Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan navrhovatel
též doporučuje. Rozhodneme hlasováním.
Jde o hlasování 308. Ptám se, kdo je pro
tento pozměňovací návrh. Děkuji.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 122
pro, nikdo proti, 3 se zdrželi.
Poslanec Ondřej Zemina: Jako poslední vystoupil
pan poslanec Zdeněk Trojan s pozměňovacím
návrhem, který směřuje do § 5
stávajícího zákona, kde by se vkládal
nový odst. 4, který by zněl: "Při
opatřování dokladů osvědčujících
nárok na poskytnutí jednorázové peněžní
částky poskytují správní úřady,
Česká správa sociálního zabezpečení,
orgán sociálního zabezpečení
příslušníků ozbrojených
sil, archivy a v případě potřeby též
ministerstva osobám uvedeným v § 3 účinnou
pomoc". Zde se jako zpravodaj nevyjadřuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Navrhovatel
souhlasí.
Dávám tedy hlasovat o tomto pozměňovacím
návrhu v hlasování číslo 309.
Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Pozměňovací návrh nebyl přijat
poměrem hlasů 57 pro, 4 proti, 66 se zdrželo.
To jsou všechny pozměňovací návrhy.
Poslanec Ondřej Zemina: Ano, pane předsedající.
Já bych si jen dovolil pro sněmovnu a pro stenoprotokol
uvést, než budeme hlasovat o celém návrhu
zákona, že systematika této novely - pokud
bude schválena - by měla být taková,
že bod 1 by byl návrh pana poslance Výborného,
neboť směřuje k § 3. Jako bod druhý
by pak byl návrh poslance Ortmana.
Rád bych ještě dodal (domnívám
se, že sněmovna by o tom mohla rozhodnout hlasováním),
že tento návrh by se měl jmenovat správně
"zákon, kterým se mění a doplňuje".
V návrhu je pouze "zákon, kterým se
mění zákon".
Pane místopředsedo, buďte tak laskav a nechte
o této legislativní úpravě hlasovat.
Pokud se sněmovna domnívá, že to není
třeba, a akceptuje moje sdělení, není
třeba hlasovat.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Já
se to domnívám též a řeknu to
v závěru. Já vám děkuji, pane
zpravodaji.
Budeme hlasovat o celém zákonu jako o celku. Budeme
hlasovat o návrhu poslance Jaroslava Ortmana a dalších
na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon číslo 217/1994 Sb.,
o poskytnutí jednorázové peněžní
částky některým obětem nacistické
persekuce podle sněmovního tisku 1590 a ve znění
schválených pozměňovacích návrhů.
Dám hlasovat o celém zákoně v hlasování
číslo 310. Kdo je pro tento návrh? Kdo je
proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 121
pro, 3 proti, 6 se zdrželo, 2 nehlasovali. Děkuji
navrhovateli panu poslanci Ortmanovi a společnému
zpravodaji panu poslanci Zeminovi. Konstatuji, že jsme ukončili
další bod.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy
a pánové, dalším bodem je
O zařazení tohoto bodu jménem poslaneckého
klubu ODA požádal místopředseda Poslanecké
sněmovny Karel Ledvinka. Prosím, aby pověřený
zástupce tohoto klubu, kterým je paní poslankyně
Kateřina Lojdová, přednesl návrh,
jeho odůvodnění a současně
také návrh na usnesení Poslanecké
sněmovny.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Pane
předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych se zde z tohoto místa vzdala svého
členství v komisi pro práci Kanceláře
Poslanecké sněmovny a zároveň na uvolněné
místo navrhla kolegu poslance Oldřicha Kužílka,
a to s jeho vědomím a souhlasem.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Rozpravu končím,
protože se do ní nikdo nehlásí. Prosím,
paní kolegyně, abyste přednesla návrh
usnesení.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Domnívám
se, že by mělo jít o dvě usnesení.
Jedno by mě zprostilo činnosti v této komisi
a druhým by do komise byl zvolen poslanec Kužílek.
