Úterý 13. prosince 1994

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, interpeloval jsem k privatizaci šlechtitelské stanice Želešice u Brna, protože se jedná v našem zemědělství o zcela ojedinělou instituci, jejíž zánik by znamenal určité odvětví vývoje našeho zemědělství saturovat dovozem ze zahraničí a přestat být konkurenceschopným zahraničnímu dovozu a zahraniční produkci.

Pan předseda vlády mně odpověděl na tuto interpelaci a musím říci v úvodu, že neodpověděl tak, abych mohl být spokojen. Nejedná se o to neprivatizovat tuto stanici, jedná se o to privatizovat ji tak, aby její účel, její tradice, smysl její činnosti byl zachován a mohl pro naše zemědělství do budoucna zabezpečovat jednu část její produkce.

Musím říci, že to, co odpověděl pan předseda vlády, neodpovídá zcela skutečnosti, a jestliže říkal minule, že odpovědi na interpelace zaměstnávají u něho stovky a stovky úředníků, měl by být nespokojen s prací těchto úředníků. Na jeho místě bych asi polovinu propustil, aby ta druhá mohla pracovat kvalitněji.

Kromě jiného se jedná o jednu věc: Tato stanice a výrobní prostory, které k činnosti má, byly rozděleny konkurenčním privatizačním projektem na dvě, popravdě řečeno tři části. To by samo o sobě nevadilo. Je to přirozené a to, co není bezpodmínečně nutné k základní šlechtitelské činnosti, není nezbytné, aby u této stanice setrvávalo a zůstalo. Jestliže se však vytvoří konkurenční privatizační projekt, který je na hony vzdálen od zemědělské činnosti, od výzkumné a šlechtitelské činnosti, který doslova zavání "kšeftařením" a zneužitím privatizačního procesu, jestliže v důsledku tzv. konkurenčního privatizačního projektu jsou odtrženy od základní šlechtitelské činnosti některé provozní prostory, takže výrazně ztíží a omezí základní činnost šlechtitelství a šlechtitelské stanice, pak to samozřejmě v pořádku není. Jestliže jsou například odebrány prostory skladu a prostory nově vybudovaných dílen, aby byly pronajaty firmě, která je okamžitě pronajme rakouské firmě pro účely bazaru, pak už je evidentní, že tady už se nejedná ani o práci, o výrobu, ale o pouhé "kšeftování".

Kritizoval jsem také další záležitost v tomto postupu a sice, že schválení tohoto konkurenčního privatizačního projektu doporučila účast lidí, kteří jsou v této firmě zapsáni a je podivuhodné, že se výrazným způsobem do tohoto projektu, který jsem tak kritizoval, zapsala manželka dřívějšího ředitele územního odboru ministerstva zemědělství ing. Pešla a současně předtím ještě vysokého funkcionáře Pozemkového fondu. Je pochopitelné, že když tam navíc figuruje bývalý poslanec za příslušnou vládní stranu a další lidé, jako bývalý ředitel odboru privatizace, tak asi proto tento tzv. privatizační projekt dostal zelenou.

Mne na tom ještě zaujala jedna věc. Takto byla šlechtitelská stanice zprivatizována přesto, že někteří odborní pracovníci ministerstva zemědělství doporučovali postup zcela opačný. Když budu citovat z dopisu a posudku dr. Mariana Šimka, ředitele odboru kontroly ministerstva zemědělství, ten právě k těm privatizovaným částem, o kterých jsem hovořil, říká: "Byla to jejich jediná provozní budova pro zemědělskou výrobu - dílny, sklady, jídelna, kuchyně." Protože původní, podstatně menší dílny byly privatizovány neveřejnou dražbou a nahrazeny plochou z areálu Viktorie. To je jiný objekt, který byl také zprivatizován, a který může šlechtitelská stanice postrádat.

Zde také pan ředitel Šimek zcela na rovinu líčí, jakým způsobem je nakládáno s objekty, které byly zprivatizovány konkurenčním privatizačním projektem a které si pronajal pan Miroslav Sláma, který je okamžitě pronajal další rakouské firmě.

Nešlo mi o to, abych skandalizoval nějaký privatizační projekt, šlo mi v tomto případě o to, aby se vláda znovu zamyslela nad řešením privatizace naprosto ojedinělého zařízení, šlechtitelského zařízení našeho zemědělství, a aby napravila to co může mít do budoucna dlouhodobé škody.

