Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Vážený pane předsedo, vážené
poslankyně, vážení poslanci, dovolte
mi, abych se dnes při příležitosti letošní
poslední schůze českého parlamentu,
bezprostředně po nedávných komunálních
volbách, které přinesly snad nejpřesvědčivější
a nepochybně nejkomplexnější výraz
názorů české veřejnosti na
úspěch probíhajícího transformačního
procesu a v souvislosti s projednáváním vládního
návrhu státního rozpočtu, který
vláda každoročně považuje za nejsouhrnnější
dokument o své činnosti, pokusil o šířeji
pojaté zhodnocení současné situace
a vývojových trendů v České
republice a tím i o jistou zprávu o činnosti
vlády a její úloze v těchto procesech.
Toto obecnější hodnocení děláme
vědomě i proto, abychom přispěli k
nalezení většího souzvuku mezi vládou
a parlamentem nebo možná - přesněji
řečeno - mezi vládou a částí
tohoto parlamentu.
Naším úmyslem v žádném případě
není konfrontace, cílem není ani docílení
formální jednoty názorů za každou
cenu, cílem je pokus o naladění se na stejnou
strunu, o nalezení alespoň shodného okruhu
problémů a o shodě na váze, která
jednotlivým z nich má být přikládána.
Nezdá se nám optimální vést
monologické přestřelky formou interpelací.
Za vítězství pro žádnou stranu
nemůžeme považovat ani novou taktiku opozice
neúnosně extendovat interpelace a tím nezanedbatelným
způsobem zatěžovat vládní administrativu.
Doufáme, že bude toto vystoupení předsedy
vlády, který jinak nemá příliš
mnoho příležitostí v parlamentu promluvit,
přijímáno právě tímto
způsobem a že přispěje ke zlepšení
vzájemné komunikace a vzájemného pochopení.
Vláda je s dosaženou úrovní transformace
české společnosti, transformace probíhající
víceméně paralelně ve všech dimenzích
života každého z nás i země jako
celku, spokojena. Toto naše hodnocení vychází
z porovnání v čase, tedy z posouzení
toho, co se podařilo udělat za relativně
krátké období 5 let, z nichž polovina
je obdobím existence této vlády, z porovnání
v prostoru, tedy z komparace vývoje u nás a v ostatních
postkomunistických zemích, z našich vlastních
analýz, jak kvantitativního typu (na základě
statistických dat), tak z analýz kvalitativního
typu hodnotící změny institucí, pravidel
a způsobu chování jednotlivců i celých
společenských skupin. Vychází z názorů
našich spoluobčanů vyjádřených
v komunálních volbách a v desítkách
anket a průzkumů veřejného mínění
a projevujících se v sociálním klidu,
v neexistenci stávek, demonstrací a podobných
projevů občanské nespokojenosti, v důvěře
v naší měnu a v rostoucí míře
úspor a v tisíci dalších podobných
věcí. Vycházíme i z pohledu ciziny,
která v drtivé většině hodnotí
naší zemi velmi pozitivně.
Naše pozorné hodnocení situace naší
země není nekritické ani sebeuspokojivé,
nevidíme jen úspěchy, vidíme i místa
bolavá, vidíme i věci nedotažené
do cíle. Naše hodnocení proto není pasivní,
nýbrž směřuje k hledání
cest, jak situaci zlepšovat. Nicméně zcela
rozhodně odmítáme negativistické pohledy
na naši současnost, bagatelizování dosaženého
a za zcela zbytečné považujeme katastrofické
scénáře ohledně naší společné
budoucnosti. Není k nim sebemenší důvod.
