Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, reaguji na připomínku pana ministra k textům ve společné zprávě na druhé straně, kde se říká, že za dosavadní bod 15 vložit nový bod tohoto znění atd. Toto bylo přijato v rozpočtovém výboru. Po prostudování všech námitek shledávám, že jsou vážné a že tento problém vztahu poplatníka, lhůt a správce daně nelze vyřešit tímto ustanovením, ale je třeba se mu věnovat systematicky a v daleko větší šíři.

Proto bych navrhl vypustit ve společné zprávě text, který přečtu. Za dosavadní bod 15 vložit nový bod tohoto znění: "V § 14 se doplňuje nový odst. 15, který zní. 15. Lhůta pro vyřízení podání u správce daně je 3 měsíce. Tato lhůta může být v jednotlivých případech prodloužena na základě rozhodnutí nadřízeného orgánu o další 3 měsíce. Lhůta pro vyřízení podání u ministerstva je 6 měsíců. Pokud správce daně nebo ministerstvo v uvedené lhůtě neodpoví, má se zato, že s podáním souhlasí". Ostatní body přečíslovat. Toto celé navrhuji vypustit ze společné zprávy. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, spor, který vedeme o majetková přiznání není nový a již se na něm ztratilo tolik času v této sněmovně, že mi nezbývá, než se postarat o to, aby se ztratilo ještě více.

Musím tak učinit proto, že pan ministr financí v minulých debatách na toto téma a jeho úředníci i při projednávání ve výborech použili argumentů, které neodpovídají skutečnosti.

Jeden z významných daňových expertů ministerstva financí v rozpočtovém výboru prohlásil, že strávil hodně času v archivu, aby našel důkazy o tom, jak se to první republice nepovedlo, a jak je proto zbytečné se o totéž snažit, protože se to nemohlo povést, když to vycházelo z podstaty věci. Daňový expert, a jakýkoli expert by si neměl dovolit vynášet takovéto kategorické soudy, a už vůbec ne v jakémsi politickém žoldu. Vládní úředník má být především vládní úředník, státní úředník, a ne člověk, který jen slouží tomu, koho chleba jí, a proto zpívá píseň, kterou zpívat má.

Nezbylo mi nic jiného, než najít v dokumentech, že ty věci jsou jinak a z dokumentů vám citovat. Totiž ta argumentace prvorepublikánská pro naši veřejnost vypadá jako nejúčinnější. Samozřejmě i argumentace, kterou kolegové použili přede mnou, že v zahraničí tento mechanismus funguje a umí fungovat, je důležitá, ale naše veřejnost ctí první republiku, ctí její mechanismy, a proto je potřeba i tyto mechanismy očistit od falešných nánosů účelových politických tvrzení.

Budu vám citovat z publikace "Deset let Československé republiky", ze svazku druhého. Publikace byla vydána pod redakcí úřadu ministerské rady, jde o oficiální publikaci, a o dávce z majetku a z přírůstku majetku se hovoří toto: Dávka z majetku jest výrazem přesvědčení v bývalém Rakousku i Německu v letech válečných, obecně přijatého, že jediným východiskem k zaplacení válečných dluhů může být oběť na jmění, kterého se vcelku přesto, že válka je ničitelkou hodnot, ve své existenci uchovalo. Oběti na majetku byl přikázán v podstatě úkol dvojí. Jednak měl být dávkou získán v prvé řadě předpoklad pro nápravu měny, jednak měla dávka přispěti k spravedlivějšímu rozdělení majetku a napravení křivd, které v rozvrstvení majetkovém válka způsobila.

Dovoluji si upozornit, proto ten chvíli zvýšený hlas, na mravní rozměr problému, který ve sněmovně první republiky byl brán jako možná imperativ první.

Pan ministr financí před rokem zde argumentoval, že se tu dávku nikdy nepovedlo vybrat. V publikaci, kterou mám k dispozici, je poměrně obsáhle popsáno, že se ji vybrat povedlo, proč a jak.

