Poslanec Jaroslav Štrait: Pane předsedající,
dámy a pánové, obrátil jsem se s interpelací
na ministry vlády České republiky pány
Rumla, Zieleniece a Holáně ve věci péče
o hroby našich vojáků padlých ve válkách
jak na různých bojištích v zahraničí,
tak i vojáků protifašistické koalice,
padlých na našem území. Hroby vojáků
protifašistické koalice po půl století
nejsou všude v uspokojivém stavu a obecní,
resp. městské, úřady jejich údržbu
odmítají mnohde financovat. Uváděl
jsem i konkrétní příklady.
Všichni tři páni ministři shodně
uvádějí, že v této věci
jejich resorty vycházejí z platných mezinárodních
smluv ženevských konferencí z roku 1949, které
Československo parafovalo v roce 1951. Pan ministr Ruml
však současně upozorňuje, že pečovat
o hroby mají obce podle platných předpisů
o pohřebnictví. Je to vyhláška č.
19 z roku 1988. Současně sděluje, že
Ministerstvo hospodářství připravuje
zákon o pohřebnictví, kde bude Ministerstvo
vnitra iniciovat právě tu část o odpovědnosti
za válečné hroby. Všichni tři
ministři se shodli na tom: "Mrtví mají
být pohřbeni s úctou, jejich hroby šetřeny,
udržovány, označovány atd."
Bez ohledu na tyto předpisy se obecní a městské
úřady o hroby nestarají. Mohu uvést
celou řadu příkladů, kdy představitelé
některých obcí a měst někde
jdou dokonce příkladem v obrazoborectví.
Koncem března 1995 se na pana prezidenta, předsedu
vlády a na pana předsedu sněmovny obrátila
paní Věra Picková z Prahy 10, předsedkyně
občanské iniciativy zvaná Vděčnost.
Uvádí objemný pětistránkový
seznam poškozených nejen památníků,
ale také hrobů vojáků protifašistické
koalice, především Sovětské armády,
kteří zahynuli při pochodech smrti a v bojích
při osvobozování Československa před
50 lety. A máme se věru o co starat. Při
osvobozování Československa v roce 1945 padlo
290 tisíc amerických vojáků, 850 tisíc
polských, 3 tisíce rumunských a 144 tisíc
sovětských. Z odpovědi pánů
ministrů na interpelaci jednoznačně plyne,
že odpovědnost za tento stav, broušení
nápisů azbukou, přemisťování
nebo dokonce hanobení, nesou obecní a městské
úřady. Potažmo by na dodržování
zákonů měly dohlížet i úřady
okresní.
Za zcela kuriozní považuji např. exhumaci v
obci Dobramov na Českolipsku, kde se dva hroby sovětských
vojáků ztratily, když byly přemisťovány
hroby vojáků německých, což je
dnes v severních a západních Čechách
módní. S uvedenými výhradami a vírou
v nápravu s odpovědí pánů tří
ministrů souhlasím. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí,
proto ji končím a navrhuji přijmout následující
usnesení.
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra obrany Viléma Holáně na interpelaci
poslance Jaroslava Štraita ve věci péče
o hroby našich občanů, padlých v obou
světových válkách na různých
místech Evropy, uvedenou v tisku 1519 M.
Hlasování číslo 277. Kdo souhlasí
s tímto návrhem usnesení? Kdo je proti? Kdo
se zdržel hlasování?
Usnesení bylo přijato poměrem hlasů
67 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi hlasování.
Ministr obrany Vilém Holáň odpověděl
na interpelaci poslance Jana Navrátila ve věci řízení
o vydávání osvědčení
obětem nacistické persekuce za účelem
jejich odškodnění podle sněmovního
tisku 1606. Odpověď se předkládá
jako tisk 1606 D.
Prosím pana poslance o vyjádření,
zda odpověď považuje za uspokojivou.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane předsedající, vážený
pane ministře, mohu říci, že údaje,
které jsou uvedeny v odpovědi na moji interpelaci,
se v zásadě shodují s mým zjištěním,
a to zejména pokud jde o rozsah žádostí,
počet žádostí a náročnost
prací, které souvisejí s vyřizováním
této agendy.
