Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, obracím se na pana ministra Vodičku.

Pane ministře, děkuji vám za odpověď na mou interpelaci ohledně občanů ze Žďárska, kteří se cítí poškozeni rozhodnutími Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou.

Nemohu však s vaší odpovědí souhlasit, neboť, přestože je obsáhlá, vyhnul jste se odpovědi na konkrétní otázky. V podstatě jste mně, pane ministře, školil ze zákonů o sociálním zabezpečení a o možnostech občanů podávat opravné prostředky proti rozhodnutím příslušných orgánů.

Pominul jste však fakt, že občané odvolacím orgánům nedůvěřují, a to včetně soudů. Příčina je velice jednoduchá. Sám v odpovědi uvádíte, že se při odvolacích řízeních vychází z posudků správních orgánů, které rozhodovaly ve věci samé. Tyto posudky by však již vůbec neměly být vyžadovány přezkumem v soudním řízení, protože na základě nich bylo již rozhodnuto.

Pokud je tedy tvrzena věcná nesprávnost rozhodnutí příslušného správního orgánu, měl by být vyžádán posudek soudního znalce, nebo odborné instituce. Tím, jak je v praxi postupováno, je podle mého názoru porušena rovnost účastníků řízení před soudem.

Pokud ošetřující lékař má především léčit a hodnotit zdravotní stav pacienta bez dalších souvislostí, jak uvádíte, měl by posudkový lékař přihlížet ke stanoviskům ošetřujícího lékaře, což sice také uvádíte, ale skutečnost je jiná. (Pane předsedající, prosím, napomeňte pana poslance Payna a Opatřila, ať se nebaví. Rozruch v sále.) Co má dělat občan, když mu ošetřující lékař zakáže fyzickou práci, neboť by poškodila jeho zdraví, ale posudkový lékař rozhodne, že fyzicky pracovat může, protože chodí.

Příklad, který uvádíte u dávky, která se poskytuje rodičům dětí s těžkým zdravotním postižením, je zcela scestný vzhledem k tomu, jak bylo např. rozhodnuto u Jana Mrkose. V příkladu totiž uvádíte, jak se má postupovat dle zákona, ale ne, jak je postupováno doopravdy.

Dále se odvoláváte na ustanovení vyhl. č. 150/1958 Ú. I., podle něhož na opakovaná věcně shodná podání nemusí státní orgán odpovídat, ani jejich doručení potvrzovat. Zapomínáte však na § 8 odst. 2, § 10 odst. 1, § 13 a 14 odst. 2 téže vyhlášky. Tam jsou stanoveny podmínky, jak má státní orgán postupovat.

Z korespondence občanů s vaším ministerstvem jednoznačně vyplývá, že v řízení o stížnostech podle těchto paragrafů postupováno není. Není proto divu, že vaše kontrolní orgány zatím nic nezjistily u nižších článků.

V odpovědi na interpelaci jste uvedl, že dosud nebylo shledáno pochybení ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou. Za všechny uvedu jen jeden příklad, a to paní Wunderlichové, které nárok na invalidní důchod přiznal Krajský soud v Brně v červenci 1994, ovšem za tři týdny jí byl posudkovým lékařem ve Žďáru odebírán.

Pane ministře, zúčastnili jsme se spolu dne 27. února jednání ve Žďáru nad Sázavou. Jak jste mi řekl, přijel jste tam nasát atmosféru, abyste byl v obraze při mé reakci na vaši odpověď, na moji interpelaci.

Předpokládám, že dnes svou odpověď doplníte. Slyšel jste tam mnohé. Jsem ráda, že neušlo vaší pozornosti, že ten, komu byl odebrán invalidní důchod, který pobíral déle než 3 roky, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, neboť podporu není z čeho vypočítat; počítá se totiž z posledních 3 let zaměstnání. Paní dr. Budilová mě informovala při dalším jednání ve Žďáru dne 6. 3., že již na tuto mezeru v zákoně připravujete novelu. Co do té doby?

