Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Vážený pane předsedo, dámy
a pánové, dovoluji si zavázat se, že
budu stručný, a to jednak proto, že je pozdě
a jednak proto, že věc, kterou předkládáme,
je poměrně standardní a v několika
případech již sněmovnou projednaná.
Jde tedy o problém transformace dalších usnesení,
a to zářijových usnesení z loňského
roku Rady bezpečnosti do českého právního
řádu. To je novela zákonného opatření
předsednictva Federálního shromáždění
č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke
Svazové republice Jugoslávie, Srbsko a Černá
Hora.
Jde o změnu sankčního režimu, kdy se
zčásti suspendují některé sankce,
a to rezolucí 943 vůči Svazové republice
Jugoslávie a vůči bosenským Srbům
rezolucí č. 942 se některé nové
sankce konstituují.
Slíbil jsem stručnost, proto si dovolím v
podstatě uzavřít s tím, že v
průběhu projednávání tohoto
návrhu novely zákonného opatření
se předmětem jednání staly zejména
procedurální otázky, které souvisí
s potřebou včasnosti uvedení takovéhoto
zákona do účinnosti v návaznosti na
účinnost usnesení Rady bezpečnosti.
Sdělím pouze tolik, že se nalezl právní
způsob, jakým zajistit alespoň zhruba tento
cíl a dodám ještě, že vláda
předloží tomuto parlamentu návrh ústavního
zákona, kterým by se měla řešit
tato procedura speciálně ve vztahu k sankcím
Rady bezpečnosti.
Pane předsedo, dovolím si uzavřít
své úvodní slovo a případně
vyčkat na rozpravu.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády Janu Kalvodovi a zvu k řečništi
pana poslance Michala Lobkowicze jako společného
zpravodaje výborů Poslanecké sněmovny.
Podá zprávu o projednání návrhu
ve výborech. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane
předsedo, vážený pane místopředsedo
vlády, vážení kolegové, dovolte,
abych zrekapituloval genezi celého materiálu a celé
této věci, kterou právě projednáváme.
23. září 1994 přijala Rada bezpečnosti
rezoluce č. 942 a 943, v kterých se praví
toto:
Rezoluce č. 943 pozastavuje sankce v civilní a letecké
dopravě a bojkot sportovních a kulturních
akcí, a to na 100 dní počínaje dnem
obdržení zprávy generálního tajemníka
OSN, která má potvrdit, že hranice mezi Republikou
Jugoslávie a Bosnou a Hercegovinou je účinně
uzavřena. Současně žádá
rezoluce generálního tajemníka, aby podával
zprávu o účinném uzavření
hranic každých 30 dní a ihned bude-li mít
důkaz, že Republika Jugoslávie neplní
své rozhodnutí, hranici uzavřít. V
tomto případě budou do pěti dnů
sankce opět uvaleny v plné šíři.
První zpráva v tomto duchu byla generálním
tajemníkem předložena Radě bezpečnosti
již během podzimu minulého roku a její
platnost vypršela počátkem ledna. Dne 12. ledna
byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti č.
970, jejíž součástí je rozhodnutí
o prodloužení podmíněné částečné
suspense sankcí podle rezoluce č. 943 o dalších
sto dní. V této době právě
probíhá tato lhůta stodenní.
V rezoluci č. 942 v části A jsou bosenští
Srbové žádáni, aby přijali navrhované
územní uspořádání. V
části B jsou rozvedena konkrétní sankční
opatření, hospodářská, politická
a finanční vůči bosenským Srbům.
Tato ustanovení týkající se sankcí
vůči bosenským Srbům mají být
přehodnocena jednou za čtyři měsíce
počínaje dnem jejich přijetí. Rada
bezpečnosti rovněž vyjádřila
připravenost přehodnotit tato opatření
v případě, že bosenští Srbové
přijmou navrhované územní uspořádání
Bosny a Hercegoviny.
