Ministerstvo obrany, coby zřizovatele státního
podniku Letecké opravny Malešice, by mělo zajímat
i další hospodaření LOM. Za rok 1994
dluží LOM podniku Chemopetrol Litvínov 10 miliónů
Kč za nezaplacený letecký benzín.
Vzhledem k narůstajícímu penále -
12 promile z dlužné částky denně
- činí tak dlužná částka
již 17 miliónů. Přitom však od
letoška uzavřely Letecké opravny Malešice
smlouvu se soukromou firmou ESTCOM z Mělníka. Tato
firma dodává LOM palivo o 150 Kč za tunu
dráže, než by ho dodával Litvínov
nebo dokonce Slovnaft Bratislava. Mnohem zajímavější
však je, že na letecký benzín platí
LOM firmě ESTCOM předem.
Bylo by zajímavé zjistit, kdo tuto výhodnou
transakci firmě ESTCOM na velitelství letectva a
na ministerstvu obrany zprostředkoval. Jak to, že
nikdo není zodpovědný za nevyrovnání
dluhu a narůstající penále v situaci,
kdy zprostředkovatelská firma vydělává
na krachujícím podniku milióny.
Zajímalo by mne, z jakých informací vyplývá
tvrzení pana ministra Holáně, že pohonné
hmoty jsou pro armádu nakupovány zásadně
hromadně, takže nemůže docházet
ke spekulacím s cenami, ale např. se spotřební
daní, jak mi sdělil v odpovědi na druhou
interpelaci, kterou Parlament považoval za uspokojivou. Pokud
se pan ministr Holáň rozhodne důkladněji
zaměřit na nedostatky, které jsem uvedl,
chtěl bych ho požádat, aby vzal v úvahu
osoby, které by měly odpověď na interpelaci
tentokrát připravovat. Na jednom konkrétním
případě Leteckých opraven Malešice
jsem chtěl upozornit na nejasnosti v hospodaření
vojenských podniků, které by možná
zajímaly i jiné orgány, než jenom Generální
štáb a Kancelář ministra obrany. V případě
potřeby mohu dodat i příklady další.
Děkuji za pozornost.
Ve druhé interpelaci bych se chtěl obrátit
na ministra Jiřího Skalického a to ve věci
privatizace malešické spalovny. Jak známo,
tato gigantická stavba je stavěna více než
7 let, takže za tuto dobu proběhly garanční
lhůty pro většinu technologií. Přitom
náklady na dostavbu, která se v posledních
měsících z důvodů nevyjasněnosti
privatizace zcela zastavila, se odhadují na 2 miliardy
korun.
Roční provoz fungující spalovny včetně
třetího stupně se odhaduje zhruba na 750
- 850 mil. Kč ročně. Je tady zcela zřejmé,
že město Praha, které se dle původního
privatizačního projektu mělo stát
vlastníkem spalovny nemůže ze svého
rozpočtu zajistit na náklady na dostavbu ani provoz.
Jednání mezi Fondem národního majetku
a privatizačním ministerstvem a hlavním městem
Prahou přitom, zdá se, uvízla na mrtvém
bodě, takže nehotová stavba na okraji Prahy
se stává pomalu ale jistě pomníkem
neschopnosti státní administrativy řešit
problém, který do značné míry
svými předešlými rozhodnutími
způsobila.
Faktem je, že Praha podobné zařízení
nutně potřebuje. Ptám se proto, pane ministře,
kdy a jak bude problém majitele dostavby spalovny a budoucího
uživatele malešické spalovny dořešen.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kola Bílý. Připraví
se kolega Čapek.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vládo, kolegyně a kolegové, vystupuji s interpelací
na ministra školství pana Pilipa, který se
týká seriálu učebnic pro základní
školy. Konkrétně se to bude týkat zeměpisu
pro osmý ročník základních
škol.
