Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený
pane předsedo, pane premiére, páni ministři,
kolegyně a kolegové, přihlásil jsem
se do všeobecné rozpravy, avšak nebudu mluvit
zcela všeobecně. Chtěl bych říci
několik slov o oblasti vědy a výzkumu.
Působení vědy a výzkumu ve společnosti
je mnohostranné a historicky proměnné. Věda
a výzkum jsou dnes ve vyspělých zemích
považovány za významný zdroj vědění,
který je nezbytný pro myšlenkové osvojení
problémů současného světa a
zároveň je důležitou složkou poznání,
která orientuje naši praktickou činnost, je
jedním z klíčových zdrojů inovace
a hospodářského růstu, řešení
sociálních a ekologických problémů
i kultivace lidské společnosti.
Finanční podpora vědy a výzkumu je
proto považována ve vyspělých zemích
za věc celé společnosti, za povinnost státu
i podnikatelské sféry. Hlavním motivem státních
dotací je význam vědy a techniky. Je nespornou
skutečností, že na rozvoji vědy a výzkumu
závisí schopnost země úspěšně
se uplatnit v mezinárodní ekonomické soutěži.
Současný vývoj ve vyspělých
zemích jednoznačně prokazuje klesání
významu tradičních výrobních
faktorů a naopak stále významnější
roli hraje schopnost země produkovat technologické
inovace opřené o výstupy domácí
výzkumné a vývojové základny.
Letos v srpnu oznámila Clintonova administrativa novou
koncepci vědní politiky, založenou na představě
zvýšit podporu vědě o patnáct
procent a podpořit růst základního
výzkumu.
Na ekonomické úspěchy USA a Japonska, založené
na rostoucím podílu výrobků, vycházejících
ze špičkových technologií v osmdesátých
letech, reagovaly země Evropského společenství.
Doporučily, aby v rámci evropských priorit
pro 90. léta země Evropského společenství
zvýšily podporu vědě a technice, a to
zejména v oblasti strategického výzkumu,
vážícího se na ekonomické potřeby.
Ohlas na tuto výzvu se projevil v zesílení
evropských možností a předpokladů
soutěživosti, zejména v růstu zdrojů
pro výzkum, ve výraznější intelektuální
integraci výzkumných center a v posílení
mezinárodního transferu technologií a informací.
V posledních dnech německá vláda oznámila
svůj záměr vytvořit v rámci
Institutu Maxe Plancka (což je obdoba naší Akademie
věd) dalších 60 výzkumných institutů.
V současné době tvoří Institut
Maxe Plancka 94 ústavů.
Ani česká společnost nemá jiný
tak efektivní a relativně nenákladný
inovační, růstový a kultivační
zdroj, jaký představuje věda a výzkum.
Náš výzkum musí plnit nejen funkce ve
vlastním poznávání, ale také
funkce spojené s výběrem a osvojování
výsledků světové vědy a techniky.
Jaké podmínky pro plnění těchto
nezastupitelných úkolů česká
věda a výzkum mají? Charakteristickým
rysem je pokles vědeckovýzkumných kapacit
v období 1989 - 1993. V roce 1989 činil počet
vědeckovýzkumných pracovníků
na vysokých školách 32 tisíc osob, na
Akademii věd 12 tisíc osob a na ostatních
pracovištích 105 tisíc osob. Do roku 1993 zůstal
tento počet na vysokých školách víceméně
zachován. Stav klesl cca na 30 tisíc. V Akademii
věd došlo k poklesu prakticky na polovinu. Na ostatních
pracovištích, která představují
převážně oblast aplikovaného
výzkumu, došlo ke snížení počtu
pracovníků na jednu pětinu a navíc
velká část těchto ústavů
už nevykonává činnosti výlučně
výzkumného charakteru.
Dalším parametrem charakterizujícím
vývoj jsou výdaje v oblasti vědy a výzkumu.
V roce 1989 byly úhrnné výdaje ve výši
odpovídající 4,9% hrubého domácího
produktu, přičemž 35% bylo kryto ze státního
rozpočtu, čemuž odpovídá 1,7%
hrubého domácího produktu. V roce 1993 činily
výdaje kryté ze státního rozpočtu
zhruba 0,45% hrubého domácího produktu a
optimistický odhad celkových výdajů
po přičtení zdrojů z podnikatelské
sféry se bude pohybovat kolem 0,9% hrubého domácího
produktu. Tyto hodnoty se prakticky nezměnily v roce 1994
a k významným změnám nedochází
ani v představách pro rok 1995.
