Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se dál chce vyjádřit k této odpovědi? Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám a dám hlasovat o návrhu usnesení.

Kdo nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na právě projednávanou interpelaci, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 179. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 35 pro, 29 proti, 11 se zdrželo.

Dám hlasovat o návrhu usnesení opačného. Kdo je pro jeho přijetí, tedy souhlasné usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 180. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Tento návrh také nebyl přijat poměrem hlasů 42 pro, 28 se zdrželo, 6 proti, byl zde velký počet těch, kteří nehlasovali. Před dalším hlasováním si vás opět dovolím odhlásit.

Pan poslanec Zdeněk Trojan - není přítomen.

Pan poslanec Zdeněk Vorlíček trvá na projednání: Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance ve věci plnění vládního programového prohlášení, tisk 1212. Odpověď byla předložena jako tisk 1212 G. Její projednávání bylo na 24. schůzi usnesením Poslanecké sněmovny přeloženo na jednání příští schůze. Prosím pana poslance, aby se k odpovědi vyjádřil.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, upozornil jsem ve svých dvou interpelacích na rozpor mezi ústavou a zákonem o jednacím řádu na straně jedné a neochotou české vlády a jejího předsedy podat zprávu o plnění vládního programového prohlášení na straně druhé. S velkým pobavením jsem si přečetl v odpovědi pana premiéra a předsedy nejsilnější strany ve sněmovně, jak on je vlastně ochoten a připraven předstoupit před sněmovnu se zprávou o plnění programového prohlášení vlády. Ale jak je bezmocný tváří v tvář faktu, že ho sněmovna k tomu nevyzvala.

Předseda vlády naznačil sice určitý malý posun od svého původního stanoviska tím, že vystoupil před projednáváním státního rozpočtu na rok 1995 s určitým vlastním názorem na současnou situaci v České republice. Tento projev byl však pouhým monologem a k porovnání jeho obsahu se závazky české vlády v jejím programovém prohlášení a se skutečností že ani ve výborech, ani pak na schůzi sněmovny nemohli diskutovat poslanci, tak toto nelze, prosím vás, považovat za vyřešení problému plnění vládního programového prohlášení a tento postoj předsedy vlády Václava Klause nic nezměnil na faktu, že se česká vláda se zmíněnou zákonnou povinnost zatím nevyrovnala.

Je mi jasné, že hradby koalice neprorazím, a tak jen konstatuji, že koaliční postup v této věci je vizitkou jejího nezodpovědného zneužívání převahy hlasů ve sněmovně.

Jen mne těší, že se mého návrhu z interpelace chopil pan prezident Havel, který v Hovorech z Lán.13. 11. tohoto roku sdělil svůj úmysl, že hodlá založit tradici, podle níž by jako prezident předstoupil v březnu před poslance a pronesl projev shrnující jeho názor na situaci v České republice, tedy něco jako zprávu o stavu unie. To je pro mne za dané situace více, než jsem mohl očekávat. Nebudu se proto už v otázce kontroly vládního programového prohlášení více angažovat, ale nechtějte na mně, abych byl s odpovědí předsedy vlády spokojen.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi a otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Vzhledem k tomu, že nikdo, rozpravu k této odpovědi uzavírám a dávám hlasovat o nesouhlasném usnesení s odpovědí.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 181. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 39 pro, 38 proti, 10 se zdrželo.

Dámy a pánové, jestli dovolíte, před dalším hlasováním na upozorňování ze sálu si vás dovolím odhlásit vzhledem k velkému počtu nehlasujících nebo nepřítomných v sálu. Prosím, abyste se znovu zaprezentovali.

Dám hlasovat o návrh u opačného usnesení, tedy souhlasného. Kdo souhlasí s odpovědí pana předsedy vlády na projednávanou interpelaci, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 182. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 44 pro, 33 proti, 5 se zdrželo.

Paní poslankyně Fischerová chce projednávat další interpelaci.

