Čtvrtek 25. května 1995

3. den schůze (25. května 1995)

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 184 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr obrany V. Holáň, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, předseda NKÚ L. Voleník.

(Schůze zahájena v 9.22 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, milí hosté, z pověření předsedy Poslanecké sněmovny zahajuji přerušené jednání naší schůze, přeji vám dobré jitro.

Podle prezenční listiny je přítomno 92 poslanců, registračními kartami je nyní přihlášeno 75 poslanců, jsme usnášeníschopní, můžeme zahájit.

Nejprve mi dovolte, abych vás požádal o změnu pořadí 31. schůze Poslanecké sněmovny. Včera jsme si schválili, že dnes projednáme dva body pana ministra Skalického a budeme následně projednávat odpovědi na interpelace poslanců. Z důvodu jeho zranění se situace zkomplikovala, pan ministr se omlouvá s tím, že zítra bude k dispozici. Prosím tedy sněmovnu, aby odsouhlasila tuto změnu, že body 17 - zákon o Fondu národního majetku - a 18 - rozpočet Fondu národního majetku - se budou projednávat až zítra, v pátek dopoledne.

Stejně tak žádám sněmovnu o souhlas s tím, aby bod Odpovědi na interpelace byl přerušen před odpověďmi pana ministra Skalického a byl převeden přerušený bod také na zítra.

Kolega Karas má kartu č. 1, kartu náhradní. Kolega Přibáň má náhradní kartu č. 3, pan kolega Wagner kartu č. 4.

Dámy a pánové, zeptám se vás, kdo podporuje změnu programu. Jedná se o 88. hlasování.

Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Návrh byl přijat.

Pro bylo 84 poslanců, proti 2, zdrželo se 12 poslanců, nehlasovalo 19 poslanců.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté. Nejprve mi dovolte, abych se vrátil k informaci, kterou zde včera přednesl předseda Poslanecké sněmovny pan Milan Uhde ke zprávě o opatřeních předsedy Poslanecké sněmovny. Prosím vás o klid, neb následuje bod, který si vyžaduje, když už nic jiného, tak alespoň noblesu. Když ne noblesu, tak alespoň klid. Děkuji vám.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan poslanec Petr Lom oznámil dopisem ze dne 23. května 1995 předsedovi Poslanecké sněmovny, že se vzdává svého mandátu poslance. Důvodem pro jeho rozhodnutí je to, že byl pověřen funkcí vedoucího zastupitelského úřadu České republiky v hodnosti mimořádného a zplnomocněného velvyslance u prezidenta Francouzské republiky a funkcí stálého představitele České republiky při Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu se sídlem v Paříži. Výkon těchto náročných funkcí mu nedovoluje, aby nadále mohl zodpovědně vykonávat svůj poslanecký mandát.

Předseda Poslanecké sněmovny vzal na vědomí rezignaci dne 23. května 1995 a tímto dnem též mandát poslance Petra Loma zanikl. To je v souladu s článkem 24 Ústavy České republiky, s § 9 zákona o poslancích České národní rady a s § 36 a) našeho jednacího řádu. V té souvislosti předseda Poslanecké sněmovny vydal rozhodnutí, jímž na základě návrhu mandátového a imunitního výboru prohlásil podle § 49 odst. 5 zákona České národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, v platném znění, a v souladu s § 36 a) písm. d) zákona České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, nastoupení náhradníka pana Antonína Sochora na uprázdněný poslanecký mandát za Petra Loma, a to od 24. května 1995.

Pan poslanec Antonín Sochor je přítomen, a proto mi dovolte, abych vám jej představil. (Pan Sochor se představil.) Děkuji.

Vítám pana poslance Antonína Sochora do řad našeho poslaneckého sboru a přeji mu, aby se mu poslanecká práce dařila.

Podle článku 23 Ústavy České republiky poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní. Ze zákona se tak tedy děje na této schůzi a já se pouze ptám, zda nejsou námitky proti tomu, aby se tak stalo ihned. Nejsou. Děkuji.