Mám zde ovšem publikaci, kde je brilantněji totéž vysvětleno, a je to autorita rovněž nesporná; budu citovat z publikace "Budování státu" Ferdinanda Peroutky, který tu věc důkladně popisuje. Ještě předtím uvedu, jak první republika právně tyto věci řešila. Takže prvně, zákon ze 17. února 1920 č. 134 Sbírky zákonů a nařízení, o zajišťování dávky z majetku, je první. Před ním je zákon z 25. února 1919, jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízení okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky. Dalším předpisem je zákon o soupisu nemovitostí za účelem uložení majetkové dávky. Dalším předpisem je zákon z 8. dubna 1920, o dávce z majetku a dávce z přírůstku majetku; to byly dávky dvě a ta druhá, z přírůstku, byla příkřejší, důslednější, více chtěla. Pak je tady nařízení vlády, jímž se provádí zákon ze dne 17. února 1920, o zajišťování dávky z majetku, tam je přílohou obsáhlý tiskopis, formulář daňového přiznání. Takže, bez velkých potíží, by ta technika byla k dispozici.

Snad pak ještě řada nepřesných informací a možná úmyslných, zde byla vyřčena v souvislosti s tím, že se nepovedlo dávku vybrat, protože se nepovedla majetková přiznání. V této souvislosti považuji za velmi důležité sdělit, že všechny prameny, které můžete mít všichni kdykoli k dispozici, jsou všude v knihovnách, konstatují obecně známá fakta.

Budu jen chvíli citovat, abyste pochopili rozměr faktů. Jeden fakt je schopnost dělat majetkové daňové přiznání. Druhý fakt je schopnost vybrat. Především by si kritici měli uvědomit, že autor této myšlenky, ministr financí dr. Rašín, byl ministrem velmi krátkou dobu. Do doby, než byl v úřadě, učinil všechno, aby návrh, který předložil a parlamentem nechal projít a prosadil, také uskutečnil. Od chvíle, kdy nebyl ministrem, začaly být ony komplikace, o kterých se v těchto publikacích mluví, jako o komplikacích s bednami papíru, které se musely skládat, třídit, dávat do jedné složky, aby jeden poplatník byl pohromadě ve všech aspektech svých vztahů k finanční správě, a pak to odeslat tomu finančnímu úřadu, který ho má na starost. To byla skutečná práce. Ta by byla samozřejmě i nyní. Rozdíl je jen v jednom, že nyní je k dispozici technika, o které se jim nezdálo, nyní jsou k dispozici daňové úřady, byť ne ještě zcela zaběhlé, ale již vybudované.

A tehdy se po převratu v 18. roce potýkala země s problémy zcela jiného rozměru, např. také s menším počtem lidí schopných pracovat úřednicky, a také s analfabetismem. Přesto fungování tohoto institutu bylo zajištěno. Ale to úmyslné protahování úředníků, obdobné dnešní vaší argumentaci, páni kolegové, to protahování nečinnosti Rašínových nástupců nebo jen ne jejich dostatečnou důrazností vedlo k tomu, co mělo ekonomický efekt, a co nemá žádnou souvislost s majetkovým přiznáním, ale s dávkou, a my žádnou dávku nestanovujeme. My chceme jen majetková přiznání.

U té dávky je nutno vzít na vědomí to, že v roce 1922 deflace vyvolala hospodářskou krizi se všemi důsledky - cituji - a tato deflace měla samozřejmě za následek, že již nebylo lze ony objemy stanovené za jiné finanční hodnotové situace vybrat. To je naprosto stejný problém, dámy a pánové, jako máte dnes, když podnikatelé nejsou schopni platit buď proto, že jim odpisy vezmete do daně z příjmů, nebo z jiných důvodů, které vyvolávají platební neschopnost nikoliv z viny podnikatelského sektoru, ale z viny neřešení dlouhodobých problémů ekonomiky, ve které ta platební neschopnost řadu let není řešena. Takže z naprosto stejných důvodů nemohla být dávka vybrána.

Nicméně, aby bylo jasné, o čem je to řeč, kvantifikujme to. Ta dávka byla původně stanovena na necelých 10 miliard Kč a vybráno bylo v roce 1927 šest miliard 288 milionů, čili bylo vybráno více, než byly odhady, které se v té době publikovaly, o schopnostech podnikatelského sektoru platit, s ohledem na změněnou hodnotovou situaci. Takže bych rád jenom připomněl, že bychom si měli zvyknout na to, abychom používali argumenty, které můžeme vždy dokázat, a nikoliv argumenty, které jsou v tuto chvíli, kdy na stole není vše, co může jako argument nebo protiargument fungovat.