Pan předseda vlády odpověděl na interpelaci paní poslankyně Fischerové ve věci dalšího osudu Lexellova gama nože, tisk 1212. Odpověď byla předložena jako tisk 1212 U. Její projednávání bylo na 24. schůzi usnesením Poslanecké sněmovny přeloženo na jednání příští schůze. Prosím paní poslankyni, aby se k odpovědi vyjádřila.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, z odpovědi pana premiéra vyplynulo, že nové smluvní zajištění provozu Lexellova gama nože je v souladu s usnesením vlády a podmínkou prodeje oné, snad v posledním roce nejčastěji jmenované, nemocnice.

V situaci, kdy skutečností nebylo to, co ráno řekli oficiální činitelé, je osobní písemné stanovisko pana premiéra vysoce pozitivní prvek. Rovněž v odpovědi uvedená možnost finanční garance provozu tohoto zařízení státem i v případě nutnosti stěhování tohoto zařízení do jiného ústavu i možnost vyčlenění 30 mil. Kč, je více než optimistická.

Zdálo by se, dámy a pánové, ve světle nových událostí, kdy ona nemocnice je podle slov ministra zdravotnictví zatím státní, že je zbytečné o těchto věcech hovořit. Bohužel, opak je pravdou. Nic a nikdo neposkytl záruku, že Nadace Míša v dohledné době nebude nucena řešit problémy přesně tytéž.

Dovolte mi, abych zde citovala předsedu Nadace Charty 77 a místopředsedu Nadace Míša prof. Františka Janoucha, který na mezinárodním sympoziu pořádaném k dvouletému výročí existence Lexellova gama nože v Praze řekl. Dovolte citovat: "Připomenu vám, že největší příspěvek při sbírce na Lexellův gama nůž jsme získali od firmy lKEA - 15 mil. Kč, od firmy ELEKTA - 6,5 mil. Kč a třetím největším dárcem byl prezident České republiky Václav Havel, který přispěl částkou 2 mil. 400 tis. Kč. Nadace se občanům tehdejšího Československa zavázala za prvé, že získá prostředky k zakoupení zařízení a jeho instalaci v Československu, že zajistí dostupnost léčby pro všechny naše nemocné.

Zajistí, aby pražský Lexellův gama nůž se stal střediskem pro rozšiřování stereotaktické radiochirurgie v zemích bývalého sovětského bloku".

Prof. Janouch jménem Nadace Charty 77, Výboru dobré vůle i Nadace Míša projevil radost i zadostiučinění nad bezezbytku splněnými závazky, stejně jako velké odhodlání a slib pokračovat v této práci v budoucnosti.

Nemůže zůstat bez povšimnutí, že zásluhou lidské solidarity mohlo být pomocí Lexellova gama nože uskutečněno poslední dva roky 483 zákroků, z nichž 56 ze Slovenska a 4 ze zemí bývalého východního bloku.

U nás i ve světě je vysoce hodnocena práce našich odborníků v této medicínské oblasti. Náš pražský Lexellův gama nůž patří mezi zařízeními instalovanými asi v tuctu zemí k těm s nejlepšími výsledky. Není vinou našich nadací, že v posledních měsících se Lexellův gama nůž stal předmětem veřejné a rozporuplné diskuse. O žádném z těchto přístrojů se nepsalo tolik v tisku. Žádnému z těchto unikátních zařízení se nedostalo té cti, aby bylo sedmkrát zmíněno v jednom jediném dopise předsedy vlády. Správce Lexellova gama nože Nadace Míša má obrovskou morální odpovědnost za miliony občanů tohoto státu, kteří zcela dobrovolně přispěli. Jejich počet nepochybně přesáhl počet voličů naší nejsilnější politické strany.

Prof. Janouch na sympoziu jménem všech tří nadací českou a slovenskou veřejnost ujistil, že Lexellův gama nůž zajistí tak, aby v budoucnosti mohli splnit slib daný našim národům, aby Lexellův gama nůž - pomník lidské solidarity - byl využíván ve prospěch českých a slovenských pacientů. Tolik prof. Janouch.