Návrh prvního usnesení: Poslanecká
sněmovna odvolává poslankyni Kateřinu
Lojdovou z komise pro práci Kanceláře Poslanecké
sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko
v hlasování číslo 311. Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
98 pro, 2 proti, 11 se zdrželo.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Návrh
druhého usnesení: Poslanecká sněmovna
volí poslance Oldřicha Kužílka za člena
komise pro práci Kanceláře Poslanecké
sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Kdo
je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne
ruku a stiskne tlačítko v hlasování
číslo 312. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů
94 pro, 2 proti, 17 se zdrželo.
Poslankyně Kateřina Lojdová: Děkuji.
Doufám, že kolega Kužílek bude posilou
pro tuto komisi.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Lojdové. Tím jsme projednali
další bod našeho pořadu. Dalším
bodem našeho programu je
K tomuto bodu jsme obdrželi usnesení rozpočtového
výboru č. 441 z 5. dubna 1995. Návrh usnesení
uvede a odůvodní předseda rozpočtového
výboru pan Tomáš Ježek. Prosím,
aby se ujal slova.
Poslanec Tomáš Ježek: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, rozpočtový
výbor se zabýval problémem, jak naložit
s výročními finančními zprávami
politických stran. Po diskusi s panem prezidentem NKÚ
Voleníkem jsme dospěli k závěru, že
bychom měli doporučit Poslanecké sněmovně
Parlamentu, aby přijala následující
usnesení:
Poslanecké sněmovna
I. zmocňuje rozpočtový výbor
a) Projednat výroční finanční
zprávy politických stran a politických hnutí
(dále jen výroční zprávy) a
sdělení Nejvyššího kontrolního
úřadu ve smyslu zákona č. 424/1991
Sb., ve znění pozdějších předpisů
(úplné znění č. 118/1994 Sb.),
o sdružování v politických stranách
a politických hnutích.
b) Dát v případě potřeby Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu podnět k přezkoumání,
zda jsou výroční zprávy v souladu
s § 17 - 19 zákona.
II. Ukládá rozpočtovému výboru
a) předložit Poslanecké sněmovně
souhrnnou zprávu o projednání výročních
zpráv;
b) zajistit zpřístupnění výročních
zpráv po jejich projednání v rozpočtovém
výboru pro veřejnost.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu předsedovi rozpočtového výboru
a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se
hlásí pan poslanec Effenberger. Prosím, aby
se ujal slova.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
k přednesenému návrhu usnesení podávám
návrh na doplnění v bodu I./1 písm.
b), a sice v takovém znění, že by mezi
slova "potřeby" a "Nejvyššímu"
byla vložena slova "se souhlasem sněmovny",
čili text bodu b) by zněl "dát v případě
potřeby se souhlasem sněmovny Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu podnět...."
atd.
Domnívám se, že tento návrh je v souladu
s kontextem celé této předlohy a prostě
zvýrazňuje okolnost, že závěrečné
slovo, pokud se týče projednání těchto
výročních zpráv, má plénum
sněmovny. Čili i sněmovna by měla
posoudit, zda nastal dle písmena b) uvedený případ
potřeby dát zmíněný podnět
Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.
To je vše, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Effenbergerovi. Kdo se dál hlásí
do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám
a myslím, že nejprve rozhodneme o návrhu, který
přednesl pan poslanec Effenberger. To je pozměňovací
návrh k návrhu usnesení. Přejete si
ho prosím zrekapitulovat?
Poslanec Tomáš Ježek: Chtěl bych
jen říci, že s tím návrhem souhlasím,
jen to bude o něco zdlouhavější, ale
ta myšlenka samotná je správná, s tou
souhlasím.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Kdo je tedy pro přijetí tohoto návrhu, ať
se příslušným způsobem vyjádří
v hlasování č. 313. Kdo je proti? Kdo se
zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
96 pro, 7 proti, 8 se zdrželo.
Nyní budeme hlasovat o předloženém návrhu
usnesení. Kdo je pro jeho přijetí včetně
schváleného pozměňovacího návrhu,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 314. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
112 pro, 1 proti, 1 se zdržel.
Děkuji panu poslanci Ježkovi a konstatuji, že
jsme projednali další bod našeho pořadu.
Dámy a pánové, není-li námitek,
přešli bychom k projednání bodu původně
označeného jako bod 22, což je
Návrh usnesení, který vám byl rozdán,
vypracoval předseda Poslanecké sněmovny pan
Milan Uhde. Prosím jej proto, aby návrh uvedl.
