Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Prosím pana poslance Matulku.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové,
projednávání tohoto zákona považuje
klub KSČM za jeden z příkladů, kdy
i v rámci parlamentní demokracie si lze počínat
nedemokraticky. Nedemokratický charakter některých
postupů nespraví ani to, když jsou to postupy
schvalované třeba i zřetelnou parlamentní
většinou.
Návrh poslance Janečka na vydání zákona
o ocenění národního boje za osvobození
je natolik diskriminační z hlediska zásady
rovnosti lidí v právech, vyjádřené
v Listině základních práv a svobod,
jakož i v mezinárodních dokumentech, jimiž
je ČR vázána, že na to poukázala
i vláda ve svém stanovisku. Ti z vás, kdo
jste jej četli, jistě jste si povšimli, že
jsem z něj právě citoval.
Úpravy, které v textu návrhu tohoto zákona
nastaly při projednávání ve výborech
a promítly se do společné zprávy bohužel,
zdůrazňuji bohužel, diskriminační
princip tohoto návrhu zákona neodstranily. Odstraňuje
jej však pozměňovací návrh přednesený
panem poslancem Souralem. Stejně jako navrhovatel tohoto
zákona a patrně i většina z vás
oceňujeme účastníky národního
boje za osvobození od fašismu a hluboce se skláníme
před jejich hrdinstvím. Náš poslanecký
klub však ctí ústavní pořádek
naší země a nemíní přispívat
k jakýmkoliv dalším diskriminacím. Proto
podpoříme správný pozměňovací
návrh přednesený poslancem Souralem, leč
nebude-li tento pozměňovací návrh
přijat, nemůžeme podpořit zákon
jako celek.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Ptám se, zda si ještě někdo přeje
vystoupit v rozpravě? Pokud tomu tak není, rozpravu
uzavírám, končím. Všechny jsem
vás odhlásil, prosím o novou prezentaci.
Rozhodneme o procedurálním návrhu, který
vznesl pan poslanec Wagner na přerušení tohoto
bodu. Budeme tedy hlasovat. Kdo je pro návrh v tom smyslu,
jak jej přednesl pan poslance Wagner na přerušení
tohoto bodu, ať to dá najevo v hlasování
č. 303, které jsem právě zahájil.
Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo
zdržel hlasování? Děkuji.
Procedurální návrh nebyl přijat poměrem
hlasů 40 pro, 60 proti, 19 poslanců se zdrželo
hlasování, 1 nehlasoval.
Já se tedy táži pana poslance Josefa Janečka,
zda si přeje přednést závěrečné
slovo.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Janeček: Možná skutečně
jenom pár slov. Chtěl bych se jaksi ohradit proti
tomu, že návrh tohoto zákona by měl
někoho diskriminovat. V podstatě chci zopakovat,
že opakuje filozofii zákona 255/1946 Sb., který
ve svém odstavci 3 vyjmenovává celou řadu
zákonných překážek pro toho,
kdo ačkoliv splňuje podmínky odbojáře,
se myšlence odboje v kterémkoli okamžiku zpronevěřil.
Pokud kolegové chtějí držet tu filozofii,
o které tu hovořili, doufám, že navrhnou
vypuštění odstavce 3 v zákoně
255/1946 Sb. dosud účinného. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Janečkovi a nyní prosím, aby
se slova ujal společný zpravodaj výborů
pan poslance Viktor Dobal.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, budu rovněž stručný.
V rozpravě vystoupili čtyři poslanci, z nichž
tři se domáhali téhož, plně ignorujíce
název zákona. Jedná se o ocenění
některých účastníků
národního odboje za osvobození v souvislosti
s 50. výročím ukončení druhé
světové války.
Jestliže pan poslanec Matulka cituje ze stanoviska vlády,
cituje samozřejmě z původního návrhu,
který doznal výrazných přeměn
v ústavně právním výboru, jehož
je pan poslanec členem. Vláda neznala tyto věci
a možná se ohrazovala proti formulaci, která
mohla tento dojem navozovat.