Pan předseda vlády mi neodpověděl na mé otázky, zřejmě nepochopil jejich smysl. Proto nemohu souhlasit s tím, aby odpověď na mou interpelaci byla sněmovnou souhlasně přijata. Doporučuji proto nesouhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Otevírám rozpravu. Rozpravu uzavírám vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil. Dám hlasovat o nesouhlasném návrhu usnesení.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování č. 189. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 34 pro, 23 proti, 7 se zdrželo.

Dám hlasovat o návrhu opačném, tedy souhlasném. Kdo souhlasí s odpovědí pana premiéra na právě projednávanou interpelaci, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování č. 190. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 27 pro, 30 proti, 5 se zdrželo.

Dále odpověděl pan předseda vlády na interpelaci pana poslance Václava Grulicha ve věci volného styku občanů České republiky a Slovenské republiky - tisk 1306. Odpověď se předkládá jako tisk 1306 A.

Prosím pana poslance Grulicha, aby se vyjádřil.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, tato interpelace byla spíše podnětem než interpelací, protože na hraničních přechodech na moravsko-slovenském pomezí dochází k situacím, kdy jsou nezletilé děti vysazovány z autobusů, dokonce v nočních hodinách, protože nejsou zapsány ani v občanských průkazech nově vydávaných a ani v pasech některých z rodičů. V případě, že má dítě slovenskou národnost po svém otci a bydlí na Slovensku, nemůže být například zapsáno v pasu své matky, která má národnost českou.

Dával jsem spíš podnět s doložením jednotlivých případů panu předsedovi vlády u vědomí, že to není záležitost, která by se týkala pouze české vlády, protože celní orgány na obou stranách postupují na základě uzavřené smlouvy. Pan předseda vlády mi odpověděl, že už tak otázka styku občanů České a Slovenské republiky je nadstandardní.

Nemohu posoudit, jestli je málo nebo hodně nadstandardní. Jistě je lepší než bývá běžné mezi různými státy ve světě, ale jistě také naši občané, kteří se ocitli na různých stranách hranice po rozdělení republiky, jsou ve výrazně jiné situaci než občané jiného indiferentního státu. Šlo mi tedy o to, aby naše vláda iniciovala jednání, kterým by se dodatkem k této smlouvě vyřešila tato situace.

Velice by mě zajímalo, co by řekl předseda vlády matce, jejíž 13 dcerka je vysazena z autobusu mezi Holičí a Hodonínem a tři kilometry se proplétá mezi převážně tureckými kamióny. Co by řekl babičce, jejíž vnoučata jsou vysazena z autobusu ve 4 hodiny ráno, protože nejsou v pasu? Jak by vysvětlil matce, která je Češka, že její děti, které jsou slovenské, musí sama vysadit z osobního auta, děti obcházejí hraniční kontrolu tajně, ilegálně po polních nebo lesních cestách nebo přes pole, aby zase na druhé straně na ně matka počkala a do auta je posadila. To přece je nenormální situace, kterou je třeba do budoucna řešit.

Proto znovu říkám: nebyla to interpelace v pravém slova smyslu, byla to spíše prosba na vládu, aby se na tyto případy zaměřila a jakmile se stane situace na Slovensku standardní - myslím tím až bude na Slovensku vláda, která bude mít před sebou určitou perspektivu - aby vyvolala jednání, aby se tyto některé jevy odstranily.

Pan předseda vlády mě zřejmě nepochopil, proto s politováním nemohu s jeho odpovědí souhlasit.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám rozpravu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil. Dám hlasovat o nesouhlasném usnesení směrem k této odpovědi.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování 191.

Kdo je proti? Zdržel se hlasování? Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 35 pro, 25 proti, 11 se zdrželo.

Dám hlasovat o usnesení opačném - souhlasném. Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování č. 192. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 30 pro, 35 proti, 6 se zdrželo.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci privatizace a.s. Lehké stavební hmoty, Brno. Tisk 1307. Odpověď se předkládá jako tisk 1307 A. Prosím pana poslance, aby se vyjádřil.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, má reakce na odpověď předsedy vlády bude poněkud delší než byla vlastní interpelace.

Možná si někteří z vás vzpomenete, že se v tisku objevily zprávy, které zpochybňovaly privatizaci podniku Lehké stavební hmoty v Brně. Zaslal jsem dotaz předsedovi vlády, jestli údaje publikované v denním tisku se zakládají na pravdě. Shrnul jsem je do několika málo otázek.

