Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji výborů poslanci Petru Nečasovi a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Na mém stole neleží žádná písemná přihláška. Ptám se, zda se někdo do rozpravy hlásí z místa. Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra financí, zda si přeje ještě nějak doplnit svůj výklad. Není tomu tak. Pan společný zpravodaj rovněž nereflektuje na své právo závěrečného slova.

Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí se Smlouvou mezi vládou České republiky a vládou Republiky Indonésie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, podepsanou v Jakartě dne 4. října 1994, podle sněmovního tisku 1323.

Jde o 28. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

28. hlasování skončilo. Ze 124 přítomných bylo 107 pro, nikdo proti, 1 se zdržel, 16 nehlasovalo.

Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi i panu poslanci Petru Nečasovi.

Stále tu nevidím pana ministra Zieleniece, a proto vás ještě jednou prosím, abyste buď vyjádřili námitku proti mému postupu, nebo abyste s ním mlčky souhlasili, že totiž vsunu další bod v pořadí, a to

Návrh obsažený ve sněmovním tisku 1312 z pověření vlády odůvodní ministr průmyslu a obchodu pan Vladimír Dlouhý. Pane ministře, prosím ujměte se slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, z pověření vlády před vás předstupuji s odůvodněním návrhu Dohody o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem, která byla podepsána dne 24. října 1994 v Praze předsedy vlád obou zemí. Současně bylo podepsáno společné prohlášení delegací vlád obou zemí, které uložilo přistoupit neprodleně k jednání o urychlení a prohloubení liberalizace vzájemného obchodu, a další opatření na liberalizaci obchodu schválit na zasedání společného výboru do konce března 1995.

Dohoda byla připravena na základě jednání premiérů obou zemí, které vyústilo v podpis memoranda o liberalizaci vzájemných obchodních vztahů mezi Českou republikou a Rumunskem dne 8. listopadu 1993.

Jedním ze základních cílů přitom bylo oživení vzájemného obchodu cestou vytvoření možnosti preferenčního přístupu na rumunský trh pro české exportéry a na druhé straně zvýšení konkurenceschopnosti rumunského zboží na trhu českém.

Vývoj vzájemného obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem vykazuje od r. 1990 trvale sestupný trend, který se podařilo stabilizovat teprve v uplynulém roce. Rumunsko nepatří v současné době mezi nejvýznamnější obchodní partnery České republiky, za období leden až listopad 1994 vyvezla Česká republika do Rumunska zboží v hodnotě zhruba 41 mil. dolarů a dovezla zboží v hodnotě zhruba 10,5 mil. dolarů. Podle předběžných ekonomických analýz by konkrétní dopad uzavření Dohody o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem mohl v prvním roce jejího provádění představovat nárůst nejméně 20% objemu vzájemného obchodu s tím, že by tento vzestupný trend pokračoval i v dalších letech.

Dohoda o volném obchodu předpokládá postupné vytvoření oblasti volného obchodu mezi oběma zeměmi v průběhu přechodného období, které skončí dne 1. ledna 1998. K tomuto datu bude zcela liberalizován obchod s průmyslovými výrobky s výjimkou osobních automobilů, kde byla sjednána ochrana trhu obou zemí do 1. ledna 2002 v souladu se závazky přijatými Českou republikou v ostatních dohodách tohoto typu a s výjimkou sladkovodních ryb, kde byla sjednána ochrana trhu České republiky do 1. ledna 2003.

Liberalizaci vzájemného obchodu zemědělskými výrobky lze hodnotit jako první etapu spolupráce v této oblasti, a to vzhledem k zvláštní citlivosti trhu se zemědělskými výrobky a specifice zemědělských politik obou zemí.

Dohoda řeší podrobně otázky spolupráce v oblasti celnictví včetně pravidel pro stanovení původu zboží, a to v souladu s dosud přijatými závazky České republiky v obdobných dohodách s Evropskou unií, členskými státy Evropského sdružení volného obchodu a zeměmi dohody CEFTA.

Závazky České republiky, vyplývající z textu dohody, respektují dříve přijaté mnohostranné i dvoustranné závazky a odrážejí reálný vývoj transformace ekonomiky České republiky.

