, který komplexně upravuje poskytování dávek směřujících především k podpoře rodin s dětmi, jako jsou dosavadní přídavky na děti, výchovné, rodičovský příspěvek, státní vyrovnávací příspěvek, porodné, atd.

Zásadní charakteristikou návrhu je ústup od plošnosti poskytování dávek a důraz na diferenciaci, odrážející příjmovou a majetkovou situaci občana a jeho rodiny. Zákon o sociální pomoci obsahuje soubor služeb a dávek, poskytovaných především obcemi i nestátními subjekty občanům, kteří se octnou ve stavu hmotné či sociální nouze, kterou sami ani s pomocí své rodiny nemohou překonat.

V návaznosti na daňovou reformu byl zaveden systém pojistného na důchodové a nemocenské zabezpečení. Tím se v rámci státního rozpočtu zpřehlednily finanční toky.

Vláda po důkladném zvážení zkušeností se zdravotními pojišťovnami a se správou pojistného na zdravotním pojištění těmito veřejnoprávními subjekty ponechala pro dnešní dobu pojistné na důchodové a nemocenské pojištění jako příjem státního rozpočtu. Tento postup považujeme za důležitý jak z hlediska záruky výplat těchto dávek občanům, tak z hlediska stability veřejných financí jako celku.

K prohloubení sociální jistoty občanů ve stáří jsme připravili zákon o dobrovolném penzijním připojištění se státním příspěvkem, podle něhož už zahájily svou činnost první penzijní fondy. U dalších probíhá schvalovací řízení.

Zásadní opatření v politice zaměstnanosti, ve mzdové politice a v sociální politice byla předmětem jednání Rady hospodářské a sociální dohody a o většině z nich bylo dosaženo zásadního konsensu mezi představiteli zaměstnavatelů, odborů a vlády.

Mezi ekonomickou a sociální oblastí se nachází bytový problém. Jedná se o mimořádně složitou věc, kde je třeba postupovat velmi obezřetně. Řada kroků se však již uskutečnila. Vláda připravila nový zákon o vlastnictví k bytům, který již parlament schválil, a dílčí novelu občanského zákoníku, která by měla zpřesnit vztahy mezi nájemníky a majiteli nájemních bytů a tím zmírnit existující napětí. Připravujeme i novelu stavebního zákona a navazujících předpisů s cílem odbyrokratizování a zlevnění procesu nové výstavby.

Dalším důležitým krokem je postupný posun horního limitu nájemného. Po dílčích zvýšeních byla před několika dny schválena pravidla pohybu nájemného pro příštích pět let, která jistě znamenají důležitou informaci jak pro nájemníky, tak pro majitele domů. Maximální nájemné se bude v roce pohybovat v závislosti na třech koeficientech. Jeden bude vyjadřovat míru inflace, druhý velikost obce (a o jejich použití budou rozhodovat obce) a třetí bude každoročně stanovovat vláda. Jako doplněk bude poskytován příspěvek na nájemné, který bude kompenzovat příliš tvrdé důsledky deregulace pro sociálně slabé občany a na příští rok připravujeme jeho další zlepšení jak z hlediska koncepce, tak z hlediska jeho výše.

Od roku 1993 jsou výstavba a pořizování bytů podporovány stavebním spořením se státním příspěvkem a do konce tohoto roku vláda projedná legislativní a rozpočtová opatření na vytvoření trhů s dlouhodobým hypotekárním úvěrem a začátkem příštího roku je předloží parlamentu. Od těchto opatření nečekáme krátkodobý průlom do bytové situace, ale postupné nastartování nových dlouhodobých tendencí a rozhodně odmítáme zjednodušená zkratkovitá řešení, nabízená zástupci těch či oněch parciálních zájmů.

Zdravotnictví představuje v politice vlády České republiky jednu z dalších priorit. Cílem vlády je přispět k výraznému zlepšení úrovně zdravotnických služeb a k dosažení jejich evropského standardu. Vláda vychází z předpokladu, že je nezbytné zdravotnictví transformovat, že je třeba ho výrazně privatizovat, že je třeba zlepšit systém jeho financování, a že je důležité posílit odpovědnost občana za své zdraví.