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, trochu
historie před tím, než přečtu
text, který vám předkládám.
Na počátku tohoto návrhu stál pan
poslanec Zbyšek Stodůlka, jenž se účastnil
smuteční slavnosti věnované mrtvým
vojákům, kteří v noci ze 14. na 15.
březen ve Frýdku-Místku kladli odpor německé
branné moci a takovým způsobem se vyslovili
pro to, aby se Československo bránilo a nevzdávalo
se okupantovi bez boje. Pan poslanec Kalus v průběhu
projednávání upozornil, že v rámci
někdejšího Československa nebyl tento
případ ojedinělý, že se i v Podkarpatské
Rusi takový ojedinělý hrdinský případ
stal.
Pan poslanec Stodůlka si představoval, že bychom
tohoto hrdinství příslušníků
naší armády, pravidelné armády,
která tím vyvracela pověru, že se Československo
nikdy a v ničem nebránilo, vzpomněli určitým
usnesením, ale protože jsme po určitých
poradách s dalšími kolegy poslanci dospěli
k názoru, že je mnoho hrdinských činů,
jichž by bylo potřebí vzpomenout, pokusil jsem
se formulovat poctu onomu dlouhému, mnoho desetiletí
trvajícímu období v podobě obecné.
Prosím, abyste vyslechli text, ke kterému jsem dospěl,
a abyste se potom k němu v rozpravě vyjádřili:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky, pamětliva statečných činů,
které v období ohrožení od 29. září
1938, za druhé světové války a v desetiletích
po ní vykonali občané našeho tehdejšího
státu jako stoupenci zachování nebo obnovy
demokracie a jako odpůrci cizích i domácích
násilných způsobů vlády, vědoma
si toho, že mnohé z těchto činů
nebyly po celé půlstoletí veřejně
doceněny, některé byly záměrně
zapomínány, některé pronásledovány
a jiné do obecné paměti vůbec nevstoupily,
připomíná sobě i všem spoluobčanům,
že se nositelé takových činů
stali mravní páteří novodobé
české společnosti, a ve vděčnosti
a úctě se sklání před jejich
odkazem a památkou."
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu předsedovi Milanu Uhdemu a dávám slovo
panu poslanci Zbyškovi Stodůlkovi.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane předsedo, vážené dámy, vážení
pánové, měl jsem tu čest, že
jsem byl pozván na vzpomínkový akt, který
k 56. výročí odporu kulometné roty
třetího praporu osmého pěšího
pluku slezského v Místku pořádala
frýdecká radnice, okresní úřad
spolu s organizacemi bojovníků za svobodu, obcí
legionářskou a dalšími odbojářskými
organizacemi.
Při této příležitosti mi bylo
připomenuto, že veškeré naše zákony,
veškerá uznání se týkají
období od 1. září 1939 do května
1945, s jedinou výjimkou, že zákon 255/1946
pamatuje na odškodnění těch příslušníků
stráže obrany státu, kteří padli,
nebo byli těžce zraněni.
Tehdy jsem si uvědomil, že fakticky nikdo v této
republice neocenil činnost těch, kdo věrni
ideálům demokracie a svobody, věrni ústavě
a jejím tradicím, dbali o ústavní
pořádek a územní celistvost republiky
v roce 1938 a těch, kteří 14. března
1939 ve večerních hodinách jako příslušníci
pravidelné armády kladli odpor cizí branné
moci, která v rozporu s tehdy platnými mezinárodními
úmluvami pronikla na území státu.
Úmyslně jsem se zaměřil pouze na území,
které je dnes územím České
republiky.
Pan předseda Uhde po konzultaci mi doporučil, abych
se pokusil přepracovat návrh i na další
skupiny. Toho já jsem nebyl schopen. To udělal on.
Mám zato, že je třeba v období, kdy
si připomínáme jednak ono nešťastné
výročí 15. března 1939 a současně
i výročí padesátiletého ukončení
války, je třeba, abychom tyto lidi, z nichž
mnozí se nikdy o žádné ocenění
nehlásili, alespoň vzpomenuli. Někteří
byli odměněni, někteří byli
odškodněni.