Nyní dovolte pár slov dovětkem mně. Sbírkou Nadace Charty 77 a Výboru dobré vůle se získalo 110 mil. Kč. Dámy a pánové, za jeden operační zákrok české pojišťovny platí provozovali, tj. nemocnici ať státní nebo soukromé, 44 tis. Kč. Od zahraničního pacienta tento zákrok představuje 15 - 25 tis. dolarů. Tato čísla, myslím, vůbec nevyžadují bližší komentář.

Problém Lexellova gama nože bude tedy existovat dál. Nadace bude na finanční garanci státu v případě změny majitele nemocnice a v případě nutnosti stěhování tohoto zařízení do jiného ústavu zcela nepochybně trvat. Bude proto nutné k řešení této otázky, pokud vznikne, přistupovat zavčas, velmi citlivě, za oboustranné informovanosti a hlavně naprosto korektně. V tomto případě došlo k mnoha závažným pochybením, která se nemohou opakovat a nemá smyslu o nich hovořit.

Pokud se týká mého návrhu usnesení, dovolte, abych sněmovně navrhla, aby odpověď pana premiéra vzala laskavě na vědomí. Vede mě k tomuto názoru skutečnost, že v současné době není obsah odpovědi na interpelaci naplněn. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, není třeba mě upozorňovat, děkuji vám za to, že tak pozorně sledujete. Zazněl zde poněkud neobvyklý návrh postupu, to znamená přijmout jiné usnesení sněmovny. Zazněl návrh paní poslankyně Fischerové, aby sněmovna vzala na vědomí odpověď pana premiéra. Zdá se, po prokonzultování této možnosti, že takový návrh není v rozporu s jednacím řádem sněmovny.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 183. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 75 pro,.1 proti, 8 se zdrželo. Děkuji.

Pan poslanec Jan Bláha trvá na projednání?

Poslanec Jan Bláha: Pouze trvám na projednání tisku 1281 A.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jana Bláhy ve věci dalšího vývoje vztahů mezi německou společností Volkswagen a automobilkou Škoda a.s., tisk 1281. Odpověď se předkládá jako tisk 1281 A. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou? Prosím, aby se vyjádřil.

Poslanec Jan Bláha: Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo, ctěná vládo, kolegyně a kolegové, bohužel, hned v úvodu oznamuji, že odpověď samozřejmě nepovažuji za uspokojující, už proto, že obdobné otázky jsem kladl v únoru. Nebylo mi dostatečně odpovězeno. Jak jsem v posledních dnech, zvláště pak dnes ráno při čtení denního tisku, zjistil, tak vláda nemá tolik úcty, aby odpověděla na interpelaci tak, jak se nakonec dovídám v tisku, kde jsem se dověděl poněkud podrobnější informace kolem dodatku smlouvy. Je to pro mě zarážející, především vzhledem k tomu, že v tisku byly obsaženy citace pana Budinského, předsedy hospodářského výboru, které jsou v rozporu s tím, co jsem dostal v nedávných dnech za odpověď.

Položil jsem tehdy deset otázek, které byly provázány, aby vláda měla možnost fundovaně, odborně odpovědět. Bohužel, vezmu-li si citaci jednotlivých odpovědí, musím konstatovat, že jsou sice zajímavým slohovým cvičením, dobře napsané, nicméně nemohou mě uspokojit. Začnu tedy postupovat od prvé odpovědi až k poslední.

První odpověď - ptal jsem se, jakým způsobem budou pokračovat jednání české strany s německou firmou ohledně dodatku smlouvy a za jakých podmínek bude pokračovat jednání.