Aby Česká republika splnila záměr
Rady bezpečnosti, kterým bylo jednak uvolnění
sankcí vůči Republice Jugoslávie a
naopak zpřísnění sankcí vůči
bosenským Srbům, bylo záměrem přijmout
zákon, který by dočasně pozastavil
účinnost některých ustanovení
zákonného opatření Federálního
shromáždění č. 399/1992 Sb. ve
znění zákona č. 215/1993 Sb. Z uvedených
důvodů byl Úřadem pro legislativu
a veřejnou správu připraven návrh
zákona, který právě projednáváme.
V souvislosti s tím, co jsem právě řekl,
mi dovolte upozornit na jeden moment, který byl rovněž
předmětem největší diskuse v
průběhu projednávání tohoto
návrhu zákona ve výborech. Z geneze celé
věci vyplývá, že celý legislativní
proces v naší republice závisí na mnoha
faktorech, z nichž některé nepochází
z území České republiky. Jde o proces,
na který je nutno velmi pružně reagovat, a
to když ne v rychlosti řádu několika
dnů, tak alespoň v řádu několika
desítek dnů. Tento fakt byl rozsáhle diskutován
na výborech, ve kterých byl projednáván
tento návrh zákona a bylo konstatováno, že
náš současný právní řád
neumožňuje přijmout takové operativní
řešení, které by umožnilo, aby
případná zmíněná situace
v Jugoslávii a tudíž případná
zmíněná situace v Radě bezpečnosti
umožnily přijmout urychleně odpovídající
řešení i v našem právním
řádu.
Z tohoto důvodu je připravován ústavní
zákon, který tuto situaci vyřeší,
o kterém mluvil pan místopředseda vlády.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že tento návrh
zákona byl probírán v ústavně
právním výboru, v branně bezpečnostním
výboru a v zahraničním výboru. Ve
všech výborech byl doporučen sněmovně
ke schválení bez dalších konkrétních
připomínek. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému
zpravodaji poslanci Michalu Lobkowiczovi. Otevírám
k tomuto bodu rozpravu. Jako první se do ní písemně
přihlásil pan poslanec Andrej Gjurič, který
oznamuje podání pozměňovacího
návrhu. Připraví se pan poslanec Josef Ježek.
Další písemné přihlášky
do rozpravy nemám.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, nemusím
asi zdůrazňovat, že mi je velmi líto,
že takto závažný dokument poprvé
reagující na dvouleté problémy, které
se dějí tam, kde se dějí, se odehrává
v této sněmovně kolem deváté
hodiny večerní, za velmi chabé účasti
poslanců. Považuji to a vždycky jsem to považoval
za jednu ze zásadních věcí nejen pro
Bosnu, nejen pro Jugoslávii, ale pro celou Evropu. Na první
pohled to, co nám tady pan předkladatel, pan místopředseda
vlády Kalvoda předkládá, je chvályhodné,
zdánlivě aktuální reagování
na usnesení Rady bezpečnosti. Není tomu ale
ve skutečnosti tak, jak za chvíli dokáži.
Dovolte mi přece jen, než se vyjádřím
k zákonu samému resp. k této novele, přednést
pár slov.
Vždycky znovu je budu pronášet, vždycky
znovu budu považovat za nutné je pronášet,
ať to bude v 9.00 hodin večer nebo v 11.00 hodin dopoledne,
ať nás tady bude 200 nebo 8. Nechuť této
země a nechuť tohoto parlamentu zabývat se
agresí v Bosně, postojem světa a postojem
naší vlády, je zřejmá. Vystoupil
jsem k tomuto problému naposledy v dubnu minulého
roku při dvouletém výročí agrese
do Bosny a Hercegoviny - jinak se tomu říkat totiž
nedá než agrese.
Tehdy se po složitých jednáních a procedurách
vyslovilo 66 poslanců pro zařazení tohoto
bodu na program, tento bod tedy nebyl zařazen. Tehdy jsem
z tohoto místa zmiňoval 100 tisíc obětí
této války, převážně civilistů,
žen, dětí a starců, tehdy jsem zmiňoval
etnické čištění, koncentrační
tábory a hromadný exodus obyvatel této země.