Ještě jedno upřesnění. Pan Ferdinand Peroutka píše v Budování státu, že podle původních výpočtů měla dávka z majetku vynést 9 miliard 398 milionů a do konce listopadu bylo na ni splaceno 3 miliardy 412 milionů. Takže i tento zdroj potvrzuje, že ta věc se dostala do běhu a že úmysl Rašínův přes neochotu jeho nástupců, přes odpor byrokracie, přes obdobný úmyslný nezájem, jaký zažíváme nyní - a tento záměr se povedl.

Ačkoliv vláda - cituji opět z Peroutky - měla nyní v rukou hotový zákon, ke skutečnému předpisování dávky došlo teprve po dlouhých průtazích. V tom je třeba hledat jednu z podstatných příčin, proč zákon nesplnil všechno očekávání.

Touto citací Ferdinanda Peroutky mi dovolte přejít k současnosti, protože není nic jiného než zbytečnými průtahy to, že návrh, který Pithartova vláda vložila do zásady 60 návrhu zákona o správě daní a poplatků, a který schválila ČNR jako 42 zákona o správě daní a poplatků, tato vláda jednoznačně a trvale bojkotuje, považuje ho za nadbytečný. Nedomnívám se, že je to proto, že by byla tak nevědomá, aby tvrdila, že ten zákon nelze realizovat z důvodů technických či jiných. To není nevědomost, to je úmysl.

Domnívám se, že se musíme vrátit k mravnímu rozměru tohoto problému. K rozměru, který kdysi - před 5 lety - byl dán tím, že se hovořilo o stejné startovní čáře pro všechny občany této země, a poté se vývoj věcí udál tak, že vyjádření pana Josua Šarapa, které řekl na počátku našich transformačních změn, ze zlodějíčkové přijdou a odejdou a také něco odnesou, a že v takovýchto dobách to takto být musí, bylo přijato za vládní program, a to nepovažuji za nic jiného, než za ostudné. Mám za to, že návrat do bukanýrských dob a konstatování, které už jsme též z druhé strany argumentace slyšeli, že majetky velkých bankéřských evropských domů též pocházejí z takovýchto zdrojů, takováto konstatování a vyjádření jsou ponižující a neměla by zaznít ve vážných debatách. Mám za to, že v této rozpravě dnes i při minulých rozpravách v této sněmovně na toto téma opozice jednoznačně prokázala, že majetková přiznání lze udělat. Jednoznačně prokázala, že argumenty vlády jsou liché.

Samozřejmě hlasováním může většina docílit vítězství svého názoru. Ale vítězství názoru neznamená vítězství práva. Dovolil bych si upozornit, že náš ústavní systém zná též institut práva menšiny. Domnívám se, že tato menšinová práva v tuto chvíli jsou tak důležitá, že byste měli myslet i na základě našeho ústavního systému, když budete rozhodovat o osudu § 42 v tomto zákoně.

Dále se domnívám, že by bylo namístě, abych vám řekl jednu zkušenost, kterou bych též zveřejnil, že cesty členů tohoto parlamentu do zahraničí, organizované parlamentem, tedy za peníze daňových poplatníků, nemusí být zbytečné. Ve švýcarské sněmovně a ve Švýcarsku vůbec jsme se dozvěděli o fungování mechanismu majetkových přiznání. V jedné debatě jsem se dověděl toto: Jistý občan, švýcarský mladík, si pořídil chalupu. Byl pozván na berní úřad, aby doložil, kde získal prostředky, protože z jeho přiznání k dani příjmové bylo evidentní, že na to nárok nemá, aby z vlastních zdrojů mohl koupit cokoliv. Ten mladík musel prokazovat, že mu ty peníze dal otec, a oni šli do daňového přiznání otce, aby se prokázalo, že to tak mohlo být. Ten mechanismus v tom Švýcarsku dokonale funguje. Má-li tato země peníze na spousty jiných věcí, kterými vlastně utrácí peníze daňových poplatníků (o tom bude řeč při rozpočtu), tak by měla mít peníze i na to, aby poslala dva, tři experty do zemí, kde tato věc dokonale funguje, aby se s ní seznámili natolik, aby byli schopni na jejím zavádění v České republice pracovat. Možná, že je i druhá cesta. Zažili jsme za posledních 5 let přítomnost mnoha expertů, kteří nám pomohli na naší transformační cestě v mnoha věcech. Možná, že by nebylo od věci požádat některou ze zemí, která má letité zkušenosti s majetkovými přiznáními, o podíl jejich expertů na zavedení této agendy v České republice.