Systém zdravotní péče je založen na volbě lékaře a zdravotnického zařízení občanem a rovněž na výběru některé z více než dvaceti zdravotních pojišťoven. Doplňujícím opatřením je spoluúčast pacienta na úhradě některých typů zdravotní péče, zejména těch, které mají plně hrazenou alternativu. Systémovým krokem bylo oddělení Fondu zdravotního pojištění od státního rozpočtu. Po vybudování jeho základních institutů se kroky vlády soustřeďují na zvýšení jeho efektivity a na zamezení neodůvodněného růstu nákladů. Proto se zabýváme zdokonalováním systému financování zdravotní péče. Na financování zdravotnických zařízení se v současné době podílí ze dvou třetin Fond zdravotního pojištění a z jedné třetiny státní rozpočet a územní rozpočty. Podíl přímých plateb občanů je jenom jedno procento. Tyto poměry hodláme dále dolaďovat. O dobudování systému nemocenského pojištění, respektive o spojení zdravotnického a nemocenského pojištění probíhají v současné době expertní jednání.

V souladu s globální ekonomickou transformací společnosti vláda zahájila a realizuje privatizaci zdravotnických zařízení. Byla schválena zhruba polovina prodejů zdravotnických zařízení - asi 2 500, určených k privatizaci. Další stovky projektů jsou již posouzeny a připraveny k projednání. Vytváříme podmínky pro rozvoj soukromých zdravotnických zařízení, která - stejně jako zařízení státní - poskytují péči na základě všeobecného zdravotního pojištění. Stát i nadále zůstává ručitelem dostupnosti zdravotní péče pro občany. O prioritách, které vláda zdravotnictví přikládá, svědčí to, že od roku 1991 dodnes došlo k nárůstu výdajů na zdravotnictví z veřejných rozpočtů ze 38 na 72 miliard korun a že se podíl těchto výdajů na hrubém domácím produktu zvýšil z 5,3% na 7,2%. Tento nárůst umožnil, aby transformace tohoto resortu probíhala bez výpadků v dostupnosti zdravotní péče a aby v mnoha případech vedla ke zvýšení její kvality.

Vláda si je dobře vědoma významu vzdělání pro každého jednotlivce i pro celkový rozvoj naší společnosti a stejně tak si je vědoma toho, že vzdělávací soustava představuje specifickou oblast národní kultury a že do značné míry utváří naši budoucnost. Proto usiluje o její účinnou transformaci. Nejde o jednorázový proces, je to oblast, kde by jakákoliv šoková terapie byla jedině na škodu. Je třeba postupovat gradualisticky, tedy uvážlivými a postupnými kroky. K tomuto cíli už bylo mnohé nejenom od listopadu 1989, ale i za funkční období této vlády vykonáno a mnohá další opatření vláda připravuje.

Za nejdůležitější považuji to, že se v oblasti základního a středního školství otevřel prostor pro vznik soukromých i církevních škol, kterým stát poskytuje srovnatelné podmínky. Přitom se jak na těchto školách, tak na všech školách státních podařilo setřít jejich uniformitu nejen ve volbě učebních plánů a učebních osnov, ale i ve volbě pedagogických metod a postupů.

Za důležité považuji to, že se rozšířily možnosti studia především na středních, ale i vysokých školách, čímž jsou ve větší míře uspokojovány aspirace naší mládeže i jejích rodičů. Nevím, jestli je každému známo, že zatímco v roce 1992 bylo do maturitních forem studia přijato jen 45% žáků, kteří skončili základní školu, v roce 1994 jich bylo již téměř 60%.

Největší zájem je o střední odborné školy, zatímco zájem o nematuritní formy studia v učňovském školství klesá. Na vysoké školy bylo v roce 1994 přijato 18% odpovídající věkové skupiny, což je o tři procenta více než před dvěma lety.

Mimořádná pozornost se věnuje integraci zdravotně postižených dětí do běžných škol. V současné době jde zhruba o 30 tisíc dětí, které již nejsou - jako v minulosti - při svém vzdělávání separovány od svých vrstevníků, což oběma skupinám slouží k přirozenému vzájemnému poznávání, respektování a akceptování. Současně se ve speciálních školách uvolnila místa pro děti s těžkými postiženími, které by jinak neměly možnost se vzdělávat.