Pan premiér se zřejmě pomýlil nebo vzniklo hluboké nedorozumění, protože v odpovědi, kterou mi zaslal, vyvrací tvrzení. Netvrdil jsem tehdy vůbec nic. Ptal jsem se, jestli to, co je publikováno v denním tisku, je pravda.

Proto dovolte, abych teď na základě dokladů, které mám v ruce, kopie dopisu, který psal jak premiér, tak jeho odborný poradce a jiní funkcionáři různých ministerstev, se vyjádřil k odpovědi pana předsedy vlády.

Musím konstatovat, že v této odpovědi se pan premiér vyhnul některým z položených otázek a na jiné odpovídá způsobem, který vzbuzuje údiv. Pan premiér především odmítá mé tvrzení, že zákonnému požadavku na komplexní privatizaci podniku odpovídal pouze projekt podaný jeho vedením, zatímco konkurenční projekt firmy Hebl a Hoeg řešil pouze privatizaci jeho části. Podle pana premiéra - cituji - "žádný takový požadavek neexistuje a v rámci privatizace byly tendence spíše opačné, to je velké podniky pokud možno demonopolizovat, to je rozdělovat je na menší konkurence schopné celky".

Možná jsem se nevyjádřil v interpelaci s dostatečnou zřetelností. Šlo mi však o skutečnost, že zákon č. 92/1991 Sb. vyžaduje privatizovat podniky tak, aby projekt neponechával stranou osud žádné jejich části.

Konkurenční projekt firmy Hebl a Hoeg se týkal pouze koupě tří závodů a.s. LSH, zatímco zbylé části této společnosti přímo neřešil.

Zákon č. 92/1991 Sb. taxativně uvádí náležitosti privatizačního projektu. Zejména z odstavců a) a c) zákona je zřejmé, že projekt řeší nakládání s veškerým majetkem podniku, včetně toho, který není pro podnikatelské účely vhodný. Nepřipouští eventualitu, že část majetku bude privatizována, aniž by byl vyřešen osud zbývající části. Na tom nic nezměnil ani zákon č. 210/1993 Sb. z 8. července 1993, jak dosvědčuje skutečnost, že ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý uvedl v dopise zástupci firmy Hebl a Hoeg ing. Piroutkovi, že ministerstvo nedoporučuje přijetí projektu této firmy, neboť - cituji - "část společnosti by nebyla řešena privatizačním projektem, což odporuje zákonu č. 92/1991 Sb.". Tento dopis je datován 21. 9. 1993, tedy více než dva měsíce po přijetí novelizujícího zákona č. 210/1993 Sb.

Pan premiér dále uvádí, že vláda "koncepčně rozhodla o privatizaci podniku po částech", z čehož také vyvozuje oprávněnost rozhodnutí prodat tři závody a. s. LSH Brno firmám Hebl a Hoeg. Tento postup dále označuje za "rutinní a standardní, jakým byla činěna i další rozhodnutí o privatizaci podniku".

Pokud vláda, resp. její privatizační komise skutečně postupuje takto zcela běžně, nezbytně dochází k situacím, kdy po odprodeji nejvýhodnějších částí podniku zbudou jiné, které schválenými privatizačními projekty řešeny nejsou.

Vláda tedy podle tvrzení svého předsedy de facto obchází jasný požadavek zákona 92/1991 Sb. Privatizační projekt, který komplexní privatizaci navrhuje, se tak zřejmě nejen v případě a. s. LSH Brno stává pouhou formalitou, a přednost dostávají jiné projekty, které požadavku zákona nevyhovují.

Zvláštní je také tvrzení pana premiéra, že "vládní privatizační komise na svém březnovém jednání přímo nerozhodovala o privatizaci a. s. LSH Brno v tom smyslu, zda podnik prodat do rukou té či oné zahraniční společnosti, ale posuzovala koncepční rozhodnutí, zda podnik privatizovat jako celek s vynechávkou některé části, či tento podnik denomopolizovat a privatizovat jej po částech".