Exodus, který nemá v moderní historii obdoby
a dosahuje více než miliónu lidí. Mezitím
jsem v Bosně byl, dámy a pánové, není
to tak dávno a tou cestou, kterou jsem jel, jedinou cestou,
která je do Bosny přístupná, jsem
viděl mnoho. Mezitím číslo 100 tisíc
vzrostlo na 200 tisíc, převážně
civilních obětí války a v emigraci
je více než 2 milióny občanů
této země.
V dubnu minulého roku jsme o tomto problému nehovořili
po vaší vůli. l zahraniční výbor
se tehdy - konec konců i předtím - k celé
záležitosti stavěl velmi rezervovaně.
Před 14 dny, dámy a pánové, se konala
na Kavčích horách a později v Paláci
kultury přehlídka filmů o válce v
Bosně a Hercegovině a předseda zmíněného
výboru pan kolega Payne, předseda druhého
výboru pan kolega Šuman - oba jsou tu přítomni
- si zažili velmi jasně na vlastní kůži
debatu s novináři, nezávislými novináři,
s představiteli nejrůznějších
iniciativ, s představiteli těch lidí z Bosny,
kteří u nás našli útočiště,
ale i se třemi režiséry těchto filmů,
kteří se sem přes nejrůznější
problémy dostali. Musím říci, já
jsem seděl tam a díval jsem se na to bylo jim velmi
horko z těchto dotazů a apelů. A čím
se nakonec a jedině - zaplať pánbůh
- mohl kolega Payne zaštítit - čím mohl
argumentovat? Bylo to dávné usnesení ČNR,
z května 1992, k situaci a válce v Bosně
a Hercegovině. Druhým argumentem bylo, že Česká
národní rada vyslala jedinou delegaci v Evropě,
která ještě před vypuknutím války
tuto zemi navštívila a signalizovala vládním
představitelům situaci. A bylo to konec konců
tím, že v této sněmovně v dubnu
minulého roku, když se nepodařilo tento bod
na jednání prosadit, vznikla petice 33 poslanců,
adresovaná vládě a evropským parlamentům.
Velmi rádi se moji kolegové touto aktivitou zaštítili,
jinak by totiž nemohli na dotazy, výtky a apely odpovědět
vůbec nic.
Dámy a pánové, budiž vám při
této příležitosti znovu řečeno,
že situace v Bosně a v celé Jugoslávii
je především na počátku agresí
federální národní armády této
země, čtyř divizí, které v
této Bosně spustily agresi. Později, když
teprve byly nuceny se z této země stáhnout,
zanechaly zbraně bosenským Srbům a celá
věc pokračovala, jak pokračovala. Budiž
vám připomenuto, že Slobodan Miloševič,
o kterém tady svým způsobem dnes hlasujeme,
je nepochybně obratný politik, ale je řadou
i demokratických osobností uznáván
politikem v podstatě všeho schopným a politikem,
který má na svědomí tuto agresi. Politikem,
který by se dal nazvat válečným zločincem.
Budiž vám připomenuto, že nastala situace,
kdy spálená země, etnické čistění,
obsazení území je a může být
legitimně považováno za velmi úspěšný,
protože tolerovaný způsob politiky - mezinárodní
politiky. Řekl jsem, že jsem byl v Bosně před
několika týdny. To, co jsem tam viděl, znáte
konec konců všichni. To o čem budeme dneska
hlasovat, je velmi slabým odrazem toho, o co tam skutečně
jde.
K zákonu samému: já naprosto nechápu
situaci, ve které jsem se tu ocitli. Zákon sem přišel
před několika dny, možná před
týdnem, předevčírem večer,
pokud vím, že se sešly dva výbory kromě
ústavně právního, branně bezpečnostní
a zahraniční, aby narychlo projednaly tuto předlohu.