Doufám, že podobných podnětů jste si ze Žďáru odnesl více a že je vhodně doplnila dr. Budilová, právě z jednání dne 6. 3., kterého jste se již nezúčastnil. Škoda.

Jak jsem již uváděla ve své ústní interpelaci dne 9. 2., vím, že není možné prošetřit všechno během 15 dnů. Pochopitelně předpokládám, že budu průběžně s výsledky šetření ve smyslu mnou podané interpelace seznamována, jak bylo i v interpelaci požadováno.

Současně sděluji, že nečiním žádné závěry před skončením odvolacích řízení na různých úrovních. Moje otázky však dále trvají.

Rozhodně však odmítám vaše tvrzení, že požadavek přešetřit všechna rozhodnutí od nástupu dr. Vrbíka a dr. Pokorné, nepovažujete za opodstatněný.

Práva občanů nelze odbýt tím, že by to stálo značné finanční prostředky. Vláda, jejímž jste členem, ví nejlépe, kde peníze pro stát a tím pro občany získat, pokud chce. Mám na mysli např. zamezení daňovým únikům.

Pane ministře, máte snahu nehovořit o tom, že obdobný stav jako ve Žďáře se objevuje na více místech České republiky. I když budete před tímto faktem zavírat oči, nepopřete ho. Do konce března vám předám další materiály z různých míst republiky. Nejde jen o porušování zákonů jako takových, ale vždy o etiku některých posudkových lékařů při jednání s nemocnými. Při obsazování míst posudkových lékařů by měl být jedním z kritérií vztah k lidem, poněvadž jsme přece lidé. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. S odpovědí se hlásí pan ministr Vodička. Prosím, pane ministře, máte slovo. Otvírám tedy rozpravu.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, přece jen bych možná doplnil písemnou odpověď, kterou jsem paní poslankyni Orgoníkové v odpovědi na její interpelaci zaslal. Dodržel jsem termín 15 dnů a mezi tím byly prošetřeny, recenzovány všechny případy.

Vůbec ke kritice posudkové služby nebo situace ve Žďáře bych chtěl říci jednu věc. Nechal jsem si zjistit, kolik bylo provedeno posudkových výkonů pod okresní správou v roce 1993. Bylo to celkem 3405 posudkových šetření. V roce 1994 jich bylo 2968, petici podepsalo 38 lidí. To bych mohl považovat za statisticky dost málo významné. Nicméně kdyby petici podepsal jediný člověk, znepokojovalo by mne to.

Protože se jedná o lidi, a proto jsem také jel do Žďáru, abych na místě - samozřejmě nemohu zjistit situaci po odborné stránce - skutečně nasával atmosféru. I tak čísla, která jsem uvedl, svědčí o tom, že Okresní správa sociálního zabezpečení ve Žďáře pracuje intenzivně a dobře.

Kontrola zjistila, že z 38 případů lidí, kteří podepsali petici, v 17 případech probíhá řízení u soudu, buď u krajského nebo vrchního. V této fázi nelze jakkoli vstupovat do posudkových případů. A zpochybňovat - a zaslechl jsem to možná i trochu v odpovědi paní poslankyně Orgoníkové - potom výroky nezávislých soudů, to si myslím, že nepřísluší nikomu z nás. Ve 21 případě z oněch 38 byla provedena recenze nezávislými pracovníky a pouze v jednom případě byly zjištěny pochybnosti. To znamená, že jeden případ z 21 není řádně dokladován, resp. doklady, které vedly k rozhodnutí posudkovému, byly protichůdné. Tento případ se bude řešit dál.

Chtěl bych říci, že z toho vyplývá, že po profesionální stránce z mého pohledu a s použitím kontrolních mechanismů, které mám k dispozici, nedochází k pochybení na Okresní správě sociálního zabezpečení ve Žďáře nad Sázavou. Chtěl bych ovšem říci, že pro mne jako ministra je velice důležitý i druhý aspekt. Ne pouze odborný, jestli bylo učiněno zadost proceduře, jestli bylo učiněno zadost zákonu, jestli nebyl zákon zneužit, jestli bylo rozhodováno i po odborné stránce správně. Pro mne má problém i lidský rozměr.