Za důležité považuji to, že bylo mnoho provedeno i pro přiblížení školy dětem v malých a odlehlých obcích podporou obnovy malotřídních škol, které mají velký význam nejen pro utváření úzkých vztahů mezi učiteli a žáky, ale i pro obnovu tradiční české vesnice, v níž bývala škola přirozenou součástí kulturního a občanského života. Do současné doby bylo zřízeno téměř 1300 malotřídních škol, což je asi jedna třetina celkového počtu základních škol.

V souladu se svými možnostmi zvyšoval stát, který nese rozhodující část financování vzdělávání, podíl veřejných výdajů na školství z hrubého domácího produktu ze 4,02% v roce 1989 na 5,64% v roce 1993.

Důležité je to, že se do značné míry objektivizoval a zprůhlednil způsob rozdělování prostředků státního rozpočtu přijetím takzvané normativní metody. Vytvořily se tak předpoklady pro kvalitativně nový vztah mezi státem, vzdělávacími institucemi a občany, což se projevilo ve větší hospodárnosti.

Význam, který přikládáme vzdělání, se odráží i v tom, že vláda chce i v budoucnu na všech školách, které jsou součástí české vzdělávací soustavy, garantovat úroveň vzdělávání nejméně takovou, jaká je obvyklá ve vyspělých evropských státech. Bude ji prosazovat nejen vzdělávacími standardy, na jejichž pojetí se v současné době intenzivně pracuje, ale i systémem kontroly jejich naplňování a hodnocení úrovně škol bez ohledu na odlišnost jejich právního postavení.

Vláda podrobně diskutovala návrhy základních právních norem, pokrývajících celou oblast školství. Z mnoha z nich mohu pro příklad uvést návrhy směřující k většímu podílu obcí a regionů, ale i rodičů a místních podnikatelů na správě a rozvoji škol, či otázku přechodu na devítileté povinné vzdělávání na základních školách.

Komplikovaným problémem je i otázka spoluúčasti studentů na úhradě jejich studia na vysokých školách, která bude vládou znovu podrobně zvážena, protože jsme si vědomi toho, že musí být doprovázena racionálními doplňkovými opatřeními, umožňujícími studovat všem těm, kteří o to skutečně usilují a kteří studium zodpovědně považují za svou celoživotní investici. Mohu vás ubezpečit, že zvolíme všestranně přijatelné řešení.

Orientace vládní politiky na překonání centralismu a dirigování lidských aktivit, tak typických pro naši nedávnou minulost, se výrazně projevila i v oblasti kultury. Jsem přesvědčen, ze právě v této oblasti, tak citlivé na svobodu umělecké tvorby, na možnosti svobodného uplatnění spontánních tvůrčích aktivit a svobody volby pro uspokojení individuálních kulturních potřeb občanů je tento přístup jedině možný a správný. Na druhé straně naše odmítnutí "zaběhaného" a pro mnohé pohodlného státního paternalismu znamenalo pro někoho i nelehké přizpůsobení se novým podmínkám a z toho plynoucí nedorozumění.

Základním principem politiky vlády v této sféře je výrazný přechod kompetencí na samosprávu, a to jak na úrovni obecní, tak na připravovanou úroveň samosprávy vyšších územně správních celků. Tento přechod kompetencí je postupně promítán do legislativy a rovněž do způsobu alokace rozpočtových prostředků. Již dnes je podíl financování kultury z místních a obecních rozpočtů vyšší než podíl výdajů z centrálních zdrojů. Tento trend chceme do budoucna posilovat.

Vláda věnuje velkou pozornost ochraně našeho kulturního dědictví, což se projevuje i ve zvyšování rozpočtových prostředků v tomto směru. Byl přijat zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty a vládě je v těchto dnech předkládána novela památkového zákona.

Výrazně byly změněny statuty některých takzvaných národních institucí, jako je Národní divadlo, Česká filharmonie, Národní galerie, kde vytvářením správních rad posilujeme autonomii těchto institucí, ale také částečně i odpovědnost za některá rozhodnutí, která jsou na tyto rady přenášena.