Nicméně stejná vláda v souvislosti
s 50. výročím ukončení II.
světové války pojímá tyto oslavy
v duchu porážky totality jako obecně. Je opravdu
hodně paradoxní, kdyby zákon odměňoval
někoho, kdo se sice zúčastnil odboje proti
jedné totalitě, nicméně potom spoluvytvářel
totalitu druhou. To je smysl § 4 a sem také směřuje
jediný pozměňovací návrh, který
padnul, a to z úst pana poslance Sourala.
Myslím, že o tomto návrhu můžeme
hlasovat společně. Zní velmi jednoduše
a prostě - vypustit § 4 a § 5.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli
jsme pozměňovací návrh, o kterém
budeme hlasovat v hlasování č. 304.
Kdo je pro tento pozměňovací návrh?
Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji.
Pozměňující návrh nebyl přijat
poměrem hlasů 43 pro, 70 proti, 10 se zdrželo
hlasování, 2 poslanci nehlasovali. Návrh
tedy nebyl přijat.
Poslanec Viktor Dobal: Pane předsedající,
vyčerpali jsme všechny pozměňovací
návrhy a můžeme hlasovat o zákoně
jako celku.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
vám, pane společný zpravodaji. Budeme tedy
hlasovat o zákonu jako celku. Budeme hlasovat o celém
návrhu pana poslance Janečka na vydání
zákona o ocenění národního
odboje za osvobození, podle sněmovního tisku
1475, ve znění společné zprávy
výborů Poslanecké sněmovny, podle
sněmovního tisku 1637.
Hlasování č. 305.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne
tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti?
Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh byl přijat poměrem hlasů 75
poslanců pro, 13 proti, 14 se zdrželo hlasování,
11 nehlasovalo. Konstatuji tedy, že návrh zákona
byl přijat.
Děkuji panu poslanci Janečkovi a panu společnému
zpravodaji Dobalovi. Konstatuji, že jsme ukončili
další bod.
Dalším bodem, kterým se budeme zabývat,
je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 1590. K tomuto návrhu nebyla vypracována společná
zpráva výborů, ale zpráva o projednávání
tisku 1590 v jednotlivých výborech. Byla rozdána
jako sněmovní tisk 1638. K této problematice
jsme také obdrželi vyjádření
ředitele České správy sociálního
zabezpečení pana Ladislava Antošíka.
Prosím zástupce navrhovatelů - pana poslance
Jaroslava Ortmana - aby předložený návrh
odůvodnil.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane
střídající místopředsedo,
vážení kolegové, vaši pozornost
bych obrátil velice stručně k tisku 1590
a jménem skupiny 20 poslanců bych se krátce
pokusil zdůvodnit předložený návrh.
Poslanecká sněmovna dne 2. listopadu loňského
roku přijala zákon o poskytnutí jednorázové
peněžní částky některým
obětem nacistické perzekuce. Chápala tento
zákon jako humanitární akt ve vztahu k těmto
lidem. V § 5 přitom stanovila v odst. 2, že lhůta,
která je stanovena k uplatnění nároků,
je lhůta prekluzivní a trvala 6 měsíců.
Smyslem zákona bylo alespoň částečně
odčinit historické bezpráví, které
bylo způsobeno obětem nacistické perzekuce.
Postižení občané, jejich vdovci, vdovy
a sirotci mají nárok na poskytnutí peněžní
částky, a to jednorázové, jestliže
prokáží, že postižená osoba
byla politickým vězněm. Doklady o této
skutečnosti vydává orgán příslušný
podle zákona 255/1946 Sb. Oprávněnými
osobami jsou občané České republiky,
a to bez ohledu na to, zda zde mají trvalý pobyt.
Zejména pro české občany žijící
v cizině je šestiměsíční
prekluzivní lhůta pro uplatnění nároku
neúměrně krátká.
Zde bych chtěl vaši pozornost odkázat na nález
Ústavního soudu ve věci zákona o mimosoudních
rehabilitacích, vyhlášeného pod číslem
164/1994. Protože zde hrozí nebezpečí,
že by mohlo dojít ke zmaření humanitárního
cíle zákona u části oprávněných
osob, navrhujeme tedy prodloužení lhůty k podání
žádosti.