Když jsem jednal s lidmi ve Žďáře nad Sázavou, slyšel jsem naléhavost v jejich hlase, vyslechl jsem si i jejich životní příběhy, a proto jsem požádal přednostu okresního úřadu, aby přes referát sociálních věcí ve Žďáře nad Sázavou okamžitě zjistil sociální zázemí, ve kterém se tito lidé pohybují. Mám zde celou složku protokolů, protože během týdne okresní úřad referát sociálních věcí provedl šetření všech rodin petentů.

Zjistil, že kromě dvou případů jsou všechny tyto rodiny v nějaké míře zajištěny buď ze své aktivní činnosti, nebo někdo z rodiny zajišťuje rodinu petentů finančně z aktivní činnosti, anebo čerpají některou z dávek sociálního zabezpečení. Ve dvou případech okresní úřad poradil, jak mají dotyční postupovat, protože zde zřejmě vzniká možnost získat některou ze sociálních dávek. Takže po této stránce ti lidé nejsou ponecháni na pospas svému jistě nelehkému osudu.

Druhou dimenzí lidské stránky případu je vztah mezi posudkovými lékaři a lidmi, které posuzují. Zde samozřejmě nebudu nikdy tolerovat a trpět, bude-li vztah posudkových lékařů k lidem, které posuzují a jejichž určitá vyrovnanost lidská je podmíněna těžkým zdravotním stavem - a pro člověka, který nestrádá takto, může taková poznámka vyznít jako ledabylá a přejde ji mávnutím rukou jako třeba špatný žert, u lidí, kteří jsou v této životní situaci, podobná poznámka vyvolá jistě zcela oprávněnou negativní reakci. Nebudu trpět u kohokoli, který v té či oné míře je úředníkem mého resortu, jakoukoli aroganci nebo tento přístup k pacientům. Nevylučuji, že určitá opatření budou ve Žďáře nad Sázavou učiněna.

Chtěl bych ještě reagovat na vaši interpelaci. Dneska se to neobjevilo ve vaší reakci, ale chtěl bych konstatovat, že práva lidí, kteří jsou posuzováni posudkovými lékaři, jsou ze zákona značně zajištěna. Existuje několik stupňů odvolání proti výrokům posudkových lékařů, existuje i možnost odvolání soudního. Posudkoví lékaři se řídí striktně zákonem, který není benevolentní k posudkářům. O právech lidí, kteří jsou posuzováni posudkovými lékaři, jsou posuzovaní informováni jak ústně, tak ve výroku posudkovém na papíře je vždycky poučení o tom, jak je možné polemizovat nebo se bránit proti výkonu posudkové služby. Posudková služba je velice nevděčná činnost. Chtěl bych se zastat z tohoto místa určitě drtivé většiny posudkových lékařů, kteří vykonávají tuto nevděčnou práci s nasazením naprosto čestně a ke spokojenosti většiny lidí, jejichž zdravotní stav posuzují.

Není lehké posudkáře získávat, protože posudková služba vyžaduje odbornou praxi, vyžaduje i velmi kvalitní znalosti práva, především toho práva, které se týká té posudkové služby. Takže to není lehké. Navíc posudkoví lékaři mají mezi ostatními praktickými lékaři určitý punc - možná je to dáno i minulostí - který je v očích kolegů zabývajících se praktickou medicínou trochu diskvalifikuje. Čili není skutečně lehké získat kvalitního posudkového lékaře jak po té odborné, tak po té lidské stránce. Ale je třeba říci, že drtivá většina posudkových lékařů v České republice je poctivými posudkovými lékaři.