Obě smluvní strany projevily zájem na provádění dohody již od 1. ledna 1995. Protože rumunské zákonodárství a smluvní praxe neznají prozatímní provádění mezinárodních smluv, bylo provádění dohody od 1. ledna t. r. sjednáno formou výměny dopisů premiérů. V Rumunsku byl ukončen vnitřní schvalovací proces nezbytný pro vstup dohody v platnost před koncem roku 1994, a proto je dohoda od 1. ledna 1995 prováděna v předběžném režimu.

Vážený pane předsedo, pani poslankyně, páni poslanci, doporučuji vám vyslovit souhlas s předloženou Dohodou o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Dlouhému.

Než svěřím slovo společnému zpravodaji výborů, chci vás, kolegyně a kolegové, upozornit ve vší kolegialitě, že hlasitý hovor, kterým rušíte řečníky, překračuje meze i té nejelementárnější slušnosti. Prosím, abyste od toho upustili. Nebyli bychom schopni za této atmosféry dále zodpovědně pracovat.

Slovo má pan poslanec Petr Nečas, zpravodaj zahraničního výboru. Podá zprávu o jednání výboru. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, je mi potěšením uvést zde návrh smlouvy o vytvoření zóny volného obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem. Jak víte, Česká republika velmi prosazuje tento způsob vzájemného obchodu a má v tomto podporu parlamentu. Je tradicí, že každá tato smlouva je zde schválena naprostou většinou.

Obchod s Rumunskem je samozřejmě věcí, která žádným způsobem nevytrhne náš zahraniční obchod. Vzájemná bilance, jak už zde bylo řečeno, tvoří řádově pouze několik procent. Je snad jen zajímavý paradox, že snahy o prohloubení vzájemných hospodářských vztahů se datují už z doby první republiky, tzv. hospodářské malé dohody, kdy to naopak bylo tehdejší Československo, které blokovalo prohlubování vzájemného obchodu především z agrárního protekcionismu. Je proto potěšitelné, že nyní se situace částečně obrátila. A je to právě Česká republika, která tlačí všechny dohody dopředu a je hnacím motorem, který se snaží zkrátit jednotlivé liberalizační termíny a snaží se uzavřít co největší počet těchto smluv.

Právním rámcem, který musel byt při vyjednávání smlouvy respektován, kromě obou národních právních režimů, byly i smlouvy, kterými máme vytvořenou celní unii se Slovenskem a také zónu volného obchodu se středoevropskými zeměmi CEFTA a samozřejmě naši asociační dohodu, Evropskou dohodu s Evropskou unií.

Nezbývá než věřit v to, že tato smlouva pomůže vyvrátit dosavadní vývoj vzájemného obchodu v průběhu 90. let, který má mírně sestupnou tendenci. Doufejme tedy, že tato smlouva bude jedním z impulsů, kterým tento obchod ožije. Mimo jiné i tím, že od 1. ledna 1998 bude s výjimkou osobních automobilů zcela liberalizován vzájemný obchod průmyslovými výrobky, vzájemný obchod u osobních automobilů bude regulován až do roku 2002.

Zajímavým paradoxem je právě ona otázka sladkovodních ryb, tedy pstruhů a kaprů. Nad touto otázkou se velmi podivil i zahraniční výbor. Snad pro vysvětlení: tato otázka je ošetřena i v našich ostatních smlouvách o volném obchodu. Jde o to, že naprosto paradoxně jsou tyto položky zařazeny mezi průmyslové výrobky, nikoli mezi zemědělské výrobky a musí se právě proto řešit jakousi výjimkou v oblasti průmyslových výrobků. Nicméně přesto opakuji, že to v nás vzbudilo velký podiv, mimo jiné proto, že v uplynulých letech byl dovoz sladkovodních ryb z Rumunska roven nule.

Přesto nicméně bude náš vnitřní trh na zásah ministerstva zemědělství alespoň podle našich informací chráněn před nulovým dovozem těchto produktů.