Víme, že už zde existuje celá řada
interpelací, týkajících se nevhodné
skladby obsahu učebnic, které jsou posvěceny
ministerstvem školství. Upozornil bych na další
případ, a to, kdy v tomto zeměpisu, který
zpracoval kolektiv dr. Holečka, Gardavského, Götze,
Janského a Krajíčka při administrativně
správním řešení předkládá
žákům osmé třídy rozdělení,
které má předjímat nějaké
řešení, které by počítalo
s tím, že Morava bude rozdělena v nějaké
"pašaliky". Je zde bez jakýchkoliv geografických,
sociálních a kulturních souvislostí
rozdělena Morava na Moravu střední, severní,
jižní a nějakou Vysočinu.
Myslím, že už tímto se snaží
v našich dětech vyvolávat dojem, že Morava
není jednotným kulturním geografickým
celkem, snad jenom s výjimkou předpovědi
o počasí, ale že je v podstatě nějakou
zemí, která je rozdělena na nějaké
takovéto jednotky, které brání její
politické a geografické i kulturní jednotě.
Z tohoto důvodu se obracím na ministra školství,
aby mi sdělil, dokdy tato učebnice bude platit,
kdy ji konečně stáhne, protože si myslím,
že tato učebnice je typickým projevem inteligence,
která se zase snaží zalíbit nějaké
nové moci. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
kolegu Čapka. Připraví se kolega Kuchař.
Poslanec Miroslav Čapek: Vážený
pane místopředsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, obracím se s dotazem
na premiéra vlády ČR jako na koordinátora
činnosti tajných služeb.
V závěru loňského roku se v některých
slovenských sdělovacích prostředcích
a též v některých českých
novinách objevily informace o poskytování
jistých zpravodajských materiálů slovenské
straně, především v souvislosti se sestavováním
nové slovenské vlády premiéra Mečiara,
který se sám k této otázce vyjádřil
v tom směru, že česká zpravodajská
služba BIS využívá do současnosti
práce bývalých agentů Státní
bezpečnosti, nyní žijících a
působících na Slovensku.
Konkrétně jde o otázku jmenování
resp. nejmenování nynějšího poslance
Národní rady Slovenské republiky dr. Polku
na post ministra vnitra Slovenské republiky.
Jak konkrétně uvedl deník Smena 17. prosince
loňského roku, stalo se tak především
proto, cituji, že podle dobře informovaných
kruhů blízkých HZDS se nám podařilo
zjistit, že premiér prý jeho nejmenování
ani do jedné z funkcí odůvodnil tvrzením,
že od české BIS má informace o tom,
že Ladislav Polka je údajně spolupracovníkem
italské tajné služby, jakož i spolupracovníkem
ještě další výzvědné
služby.
Nemíním polemizovat s tím, zda jsou informace
týkající se osoby Ladislava Polky verifikované
či nikoli. Zaráží mě však
jiná skutečnost, a to, že podle této
zprávy by měla BIS podávat a předávat
informace cizímu státu, což podle mého
názoru by bylo evidentně v hrubém rozporu
se zákonem o BIS a zpravodajských službách
vůbec. Ke zmíněné činnosti
a získávání těchto informací
pak má BIS používat též bývalé
agenty Státní bezpečnosti, konkrétně
osobu Mikuláše Nadášiho, bývalého
pracovníka Agrokombinátu Slušovice, agenta
a pracovníka tehdejší první i druhé
a jedenácté správy Státní bezpečnosti
a od r. 1990 tehdy nové československé kontrarozvědky.
O celé záležitosti podrobně informovaly
slovenské noviny např. Smena 17. prosince 1994,
Smena na neděli 21. 12. 1994, Republika 21. 12. 1994, Šport
z téhož dne, Smena z 31. 12. 1994, ale i česká
Práce ze dne 5. ledna t. r.
Proto se i ve světle nyní projednávaných
otázek týkajících se BIS, souvisejících
se spekulacemi, že BIS měla též předávat
některé informace týkající
se nynějšího prezidenta Spojených států,
volebního štábu prezidenta Bushe, ptám,
zda je pravdivé tvrzení, že česká
BIS předávala či předává
jakékoli informace či poznatky ze své činnosti
představitelům či orgánům cizího
státu, resp. některé politické straně
nebo hnutí v cizině.