Mám tu přes stránku odpověď na otázku č. 1, kde mimo jiné se např. praví - zhruba uprostřed odpovědi - o tom, jak dalece a co udělal koncern Škoda a jakým způsobem byly splaceny nebo uvažovány zdroje a jak by mohly být splaceny úvěry a kdy byly zrušeny dohodnuté úvěry od evropských bank a cituji "tuto změnu však neprojednal koncern s českou stranou, jak bylo jeho povinností podle uzavřených mluv". Pak je dále sdělováno, že vláda jednala a jednala. Samozřejmě to hned vyvozuje doplňující otázku k této interpelaci, jakým způsobem v tom případě byla tato skutečnost, "že bylo povinností a nebylo projednáno s majoritním vlastníkem", projednána ve vládě, jak byla vyhodnocena a jakým způsobem v tom případě byla zapracována právě do zmíněného dodatku smlouvy. Na str. 2 se mimo jiné říká ještě v odpovědi na moji první otázku - cituji "proti podstatnému snížení produkce nebo úplnému zastavení výroby česká strana v dodatku prosadila právo veta". Bohužel tato informace je dost neúplná, když se dnes z denního tisku dovím, že sice ano, je jakési právo veta, nicméně už i v tisku je zpochybněno v tom smyslu, že je pouze do roku 2000 a že vůbec není garantováno, že by se mohlo týkat dalších otázek, na které odpověď navazuje, a to je právě třeba výroba motorů nebo převodovky. Takže i v tomto případě je tato odpověď polovičatá.

Když vezmu další otázku, kde jsem se ptal, zda má česká strana k dispozici komplexní projekt firmy Volkswagen pro území České republiky a jestli ví, co je hlavně záměrem, ptal jsem se především proto, že se ptám majoritního podílníka, majoritního akcionáře. A ejhle, první věta hned zní: O komplexním projektu Volkswagenu pro území České republiky není vládě nic známo. Nezlobte se, ale to je pro mě dost děsná odpověď a překvapující, že ten, kdo je zatím ještě hlavním akcionářem, vůbec neví, jak se takováto firma vlastně bude chovat a co je jejím záměrem. Opět to zdůrazňuji proto, že se jedná o provázanost dalších otázek, ať už ve smyslu kvality práce nebo ve smyslu zachování konkrétních výrob a vývoje, o kterých jsem se již zmínil. Je tu samozřejmě hovořeno dále o plánovacím kole č. 43, a je tu úvaha, jestli tím míní činnost servisu služeb na území této republiky nebo jednoroční plány, které byly projednávány např. v plánovacím kole č. 43 a další v listopadu tohoto roku. Samozřejmě jsou to jistě dva pohledy, nicméně právě i takové plánovací kolo by mohlo v jednotlivých rocích naznačovat, kam se záměr Škody Volkswagen nebo německé skupiny bude na území České republiky ubírat.

V otázce třetí, zda je nebo zda má česká strana garantovánu ve smlouvě otázku zavádění dumpingových cen v případě nabídek subdodavatelů a vlastně ochránění českého subdodavatele před zahraničním, v tomto smyslu nepřímo, je mi více méně řečeno, že v současné době je použito zhruba 67% subdodávek z České republiky a 14% ze Slovenska. Jinými slovy, že jsou to hlavní naši subdodavatelé. Teď se ovšem naskýtá další otázka, jestli se jedná skutečně o české subdodavatele a kdo je ryzí český subdodavatel a jak dalece u tzv. českých subdodavatelů a z kolika procent je jiný podílník, tzn. zahraniční kapitál a jaký má kapitálový podíl v těchto tzv. českých firmách. Jistěže potom už by asi tato uváděná procenta neodpovídala. Nicméně je řečeno, že v budoucnu bude připraven antidumpingový zákon. Otázka zní, co to znamená časově, a jak dalece to může ovlivnit budoucí vývoj takovýchto podniků.