Tento údaj si zaslouží porovnání
s jinými zeměmi. Podle údajů OECD
věnuje největší prostředky na
vědu a výzkum Japonsko, je to 3,5%. Švédsko,
Švýcarsko a USA kolem 2,9%, Německo 2,6%. Evropské
společenství vykazuje průměr 1,96%.
Na úrovni 0,9 - 1%, tedy na úrovni, na níž
se nachází naše republika, se pohybují
Irsko, Island, Nový Zéland a Španělsko.
Pod touto úrovní se pohybuje Portugalsko s 0,6%
a Turecko a Řecko s hodnotou těsně pod 0,5%.
Domnívám se, že vypovídací hodnota
těchto několika čísel je zřejmá.
Chtěl bych k tomuto parametru pouze dodat, že zpráva
zpracovaná na jaře t. r. výborem pro vědu
a technologie Parlamentního shromáždění
Rady Evropy, zabývající se vědou a
výzkumem v malých zemích, konstatuje, že
v případě, dojde-li k poklesu výdajů
na vědu a výzkum pod 0,8 - 1% hrubého domácího
produktu, ztrácí země kapacitu pro absorbování
nových poznatků z jiných zemí a startuje
tím i ústup země ze své vědecké
a technologické úrovně.
Nelze jinak než konstatovat, že situace v České
republice ohrožuje nejen budoucnost naší vědy
a výzkumu, ale ve svém důsledku i budoucí
prosperitu republiky, která v současnosti nemůže
být založena na ničem jiném než
na efektivním využívání poznatků
a výsledků světové i naší
vědy. Nevytvoření potřebného
prostředí včetně ekonomické
podpory je založením dluhu pro naše potomky,
a to zadlužením v úrovních, proti nimž
je fantazírování o věčně
vyrovnaném státním rozpočtu prkotinou.
Je mi jasné, že jakákoliv změna státního
rozpočtu v tomto okamžiku nemůže vyvolat
zvrat v nepříznivém vývoji financování
vědy a výzkumu v České republice.
Přesto je v jeho zájmu podpořit i jakékoliv
drobné vylepšení v jeho prospěch. Současně
vyzývám vládu, aby při rozhodování
o využívání rozpočtových
rezerv v příštím roce na oblast vědy
a výzkumu nezapomněla, aby intenzivně hledala
a hlavně nalezla cesty, jak finanční podporu
vědy a výzkumu posunout blíže ke stavu
v civilizovaných rozvinutých zemích. Bez
respektování této nezbytnosti se k nim nemůžeme
přiblížit ani v ostatních oblastech.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní
poslankyně Gerta Mazalová, jako poslední
v obecné části je zatím přihlášen
pan poslanec Jan Černý, který se připraví.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
já slibuji, že když jsem poslední, budu
stručná, když vy mi za to slíbíte
laskavé zacházení.
Moje vystoupení má na svědomí pan
zpravodaj, který mě upoutal svým projevem,
kde se zmiňoval za prvé o tom, že musíme
projevovat finanční disciplínu a za druhé
o tom, co je náš společný zájem.
Dovolím si k tomu přičinit dvě poznámky.
Měli bychom projevovat nejen finanční disciplínu,
ale i finanční rovnováhu v celé České
republice, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.
Když si z tohoto trochu mlhavého a trochu zastřeného
rozpočtu nechám ekonomy vytáhnout např.
v oblasti zdravotnictví zvlášť tyto části
naší společné republiky, dojdu k poněkud
zvláštním číslům. Např.
havarijní stavy, dále dotace individuální
a jejich porovnání loňského roku s
letošním. Tam přijdu na to, že finanční
částka sice mírně stoupá, zato
však opět v nepoměru, v tom přidělování
je stále ve stejné rovině.
Dovolím si maličký příklad.
Při havarijních stavbách (mluvím samozřejmě
v milionech, kdy v Čechách je to 116,4, ale zase
musím čestně přiznat, že tam
největší položky jsou v Praze - 45, 29,
26, 26 - čili na mě to působí dojmem,
že zřejmě zbytek Čech má moderní
a perfektně vybavená zdravotnická zařízení),
tak celkem Morava činí 22,7 a když to vezmu
na procenta, tak jsou to v procentech Čechy 83,68 a Morava
16,32.