Dále se ptám, zda BIS v současné době
používá k obstarávání
informací bývalé agenty Státní
bezpečnosti.
Toto vystoupení považuji též současně
jako podnět kontrolnímu orgánu českého
Parlamentu pro činnost BIS, aby se touto problematikou
a touto otázkou zabýval.
Druhý dotaz mám na ministra financí a místopředsedu
vlády ČR pana ing. Kočárníka.
V poslední době se objevují informace o tom,
že státní úředníci se
snaží monitorovat a zjišťovat aktivity poslanců
při výkonu jejich poslanecké činnosti.
Podobné snahy se objevují zejména v armádě
a policii, protože, jak sami říkají
tito pracovníci, bojí se při rozhovorech
poskytovat jakékoli informace z obavy, že by byli
následně služebně popotahováni.
Dovolím si vás seznámit s jedním pokynem
vydaném generálním ředitelstvím
cel ČR č.j. 41846/1993, rozhodnutí č.
20 ve věci: Styk zaměstnanců celní
správy ČR s poslanci Parlamentu ČR.
Zákon č. 36/1989 Sb., o poslancích ČNR,
ve znění pozdějších změn
a doplňků, upravuje v části čtvrté
§ 19 až 21 záruky výkonu poslanecké
funkce a povinnosti vedoucích státních orgánů
a organizací. Vedoucím organizace pro účely
ustanovení § 19 až 21 zákona č.
36-1989 Sb. v podmínkách celní správy
ČR je generální ředitel generálního
ředitelství cel nebo jeho náměstek
(dále jen vedoucí organizace). Vedoucí organizace
je povinen poslancům poskytnout při výkonu
jejich funkce pomoc, informace a vysvětlení a podklady
a na jejich žádost je přijmout. Dále
je povinen zabývat se podněty a připomínkami
poslanců a informovat je nejpozději do 30 dnů
o jejich využití nebo vyřízení.
Informovat je o vyřízení stížností,
podnětů a oznámení občanů,
které jim postoupili a umožnit jim účast
na přešetření těchto stížností.
Dále se v rozhodnutí uvádí. Zmocňuje
ředitele odboru generálního ředitelství
cel, ředitele oblastních celních úřadů
a ředitele celních úřadů k
podávání informací, vysvětlení
a podkladů. Tito vedoucí pracovníci mohou
podávat informace o organizaci celní správy,
včetně údajů personálních.
Z takového jednání musí výše
uvedení funkcionáři pořídit
zápis, kde budou informovat generálního ředitele
cel generálního ředitelství nebo jeho
náměstka o obsahu tohoto jednání.
V případě, že poslanec navštíví
zaměstnance celní správy v rámci volebního
obvodu, je každý zaměstnanec celní správy
podle § 15 citovaného zákona povinen poskytnout
obecné informace týkající se běžných
věcí, např. pouze k vysvětlení
ustanovení celního zákona. V případě,
že poslanec bude vyžadovat informace, které by
mohly porušit povinnost zachovávat mlčenlivost,
je nutno postupovat podle ustanovení zákoníku
práce § 73 odst. 2/ písm. b). Podepsán
generální ředitel Generálního
ředitelství cel.
Podstatný z tohoto rozhodnutí pro mne je fakt, že
o podávání informací poslanců
má být vypracován zápis, jehož
obsah má být předmětem tohoto zápisu.
Na co se poslanec ptal, na co se informoval apod. Povazuji to
za zcela nevhodnou praxi, neboť tímto způsobem
vlastně dochází k monitorování
práce poslance o tom, kde se pohybuje, na co se ptá
a co jedná. Ze zákona č. 36/1989 Sb. pak
jsou oprávnění poslanci při výkonu
poslaneckého mandátu definována a stanovena
zcela odlišným způsobem. Děkuji vám,
to je druhy dotaz.