V otázce čtvrté jsem se v podstatě ptal, zda česká strana, čili v této chvíli ještě majoritní podílník, zná způsoby zadávání dodávek. To je obdoba otázky tři v jiném provedení, kde jsem se ptal na konkrétní výrobce, co o nich je řečeno, jak dalece oni jsou přímo dodavateli nebo se dodávky uplatňují prostřednictvím jiného zprostředkovatele. Bohužel v této odpovědi pod číslem 4 je dost zvláštně odpovězeno, že se v podstatě dovídám, že pokud je dodávka přes zprostředkovatele nebo dalšího dodavatele výhodnější, včetně např. záruk, nelze proti tomu nic namítat. Snažil jsem se samozřejmě informovat u některých našich subdodavatelů, jak dalece toto tvrzení může být pravdivé. Mám takovou smutnou zkušenost, že kterýkoliv náš český subdodavatel nebo alespoň těch, kterých jsem se ptal, měl zájem na uchování dodávky, tak víceméně mi bylo řečeno, že právě s konkrétně jemu určeným zahraničním německým partnerem, jinak že by v podstatě tato dodávka nemohla být nadále garantována. Otázka zní, nakolik je taková odpověď tzv. záruk pravdivá. Jistěže zahraniční partner si velice rychle ověří, jestli z titulu levné pracovní síly je schopen tady garantovat nebo negarantovat záruky. Samozřejmě objednávky si okamžitě v našich podnicích zajišťuje a potvrzuje.

Otázka pět - proč dochází k tzv. integraci dodavatelů do firmy. Řekněme, že je to otázka, o které by byla možná polemika, ale dalo by se říci, že z určitého pohledu by se snad dalo souhlasit až na tu výjimku, že zatím je zkušenost taková, že např. když do Mladé Boleslavi vstoupila firma Johnson Control na pás, kde se dělaly sedáky, tak samozřejmě první jejich záměr byl, aby tam byli právě mladí lidé do 35 let, zdatní a silní, jak už tady bylo dříve zmíněno. Čili lidé se zhoršenou zdravotní přizpůsobivostí, kteří byli na těchto linkách, museli být převedeni někam jinam nebo přišli - jednoduše řečeno - o práci.

Když vezmeme další otázky, otázku 6 a 7, a odpovědi na ně, to znamená, jakým způsobem je garantováno nepoklesnutí podílu kvalifikované a nekvalifikované práce do roku 2000 a jaký je stav výroby motoru a převodovky ve smyslu právě zachování kvalifikované práce, dovídám se na jedné straně, že se předpokládá, a že je garantováno, že je podporováno a že v podstatě budeme vyrábět motory, budeme vyrábět převodovku, ale nakonec bude všechno obnoveno, bude výroba hliníkových motorů modernizována. Bohužel, jak už jsem se zmínil v úvodu, dnes se z denního tisku dovídám, že to tak dalece asi pravda nebude, že tyto garance vůbec v dodatku nejsou tak vymezeny, abych toto tvrzení, které tu mám sděleno, mohl brát jakkoliv vážně. Můžu se zároveň zeptat další otázkou, jak dalece v tom případě, jestliže bude výroba motoru, je to na příklad s vývojem motoru o obsahu 1500 ccm, který - pokud je mi známo - byl zastaven. A totéž se týká samozřejmě vývoje kolem něj.

Ptal jsem se samozřejmě v otázce osmé, jestli je záměrem firmy Volkswagen vytvořit ve Škodě Mladá Boleslav postupně pouze montážní závod. Bohužel podle dostupných informací nemohu souhlasit s odpověďmi pod body 8 a 9, protože vlastně opakují to, co jsem už dříve řekl a dovídám se, že tomu tak v podstatě ani není. A že všechno spěje k tomu, že pokud získá 75% podíl a v podstatě i dříve Volkswagen, tak v podstatě právo veta je tak omezené, že samozřejmě on si rozhodne, jakým způsobem a za jakých podmínek provede fraktalizaci, tzv. fraktalizaci ve svém závodě a že vše nasvědčuje tomu, že to bude možná sice tzv. kvalifikovaná výroba, jak se zde uvádí, ale otázkou je, co je potom pojem kvalifikovaná práce. Výroba v tomto smyslu znamená, že to bude pouze a pravděpodobně montážní závod. l zde samozřejmě zdaleka nemohu být spokojen s odpovědí a už vůbec ne s posledním dodatkem, když jsem se ptal, jestli vůbec existuje nějaká průmyslová politika a co je jejím obsahem. Bylo mi řečeno, že jsou to otázky v podstatě dílčí, že se nejde cestou odvětvových politik, atd., a že určitě odpovědi jsou tak uspokojivé, že vyvrátí mé obavy o další vývoj a.s. Škoda.