Když vezmeme porovnání individuálních
dotací proti loňsku, tak loni např. české
nemocnice - beru procenta - 65,89, rok 1995 v českých
nemocnicích je 76,97%. Z toho pražské nemocnice
37,74%, rok 1995 40,13%. Moravské nemocnice loni, rok 1994
34,10% a letos rok 1995 23,03%. Samozřejmě mám
podrobné rozpočty, ale tím vás nebudu
unavovat, protože práce nás čeká
ještě velice náročná.
Řekla bych, že obyvatelé částí
vzdálenějších od Prahy potom potěší
fakt, že se přece jen podařilo pokrýt
ta nejbolavější zdravotnická zařízení,
kde hrozilo již zřícení stropních
ploch, kde bylo nutné statické zajištění,
anebo havárie operačních sálů,
kde se třeba na ortopedické operace čeká
v Brně u sv. Anny dva roky.
Potěšilo je určitě, že se podařilo
pomoci dětské nemocnici v Brně, která
byla v havarijním stavu bez klimatizace, že se podařilo
dostavět první stavbu Masarykova onkologického
ústavu v Brně a jiné akce, i v Čechách
samozřejmě, a to vše za usilovné práce
našeho výboru pro sociální politiku
a zdravotnictví a ve spolupráci s ministerstvem
zdravotnictví.
Chtěla bych jen dodat poslední poznámku,
slíbila jsem stručnost, že alespoň ve
zdravotnictví bychom měli především
hledět, tak jak to bylo řečeno v úvodním
slově pana zpravodaje, na společný zájem,
nikoli na zájem národní, protože jak
všichni víme, Českou republiku neobývá
pouze a jen národ český. V nemocnici a v
bolesti jsme si rovni všichni. Všichni jsme pouze lidmi
nemocnými a trpícími, kteří
potřebují kvalitní péči a pomoc.
To je všechno, čím jsem vás zdržela.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jan Černý, připraví se pan poslanec
Miloš Skočovský. Tím začíná
podrobná část rozpravy. Pan poslanec Černý
vystoupí ještě v obecné části
rozpravy. Pan poslanec Skočovský se připraví
již v rámci rozpravy o podrobných tématech.
Poslanec Jan Černý: Pane předsedo,
pane premiére, dámy a pánové, k mému
vystoupení mě vyprovokovaly argumenty, zvláště
opozičních poslanců, kteří
- a já to tak trochu nechápu - na jednu stranu při
projednávání daňových zákonů
navrhují většinou pozměňovací
návrhy, které snižují příjmy
státního rozpočtu, které snižují
daňové zatížení, které
na částce příjmové dělají
populistická hesla, a na druhé straně při
projednávání státního rozpočtu
argumentují tím, že státní rozpočet
nemusí být vyrovnaný, že by mohl být
deficitní a že jen deficitní rozpočet
by mohl přinést České republice oživení
výroby, oživení hospodářství.
Co však zamlčují, je fakt, jakým způsobem
chtějí financovat deficit státního
rozpočtu. Jsou totiž pouze dvě možnosti,
jak deficit financovat. Buď vypůjčením
od občanů anebo zadlužováním
směrem k zahraničí. Vypůjčování
od občanů je takový malý populistický
podvod na občany, protože samozřejmě
v okamžiku, kdy odčerpám od občanů
státními obligacemi, státními dluhopisy
finanční prostředky, zhorším
tím přístup podnikatelským subjektům
k úvěrům, protože banky zcela logicky
dají přednost jistějším státním
dluhopisům před dluhopisy např. podnikatelské
sféry.
Zbývá tedy zahraniční dluh. Zahraniční
dluh ovšem bývá velmi často terčem
kritiky, zvláště opozice. Považuji za
úspěch této republiky, že zahraniční
dluh se nezvyšuje, že zahraniční dluh
zůstává na celkem slušné úrovni
a že Česká republika není vůči
zahraničí zadlužena příliš
vysoko.