Třetí dotaz, velmi stručný, mám
na pana ministra Nováka, týkající
se utajovaných skutečností, resp. tajných
spisů. V nedávné době sdělovací
prostředky informovaly o tom, že z vozu vrchního
státního zástupce pana dr. Grygárka,
který byl zaparkován před golfovým
hřištěm, mu byly odcizeny služební
spisy, které obsahovaly i některé tajné
materiály a materiály tajného charakteru.
Vím ze své praxe bývalého soudce,
že jsme jako soudci nesměli a nemohli odnášet
obyčejné trestní spisy z budovy soudu, ani
jsme takovéto spisy po odchodu ze zaměstnání
nesměli nechávat volně ležet na psacím
stole apod. a musely být uschovávány do uzamykatelných
skříní.
Zaráží mne proto, že takovéto spisy
měl pan dr. Grygárek podle vyjádření
policie u sebe, mající i charakter tajných
materiálů, že se mohly dostat z budovy státního
zastupitelství. Režim práce se služebními
spisy, nota bene majícími tajný charakter,
podléhá totiž určitému režimu
práce s nimi a rozhodně nemají být
převáženy mimo budovu vozidlem.
Ptám se proto, jaké důsledky byly vyvozeny
za evidentní porušení této odpovědnosti
vůči vrchnímu státnímu zástupci.
Ztráta tajných materiálů totiž
podle mého názoru s ohledem na jejich obsah může
mít někdy charakter větší nebezpečnosti
než odcizení zbraně strážnému
N a Valech. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
slova se ujme kolega Kuchař, připraví se
kolega Procházka.
Poslanec Vlastislav Kuchař: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové. Dovolte, abych se obrátil
s interpelací na ministra zdravotnictví pana Luďka
Rubáše ve věci současného stavu
privatizace nemocnice s poliklinikou a dalších zdravotnických
zařízení v Českém Těšíně.
Vzhledem k tomu, že předpokládám dobrou
znalost problému z pohledu pana ministra, omezím
se pouze na položení otázek a budu očekávat,
že odpovědi a zejména následné
jednání ministerstva povede k co nejlepšímu
řešení daného problému. Kladu
tedy následující otázky:
1/ Proč byla změněna stanoviska přijatá
při jednání na ministerstvu zdravotnictví
dne 18. května 1994. Jen pro připomenutí
uvádím, že tehdejší závěry
vedly k variantě účasti obcí na privatizaci
zdravotnických zařízení a stejně
tak na účasti zdravotníků v nich zaměstnaných.
2/ Jaké věcné důvody vedou ministerstvo
k tomu, že v současné době podporuje
konkurenční privatizační projekt firmy
DUX, když
a) není přihlíženo ke stanovisku zřizovatele
zdravotnických zařízení, ke stanovisku
okresní České lékařské
komory, zastupitelstva obce, nota bene občanů spádové
oblasti,
b) je pomíjena zásada hovořící
o upřednostňování privatizačních
projektů lékařů, kteří
pracují v privatizovaných zařízeních,
c) doporučovaný projekt firmy DUX připouští
monopolizaci privatizovaných zdravotnických zařízení
v obcích,
d) připouští se převod práv,
vyplývajících z privatizačního
projektu firmy DUX na společnost TEMPUS TRADE,
e) favorizuje se projekt společnosti, jejíž
členové nemají ve spádové oblasti
města Česky Těšín se zdravotnictvím
zhola nic společného.
Formu interpelace, vážené kolegyně,
vážení kolegové, volím až
jako krajní formu svého jednání. Této
interpelaci předcházela osobní jednání
s panem ministrem, během nichž mě ubezpečoval,
že ke stanoviskům místních orgánů
bude přihlíženo v zájmu občanů
této oblasti a v zájmu celé věci.