Bohužel, mé obavy nevyvrátily a musím konstatovat, že až čtení novin - a to děkuji novinářům, kteří měli odvahu to napsat tak, jak to napsali - mně otevřelo oči, že interpelovat nejen pana ministra Dlouhého v únoru letošního roku v tom, aby podnikl dostatečné kroky, ale i následně před pravděpodobným zítřejším podpisem vlády tohoto dodatku na půdě této sněmovny je asi bezpředmětné, protože, jak je vidět, zájem o to, co bude například se Škodovkou a s podobnými průmyslovými podniky u nás, vláda nemá. S odpovědí zásadně nesouhlasím.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bláhovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil a dávám hlasovat. Pan poslanec Exner žádá novou prezentaci. Přerušíme tedy hlasování. Dovolím si vás odhlásit a požádat vás o novou prezentaci. Prosím, abyste se všichni zaprezentovali. Děkuji.

Dávám hlasovat o nesouhlasném usnesení směrem k odpovědi, kterou právě projednáváme. Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 185. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 32 pro, 28 proti, 8 se zdrželo.

Dám hlasovat o návrhu opačném. Kdo je pro přijetí souhlasného usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 186. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 28 pro, 28 proti, 7 se zdrželo.

Dámy a pánové, další odpověď je odpovědí na interpelaci pana poslance Exnera. Trváte na projednání? Ano.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci ve věci pronajmutí budovy bývalého Federálního shromáždění ČSFR Radiostanici Svobodná Evropa, tisk 1293. Odpověď se předkládá jako tisk 1293 A. Prosím pana poslance Exnera, aby se vyjádřil.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi především konstatovat, že z pěti otázek obsažených v interpelaci pan předseda vlády neodpověděl na část první otázky, která se ptala, jak zní rozhodnutí americké strany ve věci přemístění sídla Radiostanice Svobodná Evropa do Prahy, dále neodpověděl na otázku čtvrtou: Jsou nebo budou vládou či jiným subjektům v oblasti sdělovacích prostředků vytvářeny srovnatelné podmínky? A na otázku pátou, jak vláda vzala v úvahu názory nesouhlasící s touto transakcí a jaké konkurenční návrhy byly posuzovány v přípravném řízení, které je dále ještě konkretizováno.

Chtěl bych upozornit na to, že odpověď pana premiéra konstatuje, že odpovědi na mé otázky jsou považovány za předčasné v případě, že zveřejňování konkrétních informací by mohlo současná jednání o Rádiu Svobodná Evropa v budově Federálního shromáždění pouze zkomplikovat. Musím ujistit pana předsedu vlády, že interpelace je v souladu s tím, co si můžeme v parlamentu dovolit a máme požadovat.

Dovolte mi také, abych v souvislosti s vystoupením pana poslance Bláhy k předchozí odpovědi konstatoval, že v § 17 Listiny základních práv a svobod se v odst. 1 konstatuje, že právo na informace je zaručeno, v odst. 4 potom, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, pro veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Musím konstatovat, že žádné z těchto kritérií neznemožňuje předsedovi vlády, aby odpověděl na otázky týkající se Rádia Svobodná Evropa tak, jak byly formulovány.

Dále odst. 5. § 17 Listiny konstatuje, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. V případě, o kterém nyní jednáme, je takovým zákonem jednací řád Poslanecké sněmovny našeho Parlamentu, který upřesňuje, jakým způsobem je třeba odpovědět na interpelaci. Konstatuji, že pan předseda vlády věci vyplývající z ústavní listiny svou odpovědí nesplnil.