Nepochybuji, že formální jednání proběhlo právě takto. Jelikož však uvedená porada dne 9. 3. 1993 "doporučila ministru Skalickému prodat akciové společnosti Horní Počáply, Chlumčany a Kaznějov firmě Hebl a Hoeg za účetní hodnotu", rozhodovala o prodeji fakticky. Pozdější zvýšení prodejní ceny usnesením vlády č. 635 z 10. 11. 1993, na které se pan premiér odvolává, na věci nic nemění, nehledě již na skutečnost, že ke zvýšení ceny došlo až po protestu ministra Skalického.

Pan premiér v závěru své odpovědi jednoznačně odmítá jako vykonstruovaná obvinění údaj o preferenci firem Hebl a Hoeg a popírá, že by jeho poradce ing. Martin Kocourek intervenoval u ministra Skalického ve prospěch projektu těchto firem. Tato tvrzení pana premiéra si nemohu vysvětlit jinak, než jeho přesvědčením, že jsem interpeloval pouze na základě zpráv z novin a nikoliv též vlastního šetření. Mám k dispozici dokumenty, které jednoznačně dosvědčují, že tvrzení pana premiéra v těchto věcech jsou zcela nepravdivá.

Poradce pana premiéra ing. Martin Kocourek zaslal náměstkovi ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ing. Michalu Soukupovi dne 3. 12. 1992 dopis, v němž uvádí, že "pana premiéra navštívil zástupce firmy Hebl AG, který panu premiérovi popisoval situaci, která nastala kolem privatizace a. s. LSH Brno". V dopise dále žádá "odpověď na otázku, proč je privatizace a. s. LSH zpožděna a zda ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci revokovalo své rozhodnutí týkající se privatizačního projektu firmy Hebl na a. s. LSH, případně z jakých důvodů". Dotaz po revokaci vznesl proto, že zástupce firmy Hebl informoval premiéra, jakoby ministerstvo projekt této firmy schválilo. Pravdou však byl pravý opak. Dne 13. 1. 1993 zaslal ing. Martin Kocourek ministru Skalickému další dopis, ve kterém urgoval privatizaci a. s. LSH Brno a výslovně uvedl: "Jako lepší se jeví privatizační projekt společnosti Hebl - Hoeg, který má podporu pana premiéra".

Dne 18. 2. 1993 dalším dopisem upozornil ing. Kocourek ministra Skalického, že "pan premiér je velmi znepokojen stále se oddalujícím termínem privatizace a. s. LSH Brno" a žádal připravit "pro poradu ekonomických ministrů, resp. vládní privatizační komisi, podklad pro rozhodnutí o privatizaci tohoto podniku".

Dne 9. 3. 1993 také porada ministrů o privatizaci a. s. LSH Brno za účasti Václava Klause i Martina Kocourka rozhodla a doporučila ministru Skalickému vyhovět projektu firmy Hebl - Hoeg.

Dne 1. 7. 1993 psal ministru Skalickému osobně premiér Václav Klaus. Uvádí, že opakovaně obdržel stížnost na průtahy při projednávání a schvalování privatizačních projektů týkajících se a. s. Lehkých stavebních hmot pórobeton Brno a zejména připomíná: "Co se týká kupní ceny, zejména pro firmu Hebl - Hoeg, rád bych upozornil na závěry vládní privatizační komise, která rozhodla, že kupní cenou za nabyté závody firmou Hebl - Hoeg je cena účetní." Dále pak navrhuje způsob, jakým problémy plynoucí z rozhodnutí vládní privatizační komise řešit.

Chtěl bych jenom podotknout, že tato cena účetní se v současné době zhruba rovná čistému zisku, výnosu tohoto podniku za jeden jediný rok, protože tento podnik jako jeden z mála je podnikem aktivním, výdělečným, neprodělává.

Dne 27. 8. 1993 premiér dalším osobním dopisem upozorňuje ministra Skalického, že jeho odpověď v záležitosti postupu privatizace akciové společnosti LSH pórobeton Brno, cituji "mne neuspokojuje a tímto dopisem bych chtěl opětovně vyjádřit své stanovisko k jednotlivým problémům privatizace výše uvedeného podniku". Znovu zde žádá prodej tří závodů a. s. LSH Brno firmě Hebl a Hoeg za účetní cenu, odmítá postup ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci v této věci a na protesty ministra Skalického reaguje v závěru, cituji "vaší odpovědí na moji urgenci (jejíž vypracování trvalo 7 týdnů) mne po pěti a půl měsících po rozhodnutí porady informujete, že rozhodnutí porady ministrů asi není správné a že je třeba znovu záležitost privatizace a. s. LSH na poradě ministrů projednat. Tento postup a styl práce nemohu akceptovat."