Žádám proto sněmovnu, aby posoudila
tuto interpelaci jako naléhavou a odhlasovala pro ni 20denní
lhůtu. Chci zejména své koaliční
kolegyně a kolegy ubezpečit, že tento přednesený
názor je plně ve shodě s názorem zastupitelstva
města Český Těšín a městské
rady, která je pro jejich informaci plně obsazena
vašimi kolegy ze stran vládní koalice.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Odhlásil jsem vás a ve smyslu jednacího řádu
upozorňuji, že budeme hlasovat o návrhu kolegy
Kuchaře, aby jeho interpelace byla prohlášena
za naléhavou, a to ve lhůtě 20 dnů.
Prosím, abyste se znovu registrovali.
Dámy a pánové, ptám se sněmovny,
kdo ve 107. hlasování podporuje návrh kolegy
Kuchaře? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Návrh byl přijat, pro hlasovalo 42, proti 14, zdrželo
se 21 poslanců.
Slova se ujme kolega Procházka, připraví
se kolegyně Orgoníková.
Poslanec Vladimír Procházka: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážený premiére, dámy
a pánové, dovolte mi, abych přednesl interpelaci
na pana předsedu vlády Doc. Ing. Václava
Klause, CSc.
Vážený pane premiére, obracím
se na vás s problémem, který osobně
považuji za velmi naléhavý. Byl bych velice
nerad, kdyby nabyl rozměrů další aféry.
Domnívám se, že v potravinářské
výrobě a zejména v mlékárenské
výrobě je afér již dost a dost. Na druhé
straně jsem však přesvědčen,
že některé privatizační procesy
neprobíhají tak, jak by měly. Mohu uvést
konkrétní případ a zároveň
bych vás rád požádal o zásah
při řešení tohoto případu.
Samozřejmě souhlasím s tím, že
u mlékárenského průmyslu, obdobně
jako u ostatních potravinářských a
zpracovatelských odvětví je prioritou jejich
privatizace.
Další otázkou je však způsob privatizace
a právě zde si dovolím vznést závažné
námitky. V Olomouci existuje akciová společnost
OLMA, a. s. Olomouc a má dominantní postavení
ve zpracování mléka na střední
Moravě a rozhodující přímý
vztah na okresy Olomouc, Přerov, Prostějov, Šumperk,
Kroměříž a Vyškov, u nichž
zemědělská výroba hraje nikoliv zanedbatelnou
roli a kde je dlouhodobá tradice zpracování
mléka. Dříve se tak dělo v malých
družstevních mlékárnách, jejichž
nástupcem se stala právě OLMA, a. s.
Ze strany zemědělské prvovýroby je
zájem o privatizaci tohoto podniku a je nanejvýš
žádoucí právě prostřednictvím
privatizace propojit zemědělskou prvovýrobu
s potravinářskou průmyslovou výrobou.
OLMA, a. s. v původním privatizačním
projektu navrhovala 20% podíl akcií pro zemědělskou
prvovýrobu. Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci České republiky rozhodlo
dne 16. března 1993 pod čj. 350/68/93 o tom, že
tento 20% podíl je schválen jako rezervace pro Fond
národního majetku, ovšem bez stanovení
způsobu, jak má fond s tímto podílem
akcií naložit.
V první vlně privatizace došlo ke specifickému
negativnímu vývoji, kdy při uplatňování
veřejných soutěží a tendru byla
destabilizována ekonomická situace v nových
podnicích. Některé finanční
závazky totiž nebyly Fondu národního
majetku uhrazeny a po čase byly podniky vráceny.
V konkrétním případě Olmy,
a. s. se vyskytl zahraniční zájemce, firma
Danonne, která se snažila získat 50% akcií,
20% akcií mělo být vyhrazeno jako rezervace
pro Fond národního majetku a 30% jako tendr.
V oprávněné snaze zabránit podobnému
vývoji, tj. ekonomické destabilizaci podniku s následným
zrušením původního privatizačního
záměru ze strany zahraničního zájemce,
management Olmy požádal 19. ledna 1994 o změnu
způsobu privatizace. Pikantní na celé záležitosti
je skutečnost, že zájmy firmy Danonne zastupoval
v představenstvu Olmy pan ing. Skuhra, který byl
zároveň pracovníkem FNM a členem představenstva
firmy Danonne, do které přenášel informace,
které získal v rámci výkonu ostatních
funkcí. To byl také hlavní důvod,
že byl z představenstva Olmy za dost velkého
rozruchu odvolán.