V naší zemi byl - a nedávné komunální
volby to demonstrovaly více než výrazně
- v posledních dvou letech dotvořen demokratický
pluralistický politický systém, zajišťující
základní občanské svobody a umožňující
je každému z nás realizovat, a byl uveden do
chodu systém tržní ekonomiky s malou a stále
se zmenšující úlohou státu, systém,
který vědomě a promyšleně ponechává
dostatečný prostor trhu na úkor benevolence
státních úředníků. V
politické, ekonomické i obecně občanské
dimenzi našich životů vznikl dostatečný
prostor pro svobodné rozhodování a iniciativu
každého z nás, a to je základní
cíl, který jsme si - a věřím,
že s výraznou podporou parlamentu - kladli. O tom,
jak je toto zásadní utváření
systému doplňováno státní politikou
v dalších oblastech, tedy tam, kde je třeba
posílit z různých důvodů pomoc
potřebujícího jednotlivce a kde je třeba
doplňovat působení samovolných tržních
mechanismů a základního liberálního
systému občanské svobody, budu hovořit
dále.
Žijeme již ve zcela jiném společenském
systému než ještě nedávno a naším
úkolem je - spolu s vámi - upevňovat jeho
legislativní základy a dolaďovat pravidla jeho
fungování. Dosavadní postup systémových
změn nás jistě může naplňovat
optimismem. Vidím v dnešní chvíli už
jiná, nová nebezpečí, se kterými
se chceme společně s vámi utkat, protože
nesmíme dopustit, aby nové jinak nazvané,
méně otevřené, ale neméně
účinné formy brzdění a komplikování
iniciativy jednotlivců (v jejich nejrůznějších
rolích) znovu vedly k podvázání toho
nejcennějšího, co v naší zemi máme,
a tím je zájem občanů o činorodou
tvůrčí aktivitu, uspokojující
je samotné a přinášející
efekty i nám všem.
Metody přímého direktivního příkazového
systému dirigování lidských aktivit
jsou již naštěstí definitivně za
námi, ale projevuje se - jako výraz nedůvěry
ve spontánnosti lidské nedůvěry -
stále sílící snaha o jejich regulaci.
Pod hesly podpory či ochrany těch či oněch
parciálních zájmů se do našeho
administrativního rozhodování a do naší
legislativy dostává velké množství
kontrolních, regulačních, licenčních
a dalších podobných schvalovacích mechanismů,
které posilují byrokratický charakter nejrůznějších
procesů a které expanzí razítkování
nejrůznějšího typu vedou k podvázání
tvůrčí činorodosti nás všech.
Máme pocit, že si nesmíme dovolit, aby se právě
toto stalo dominantním rysem našeho nového
systému, a proto prosíme, aby právě
pod tímto zorným úhlem byly posuzovány
návrhy zákonů v parlamentu a aby se co nejméně
vycházelo vstříc nejrůznějším
lobbystickým tlakům, které zde, na chodbách
parlamentu, tak často vidíme i v personifikované
podobě.
Letošní projednávání návrhu
státního rozpočtu je toho typickým
příkladem. Nemyslím si, že jsou má
slova příkladem toho, kdy někteří
slyší trávu růst, protože existenci
jejího růstu potvrzují i další
lidské smysly, a nemusí být nadpřirozeně
vyvinuty. Proto chceme právě těmto věcem
věnovat v dalším období maximum pozornosti.
Z tohoto zorného úhlu se budeme dívat i na
postupné přetváření našeho
právního řádu.
V posledních dvou a půl letech u nás došlo
k rozsáhlé decentralizaci veřejného
rozhodování a tím i k výraznému
snížení pravomocí vlády a současně
došlo i k masové privatizaci a deetatizaci a tím
i k omezení domény veřejného ve srovnání
se soukromým. Jsme přesvědčeni, že
jsme v tomto ohledu již dnes dosáhli úrovně
řady evropských zemí, které měly
to štěstí, že neprošly čtyřmi
desetiletími komunistického režimu, a že
jsou to právě tyto naše úspěchy,
které nám otevírají cestu k prohloubení
naší integrace do Evropy a světa. Byli jsme
si vždycky vědomi, že naše zapojení
do evropských integračních procesů
závisí nejvíce na nás, a proto nejsme
tak netrpěliví jako někteří
naši sousedé.
V této chvíli je snad třeba připomenout
i to, že v období, o kterém zde mluvím,
došlo k ukončení existence československé
federace a k ustavení českého státu.
Tuto historickou chvíli jsme zvládli velmi dobře.