Souhlasím také s tím, že při
naprosté většině žádostí,
které neobsahují důkazní prostředky
od občanů, kteří žádají
o vydání osvědčení, různých
potvrzení atd., je velmi obtížné odhadnout
čas, kdy budou tyto záležitosti vyřízeny.
Proto se domnívám, že jak práce na těchto
pracovištích, tak i na jiných pracovištích
je třeba posuzovat z toho pohledu, že se nebude jednat
pouze o nějakou krátkodobou záležitost.
Velmi jsem uvítal i sdělení opatření,
která byla učiněna v zájmu urychlení
vyřizování žádostí. Proto
bych si dovolil i touto formou poděkovat za odpověď
na moji interpelaci i za práci, kterou pracovníci
příslušného oddělení v
tomto směru vykonávají bezesporu i nad rámec
svých služebních povinností.
S odpovědí na moji interpelaci souhlasím.
Pane předsedající, mám ještě
jednu žádost. Vzhledem k tomu, že odpověď
na moji interpelaci, kterou mi poskytl ministr vnitra Jan Ruml,
uvedená pod tiskem 1606 G, se týká věcně
stejné problematiky a já rovněž souhlasím
s odpovědí, kterou mi dal pan ministr vnitra Jan
Ruml, dovoluji si navrhnout, aby v této věci bylo
rozhodnuto jedním hlasováním, jestli je to
možné.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Ano, je
to možné. Otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Do rozpravy se nikdo nepřihlásil. Rozpravu
končím a navrhuji přijmout toto usnesení:
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra obrany Viléma Holáně a s odpovědí
ministra vnitra Jana Rumla na interpelaci poslance Jana Navrátila
ve věci řízení o vydávání
osvědčení obětem nacistické
persekuce za účelem jejich odškodnění,
uvedenou v tisku 1606 D.
Jde o hlasování číslo 278. Kdo je
pro tento návrh usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování?
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 64 pro, nikdo proti, 3 se zdrželi hlasování.
Vážené kolegyně a kolegové, konstatuji,
že tím jsme ukončili všechny dnešní
odpovědi. Ještě než ukončím
tento bod, chci vám sdělit, že jste obdrželi
písemné odpovědi na otázky přednesené
poslanci na předchozích schůzích.
Jde o odpovědi na otázky uvedené ve sněmovních
tiscích 1443 A, 1448 A, 1519 I, 1519 K, 1519 P, 1556 A
a podněty uvedené ve sněmovních tiscích
1604 A a 1605 A.
Tím se vyhovuje ustanovení našeho jednacího
řádu, aby s odpověďmi byli seznámeni
poslanci na schůzi Poslanecké sněmovny. Na
rozdíl od interpelací se odpovědi na otázky
nezařazují na pořad schůze Poslanecké
sněmovny.
Tím jsme ukončili tento bod. Děkuji za účast
i panu ministru Bělehrádkovi, na kterého
tentokrát žádné interpelace nebyly.
Pokud nejsou námitky proti tomuto postupu, navrhuji, abychom
pokračovali dalším bodem programu, kterým
je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 1474 a společnou zprávu k němu jako
sněmovní tisk 1634.
Z pověření vlády předložený
návrh zákona odůvodní pan ministr
obrany Vilém Holáň. Prosím, aby se
ujal slova. Všechny ostatní prosím o klid.
Ministr obrany ČR Vilém Holáň:
Vážení páni poslanci, vážené
paní poslankyně, dámy a pánové,
novelizace zákona č. 67/1992 Sb., o vojenském
obranném zpravodajství, ve znění zákona
153/1994, je potřebná s ohledem na změny,
které přinese zákon č. 153/1994 Sb.,
o zpravodajských službách České
republiky. Ten zrušil mimo jiné § 2 zákona
č. 67/1992 Sb., na který se odkazují dosud
platná ustanovení § 16 odst. 3 a § 19
odst. 1.