S návrhem na vydání zákona vyslovila
vláda České republiky ve svém stanovisku
z 12. dubna 1995 souhlas. Mimo jiné zde uvádí:
Vláda považuje navržené řešení
za souladné s humanitárními cíly,
resp. účelem, pro nějž byl daný
zákon přijat. Vláda uznává,
že návrh novely usiluje o racionální
změnu zákona vyvolanou neobvyklou složitostí
použití zákona v praxi. Vláda chápe
návrh jako řešení o plné dosažení
sledovaného účelu. Z tohoto důvodu
vyslovuje vláda s návrhem zásadně
souhlas.
Vláda však doporučila současně,
že stačí prodloužená lhůta
3 měsíce, nikoli 6 měsíců,
jak navrhují navrhovatelé. Vážený
pane předsedající, já bych se pak
v této souvislosti přihlásil do rozpravy
s pozměňujícím návrhem ke lhůtě,
který bych přednesl.
Závěrem chci říci, že s přijetím
navrhované novely nebudou spojeny žádné
nároky na prostředky ze státního rozpočtu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Táži se, zda k situaci, kdy nebyla vypracována
společná zpráva výborů, se
chce vyjádřit zpravodaj garančního
výboru pan poslanec Ondřej Zemina. Ano, prosím,
aby se ujal slova.
Poslanec Ondřej Zemina: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
domnívám se, že není třeba, abych
citoval z tisku 1638, který jste všichni obdrželi
na stůl. Důvod, proč ústavně
právní výbor nedoprojednal uvedený
tisk, byl ten, že jsme očekávali stanovisko
vlády. Vláda se však zabývala uvedeným
tiskem teprve po poslední schůzi ústavně
právního výboru. Nám se už nepodařilo
sejít a já jako zpravodaj garančního
výboru si dovolím vyjádřit, zda podporuji,
či nepodporuji uvedený tisk, teprve po proběhnutí
rozpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
kolegovi Zeminovi a prosím, aby setrval na místě
zpravodaje a plnil obvyklou funkci zpravodaje.
Dámy a pánové, otevírám rozpravu.
Konstatuji, že se do ní přihlásil kolega
Ortman, Navrátil, Výborný. Ostatní
přihlášky nemám. Prosím, aby
se kolega Ortman ujal jako první slova.
Poslanec Jaroslav Ortman: Jak jsem avizoval, můj
pozměňovací návrh odpovídá
i názoru vyjádřeným vládou
v jejím stanovisku. Proto panu společnému
zpravodaji dám písemný návrh. Zněl
by takto: V § 5 odst. 2 zákona 217/1994 Sb., o poskytnutí
jednorázové peněžní částky
některým obětem nacistické perzekuce,
se slova "do 6 měsíců" nahrazují
slovy "do 9 měsíců". Přiblížím
to. Prekluzivní lhůta byla dosud 6 měsíců
a končí 31. 5. t.r. Nahradíme-li slova "do
9 měsíců" lhůta pak končí
31. 8. 1995. Tímto návrhem se tedy lhůta
pro uplatnění nároku prodlužuje o 3
měsíce.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Navrátil.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane místopředsedo, paní kolegyně,
kolegové, z tisku 1590 i z právě provedené
změny tohoto tisku přednesením pozměňovacího
návrhu poslanec Ortman a další navrhovatelé
předkládají změnu zákona 217
z roku 1994 Sb., o poskytnutí jednorázové
peněžní částky některým
obětem nacistické perzekuce. Při hodnocení
tohoto návrhu se neubráníme základní
otázce, a to je, zda takto navrhovaná změna
je na základě společenské objednávky,
co vyvolá a jestli bude ku prospěchu.
Při posuzování formální stránky
je třeba říci, že podle uvedeného
zákona je řízení ve smyslu odkazu
na správní řád zahájeno dnem,
kdy dojde České správě sociálního
zabezpečení nebo jinému příslušnému
orgánu žádost, tedy i bez doložení
potřebných dokladů, které bezesporu
v další době pak oprávněná
osoba získává.
V odpovědi na moji interpelaci mě ministr obrany
Vilém Holáň sdělil mimo jiné,
že za prosinec 1994 až do 27. 3. 1995 bylo na pracovišti
ministerstva obrany podáno celkem 9.767 žádostí
všeho druhu souvisejících s tímto zákonem,
respektive se získáním potřebných
dokladů a podkladů.