Velice kvitujeme to, že se podařilo exekutivě dojednat právní režim, který umožňuje tuto smlouvu aplikovat od 1. ledna 1995. Z hlediska Poslanecké sněmovny se touto smlouvou zabývaly dva výbory. Byl to výbor zahraniční a výbor rozpočtový. Oba výbory přijaly kladné usnesení k tomuto návrhu, a proto mi dovolte, jako společnému zpravodaji, abych přečetl návrh usnesení pro Poslaneckou sněmovnu k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem, podepsaná dne 24. října 1994 v Praze, ve kterém Poslanecká sněmovna souhlasí s Dohodou o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem, podepsanou dne 24. října 1994 v Praze, podle sněmovního tisku 1312. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi a otevírám rozpravu. Nemám žádnou písemnou přihlášku a nevidím ani žádnou přihlášku z místa. Proto rozpravu uzavírám a táži se pana ministra, zda reflektuje na své právo závěrečného slova. Nereflektuje. Nereflektuje ani pan společný zpravodaj. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení. Než jej přečtu, odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Návrh usnesení tedy zní: "Poslanecká sněmovna souhlasí s Dohodou o volném obchodu mezi Českou republikou a Rumunskem, podepsanou dne 24. října 1994 v Praze podle sněmovního tisku 1312".

29. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

Ve 29. hlasování bylo 101 přítomných, 98 hlasů pro, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel hlasování, 3 nehlasovali.

Skončili jsme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministru Dlouhému i panu poslanci Nečasovi.

Nyní konečně mohu předložit vašemu jednání

Návrh spadá svým charakterem do rámce ustanovení článku 10 Ústavy České republiky, které praví, že ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Článek 39. odst. 4 Ústavy České republiky pak stanoví, že ke schválení mezinárodních smluv podle článku 10 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. To chci zdůraznit a připomenout zároveň pracovníkům techniky, že pro hlasování o tomto návrhu je třeba upravit kvórum na třípětinové. Stalo se.

Z pověření vlády odůvodní návrh ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Pane předsedo, dámy a pánové, Česká republika sukcedovala do mezinárodních závazků v oblasti lidských práv bývalé České a Slovenské Federativní republiky, která mezi jinými podepsala a ratifikovala Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy. Do Rady Evropy byla přijata Česká republika v červnu 1993, nicméně Úmluva je vzhledem k výše uvedeným důvodům pro Českou republiku závazná ode dne uložení ratifikačních listin u generálního tajemníka Rady Evropy, tedy od 18. března 1992. Úmluva je do značné míry nejdůležitějším smluvním nástrojem lidských práv v rámci Rady Evropy, protože vytváří efektivní institucionální a právní mechanismus kontroly. Základní strukturu tohoto mechanismu tvoří v současné době dva orgány. V prvním stupni je to Evropská komise pro lidská práva a ve druhém Evropský soud pro lidská práva, které jsou výjimečně doplňovány výborem ministrů. Kontrolní mechanismus zahrnuje povinnost komise přijímat stížnosti jednoho státu na druhý stát v případě porušení ustanovení úmluvy.

Prohlášením podle článku 25 smluvní strana může, ale nemusí připustit stížnost fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny osob na porušení jejich lidských práv a svobod.

Největší problém procedurální stránky štrasburského systému představuje v současné době zahlcenost, která je způsobena jak nárůstem počtu členských zemí, tak nárůstem počtu stížností k orgánům Úmluvy a v neposlední řadě i nárůstem popularity Úmluvy mezi veřejností členských zemí, která se pak častěji na štrasburské orgány obrací.

Celkově vzestupná tendence využívání kontrolní a ochranné procedury podle Úmluvy má příjmy vliv na rostoucí průměrnou délku před orgány Úmluvy, která se dnes pohybuje mezi 5 - 6 lety.

Proto výbor ministrů Rady Evropy zřídil skupinu expertů či výbor expertů pro zlepšení procedury Rady Evropy.

Výsledkem práce tohoto výboru expertů se stal právě 11. dodatkový protokol, který byl postupně akceptován řídícím výborem pro lidská práva a výborem delegátů ministrů Rady Evropy.

Protokol byl ve Štrasburku podepsán členskými zeměmi Rady Evropy jako výraz politické vůle o co nejplynulejší řízení před orgány Úmluvy, které představuje realizaci práva na spravedlivý a rychlý soud, na plnění všech obecně uznávaných procesních principů a snížení rizika újmy na právech a svobodách jednotlivců právě v důsledku zahlcení.

Podstatou protokolu je spojení komise a soudu do jediného orgánu, v němž budou působit profesionální soudci na plný úvazek, tedy zasedající ve stálých senátech. Reforma zapracovala také změny kompetencí výboru ministrů, představující prakticky jeho eliminaci, takže se de facto dá hovořit o spojení tří orgánů, resp. jejich pravomocí. Ke kladům protokolu patří zjednodušení kontrolní procedury, což znamená následné urychlení řízení.