Kromě toho se přizpůsobuje dosavadní
úprava některých dalších institutů
tak, aby odpovídala podobné právní
úpravě ostatních zpravodajských služeb.
Předložený návrh zahrnuje zejména
tyto změny:
1. zpřesnění týkající
se krycích prostředků a krycích dokladů,
2. podrobnější úpravu zpravodajské
techniky vojenského obranného zpravodajství
včetně zkrácení doby jejího
použití,
3. podrobnější úpravu evidence vojenského
obranného zpravodajství.
Navrhovaná úprava vychází s ohledem
na úkoly a postavení vojenského obranného
zpravodajství přiměřeně ze
zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní
informační službě.
Samotný návrh novelizace je zpřesněním
a zpřísněním podmínek a znamená
tedy posílení právní jistoty jak samotných
příslušníků vojenského
obranného zpravodajství, tak obecně i občanů
našeho státu.
Žádám o jeho schválení.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministrovi a prosím, aby se slova ujal společný
zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny
poslanec Vladimír Šuman a aby nás informoval
o projednávání návrhu ve výborech.
Poslanec Vladimír Šuman: Pane předsedající,
dámy a pánové, mým úkolem je
splnit funkci zpravodaje k tomuto tisku. Jedná se o novelu,
která je jednoduchá. Se zdůvodněním,
proč je předkládána, v plném
rozsahu s panem ministrem souhlasím.
Tuto novelu projednaly dva výbory - výbor ústavně
právní a výbor náš. Kromě
několika drobných změn chci zdůraznit
jednu změnu zásadnější povahy,
kterou doporučil a schválil náš výbor
a která se objevila ve společné zprávě.
Je to rozšíření této novely o
kontrolu vojenského obranného zpravodajství.
Víte dobře, že vojenské obranné
zpravodajství patří mezi ty zpravodajské
služby, které působí na území
našeho státu. Dodnes nebyl určen způsob
parlamentní kontroly tohoto orgánu. My víme,
že parlament požádal vládu, aby předložila
zákon o parlamentní kontrole zpravodajských
služeb. Víme o určitých problémech.
Snad k tomu v nejbližší době dojde, snad
dojde k předložení zásad.
Ale domnívám se, že bude určitou dobu
trvat, než zákon spatří světlo
světa. Proto jsme považovali za důležité
to, aby analogicky, přísně analogicky jako
v případě BIS, byla do tohoto zákona
zahrnuta parlamentní kontrola této zpravodajské
služby s tím, že stejně jako u zákona
o BIS dojde ke zrušení této záležitosti
v okamžiku, kdy schválíme zákon o parlamentní
kontrole zpravodajských služeb.
Prosím vás o podporu této novely jak v intencích
toho, jak o tom mluvil pan ministr, tak také v intencích
společné zprávy, která byla zpravodaji
schválena.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu společnému zpravodaji a otevírám
rozpravu. Konstatuji, že nemám žádné
písemné přihlášky do rozpravy.
Ptám se, kdo se do rozpravy hlásí? Pokud
se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám
a končím. Pro pořádek se ptám,
zda se chce ještě někdo závěrem
vyjádřit, myslím tím pana ministra
či pana společného zpravodaje? Není
tomu tak.
Navrhuji tedy hlasovat o celém vládním návrhu
zákona. Než tak učiníme, všechny
jsem vás odhlásil a prosím, abyste se opět
přihlásili.
Budeme tedy hlasovat o celém vládním návrhu
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 67/1992 Sb., o vojenském obranném
zpravodajství, ve znění zákona č.
153/1994 Sb., podle sněmovního tisku 1474, ve znění
společné zprávy výborů poslanecké
sněmovny podle sněmovního tisku 1634.
V hlasování č. 279 se ptám, kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko
a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji. Hlasování
je u konce.
Pro návrh hlasovalo 93 poslanců, nikdo proti, 8
poslanců se zdrželo hlasování, 2 nehlasovali.
Konstatuji, že návrh zákona byl přijat.