V této interpelaci byla vyjádřena mimo jiné
i myšlenka, že vzhledem k tomu, že naprostá
většina jednotlivých žádostí
neobsahuje žádné důkazní prostředky,
nelze objektivně posoudit splnění výše
uvedených podmínek zákona a je nezbytné
tyto pracně dožadovat, což vede k neúměrnému
nárůstu doby řízení. I proto
si myslím, že je správné stanovisko
Českého úřadu sociálního
zabezpečení v tom, že vlastně tato doba
již nemá vliv na samotné řízení,
pokud jde o nárok samotný, ale bohužel je tato
doba jenom nutným zlem k tomu, že těchto žádostí
je jednak tolik a jednak že je zjišťování
skutečností starších více než
50 let nesmírně pracné.
Proto samotný návrh poslance Ortmana a dalších,
kteří předložili návrh novely
zákona 217/1994 můžeme hodnotit ve svém
důsledku pouze jako posunutí lhůty pro zahájení
řízení, které bylo přerušeno
v případech sirotků, a to, které je
nyní přerušeno do 31. 5. 1995 o další
3 měsíce. Obávám se však, že
tento důsledek samotní navrhovatelé nezamýšleli.
Jiný důsledek ovšem tento návrh, pokud
bude přijat, mít nebude.
Ještě jednu malou perličku k již zmiňovanému
stanovisku vlády k tomuto návrhu. Vláda doporučila
zvážit, zda k dosažení záměru
předloženého navrhovateli novely nepostačuje
prodloužit lhůtu pro uplatnění nároku
jen o 3 měsíce, tj. do 31. září
1995. Cituji z tohoto stanoviska. Myslím, že i tady
toto je svým způsobem odrazem ne zcela seriózního
stanoviska vlády v této věci, neboť
i sama vláda se k věci vyjadřuje, že
vlastně prodloužení této lhůty
k samotnému nároku vlastní vztah nemá.
Z těchto důvodů proto v této podobě,
jak je zatím přednesen návrh novely zákona
i ve znění úpravy přednesené
poslancem Ortmanem, poslanecký klub KSČM tuto novelu
nepodpoří.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Výborný, připraví se kolega
Zdeněk Trojan.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající,
dámy a pánové, budu stručný.
Souhlasím se stanoviskem vlády k tisku 1590 potud,
že i já se domnívám, že lhůta
k uplatnění nároku podle zákona č.
217/1994 Sb. je samozřejmě zachována, i když
žádost není doložena potřebnými
doklady.
Nicméně poslanec Ortman jako předkladatel
tohoto tisku přednesl pozměňovací
návrh, kterým negativní dopady původně
navrhovaného prodloužení termínu poněkud
zmírnil, a proto jeho pozměňovací
návrh hodlám podpořit.
V souvislosti s přípravou projednávání
tohoto sněmovního tisku jsem upozornil některé
z vás, zejména kolegy, kteří jsou
vzděláni v oboru práva, a požádal
jsem i legislativní odbor Poslanecké sněmovny
a poslance Libora Nováka ml. o pomoc s formulací
jednoho pozměňovacího návrhu, který
nyní přednesu a zdůvodním.
Navrhuji, aby dosavadní text § 3 byl označen
jako odst. 1 a připojil se nový odstavec tohoto
znění.
Odstavec 2: Včas uplatněný nárok na
poskytnutí jednorázové peněžní
částky, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo
pokud jednorázová peněžní částka
nebyla vyplacena, přechází v případě
úmrtí osoby uvedené v odst. 1 na její
dědice.
Předkládám tento návrh společně
s návrhem poslance Libora Nováka ml. zejména
z těchto důvodů.
Osoba, která je oprávněna k poskytnutí
jednorázové peněžní částky,
musí v nějaké lhůtě uplatnit
žádostí u příslušného
státního orgánu nárok na tuto peněžní
částku a zůstává sporné,
zda v případě jejího úmrtí
ještě předtím než příslušný
orgán rozhodne nebo stačí vyplatit částku,
dědicové mají na tuto sumu nárok či
nikoliv. V zákoně to jednoznačně popsáno
není. Česká správa sociálního
zabezpečení zatím zřejmě zastává
názor, že v takovém případě
není komu vyplácet částku, že
se do dědictví s touto částkou počítat
nemá, což jsem se dozvěděl dílem
jako poslanec a dílem jako advokát, byť již
praxi téměř nevykonávající
z jedné občanské porady.