Projednaly ji, jak už bylo řečeno narychlo
a bez připomínek, a tak musím bohužel
suplovat to, co by bylo mělo proběhnout ve výborech.
Za prvé - a to je dotaz na předkladatele - není
mi jasná tato dlouhá doba latence mezi přijetím
usnesení č. 942 a 943 Rady bezpečnosti v
září minulého roku a tiskem, který
je nám předkládán v únoru t.
r. Legislativa měla přinejmenším 130
dnů, aby nám tento tisk předložila.
A jsme tlačeni ke zkrácení všech vůbec
možných a představitelných lhůt
a hlasujeme o tom v 9.00 hodin večer posledního
dne zasedání.
Za druhé - jaká je tu možnost kontroly? Jaká
je tu možnost prostupnosti nebo neprostupnosti hranice mezi
Srbskou republikou a Bosnou? Jaké jsou tu sankce? Předpokládám,
že jedině znovuobnovením embarga.
Za třetí - není mi úplně jasné,
i když ústavně mám dojem, že tomu
tak je, proč musíme toto usnesení přijímat
speciálním zákonem? Znamená to totiž,
že v momentě, kdy se pan Butrus Butrus Ghálí
nebo kdokoliv jiný rozhodne, že přece jenom
je potřeba i tyto sankce obnovit, my budeme muset předkládat
další novelu tohoto zákona.
A za čtvrté - rozumím dikci těchto
dokumentů Rady bezpečnosti tak, že jde o pozastavení
sankcí, ale dikce tohoto tisku hovoří o zrušení.
Překládaný tisk podle mého názoru
nepostihuje dočasnost a možnost operativních
dynamických změn, jak to vyplývá ze
smyslu rezoluce 943 a 942.
Dovolím si proto vznést tento pozměňovací
návrh: V čl. l, odst. 4 se dikce "§ 4
c) se vypouští", nahradí "§
4 c) pozbývá účinnosti ". Konzultoval
jsem to s legislativou a je tu ne nepodstatný významový
rozdíl právě v tom smyslu, o kterém
mluvím, v té jednorázové aplikaci,
ev. v možnosti dynamických změn. A stejným
způsobem opravit i odst. 5 v čl. l. To je první
pozměňovací návrh.
Dále za čl. l. včlenit samostatný
čl. II. zhruba tohoto znění: V případě,
že nařízením vlády České
republiky, publikovaným ve Sbírce zákonů,
bude v návaznosti na zprávu generálního
tajemníka OSN o porušení režimu uzavření
hranice (tj. otázka té permeability, o které
jsem mluvil) vysloven souhlas s opětovným zavedením
sankcí v původním rozsahu, pozbývají
dnem účinnosti tohoto nařízení
vlády platnost ustanovení čl. l., odst. 2,
3, 4 a 5 tohoto zákona. A v čl. l., odst. 7, první
věta se nahrazuje zněním: V § 7, odst.
1 ... atd., předám k uvážení
předkladateli i zpravodajovi. V podstatě jde neustále
o to, aby byla možná ta zpětná změna,
která by monitorovala to, co udělá Rada bezpečnosti.
V dikci, kterou nám předkládá pan
místopředseda Kalvoda, to totiž možno
není.
A teď zpět k úvodu. Dámy a pánové,
všechno, co teď říkám, neříkám
jen kvůli Bosně a Hercegovině, ale kvůli
nám. Říkám to kvůli tomuto
státu teď, zde a nyní, a dovolte mi, abych
parafrázoval Hemingwayovo motto: Jestliže někde
slyšíš zvonit hranu, neptej se, komu zvoní,
tobě zvoní. Dámy a pánové,
z tohoto hlediska musíme k celé věci přistupovat.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části
sálu.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Andreji Gjuričovi. Slovo má pan poslanec Josef Ježek.
Chystám se uzavřít rozpravu, pokud nedostanu
další přihlášky.