Snažíme se ukotvit náš nový státní
útvar nejen v přítomnosti, ale i v minulosti,
proto hledáme návaznosti na naše minulé
tradice, snažíme se navázat na všechno
pozitivní i v naší nedávné minulosti
a snažíme se navázat na ověřené
hodnoty evropské civilizace a na základní
demokratické a liberální hodnoty současného
lidstva.
Dovolte mi říci v této chvíli pár
slov o zahraničněpolitickém aspektu naší
činnosti. Naším primárním cílem
je na mezinárodním poli důsledně prosazovat
zájmy České republiky. Jde primárně
o upevňování postavení nového
českého státu ve světě, o integraci
do evropských a euroatlantických struktur, o přátelské
a vzájemně výhodné vztahy se sousedními
zeměmi a o posilování ekonomické dimenze
našich zahraničněpolitických aktivit.
Z konkrétních věcí je naším
prvořadým strategickým zájmem plné
členství v Evropské unii. Již dnes s
ní vedeme politický dialog o zahraniční
a bezpečnostní politice a jednotliví resortní
ministři se zúčastňují jednání
rozšířené Evropské rady. V sobotu
se v Essenu zúčastním prvního setkání
na úrovni předsedů vlád. Vláda
v přípravě na budoucí členství
provádí potřebné kroky, a to zejména
v oblasti legislativy, ale i v oblasti hospodářské
politiky i politiky ochrany životního prostředí.
Předstupněm jasně deklarovaného cíle
České republiky stát se plným členem
NATO je naše účast v projektu Partnerství
pro mír, jehož konkrétní náplní
je participace na dvoustranných a mnohostranných
vojenských cvičeních s vojsky NATO. Postavení
České republiky jako přidruženého
člena Evropské unie odráží i
udělení statutu přidruženého
partnera Západoevropské unie.
Za nástroj celoevropské bezpečnosti pokládáme
i KBSE, zároveň však vystupujeme proti pokusům
dávat jí jinou náplň, než jakou
dnes má, a nadřazovat ji dnes existujícím
bezpečnostním institucím. Po ujasnění
některých nejasnostní počátečního
období jsme se připojili i k přípravě
paktu stability, který interpretujeme jako cestu k posilování
přátelských regionálních vztahů
v celé Evropě. Pokračujeme v úsilí
o budování dobrých sousedských vztahů,
které představují jeden z životních
zájmů naší země.
Německo je naším největším
sousedem a jedním z nejdůležitějších
obchodních partnerů, ale my jsme si dobře
vědomi toho, že je evropskou velmocí a že
bude hrát důležitou roli i při jednáních
o našem vstupu do Evropské unie. Ze všech těchto
důvodů se naše zahraniční politika
orientuje na udržování vysoké úrovně
vztahů s touto zemí. V minulém období
se nám podařilo vyřešit některé
komplikované otázky spojené např.
s přípravou readmisní smlouvy a v oblasti
dalších dosud nedořešených otázek
citlivě, avšak pevně obhajujeme český
národní zájem.
Trvale dobré jsou naše vztahy s Rakouskem, jsme dobrými
sousedy a spolehlivými obchodními partnery a daří
se nám zviditelňovat i tradiční kulturní
dimenzi našich vztahů.
Vztahy ke Slovensku se postupně daří dostat
do polohy obvyklých mezistátních vztahů
při současném využívání
některých výhod zvláštního
charakteru těchto vztahů. Těch se v žádném
případě nezříkáme. Slovensku
přejeme stabilizovat svou vnitropolitickou situaci a brzy
sestavit stabilní a akceschopnou vládu, se kterou
bychom mohli plodným způsobem jednat o řadě
nedořešených otázek.
Máme zájem o spolupráci s dalšími
státy tzv. Visegradské čtyřky. Při
této spolupráci zdůrazňujeme věci
praktické a konkrétní, zejména obchod
(v rámci středoevropské zóny volného
obchodu) a přes hraniční spolupráci.
Současně našim východním sousedům
stálé připomínáme, že
toto regionální obchodní seskupení
nemůže sloužit jako alternativa našeho členství
v Evropské unii a v NATO a dokonce ani jako zprostředkovatel
našeho přijetí do těchto seskupení.