Pozměňovací návrh, který předkládáme,
vyjasňuje tuto situaci naprosto jednoznačně.
Předám tento návrh písemně
zpravodaji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Trojan. Nikdo jiný do rozpravy přihlášen
není.
Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
novela zákona 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové
peněžní částky některým
obětem nacistické perzekuce, předkládaná
skupinou poslanců reprezentovanou Dr. Ortmanem, má
umožnit, aby byly odstraněny některé
administrativní problémy spojené s možností
dodržet termín pro uplatnění nároků
oprávněnými osobami. Přestože
podle vnitřního předpisu vydaného
Českou správou sociálního zabezpečení
a koneckonců i v souladu se správním řádem,
se považuje řízení za právoplatně
zahájené podáním žádosti,
i když není úplně doložena, došlo
zřejmě ve výjimečných případech
k tomu, že žádost nebyla přijata. Prodloužení
o 3 měsíce umožní tyto některé
nedokonalosti odstranit.
Nevyřeší se jím však další
problémy spojené s obstaráváním
potřebných dokladů, ať už vůbec
nebo v přijatelně dlouhé době. Pro
některé žadatele je to s ohledem na jejich
možnosti velice náročné a složité
a jejich vlastními silami mnohdy nezajistitelné.
Domnívám se, že k uspokojivému vyřešení
problémů, s nimiž je uplatňování
zákona 217 spojeno, by přispělo doplnění
předkládané novely o další text.
Doporučuji, aby § 5 byl doplněn odst. 4 ve
znění: "Při opatřování
dokladů osvědčujících nárok
na poskytnutí jednorázové peněžní
částky poskytují správní úřady,
Česká správa sociálního zabezpečení,
orgán sociálního zabezpečení
příslušníků ozbrojených
sil, archivy a v případě potřeby též
ministerstva osobám uvedeným v § 3 účinnou
pomoc." Přijetím tohoto pozměňujícího
návrhu přispěje Poslanecká sněmovna
k naplnění smyslu zákona, který přijala
v říjnu minulého roku. Rozhodně nemá
jít o zpochybnění vstřícného
přístupu orgánů, které zákon
aplikují, ale spíše o podpoření
jejich zodpovědného přístupu k této
záležitosti. A především ke zkrácení
doby od podání žádosti do doby poskytnutí
peněžní částky. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kolega Navrátil.
Poslanec Jan Navrátil: Pane předsedající,
paní a pánové, domnívám se,
že návrh kolegy Výborného je takového
charakteru, že mění zásadně smysl
návrhu navrhovatelů původního návrhu.
Proto navrhuji, aby po ukončení rozpravy bylo jednání
o tomto jednání přerušeno a aby se k
těmto návrhům vyjádřil ústavně
právní výbor, a to již proto, že
sám tento tisk ústavně právní
výbor nedoprojednal.
Domnívám se také, kdybych mohl vyjádřit
osobní názor k návrhu kolegy Výborného,
že zřejmě postihuje největší
problém, který v současné době
při naplňování tohoto zákona
vzniká. Je otázkou, zda je nárok, který
vznikl, již nárokem, který podléhá
dědickému řízení, nebo nikoliv.
Proto bych velmi uvítal, aby i o tomto návrhu se
mohlo diskutovat na ústavně právním
výboru, zda je to řešení zbytečné
a nebo zda je žádoucí. Nejsem s to, protože
zřejmě čirou náhodou mě kolega
Výborný vynechal při projednávání
svého návrhu, resp. konzultaci, domnívám
se, že ano, že racionální jádro
má, nicméně nevím, zda nebude tento
krok zbytečný.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám
se, zda se ještě někdo hlásí
do rozpravy. Pan poslanec Skočovský.
Poslanec Miloš Skočovský: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové. Chtěl
bych jen podotknout k poslední větě návrhu,
že dotyčný návrh nemá nárok
na rozpočet. Má, ale negativní. Totiž
v tom smyslu, že do rozpočtu přidává.