Chtěl bych požádat sněmovnu, aby přijala moji odpověď na interpelaci. Chtěl bych požádat paní poslankyni Orgoníkovou, aby se všemi případy, se kterými se setká, kdy dotyčný posuzovaný občan se cítí nějakým způsobem poškozen a může to být jen subjektivní pocit, nemusí to být jen objektivní zjištěn, kdyby mě seznámila s těmito případy. Já se nebojím těch interpelací, paní poslankyně, ale možná bychom pomohli jak posudkové službě, tak lidem, kteří jsou posuzováni, kdybychom tyto jednotlivé případy neřešili z řečniště a lavice poslanců, ale kdybychom je řešili přímo na místě a urychleně bez té procedury vyřizování interpelací, která možná zdržuje celou záležitost. Myslím, že společnými silami zkvalitníme posudkovou službu v České republice.

Takže kdyby byl souhlas přijmout odpověď na interpelaci - není souhlas, přesto to navrhuji Poslanecké sněmovně s tím, že by zde byla ta ústní dohoda mezi mnou a paní poslankyní.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, pane ministře. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Wagner. Prosím, pane poslanče, k řečništi.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych poděkoval oběma stranám za otevření problému, který je vážný. Zdá se mi, že obě strany se snažily postupovat v tom nejlepším směru, který uznaly za vhodný, ale zdá se mi, že jeden směr by stál za to, aby se po něm někdo vydal, aby začal hledat řešení někde jinde. Mám takovou obavu, pane ministře, že to není tak, zdali dobře jednají soudy, či dobře jednají posudkoví lékaři, ale je to spíše v tom, podle čeho jednají, jaké normy ty věci upravují a jaký výklad ty normy dostávají.

Mám vážnou obavu, že mnoho lidí bylo v různých obdobích posuzováno podle téže normy a na základě jiného výkladu a to je příčina té změny, která nepříznivě zasáhla do jejich života. Domnívám se, že by bylo velmi užitečné, abyste společně s panem ministrem zdravotnictví nechal posoudit příslušné právní úpravy, protože dotkne-li se vada právních norem jen několika desítek občanů a vyvolává-li takové problémy, mělo by stát za úvahu věnovat se tomuto problému do důsledku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Pokud nikdo, rozpravu uzavírám a rád bych se znovu zeptal paní poslankyně, zda považuje odpověď za uspokojivou po proběhlé rozpravě?

Poslankyně Hana Orgoníková: Byla bych ráda, kdyby pan ministr mi odpověděl na moje otázky, poněvadž je tam i delší časová prodleva na přešetření jednotlivých případů. Jinak jsem už říkala a ve své odpovědi jsem hovořila o tom, že mu jednotlivé případy předám, ale byla bych ráda, aby na moji interpelaci bylo odpovězeno do důsledku. S odpovědí nesouhlasím, ale jsem připravena spolupracovat s ministerstvem práce a sociálních věcí.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, paní poslankyně. Navrhuji přijmout toto usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na naléhavou interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci poškození občanů Okresní správou sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou, uvedenou v tisku 1519 C."

Než dám hlasovat, omlouvám se za odhlášení a prosím o novou registraci, neboť ve sněmovně je značný pohyb. Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 86. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno.

Návrh byl přijat poměrem hlasů 42 pro, 17 proti, 16 poslanců se zdrželo hlasování.

Dále pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička odpověděl na interpelaci pana poslance Jozefa Wagnera ve věci důchodového zabezpečení občanů, tisk 1326. Odpověď byla předložena jako tisk 1326 A. Její projednávání bylo na 28. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost pana poslance. Ptám se pana poslance Wagnera, zda považuje odpověď za uspokojivou? Jedná se o tisk 1326, je to interpelace na pana ministra Vodičku.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám, protože pan ministr Tigrid mě vyzval k debatě o jiné interpelaci, ale mám pocit, že se jedná o důchody.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pane poslanče, jedná se o vaši interpelaci na pana ministra ve věci důchodového zabezpečení občanů.

Poslanec Jozef Wagner: Jedná se o důchody. Jedná se o opakovanou interpelaci nejen na pana ministra. Bude tady tématem tatáž interpelace obsáhlejší na premiéra či vládu. Jedná se o jeden a tentýž zásadní problém, který shrnu do několika vět a nemíním s tím sněmovnu zdržovat, protože jedna její část je přesvědčena, že je to tak dobře, jak to říkám, a druhá část je přesvědčena, že to tak není dobře a asi na tom přesvědčení v tuto chvíli nic nezměníme.