Jsem informován o tom, že žádná vláda ve světě nemůže zavázat vládu jiného státu, což je samozřejmě záležitost, kterou respektuji. Musím ale konstatovat, že určitá vláda nebo administrativa, rozhoduje-li o určité věci, která má dopad i na vládu jiné země, jako v daném případě americká administrativa, když rozhodovala o přemístění Rádia Svobodná Evropa do Prahy, může schválit určitý postup, který nepochybně je dopředu projednán a z kterého na základě předběžného projednání závazky určité země vyplývají. Protože není rozhodnutí americké vlády ani naší vlády zveřejněno v těchto věcech - mám na mysli rozhodnutí, která dosud byla udělána - nemůžeme posoudit, jestli přece jenom nějaký závazek české vládě z těchto záležitostí nevzešel.

Pan předseda také konstatuje, že v daném případě zvolila vláda nekomerční přístup, který vychází z historických vazeb tohoto média na vývoj v naší republice. Oceňuji určitou nezávislost v minulosti i současnosti Rádia Svobodná Evropa, ale přiznání odměny za ovlivnění vnitřní politické situace státní organizací cizí mocnosti se mi zdá přece jen být trochu silné kafe. Není-li provoz Rádia Svobodná Evropa - jak se konstatuje v odpovědi - určen do tuzemska, je třeba se také vyjádřit, případně vyjasnit, zda působení vůči okolním zemím z našeho území rozhlasovou stanicí z cizího státu je v souladu s jejich přáním a ani perspektivně nemůže poškodit naše vztahy s těmito zeměmi. V této souvislosti mi dovolte citaci z tisku, kde je připomínána situace před mimořádnými parlamentními volbami na Slovensku, při které šéf americké administrativy zaslal dočasnému šéfovi slovenské administrativy pochvalné ocenění jeho dočasné vlády, což nepochybně znamená intervenci v rámci vnitřní politiky Slovenské republiky. Jaká je záruka, že k podobným postupům do budoucna nebude použito našeho území prostřednictvím státní rozhlasové stanice cizího státu?

Souhrnně z odpovědi vyplývá, že vláda dále rozpracovává jako jedinou variantu využití budovy bývalého Federálního shromáždění - její určení pro Rádio Svobodná Evropa.

Dále z odpovědi vyplývá, že je použit nekomerční přístup ve věci, která však má být uzavřena komerční nájemní smlouvou. Dále sám předseda vlády nepokládá otázky za zodpovězené, avšak odkazuje až na dobu po uzavření smlouvy, kdy však už mně poskytnuté informace nebudou moci být podkladem pro změnu, pro nekomerční vztah. Bude uzavřena komerční smlouva s jejími pravidly.

Na základě všech těchto skutečností není možné, abych souhlasil s odpovědí na dotazy a požaduji, aby dotazy v souladu s Listinou byly zodpovězeny tak, jak byly položeny a aby předseda vlády nečekal na situaci, kdy smlouva bude uzavřena a další ovlivnění použití budovy bývalého Federálního shromáždění bude už mimo pravomoc státních orgánů.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Otevírám rozpravu o této odpovědi na interpelaci. Nikdo se nehlásil.

Rozpravu končím, vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí.

Dám hlasovat o nesouhlasném usnesení s odpovědí předsedy vlády.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Jde o hlasování č. 187. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 33 pro, 24 proti, 9 poslanců se zdrželo hlasování.

Dám hlasovat o návrhu opačném. Kdo souhlasí s odpovědí pana předsedy vlády na projednávanou interpelaci, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko - hlasování č. 188. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 36 pro, 31 proti, 6 poslanců se zdrželo hlasování.

O slovo se hlásí pan poslanec Grulich, který trvá na projednání.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance ve věci šlechtitelské stanice Zelešice, tisk.1296 - odpověď se předkládá jako tisk 1296 A. Prosím pana poslance Grulicha, aby se vyjádřil.