Domnívám se, že věcně jsme jednoznačně prokázali, mí předřečníci i já, že institut majetkového přiznání je schůdný, je možný, není tak pracný, a že není ani tak drahý. A to "drahý" bych si dovolil zdůraznit na tom, co zde řekl někdo z mých kolegů předřečníků, omlouvám se, nepamatuji si který, že pan ing. Outrata, šéf statistického úřadu odhadl, že 15% hrubého domácího produktu tvoří šedá ekonomika.

Uvažujeme-li v nominále, tedy v cenách, v nichž se skutečně platí, pak ta částka - má-li pan Outrata pravdu a jako autorita, která zde nikdy zpochybněna nebyla, by ji měl míti a má k tomu velký úřad, aby tu pravdu míti mohl - tak rozměr se pohybuje v dnešních cenách okolo 150 mld. Pokud mají pravdu ti, kteří tvrdí, že to je jinak, pak je to 250 mld., tedy 1/4 národního produktu, pokud mají pravdu ti, kteří vidí v šedé ekonomice více. A ta šedá ekonomika nedává jedinou korunu, jediný haléř na daních.

Kdybyste si spočetli daňové zatížení, tak bych se musel, pane ministře, zasmát, kdybych vzal jen to, co uvádí pan předseda Statistického úřadu, oněch 15%, a přepočteno na těch 150 mld, pak vaše náklady se budou pohybovat v řádu přes polovinu této částky? Nenechte se vysmát, pane ministře. Aby smích nemusel být projevem neslušnosti, abychom debatu vedli i eticky správně, nerad bych zneužil svého postavení zpravodaje, a proto bych Vás poprosil, abyste byl tak laskav a odpověděl mi v rozpravě, abych mohl jako poslanec v rozpravě vystoupit a mohli si zde dnes vyříkat tyto argumenty jako argumenty rozhodující. Pokud ne, nezbyde mi, než využít svého práva a vystoupit se závěrečným slovem až po navrhovateli. A nezbyde mi, než reagovat rovněž závěrečným slovem. Ale nepovažuji to ani za slušné z pozice zpravodaje ani za rozumné pro jednání ve věci samé.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Koronthály.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, pokusím se být stručný. Nemívám zvyk vystupovat v daňových věcech, nicméně v tomto případě hodlám svůj zvyk porušit, protože se jedná o záležitost podle mého názoru dost závažnou a je nemilé, že dosud tato zdánlivá maličkost naší pozornosti unikla.

Jde o problematiku rozhodnutí o prominutí daně, zejména pak z důvodu tvrdosti, což je záležitost § 55. Tam je taková zvláštnost, že opravná rozhodnutí nejsou možná. Budiž, ale ministerstvo, které může daň prominout, nemusí toto rozhodnutí vůbec zdůvodnit. Čili, nejen, že zde chybí jakákoli možnost kontroly nebo forma třeba soudní, což bych dokázal pochopit, ale chybí zde i jakákoli možnost politické kontroly. Dovedeno do absurdního důsledku jsme tady svým způsobem zbyteční, neboť veškerou příjmovou stránku rozpočtu lze několika nezdůvodněnými rozhodnutími úředníka ministerstva zbortit. Samozřejmě nepředpokládám, že by k tomu došlo a jsem také dalek z toho podezírat kohokoli, ale přesto se domnívám, že alespoň určitou poslaneckou kontrolu by si Poslanecká sněmovna měla zachovat.

Z toho důvodu navrhuji jednoduchý pozměňovací návrh. Zřejmě by se jednalo o nový bod v tisku 1213; snad bod 73 je záležitost legislativní. Tento bod by zněl: v § 55 a) odst. 4 se slovo "nemusí" nahradí slovem "musí".

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, mohu vás poprosit o doplnění? Navrhoval byste to za bod 74?