Děkuji panu ministru Holáňovi a děkuji
panu společnému zpravodaji poslanci Vladimíru
Šumanovi. Konstatuji, že jsme ukončili další
bod našeho programu. Přistoupíme k dalšímu
bodu a tím je
Byl jsem informován, že pan ministr životního
prostředí František Benda je přítomen
v budově. Návrh zákona jsme obdrželi
jako sněmovní tisk 1505 a společnou zprávu
výboru k němu jako sněmovní tisk 1635.
Prosím sněmovnu o strpení, neboť z pověření
vlády předložený návrh zákona
odůvodní pan ministr životního prostředí.
Vítám pana ministra a prosím, aby se ujal
slova.
Ministr životního prostředí ČR
František Benda: Vážený pane předsedo,
paní poslankyně, páni poslanci, po necelých
dvou letech se vláda vrací k jednomu z problémů
odpovědnosti České republiky za globální
aspekty ochrany životního prostředí,
konkrétně k ochraně ozónové
vrstvy Země a předkládá vládní
návrh zákona o ochraně ozónové
vrstvy Země.
V červenci 1993 přijala Poslanecká sněmovna
zákon č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby,
dovozu a užívání látek poškozujících
nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země
a výrobků takové látky obsahující.
Uvedený zákon přijatý na základě
poslaneckého návrhu vytvořil základní
právní podmínky k omezení výroby
a spotřeby látek poškozujících
ozónovou vrstvu a předpoklady pro plnění
mezinárodních závazků České
republiky. Ve své době tedy znamenal významný
krok k řešení problémů tohoto
okruhu. Naše zkušenosti však ukázaly a z
praktické aplikace tohoto zákona vyplynulo, že
je čas k tomu, abychom provedli a předložili
zásadní nebo další změnu této
úpravy.
Praktická aplikace zákona 211 ukázala, že
za prvé zákon reguluje jen omezenou skupinu látek
a že není úplně a zcela v souladu s
později přijatými dodatky Montrealského
protokolu, že současný zákon neumožňuje
regulaci spotřeby dalších látek od 1.
1. 1996 v souladu s uvedenými dodatky mezinárodní
dohody. Dále také, že tento zákon neřeší
důsledně přechodné období do
doby účinnosti zákazu výroby a dovozu
tvrdých freonů. Současně pak významným
nedostatkem současné úpravy je, že neumožňuje
řadu aplikací regulovaných látek,
které pro zajištění bezpečnosti
a obrany státu, leteckého provozu a jaderných
zařízení platné mezinárodní
dohody umožňují.
Návrh nového zákona reaguje na tyto uvedené
nedostatky. Souběžně formuluje přísnější
podmínky regulace spotřeby látek ohrožujících
ozónovou vrstvu tam, kde to požadují mezinárodní
závazky České republiky po roce 1996 na straně
jedné a využívá prostor pro oprávněný
zájem České republiky mezinárodními
dohodami stvrzený na straně druhé.
Návrh zákona plně nahrazuje dosavadní
právní úpravu obsaženou v zákoně
č. 211, a to tím, že podstatně rozšiřuje
počet regulovaných látek v souladu s kodaňským
dodatkem, vytváří předpoklady pro
postupné snižování jejich potřeby
v České republice v souladu s časovým
harmonogramem kodaňského dodatku Montrealského
protokolu, zavádí systém povolení
vydávaných ministerstvem k zacházení
s těmito látkami, dodržení stanovených
limitů omezované spotřeby, jejich bilancování
a k účinnější kontrole při
zacházení s nimi. Umožňuje v souladu
s Montrealským protokolem zajištění
základní potřeby státu v oblastech
ochrany zdraví a života, bezpečnosti a obrany
státu, bezpečnosti leteckého provozu a jaderných
zařízení a dále v oblasti výzkumu
a vývoje. Vytváří zvýšením
poplatků účelově vázané
finanční zdroje pro podporu zavedení efektivního
systému recyklace a likvidace těchto látek.
Obsahově je zákon kompatibilní s předpisy
evropského společenství.
Při přípravě návrhu zákona
byla brána v úvahu široká škála
různých názorů a zájmů,
prezentovaná jak státní správou, tak
i podnikatelskou sférou i nevládními ekologickými
iniciativami.