Pozitivním výrazem našich postojů byla
nedávná schůzka premiérů těchto
zemí v Poznani, při které byly leckteré
z těchto věcí jasně formulovány
a vysvětleny. Kontaktům tohoto typu se nevyhýbáme.
Na příští rok jsem pozval premiéry
zemí CEFTA na podobnou vrcholnou schůzku do České
republiky.
Dbáme o vyvážený vztah k zemím
Společenství nezávislých států.
Podporujeme jejich pokojný vývoj a snažíme
se o navazování oboustranně výhodných
obchodních vztahů.
Mimořádné postavení v naší
zahraniční politice mají tradičně
dobré vztahy se Spojenými státy a zeměmi
Evropské unie. Naše zahraničněpolitická
aktivita se, jak je zřejmé, neuzavírá
Evropou, o čemž svědčí naše
významné zámořské aktivity
a cesty vrcholných evropských představitelů
naší země do Asie a Latinské Ameriky.
Jedním z životních zájmů České
republiky je efektivní zapojování se do světové
ekonomiky a volný přístup na mezinárodní
trhy. Úspěšný průběh naší
ekonomické transformace umožnil, abychom oficiálně
požádali o členství v OECD, a to dokonce
tak, aby o našem plném členství mohlo
být rozhodnuto již v příštím
roce.
Na mezinárodním fóru aktivně vystupujeme
na podporu pokračující liberalizace světového
obchodu a v souvislosti s ukončením Uruquajského
kola GATT se aktivně účastníme zakládání
nové světové obchodní organizace (WTO).
Východiskem nejen k zahraničněpolitickým,
ale i vnitropolitickým aktivitám jsou nepochybně
naše vlastní ekonomické výsledky. Chtěl
bych připomenout, že cílem hospodářské
politiky vlády v uplynulém období bylo dovršení
systémové transformace naší ekonomiky
a to při udržení co nejstabilnějšího
makroekonomického prostředí, při zachování
sociálního smíru a při postupném
nastartování ekonomického vzestupu. Prioritami
byla transformace vlastnických vztahů, jako základní
podmínka v delším období prováděné
restrukturalizace ekonomiky, a dotvoření systémového
a institucionálního rámce tržní
ekonomiky. Ve všech těchto oblastech bylo dosaženo
výrazných úspěchů.
Výsledkem vyrovnanosti státního rozpočtu
v uplynulých 5 letech a výsledkem odpovědné
a v podstatě výrazně konzervativní
měnové politiky skutečně nezávislé
centrální banky byla mezi transformujícími
se ekonomikami ojedinělá nízká vlna
inflace, kterou se podařilo udržet přes existenci
řady inflačních impulsů, vyplývajících
ze zásadní změny daňového systému,
z rozdělení státu a z neukončených
přizpůsobovacích postliberalizačních
cenových pohybů.
Míra inflace, která v roce 1993 činila 20,8%
do značné míry vlivem zavedení daně
z přidané hodnoty, dosáhne v roce 1994 zhruba
poloviny loňské úrovně.
Za jeden z úspěšně zvládnutých
reformních kroků považuje vláda realizaci
daňové reformy, která zásadním
způsobem změnila náš daňový
systém. Ve své rozpočtové politice
a při dalším zdokonalování daňové
soustavy kladla vláda důraz na postupné snižování
podílu veřejných rozpočtů na
hrubém domácím produktu a na snižování
daňové kvóty při plynulém zajišťování
financování veřejných statků
a služeb a všech sociálních výdajů.
Podíl veřejných výdajů na hrubém
domácím produktu, který ještě
v roce 1990 činil přes 52%, bude v roce 1995 podle
návrhu státního rozpočtu o 10 bodů
nižší. To považujeme za mimořádný
výsledek.
Důvěra domácí veřejnosti i
zahraniční v hospodářskou politiku
vlády a ve stabilitu české ekonomiky se projevila
i v okamžiku oddělení české měny
od slovenské, projevila se i v dlouhodobé, již
téměř 48 měsíců trvající
stabilitě kurzu české koruny a v masivním
přílivu zahraničního kapitálu
do naší země.