Velmi často zde bývá argumentováno
tím, že pokles hrubého domácího
produktu je způsoben špatnou ekonomickou a finanční
politikou státu a velmi málo je zdůrazňováno,
že tato republika v roce 1989 zdědila strukturu průmyslu,
která byla centrálně, direktivně řízena
a orientována na trh RVHP, na trh zemí, se kterými
v současné době máme velké
potíže při splácení úvěrů,
které Československo a Česká republika
těmto zemím poskytla.
Strukturální pokles je vyvolán přesně
tou strukturou průmyslu, kterou jsme zdědili. Byl
nutný. Jsem velmi rád, že se strukturální
pokles podařilo v poměrně krátké
době zastavit a že rok 1994 je prvním rokem,
kdy se ukazuje, že ekonomické oživení
v České republice je na vzestupu a že příští
rok se očekává vzestup ještě
o něco větší.
Pokud opoziční poslanci argumentují na jedné
straně populistickými argumenty na snížení
daňového zatížení jednotlivých
občanů a na druhé straně argumentují
deficitním státním rozpočtem, jedná
se o čistý populismus - a je to potřeba říci
- jedná se o to, že nás vlastně ženou
do toho, abychom se zadlužovali směrem k zahraničí,
abychom zvyšovali zahraniční dluh, tímto
způsobem získávali prostředky pro
ty projekty, které oni předkládají.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Hlásí se
pan poslanec Michal Kraus. Dám mu příležitost
pod podmínkou, že se chystá proslovit krátkou
faktickou poznámku.
Poslanec Michal Kraus: Samozřejmě, i když,
pane předsedo, formálně jste rozpravu neukončil.
Omezím se skutečně na reakci. Je mi velmi
líto, že pan poslanec Černý tak špatně
poslouchal, protože nikdo z opozičních poslanců
vůbec nenavrhl deficitní rozpočet. Pokud
se tady hovořilo o příjmech, hovořili
jsme ne o tom, že je potřeba hledat v zahraničních
dluzích nebo v půjčkách u občanů,
je potřeba je hledat v daňových únicích.
To si myslím, že je základní rozpor,
a to je právě ta hlavní věc, kterou
vyčítáme.
To za prvé. Za druhé, pane poslanče, někdy
právě snížení daňového
zatížení přináší
právě opačný efekt, tzn. investiční
oživení, a o to jde. Ti, kteří tomu
rozumějí, tak vědí, že např.
koruna dotace může přinést tři
až čtyři koruny zisku nebo koruna snížení
daně, zatímco zvýšení daně
o korunu může přinést také ztrátu
koruny. To je celé, protože nikdo z nás není
tak hloupý, aby si myslel, že teď budeme získávat
finanční prostředky na úkor jednorázové
spotřeby. Právě v tom je spor, který
vyčítáme, že právě státní
rozpočet tak, jak je navržen ve formě právě
těchto prostředků, na které jste poukazoval,
používá formou převodů z prostředků
Fondu národního majetku. Místo, aby tyto
prostředky byly investovány, aby byly akumulovány,
jsou jednorázově spotřebovány. Totéž
se týká sociálních fondů, ale
to už bych opakoval rozpravu. Proto vás příště
prosím, až budete hovořit o populismu, demagogii
a podobných věcech, nejprve pořádně
poslouchejte.
Předseda PSP Milan Uhde: Pro orientaci bych podal
přehled. Do této chvíle promluvilo v rozpravě
9 řečníků na témata obecná
a je přihlášeno 18 řečníků
s tématy konkrétních pozměňovacích
návrhů. Dále oznamuji, že se chystám
udělat ve 12.30 polední přestávku
v délce 60 minut.
K řečništi zvu pana poslance Miloše Skočovského,
připraví se pan poslanec František Kačenka.
Poslanec Miloš Skočovský: Vážený
pane předsedo, páni ministři, vážené
dámy a pánové, při projednávání
státního rozpočtu na rok 1995 nebudu opakovat
baterii připomínek, týkajících
se doplnění státního rozpočtu
o dotace pro individuální investiční
akce v jednotlivých okresech a dokonce ani nebudu žádat
podstatné úpravy rozpočtů některých
kapitol.