Návrh byl projednán bez rozporu a je vládou
předkládán Parlamentu ke schválení.
Paní poslankyně, páni poslanci, jsem přesvědčen,
že vláda předkládá kvalitní
zákon splňující přísná
mezinárodní kriteria. Proto vám tento návrh
i za svou osobu doporučuji k přijetí. V případě
vašeho kladného rozhodnutí to m.j. bude i náš
společný dárek ke Dni Země, který
si 22. dubna připomínáme. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministrovi. Nyní prosím, aby se slova ujal
společný zpravodaj výborů Poslanecké
sněmovny pan poslanec Pavel Seifer a podal nám zprávu
o projednávání návrhu ve výborech.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, nový návrh zákona
projednaly dva výbory. Projednal ho výbor hospodářský
a výbor pro veřejnou správu, regionální
rozvoj a životní prostředí. Oba výbory
doporučily tento zákon k přijetí s
třemi pozměňovacími návrhy,
které máte uvedeny v tisku 1635. Předkládám
je potom ke schválení při hlasování
o pozměňovacích návrzích.
Osobně si myslím, že řešit problémy
dodatků Montrealského protokolu, tzn. dodatků
z Kodaně a z Londýna, bylo potřeba. Je mi
trochu líto, protože tyto dodatky už byly známy
při přijímání původního
zákona č. 211/1993; nicméně vítám,
že jsou zahrnuty zde a je to hlavní důvod,
proč si osobně myslím, že je nutné
toto opatření udělat.
Dovolím si potom v rozpravě, čímž
se hlásím do diskuse, přednést další
tři pozměňovací návrhy, které
upřesňují legislativně tento návrh
zákona. Jak návrhy výborů, tak návrhy,
které budu předkládat, jsem konzultoval s
ministerstvem. Je souhlas se všemi šesti návrhy,
které budu předkládat. Nechci dále
zdržovat. Navrhuji, aby začala rozprava k tomuto zákonu.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu společnému zpravodaji. Otevírám
rozpravu, do níž se písemně přihlásili
páni poslanci Frank, Melichar, Effenberger a ústně
pan poslanec Seifer. První tedy pan poslance Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane místopředsedo,
pane ministře, kolegyně a kolegové, zákon
o ochraně ozónové vrstvy Země můžeme
řadit k zákonům, které svým
charakterem a významem přesahují rámec
našich představ a možných důsledků.
Lze uvítat, že zde máme návrh zákona,
který nahrazuje zákon č. 213/1993 Sb., který
již plně neodpovídá záměrům
Montrealského protokolu. Zejména tam, jak už
bylo i panem ministrem řečeno, kde se jedná
o požadavek na postupné, etapovité omezení
výroby a dovozu látek, zákonem stanovených.
Jinými slovy, považuji za klad protifreonového
zákona zejména tu skutečnost, že došlo
k rozšíření okruhu regulovaných
látek prokazatelně poškozujících
stratosferický ozón, a to na úroveň
již zmíněného kodaňského
dodatku k Montrealskému protokolu, včetně
lhůt úplného zákazu jejich užívání.
Zvláště na rychlost zákazu používání
jsou různé názory. Ale vítám
tu skutečnost, že návrh zákona umožňuje
České republice zavést i přísnější
regulaci, než udává kodaňský
dodatek.
Myslím, že nejzávažnější
otázkou bude možná změna data úplného
omezení spotřeby měkkých freonů
ze strany České republiky, které kodaňský
dodatek Montrealské smlouvy stanoví na rok 2030,
což z hlediska již dnes narušené ozónové
vrstvy Země by měl být pro všechny účastnické
země termín více než varující.
Pozitivním jevem návrhu zákona je i to, že
regulace omezení výroby a dovozu zákonem
stanovených látek bude prováděna povolením
vydávaných Ministerstvem životního prostředí,
které snad konečně - a pan ministr se jistě
neurazí - nachází postavení hodné
svého názvu.
