Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane
předsedající, vážená vládo,
dámy a pánové, interpeloval jsem k privatizaci
šlechtitelské stanice Želešice u Brna, protože
se jedná v našem zemědělství
o zcela ojedinělou instituci, jejíž zánik
by znamenal určité odvětví vývoje
našeho zemědělství saturovat dovozem
ze zahraničí a přestat být konkurenceschopným
zahraničnímu dovozu a zahraniční produkci.
Pan předseda vlády mně odpověděl
na tuto interpelaci a musím říci v úvodu,
že neodpověděl tak, abych mohl být spokojen.
Nejedná se o to neprivatizovat tuto stanici, jedná
se o to privatizovat ji tak, aby její účel,
její tradice, smysl její činnosti byl zachován
a mohl pro naše zemědělství do budoucna
zabezpečovat jednu část její produkce.
Musím říci, že to, co odpověděl
pan předseda vlády, neodpovídá zcela
skutečnosti, a jestliže říkal minule,
že odpovědi na interpelace zaměstnávají
u něho stovky a stovky úředníků,
měl by být nespokojen s prací těchto
úředníků. Na jeho místě
bych asi polovinu propustil, aby ta druhá mohla pracovat
kvalitněji.
Kromě jiného se jedná o jednu věc:
Tato stanice a výrobní prostory, které k
činnosti má, byly rozděleny konkurenčním
privatizačním projektem na dvě, popravdě
řečeno tři části. To by samo
o sobě nevadilo. Je to přirozené a to, co
není bezpodmínečně nutné k
základní šlechtitelské činnosti,
není nezbytné, aby u této stanice setrvávalo
a zůstalo. Jestliže se však vytvoří
konkurenční privatizační projekt,
který je na hony vzdálen od zemědělské
činnosti, od výzkumné a šlechtitelské
činnosti, který doslova zavání "kšeftařením"
a zneužitím privatizačního procesu,
jestliže v důsledku tzv. konkurenčního
privatizačního projektu jsou odtrženy od základní
šlechtitelské činnosti některé
provozní prostory, takže výrazně ztíží
a omezí základní činnost šlechtitelství
a šlechtitelské stanice, pak to samozřejmě
v pořádku není. Jestliže jsou například
odebrány prostory skladu a prostory nově vybudovaných
dílen, aby byly pronajaty firmě, která je
okamžitě pronajme rakouské firmě pro
účely bazaru, pak už je evidentní, že
tady už se nejedná ani o práci, o výrobu,
ale o pouhé "kšeftování".
Kritizoval jsem také další záležitost
v tomto postupu a sice, že schválení tohoto
konkurenčního privatizačního projektu
doporučila účast lidí, kteří
jsou v této firmě zapsáni a je podivuhodné,
že se výrazným způsobem do tohoto projektu,
který jsem tak kritizoval, zapsala manželka dřívějšího
ředitele územního odboru ministerstva zemědělství
ing. Pešla a současně předtím
ještě vysokého funkcionáře Pozemkového
fondu. Je pochopitelné, že když tam navíc
figuruje bývalý poslanec za příslušnou
vládní stranu a další lidé, jako
bývalý ředitel odboru privatizace, tak asi
proto tento tzv. privatizační projekt dostal zelenou.
Mne na tom ještě zaujala jedna věc. Takto byla
šlechtitelská stanice zprivatizována přesto,
že někteří odborní pracovníci
ministerstva zemědělství doporučovali
postup zcela opačný. Když budu citovat z dopisu
a posudku dr. Mariana Šimka, ředitele odboru kontroly
ministerstva zemědělství, ten právě
k těm privatizovaným částem, o kterých
jsem hovořil, říká: "Byla to
jejich jediná provozní budova pro zemědělskou
výrobu - dílny, sklady, jídelna, kuchyně."
Protože původní, podstatně menší
dílny byly privatizovány neveřejnou dražbou
a nahrazeny plochou z areálu Viktorie. To je jiný
objekt, který byl také zprivatizován, a který
může šlechtitelská stanice postrádat.