Nicméně jedná se o tento problém. Po mém soudu minulý režim poškodil občany velmi na tom, že jim neplatil tolik, kolik by za svou dostali za obvyklých podmínek v normálním režimu. Ale on ty peníze, o které své občany obral, někam musel dát. Tyto peníze, o které režim občany obral, skončily obvykle v nějakých investicích, které byly někdy užitečné, jindy neužitečné a jejich velká část zůstala v majetku. Tedy občan byl okraden jednou minulým režimem a podruhé tím, že on nebude mít důchod, jaký by v civilizované zemi mohl mít, tedy důchod ve výši 70 - 75% čistého příjmu, což je normální v civilizovaných zemích.

A to zakládá jistý životní standard, on přijde jen o tu část příjmu v tom důchodu, kterou v podstatě utratí tak, že - utrácí ji proto, že chodí do zaměstnání a s tím má jisté spojené výdaje. Takže on vlastně ve snížených příjmech v důchodu nepocítí tak velký rozdíl jako těch 25% znamená ve světě. A proto jsem při projednávání zákona o velké privatizaci v roce 1991 - připouštím, že ne se souhlasem, ba dokonce proti vůli tehdejšího ministra financí a dnešního předsedy České vlády - navrhl a Federální shromáždění velkou většinou přijalo ustanovení, které tam najdete, že lze privatizovaného majetku použít pro potřeby důchodového a nemocenského pojištění.

A toto je ten spor, který vedeme a pro který trvale a dokola interpeluji v domnění, že snad i na druhé straně se tento fakt pochopí. Domníval jsem se, že bude s jistotou pochopen, když to byla autorita Světové banky, která pro východní a střední Evropu doporučila, tedy pro země transformujících se ekonomik, aby v rámci transformace poskytly privatizovaný majetek fondům důchodového a nemocenského pojištění. Měl jsem za to, že když tato rada nepřijde od Mezinárodní organizace práce, která může být lidem příliš pravého myšlení trnem v oku, ale přijde od Světové banky, která je pro ně velikou autoritou, že budou alespoň ochotni přemýšlet a tento návrh akceptovat, zvláště v situaci země, kde skutečně onen majetek je tvořen i ze zdrojů, o které občany připravil minulý režim. Tedy měli by mít šanci ti občané, aby alespoň na stáří ze své práce něco dostali a zvláště je to vhodné i proto, že tyto peníze by řešily i jiný úkol. Kdyby se takový fond zřídil, tak by to byly zdroje, které by bylo možno s jistotou použít jako tzv. dlouhých peněz. Jedno by řešilo druhé a druhé by podporovalo první. Ten koloběh by byl užitečný. Ale to je na větší rozpravu, vy o tom dost víte a já vás nemusím tím rušit. Jen bych vás poprosil, abyste si uvědomili, že mohou i vám vzniknout situace, v nichž si vzpomenete, že když jste měli v ruce poslanecký mandát a o této věci rozhodovali, že jste bohužel rozhodli jinak, než prospívá prostému občanu této republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Pane poslanče, mám chápat vaši odpověď, že ji nepovažujete za uspokojivou?

Poslanec Jozef Wagner: Je zcela samozřejmé, když jsem sdělil, že chci projednat tuto interpelaci samostatně, že nesouhlasím, jinak by byla v těch skupinových. A protože názor pana ministra je takový, že řešení, které navrhuji, je nevhodné, a já si pořád myslím, že je velmi vhodné, přece nemohu říci, že souhlasím.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, já rozpravu uzavírám a končím.

Navrhuji přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci důchodového zabezpečení občanů uvedenou v tisku 1326 A.

Dámy a pánové, já vás musím znovu odhlásit a poprosit o novou prezentaci.

Kdo tedy souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 87. Kdo je tedy pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 30 pro, 31 proti, 21 poslanec se zdržel hlasování, nehlasoval 1.