Poslanec Josef Ježek: Pane předsedo, dámy
a pánové, já bych chtěl jen připomenout,
že zahraniční výbor před projednáváním
této vládní předlohy vyslechl informaci
o situaci v konfliktu na území bývalé
Jugoslávie. Ten základní pocit zní
takto: Ta situace je nyní - zdá se - na rozhodující
křižovatce. l když uznávám, že
těch rozhodujících křižovatek
také bylo hodně. V podstatě lze říci,
že vývoj může směřovat jak
k rozšíření konfliktu, tak k poměrně
brzkému mírovému řešení.
Z tohoto důvodu bych chtěl zaprvé připomenout
určitou formulaci postoje České republiky
ke krizi v bývalé Jugoslávii, kterou přednesu
z materiálu, který jsem dostal jako účastník
zítřejšího přijetí chorvatského
ministra zahraničí Mate Graniče předsedou
naší sněmovny. Zde se píše:
Česká republika bude akceptovat každé
mírové řešení krize, na němž
se dohodnou znepřátelené strany. Česká
republika není sousedním státem bývalé
Jugoslávie, ale vnímá krizi jako konflikt,
který je nejblíž k jejím hranicím.
Je to konflikt v oblasti, v níž Československo
a Česká republika vždy měly velmi úzké
a rozsáhlé vazby. Z těchto důvodů
se Česká republika angažuje při hledání
východisek z konfliktu způsobem, který jinak
v české a před tím ani československé
zahraniční politice neměl a nemá obdoby
ve vztahu k žádnému jinému konfliktu.
Jako člen Rady bezpečnosti OSN do konce tohoto roku,
jako účastník U NPROFO R, jako účastník
monitorovací mise Evropské unie, jako účastník
mise Mezinárodní konference o bývalé
Jugoslávii pro monitorování srbsko-bosenské
hranice, jako účastník sankčních
misí pro dodržování hospodářských
sankcí vůči Bělehradu, jako neformální
účastník trojky Organizace pro bezpečnost
a spolupráci v Evropě v Bělehradě
při mapování situace v Kosovu, Sanžaku
a Vojvodyně poté, co Svazová republika Jugoslávie
dlouhodobé mise KBSE z těchto oblasti vypověděla,
po vládní i nevládní linii se podílí
na humanitární pomoci především
do Bosny a Hercegoviny a Chorvatska, a má zájem
o účast na poválečné rekonstrukci
válkou postižených oblastí. Česká
republika se vždy zasazovala za mírové řešení,
neboť jen takové řešení může
být trvalé.
A proto chci navrhnout jménem poslaneckého klubu
ODA zařazení nového bodu, kterým je
návrh usnesení Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR tohoto znění:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, uvědomujíc
si neblahé důsledky politiky ústupků
agresorovi, připomínajíc tragické
důsledky této politiky pro občany Československa
a pro celou Evropu po roce 1938, žádá vládu
České republiky, aby při jednáních
mezinárodního společenství o státech
bývalé Svazové federativní republiky
Jugoslávie, zejména v Radě bezpečnosti
OSN, prosazovala přijetí spravedlivého postoje,
který bude brát v úvahu, která strana
je agresorem, a také existenci legitimní vlády
v mezinárodně uznávané Republice Bosna
a Hercegovina. Dále aby deklarovala vůli České
republiky se všemi důsledky se účastnit
mírových akcí OSN v Republice Bosna a Hercegovina.
Jsem si vědom, že je pozdě. Jsem si vědom,
že návrh tohoto usnesení neprojednal zahraniční
výbor. Chci tedy sdělit, pokud bude navrženo,
aby se návrhem tohoto usnesení zabýval zahraniční
výbor, aby z tohoto důvodu tento bod byl přerušen,
tak poslanecký klub ODA tento postup bude podporovat. Děkuji
vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Ježkovi a slovo udílím panu poslanci
Jiřímu Paynovi.