Prospěšné celému záměru
návrhu zákona je jistě i zvýšení
poplatků a pokut za porušení zákona,
zavedení evidence užívaných látek,
jejich označení a vázání výnosu
poplatků na opatření právě
k recyklaci a likvidaci látek. Osobně se domnívám,
že navazující podprojekt řídící
jednotky grantu fondu na ochranu životního prostředí
Země pro český projekt, který je nazván
"Postupné vyloučení látek poškozujících
ozónovou vrstvu", je rovněž dobrým
záměrem.
K tomu všemu je nutno ale říci, že i tento
návrh zákona, přestože oproti již
zmíněnému zákonu č. 213/1993
Sb., vytváří lepší předpoklady
k ochraně ozónové vrstvy Země, má
svá diskutabilní místa.
Předně se domnívám, že je možné
svým způsobem nebezpečně zvýhodňovat
vývoz těchto látek, aniž by došlo
k porušení čehokoli ze strany České
republiky. Další oblastí těžko
kontrolovatelnou je i oblast podnikatelské činnosti,
zejména v oboru již instalovaných chladicích
zařízení, kde je nebezpečí,
že v rámci recyklace budou i nadále látky
vypouštěny do ovzduší.
Nejsem zcela uspokojen ani z výjimek ze stanovených
omezení v případech, kdy není k dispozici
vhodná a dostupná náhrada dosud používaných
látek, a to v oblastech, kde to stát považuje
za důležité, tzv. základní potřeba
státu. Dokážu ji však pochopit.
Domnívám se, že právě tato oblast
není dnes definována. Není známa její
velikost, i když jde o oblasti velice důležité,
jako je zdravotnictví, letectví, jadernou energetiku
a další.
Právě z uvedeného důvodu předkládám
doplňující návrh k § 7 odst.
3, kde doporučuji na závěr připojit
novou větu, která zní:"Stejným
způsobem budou uváděny souhrnné údaje
o kvantitě základní potřeby státu".
Zdůvodňuji to tím, že právě
tento údaj může způsobit ztížení
kontroly dodržování zákona a údaj
o potřebě státu, jeho neuvedení, může
výsledek svým způsobem zkreslit.
Myslím, že i Česká republika tímto
zákonem činí závažný pokrok
k ochraně ozónové vrstvy Země. Nicméně
v návrhu zákona jsou sice v přílohách
uvedeny lhůty skončení výroby, dovozu
a vývozu, ale chybí jakýsi definitivní
časový limit, do kterého by mělo jakékoli
užívání těchto látek na
území České republiky být ukončeno.
To je tedy můj druhý pozměňující
návrh, který směřuje k § 4, kde
doporučuji dát nový odst. 5, který
zní:"Od 1. ledna 2010 se zakazuje výroba, dovoz
a vývoz všech látek uvedených v části
C přílohy Montrealského protokolu".
Stávající odst. 5 požaduji přečíslovat
na odst. 6. To je všechno. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Frankovi. Prosím pana poslance Melichara.
Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane
předsedající, vážený pane
ministře, dámy a pánové, u právě
projednávaného zákona o ochraně ozónové
vrstvy Země navrhuji vypustit § 5, který umožňuje
podnikatelům získat povolení od ministerstva
pro zacházení s chemickými látkami,
které zákon zakazuje. Zdůvodnění.
V § 4 vládního návrhu zákona,
jsou již konkrétně stanoveny případy,
pro něž se zákaz dovozu a vývozu těchto
látek nevztahuje. Dovolím si citovat § 4 odst.
5; a) na dovoz látek, které budou dovezeny za cílem
jejich recyklace a zpětně vyvezeny, a na vývoz
a zpětný dovoz látek, které budou
vyvezeny za účelem recyklace;
b) na výrobu nebo dovoz látek a výrobků
nezbytných pro zajištění ochrany zdraví
a života lidí, obrany a bezpečnosti státu,
bezpečnosti leteckého provozu a jaderných
zařízení, výzkumu a vývoje;
c) na výrobu, dovoz a vývoz látek, které
budou použity jako vstupní suroviny pro přepracování
na jiné chemické sloučeniny.