Nezbývá než přijmout usnesení opačné, tedy: Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci důchodového zabezpečení občanů uvedenou v tisku 1326 A.

Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro tento návrh v hlasování č. 88, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování je ukončeno, ani toto usnesení nebylo přijato poměrem hlasů 39 pro, 22 proti, 17 poslanců se zdrželo hlasování, nehlasovalo jich 8.

Pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička odpověděl na interpelaci pana poslance Michala Krause ve věci privatizace a transformace, případně restrukturalizace české petrochemie - tisk 1492. Odpověď se předkládá jako tisk 1492 A. Já prosím pana poslance k řečništi.

Poslanec Michal Kraus: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, velmi mne mrzí, že jako člověk, který v této zemi nejvíce odpovídá za sociální smír, tak lehce přechází reálné nebezpečí ohrožení a sociální situace obyvatel této země za předpokladu, že by se mohly naplnit některé mé obavy z důsledků navrhované privatizace petrochemie. Mrzí mne, že nedokážete nastíněnou problematiku privatizace rafinerií posuzovat globálně. Vždyť na obory zpracování ropy navazuje několik dalších průmyslových odvětví, gumárenský, plastikářský, farmaceutický a další průmysl. Navíc na ceně pohonných hmot je odvislá sociální situace prakticky každého z nás. Nejvíc mne však mrzí, vážený pane ministře, že místo konkrétních odpovědí na konkrétní dotazy mi sdělujete, že se mnou nehodláte nad mými dotazy polemizovat. Nejenže tím porušujete jednací řád Parlamentu, ale současně dáváte najevo, že nehodláte respektovat právo poslance na odpověď. Nevím, jestli to pramení z přílišného opojení mocí, nebo vám jenom chybí argumenty. V žádném případě však s vaším polotovarem nemohou souhlasit jako s uspokojivou odpovědí na mou interpelaci a doporučuji, aby sněmovna přijala nesouhlasné usnesení.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan ministr Vodička se svou odpovědí.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já skutečně se necítím povolán odpovídat detailně na interpelaci poslance, týkající se privatizace nebo transformace petrochemického průmyslu v České republice. Ta interpelace, která se dotýkala a ty otázky byly kladeny právě na ten způsob privatizace, na cenu pohonných hmot atd., jak cena pohonných hmot ovlivní sociální situaci v České republice - se necítím povolán, abych z ministerstva práce a sociálních věcí odpovídal, i když jsem si zvykl na to, že prakticky za všechno v této republice může ministerstvo práce a sociálních věcí, protože všechno de facto je problémem sociálním. Ministerstvo a ministr.

Já nemyslím, že jsem použil nějaké formulace, které by se mohly dotknout kohokoliv ve své odpovědi a odpovídám na tu část interpelace, kde se cítím povolán, abych odpověděl, a to se týká toho, zda eventuální modernizace nebo i privatizační racionalizace v privatizovaných podnicích dramaticky neovlivní míru nezaměstnanosti. Jsem přesvědčen, že nikoliv. Protože za prvé ty jednotlivé podniky jsou roztroušeny v různých okresech, v různých krajích, zrovna v krajích, kde se nejedná o dramaticky vysokou míru nezaměstnanosti. A pokud jsem za něco kritizován, tak za to, že je nedostatek pracovních sil, kvalifikovaných sil na trhu práce. Takže já jsem přesvědčen, že jsem poctivě odpověděl na ty pasáže interpelace pana poslance Krause, na které jsem mohl odpovědět.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu ministrovi. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pokud nikdo, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Michala Krause ve věci privatizace a transformace, případně restrukturalizace české petrochemie uváděnou v tisku 1492 A."

Kdo tedy souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 89, které jsem právě zahájil. Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 31 hlas pro, 38 proti, 19 poslanců se zdrželo hlasování.

Budeme tedy hlasovat o usnesení opačném:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Michala Krause ve věci privatizace a transformace, případně restrukturalizace české petrochemie, uvedenou v tisku 1492 A."

Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování č. 90. Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Ani tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 46 pro, 25 proti, 18 poslanců se zdrželo hlasování.