Poslanec Jiří Payne: Vážený
pane předsedo, členové vlády, kolegové
a kolegyně, byl zde přednesen text, který
překračuje hranice České republiky
a v situaci, kdy parlament takto závažně vstupuje
na mezinárodní scénu by bylo potřebné,
aby dříve, než tento krok učiníme,
byl důkladně zvážen a projednán.
Po mém soudu, Ústava a naše zvyklosti říkají,
že tím pravým orgánem pro to je výbor.
Sám jsem byl dnes jedním kolegou upozorňován,
že mimořádné schůze nejsou tím
pravým pracovním prostředím pro debatu.
Já jenom namátkou - zde vedle myšlenek, se
kterými se mohu zcela ztotožnit, vidím některé
problémy, protože Rada bezpečnosti například
nejedná o státech, jak se zde říká.
Myslím si, že tam je řada věcí,
které naše vláda dělá, naše
vláda deklarovala vůli participovat v mírových
akcích a je to realitou. Sněmovna vyjádřila
s tím souhlas. Vláda ovšem bez souhlasu sněmovny
nemůže překračovat mandát, který
od sněmovny dostala. Takže ta věc je po mém
soudu trochu složitější. Já bych
sám cítil potřebu vést debatu o tom,
co to znamená "se všemi důsledky".
To je totiž věc, která může mít
důsledky až zásadního rázu z
hlediska naší Ústavy.
Kromě toho si myslím, že je potřeba,
aby naše vláda participovala nejenom v mírových
akcí OSN, ale také v monitorovacích misích
ES a v současné obě i OBSE vykonává
určitou činnost, jak to kolega Ježek právě
před chvílí zmínil. To vše zde
není zahrnuto.
Kromě toho já si kladu otázku, co je cílem
této akce, která nebyla projednána ve výboru
a hlavně vydává výzvu, ale chybí
tady ten podstatný krok, nikdo se neptá, do kdy
se má vláda vyjádřit, do kdy má
co deklarovat, jakým způsobem má být
o tom sněmovna zpravena. To znamená, je to pouhé
gesto, které - já mám pocit - bylo by třeba
podrobněji prodiskutovat na normální řádné
schůzi výboru.
Proto tedy navrhuji, aby bod, o kterém je zde hlasováno,
byl případně součástí
až příští schůze sněmovny,
pokud ho tam zařadí organizační výbor.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Paynovi. Slovo má pan poslanec Koronthály. připraví
se pan poslanec Zbyšek Stodůlka.
Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, jenom
krátkou poznámku k tomu, co říkal
pan kolega Payne. Zajisté měl pravdu, mě
jenom zaráží, že dosud zahraniční
výbor - jak se zdá - neměl čas problematiku
důkladněji diskutovat. Zajisté by bylo třeba
nějaké takové usnesení, aby bylo připraveno
nebo prodiskutováno zahraničním výborem.
Mám pocit, že už jednou jsme tento bod odkládali
a jakékoliv odklady tady by byly podle mého názoru
rovněž signálem.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má poslanec
Zbyšek Stodůlka.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
vážení kolegové, nechci v této
době zdržovat, chtěl bych říci
jenom jednu věc. Nesouhlasím s kolegou Paynem v
jediném - není to pouhé gesto. V usnesení,
jak je navrhováno, je konstatovaná existence legitimní
vlády v mezinárodně uznané republice
Bosna a Hercegovina. To už není pouhé gesto.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Kdo se dále hlásí
do rozpravy? Než ji uzavřu, chystám se vyzvat
sněmovnu, aby se věnovala pozměňovacímu
návrhu pana poslance Gjuriče a vyrovnala se s tímto
zákonem. Pak teprve dám hlasovat o procedurálním
návrhu na zařazení nového bodu. Je
nějaká námitka proti tomuto způsobu?
Doufám, že ne.