U místních rozpočtů jsme již
před dvěma lety navrhovali, aby podíl celookresních
výnosů příslušných daní
obcí vůči okresu byl 60:40, místo
40:60, které byly tehdy schváleny. V předkládaném
návrhu státního rozpočtu 1995 je již
uveden poměr 55:45 ve prospěch obcí a mohu
konstatovat, že tento trend je v souladu s naším
přesvědčením a podporujeme ho. Na
druhé straně ještě nebyla v rozpočtu
zahrnuta diversifikace daňových zdrojů příjmů
obcí, resp. okresů, které jsme např.
podle vzoru Rakouska také již tehdy navrhovali, avšak
náznaky, že i tento problém se vláda
chystá řešit, tady jsou. Co však vůbec
návrh státního rozpočtu nezahrnuje,
je způsob zajištění rozpočtových
zdrojů a vazeb, týkajících se vyšších
územně správních celků. Znamená
to, že se zřejmě neuvažuje o tom, že
by vyšší územně samosprávní
celky vůbec v roce 1995 měly začít
fungovat. Upozorňujeme opět na vzor našich
sousedů, třeba Rakouska, kde jsou u všech daní
a poplatků stanoveny procentuální podíly
obcí, zemí a centra (federace), a které vzhledem
k postupně se vyrovnávajícím podmínkám
a vnitrostátním vztahům je možné
vzít jako jeden z podkladů pro stanovení
obdobného rozdělování daní
a poplatků v naší republice. Pokud budou naše
síly stačit - rádi při zpracovávání
konkrétního znění takového
zákona budeme pomáhat.
Pokládáme za chybu, že návrh státního
rozpočtu 1995 toto již neobsahuje. Při přípravě
na projednávání státního rozpočtu
1995 jsem se obrátil na přednosty všech okresních
úřadů v Čechách a na Moravě
s tím, aby mne seznámili s nejdůležitějšími
konkrétními investičními akcemi jejich
okresu, u kterých předpokládají, že
bude nutná spoluúčast státu při
jejich financování. Odpovědělo mně
více než dvě třetiny přednostů
a primátorů a získal jsem tak seznam asi
115 akcí s celkovou potřebou okolo 5 miliard Kč.
Z těchto 115 akcí se 9 týká výstavby
budov pro okresní úřady, 20 se jich týká
problémů zdravotnictví, 5 ekologie, 11 dopravy,
21 sociální oblasti, 22 vody a kanalizací,
19 škol, 6 kultury a tělovýchovy, 1 okresní
hasičské zbrojnice a 1 inženýrských
sítí pro bytovou výstavbu.
Nebudu Vám tento seznam číst a navrhovat
všechny tyto jednotlivé akce jako změny státního
rozpočtu, byl by to asi nesmysl. Ministerstvo financí
je o těchto akcích informováno a zařadilo
je, doufám, do databanky problémů, které
podle možností zváží a snad i alespoň
částečně uspokojí. Pro zájemce
bez ohledu na stranickou příslušnost, kteří
mají také zájem o pomoc při řešení
problémů okresů, je tento seznam kdykoli
k dispozici.
Při projednávání státního
rozpočtu na rok 1995 nebudu opakovat baterii připomínek
týkající se doplnění státního
rozpočtu o dotace pro individuální investiční
akce v jednotlivých okresech a dokonce ani nebudu žádat
podstatné úpravy rozpočtu některých
kapitol.
O naší první divadelní scéně
jsme už ve sněmovně jednali několikrát.
Patrně většina z nás přivítala
nedávno podepsaný soubor smluv, který by
problémy mezi ND, Voršilkami a firmou Themos měl
vyřešit. Nám se sice jako Parlamentu problémy
také zjednodušily, avšak složitějšími
se staly pro samotné ND.
Podepsané smlouvy mají pro Národní
divadlo několik důsledků. ND musí
odepsat dřívější pohledávky
u firmy Themos cca 29 miliónů korun, bude mít
ušlý zisk z nájmu 14,5 miliónů
korun, vzniknou mu přímé vícenáklady
na mzdy, na výstavbu jídelny a klubu a náklady
provozní - dohromady cca 3 milióny korun, a tak
celková ztráta oproti stanovenému rozpočtu
na rok 1995 více než 46 miliónů korun,
se kterou nebylo možno nijak uvažovat a není
z čeho ji v rozpočtu ND nahradit.