Zde také pan ředitel Šimek zcela na rovinu
líčí, jakým způsobem je nakládáno
s objekty, které byly zprivatizovány konkurenčním
privatizačním projektem a které si pronajal
pan Miroslav Sláma, který je okamžitě
pronajal další rakouské firmě.
Nešlo mi o to, abych skandalizoval nějaký privatizační
projekt, šlo mi v tomto případě o to,
aby se vláda znovu zamyslela nad řešením
privatizace naprosto ojedinělého zařízení,
šlechtitelského zařízení našeho
zemědělství, a aby napravila to co může
mít do budoucna dlouhodobé škody.
Pan předseda vlády mi neodpověděl
na mé otázky, zřejmě nepochopil jejich
smysl. Proto nemohu souhlasit s tím, aby odpověď
na mou interpelaci byla sněmovnou souhlasně přijata.
Doporučuji proto nesouhlas. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Grulichovi. Otevírám rozpravu. Rozpravu
uzavírám vzhledem k tomu, že se do ní
nikdo nepřihlásil. Dám hlasovat o nesouhlasném
návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko k hlasování č. 189.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
34 pro, 23 proti, 7 se zdrželo.
Dám hlasovat o návrhu opačném, tedy
souhlasném. Kdo souhlasí s odpovědí
pana premiéra na právě projednávanou
interpelaci, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko
k hlasování č. 190. Kdo je proti? Kdo se
zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
27 pro, 30 proti, 5 se zdrželo.
Dále odpověděl pan předseda vlády
na interpelaci pana poslance Václava Grulicha ve věci
volného styku občanů České
republiky a Slovenské republiky - tisk 1306. Odpověď
se předkládá jako tisk 1306 A.
Prosím pana poslance Grulicha, aby se vyjádřil.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové,
tato interpelace byla spíše podnětem než
interpelací, protože na hraničních přechodech
na moravsko-slovenském pomezí dochází
k situacím, kdy jsou nezletilé děti vysazovány
z autobusů, dokonce v nočních hodinách,
protože nejsou zapsány ani v občanských
průkazech nově vydávaných a ani v
pasech některých z rodičů. V případě,
že má dítě slovenskou národnost
po svém otci a bydlí na Slovensku, nemůže
být například zapsáno v pasu své
matky, která má národnost českou.
Dával jsem spíš podnět s doložením
jednotlivých případů panu předsedovi
vlády u vědomí, že to není záležitost,
která by se týkala pouze české vlády,
protože celní orgány na obou stranách
postupují na základě uzavřené
smlouvy. Pan předseda vlády mi odpověděl,
že už tak otázka styku občanů České
a Slovenské republiky je nadstandardní.
Nemohu posoudit, jestli je málo nebo hodně nadstandardní.
Jistě je lepší než bývá
běžné mezi různými státy
ve světě, ale jistě také naši
občané, kteří se ocitli na různých
stranách hranice po rozdělení republiky,
jsou ve výrazně jiné situaci než občané
jiného indiferentního státu. Šlo mi
tedy o to, aby naše vláda iniciovala jednání,
kterým by se dodatkem k této smlouvě vyřešila
tato situace.
Velice by mě zajímalo, co by řekl předseda
vlády matce, jejíž 13 dcerka je vysazena z
autobusu mezi Holičí a Hodonínem a tři
kilometry se proplétá mezi převážně
tureckými kamióny. Co by řekl babičce,
jejíž vnoučata jsou vysazena z autobusu ve
4 hodiny ráno, protože nejsou v pasu? Jak by vysvětlil
matce, která je Češka, že její
děti, které jsou slovenské, musí sama
vysadit z osobního auta, děti obcházejí
hraniční kontrolu tajně, ilegálně
po polních nebo lesních cestách nebo přes
pole, aby zase na druhé straně na ně matka
počkala a do auta je posadila. To přece je nenormální
situace, kterou je třeba do budoucna řešit.
Proto znovu říkám: nebyla to interpelace
v pravém slova smyslu, byla to spíše prosba
na vládu, aby se na tyto případy zaměřila
a jakmile se stane situace na Slovensku standardní - myslím
tím až bude na Slovensku vláda, která
bude mít před sebou určitou perspektivu -
aby vyvolala jednání, aby se tyto některé
jevy odstranily.
Pan předseda vlády mě zřejmě
nepochopil, proto s politováním nemohu s jeho odpovědí
souhlasit.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Otevírám rozpravu. Rozpravu končím
vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil.
Dám hlasovat o nesouhlasném usnesení směrem
k této odpovědi.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko k hlasování 191.
Kdo je proti? Zdržel se hlasování? Tento návrh
nebyl přijat poměrem hlasů 35 pro, 25 proti,
11 se zdrželo.
Dám hlasovat o usnesení opačném -
souhlasném. Kdo je pro jeho přijetí, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování
č. 192. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
30 pro, 35 proti, 6 se zdrželo.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci
privatizace a.s. Lehké stavební hmoty, Brno. Tisk
1307. Odpověď se předkládá jako
tisk 1307 A. Prosím pana poslance, aby se vyjádřil.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové,
má reakce na odpověď předsedy vlády
bude poněkud delší než byla vlastní
interpelace.
Možná si někteří z vás
vzpomenete, že se v tisku objevily zprávy, které
zpochybňovaly privatizaci podniku Lehké stavební
hmoty v Brně. Zaslal jsem dotaz předsedovi vlády,
jestli údaje publikované v denním tisku se
zakládají na pravdě. Shrnul jsem je do několika
málo otázek.
Pan premiér se zřejmě pomýlil nebo
vzniklo hluboké nedorozumění, protože
v odpovědi, kterou mi zaslal, vyvrací tvrzení.
Netvrdil jsem tehdy vůbec nic. Ptal jsem se, jestli to,
co je publikováno v denním tisku, je pravda.
Proto dovolte, abych teď na základě dokladů,
které mám v ruce, kopie dopisu, který psal
jak premiér, tak jeho odborný poradce a jiní
funkcionáři různých ministerstev,
se vyjádřil k odpovědi pana předsedy
vlády.
Musím konstatovat, že v této odpovědi
se pan premiér vyhnul některým z položených
otázek a na jiné odpovídá způsobem,
který vzbuzuje údiv. Pan premiér především
odmítá mé tvrzení, že zákonnému
požadavku na komplexní privatizaci podniku odpovídal
pouze projekt podaný jeho vedením, zatímco
konkurenční projekt firmy Hebl a Hoeg řešil
pouze privatizaci jeho části. Podle pana premiéra
- cituji - "žádný takový požadavek
neexistuje a v rámci privatizace byly tendence spíše
opačné, to je velké podniky pokud možno
demonopolizovat, to je rozdělovat je na menší
konkurence schopné celky".
Možná jsem se nevyjádřil v interpelaci
s dostatečnou zřetelností. Šlo mi však
o skutečnost, že zákon č. 92/1991 Sb.
vyžaduje privatizovat podniky tak, aby projekt neponechával
stranou osud žádné jejich části.
Konkurenční projekt firmy Hebl a Hoeg se týkal
pouze koupě tří závodů a.s.
LSH, zatímco zbylé části této
společnosti přímo neřešil.
Zákon č. 92/1991 Sb. taxativně uvádí
náležitosti privatizačního projektu.
Zejména z odstavců a) a c) zákona je zřejmé,
že projekt řeší nakládání
s veškerým majetkem podniku, včetně
toho, který není pro podnikatelské účely
vhodný. Nepřipouští eventualitu, že
část majetku bude privatizována, aniž
by byl vyřešen osud zbývající
části. Na tom nic nezměnil ani zákon
č. 210/1993 Sb. z 8. července 1993, jak dosvědčuje
skutečnost, že ministr průmyslu a obchodu Vladimír
Dlouhý uvedl v dopise zástupci firmy Hebl a Hoeg
ing. Piroutkovi, že ministerstvo nedoporučuje přijetí
projektu této firmy, neboť - cituji - "část
společnosti by nebyla řešena privatizačním
projektem, což odporuje zákonu č. 92/1991 Sb.".
Tento dopis je datován 21. 9. 1993, tedy více než
dva měsíce po přijetí novelizujícího
zákona č. 210/1993 Sb.
Pan premiér dále uvádí, že vláda
"koncepčně rozhodla o privatizaci podniku po
částech", z čehož také vyvozuje
oprávněnost rozhodnutí prodat tři
závody a. s. LSH Brno firmám Hebl a Hoeg. Tento
postup dále označuje za "rutinní a standardní,
jakým byla činěna i další rozhodnutí
o privatizaci podniku".
Pokud vláda, resp. její privatizační
komise skutečně postupuje takto zcela běžně,
nezbytně dochází k situacím, kdy po
odprodeji nejvýhodnějších částí
podniku zbudou jiné, které schválenými
privatizačními projekty řešeny nejsou.
Vláda tedy podle tvrzení svého předsedy
de facto obchází jasný požadavek zákona
92/1991 Sb. Privatizační projekt, který komplexní
privatizaci navrhuje, se tak zřejmě nejen v případě
a. s. LSH Brno stává pouhou formalitou, a přednost
dostávají jiné projekty, které požadavku
zákona nevyhovují.
Zvláštní je také tvrzení pana
premiéra, že "vládní privatizační
komise na svém březnovém jednání
přímo nerozhodovala o privatizaci a. s. LSH Brno
v tom smyslu, zda podnik prodat do rukou té či oné
zahraniční společnosti, ale posuzovala koncepční
rozhodnutí, zda podnik privatizovat jako celek s vynechávkou
některé části, či tento podnik
denomopolizovat a privatizovat jej po částech".
Nepochybuji, že formální jednání
proběhlo právě takto. Jelikož však
uvedená porada dne 9. 3. 1993 "doporučila ministru
Skalickému prodat akciové společnosti Horní
Počáply, Chlumčany a Kaznějov firmě
Hebl a Hoeg za účetní hodnotu", rozhodovala
o prodeji fakticky. Pozdější zvýšení
prodejní ceny usnesením vlády č. 635
z 10. 11. 1993, na které se pan premiér odvolává,
na věci nic nemění, nehledě již
na skutečnost, že ke zvýšení ceny
došlo až po protestu ministra Skalického.
Pan premiér v závěru své odpovědi
jednoznačně odmítá jako vykonstruovaná
obvinění údaj o preferenci firem Hebl a Hoeg
a popírá, že by jeho poradce ing. Martin Kocourek
intervenoval u ministra Skalického ve prospěch projektu
těchto firem. Tato tvrzení pana premiéra
si nemohu vysvětlit jinak, než jeho přesvědčením,
že jsem interpeloval pouze na základě zpráv
z novin a nikoliv též vlastního šetření.
Mám k dispozici dokumenty, které jednoznačně
dosvědčují, že tvrzení pana premiéra
v těchto věcech jsou zcela nepravdivá.
Poradce pana premiéra ing. Martin Kocourek zaslal náměstkovi
ministra pro správu národního majetku a jeho
privatizaci ing. Michalu Soukupovi dne 3. 12. 1992 dopis, v němž
uvádí, že "pana premiéra navštívil
zástupce firmy Hebl AG, který panu premiérovi
popisoval situaci, která nastala kolem privatizace a. s.
LSH Brno". V dopise dále žádá "odpověď
na otázku, proč je privatizace a. s. LSH zpožděna
a zda ministerstvo pro správu národního majetku
a jeho privatizaci revokovalo své rozhodnutí týkající
se privatizačního projektu firmy Hebl na a. s. LSH,
případně z jakých důvodů".
Dotaz po revokaci vznesl proto, že zástupce firmy
Hebl informoval premiéra, jakoby ministerstvo projekt této
firmy schválilo. Pravdou však byl pravý opak.
Dne 13. 1. 1993 zaslal ing. Martin Kocourek ministru Skalickému
další dopis, ve kterém urgoval privatizaci
a. s. LSH Brno a výslovně uvedl: "Jako lepší
se jeví privatizační projekt společnosti
Hebl - Hoeg, který má podporu pana premiéra".
Dne 18. 2. 1993 dalším dopisem upozornil ing. Kocourek
ministra Skalického, že "pan premiér je
velmi znepokojen stále se oddalujícím termínem
privatizace a. s. LSH Brno" a žádal připravit
"pro poradu ekonomických ministrů, resp. vládní
privatizační komisi, podklad pro rozhodnutí
o privatizaci tohoto podniku".
Dne 9. 3. 1993 také porada ministrů o privatizaci
a. s. LSH Brno za účasti Václava Klause i
Martina Kocourka rozhodla a doporučila ministru Skalickému
vyhovět projektu firmy Hebl - Hoeg.
Dne 1. 7. 1993 psal ministru Skalickému osobně premiér
Václav Klaus. Uvádí, že opakovaně
obdržel stížnost na průtahy při
projednávání a schvalování
privatizačních projektů týkajících
se a. s. Lehkých stavebních hmot pórobeton
Brno a zejména připomíná: "Co
se týká kupní ceny, zejména pro firmu
Hebl - Hoeg, rád bych upozornil na závěry
vládní privatizační komise, která
rozhodla, že kupní cenou za nabyté závody
firmou Hebl - Hoeg je cena účetní."
Dále pak navrhuje způsob, jakým problémy
plynoucí z rozhodnutí vládní privatizační
komise řešit.
Chtěl bych jenom podotknout, že tato cena účetní
se v současné době zhruba rovná čistému
zisku, výnosu tohoto podniku za jeden jediný rok,
protože tento podnik jako jeden z mála je podnikem
aktivním, výdělečným, neprodělává.
Dne 27. 8. 1993 premiér dalším osobním
dopisem upozorňuje ministra Skalického, že
jeho odpověď v záležitosti postupu privatizace
akciové společnosti LSH pórobeton Brno, cituji
"mne neuspokojuje a tímto dopisem bych chtěl
opětovně vyjádřit své stanovisko
k jednotlivým problémům privatizace výše
uvedeného podniku". Znovu zde žádá
prodej tří závodů a. s. LSH Brno firmě
Hebl a Hoeg za účetní cenu, odmítá
postup ministerstva pro správu národního
majetku a privatizaci v této věci a na protesty
ministra Skalického reaguje v závěru, cituji
"vaší odpovědí na moji urgenci
(jejíž vypracování trvalo 7 týdnů)
mne po pěti a půl měsících
po rozhodnutí porady informujete, že rozhodnutí
porady ministrů asi není správné a
že je třeba znovu záležitost privatizace
a. s. LSH na poradě ministrů projednat. Tento postup
a styl práce nemohu akceptovat."
V této souvislosti je nutno uvést, že všichni
zahraniční poradci i vlastní úředníci
ministerstva pro správu národního majetku
a jeho privatizaci stejně jako ministerstva průmyslu
a obchodu se shodovali v odmítnutí projektu firmy
Hebl a Hoeg jako nevýhodného, zaměřeného
spíše na likvidaci konkurence a získání
monopolního postavení na českém, případně
i širším trhu.
Jako nevýhodné pro českou stranu uváděli
i finanční nabídky a další návrhy
firmy. Dokumentaci o tom mohu kdykoli předložit.
Negativní byla i stanoviska ministra Vladimíra Dlouhého
a Jiřího Skalického. Pouze někdejší
ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci ing. Tomáš Ježek a premiér
Václav Klaus byli jiného názoru. Popřávali
sluchu pouze zástupci firmy Hebl a Hoeg, ing. Piroutkovi,
zatímco například ředitele závodu
LSH 03 Chlumčany, ing. Jiřího Pospíšila,
odmítl premiér přijmout, jak lze doložit
dopisem ing. Martina Kocourka ze dne 14. 7. 1993.
Všechny uvedené skutečnosti dokládají,
že pan premiér byl v rozporu se svým tvrzením
v případě privatizace LSH Brno osobně
zainteresován, a do řešení intenzívně
zasahoval. Také jeho poradce, ing. Martin Kocourek, ve
prospěch firmy Hebl a Hoeg jednoznačně intervenoval.
K tomu ještě přistupuje skutečnost,
že se pan premiér vyhnul odpovědím na
ty otázky interpelace, které by nemohl v přesvědčení
o mé neznalosti věci přímo popřít.