Tím jsme vyčerpali odpovědi pana ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, dále bychom měli projednat interpelaci, naléhavou interpelaci, poslance Vladimíra Procházky ve věci privatizace akciové společnosti OLMA Olomouc na předsedu vlády Václava Klause - tisk 1519. Odpověď se předkládá jako tisk 1519 A.

Chci se zeptat, zda pan poslanec považuje odpověď za uspokojivou. Prosím, vyjádřete se.

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, úvodem bych chtěl srdečně poděkovat za vstřícnost, se kterou byla otázka privatizace Olmy, a. s. znovu zařazena na jednání vlády. Od usnesení vlády jsme však očekávali jiné stanovisko. Proto mi dovolte vyslovit názor, že usnesení vlády České republiky z 1. března 1995 je formulováno poněkud nešťastně a to znamená, že umožňuje resp. nevylučuje vstup zahraničního kapitálu prostřednictvím třetí osoby využitím připraveného subjektu, který splňuje podmínky výběrového řízení, ale vzápětí prodá akcie zahraniční firmě.

K těmto poznatkům nás vedou skutečnosti z posledních dnů. Prokazatelně víme, že se stupňuje zájem nejméně tří nadnárodních společností o kapitálový vstup do Olmy. Jedná se o firmy Danone, Nestle a Parmalat. Zástupci těchto společností se netají při jednáních svojí snahou vstoupit kapitálově do Olmy za jakoukoliv cenu a jakýmkoliv způsobem. O tom svědčí neustálé snahy kontaktovat se s managementem Olmy, naposledy při příležitosti potravinářského veletrhu Salima Brno.

V této souvislosti se nabízí otázka, proč poradenská firma Credit Anstalt Securities (zástupce pan Babej), spojená se společností Danone, má údajně působit při Fondu národního majetku České republiky jako poradce při veřejných soutěžích. Pan Babej se již telefonicky spojil s ředitelem Olmy, panem ing. Kolářem.

Forma veřejné soutěže se nám nejeví jako nejšťastnější varianta privatizace a. s. Olma. Vedou nás k tomu zkušenosti z jiných mlékáren v České republice, které byly tímto způsobem privatizovány. Zkušenosti z mlékáren Česká Lípa, Martinov, Pragolaktos Kyje a Žamberk jednoznačně dokazují, že aplikace veřejné soutěže destabilizovaly management, destabilizovaly personální vztahy a pracovní morálku zaměstnanců, měly negativní dopady do hospodaření firem a potažmo do agrárního sektoru a stát tak přišel o značný majetek - viz mlékárna Žamberk, která již nefunguje.

Rovněž je třeba mít na paměti důsledky, které by mohly vzniknout po ovládnutí Olmy zahraničním partnerem. Mám na mysli konkrétně zrušení spolupráce s tuzemskými subdodavateli obalové techniky, materiálu a dalších komponentů. Olma Olomouc na rozdíl od Telecomu je schopna se i s českým kapitálem zapojit do mezinárodní dělby práce bez vstupu zahraničního partnera se svým sortimentem výrobků za podpory tuzemských dodavatelů mléka. Záměrně říkám tuzemských výrobců mléka, protože například Parmalat dováží syrové mléko do svých mlékáren ve střední Itálii z Normandie a stejně jako Danone do Benešova z Německa.

Jaké tedy řešení? Pokud se vláda rozhodla pro českou cestu privatizace a. s. Olma, je jedinou možností přímý prodej předem určenému zájemci (zemědělci + management) za tržní cenu, to zdůrazňuji - za tržní cenu, stejně jako v případech mlékáren Zábřeh na Moravě a Lacmo Zlín, kde zemědělci a management přímo kupují určitou část majetku.

Z výše uvedených důvodů s odpovědí premiéra vlády pana Václava Klause na moji interpelaci nemohu souhlasit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás, abyste při hlasování o usnesení velmi pečlivě zvážili celou situaci v privatizaci Olmy Olomouc.

Děkuji vám za pozornost.