Než přistoupíme ke složení slibu, chci připomenout, že podle čl. 25 písm. a) Ústavy České republiky mandát poslance zaniká odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Prosím nyní pana poslance Antonína Sochora, aby přistoupil ke složení slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny a pana předsedu Milana Uhdeho prosím, aby slib přijal. Zároveň prosím předsedkyni mandátového a imunitního výboru paní poslankyni Annu Röschovou, aby přečetla text slibu poslance, předepsaný Ústavou České republiky.

Poslankyně Anna Röschová: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Poslanec Antonín Sochor: Slibuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Paní poslankyně, páni poslanci, nyní budeme pokračovat podle schváleného programu.

Dalším bodem je

XVIII.

Volba člena výboru Fondu dětí a mládeže

Pan kolega Nečas má náhradní kartu č. 6, pan kolega Vraný má náhradní kartu č. 2. Prosím tedy pověřeného člena, zástupce ověřovatelů, aby nás seznámil s výsledkem druhého kola tajného hlasování. Paní kolegyně Matoušková se ujme slova.

Poslankyně Eva Matoušková: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s výsledkem tajného hlasování při volbě člena výboru Fondu dětí a mládeže. Jedná se o druhé kolo, druhou volbu. K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 105 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 104 platných lístků, 27 neplatných. Počet neodevzdaných lístků 1. Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto:

pro pana Jílka bylo odevzdáno 39 platných hlasů, pro pana Jiřího Ponikelského bylo odevzdáno 18 platných hlasů. Do funkce člena výboru Fondu dětí a mládeže nebyl nikdo zvolen. Do třetího kola postupují oba kandidáti a je možno přistoupit k hlasování ihned.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Protože je všechno připraveno k volbám, které začnou přesně v 9.30 a budou pokračovat tak, že skončí v 9.45, budou vydávány lístky s tím, že současně na žádost dvou klubů bude následovat půlhodinová přestávka k jednání klubů, takže se sejdeme k dalšímu bodu, kterými jsou interpelace v 10.15 hodin. Děkuji vám.

(Schůze přerušena v 9.32 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, budeme pokračovat v programu. Dalším bodem podle schváleného programu jsou interpelace, otázky a podněty poslanců Poslanecké sněmovny na členy vlády.

Nyní ještě dovolte, abych omluvil pana ministra zahraničních věcí, který se řádně písemně omluvil z jednání, neb ve dnech 25. - 27. května je na státní návštěvě Rumunské republiky.

Nyní dávám slovo vám, paní poslankyně a páni poslanci, abyste přednesli své interpelace, otázky či podněty na členy vlády.

Jako první se přihlásil pan kolega Vyvadil, dále je přihlášena paní kolegyně Mazalová a pan kolega Kavan.

XXVII.

Interpelace, otázky a podněty poslanců Poslanecké

sněmovny na členy vlády

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane ministerský předsedo, vážení členové vlády, vážená sněmovno. Rád bych se ve své interpelaci obrátil na vládu, na celou vládu České republiky a nikoli jen na jejího ministerského předsedu, ačkoli se domnívám, že kdybych se obrátil jenom na ministerského předsedu, odpovědi na interpelaci bych se nemusel obávat.

Žijeme dnes v takové době, že naše zahraniční vztahy musíme podrobovat pečlivému drobnohledu. Česká republika je malý stát a jako takový stát samozřejmě musí mít eminentní zájem na co nejlepších vztazích se svými sousedy a mimo vší pochybnost zejména pak se Spolkovou republikou Německo.

Vím, že v poslední době jsou velice četné kontakty nejen z německé strany ve vztahu k nám, ale i z naší strany ve vztahu k Německu. Problém je v jednom: hovoří se o tom, že pan spolkový kancléř Kohl má na počátku června vystoupit se zásadním prohlášením ve vztahu k odškodnění obětí fašismu. Já sám velice vítám tyto myšlenky, ale problém je takový, aby případná odpověď, případné vystoupení, které může být pozitivní ve smyslu odškodnění, neznehodnocovalo to, na čem je postavena doktrína naší zahraniční politiky.

Bohužel zde není přítomen pan ministr zahraničních věcí a v některých momentech já plně chápu jeho snahu navodit co nejlepší vztahy, ale na druhé straně si nejsem jist, zda možná tato snaha vždy má kýžený výsledek.

V souvislosti s Německem, v souvislosti s otázkou sudetských Němců jsou nastolovány čtyři základní problémy a já jakkoli znám z tisku a z prohlášení pana premiéra, si myslím, že v tomto ohledu není hlubokých rozporů mezi premiérem, většinou národa a i značnou částí této Poslanecké sněmovny, už si tak nejsem jist, jaká odpověď bude znít, když požádám celou vládu a navíc pak, a to je už otázka důležitější - my zde v této sněmovně o těchto otázkách také budeme jednat. A jsou to čtyři okruhy problémů, kde mám pocit, že musí být jednota nejenom ve vládě, ale měla by být i v Parlamentu.

První otázka - platnost či neplatnost Benešových dekretů. Pan ministerský předseda se k této otázce jednoznačně vyjádřil, nicméně vyjádřil se v tisku, vyjádřil se neoficiálně. Já bych si přál, aby k této otázce zaujala stanovisko vláda, zda vláda respektuje dekrety prezidenta Beneše, ale nejenom to, zda vláda nepokládá za změnitelné hodnocení těchto dekretů i ve smyslu morálním, jak bylo naznačeno. To za prvé.

Za druhé, v souvislosti s jednáním se zde hovořilo o tom, že snad znovu by měla být přehodnocena otázka, o co vlastně zde šlo, zda to byl odsun, transfer či Vertreibung - vyhnání.

Sám musím říci, že jsem kdysi velice vyčítal předchozí vládě, - a to je neodčinitelná chyba Jiřího Dientsbiera a spol. že při koncipování smlouvy s Německem se právě toto slůvko používalo. Domnívám se, že tato česká vláda by měla jednat jinak a měla by si být vědoma, že jsou historické axiomy, které jsou nezměnitelné. Nikdo nepopírá, že docházelo i k mnoha utrpením, možná osobním utrpením, ale - a to je otázka číslo tři - zda vláda je si vědoma otázek, příčin a následků. Kdyby nebylo zrůdné, zrůdné! 2. světové války, kdyby nebylo pádu německých fašistů, nikdy by nedocházelo k tom u, co následovalo. Každý následek má svou příčinu. A já bych si přál, aby i tato otázka byla jednoznačně zodpovězena.

S tím souvisí ještě jedna věc. My někdy dneska hodnotíme věci z pozic uplynulých 50 let. Vše se změnilo, ale já si nedovedu představit jakoukoliv vládu v té době i dokonce kdyby Agrární strana nebyla zrušena, jakoukoliv, aby byla schopna toho dosáhnout, že zde na tomto malém prostoru budou žít v té době ony 3 miliony Němců a zde i Češi. Ta věc prostě v té době byla politicky neúnosná a administrativně nevykonatelná. Z těchto důvodů odsun byl nevyhnutelný, a byl-li nevyhnutelný, byl nezbytný, a byl-li nezbytný, nelze nikdy použít slovo "vyhnání".

Konečně čtvrtá otázka s tím souvisí: Objevují se názory - a nemohu říci, že by byly z úst pana ministerského předsedy, protože on se vyjadřuje briskně a jasně - dvojího občanství. Jsem rád, že pan ministerský předseda k tomu zaujímá jasné stanovisko, ale přál bych si, aby k tom u zaujala jasné stanovisko vláda jako celek, případně včetně svého resortního ministra. Prostě, myslím si, že otázka dvojího občanství též není možná.

Vím, že v této sněmovně, když se nastolí německá otázka, často se to použije v tom ohledu - "Někdo si tady nepřeje dobré vztahy".

Přiznávám, že patřím k těm, kdo velmi touží, aby vztahy s Německem byly co nejlepší. Snad mi dá i pan ministerský předseda za pravdu, že konkrétně v Německu sociální demokracie patří k těm stranám - a já osobně jsem to tam zažil - které ve vztahu k českým národním zájmům jsou, řekl bych, nejpříznivější. Jsem pro to mít co nejužší vztahy, ale obávám se jednoho - to, že se zde hovoří o odškodnění určitých kategorií, tak se obávám, aby to nebylo vykoupeno tím, že sklouzneme pod určitou hranici.

Už jsem řekl, že bych si přál, aby vláda zaujala jednoznačné stanovisko, ale přiznávám, že mi nejde ani o vládu, i když také, ale jde mi o tento parlament. O odpovědi na interpelaci se bude hlasovat. Ono se zpravidla hlasuje tak, že leckdy leckdo ani neví, o čem hlasuje. Ale přiznávám, že až se bude o odpovědi na tuto interpelaci hlasovat, budu velice bedlivě sledovat, jak právě ti poslanci, u kterých mám určitou pochybnost, hlasují. To nebude formální souhlas s odpovědí vlády, to bude zároveň i souhlas obsahový, tzn. bude-li to souhlas obsahový, nemůže být třeba za týden změněno toto vyjádřeni co do obsahu. Tolik tedy tato otázka. Prosím, aby k ní bylo přistupováno tak, že je to nejen odpověď pana ministerského předsedy, ale aby to byla odpověď vlády.

Druhá interpelace už je přímo jen na pana ministerského předsedu. V tisku velice správně, velice pregnantně a velice briskně konstatoval, že dny Fondu národního majetku by měly být sečteny. Já sám se domnívám, že v tomto ohledu nastává všeobecná shoda, že to, co dnes představuje Fond národního majetku, je nepochybně neosocialistická perestrojková organizace, organizace, kde je to úřad se stovkami úředníků placenými na úrovni špičkových bankéřů, nepočítaje v to tantiémy za zasedání v orgánech akciových společností. Ale nejen to. Parkinsonovy zákony povedou k tomu, že oni budou chtít reprodukovat tuto činnost a nebudou ji chtít nikdy skončit. Přiznávám, že dokud byl v čele pan Tomáš Ježek, k němuž asi každý rozumný člověk měl hluboký respekt, neviděl jsem ty věci v té ostrosti. Ale v situaci, kdy se objeví určité úvahy, jak naložit s Telecomem a předseda Fondu národního majetku řekne, že pokud by se tato agenda podřídila pod nějaké ministerstvo, jednalo by se o znárodnění, tak mě mrazí. Fond národního majetku není ničím jiným než pouhým správcem a ne vlastníkem. A proto, přátelé, se domnívám, že je zapotřebí urychleně zrušit Fond národního majetku do té doby, dokud ještě je možné ze státního majetku cosi zachovat.

Já prosím pana ministerského předsedu, aby nejen to, co možná vyjádřil už v nějakých vystoupeních, ale aby se vyjádřil závazně také k této otázce, jaké je stanovisko vlády k osudu Fondu národního majetku. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jedno technické sdělení. Pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 5. paní poslankyně Čelišová náhradní kartu č. 8, pan poslanec Rubáš náhradní kartu č. 9 a pan poslanec Kalvoda náhradní kartu č. 10.

Slova se ujme paní kolegyně Mazalová, připraví se pan kolega Kavan.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, moje interpelace směřuje současně k Ministerstvu vnitra, Ministerstvu spravedlnosti, Ministerstvu zdravotnictví a samozřejmě i k panu premiérovi.

Dovolila bych si oslovit pana ministra vnitra, tomu dávám přednost z těch důvodů, že včera pronesl krásnou památnou větu, že jeho ministerstvo nikdy nespí. Já tomu hluboce věřím, a proto se na něj obracím. Vážený pane ministře, obracím se na Vás s dotazem, jak hodlá Vaše ministerstvo, samozřejmě ve spolupráci s příslušnými ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti, vyřešit stále citlivější a bolavější situaci v oblasti šíření nákazy pohlavně přenosnými chorobami, jak hodlá zabránit ohrožení kvality naší mladé populace, dětí a problémů s tím souvisejících, tj. trestnou činností, která se nabaluje na prostituci.

Jak všichni víme, na zasedání vlády České republiky dne 16. 11. 1994 byl odmítnut návrh speciálního zákona o některých opatřeních k regulaci prostituce, který vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR. Vláda míní, že tento jev nemusí být omezován zvláštním zákonem, ale že bude stačit, když budou prostituci regulovat ustanovení, jež se zanesou do novel některých jiných zákonů. Podle pana premiéra vlády ČR má být novelizován především zákon o obcích, ale také některé právní normy daňové a zdravotnické. Mám pocit, že se velmi hluboce mýlí a že to nestačí. Dle novely zákona o obecní policii, kterou podpořila vláda, by příslušníci policie mohli zastavovat vozidla, která poruší dopravní předpisy. Příslušníci by dále mohli volně vstupovat v rámci své služby do živnostenských provozoven a omezit pohyb agresivních osob před předáním policii. Toť vše.

Prostitutky se při své práci nechovají agresivně, pokud si to ovšem nevyžaduje zákazník. Pak to mají v popisu práce. Zákazník nemá důvod je policii předávat. Novela zákona o obcích, která má vyhláškami vymezovat, kde prostituci ano a kde ne, je k ničemu. Stejně tak pokuty do výše 30 000 Kč, které mohou být jakkoli vysoké, jsou však naprosto nevymahatelné. Sami tvůrci zákona si již dopředu uklidňují svědomí v důvodové zprávě větou (cituji) "Prostituce je sociálně patologický jev, který dle historických zkušeností nelze vymýtit." Konec citátu.

Za komunistů, jak naříkají zoufalí lékaři venerologové, stačily dva paragrafy: § 203 trestního zákona, na jehož základě byly postihovány jen ty prostitutky, které neměly řádný pracovní poměr, § 10 trestního zákona č. 150/1969 Sb., kam nepochybně spadala prostituce jako nekalý způsob obživy. Také nynější mimořádné rozšíření prostituce se dává do souvislosti s vypuštěním trestného činu příživnictví § 203 trestního zákona atd. atd. Máme sice dalších několik právních norem, které prostituci v České republice reflektují - zákon 241/1922 o potírání pohlavních chorob a zákon 200/1990 Sb., o přestupcích. Podle platného práva v České republice je u nás prostituce zakázána, ale nikoliv trestná. Lze ji tedy stíhat pouze někdy jako přestupek. Současné právní úpravy jsou nedostatečné a při prováděných změnách v oblasti zdravotnictví, privatizaci, vznikají obavy v řadách odborníků z oboru venerologie z prudkého nárůstu pohlavně přenosných chorob, zvláště když jsou tyto změny prováděny rozpadem dříve perfektně fungující sítě venerologických pracovišť a rušením míst kvalifikovaných depistážních sester.

Přitom boj s prostitucí má svou historii a vždy v našich zemích měl racionální charakter. V současnosti se bez analogie s minulostí před tímto problémem, který je těsně svázán s organizovaným zločinem, totálně zavírají oči a ignoruje se. Jediná slabá novelka zákona o obcích - toť vše. Vláda se již nadále tímto nehodlá zabývat. To jsem si přečetla v masmédiích.