Velmi podstatnou změnou byla transformace některých institucí, podnikajících v oblasti kultury. Vláda pokládá decentralizaci a soukromou iniciativu i v této sféře za hlavní předpoklad zajištění tvůrčí plurality a svobody. Byla prakticky dokončena privatizace takzvaného kulturního průmyslu. Nakladatelská a vydavatelská činnost, kinematografie, umělecké agentury, tedy ty oblasti kultury, které mají obchodně podnikatelský charakter, jsou dnes již plně privátní. Důležitým předpokladem potřebných změn je postupná transformace autorského práva ze sféry takzvané státní kulturní politiky do sféry soukromoprávní, kam z povahy věci patří.

Výsledky prokázaly, že strategie vlády v této oblasti byla správná. Jako příklad může sloužit oblast kinematografie, v níž nový zákon o audiovizi zrušil státní monopol. Plně privátní česká kinematografická tvorba po prvním transformačním překvapení vyprodukovala v loňském roce již 16 a v letošním roce se očekává 20 až 22 celovečerních filmů. Stát přitom prostřednictvím Státního fondu pro podporu a rozvoj kinematografie poskytl pro novou tvorbu granty ve výši 45 miliónů Kč.

Významnou součástí kulturní politiky vlády je podpora různorodých kulturních aktivit národnostních menšin a vedle těchto prostředků je značná částka uvolňována i na vydávání národnostního tisku.

Značnou pozornost věnuje vláda rovněž vytváření podmínek pro duchovní a charitativní aktivity církví a náboženských společností. Přitom si klade za cíl postupně transformovat vztah mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi do podoby, která odstraní nedostatky předchozího problematického vývoje.

Demokratická pluralita šíření informací je dnes již nezpochybnitelným faktem jak v oblasti tisku, který je dnes již zcela privátní, tak v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, kde funguje duální systém.

Vláda do konce tohoto roku předloží zásady nového zákona o hromadných sdělovacích prostředcích, tak zvaného tiskového zákona.

V oblasti životního prostředí, kterému vláda věnuje daleko větší pozornost, než bývá tvrzeno našimi odpůrci, zaměřila vláda svou pozornost jak na ekologické investice, tak i na dobudování a zdokonalení legislativního a institucionálního rámce ochrany životního prostředí. Objem prostředků vydávaných na ochranu životního prostředí neustále roste. Celkové výdaje na ochranu životního prostředí činily v roce 1993 více než 20 mld. Kč, z toho na státní rozpočet připadlo 8,1 mld. a na Státní fond životního prostředí 3,4 mld. Kč. V roce 1994 dochází k dalšímu nárůstu ekologických investic, zejména v nestátním sektoru, a to v souvislosti s náběhem účinnosti některých právních předpisů. Výrazné je to v oblasti ochrany ovzduší a nakládání s odpady. Předpokládané výdaje ze státního rozpočtu v letošním roce jsou 7,5 mld. Kč a ze Státního fondu životního prostředí 4,5 mld. Kč.

V legislativní oblasti byl v roce 1993 vydán zákon o zákazu výroby a užívání látek, poškozujících ozónovou vrstvu Země a chtěl bych oznámit, že nová vládní verze téhož zákona je připravena. V roce 1994 byla přijata novela zákona o ovzduší. V zájmu zdokonalení institucionálního rámce ochrany životního prostředí byla provedena reorganizace České inspekce životního prostředí s cílem zvýšit efektivnost její činnosti. Ve sledovaném období byly též zavedeny a zdokonaleny některé mechanismy k ochraně životního prostředí a k prevenci před škodlivými účinky znečištění. Jedná se zejména o činnost smogových, varovných a regulačních systémů. Výsledkem je nastoupený trend postupného zlepšování kvality životního prostředí, který se projevuje téměř ve všech oblastech životního prostředí a který lze samozřejmě připsat nejen ekologické politice vlády, ale i celkovému charakteru našeho procesu společenské a ekonomické transformace.

Pokud jde o kvalitu ovzduší, došlo v posledních dvou letech ke snížení celkových emisí prachu, oxidu siřičitého a oxidu uhličitého a ke stagnaci emisí oxidu dusíku. Významně poklesla spotřeba látek poškozujících ozónovou vrstvu Země. Ve sledovaném období se rovněž snížilo znečištění povrchových vod, zvýšil se počet domácností napojených na veřejné vodovody a veřejné kanalizace. Znečišťování podzemních vod se zastavilo či zpomalilo.