Vláda považovala a považuje za rozhodující
systémový krok proces privatizace, a proto jeho
průběhu věnovala nepřetržitou
pozornost. Ke konci se schylující etapa masové
privatizace představovala jeden z našich hlavních
úkolů a jsme přesvědčeni, že
byl zvládnut dobře. Malá privatizace skončila
již v roce 1993 a jejím prostřednictvím
bylo prodáno s výnosem přes 30 miliard Kč
více než 22 tisíc jednotek. Zhruba 100 tisíc
jednotek bylo navráceno původním vlastníkům
formou restitucí.
Velká privatizace, zasahující rozhodující
část ekonomických subjektů, představuje
svým rozsahem a svou rychlostí světový
unikátní proces, jehož rozměry dokumentuje
ta skutečnost, že v jejím rámci bylo
podáno téměř 24 tisíc privatizačních
projektů na více než 4000 podniků. To
je v průměru 6 projektů na 1 podnik. Jejich
vyhodnocování nebylo ani jednoduché, ani
bezrozporné. Podle posledních dat, která
máme k dispozici, již bylo rozhodnuto o privatizaci
více než 80% podniků, což představuje
hodnotu majetku přesahující 900 miliard Kč.
Tento enormní úkol byl zvládnut s minimem
problémů.
Rozhodující význam v tomto procesu sehrála
především rychlá a transparentní
metoda kupónové privatizace, jejíž druhá
vlna prakticky v těchto dnech končí. Touto
metodou se podařilo privatizovat akcie v účetní
hodnotě 360 miliard Kč a akcionáři
se přitom stalo více než 6 milionů občanů
naší země. Rychlou privatizaci považujeme
za vstupní předpoklad pro úspěšnou
restrukturalizaci mikroekonomické sféry.
Vláda ve své politice vychází ze zásady,
že o dalším vývoji podniků mají
rozhodovat a vlastní podnikovou restrukturalizaci mají
provádět především soukromí
vlastníci, a nikoli stát. O tom, že je tato
strategie správná a že už přináší
první makroekonomické výsledky, svědčí
statistická data.
Přes důsledky rozpadu naší federace
se v loňském roce podařilo zastavit pokles
ekonomiky a v letošním roce je obnovení hospodářského
růstu již zcela zřetelné a pohybuje
se v ročním pohledu okolo 2,5 - 3%. Ještě
výraznějším potvrzením postupu
adaptace české ekonomiky na změněné
vnější a vnitřní podmínky
je vývoj vnějších ekonomických
vztahů.
Česká ekonomika je jednou z mála transformujících
se ekonomik, která vykazuje růst vývozu.
V loňském roce to bylo zhruba 15%, letos za prvních
deset měsíců i přes výrazný
pokles vývozu na Slovensko vzrostl celkový export
o 5,3%, přičemž náš vývoz
do vyspělých tržních ekonomik zaznamenává
dvojciferné tempo růstu.
Nastupujícímu oživení tuzemské
spotřebitelské a investiční poptávky
odpovídá velmi dynamický růst dovozu,
mající za následek mírný deficit
obchodní bilance, který je však v platební
bilanci bohatě kompenzován aktivem v oblasti služeb
a rostoucím přílivem kapitálu.
Vláda přes svou opatrnost v zasahování
do mikrosféry přijala řadu nelehkých
strategických rozhodnutí - v oblasti energetiky,
jako je dostavba elektrárny Temelín a ropovod Ingolstadt,
v petrochemii, v některých velkých hutnických
a strojírenských podnicích, v leteckém
průmyslu, v uhelném, rudném a v uranovém
hornictví, v oblasti infrastruktury, jako je výstavba
dálniční sítě a modernizace
železnic a telekomunikací, a v oblasti ekologických
investic. Dlouhodobě však nechceme ovlivňovat
a podporovat jednotlivá odvětví ekonomiky
na úkor odvětví jiných. Nechceme prostě
dělat průmyslovou politiku tohoto typu.