V této souvislosti je nutno uvést, že všichni zahraniční poradci i vlastní úředníci ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci stejně jako ministerstva průmyslu a obchodu se shodovali v odmítnutí projektu firmy Hebl a Hoeg jako nevýhodného, zaměřeného spíše na likvidaci konkurence a získání monopolního postavení na českém, případně i širším trhu.

Jako nevýhodné pro českou stranu uváděli i finanční nabídky a další návrhy firmy. Dokumentaci o tom mohu kdykoli předložit.

Negativní byla i stanoviska ministra Vladimíra Dlouhého a Jiřího Skalického. Pouze někdejší ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ing. Tomáš Ježek a premiér Václav Klaus byli jiného názoru. Popřávali sluchu pouze zástupci firmy Hebl a Hoeg, ing. Piroutkovi, zatímco například ředitele závodu LSH 03 Chlumčany, ing. Jiřího Pospíšila, odmítl premiér přijmout, jak lze doložit dopisem ing. Martina Kocourka ze dne 14. 7. 1993.

Všechny uvedené skutečnosti dokládají, že pan premiér byl v rozporu se svým tvrzením v případě privatizace LSH Brno osobně zainteresován, a do řešení intenzívně zasahoval. Také jeho poradce, ing. Martin Kocourek, ve prospěch firmy Hebl a Hoeg jednoznačně intervenoval. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že se pan premiér vyhnul odpovědím na ty otázky interpelace, které by nemohl v přesvědčení o mé neznalosti věci přímo popřít. Zejména jde o to, zda ing. Piroutek byl spolužákem Václava Klause na Vysoké škole ekonomické, zda Václav Klaus osobně vystoupil při jednání vládní privatizační komise dne 9. 3. 1993 proti souhlasnému návrhu ministerstev privatizace a průmyslu, kterým se prodej tří závodů LSH firmám Hebl a Hoeg nedoporučoval, a naopak jej spolu s tehdejším předsedou Fondu národního majetku ing. Tomášem Ježkem prosadil.

Ze všech těchto důvodů žádám sněmovnu Parlamentu České republiky, aby odpověď předsedy vlády na mou interpelaci nepřijala.

Zároveň navrhuji, aby sněmovna podala podnět k šetření privatizace LSH Brno k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. V této souvislosti navrhuji, aby k mé interpelaci bylo přijato doprovodné usnesení. Doprovodné usnesení navrhuji velice stručné: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá Nejvyšší kontrolní úřad o provedení kontroly způsobu a věcného vyřízení privatizace LSH Brno." Podotýkám, že citované dokumenty, o kterých jsem mluvil ve své odpovědi na odpověď pana předsedy vlády, mohu samozřejmě kdykoliv a komukoliv dokladovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. A protože došlo ke střídání zde na tomto místě, dovolte, abych vás požádal o to, abyste se znovu všichni přihlásili a abych pozval všechny, kteří jsou v předsíni a chtějí se zúčastnil hlasování, aby vstoupili dovnitř.

Po ukončené rozpravě dám hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho doporučil vzhledem ke své nespokojenosti pan poslanec Grulich, tzn.: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci privatizace akciové společnosti Lehké stavební hmoty Brno, uvedenou v tisku č. 1307 A.

Zahájil jsem hlasování č. 193. Ptám se, kdo je pro toto usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro se vyslovilo 41 poslanců, proti 25, zdrželo se 11. Konstatuji, že toto usnesení bylo přijato.

Nyní dovolte, abych za pomoci pana poslance Grulicha se pokusil formulovat doprovodné usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá Nejvyšší kontrolní úřad o provedení kontroly způsobu a věcného vyřízení privatizace akciové společnosti Lehké stavební hmoty Brno. Je to v pořádku? (Ano.) Toto je tedy návrh na doprovodné usnesení k odpovědi na tuto interpelaci.

Dovolte, abych zahájil hlasování č. 194. Ptám se, kdo je pro toto usnesení? Děkuji. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro se vyslovilo 43 poslanců, proti 37, 11 se zdrželo hlasování. Konstatuji tedy, že toto usnesení nebylo přijato.