Značný pokles spotřeby dusíkatých a fosforečných hnojiv se však dosud v kvalitě vody nestačil výrazněji projevit. Zpomalil se růst mechanického narušování horninového prostředí těžbou a jeho kontaminace. Obsahy toxických kovů v zemědělské půdě jsou na 97,4% celkové výměry podlimitní a zemědělský půdní fond není výrazně ovlivněn kyselostí prostředí.

Příčinou pozitivního vývoje kvality životního prostředí je kromě nápravných opatření a souvisejících přímých výdajů také proces restrukturalizace ekonomiky, zejména změna struktury základních energetických zdrojů, útlum výrob s nepříznivým dopadem na životní prostředí a transformace zemědělství. Významné je také zavádění technologií šetrných vůči životnímu prostředí. Občané si začínají zlepšování kvality životního prostředí všímat a narůstá počet těch, kteří pozitivně hodnotí činnost vlády v této oblasti.

Hlavní prioritou vlády v oblasti bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku bylo omezení růstu kriminality, jejíž expanze se stala závažným negativním momentem doprovázejícím obnovení demokracie, občanských svobod a otevření naší země světu. Prioritou legislativních prací na úseku bezpečnosti bylo vybavení Policie České republiky, respektive obecní policie, oprávněními, která by odpovídajícím způsobem reagovala na narůstající intenzitu kriminality a narušování veřejného pořádku. Novelami zákona o policii a trestního řádu byly posíleny jak pravomoci policie zasahovat proti protiprávní činnosti, tak došlo ke zjednodušení procesních nároků spojených s jejím stíháním. Tím se uvolňují síly policie pro praktický výkon služby.

Došlo k novelizaci cizinecké a azylové legislativy tak, aby bylo možné reagovat na nebezpečí většinou ekonomicky motivované ilegální migrace a aby mohly vstoupit v platnost readmisní dohody uzavřené se sousedními státy.

Vláda se též zaměřila na problematiku organizovaného zločinu a důležité kroky v tomto smyslu podniká i v legislativní oblasti.

Vláda v uplynulém období věnovala velkou pozornost dokončení personální transformace a stabilizace resortu a posílení důvěryhodnosti a autority policejního sboru. Odpovídal tomu i fakt, že v přípravě státního rozpočtu na letošní rok vláda pro resort Ministerstva vnitra uplatnila nejvyšší index nárůstu finančních prostředků. Koncem loňského roku byl zvýšen limit početních stavů policie o 10% a nově bylo zřízeno 50 základních útvarů policie o celkovém počtu 1013 policejních míst. Nařízením vlády došlo i k výraznému zlepšení v oblasti odměňování zaměstnanců bezpečnostních sborů a složek. V důsledku těchto opatření můžeme dnes konstatovat, že skutečně dochází k utlumení růstu kriminality a k potřebnému zvyšování účinnosti práce policie. Jestliže se v letech 1992 a 1993 podařilo pouze snižovat tempo růstu zjištěných trestných činů a mírně zvyšovat jejich objasněnost, potom v letošním roce - leden až září - byl už poprvé od roku 1989 zaznamenám pokles absolutního počtu spáchaných trestných činů o 8,5%. Současně došlo k nárůstu objasněnosti trestné činnosti o více než 2 %. Vláda bude oblast bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku i nadále považovat za jednu z hlavních priorit své činnosti.

Armáda České republiky vznikla k 1. lednu 1993 rozdělením bývalé federální armády. Okamžitě byly zahájeny první kroky k její transformaci, se základním cílem zajistit obranu našeho nového státu. To zahrnuje rovnoměrné rozmístění vojsk po celém území státu, přechod na jednodušší systém velení a řízení vytvořením brigádní organizační struktury, výraznou redukci počtu vojáků na 65 000 ke konci roku 1995 a postupný přechod na standardy NATO.

K loňskému prvnímu lednu bylo v naší armádě 113 000 vojáků a z toho 49 500 vojáků z povolání. Ke konci letošního roku, tedy za dva roky, bude plánovaný počet Armády České republiky 70 500 vojáků, z toho jen 35 000 vojáků z povolání.

Současné početní stavy se tedy již blíží k počtům, o které usilujeme, ale uspokojivé není jejich vnitřní složení. Právě to zůstává největším úkolem do budoucna. Při transformaci armády jsou respektovány podmínky stanovené Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Byla provedena řada specificky vojenských opatření, které naší armádu postupně transformují. Dochází i k redukci nadbytečné vojenské techniky.