Poslanec Vladimír Koronthály: Na některé místo, které je legislativně logické.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, děkuji. Prosím, aby se ujala slova paní kolegyně Hubová.

Poslankyně Marta Hubová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, můj pozměňující návrh se vztahuje k doplňujícímu návrhu paní poslankyně Fischerové, který doporučuje vložit u § 24 odst. 1 za písm. b) nový bod c). Tento návrh velice vítám a podporuji. Myslím, že není třeba uvádět argumenty, které byly uvedeny dříve.

Dovoluji si ale navrhnout vypustit poslední slova: "na nezaopatřené dítě" tak, aby celý text zněl: "soudům údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, majících příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, pronájmu a ostatních příjmů pro účely rozhodnutí o výživném".

Chtěla bych zdůvodnit tento svůj návrh tím, že soudy tyto informace potřebují mimo jiné ke stanovení nejen výše výživného na nezaopatřené děti, ale také na stanovení výše pro manželku či rozvedenou ženu. Ze své praxe manželského poradce vím, že je mnoho případů, kdy manžel dlouhodobě nepřispívá na domácnost, třeba nežije ve společné domácnosti a žena je pak nucena podat návrh na úpravu výživného na své děti a na výživu pro manželku. V tomto případě si myslím, kdyby to tam nebylo omezeno pouze na nezaopatřené děti, ale vztahovalo se to i na výživné pro manželku a rozvedenou ženu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Kubiš.

Poslanec Josef Kubiš: Pane předsedo, pane předsedající, mám jeden pozměňovací návrh k § 34 odst. 5, třetí řádek, kde za slova "úhrady fyzickým osobám za jejich" doplnit "podnikatelskou činnost nebo atd." Vypuštěním těchto slov ze stávajícího znění zákona, jak vyplývá z vládního návrhu zákona, by správci daní přišli o jednu z informací o příjmech podnikatelů, které se u nekorektních podnikatelů poměrně často využívá při dodaňování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je do rozpravy přihlášen pan ministr Kočárník.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem samozřejmě očekával, že bude snaha zpolitizovat otázku majetkových přiznání a chtěl bych v této souvislosti říci pár slov.

V každém případě bych, pane poslanče, zcela zásadně si dovolil odmítnout, že moji daňoví pracovníci jsou lidé v politickém žoldu. Myslím, že je natolik znáte, znáte i jejich minulost, a tak myslím, že toto tvrzení je naprosto nekorektní.

Z těch věcných otázek - abych z toho sebral trochu ten politický náboj, myslím si, že politický náboj zde není dominantní a že dominantní z hlediska vládního návrhu je náboj, řekl bych, ryze praktický.

Něco jiného je, jestli existuje zdanění majetku ve státě. A všechny příklady, které zde byly uváděny, ať už šlo o první republiku, tak i o příklady ze světa se týkají toho, kde je uplatňována daň nebo dávka z majetku. Tam samozřejmě přiznání majetkové je smysluplné, protože slouží jako základ pro stanovení této dávky či daně. Je relevantní, je důležité. My v našich daňových zákonech, v naší daňové soustavě zdanění majetku v zásadě nemáme, ani zdanění přírůstku majetku. Z tohoto důvodu původní návrh, který byl dáván, aby se majetkové přiznání provádělo, byl dáván zejména ze dvou důvodů, o kterých jsem hovořil ve svém úvodním slově. To znamená praní špinavých peněz, které - jak jsem se snažil vysvětlit - chceme řešit zvláštním zákonem, který se bude týkat všech příjmů z tzv. nelegální činnosti, čili tady na to zákonná úprava bude. Druhý důvod byl usuzování z majetkových poměrů na otázky příjmů, základu zejména daně z příjmů. Tady jsem vyjádřil velmi silnou pochybnost o možnosti využití těchto majetkových přiznání.

Samozřejmě není problém formuláře. Pokud se to zjednodušuje na problém formuláře, opsat z první republiky nebo neopsat z první republiky, protože jsme odpovědní lidé a víme, že pokud by tento návrh sněmovnou neprošel, musíme být připraveni na to, majetková přiznání zavést. A ten formulář máme, to není otázka, že bychom ho neuměli vyrobit, všechno je pro to připraveno. Nicméně pořád vzniká základní otázka o smysluplnosti toho v podmínkách, kdy - jak už jsem řekl - budeme mít zákon proti tzv. praní špinavých peněz, a nemáme daň z majetku, která by ospravedlňovala existenci tohoto majetkového přiznání.