Rodiny některých byly alespoň částečně
odškodněny zákony. Je však mezi námi
dosud spousta těch, kteří se podíleli
jednak na rezistenci, jednak na ozbrojeném odporu, lidé,
kteří by se nikdy o tyto zásluhy nehlásili.
A především těm je třeba v této
době poděkovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Stodůlkovi. Otevírám rozpravu
k tomuto bodu, do které se přihlásil pan
poslanec Kalus. Připraví se paní poslankyně
Čelišová.
Poslanec Jaromír Kalus: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
milé kolegyně, vážení kolegové,
podnětem k mému krátkému vystoupení
byla vlastně první verze usnesení zpracovaná
panem kolegou Stodůlkou. Přesto, že v tuto
chvíli před námi leží verze nová,
komplexnější, považuji v rámci
určité historické pravdy a spravedlnosti
za nezbytné svůj příspěvek
přednést. (Ostatně před nedlouhým
časem, nedlouhou chvílí, zde kolega Gjurič
hovořil o jakémsi orvelovském mizení
z historie, takže chci připomenout cosi, co orvelovsky
z naší historie zmizelo.)
Neprávem se dosud traduje, že jediným místem,
kde Československá armáda kladla 14. března
1939, odpor byl Místek. Avšak už od časného
rána toho dne, sváděly československé
jednotky skutečně tvrdé boje s užitím
kulometů, obrněných vozidel, tanků
a děl s okupanty na východě republiky na
Podkarpatské Rusi. Tady samozřejmě nešlo
o okupanty německé, ale o maďarskou armádu
a ukrajinské povstalce. Urputné boje trvaly až
do 17. března, kdy se podařilo posledním
československým oddílům evakuovat
na Slovensko, do Polska a do Rumunska. Československé
ztráty činily přes 40 padlých, množství
raněných a zajatých, kteří
pak byli internováni v maďarských koncentračních
táborech. Ztráty vetřelců byly několikanásobně
vyšší, nejvíce však utrpělo
místní rusínské a ukrajinské
obyvatelstvo, neboť zajatí obránci byli hned
zastřeleni či popraveni při veřejných
popravách.
Skutečnost, že Podkarpatská Rus byla jednou
ze zemí předválečné Československé
republiky, se až donedávna příliš
nepřipomínala, protože by to mohlo narušovat
legendu o jejím připojení k Sovětskému
svazu. Tak se stalo, že bylo zapomenuto hrdinství
československých vojáků, četníků,
příslušníků finančních
stráží, policistů, státních
úředníků, železničářů
a všech členů jednotek stráže obrany
státu, kteří v těchto místech,
často s nasazením vlastních životů,
bránili v pohnutých dobách od října
1938 zájmy Československé republiky.
V říjnu 1938 získala Podkarpatská
Rus po příkladu Slovenska autonomii, a do čela
autonomní vlády byl posléze postaven Augustin
Vološin. Její území bylo značně
okleštěno tzv. vídenskou arbitráží
z 2. listopadu 1938. Maďarsku připadly i Užhorod
a Mukačevo, takže hlavním městem se
stal Chust. Šlo o nedílnou součást Československa
hájenou Československou armádou a jejími
dalšími složkami.
Při odvracení útoků maďarských
a polských diverzantů, kteří od října
1938 vnikali hluboko na Podkarpatskou Rus s cílem provádět
zde záškodnické akce a vyvolávat podmínky
pro připojení území k Maďarsku,
zahynulo či bylo zraněno nebo odvlečeno za
hranice několik desítek československých
obránců.
Teprve 15. března 1939 došlo k vyhlášení
úplné samostatnosti, tzv. Karpatské Ukrajiny
a československé úřady spolu s armádou
evakuovaly ze země, která byla vzápětí
obsazena maďarským vojskem. Stateční
obránci Podkarpatské Rusi se nikdy nedočkali
uznání. Jen někteří dostali
od československých úřadů ještě
v zimě 1938/39 děkovné dopisy. Poválečné
odškodnění bylo spíše jen symbolické,
většinou žádné. Mnozí přišli
o veškerý svůj majetek, který museli
ještě během války splácet, pokud
jej měli na půjčky. Není známo,
zda obdrželi státní vyznamenání
v akci, kterou Ministerstvo národní obrany a Ministerstvo
vnitra chystaly v roce 1947.