Podle ustanovení čl. 10 Ústavy České republiky bude mít protokol, který je součástí Úmluvy, přednost před zákonem. Protokol vstoupí pro Českou republiku v platnost podle režimu, který je v něm uveden. Návrh protokolu byl projednán vládou ČR na jejím zasedání 4. května 1994. Vláda České republiky protokol vzala na vědomí a vyslovila s ním souhlas.

Vzhledem k tomu, že protokol má charakter smlouvy o lidských právech a základních svobodách, je třeba, aby v souladu s ustanovením čl. 49, odst. 2, ústavního zákona č. 1/1993 Sb., kterým se uvozuje Ústava České republiky, byl před ratifikací prezidentem České republiky předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zahraničí Zielencovi. Slova se ujme zpravodaj výboru Poslanecké sněmovny pan poslanec Jaromír Kalus a informuje nás o jednání výborů. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jaromír Kalus: Vážený pane předsedo, páni ministři, milé kolegyně, vážení kolegové, po plně objasňujícím expozé pana ministra zahraničních věcí si dovoluji pouze podtrhnout fundamentální význam 11. protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který jen zvýrazňuje důležitost této úmluvy. Je vlastně také výrazem určitého racionalizačního procesu, který proběhl od doby vzniku této úmluvy, kdy počet členů Rady Evropy i počet podáních podaných v rámci této úmluvy neúměrně narostl.

Jedenáctým protokolem se zabývaly dva naše výbory. V minulém roce dne 24. 11. 1994 se na své 42. schůzi tímto protokolem zabýval výbor petiční, pro lidská práva a národnosti, který ve svém usnesení doporučil vyslovit souhlas s tímto protokolem. Jako druhý se už v letošním roce - 18. ledna na svém zasedání a svým usnesením č. 405 zabýval protokolem zahraniční výbor, který také doporučil vyslovit souhlas s vládním návrhem.

Proto si, pane předsedo, dovoluji navrhnout Poslanecké sněmovně přijmout souhlas s 11. dodatkovým protokolem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění mechanismus v ní ustavený, přijatý ve Štrasburku dne 11. 5. 1994, podle předloženého sněmovního tisku 1249. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji společnému zpravodaji výborů poslanci Jaromíru Kalusovi a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Písemně se do ní jako první přihlásil a slovo má pan poslanec Zdeněk Trojan. Připraví se pan poslanec Libor Novák st. (Hluk v sále.) Kolegyně a kolegové, prosím o klid.

Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedo, dříve než se ujmu slova, dovolil bych si učinit faktickou poznámku nebo spíš připomínku a výzvu k vám. Tento protokol, resp. vyslovení souhlasu s tímto protokolem má být učiněno třípětinovou většinou. V tomto okamžiku ukazuje monitor, že je přítomno 103 poslanců. Domnívám se, že je potřeba přijmout nějaké opatření, aby tu byl dostatečný počet poslanců v okamžiku hlasování.

Předseda PSP Milan Uhde: Pamatuji na to, pane poslanče. Děkuji vám.

Poslanec Zdeněk Trojan: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Před nedávnem uplynuly dva roky od okamžiku, kdy tato sněmovna vyjádřila přání, aby nově vzniklá Česká republika, v návaznosti na členství České a Slovenské Federativní Republiky v Radě Evropy, se stala plnoprávným členem této panevropské instituce. Konstatovala, že potvrzuje svou vázanost smluvními vztahy Rady Evropy na stejné úrovni, na jaké byla vázána zanikající ČSFR.

Po půl roce na to, 30. 6. 1993, se stala Česká republika řádným členem Rady Evropy. Dnes, po 19 měsících od tohoto data má Poslanecká sněmovna projednat 11. dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a vyslovit s ním souhlas.

Odůvodnění přednesené předkladatelem a obsah předkládací zprávy k tisku 1249 je dostatečně přesvědčující a věřím, že všichni poslanci, stejně jako já, s přijetím tohoto protokolu vysloví souhlas. Dovolte mi však, abych se při této příležitosti pozastavil nad zarážejícím faktem, souvisejícím s projednávanou problematikou. A to nad tím, že po 19 měsících jde o první smluvní dokument Rady Evropy, který vláda připravila a předložila Parlamentu.

V současné době tvoří smluvní systém Rady Evropy více než 150 dokumentů. Česká republika je na základě sukcese smluvní stranou 22 smluv ratifikovaných ještě ČSFR. Za uplynulého jeden a půl roku Česká republika podepsala jedinou smlouvu, dnes projednávaný 11. protokol, a to se jednalo o koordinovaný podpisový akt, provedený současně všemi členy Rady Evropy na vídeňském summitu Rady Evropy.

Pochopitelně v tomto období nedošlo ani k ratifikaci žádné jiné smlouvy v systému Rady Evropy. Česká republika se tak stala jedním ze tří členských států, které za uplynulé dva roky neratifikovaly jedinou smlouvu. Ty další dva státy jsou Lichtenštejnsko a San Marino. Za toto období ratifikovalo Slovensko 6 smluv, Slovinsko dokonce 25 smluv.

Pokud se týká počtu ratifikovaných smluv, zaostává již Česká republika zřetelně za všemi srovnatelnými státy střední a východní Evropy. Za Slovinskem o 18 smluv, za Polskem o 11, za Maďarskem o 10, za Slovenskem o 6, za Rumunskem a Bulharskem o 3. Výhled do budoucna není příliš nadějný.

K počátku letošního roku měl náš stát podepsáno 5 smluv, z nichž většina byla podepsána ještě ČSFR. Celková intenzita smluvní aktivity, charakterizovaná součtem podpisů a ratifikací za roky 1993 a 1994, činí v našem případě jeden podpis. Zatímco největší aktivitu z východoevropských zemí vykazuje Polsko se 40 akty a na předposledním místě před námi je Slovensko, ovšem s 9 akty. Zaostáváme i za staršími členskými zeměmi, které jsou stranami 80 až 100 smluv, např. SRN provedla 10 aktů, Rakousko 7, Francie 6 atd.

Před pěti lety vyjádřili občané naší země přání navrátit se do Evropy. Přijetím naší země do Rady Evropy došlo k prvnímu formálnímu kroku tímto směrem. Přijetí však nebylo jen uznáním faktu, že Česká republika do Evropy patří, ale pro nás i závazkem pravidla Rady Evropy dodržovat.

Jedním z nezvýznamnější úkolů Rady Evropy je vytváření celoevropské sítě smluv, vytvářejících právní systém, podle něhož se mají smluvní strany řídit, a to jak uvnitř své země, tak i ve vztazích mezi členskými či smluvními státy. To, o čem hovořím a dokládám, nesvědčí o velké snaze tento závazek naplňovat. V další perspektivě na cestě do Evropy nás čeká procedura přijímání do Evropské unie. Členství v Radě Evropy je jakousi předsíní či předstupněm členství v Evropské unii. Úroveň péče o dodržování lidských práv a úroveň právního stavu, jejíž výše je jednou z podmínek pro vstup do Evropské unie, se posuzuje i v úrovni zapojení do právního systému Rady Evropy.

Většina smluv Rady Evropy je koncipována kompatibilně k právu Evropské unie, čímž se má zjednodušit začleňování nových zemí do této evropské instituce. Tři země, které se právě staly členy Evropské unie, byly smluvními stranami několika desítek smluv Rady Evropy. Švédsko 106, Rakousko 74 a Finsko 69. Měla-li by Česká republika vstupovat na konci tisíciletí do Rady Evropy na srovnatelné evropské úrovni, musela by ročně ratifikovat okolo deseti smluv. Tento stav je zvláště provokativní v situaci, kdy za několik měsíců převezme Česká republika předsednictví v nejvyšším orgánu Rady Evropy ve Výboru ministrů. Premiér Klaus uzavřel své vystoupení před parlamentním shromážděním Rady Evropy minuly týden ve Štrasburku slovy: "Chceme se stát členy Evropské unie tak brzy, jak je to možné."