Aby nebyl narušen provoz ND v příštím
roce, navrhuji, aby kapitola 334 Ministerstva kultury byla posílena
o těchto 46 miliónů korun a tato částka
byla účelově určena ND Praha pro krytí
ztrát vzniklých podpisem souboru smluv, týkajících
se vyřešení majetkových vztahů
mezi ND, Voršilkami a firmou Themos. Problém vznikl
teprve v nedávné době a nemohla tedy být
uváděná částka nárokována
dříve při sestavování státního
rozpočtu. V Praze je alespoň kde hrát, i
když s potížemi, je i kde koncertovat. Podstatně
horší situace je v Brně, které již
přes 5 let nemá jediný slušný
koncertní sál, protože tradiční
Besední dům začal padat a pro nedostatek
financí se tak dlouho rekonstruuje. Pro dokončení
stavební části potřebuje mimo financí,
které může na tento účel věnovat
Magistrát města Brna, 30 miliónů korun
na dokončení stavebních prací a 25
miliónů na vybavení interiéru. To
jsou informace ze včerejška.
Jako zdůvodňovací materiál byl již
před rokem vypracován komplexní informační
materiál předaný na patřičné
nejvyšší státní orgány.
K mému velkému údivu přes více
než roční přípravu se tato akce
neobjevila, resp. vypadla ze státního rozpočtu.
Proto navrhuji, aby do kapitoly VPS byla zpět zařazena
položka dokončení rekonstrukce a vybavení
interiéru Besední dům, Brno - 55 miliónů
korun. Prodlužování výstavby, jak je
obecně známo, vzhledem k inflaci, vede k systematickému
zvyšování rozpočtových nákladů,
např. prodloužení o rok 1994, protože
to mělo být hotovo již předloni, tedy
loni, stálo více než 50 miliónů
korun.
Prosím vás proto jménem svým, jménem
kulturních pracovníků, pedagogů a
celé hudbymilovné veřejnosti více
než 3 miliónové spádové oblasti
o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.
Zdrojem pro obě tyto dotace v souhrnu zhruba přes
100 miliónů korun může být případně
vládní rezerva uvedená v kapitole 398 - VPS.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
František Kačenka se svými pozměňovacími
návrhy, připraví se pan poslanec Josef Hájek
se svými pozměňovacími návrhy.
Poslanec František Kačenka: Vážený
pane předsedo, vážený pane premiére,
kolegyně a kolegové, jak jsem už naznačil
na předminulém plenárním zasedání,
budu mít dnes delší a rozsáhlejší
vystoupení. Nemuselo tomu tak být, kdyby sněmovna
vyhověla mému návrhu a my zde dnes měli
k dispozici stručné a řádné
zdůvodnění dotací poskytovaných
prostřednictvím státního rozpočtu,
zejména na akce investičního charakteru,
jejichž rozpočtové náklady přesahují
částku 100 miliónů korun.
Smysl projednávání státního
rozpočtu vidím v tom, že moc výkonná
má nás, poslance, tj. zástupce daňových
poplatníků, přesvědčit o nezbytnosti
financovat akce nebo potřeby právě z jejich
peněz, nikoliv z jiných zdrojů. Musím
říci, že materiály předložené
vládou mne v řadě případů
o takovéto nutnosti nepřesvědčily.
Ani náměstek ministra financí pan Klak mi
při projednávání rozpočtu ve
výboru nedokázal dát uspokojující
odpovědi a odkazoval mne na různá usnesení
vlády, která ale součástí materiálu
tvořících návrh státního
rozpočtu nejsou. Není úkolem poslance údaje
zjišťovat, ale má je dostat od předkladatele.
Některé údaje, např. přehled
o tom, kolik na kterých komunikacích první
třídy bylo dopravních nehod a kolik osob
při nich zahynulo, se mi nepodařilo získat
vůbec. Jiné údaje jsem si často musel
opatřovat na různých úřadech,
bez nichž by bylo nezodpovědné podpořit
či odmítnout návrh státního
rozpočtu.
Kolegyně a kolegové, dnes budu znovu na vás
apelovat a žádat vás, abyste chránili
zájmy občanů a nedali souhlas k financování
akcí, které nejsou řádně zdůvodněné
nebo o kterých nevíme, jaký bude jejich osud.