Ministerstvo pro správu národního majetku
a jeho privatizaci ČR dne 27. 4. 1994 pod čj. 784/94
- 320 zamítlo žádost o změnu privatizačního
projektu, zrušilo část původního
rozhodnutí o ponechání 20% akcií ve
vlastnictví Fondu národního majetku s tím,
že podíl akcií na tendr byl zvýšen
na 50%. Ministerstvo zemědělství ČR
reagovalo na uvedené zamítnutí žádosti
o změnu způsobu privatizace a požádalo
územní odbor Ministerstva zemědělství
ČR v Olomouci o návrh na způsob privatizace
50% akcií a. s. Olma určený na tendr. V přímé
návaznosti na tento požadavek byla založena a.
s. Milagro reprezentující rozhodující
část producentů a tedy i dodavatelů
mléka z okresů Olomouc, Přerov a Prostějov,
která požádala o odprodej 50% akcií
v nominální hodnotě. Takové řešení
podpořily i územní odbory Ministerstva zemědělství
ČR ve jmenovaných okresech.
V návaznosti na tyto požadavky Ministerstvo zemědělství
ČR předložilo 22. 8. 1994 návrh na změnu
privatizace a. s. Olma s určením 20% akcií
jako přímý prodej pro společnost Meritus
s. r. o. představující management a 30% akcií
jako přímý prodej Milagro a. s., které,
jak bylo řečeno, představuje obchodní
společnost založenou přímými
dodavateli mléka s cílem propojit v souladu s celosvětovým
trendem zemědělskou prvovýrobu se zpracovatelským
průmyslem. Zemědělští podnikatelé
se tímto způsobem vzali za svůj záměr
podporovat českou firmu, na jejímž rozvoji
se podíleli už v minulosti.
Dalším pozitivem bylo propojení přímé
kapitálové účasti dodavatelů
mléka se znalostmi a zkušenostmi managementu. Jak
sami zástupci zemědělských podnikatelů
konstatovali, je možno tímto způsobem i bez
zahraničního kapitálu zajistit fungování
a rozvoj této významné zpracovatelské
a obchodní společnosti.
Dalším podstatným faktorem je zároveň
udržení schopnosti konkurence v rámci České
republiky. V této souvislosti je nutné podotknout,
že tržní úspěšnost Olmy lze
dokumentovat tím, že její výrobky jsou
prodávány na celém území našeho
státu. Posílením vnitřní ekonomiky
se zároveň naše republika připravuje
na vstup do trhu Evropské unie. Až do této
chvíle vypadá situace téměř
idylicky, ovšem další vývoj je nepochopitelný
a snad pro něj nelze ani najít racionální
zdůvodnění.
Vláda rozhodla tak, že se přiklonila k návrhu
ministerstva pro správu národního majetku
a jeho privatizaci, tj. rozhodla privatizovat 30% akcií
a. s. Olma formou veřejné jednokriteriální
soutěže bez omezení okruhu účastníků.
Toto rozhodnutí bylo oznámeno zástupcům
Milagro, a. s. dne 25. ledna 1995 ing. Martinem Kocourkem přípisem
čj. 21002/94 KPV. Netřeba zdůrazňovat,
že toto rozhodnutí prakticky znamená prodej
30% akcií zahraničnímu kapitálu. Důvody
prodeje těchto akcií při snaze zainteresovat
zahraniční kapitál jsou zcela nejasné
a na mne osobně působí cely vývoj
dojmem, že se v poslední době - a možná
nejen v poslední době rozhoduje ve prospěch
výprodeje našeho hospodářství
do zahraničí, a to zvláště atraktivních
podniků. Mnohokrát už byl v souvislosti s některými
našimi podniky použit pojem rodinné stříbro.