Zvýšení smluvní aktivity směrem ke smluvnímu systému Rady Evropy je jednou z podmínek pro naplnění tohoto přání. Dovolte mi vyslovit přesvědčení, že vláda i s ohledem na tento aspekt změní přístup při projednávání smluv Rady Evropy a že Poslanecká sněmovna se bude touto problematikou zabývat dostatečně často. Ze jde o přání, které je skutečně vážné, ukazuje i to, co se odehrálo v souvislosti se zahájením projednávání tohoto bodu. Je zarážející, že vláda neví, kdo bude předkládat návrh na schválení před Parlamentem. Myslím si, že to charakterizuje i vážnost či úctu, kterou naše vláda k Radě Evropy chová.

Přítomné poslance a poslankyně vyzývám, aby s předloženým 11. dodatkovým protokolem o Úmluvě a ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění mechanismus v ní ustaveny, vyslovili souhlas. Bude to k prospěchu naší země.

Předseda PSP Milan Uhde: Dovolte mi faktickou poznámku k jedné vaší poznámce, pane poslanče. Vláda věděla a ví, kdo má tento bod zde vykládat. Svědčí o tom dopis, který mám před sebou a který je podepsán předsedou vlády. Slovo má pan poslanec Libor Novák starší. Další písemné přihlášky do rozpravy nemám.

Poslanec Libor Novák (1958): Pane předsedo, můj předřečník, pan kolega Trojan, se bezesporu vyjádřil k celé věci ze znalosti, kterou má jako člen stálé delegace Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do parlamentního shromáždění Rady Evropy. Dovolte mi, abych se v tomto smyslu jako vedoucí této delegace vyjádřil k materiálu, kterým je 11. dodatkový protokol, který právě projednáváme. Mé vyjádření bude v první části čistě technické.

Členové stálé delegace minulý týden ve Štrasburku jednali na stálé misi České republiky, kterou vede pan Malenovský, mimo jiné s panem doktorem Muchou, který je členem komise pro lidská práva. V nedávné minulosti členové stálé delegace jednali i s panem dr. Jungwirthem, který je členem Evropského soudu pro lidská práva.

Z obou jednání vyplynulo, že mechanismus, kterým se v současné době projednávání věcí před komisí a soudem řídí, je velmi složitý a skutečně velmi zdlouhavý. Od obou pánů jsme se dozvěděli velmi přesné údaje o číslech, kolik případů komise či soud projednávají, kolik jich skutečně shledají způsobilými k projednávání, kolik jich vrátí, apod. Mechanismus je skutečně složitý a zmínění pánové, i já, jakož i ostatní členové delegace, vyjadřujeme přesvědčení, že přijetím 11. dodatkového protokolu byl učiněn výrazný krok ke zjednodušení této procedury. Proto z těchto ryze technických důvodů velmi podporuji to, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s 11. dodatkovým protokolem souhlas.

Dovolte mi, abych se ve druhé části svého vystoupení vyjádřil k tomu, o čem se zmínil již pan kolega Trojan. Za celou dobu působení české delegace v parlamentním shromáždění Rady Evropy mohu říci, že Česká republika, její "vyslanci" v podobě delegátů, nebo členů stálé delegace, představitelé vlády, kteří přijíždějí do Štrasburku na zasedání parlamentního shromáždění Rady Evropy nebo Výboru ministrů Rady Evropy, za dobu, kdy Česká republika a před tím ČSFR jsou členem, vybudovali skutečně pro Českou republiku pozici, která rozhodně není pozicí slabou. Potvrdilo to i vystoupení pana premiéra Klause minulé pondělí ve Štrasburku. Vím to osobně a myslím si, že členové stálé delegace to potvrdí, že vystoupení pana premiéra vzbudilo velký ohlas a jenom potvrdilo to, co jsem před chvílí říkal, že Česká republika má rozhodně dost silnou pozici a dost silný hlas v Radě Evropy.

Jsem vřelým zastáncem toho, aby se tyto jednotlivé aktivity, které jsou svým způsobem spojené, protože jak stálá mise, která působí neustále ve Štrasburku, tak delegace, se do Rady Evropy pravidelně dostavují, jednotliví členové delegace jezdí do výboru apod., čili činnost je souvislá a ne nahodilá.

Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že ta pozice, která nyní České republice přísluší, bude podpořena tím, že Česká republika, obzvláště jako stát, který bude předsedat Radě Evropy od května do listopadu t. r. se zařadí mezi státy, které projevují jasnou vůli začlenit se do mechanismu 153 dosud existujících úmluv v rámci Rady Evropy. Děkuji za pozornost.