A každý měsíc, o který se vyplatí
tyto podpory později, znamená zisk pro státní
rozpočet asi 10 mil. korun. Počítejme s tím,
že cena nám padá, tedy peněz asi 10%
ročně, tzn. asi 1% za měsíc. Zhruba
je to asi miliarda, z toho procento je 10 milionů. Toto
je dopad: co dostává stát zpátky,
proti tomu, co jsme původně zamýšleli
a o co dostávají tito postižení méně.
Prosím, abyste i toto zvážili, zejména
v ústavně právním výboru, až
se to bude projednávat. Jaké jsou všechny dopady
tohoto opatření. Každé prodloužení
škodí. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Ptám
se, zda se ještě někdo hlásí
do rozpravy. Nikoho nevidím, proto rozpravu uzavírám
a končím. Je třeba rozhodnout o procedurálním
návrhu, který vznesl pan poslanec Navrátil,
tedy o jeho návrhu na přerušení a na
další projednání v ústavně
právním výboru. Jsem povinen vás všechny
odhlásit a poprosit o novou prezentaci. Je to přerušení
a projednávání v ústavně právním
výboru.
Všichni slyšeli procedurální návrh,
rozhodneme o něm v hlasování.
Jde o hlasování č. 306.
Kdo je pro tento procedurální návrh? Kdo
je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Procedurální návrh nebyl přijat poměrem
hlasů 17 pro, 69 proti, 29 se zdrželo hlasování.
Všichni hlasovali.
Nezbývá mi než se zeptat pana poslance Jaroslava
Ortmana, zda si přeje závěrečné
slovo. Přeje. Máte možnost, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Ortman: Bude stručné a
bude se věnovat pouze věcným návrhům.
Zazněly tři. K mému se vyjadřovat
nebudu. Dále to byl návrh pana poslance Výborného.
Chtěl bych říci, že se domnívám,
že tento návrh pak vytváří symbiózu
s prodloužením lhůty o tři měsíce
a plně legitimně umožňuje každému,
aby nebyl poškozen i z hlediska možných nástupních
dědiců.
Pokud jde o návrh pana poslance Zdeňka Trojana,
ponechávám to na sněmovně. Myslím
si, že to, co se vláda snažila naznačit,
resp. jeden úřad snažil naznačit ve
svém dopise, by se tak dostalo do legislativní podoby
přímo do zákona.
Závěrem mi dovolte říci, že smyslem
novely je to, že by byla hrubá chyba, kdyby se našlo
100 lidí nebo 10, kteří by nedostali odškodnění.
Pak by se humanitární gesto míjelo cílem.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Ortmanovi. Prosím nyní, aby se ujal
slova pan zpravodaj Ondřej Zemina.
Poslanec Ondřej Zemina: Děkuji, pane místopředsedo.
V rozpravě k předloženému návrhu
zákona vystoupilo celkem 5 poslanců, pan poslanec
Navrátil dvakrát. Celkem zazněly 1 procedurální
návrh a 3 pozměňovací návrhy.
O procedurálním návrhu už rozhodnuto
bylo.
Jako první vystoupil v rozpravě pan poslanec Ortman,
který navrhuje, aby v § 5, odst. 2 zákona 217/94
Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní
částky některým obětem nacistické
persekuce, se slova "do 6 měsíců"
nahradila slovy "do 9 měsíců".
Jako zpravodaj garančního výboru tento pozměňovací
návrh i vzhledem ke stanovisku vlády doporučuji.
Pan navrhovatel se vyjádřil také kladně.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy
hlasovat.
Kdo je pro tento pozměňovací návrh?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 116
pro, 1 proti, 8 se zdrželo hlasování.
Poslanec Ondřej Zemina: Jako druhý vystoupil
pan poslanec Navrátil, nicméně jeho vystoupení
lze shrnout do stanoviska klubu KSČM, že předložený
návrh nepodpoří.
Dále vystoupil pan poslanec Výborný, který
navrhl, aby text dosavadního § 3, zákona 217/94
Sb., byl označen jako odst. 1 a byl vložen nový
odstavec 2, který by zněl:
Včas uplatněný nárok na poskytnutí
jednorázové peněžní částky,
pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová
peněžní částka nebyla vyplacena,
přechází v případě úmrtí
osoby uvedené v odst. 1 na její dědice. Tento
návrh podporuji, protože se domnívám,
že posiluje právní jistotu občanů,
kterých se zákon týká.