Vidím, že se s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Grulich. Dávám mu slovo.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, v tom případě bych rád připomněl, že podle zákona o jednacím řádu, § 91, odst. 2, podněty a připomínky poslanců přednesené na schůzi České národní rady, pokud nebyly během jednání vysvětleny, zašle předsednictvo ČNR nebo na základě jeho zmocnění předseda ČNR předsedovi vlády, popř. příslušnému členu vlády, Nejvyššímu soudu, generálnímu prokurátorovi nebo vedoucímu jiného ústředního státního orgánu a požádal jej, aby do 30 dnů sdělil, jaká opatření byla na jejich základě přijata.

Vzhledem k tomu, že byl přijat můj návrh, aby sněmovna nesouhlasila s odpovědí předsedy vlády Václava Klause, připomínám předsedovi parlamentu tuto povinnost. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi za tuto jeho připomínku. Pan předseda konstatuje, že ji slyšel, bude se jí samozřejmě se vší vážností zabývat.

Další interpelací, kterou bychom se měli zabývat, resp. odpovědí, je odpověď pana Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila ve věci posouzení funkčnosti existence Úřadu pro legislativu. Dostávám informaci, že pan poslanec Vyvadil nechce se dnes touto odpovědí zabývat.

Pokročíme proto k další, kterou je: Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení problematiky lidských práv při návštěvě Číny a Indonésie, tisk 1315. Odpověď se předkládá jako tisk 1315 O.

Ptám se pana poslance Votavy, zda považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, odpověď na svou interpelaci, kterou jsem vznesl na pana premiéra Václava Klause, nepovažuji za uspokojivou, nicméně mu za obsáhlou odpověď děkuji. Nesouhlasím s ní proto, že spatřuji rozpor mezi jeho tvrzením, se kterým plně souhlasím, že lidská práva a svobody je třeba považovat za univerzální, a dále za jeho sdělení, že (cituji): "Vláda v souvislosti s přípravou návštěvy ČLR a Indonésie diskutovala problematiku dodržování lidských práv v těchto zemích a zavázala vládní delegaci tlumočit zejména čínské straně náš rozdílný pohled na problematiku lidských práv a zajištění demokratických svobod v Číně."

To podle mého názoru dokazuje, že česká vláda buď přece jen měří dvojím metrem problematiku lidských práv a demokratických svobod občanů v těchto zemích, anebo, že její pohled není tak odlišný, pokud jde o autoritativní vojenský režim. Vojenský režim v Indonésii, jehož nejvyšší představitel byl pozván k návštěvě ČR. Domnívám se, že na problematiku nedodržování lidských práv v Indonésii výrazně upozornila světové společenství např. nedávná návštěva amerického prezidenta Clintona v Indonésii - události, demonstrace, tedy různé protestní akce, které s touto návštěvou souvisely.

Domnívám se proto, že česká vláda podcenila tuto problematiku a že tedy s odpovědí, kterou poslal pan premiér Klaus, nemohu souhlasit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Votavovi a otevírám rozpravu. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy nikdo nepřihlásil, rozpravu končím a dávám návrh na následující usnesení:

Poslanecké sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení problematiky lidských práv při návštěvě Číny a Indonésie uvedenou v tisku 1315 O.

Ptám se, kdo v hlasování č. 195 souhlasí s tímto usnesením. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro se vyslovilo 34 poslanců, proti 36, zdrželo se 6 poslanců. Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat. Budu formulovat opačné usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení problematiky lidských práv při návštěvě Číny a Indonésie, uvedenou v tisku 1315 O. Zahájil jsem hlasování č. 196 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji, hlasování skončilo.

Pro 37, proti 29, zdrželo se 10 poslanců. Ani tento návrh usnesení nebyl přijat.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci ochrany práv občanů, tisk.1315. Odpověď se předkládá jako tisk 1315 P. Pan poslanec Wagner není přítomen. Odkládám proto projednání této odpovědi na některou z příštích schůzí.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy ve věci plnění programového prohlášení vlády ČR, tisk 1315. Odpověď se předkládá jako tisk 1315 R. Ptám se pana poslance Vrchy, zdali považuje odpověď pana premiéra za uspokojivou.

Poslanec Oldřich Vrcha: Váženě dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, já v zásadě nesouhlasím s odpovědí pana premiéra na moji interpelaci. Tak jako miliony lidí nesouhlasím s tím, co pan premiér přednesl minulý týden zde v této sněmovně. Chybí mi v odpovědi také demise vlády (smích).

Děkuji za pozornost.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP