Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Litomiskému. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu na zrušení usnesení.

Rozpravu končím vzhledem k tomu, ze se do ní nikdo nepřihlásil a dám hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan poslanec Jan Litomiský. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování č. 423. Kdo je proti? Zdržel se hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 81 pro, nikdo proti, 1 se zdržel.

Prosím o přednesení a odůvodnění dalšího návrhu usnesení.

Poslanec Jan Litomiský: Dalším případem je návrh na zrušení Obecního zastupitelstva v Jevanech. Podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství obec, jejíž děti plní povinnou školní docházku v jiné obci, je povinna této obci uhradit prokazatelné neinvestiční náklady připadající na jednoho žáka. Obecní zastupitelstvo v Jevanech svým usnesením odmítlo uhradit náklady na školní docházku sousedním obcím. jedná se o obec Kostelec nad Černými Lesy a Český Brod. Toto usnesení je v rozporu se zákonem.

Předkládám sněmovně tento návrh usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR po odůvodnění poslancem Janem Litomiským a po rozpravě ruší usnesení Obecního zastupitelstva v Jevanech č. 217 a č. 322 ze dne 28. 4. 1994 pro rozpor s § 14, odst. 1 a 2 zákona č. 564/90 Sb., ve znění zákona č. 190/93 Sb., jakož i usnesení č. 607 ze dne 4. 8. 1994, v němž zastupitelstvo trvá na svém původním rozhodnutí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Litomiskému a otevírám rozpravu této části projednávaného bodu. Rozpravu uzavírám vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí. Dávám hlasovat o návrhu tak, jak byl přednesen panem poslancem Litomiským. Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování č. 424. Kdo je proti? Zdržel se hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 72 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi.

Prosím, pane kolego, ujměte se slova.

Poslanec Jan Litomiský: Dalším případem je návrh na zrušení Obecního zastupitelstva ve Chvojenci. Je to obdobný případ jako byl případ předchozí. Obec Chvojenec v okrese Pardubice nemá vlastní školu. Dětí z této obce plní povinnou školní docházku v obci Bíšť. Obec Chvojenec odmítla uzavřít dohodu s obcí Bíšť o úhradě nákladů povinné školní docházky v prokazatelné výši a nabídla obci Chvojenec náhradu 2000 Kč na jednoho žáka, což je opět v rozporu se zákonem, neboť zákon stanoví, že náhrada má být poskytnuta v prokazatelné výši skutečných neinvestičních nákladů. Předmětem dohody nesmí být výše náhrady, ale pouze způsob uhrazení.

Předkládám tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR po odůvodnění poslancem Janem Litomiským a po rozpravě ruší usnesení Obecního zastupitelstva ve Chvojenci č. 2 ze dne 3. 2. 1994 pro rozpor s § 14, odst. 1 a 2. zákona č. 564/90 Sb., ve znění zákona č. 190/93 Sb.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Litomiskému a otevírám rozpravu k této části projednávaného bodu. Rozpravu uzavírám vzhledem k tomu, ze se do ní nikdo nehlásí a dávám hlasovat o návrhu usnesení tak, jak byl přednesen zpravodajem panem poslancem Janem Litomiským. Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti v hlasování č. 425? Zdržel se hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 76 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi.

Poslanec Jan Litomiský: Poslední případ je usnesení ke zrušení části usnesení z mimořádného zasedání městského zastupitelstva města Havířova. Jedná se opět o porušení zákona o státní správě a samosprávě ve školství.

Zastupitelstvo města Havířova se rozhodlo zrušit základní školu v Palackého ulici. K tomuto usnesení nemělo souhlas školského úřadu. Zákon o státní správě a samosprávě ve školství požaduje, aby ke zrušení školy existoval soulad vůlí mezi příslušným zastupitelstvem obce a příslušným školským úřadem. Tato podmínka v daném případě splněna není a usnesení městského zastupitelstva v Havířově je v rozporu se zákonem.

Navrhuji tedy toto usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu CR po odůvodnění poslancem Janem Litomiským a po rozpravě ruší bod 11, písm. a), b), c), usnesení z mimořádného zasedání městského zastupitelstva v Havířově ze dne 10. 5. 1994, a bod 3.5, usnesení z 19. zasedání téhož zastupitelstva ze dne 24. 6. 1994.

Na vysvětlenou dodávám, že v druhém usnesením rada města Havířova na svém původním nezákonném usnesení trvá.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Litomiskému. Otevírám rozpravu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, ze se do ní nikdo nehlásí. Navrhuji, aby sněmovna hlasovala o usnesení tak, jak je přednesl poslanec Litomiský.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 426. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo. Konstatuji, že návrh byl přijat poměrem hlasů 79 pro, nikdo proti, 5 se zdrzelo.

Děkuji panu zpravodaji poslanci Litomiskému.

Poslanec Jan Litomiský: Děkuji sněmovně za spolupráci a přeji příjemné svátky. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je

Dovolte mi, abych úvodem připomněl, že uvedený program, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1048, jsme začali projednávat na minulé schůzi Poslanecké sněmovny. Odůvodněním byli vládou pověřeni ministr spravedlnosti a ministr práce a sociálních věcí. Úvodní slovo přednesl ministr Jiří Novák a společnou zprávu odůvodnil pan poslanec Vladimír Šuman. V rozpravě pak hovořili dva poslanci, z nichž poslanec Gross navrhl, aby při projednávání tohoto bodu byl přítomen ministr vnitra. Vzhledem k jeho nepřítomnosti doporučil jednání přerušit do příští schůze, což Poslanecká sněmovna akceptovala. Zastoupením pana ministra Nováka byl pověřen jiný člen vlády.

Rozprava nebyla ukončena. Dávám nyní slovo nejprve paní poslankyni Novákové, která se do rozpravy přihlásila ještě na minulé schůzi. Poté se připraví pan poslanec Gross. Role zpravodaje se ujme pan poslanec Šuman. Slovo má paní poslankyně Nováková.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, omlouvám se, že vystupuji na plénu, neboť ve výboru jsem neměla možnost k tomuto tématu se vyjádřit, poněvadž náš výbor se tímto problémem nezabýval.

Dovolte mi, abych v souvislosti s projednávaným bodem upozornila na dva problémy a navrhla jedno doplnění usnesení.

V projednávaném materiálu je jistě správně poukazováno na potřebu spolupráce a podpory veřejnosti v prevenci kriminality. Jsme však svědky situace, kdy veškerá pozornost je upřena k pachatelům trestné činnosti a velmi málo pozornosti a pomoci je věnováno obětem násilí, což jistě nakonec ve veřejnosti nevzbuzuje příliš mnoho ochoty právě k tolik žádané spolupráci. Bylo by jistě možné uvést řadu příkladů. Ráda bych slyšela od pana ministra stanovisko k tomuto problému.

V projednávaném materiálu je jistě právem kladen důraz na opatření směřující k dětem a mládeži, mimo jiné zejména na volný čas dětí a mládeže. V této souvislosti chci připomenout seminář, který se konal zde v Poslanecké sněmovně 26. října t.r. Téma semináře: vliv násilí v médiích na děti a mládež. Konal se pod záštitou výboru petičního, pro lidská práva a národnosti. Psychologové, kriminalisté, spisovatelé, představitelé občanských sdružení, policie, sdělovacích prostředků i několik poslanců zcela zaplnili lavice sněmovny i galerii. Závažnost tématu svojí účastí i vystoupením podpořil i předseda Parlamentu pan Milan Uhde i předseda branného a bezpečnostního výboru pan Vladimír Šuman a předseda výboru, který převzal nad tímto seminářem záštitu, pan Pavela.

Sdělení diskutujících vyjádřila nutnost zabývat se tímto tématem v celé šíři neodkladně a hlavně hledat cesty k ochraně dětí. V demokratické a pluralitní společnosti se jistě předpokládá, že dospělý odpovědný občan s vyzrálým přístupem k hodnotám si sám vybere z nabízených pořadů. Jiná je však situace u dětí, které mnohdy nemají před televizí úniku, bývají k televizi odloženy. Poslední statistiky Institutu dětí a mládeže říkají, že 42% dětí tráví denně 1 - 3 hodiny u televize, o víkendech 16% více než 4 hodiny. Mnoho výzkumů vzniklo na základě obavy, že násilí v médiích probouzí v dětech agresivitu. Dovolím si poukázat na zprávu UNESCO z r. 1988, ze které uvádím následující výsledky. Dovolím si citovat.

Zpráva poukazuje na to, že násilí v médiích může u některých mobilizovat agresivní tendence a znecitlivění, u jiných úzkostné stavy, u většiny vyvolává otrávenost a u disponovaných jedinců může nastartovat násilné jednání. Na semináři byly takové případy doloženy kazuistikami našich kriminalistů z poslední doby.

Jistě rádi nasloucháme vyjádření různých expertů, neměli bychom však být neteční ani k hlasům občanů, kteří se obracejí na Parlament s obavami před vzrůstající kriminalitou mládeže v souvislosti s prezentací násilí v médiích a žádají vzhledem k dětem omezení této prezentace.

Co s problémem, který zřetelně cítíme? Myslím, že je skutečně potřeba, abychom se touto situací vážně zabývali, a proto navrhuji následující usnesení. Navrhuji, aby v usnesení, které máme k dispozici, byl doplněn bod III o bod 4 v následujícím znění: "Poslanecká sněmovna žádá stálou komisi pro sdělovací prostředky, aby v součinnosti s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Radou České televize a Českého rozhlasu se zabývala násilím ve sdělovacích prostředcích. S výsledky a návrhy seznámí Poslaneckou sněmovnu do konce března. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Novákové. Prosím pana poslance Grosse, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Pavela.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové a jak by řekl exposlanec Ivan Fišera, milé prázdné lavice, úvodem mi dovolte, abych vyjádřil poděkování nebo spíše radost nad vystoupením kolegyně Novákové, protože myslím, že to, o čem hovořila, bylo velice podnětné a žádoucí.

Prevence kriminality v moderním pojetí u nás vlastně nikdy neexistovala a bohužel ani v současné době neexistuje. V období totality se sice uskutečňuje několik pokusů o koordinaci prevence, ale ty se vždy zdiskreditovaly naprostým formalismem. Systém spoléhající se na prevenci je podle mého názoru základním východiskem, kterým v současné době můžeme jít.

Po listopadu 1989 nastal náhlý a prudký vzestup kriminality. Nebyl čas tehdy vybudovat účinný preventivní systém a společnost tedy na tento vzestup nemohla reagovat jinak, než prostředky represe. Řešení se očekávalo od novely trestních zákonů, od nových zákonů policejních, od reforem vězeňství, od posílení celého justičního a policejního aparátu. Nová očekávání však splněna nebyla. Značná část veřejnosti je přesvědčena o tom, že problém kriminality by vyřešilo znovuzavedení trestu smrti a zpřísnění postihu pachatelů a zacházení s nimi. Spoléhají se na všemocnost právních předpisů a strach z trestů. Myslím si, že je zapotřebí se nad tímto vážně zamyslet a některé návrhy z otázek zacházení s vězni zrealizovat, nicméně si myslím, že toto není hlavní cesta, kterou bychom měli v současné době jít.

Domnívám se, ze je nutné přiznání priority pro prevenci před represí. Znamenalo by to ovšem v trestní politice a zřejmě i v krocích vlády, které by měla realizovat, upřednostnit otázky prevence před otázkami represe v celé bezpečnostní politice. To se obávám, že se doposud zcela nestalo. Avšak jsme-li členským státem Rady Evropy a chceme-li usilovat o plnoprávné začlenění do Evropské unie, budeme muset tento krok vykonat, protože v těchto státech se oblast prevence vysoce preferuje a zaznamenává výrazné úspěchy.

Moderní pojetí prevence kriminality je u nás nepředstavitelné bez patřičné institucionální základny. Ta by měla být také postupně vytvářena od celorepublikové až po lokální úroveň. Je žádoucí utvořit funkční koordinační orgán na vládní úrovni, ale bylo by zapotřebí ho také začít budovat i na úrovni okresní a obecní.

Obávám se, že materiál, který zde v současné době máme předložený a který projednáváme, toto pojetí prevence kriminality zcela nerespektuje, byť musím uznat, že je to nejlepší materiál pro oblast prevence, který jsme kdy v Parlamentu projednávali.

Díky za něj, protože je to přece jen významný krok dopředu. Obávám se ovšem, že Ministerstvo vnitra, které je garantem za tuto oblast prevence, v současné době není schopno díky zatíženosti v represivní části a přetíženosti celého represivního aparátu nést gesci tak, jak ji na něj tento materiál klade.

Dovolím si proto navrhnout dvě usnesení, z nichž jedno bude změnou v tisku 1043, a druhé by se týkalo celkového usnesení sněmovny k tomuto materiálu.

Nejprve mi dovolte, abych přednesl onen pozměňovací návrh - týká se str. 16 tisku 1043, kde si dovolím změnit vůbec poslední odrážku, která by po změně zněla: "Zajistit finanční prostředky na realizaci návrhů opatření." Termín zůstává a zodpovídá: Ministerstvo financí tak, jak je uvedeno v tomto materiálu, a dále by bylo připojeno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministr zdravotnictví, ministr spravedlnosti, ministr práce a sociálních věcí, ministr vnitra a ministr obrany.

Druhý návrh, který si dovolím předložit, by byl návrhem na usnesení Poslanecké sněmovny a zněl by takto - první část se možná bude krýt s návrhem, který je předložen v návrhu usnesení, čili to by poté mohlo být zkombinováno dohromady. Návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bere na vědomí program sociální prevence a prevence kriminality a doporučuje vládě České republiky, aby garanci za oblast sociální prevence a prevence kriminality byla přenesena z Ministerstva vnitra České republiky na Ministerstvo spravedlnosti České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dále vládě České republiky doporučuje, aby v tomto duchu přepracovala statut a jednací řád republikového výboru pro prevenci kriminality."

Tolik mé návrhy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grossovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavela. Připraví se pan poslanec Šoler.

Poslanec Josef Pavela: Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, projednáváme-li prevenci kriminality, nemůžeme pominout vliv prezentace násilí ve sdělovacích prostředcích na děti a mládež. Proto jsem rád, že už připomínky v tomto směru zde zazněly. Také projednávaný materiál se tohoto problému dotýká, i když jen okrajově.

O výzkumu Institutu dětí a mládeže už zde bylo také částečně hovořeno. Chtěl bych jenom připomenout některé údaje, že např. v sobotu a neděli se na televizní programy dívá 2 až 4 hodiny 60 % dětí a 23 % dětí se v tyto víkendové dny dívá na televizi více než 4 hodiny. Zahraniční výzkumy potvrdily, že většina dětí do svých čtyř let není vůbec schopna rozlišit televizní program od skutečnosti, a to ani s pomocí výkladu dospělých. V myšlení těchto dětí je televize pramenem zcela věrohodných reálných informací o tom, jak to ve světě chodí a snaží se často napodobovat ty tzv. televizní hrdiny.

V informaci o výzkumu Institutu dětí a mládeže se také zdůrazňuje, že nadměrné sledování televize může vést až k vážným duševním poruchám. Co teprve, když si uvědomíme, jaké pořady jsou dětem a mládeži v televizi nebo ve filmech často nabízeny.

Výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti dochází v tomto roce množství peticí, požadujících omezení či regulaci prezentace násilí ve sdělovacích prostředcích, a to násilí často zcela samoúčelného, násilí pro násilí. Za devět měsíců tohoto roku, od března do listopadu, došlo 76 peticí, obsahujících 2 705 podpisových archů s 52 158 podpisy. Jejich počet, odesilatelé i další okolnosti svědčí o tom, že nejsou organizované, ale že je to spontánní hlas těch, jimž není lhostejné, že je snižována lidská citlivost a otupováno svědomí. Zvláště ve vztahu k dětem a mládeži.

Dovolím si uvést některé myšlenky z textu peticí. Cituji: "Se zneklidněním a obavami požaduje většina z nás nárůst projevů agresivity, násilných činů, vražd a klesající míru bezpečnosti. Stejně oprávněné obavy musí vzbuzovat jedna z příčin této situace, nárůst propagace násilí v komerční kultuře, zejména v televizi a filmech dostupných nebo dokonce určených mládeži. Sledování násilného jednání navíc u hrdinů těchto programů dává návod k agresivnímu jednání, formuje otrlost, staví nevhodné vzory. Takové výchovné působení může vyústit jen ve vztahy více poznamenané bezcitností, brutalitou a násilným sebeuspokojováním. Násilí nejen ohrožuje a poškozuje zdraví, ničí životy, ale také zabíjí člověka v nás. Uvědomujeme si, jakou budoucnost si připravujeme svojí lhostejností k tomu, že naše děti jsou takto formovány jen proto, že je to pro někoho komerčně zajímavé." Tolik citace.

Petice se také odvolávají na probíhající Rok rodiny, rok, v němž máme posílit ty vztahy, ve kterých se rodíme nejen jako živočišná bytost, ale především jako člověk, tj. ten, kdo by měl být přínosem, ne ohrožením pro druhé.

Cítím povinnost toto zdůraznit právě teď, kdy projednáváme prevenci kriminality. Právě v souvislosti s touto prevencí nemůžeme dopouštět, aby s duší dětí a mládeže byl vyháněn smysl a cit pro dobro, krásu a vztahy založené přinejmenším na vzájemném respektování důstojnosti druhého člověka.

Výbor petiční, pro lidská práva a národnosti se tímto aspektem prevence zabýval jednak v souvislosti s docházejícími peticemi, jednak v souvislosti se seminářem Bílého kruhu bezpečí na toto téma, nad nímž tento výbor převzal záštitu.

Naposledy jsme tento problém projednávali na schůzi 21. listopadu 1994. Výbor jednání přerušil a pro další jednání si vyžádal určité informace od vlády, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Rady České televize, legislativního odboru Kanceláře Poslanecké sněmovny a Parlamentního institutu. Po obdržení těchto informací se k problému prezentace násilí výbor opět vrátí.

Vítám také přednesené návrhy na doplnění usnesení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Pavelovi. Prosím pana poslance Šolera, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Gjurič.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych poděkoval svým křesťanským kolegům, kteří mě se svým iniciativním zařazením bodu o večeři Václava Klause s podnikateli inspirovali k vypracování této úvahy na téma vzájemné prorůstáni politického systému s organizovaným zločinem. Bohužel, bod byl stažen. Domnívám se, že toto téma souvisí s nyní projednávanou tématikou, takže to použiji nyní.

V mikulášské deklaraci pana premiéra jsme se dověděli o ohromném rozmachu naší společnosti. Pan premiér se pouze zapomněl zmínit, že odvětvím s největším oživením je nesporně organizovaný zločin. Odvětví, které nejlépe koresponduje vládou deklarovanému principu pragmatismu, kde účel světí prostředky, a principy morálky jsou maximálně popřeny.

Lze se potom divit, když vůdčí strana vybírá od podnikatelů výpalné za vytvoření volného prostoru pro podnikání libovolného druhu? Jak jinak lze charakterizovat onu nedávnou večeři s panem premiérem! Vždyť nejrůznější mafie to dělají právě tak.

Nemohu nevzpomenout na podobnou ekonomickou reformu v Rusku ve 20. letech, kterou autoři Jelja Ilf s Jevgeničem Petrovem charakterizovali ve své novele Třináct křesel větou: "Jo, za NEPu, to se to kradlo." Jsou snad toto ty ověřené hodnoty evropské civilizace, na které se pan premiér odkazoval? Proč je výkaz majetku podle slov pana premiéra předčasný? Máme snad čekat až na moment, kdy bude všechno rozkradeno?

Pan premiér tvrdil, že je u nás dotvořen demokratický systém, je pouze zapotřebí dolaďovat pravidla jeho fungování. Jaké všimné musí potom občan zaplatit za svobodné uplatňování svých občanských práv? Nespočívá potom dolaďování systému pouze ve zpřesňování úplatků a mechanismů jejich vybírání? V takovém případě nelze nazvat ekonomiku ODS jako šedou, spíš se hodí ona dikce básníka "černá jako tér". Zatímco stačilo zločineckým mafiím k uplatnění mocných bezplatné zapůjčení mercedesu, co bude požadováno zítra? Budou si snad muset opoziční poslanci zaplatit za vystoupení před parlamentem? Průběh 26. schůze to bohužel naznačuje.

Naši křesťanští kolegové se pohoršují, když ODS žádá úplatky od státních podniků. Ale jaký je rozdíl mezi akciovou společností s účastí státu a Podnikem výpočetní techniky, který je sice formálně nezávislý, ale fakticky žije ze státních zakázek, zejména ze svého podílu na oné loupeži století zvané kupónová privatizace? Nevidím zde podstatný rozdíl.

V parlamentní zastupitelské demokracii jsou politické strany nedílnou součástí politického systému. Proto demokratický přístup k politickým stranám je jedním z určujících aspektů politického systému. Jak si potom vysvětlit, že zatímco vládní strany jsou podobně jako např. Hitlerova NSDAP financovány z úplatků velkokapitálu, u nás kupodivu reprezentovaného i byrokracií státních podniků, jsou např. integrační procesy jiných stran blokovány státní byrokracií právě hrozbou ztráty finančního příspěvku na jejich činnost? Jak je tato skutečnost v souladu s principem volného soutěžení politických sil, která je deklarována v Listině základních lidských práv a svobod, ale které jsme též povinni respektovat jako členové Rady Evropy, ke kterému zavazuje asociační dohoda se státy Evropské unie, které jsou podmínkou vstupu mezi státy OECD. Asi budu nucen se na tyto instituce obrátit přímo.

Ve svém referátu se pan premiér zmínil o úspěšné reintegraci pachatelů trestných činů. Jak by ne, když použitá metoda je tak originální? Pachatel prostě místo trestu je posazen do vládních funkcí, za zločin proti lidskosti je možno se dopracovat i na místo nejvyšší.

Nedávno jme slyšeli z bratrské Bratislavy zprávu o potrestání osminásobného bestiálního vraha. Soudě podle kauzy Kott-Kutílek by asi u nás jeho rodina byla zejména požádána o organizování grandiózního mejdanu pro bafuňáře světového PEN-klubu. Na takovou metodu integrace zatím nepřišly ani ty nejvyspělejší země. Pravda, naopak již za komunistů byla metoda "vykopnout nahoru" dobře známa.

Vážení páni poslanci, obávám se, že dokud nepotlačíme kriminalitu na nejvyšších místech, potom ji těžko potlačíme i dole. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi a prosím pana kolegu Gjuriče, aby se ujal slova.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane místopředsedo řekl bych - pozůstalí kolegové a kolegyně, jenom pár slov. Materiál, který projednáváme, není běžnou zprávou, ale je programem, jak v jeho názvu stojí. Zároveň jde o materiál, který se zabývá prevencí, tzn. předcházením, zamezením a nebo aspoň zmírněním určitých jevů, a to - a to považuji za nejpodstatnější - v oblasti, která je stabilně vnímána občany jako oblast nejproblémovější ve všech veřejných výzkumech za poslední čtyři roky.

Dovolil bych si dodat, že vysoce problémová bude zřejmě i nadále. Sociální problematičnost i kriminalita je - pokud nebude záměrně ovlivňována, čili pokud bude ponechána vývoji - jasně časovanou náloží, kterou pod sebou máme, a má efekt sněhové koule. To znamená, že její důsledky se budou nabalovat a násobit. Přitom bývá tendencí - jak konec konců ukazuje i současná účast ve sněmovně, ale uvědomoval jsem si to i při projednávání tohoto tisku - že prevence bývá dost výrazně podceňována.

Jestliže totiž nějaká situace nenastane, nebo jestliže se někdo do nějaké situace nedostane, nebo jestliže někdo něco nespáchá, nebo jestliže někdo neonemocní, tak to prostě není vidět.

Přitom si dovolím říci, že legislativní normy upravující a regulující činnost občanů, ale i veškerá práce státní správy by měly velmi malý efekt - pokud nebudeme poznávat příčiny věcí a předcházet jim, pokud budeme léčit jenom důsledky.

Prevence navíc - a to bylo už dokázáno v mnoha západních zemích - je jasně mnohokrát levnější než všechny ostatní kroky regulující potom nastalou situaci. Ušetří i z obecního nebo státního rozpočtu. Náš výbor považuje proto prevenci kriminality a prevenci sociální patologie spolu s prevencí drogové problematiky za zásadní oblast činnosti na všech úrovních samosprávy a státní správy. Proto se velice zevrubně zabýval tímto materiálem a přijal - jak máte na svých lavicích - poměrně obsáhlé usnesení.

Domnívám se, že i sněmovna by měla svým usnesením význam prevence zdůraznit. Měla by dále sledovat vývoj v této oblasti, to znamená, co se dále bude na úrovni státní správy, event. příslušného orgánu nebo příslušné komise nebo rady dít. Jenom spolupráce státní správy, poslanců a dalších profesionálů by mohla zabránit tomu, co nás jinak dosti výrazně v sociální oblasti i v oblasti sociální kriminality očekává. Domnívám se dokonce, že je nejvyšší čas do této situace vstoupit a investovat do ní i nějaké prostředky. Děkuji za pozornost.