Zásadní změnou prochází systém ekonomického zabezpečování armády. Je vytvářen systém, který umožňuje průhlednou kontrolu armádního hospodaření státní správou i parlamentem. V mezinárodní spolupráci je hlavní pozornost zaměřena na zintenzivnění vlastní přípravy armády České republiky na budoucí členství Severoatlantické alianci prostřednictvím aktivní účasti v programu Partnerství pro mír. V rámci tohoto programu jsou plánovány kroky k postupnému dosažení kompatibility ozbrojených sil České republiky se zeměmi NATO. Jednotky naší armády se v letošním roce zúčastnily pěti mezinárodních cvičení, důstojníci naší armády studují ve školách NATO a v našich armádních výcvikových zařízeních byly provedeny kursy pro příslušníky zahraničních armád. Významnou roli představuje v našich zahraničních aktivitách i účast naší armády v mírových silách OSN.

Nyní mi dovolte pár slov k resortu spravedlnosti. Dlouhodobý vliv totalitní formy vlády způsobil devalvaci demokratických právních principů, deformaci právního řádu, ztrátu úcty k právu a spravedlnosti a k právům a svobodám občanů. Poklesla autorita soudní moci i důvěra veřejnosti v rozhodování soudů, prokuratura byla svým postavením a pravomocemi vnímána jako prodloužená ruka totalitní moci a stav našeho vězeňství byl alarmující.

Vláda se po nástupu do své funkce musela vyrovnat s řadou nedořešených problémů ve všech těchto oblastech. Uvedené okolnosti vyžadovaly aktivní přístup, zejména v soudnictví, a k přijetí řady opatření v oblasti legislativní, personální a materiálně technické. O tom, že tato opatření byla správně volena a úspěšně provedena, svědčí to, že nenastal z různých stran předvídaný kolaps soudnictví. V důsledku přijatých opatření došlo k posílení soudní moci, její nezávislosti a vážnosti, ke zjednodušení a zrychlení soudního řízení i ke zvýšení jeho účinnosti.

Již ve druhé polovině r. 1 992 se podařilo v podstatě ukončit proces nezbytné očisty soudcovského sboru, zastavit vlnu odchodu soudců z jejich funkcí a vytvořit předpoklady pro zásadní řešení jednoho ze základních problémů soudnictví - postupného doplňování a stabilizace soudcovského sboru. V nemalé míře k tomu přispělo i zlepšení odměňování soudců.

Od počátku tohoto roku jsou soudy poprvé po dlouhé době schopny rozhodovat více trestních, občansko-právních i obchodních věcí, než kolik jich je nově zahajováno. Průměrná délka soudního řízení se pohybuje v hodnotách, které korespondují standardnímu průběhu soudního řízení v demokratických zemích se stabilizovanou justicí.

Počátkem letošního roku proběhla transformace bývalé prokuratury ve státním zastupitelství, a to bez jakéhokoli narušení plynulého plnění úkolů. Šlo o hlubokou systémovou změnu. Úloha státního zastupitelství již je dnes shodná s úlohou obdobných orgánů v evropských demokratických zemích a spočívá především v právu a povinnosti podávat jménem státu obžalobu a zastupovat ji v řízení před soudem. Napříště státnímu zastupitelství nepřísluší zasahovat do činnosti orgánů veřejné správy. Došlo i k včlenění dřívějších vojenských soudů a vojenských prokuratur do soustavy obecných soudů a státního zastupitelství.

Radikální reformou prošlo naše vězeňství. Ta sledovala zejména vytvoření fungujícího systému zacházení s obviněnými a odsouzenými, odpovídajícího evropským vězeňským standardům, našim podmínkám a možnostem i požadavku v největší možné míře napomáhat reintegraci pachatelů trestných činů do naší společnosti, nezbytnou personální obměnu v řídícím i výkonném aparátu vězeňské služby a zvýšení profesionální úrovně jejich příslušníků. Výsledky reformního úsilí byly dovršeny zákonem o výkonu vazby a novelou zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Odpovědně a relativně rychle provedly soudy, státní zastupitelství i ministerstvo spravedlnosti nápravu důsledků nezákonné trestní represe totalitního režimu. K dnešnímu dni lze konstatovat, že drtivá většina případů rehabilitací včetně odškodnění je ukončena a k závěru se chýlí proces restitucí. Soudnictví má stále více předpokladů k tomu, aby bylo dobře fungující složkou státní moci demokratického právního státu.