Jsem přesvědčen o tom, že konkrétně
v tomto případě je použití tohoto
pojmu zcela na místě. Toto rozhodnutí vlády
posunulo celou záležitost do zcela jiné polohy
a obávám se, že za těchto okolností
a při podobném přístupu skutečně
nelze zajistit zvyšování hospodářské
úrovně našeho státu jeho vlastním
potenciálem a jeho vlastními prostředky.
Zástupci Milagro, a. s. neuspěli, jmenovitě
předseda akciové společnosti ing. Ivo Škrabal
v této záležitosti ani při osobním
jednání s panem náměstkem na ministerstvu
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
ing. Soukupem. Je nutné podotknout, že ing. Soukup
se snažil vyjít těmto oprávněným
požadavkům vstříc a zpracoval pro pana
ministra Skalického návrh na privatizaci Olmy, který
obsahoval v souladu s tehdejším názorem ministerstva
zemědělství návrh na odprodej akcií
a. s. Milagro. Současné rozhodnutí o privatizaci
rozděluje akcie v tomto poměru: 3% restituční
investiční fond, 1% nadační investiční
fond, 5% bezúplatný fond pro město Olomouc,
2% zaměstnanecké akcie, 35% bylo pro druhou vlnu
privatizace, 30% je ponecháno dočasně v majetku
FNM pro pozdější prodej nabyvateli vzešlému
z jednokriteriální veřejné soutěže
bez omezení účasti, 20% ponecháno
dočasně v majetku FNM pro pozdější
prodej nabyvateli vzešlému z jednokriteriální
soutěže s omezeným počtem účastníků.
Podmínkou pro účast ve veřejné
soutěži s omezením počtu účastníků
je to, že účastníkem může
být pouze subjekt nebo právnické sdružení
subjektů, které od 1. ledna 1994 do 30. 6. 1994
dodaly jednotlivě nebo v součtu minimálně
5 mil. litrů mléka této akciové společnosti.
Na podmínce uvedené u poslední položky
je absurdní zejména skutečnost, že v
této republice neexistoval žádný výrobce
mléka, který by byl schopen dodat během 6
měsíců 5 mil. litrů mléka.
Díky tomuto faktu je z veřejné soutěže
prakticky vyloučena a. s. Milagro, která vznikla
účelově právě pro privatizaci
Olmy a v součtu dodávek účastníků
této akciové společnosti by se dalo dospět
k požadované hranici. Problém je však
v tom, že tato akciová společnost vznikla až
30. 6. 1994. Podmínky tedy byly evidentně stanoveny
tak, aby Milagro se nemohlo veřejné soutěže
zúčastnit.
Ze všech uvedených důvodů se na vás,
vážený pane premiére, obracím
s touto interpelací a žádám vysvětlení
důvodů, které vedly vládu k rozhodnutí
o poslední variantě způsobu privatizace Olmy,
která je v mé interpelaci popsána.
Za druhé žádám o okamžitý
zásah směřující k tomu, aby
v privatizaci Olmy, a. s. Olomouc bylo přihlédnuto
k bytostným zájmům našeho národního
hospodářství a aby rozhodnutí vlády
bylo v tomto směru změněno ve smyslu umožnění
účasti na privatizaci i pro zástupce prvovýrobců,
kteří se sdružili ve společnosti Milagro,
a. s. Olomouc.
Zároveň žádám plénum Poslanecké
sněmovny, aby tato moje interpelace byla prohlášena
za naléhavou s lhůtou odpovědi do 15 dnů.
Děkuji vám za pochopení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy
a pánové, prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Budeme hlasovat o návrhu kolegy Procházky.
Ve smyslu jednacího řádu nechám hlasovat
o tom, aby interpelace kolegy Procházky byla prohlášena
za naléhavou, a to ve lhůtě 15 dnů.
Jedná se o 108. hlasování.
Ptám se, kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti
tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 47, proti 13, zdrželo
se 20 poslanců.
Slova se ujme kolegyně Orgoníková, připraví
se pan kolega Frank.