Uzavírám rozpravu a prosím pana místopředsedu
vlády Jana Kalvodu, aby - chce-li použít svého
práva závěrečného slova - učinil
tak bezprostředně.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Pane předsedo, vážené dámy
a pánové, dovolte mi, aby se nevyjadřoval
k bodu, který bude zařazen později, ale abych
se vyjádřil k tomu, k čemu jsem zde ustanoven
předkladatelem, tj. padla jedna otázka - proč
tak pozdě? Já se přiznám, že
teď nejsem schopen vysvětlit, proč nikoli na
prosincové plénum, kde vznikly příslušné
prodlevy ve lhůtách, pokud vůbec vznikly,
takže jsem prostě neschopen toto vysvětlit
jinak než s obecným poukazem prostě na legislativní
proces, a prosinec až únor jako rytmus schůzí
této sněmovny.
Jsou tady však dva věcné návrhy, které
vyplynuly z vystoupení pana poslance Gjuriče. První
celkem přesvědčivě přednesená
byla polemika s tím, proč se v situaci, kdy se některé
sankce vůči Svazové republice Jugoslávii
podle rezoluce Rady bezpečnosti pozastavují, proč
se v tomto textu uvádí, že se příslušné
pasáže vypouštějí. Nejde než
o estetiku, o nic jiného, a to proto, že je mylná
představa, že v případě, že
se nahradí formulace "vypouští se"
formulací třeba "pozbývá účinnosti",
takže je možné tuto účinnost oživit
nějak jinak než zase novou novelou a novým
zákonem. Jinak to prostě nejde a legislativní
úzus této země se vypořádává
s takovýmito situacemi slovy "vypouští
se". To tedy k mylné premise, na které je založen
tento návrh " pozbývá účinnosti"
místo "vypouští se" - jako předkladatel
s tím nesouhlasím.
Druhý problém je problém velmi vážný,
ale předem také řeknu, že nebudu souhlasit
s tímto návrhem. Tady se v podstatě neděje
nic jiného, než se navrhuje, aby vláda byla
zmocněna svým nařízen í provést
to, co budou obsahově znamenat příští
možné rezoluce Rady bezpečnosti. Důvod,
proč je zvolena v našem ústavním systému
forma zákona pro transformaci usnesení RB do našeho
právního řádu, spočívá
v tom, že jenom zákonem podle Ústavy je možno
uložit nějaká omezení nebo nějaké
povinnosti, jenom zákonem. Jejich podrobnosti samozřejmě
je možné rozvést podzákonnou právní
normou, ale originálně je možno je stanovit
pouze zákonem. V tom je problém, na který
- jak jsem řekl v úvodním slově -
chce vláda reagovat předložením ústavního
zákona, kterým se pokusí v souladu s Ústavou,
neboť to bude ústavní zákon pro tuto
speciální kategorii práv a povinností
transformovaných do našeho právního
řádu, najít jiný způsob než
poměrně dlouhý a obtížný
způsob legislativní, který je předepsán
pro formu zákona.
Takže - abych to uzavřel - s návrhem na náhradu
slov "vypouští se" slovy "pozbývá
účinnosti", ani s návrhem na další
návrh, to je zmocnit vládu, aby nařízením
rozvedla další sankce Rady bezpečnosti, nemohu
vyslovit souhlas. Co mohu vyslovit, je vyslovit souhlas s tím,
že je jistě namístě a načase,
aby tato země přijala zásadnější
postoj ke konfliktu, který se jí jen zdánlivě
netýká. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády Janu Kalvodovi. Udílím slovo společnému
zpravodaji výborů panu poslanci Michalu Lobkowiczovi
a předpokládám, že na závěr
svého slova předloží pozměňovací
návrhy sněmovně k hlasování.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane
předsedo, v rozpravě vystoupilo 5 poslanců,
přičemž padly od jednoho poslance dva pozměňující
návrhy a padl jeden návrh na doprovodné usnesení.
Dovolte, abych se vyjádřil k pozměňujícím
návrhům pana poslanec Gjuriče.