Také vás budu žádat o podporu při
přerozdělování těch dotací,
které jsou z hlediska potřeb rozvoje celého
území poskytovány jednostranně bez
ohledu na priority v jednotlivých místech a tedy
v rozporu se zásadou proporcionálního rozvoje
celého území republiky.
Veřejnost od poslanců očekává,
že budou jednat čestně, rozhodovat spravedlivě,
nikoliv, že budou jen poslušní. Proto změna
či neschválení některých částí
rozpočtu je v demokratických částech
považována za věc zcela normální,
za prostředek, kterým poslanci napravují
některá pochybení moci výkonné,
která mohou být způsobena někdy z
neznalosti místních poměrů, jindy
možná úmyslně.
Považuji za nešťastné, že po vystoupení
pana premiéra nebyla umožněna rozprava, a tak
řada věcí, které mohly zaznít
během ní, odezní a odeznívá
nyní v různých vystoupeních. Byl bych
nerad, kdyby přednesené pozměňovací
návrhy nebyly přijaty jen proto, že budou chápány
jako politikum.
Státní rozpočet v předložené
podobě vykazuje příliš výrazný
rukopis jedné autority. Po listopadu 1989 proklamované
heslo: Již nikdy více vládu jedné strany,
by nemělo být zapomenuto a poučením
pro nás by mělo být i heslo platné
u našich německých sousedů, které
říká: Již nikdy vládu jednotlivce.
Jak vláda jedné strany, tak vláda jednotlivce
jsou pro společnost stejně škodlivé.
Byl to pan premiér, který v roce 1990 vystupoval
proti třetí cestě, je to on, který
dnes stát vede do experimentu. Nevím, čím
si zasloužíme, že máme být pokusnými
králíky. Chápeme, že pan premiér
by rád vešel do učebnic a historie proto, že
dokázal převést monetaristickou teorii do
praxe. Nejsme proti poctám, ale jsme zásadně
proti tomu, aby autoritě jednotlivce byla podřízena
moc zákonodárná. Vládě jsme
svým usnesením svěřili právo
v rámci rozpočtu podle potřeby přesouvat
finanční prostředky z kapitoly na kapitolu
za předpokladu, že nebude překročena
celková výše výdajů. O to výraznější
musí být kontrola činnosti vlády parlamentem.
A schvalování rozpočtu je vedle schvalování
závěrečného účtu nejdůležitějším
nástrojem parlamentní kontroly.
Polistopadový scénář prosazený
v hospodářské oblasti vládní
koalicí stanovil následné kroky: Nejdříve
privatizace, pak restrukturalizace. Začátkem příštího
roku privatizace končí a téměř
všechny naše rezervy byly vyčerpány. Zahraniční
kapitál potřebný k restrukturalizaci se k
nám nehrne, ve vývozu roste podíl surovin,
lidé jsou nespokojeni s neustálým utahováním
opasků a není nic, co by je motivovalo. Můžeme
být přesvědčováni, že
výsledky komunálních voleb jsou dokladem
podpory této politiky, ale opak je pravdou. Více
než 35% občanů nešlo volit nikoliv proto,
že by neměli volit koho, ale proto, že jsou stávajícím
vývojem zklamáni. Jeví se nám tedy
nutné, aby v příštím roce nastalo
alespoň určité oživení, které
by zlepšilo finanční situaci občanů.
A to rozpočet podle nás nezabezpečuje nebo
zabezpečuje velmi málo.
Největší propad u nás v uplynulých
pěti letech zaznamenala bytová výstavba.
Stavební výroba je odvětvím, ve kterém
je možné nejsnadněji s využitím
úspor obyvatel a za motivace státu, peněžních
ústavů, stavebních spořitelen a obcí
dosáhnout výrazného oživení během
krátké doby. Rozpočet však reaguje velmi
střízlivě - jen rezervou na rozběh
hypotéčních bank. Je nutné si uvědomit,
že bez dostatku bytů nemůže vzniknout
ani trh s nimi. A tam je podle nás nutno zaměřit
úsilí.