Tolik tedy krátké připomenutí nezanedbatelného
momentu naší moderní historie, kdy vojáci
Československé armády dokázali do
důsledků plnit slova své přísahy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kalusovi. Prosím paní poslankyni Čelišovou,
aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Soural.
Poslankyně Květoslava Čelišová:
Pane předsedající, dámy a pánové,
já bych uměla velice emotivně vystoupit v
této kauze při vzpomínce nad zbytečně
zmařenými životy druhou světovou válkou,
kdy milióny pokládaly své životy.
Zkusím spíše svým vystoupením
oživit paměť některým z nás,
a možná, i trochu sáhnout do svědomí
některým z nás.
Poslanecký klub KSČM, stejně jako občané,
které zde zastupujeme, si vždy vážil odkazu
a památky těch, kteří přinesli
oběti a položili život za osvobození vlasti
v letech druhé světové války. Mimo
jiné i proto, že velká část z
nich byli právě komunisté.
Nemůžeme proto souhlasit s předloženým
návrhem, který se snaží spojit tuto
vážnou problematiku s jednostranným a ideologickým
hodnocením dalšího poválečného
období. Proto nemůžeme předkládaný
návrh podpořit a předkládáme
svůj návrh usnesení, i při vědomí
toho, že víme, že nebude asi Poslaneckou sněmovnou
přijat:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky, pamětliva statečných činů,
které v období ohrožení od 29. září
1938 do konce druhé světové války
vykonali občané našeho tehdejšího
státu jako stoupenci zachování nebo obnovy
demokracie a jako odpůrci cizích i domácích
násilných způsobů vlády, vědoma
si toho, že mnohé z těchto činů
nebyly dosud veřejně doceněny, připomíná
sobě i všem spoluobčanům, že se
nositelé takových činů stali mravní
páteří novodobé české
společnosti a ve vděčnosti a úctě
se sklání před jejich odkazem a památkou.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Prosím pana poslance Sourala, aby se ujal slova.
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
nemám žádný návrh, pokud jde
o návrh deklarace, kterou projednáváme. Vnitřně
se s ní ztotožňuji a podporuji ji. Přesto
se domnívám, že by bylo žádoucí
a velice bych přivítal, kdybychom tento text doprovodili
usnesením nebo zvláštním bodem usnesení,
který by signalizoval vůli k určitému
konkrétnímu kroku. Tento krok si představuji
tak, že existuje řada otevřených a podle
mne aktuálních záležitostí, které
spojuji s 50. výročím konce druhé
světové války. Kdyby tato sněmovna
mohla učinit gesto, které by jednoznačně
vyjádřilo, že jsme připraveni konkrétně
nějakým způsobem k tomuto výročí
přispět. O čem hovořím?
V Lidicích existuje základ významného
památníku, památníku dětským
obětem války. Tento památník by měl
být otevřen u příležitosti 53.
výročí této tragédie. Bohužel
tento památník není dokončen. Částky,
které vyžaduje dokončení tohoto symbolu
13 milionů mrtvých dětí v době
druhé světové války, jsou nemalé
a občanské iniciativy, které se snaží
tyto částky získat, nemusí být
ve své snaze zcela úspěšné. Možná,
že by bylo žádoucí, aby Poslanecká
sněmovna svým usnesením vyjádřila
připravenost řešit tento problém a v
rámci bodu, který projednáváme, jednoznačně
řekla, že k překonání těchto
potíží by ráda přispěla.
Domnívám se proto, že by jako zvláštní
usnesení v rámci tohoto bodu mohlo být přijato
usnesení, které by znělo takto:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky, vědoma si významu dokončení
památníků dětských obětí
války v Lidicích, žádá rozpočtový
výbor a výbor pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu, aby
a) projednaly s Ministerstvem kultury a Ministerstvem financí
možné účinné formy podpory dokončení
památníku dětských obětí
války v Lidicích,
b) podaly Poslanecké sněmovně na nejbližší
schůzi zprávu o výsledcích tohoto
jednání s případným doporučením
dalšího postupu.