Obrovský úkol přizpůsobit se nové
situaci stál před naší dopravou. Po
prudkém poklesu nákladní dopravy způsobené
racionalizací ekonomického koloběhu uvnitř
naší země, způsobené rozpadem
RVHP a dočasným snížením rozsahu
ekonomické aktivity však dochází dnes
k její postupné stabilizaci. Pozvolný vzestup
již vidíme v dopravě silniční
a zřetelné oživení nastává
v dopravě letecké. Výrazně roste tranzitní
doprava. l v osobní hromadné dopravě dochází
k dolaďování nabídky na úroveň
nezbytné sociálně potřebné
a ekologicky nejvhodnější obsluhy celého
území našeho státu.
Vláda věnuje zvláštní pozornost
udržení dopravní obslužnosti odlehlých
území a městské a příměstské
hromadné dopravě v hustě zalidněných
aglomeracích. Rozsáhlá investiční
aktivita je zaměřena na modernizaci dopravních
cest, směřující k jejich rozvoji v
nových dopravních proudech a reagující
na velmi rychlý růst vybavení našeho
obyvatelstva osobními auty a na turistický ruch.
Ukončením druhé vlny kupónové
privatizace bude prakticky dokončen proces transformace
a privatizace silniční dopravy, když již
před tím byly provedeny hlavní privatizační
kroky v dopravě letecké a vodní. V podstatě
byla dokončena restrukturalizace a privatizace obslužných
činností v železniční dopravě.
S realizací transformace státní organizace
České dráhy bude započato v příštím
roce.
Současně probíhá legislativní
aktivita směřující k vytvoření
standardních podnikatelských podmínek v dopravě.
Je provázena postupnou deregulací dopravních
tarifů, která byla již ukončena ve všech
odvětví nákladní dopravy a obezřetně
se ověřuje i v osobní autobusové dopravě.
Směřujeme k tomu, aby se na financování
dopravních cest podílel nejen každý
daňový poplatník, ale zvýšenou
měrou zejména ten, kdo dopravních cest intenzivněji
využívá. Po zavedení silniční
daně směřující k tomuto cíli
je od roku 1995 zaváděn i poplatek za užívání
dálnic a silnic dálničního typu. Současně
se zpřísňují požadavky na dopravní
prostředky a provozování dopravy i z ekologického
hlediska.
Podpora obslužnosti celého území státu
hromadnou dopravou vyvolává nezbytné přetrvávání
dotací. Zatímco podporu osobní železniční
dopravy zatím zajišťuje stát, v autobusové
dopravě je z centra dotováno již jen žákovské
jízdné. Podpora obslužnosti z jiných
důvodů, než je dopravní dostupnost škol
a ostatních zařízení zajišťujících
přípravu mladé generace na své budoucí
povolání, byla přenesena na okresy a obec.
Stát však zároveň v poslední
době přijal některá opatření
na podporu městské a příměstské
hromadné dopravy, kde by po promítnutí plných
nákladů do ceny jízdného mohlo vést
k její přílišné redukci a k jejímu
nežádoucímu nahrazení dopravou individuální.
Odvětví spojů jsme zdědili z minulosti
technicky velmi zanedbané, s velkou převahou poptávky
po základní telefonní službě
nad její nabídkou, s neprůhlednými
finančními a řídícími
vztahy uvnitř odvětví a se značnými
nároky na státní rozpočet.
Prvním nezbytný systémovým krokem
k nápravě bylo proto oddělení poštovních
od telekomunikačních aktivit a vytvoření
samostatných životaschopných podniků,
které nejsou dotovány ze státního
rozpočtu. To si také vyžádalo určité
zvýšení dlouhodobě neměnných
tarifů za poštovní a telefonní služby.
Vůči těmto přirozeně monopolním
podnikům byla vytvořena protiváha v podobě
vládních regulačních orgánů,
které jim stanovují podmínky pro jejich činnost
tak, aby výhody z přirozeného monopolu šly
co nejvíce ve prospěch spotřebitelů.