Pokud jde o zasmání, které jste tady nabídl, nikomu nebráním v tom, aby se zasmál tomu, čemu se zasmát chce. Úvahy o šedé ekonomice jsou úvahami o šedé ekonomice. Bylo by poctivé říci, že všude je šedá ekonomika, nejenom v České republice. O tom, jestli je to 10% či 15%, nechť se vedou spory, nechť se prokazují úvahy. Je známá i úvaha České národní banky v tomto případě, ale odmítám to, že není šedá ekonomika nikde jinde. A proto vztahovat rozměr šedé ekonomiky u nás, absolutně, že to je něco, co jinde není a že tomu zabráníme majetkovým přiznáním - nevěřte tomu. Ani v zemích, které mají zdanění majetku nebo majetkové dávky, mají majetková přiznání, prostě i v těchto zemích existuje šedá ekonomika. A uvádějí to všechny učebnice ekonomie. Takže tady tento argument nepokládám v této souvislosti za korektní, poněvadž navádí jakoby k tomu, že přes srovnání nákladů na majetková přiznání a jakéhosi objemu šedé ekonomiky, jakoby se tím šedé ekonomice případně zabránilo, nebo nezabránilo. Myslím, že s tímto je třeba počítat, že šedá ekonomika je součástí života. Konec konců nechci nikomu sahat do svědomí, ale dá-li si někdo opravit televizor od kohosi, kdo to umí a nemá třeba autorizovanou firmu, nemá živnostenský list, není tedy plátcem daně - myslím, že kdybychom sahali do svědomí nás všech, že bychom tam našli vlastně i příspěvky k této tzv. šedé ekonomice.

Chtěl jsem u toho podotknout, velmi seriózně bych chtěl celý tento problém držet zejména v rovině věcné, nikoliv jej politizovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je přihlášen kolega Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pan ministr odpověděl s tím, že nechce problém politizovat. Není co politizovat. Ten problém je prostě politický, je tady a je ho potřeba jenom řešit. Ten problém je politický od prvního dne, kdy se zde objevil, a je politický z prostého důvodu.

Dejte si prosím do souvislostí. Tato sněmovna není s to přijmout zákon o střetu zájmů. Tato sněmovna nedostane předložený až doteď, s výjimkou návrhu opozičních poslanců, žádný text, který by řešil střet zájmů, až naposled jakýsi návrh Občanské demokratické aliance. Ale vládní návrh je jen slibován.

V další kauze je tady otázka nejen špinavých peněz, ale všeho, co s tím souvisí. O tom jsme zde debatovali mnohokrát. Návrh je slibován, že přijde do sněmovny. Tato vláda ho měla předložit dávno. Od roku 1990 - pan kolega Gross tady citoval dva dokumenty - je zde úmluva, podle které se mohlo postupovat. Samozřejmě mohu dostat okamžitě odpověď, že v některých zemích se to dělalo v roce 1992-93 apod. Ale v málo zemích jsou tak obrovské přesuny majetku, že si vyžadují zákon o střetu zájmů, zákon o zabránění praní špinavých peněz a zákon o přiznávání majetku a schopnost kontrolovat majetek na příjmy zdaněné. Nevyžaduje to žádná jiná situace, tak, jako naše situace.

Všechny tyto tři věci tato vláda nedala. Vyřešte si otázku, jestli je to politikum nebo to není politikum, že to nedala a že do dnešního dne nic z tohoto není vyřešeno. Jestli je to jen výmluva, nebo jestli jejich argumenty jsou jiné, než politické. Skutečně jsem žádný věcný argument ani ve střetu zájmů, ani v zabránění praní špinavých peněz, ani v majetkových přiznáních neslyšel.

A teď k věcným argumentům, které zde přednesl pan ministr. Mluví-li o šedé ekonomice z logiky meloucháře, to je prosím věc, která funguje na celém světě. Ale pak ji zlehčuje do roviny, do které zlehčil otázku praní špinavých peněz jeho předchůdce v židli ministra financí, avšak federálního, dnešní premiér české vlády, který řekl, když byl osloven prvně ve sněmovně ve věci špinavých peněz před čtyřmi lety "jaké špinavé peníze, vždyť jsme všichni dělali do svačiny".