První pozměňovací návrh, ve
kterém je navrženo, aby § 4 písm. c) slova
"se vypouští" byla nahrazena "pozbývá
účinnosti" - musím říci,
že souhlasím s vyjádřením pana
předkladatele, že význam této změny
je převážně deklaratorní. Nicméně
podotýkám, a to jsem se snažil také
zdůraznit ve své předkládací
zprávě, že Rada bezpečnosti ve své
rezoluci říká, že jsou pozastaveny sankce.
Jsem přesvědčen o tom, že ze zahraničně
politických důvodů a i z důvodů
jisté významné symboliky tohoto zákona
by byla formulace navržená panem poslance Gjuričem
daleko vhodnější, přičemž
samozřejmě pravdou je, že legislativně
právně toto nemá velký význam,
protože samozřejmě, že případné
zavedení, opětné zavedení sankcí
na základě aktů Rady bezpečnosti by
bylo nutné provést zákonem.
Druhý návrh, jak řekl pan předkladatel,
je výsledkem nebo byl předmětem dlouhých
diskusí a ač nerad, musím říci,
že skutečně je v rozporu s naší
Ústavou a naším právním řádem,
ačkoliv bych se věcně k tomuto návrhu
přikláněl, bohužel z důvodů
legislativně právních s ním souhlasit
nemohu.
Co se týče návrhu doprovodné deklarace,
dovolte, abych poznamenal několik bodů: Za prvé
zásadně nesouhlasím s tím, co bylo
řečeno jak navrhovatelem, tak také předkladatelem
před několika okamžiky, že by se ČR
měla nějakým razantnějším
- tuším bylo řečeno - způsobem
vyjádřit k situaci v bývalé Jugoslávii.
Jsem přesvědčen a nikdy jsem nenabyl dojmu,
že by tomu bylo jinak. že se Česká republika
zcela zásadním způsobem vyjadřovala
na všech k tomu vhodných fórech k situaci v
bývalé Jugoslávii, měla k tomu velmi
dobrou příležitost v Radě bezpečnosti
a má k tomu příležitost např.
zítra při již zmíněném
setkání s ministrem Graničem.
Další bod, který bych chtěl podotknout,
je, že situace v bývalé Jugoslávii byla
předmětem diskuse v zahraničním výboru
před dvěma dny a nebyl tam vznesen návrh
na jakékoliv doprovodné usnesení, které
- ač věcně s některými body
souhlasit mohu - má skutečně některé
body, které jsou velmi závažné a jejichž
přijetí bych zásadním způsobem
nedoporučoval. K tomuto doprovodnému usnesení
bych se tedy vyjádřil negativně. Připojuji
se k návrhu poslance Payna, aby bylo odloženo po opětném
projednání v zahraničním výboru.
To je shrnutí rozpravy k tomuto bodu. Myslím, že
můžeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích
návrzích.
Předseda PSP Milan Uhde: Než přistoupíme
k hlasování, oznamuji vám, že vás
všechny odhlašuji a prosím o novou registraci.
Pan poslanec Gjurič se hlásí k faktické
poznámce.
Poslanec Andrej Gjurič: Vzhledem k tomu, co řekl
předkladatel, že se uvažuje o ústavním
zákonu, který by tuto diskrepanci řešil,
u pana zpravodaje vzhledem k tomu, že by se rád připojil,
ale z důvodů, které oznámil, nemůže
- stahuji svůj druhý pozměňovací
návrh. Prosím, abychom hlasovali jen o jednom.
Předseda PSP Milan Uhde: Druhý pozměňovací
návrh předkládáte ke stažení.
Musím o tom dát hlasovat.
Učiním to ve 209. hlasování. Kdo je
pro to, abychom vyhověli návrhu pana poslance Gjuriče,
a souhlasí se stažením druhého z jeho
dvou pozměňovacích návrhů,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
209. hlasování skončilo. Ze 105 přítomných
bylo 98 pro, 3 proti, 2 se zdrželi, 2 nehlasovali. Návrh
byl přijat a pozměňovací návrh
byl stažen.
Předpokládám, že nyní budeme
hlasovat o jediném pozměňovacím návrhu
poslance Gjuriče.