Návrh tohoto usnesení nás bezprostředně
k ničemu nezavazuje. Zavazuje nás pouze k tomu,
abychom se touto otázkou zabývali a abychom hledali
určité formy, které by mohly přispět
k dokončení památníku, který
již několik desítek let vzniká na území
obce Lidic. Myslím si, že by to bylo velice významné
a přinejmenším žádoucí gesto
vůči tomuto kroku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Souralovi. Dále se přihlásila
paní poslankyně Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo,
vážení kolegové, vážené
kolegyně, skutečně jsem se nikdy nedomnívala,
že bych k tomuto bodu vystupovala v rozpravě. Nicméně
jsem tak učinila, protože se přiznám,
že se mě velmi dotklo vystoupení paní
poslankyně Čelišové.
Musím říci trochu ze svého osobního
života. Narodila jsem se v městě Strakonicích
a léta bydlím v městě Plzni. To znamená,
že obě tato města byla osvobozena spojenci
západních vojsk, americkou armádou. Z tohoto
místa jasně prohlašuji, že není
pravda, že Komunistická strana si vždycky vážila
obětí druhé světové války
a svých padlých. Prostě to pravda není.
Ve městě Strakonice i v městě Plzni
jsem zažila, že lidé, kteří oslavovali
výročí osvobození svých měst,
byli zavíráni do vězení. Měla
jsem v příbuzenstvu lidi, kteří bojovali
na západní frontě, byli to angličtí
letci a v roce 1949 byli odsouzeni na doživotí. Tvrdím
tady, že to, co řekla paní poslankyně
Čelišová, pravda není. Komunistická
strana Československa si od roku 1948, dokonce tvrdím
od roku 1945 nevážila svých padlých,
brala to politicky, vážila si padlých jen z
jedné strany.
Hluboce mě to pobouřilo a cítím za
svoji povinnost toto sněmovně sdělit. Děkuji
vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Röschové. Prosím další
přihlášené do rozpravy - pan poslanec
Bílý.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, mám před sebou
návrh usnesení Poslanecké sněmovny,
se kterým souhlasím a chtěl bych ho také
hlasováním podpořit. Jde mi jenom o to, abychom
ho formálně upřesnili.
Myslím, že není třeba zde používat
opisování a říci přímo,
že vykonali občané československého
státu. Tedy za slova "vykonali občané
našeho tehdejšího státu" použít
"československého státu". To berte
jako můj první pozměňovací
návrh.
Potom vycházím z ústavy i z vašeho názoru,
který tady prezentujete jako většinový,
že jste byli občanskou společností,
proto si myslím, že slova "páteří
novodobé české společnosti" by
měla být nahrazena "společností
České republiky". Myslím, že Čechové
i Moravané mají vlastní mravní páteře.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Bílému. Hlásí se pan
poslanec Koronthály.
Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy
a pánové, moc se omlouvám, že takhle
pozdě vystupuji s replikou na to, co říkal
pan kolega Bíýy. Domnívám se, že
v tom případě by musel vyjmenovat všechny
občany České republiky, poněvadž
každý z nás má svou vlastní mravní
páteř v takovém případě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Koronthálymu. Uzavírám rozpravu,
do které se už nikdo další nehlásí.
Myslím, že budeme moci přistoupit k hlasování
nejprve o pozměňovacích návrzích,
potom o návrhu jako celku a potom o doplňovacím
návrhu dalšího bodu nebo nového usnesení
v rámci tohoto bodu tak, jak ho přednesl pan poslanec
Soural.
Prosím pana kolegu Stodůlku, který funguje
u tohoto bodu jako společný zpravodaj, aby se ujal
slova.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Děkuji. V
rozpravě vystoupil jako první pan kolega Kalus,
který nevznesl žádný pozměňovací
návrh. Jako další vystoupila kolegyně
Čelišová, která navrhla změnu
textu, resp. jiný text. Mám ho číst?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Přejete
si rekapitulaci pozměňovacího návrhu
nebo si pamatujeme, v čem spočívá
obměna - vypuštění a mírné
doplnění tohoto textu. Někteří
si přejí, aby přece jenom zazněl.