Pánové, mám tady zbytečně ztrácet čas a opakovat, že špinavé peníze nejsou o melouchářích? Ty jsou o milionech tun pohonných hmot, jsou od statisících láhví lihovin, o milionech balení cigaret apod. Tam jsou špinavé peníze. Jsou samozřejmě také v drogách, jsou ve spojení se zločinem. Neřešení této situace zákonnou úpravou ponechává volný průběh těm, kteří zneužívají situace a kteří jsou příčinou toho, že pan předseda Statistického úřadu má zřejmě blíže k pravdě než ti (včetně pana ministra financí), kteří jeho konstatování, že šedá ekonomika dosahuje v této zemi 15% hrubého národního produktu, zlehčují.

Pokud zde pan ministr financí argumentoval tím, že ve světě je rovněž značný rozměr šedé ekonomiky, ano, může to být pravda nebo je to pravda, ale v různých zemích je to rozdílné. Rozdílnost je dána tím, jak v těch zemích funguje daňová soustava. Já bych přijal argumentaci pana ministra financí, kdyby přednesl jiný návrh řešení této komplikované a složité situace, v níž poctivý český občan, daňový poplatník, který plní své povinnosti vůči státu, doplácí na ty, kteří nehodlají ctít požadavky státu a stát si je neumí sankcemi vynutit.

Pane ministře, o tom je tady řeč, abychom měli sankce, jimiž si dokážeme vynutit plnění zákonů, které již platí. A proto je potřeba přijmout zákonnou úpravu v těch třech věcech, které jsem uvedl v úvodu svého vystoupení.

Za důležitý, a možná nejdůležitější, považuji právě mravní rozměr tohoto problému. Možná se vám to nyní zdá nadbytečné, možná považujete za velmi vhodné co nejvíce rušit a hlučet, aby nebylo možno mluvit, ale právě tak jako zloději budou dříve nebo později potrestáni, vezme společenské vědomí této země na vědomí, která politická síla v této sněmovně hájila zájem prostého občana, občana, který ve chvíli, kdy se zvonilo klíči, vkládal jisté naděje do budoucnosti, ne proto, aby ti, kteří si sednou do jeho sněmovny, jenom hledali důvody k tomu, aby nemuseli (podle svého uvážení) zbytečně pracovat.

Tady totiž nejde o nic jiného než o to, vzít mechanismy, které ve světě fungují, propracovat je, předložit je ke schválení, ale musíte to, pánové, chtít. Vy to prostě nechcete!

Byl předložen jasný a jednoznačný důkaz, že to prostě nechcete. Pan ministr nepřinesl ani jediný argument, kterým by dokázal, že to nejde.

Nakonec by snad bylo dobře se zmínit o něčem, co se dá kvantifikovat. Jestliže šedá ekonomika představuje řádově jenom 100 miliard Kč, pane ministře, tak daň z ní by přesáhla 50. Jestliže vy říkáte, že půl miliardy by stálo majetkové přiznání, vzal to čert, ať stojí. Zbude ještě dost na to, aby se z daňových příjmů, které se takto získají, mohlo uhradit to, nač se nedostává v každém státním rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolega Černý.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, pokud s tím bude paní kolegyně Hubová souhlasit, dal bych návrh na doplnění jejího návrhu, protože její návrh počítá pouze s manželkami a rozvedenými ženami, ale v rámci toho, aby všichni občané měli stejná práva, bylo by třeba doplnit "manželé a rozvedení muži", protože podnikatelem nemusí být pouze manžel či muž, ale podnikatelkou může být i žena.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Kolářová, poté paní kolegyně Fischerová.

Poslankyně Milena Kolářová: Dámy a pánové, já jsem pouze chtěla zareagovat na slova kolegy Černého a na pozměňovací návrh paní kolegyně Hubové. Já v podstatě nemám nic proti tomu, co přednesla paní Fischerová, ale upozorňuji a varuji vás (možná to není zcela pravdivé), že já mám obavy z toho, že bychom tam zavedli pouze výživné. Nejsme asi v této chvíli schopni domyslet, k jak velkým sporům by mohlo dojít.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan ministr Dyba.