Domnívám se, že takto definovaný vyčet,
umožňující používání
těchto látek, je dostačující,
ať už se jedná o zajištění
obrany státu, leteckého provozu, jaderných
elektráren atd. a je zcela na místě, neboť
v těchto případech by jejich zákaz
působil vážné potíže České
republice. Aby ale zákon, nazývající
se ochrana ozónové vrstvy Země, měl
svůj smysl a význam a nevytvářeli
jsme jenom dojem, že chceme tímto zákonem přispět
k celosvětové ochraně ozónové
vrstvy, potom § 5 tam nepatří. Vydávání
povolení ministerstvem na základě žádosti
podnikatele dle mého názoru celý zákon
znehodnocuje. Navíc si lze představit mechanismus,
podle kterého se povolení budou udílet. Kladem
zákona je obsáhlejší seznam chemických
látek, na něž se zákon vztahuje, a přesné
pojmenování pro účely, kdy jsou tyto
látky pro Českou republiku nutností, a proto
by bylo nesmyslné, aby zákaz platil absolutně.
Z těchto důvodů považuji za nadbytečné,
aby existovala ještě další možnost
udílení povolení neboli licencí prostřednictvím
ministerstva, jak je obecně formulováno § 5.
Připouštím, že Česká republika
z celosvětového měřítka se
podílí na poškozování ozónové
vrstvy Země zlomkem procenta, že státy jako
Ruská federace, Čína a další
ještě ani nepřistoupili k Montrealskému
protokolu, že nepatříme k průmyslově
nejbohatším zemím, že vlastně tímto
zákonem některým našim podnikatelům
přiděláme starosti atd.
Z této filozofie uvažování a přístupu
k předkládanému zákonu je potom ale
zapotřebí otevřeně si říci,
jestli zákonem opravdu chceme jako Česká
republika přispět k ochraně ozónové
vrstvy Země, byť z hlediska velikosti našeho
státu a produkce těchto látek to bude znamenat
opravdu jen zlomek procenta v dosažení žádoucího
cíle, což je nezhoršování ochranné
vrstvy Země, nebo zákonem chceme jen deklarovat
vůli a ochotu se problémem zabývat. Zmíněným
§ 5 o udílení povolení ministerským
úřadem tak činíme, čímž
smysl zákona se snižuje, a proto tento paragraf navrhuji
vypustit. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Melicharovi, prosím pana poslance Effenbergera.
Potom se připraví pan poslanec Seifer.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
dovolím si přednést pozměňovací
návrh, který vychází z konkrétních
potřeb výrobní a dodavatelské praxe.
Návrh se týká § 5 odst. 5, který
hovoří o povoleních vydávaných
na jeden kalendářní rok. Navrhovaná
změna spočívá ve vsunutí slova
"přepracování" ve druhém
řádku za slovo "recyklace". Takže
celý text by potom zněl: "Povolení vydává
ministerstvo vždy nejvýš na jeden kalendářní
rok, není-li předmětem povolení sběr,
recyklace, přepracování a zneškodňování
látek atd."
Důvodem této navrhované změny je konkrétní
situace v dodavatelských vztazích mezi výrobcem
a odběratelem, kterým jsou Léčiva
Praha pro látky, které slouží jakožto
vstupní surovina pro výrobu některých
lékařských anestetik. V souladu se zněním
§ 4 odst. 5 písm. c), kde se hovoří,
že zákazy popsané v předchozím
znění tohoto paragrafu se nevztahují na výrobu,
dovoz a vývoz látek, které budou použity
jako vstupní suroviny pro přepracování
na jiné chemické sloučeniny a ve znění
společné zprávy, která to doplňuje.
Jedná se o přepracování látek
typu freonového na látky neškodné pro
ozónovou vrstvu, tedy z hlediska tohoto zákona.
Protože tento obchodní kontrakt má dlouhodobou
povahu a vyžaduje si jisté investiční
náklady, je málo přijatelné pro obě
strany, aby tento obchodní režim byl podroben krátkodobému
jednoletému povolení. To je právě
důvod mnou navrhované změny.