Systémové a institucionální změny
přispěly k urychlení postupu v telefonizaci
území ČR. Očekávaný
čistý přírůstek telefonních
stanic v letošním roce se přiblíží
hranici 190 tisíc, přičemž roční
přírůstky se v posledních letech výrazně
zvyšují. Pro srovnání: počet
nově instalovaných telefonních linek za poslední
dva roky představuje téměř to, čeho
u nás bylo dosaženo za celá 80. léta.
l přes tato zlepšení zůstává
čekací doba na telefon, zejména v některých
oblastech, neúnosně dlouhá, kvalita poskytovaných
služeb vyžaduje zlepšení a vztahy k uživatelům
rovněž. Odstranění těchto nedostatků
je hlavním cílem nové telekomunikační
politiky, kterou vláda před několika měsíci
schválila. Dosažení těchto cílů
s co nejnižšími náklady a s potřebnou
rychlostí vyžaduje, aby SPT Telecom byl i nadále
integrovanou společností a aby do této společnosti
vstoupil prostřednictvím navýšení
kapitálu strategický partner. Výběrové
řízení již probíhá a bude
ukončeno na jaře příštího
roku.
V zájmu rychlé transformace našeho zemědělství
a lesnictví vláda důsledně postupovala
cestou privatizace a nápravou minulých majetkových
křivd a nedávno schválila základní
východiska a cíle své politiky zemědělské
i své politiky lesnické. Privatizace zemědělství
bude ve své rozhodující části
ukončena už letos. Vláda prosazovala vytvoření
takových legislativních i ekonomických podmínek,
které zajistí rovnoprávné postavení
všech forem hospodaření, tj. družstev
vlastníků, obchodních společností
i soukromých zemědělců.
Zemědělská družstva byla transformována
a členové družstev mají díky
tomu možnost vystupovat jako autentičtí vlastníci
svých členských podílů. Postupuje
i ekonomická transformace družstev na existující
tržní podmínky, na změněné
ceny a na novou velikost poptávky. Přes 90% půdy
již dnes obhospodařují nové privátní
subjekty, většina půdy je pronajata a soukromí
rolníci přímo hospodaří na
20% zemědělské půdy. Dynamika výsledků
jejich hospodaření je povzbudivá. Nejobtížnější
je podle očekávání privatizace státních
statků.
V okamžiku transformace a privatizace při velkém
poklesu poptávky po potravinách a při poklesu
jejich exportu se snížil počet pracovníků
v zemědělství z 531 tisíc v roce 1989
na 225 tisíc v roce letošním, tj. zhruba na
dvě pětiny. To je obrovská změna.
A to, že nevedla ani k problémům v zásobování
zemědělskými výrobky, ani k růstu
venkovské nezaměstnanosti, ukazuje, že přes
všechny existující problémy byla zvolena
správná a konec konců jediná možná
cesta.
Pro částečné vyrovnání
výkyvů v nabídce a poptávce několika
vybraných komodit byl založen státní
fond tržní regulace v zemědělství.
Tento fond svým dílčím způsobem
intervenčními nákupy a prodeji na domácím
trhu a subvencovanými vývozy přispěl
ke stabilizaci trhu některých zemědělských
komodit, zejména mléka, potravinářské
pšenice a jatečného skotu. Fond však může
do určité míry spoluovlivňovat pouze
poptávkovou stranu agrárního trhu, a to v
dané míře prostředků, které
má k dispozici. Bezprostřední vliv na nabídkovou
stranu nemá a mít nemůže.
Trh zemědělských produktů se postupně
otevírá zahraniční konkurenci a proexportní
kurs české koruny usnadňoval a stále
ještě usnadňuje vývoz našich zemědělských
produktů. Vliv zahraniční konkurence na kvalitu
domácí produkce je nesporný a domácí
potraviny mohou na našem trhu svou kvalitou dobře
konkurovat. Konkurenceschopnost našich výrobků
roste, saldo zahraničního obchodu je vyrovnané.
Např. v roce 1993 vývoz zemědělských
výrobků a potravin činil 29,8 mld Kč
a dovoz 29,9 mld Kč, tzn. že rozdíl činil
pouze 1 desetinu miliardy, neboli 100 mil. Kč. Tato čísla
ukazují, že se některé katastrofické
prognózy nezakládají na pravdě. l
největší kritik musí souhlasit s tím,
že je na našem trhu dostatek kvalitních, zdravotně
nezávadných a v širokém sortimentu dostupných
potravin. Pro podporu podnikání v zemědělství
a lesnictví vláda založila Podpůrný
a garanční rolnický a lesnický fond,
který má za cíl usnadňovat efektivní
alokaci dotací do zemědělství, zejména
formou úhrady části úroků z
úvěrů. Díky tomu je poskytnutí
dotace vázáno jen k těm projektům,
které slibují návratnost.