Zejména jde o to, zda ing. Piroutek byl spolužákem
Václava Klause na Vysoké škole ekonomické,
zda Václav Klaus osobně vystoupil při jednání
vládní privatizační komise dne 9.
3. 1993 proti souhlasnému návrhu ministerstev privatizace
a průmyslu, kterým se prodej tří závodů
LSH firmám Hebl a Hoeg nedoporučoval, a naopak jej
spolu s tehdejším předsedou Fondu národního
majetku ing. Tomášem Ježkem prosadil.
Ze všech těchto důvodů žádám
sněmovnu Parlamentu České republiky, aby
odpověď předsedy vlády na mou interpelaci
nepřijala.
Zároveň navrhuji, aby sněmovna podala podnět
k šetření privatizace LSH Brno k Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu. V této souvislosti
navrhuji, aby k mé interpelaci bylo přijato doprovodné
usnesení. Doprovodné usnesení navrhuji velice
stručné: "Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky žádá
Nejvyšší kontrolní úřad
o provedení kontroly způsobu a věcného
vyřízení privatizace LSH Brno." Podotýkám,
že citované dokumenty, o kterých jsem mluvil
ve své odpovědi na odpověď pana předsedy
vlády, mohu samozřejmě kdykoliv a komukoliv
dokladovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Grulichovi a otevírám rozpravu. Do
rozpravy se nikdo nehlásí. A protože došlo
ke střídání zde na tomto místě,
dovolte, abych vás požádal o to, abyste se
znovu všichni přihlásili a abych pozval všechny,
kteří jsou v předsíni a chtějí
se zúčastnil hlasování, aby vstoupili
dovnitř.
Po ukončené rozpravě dám hlasovat
o návrhu usnesení tak, jak ho doporučil vzhledem
ke své nespokojenosti pan poslanec Grulich, tzn.: "Poslanecká
sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy
vlády Václava Klause na interpelaci poslance Václava
Grulicha ve věci privatizace akciové společnosti
Lehké stavební hmoty Brno, uvedenou v tisku č.
1307 A.
Zahájil jsem hlasování č. 193. Ptám
se, kdo je pro toto usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji. Hlasování
skončilo.
Pro se vyslovilo 41 poslanců, proti 25, zdrželo se
11. Konstatuji, že toto usnesení bylo přijato.
Nyní dovolte, abych za pomoci pana poslance Grulicha se
pokusil formulovat doprovodné usnesení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky žádá Nejvyšší kontrolní
úřad o provedení kontroly způsobu
a věcného vyřízení privatizace
akciové společnosti Lehké stavební
hmoty Brno. Je to v pořádku? (Ano.) Toto je tedy
návrh na doprovodné usnesení k odpovědi
na tuto interpelaci.
Dovolte, abych zahájil hlasování č.
194. Ptám se, kdo je pro toto usnesení? Děkuji.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Hlasování skončilo.
Pro se vyslovilo 43 poslanců, proti 37, 11 se zdrželo
hlasování. Konstatuji tedy, že toto usnesení
nebylo přijato.
Vidím, že se s faktickou poznámkou hlásí
pan poslanec Grulich. Dávám mu slovo.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající,
v tom případě bych rád připomněl,
že podle zákona o jednacím řádu,
§ 91, odst. 2, podněty a připomínky
poslanců přednesené na schůzi České
národní rady, pokud nebyly během jednání
vysvětleny, zašle předsednictvo ČNR
nebo na základě jeho zmocnění předseda
ČNR předsedovi vlády, popř. příslušnému
členu vlády, Nejvyššímu soudu,
generálnímu prokurátorovi nebo vedoucímu
jiného ústředního státního
orgánu a požádal jej, aby do 30 dnů
sdělil, jaká opatření byla na jejich
základě přijata.
Vzhledem k tomu, že byl přijat můj návrh,
aby sněmovna nesouhlasila s odpovědí předsedy
vlády Václava Klause, připomínám
předsedovi parlamentu tuto povinnost. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Grulichovi za tuto jeho připomínku.