Tím se dostávám k obecněji pojaté legislativní činnosti.

Tu považuje vláda za jednu ze svých stěžejních funkcí. Právě v této oblasti považujeme za velký úspěch vypracování návrhu nové Ústavy České republiky a zajištění plynulého přechodu z dualismu zákonů federace a České republiky na právní řád samostatného státu.

Kromě tohoto nelehkého a výjimečného úkolu vláda pokračovala v běžné legislativní činnosti přípravy návrhů zákonů a vydávání prováděcích předpisů k nim. Je třeba si uvědomit, že tato běžná činnost vlády svým počtem a rozsahem mnohonásobně převyšuje velikost podobné agendy ve standardní demokracii. Každý nový právní předpis představuje dílčí krok postupné přestavby našeho právního řádu a směřuje k vytvoření všech potřebných právních podmínek pro svobodný rozvoj jednotlivce i státu. Za hlavní hledisko uplatňované v legislativním procesu považuje vláda hledisko nezbytnosti navrhovaných právních úprav, tedy to, aby právní předpisy nebyly vnímány jako neúčelné překážky, ale aby upravovaly jen ty společenské vztahy, kde je to nezbytné. Zároveň s tím vláda usiluje o vzájemnou provázanost a soulad navrhovaných úprav.

Vláda si je vědoma, že v legislativním procesu v současné době není uvedených kritérií v některých případech plně dosahováno. Je to však způsobeno především kvantitou legislativních úkolů, z nichž mnohé je nutno s ohledem na potřeby praxe plnit průběžně, bezodkladně. Za rozhodující vláda však považuje pozitivní tendence, které svědčí o postupném zkvalitňování legislativního procesu. Intenzivně diskutujeme i způsoby co nejlepší transformace našeho právního řádu.

Za mimořádně důležitou považuje vláda reformu veřejné správy. Je si vědoma toho, že se jedná o dlouhodobý soustavný proces, který je spojen s řešením širokého okruhu politických, administrativních, ekonomických, ale i psychologických a občansky pocitových otázek.

V uplynulém období se vláda zaměřila zejména na vytváření právních předpokladů pro dobudování institucionální struktury územní správy.

Široká diskuse v celé společnosti vyústila ve zpracování návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který byl Poslanecké sněmovně postoupen 30. června letošního roku. Zároveň s ním vláda schválila seznam základních legislativních dokumentů, které jsou s tím spojené. Půjde o úpravu přechodu majetku ze státu do vlastnictví VÚSC, o hospodaření s rozpočtovými prostředky územní samosprávy, o výkon státní správy na úrovni VÚSC, o právní úpravu postavení zaměstnanců územní samosprávy a o zákon o státní službě, jehož návrh je již připraven v paragrafovaném znění. Dále vláda připravila ústavní zákon o působnosti VÚSC, který byl Poslanecké sněmovně předložen 31. srpna letošního roku.

Základní východiska dalších nezbytných reformních kroků formulovala vláda v dokumentu "Záměry vlády České republiky v oblasti reformy veřejné správy", kterou vám předložila 30. září tohoto roku.

l když se v této oblasti setkáváme s kritikou některých z vás, jsme přesvědčeni, že se proces reformy veřejné správy v naší zemi děje tempem, který odpovídá výchozímu stavu systému veřejné správy a dosaženému stupni konsensu o těchto věcech a že by nebylo produktivní ho za každou cenu přehnaně akcelerovat.

Na závěr mi dovolte tvrdit, že je vývoj naší země v současnosti zřetelně pozitivní a že bilance prvních dvou a půl roků existence a fungování první vlády České republiky je úspěšná. O úspěšnosti této politiky svědčí i trvale vysoká podpora obyvatelstva, která je ojedinělá mezi postkomunistickými zeměmi. Vede k mimořádné politické stabilitě našeho státu. Vláda si velmi cení podpory, které se jí dostává od parlamentu, a je připravena v nastoupeném kursu pokračovat. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)