Státní rozpočet nemohl být jiný,
protože odráží reálný stav
společnosti. K pozitivním změnám v
sestavě státního rozpočtu dojde, až
se nezdravá společnost uzdraví. Přirovnáme-li
naši společnost k lidskému tělu, potom
připomíná malou postavu s velkou hlavou,
přičemž velká hlava vyjadřuje
80% prostředků, které se soustřeďují
v centru a jsou prostřednictvím státního
rozpočtu přerozdělovány, malé
tělo pak představuje cca 20% prostředků
přímo určených obcím. Účinnost
silného centra se snižuje s rostoucí vzdáleností
od Prahy a s dopravní dostupností. Proto v řadě
případů je působnost centra nahrazována
osobními, příbuzenskými, stranickými
a ideologickými vazbami.
Dobrého fungování státu může
být dosaženo jen za předpokladu splnění
těchto tří principů.
Za prvé - principu dekoncentrace úřadů
a příspěvkových organizací,
tj. jejich umístěním do lokalit s menšími
náklady, kterými se dosáhne nejen úspor,
ale také lepšího rozmístění
kvalifikovaných pracovních sil.
Za druhé - principu decentralizace, což ve své
podstatě znamená přenesení kompetencí
na nižší a s problémy lépe seznámené
příslušné články státní
správy, event. samosprávy, což ovšem musí
být doprovázeno přesunem finančních
prostředků.
Za třetí - principu samosprávy, a to jak
územní, tak profesní, která nejen
lépe, ale také demokratičtěji zajistí
chod státu, včetně jeho kontrolních
mechanismů.
Nechci polemizovat s vládou či jejími ministry
o výši rozpočtu, ale na straně příjmů
i výdajů je podle našeho mínění
o více než 2% podhodnocen. Opravňují
nás k tomu:
Závěry, že do návrhu státního
rozpočtu nejsou zahrnuty všechny příjmy,
které zahrnuty mají být.
Závěry jsou, že státní rozpočet
za r. 1994 bude přebytkový a prostředky takto
získané budou použity v průběhu
příštího roku.
Změněné výchozí podmínky
oproti stavu existujícímu v prvním pololetí,
kdy státní rozpočet vznikal, a které
se vyznačují vysokým růstem cen, a
konečně i růst průmyslové výroby,
což nás opravňuje k úvaze, že se
zvýší také daňové příjmy.
Zvýšené investiční prostředky
z malé privatizace, které pro příští
rok byly vyčleněny Poslaneckou sněmovnou
zejména na plynofikaci, a které ve svém důsledku
bude provázet zvýšený maloobchodní
obrat i vyšší daňový příjem
jako důsledek nákupu topidel a dalších
plynových spotřebičů.
Nyní k vlastnímu rozpočtu.
Naše výtky nesměřují k tomu,
že se snaží být vyrovnaný, ale
k tomu:
že nedošlo k oddělení pojistného
na sociální zabezpečení od státního
rozpočtu, což ve své podstatě nedovolí
akumulovat kapitál a vytvořit rezervy tolik potřebné
zejména po roce 2006. Tato nezdravá situace umožňuje
vládě žít na úkor příštích
generací. Jedná se totiž o skryté zadlužování.
že návrh rozpočtu není odvážný
a sám sobě nevěří, což
se odráží v řadě vytvářených
rezerv, které sice mohou být k plánovanému
účelu užity, ale také nemusí
a prostředky by mohly být v naší společnosti
použity k důležitějším účelům.
že návrh státního rozpočtu nehledal
úspory zejména v rozpočtové a příspěvkové
sféře, naopak dochází k dalšímu
zvyšování počtu pracovníků
a nákladů na provoz úřadů.
Úspor by podle nás mohlo byt dosaženo například
přenesením některých vhodných
úkolů státu na zájmovou samosprávu,
tj. na komory, a v řadě případů
by stejného cíle bylo dosaženo přeměnou
příspěvkových a rozpočtových
organizací na nonprofitní organizace.
že návrh rozpočtu se snaží budit
zdání snižování daňového
zatížení podnikatelů, kterého
má být dosaženo například snížením
DPH z 23 na 22% nebo daně z příjmu právnických
osob ze 42 na 41%, avšak na druhé straně zejména
fondy, které dnes vlastní nejvíce privatizovaného
majetku, podstatně více zatíží
zvýšení daně z kapitálového
výnosu z 25 na 41%, což se může negativně
projevit ve zmrazení obchodů na kapitálovém
trhu.
že návrh rozpočtu neinformuje o tom, jaké
dopady na státní rozpočet mají vysoké
daňové úniky na straně příjmů,
tzv. stínová ekonomika.