Pan předseda konstatuje, že ji slyšel, bude se
jí samozřejmě se vší vážností
zabývat.
Další interpelací, kterou bychom se měli
zabývat, resp. odpovědí, je odpověď
pana Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího
Vyvadila ve věci posouzení funkčnosti existence
Úřadu pro legislativu. Dostávám informaci,
že pan poslanec Vyvadil nechce se dnes touto odpovědí
zabývat.
Pokročíme proto k další, kterou je:
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení
problematiky lidských práv při návštěvě
Číny a Indonésie, tisk 1315. Odpověď
se předkládá jako tisk 1315 O.
Ptám se pana poslance Votavy, zda považuje odpověď
za uspokojivou.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, kolegyně
a kolegové, odpověď na svou interpelaci, kterou
jsem vznesl na pana premiéra Václava Klause, nepovažuji
za uspokojivou, nicméně mu za obsáhlou odpověď
děkuji. Nesouhlasím s ní proto, že spatřuji
rozpor mezi jeho tvrzením, se kterým plně
souhlasím, že lidská práva a svobody
je třeba považovat za univerzální, a
dále za jeho sdělení, že (cituji): "Vláda
v souvislosti s přípravou návštěvy
ČLR a Indonésie diskutovala problematiku dodržování
lidských práv v těchto zemích a zavázala
vládní delegaci tlumočit zejména čínské
straně náš rozdílný pohled na
problematiku lidských práv a zajištění
demokratických svobod v Číně."
To podle mého názoru dokazuje, že česká
vláda buď přece jen měří
dvojím metrem problematiku lidských práv
a demokratických svobod občanů v těchto
zemích, anebo, že její pohled není tak
odlišný, pokud jde o autoritativní vojenský
režim. Vojenský režim v Indonésii, jehož
nejvyšší představitel byl pozván
k návštěvě ČR. Domnívám
se, že na problematiku nedodržování lidských
práv v Indonésii výrazně upozornila
světové společenství např.
nedávná návštěva amerického
prezidenta Clintona v Indonésii - události, demonstrace,
tedy různé protestní akce, které s
touto návštěvou souvisely.
Domnívám se proto, že česká vláda
podcenila tuto problematiku a že tedy s odpovědí,
kterou poslal pan premiér Klaus, nemohu souhlasit. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Votavovi a otevírám rozpravu. Vzhledem
k tomu, že se do rozpravy nikdo nepřihlásil,
rozpravu končím a dávám návrh
na následující usnesení:
Poslanecké sněmovna nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení problematiky
lidských práv při návštěvě
Číny a Indonésie uvedenou v tisku 1315 O.
Ptám se, kdo v hlasování č. 195 souhlasí
s tímto usnesením. Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji. Hlasování
skončilo.
Pro se vyslovilo 34 poslanců, proti 36, zdrželo se
6 poslanců. Konstatuji, že tento návrh nebyl
přijat. Budu formulovat opačné usnesení:
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Vratislava Votavy ve věci nastolení problematiky
lidských práv při návštěvě
Číny a Indonésie, uvedenou v tisku 1315 O.
Zahájil jsem hlasování č. 196 a ptám
se, kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji, hlasování skončilo.
Pro 37, proti 29, zdrželo se 10 poslanců. Ani tento
návrh usnesení nebyl přijat.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci ochrany
práv občanů, tisk.1315. Odpověď
se předkládá jako tisk 1315 P. Pan poslanec
Wagner není přítomen. Odkládám
proto projednání této odpovědi na
některou z příštích schůzí.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy ve věci plnění
programového prohlášení vlády
ČR, tisk 1315. Odpověď se předkládá
jako tisk 1315 R. Ptám se pana poslance Vrchy, zdali považuje
odpověď pana premiéra za uspokojivou.
Poslanec Oldřich Vrcha: Váženě
dámy, vážení pánové, vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, já v zásadě nesouhlasím
s odpovědí pana premiéra na moji interpelaci.
Tak jako miliony lidí nesouhlasím s tím,
co pan premiér přednesl minulý týden
zde v této sněmovně. Chybí mi v odpovědi
také demise vlády (smích).