Přímé dotace jsou pak poskytovány
na různé programy změny struktury v zemědělství
a na takové činnosti, které lze jen obtížně
zajistit samotnou iniciativou soukromých podniků,
např. na plemenářskou a šlechtitelskou
práci, na informatiku a poradenství, na ozdravovací
programy, na zatravňování a zalesňování.
Našim mimořádným úspěchem
je udržení sociálního smíru.
To naznačuje, že je hospodářská
politika vlády přijímána a podporována
širokou veřejností. Našemu státu
to dodává vysoký mezinárodní
kredit. Souvisí to i s tím, že dlouhodobě
vykazujeme velmi nízkou míru nezaměstnanosti,
v současnosti 3,1%, což je ojedinělé
jak mezi transformujícími se ekonomikami, tak v
evropském a světovém kontextu vůbec.
Skutečnost, že více než 1/3 všech
zaměstnanců byla v uplynulých letech nucena
změnit zaměstnání a že byla schopna
najít nové uplatnění, je potvrzením
správnosti naší strategie a konec konců
i výrazem relativní pružnosti našeho trhu
práce. l když privatizace postoupila již daleko,
i když se naše podniková sféra stabilizuje
a začíná uvažovat více dlouhodobě
a i když je trh práce poměrně pružný,
boj s inflací považujeme za rozhodující
a za neukončeny a proto vláda ponechala v platnosti
sankční usměrňování
mzdového vývoje, tzv. regulaci mezd. Ta je koncipována
tak, že dává dostatečný prostor
pro růst reálných mezd i pro jejich diferenciaci.
Aby nedocházelo k tvrdostem, Ministerstvo práce
a sociálních věcí v odůvodněných
případech dopad mzdové regulace zmírňuje.
Tato možnost byla za rok 1993 využita u 398 firem a
za l. poletí letošního roku u 175 firem.
Jsme přesvědčeni, že mzdová regulace
stále ještě sehrává pozitivní
roli. l při jejím uplatňování
průměrná nominální i reálná
mzda v uplynulých třech letech trvale rostla. S
odhadem výsledků za poslední měsíce
roku 1994 můžeme říci, že se po
výrazném poklesu v roce 1991 průměrná
reálná mzda za léta 1992 - 1994 zvýšila
o zhruba 22%. Znamená to, že je stále ještě
nižší než v roce 1989, zhruba o 13,14%.
Tato ztráta však bude při dodržení
dosavadních tendencí velmi rychle vyrovnána.
Každoročně dochází k rychlému
růstu výdajů sociálního typu.
Objem prostředků vynaložených za l.
pololetí letošního roku oproti stejnému
období r. 1992 na dávky důchodového
zabezpečení, nemocenského pojištění
a státní sociální dávky se
zvýšil o 35,7%, což znamenalo růst podílu
těchto výdajů na státním rozpočtu
o 3 body. Podobný nárůst se očekává
i v příštím roce.
Do dnešního dne byly realizovány - za existence
této vlády - již tři úpravy důchodů,
takže se průměrný důchod zvýšil
z 2482 Kč na 3373 Kč, tj. skoro o 36%. Dále
byla zvýšena maximální hranice denní
mzdy, z níž se odvozuje výše dávek
nemocenského pojištění. Diferencovaně
podle věku dítěte byly upraveny přídavky
na děti a výchovné, porodné bylo zvýšeno
z 1000 Kč na 4500 Kč, rodičovský příspěvek
vzrostl o 400 Kč, upraveny byly i další dávky
a zaveden příspěvek na nájemné
pro sociálně slabé rodiny. Bylo zvýšeno
životní minimum a jeho další zvýšení
připravuje vláda na počátek příštího
roku.