"Situace je neúnosná a není možné, aby pokračovala dále", prohlásil pan premiér Klaus a svolal mimořádnou poradu, ovšem nikoliv k tomuto celospolečenskému problému, ale k vraždám s rasistickým podtextem. Ačkoliv i zde je patrná souvislost! Dle slov vedoucí Národní referenční laboratoře paní Brůčkové jsou stejné podmínky v České republice ve srovnání s rozvojovými zeměmi jihovýchodní Asie - živelný nárůst prostituce a nízká životní úroveň (Mladá fronta Dnes 28. 4. 1995). Za zdroj nákazy označuje především toxikomanii a prostituci. V Asii se prostitutky podílejí z poloviny na šíření chorob (už nejen homosexuálové), stejné nebezpečí hrozí i naší republice.

Ke konci března je v České republice registrováno už 219 HIV pozitivních. Za první čtvrtletí přibylo 16 nových případů a další nárůst se očekává, nejvíce v severních Čechách, u silničních tahů a v pohraničí. Skutečný počet nakažených se však odhaduje až patnáctkrát větší.

Jen pro srovnání:

březen 1993 - evidováno 5,9 případů na 1 milion obyvatel

březen 1994 - evidováno 12,6 případů na 1 milion obyvatel

březen 1995 - evidováno 21,1 případů na 1 milion obyvatel.

Pořadí samozřejmě vede vítězná Praha (114,8), střední Čechy mají 14,3 a jižní Morava 6,3.

Od března 1993 počet lidí nakažených virem vzrostl o polovinu, v severních Čechách se zdvojnásobil.

Opatření: Na hraničních přechodech budou zdravotníci rozdávat letáky a kondomy. Připomíná mi to let balónem bývalého ministra zdravotnictví pana Bojara nad Prahou, který také rozhazoval ochranné prostředky a také to bylo platné promiňte mi - jako mrtvému noha.

22 kg vážil materiál, který Česká dermatovenerologická společnost zpracovala, expertně posoudila, obhajovala na různých sezeních, pracovala na podhlášenosti venerických onemocnění. Kolik kg nebo tun materiálů je ještě potřeba, aby si vláda uvědomila tu obrovskou absenci zřetelné zdravotní politiky státu?

Od 50. let se v České republice nevyskytovaly případy vrozené syfilitidy. Dnes, v posledních dvou letech, se v České republice opět začínají rodit děti postižené vrozenou syfilitidou a dokonce kapavkou, přestože si odborníci již mysleli, že tato nemoc je u nás zlikvidována. Nemusím připomínat, že syfilis nechává trvalé následky na duševních schopnostech i vzhledu dětí.

Jaká bude mladá generace v naší republice, to záleží na nás, jak ji budeme pěstovat, chránit, jak o ni budeme pečovat.

Než vznikla privátní zdravotnická zařízení " museli lékaři hlásit každého nemocného s pohlavní chorobou. Privátní ordinace tuto práci nedodržují, je navíc.

V současné době jsou na kompetentních místech Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví i našeho parlamentu všechny potřebné podklady ke schválení či novelizaci předpisů, a to v různých verzích. Díky vztahu a zodpovědnosti lékařů - odborníků a depistážních sester (kterých však stále ubývá, nejsou finanční prostředky na jejich práci) není situace na okresech zatím katastrofická a stav se daří udržet na odpovídající úrovni. Řešit se však musí, a to rychle. Nebo budeme čekat, až zase přijde někdo z WHO, aby nás upozornil, že situace je neúnosná a musí se řešit?

Za pět let se nám podařilo rozbít zavedenou venerologickou síť, zlikvidovat téměř většinu odborně proškolených specializovaných depistážních sester, ztratit absolutní přehled o počtu sledovaných pohlavně přenosných chorob.

Prostituci bereme jako nutnou daň demokracie a svobody, ačkoliv samy prostitutky volají po nějakém řádu a pravidlech. Tváříme se, jako by u nás neexistovala, a proto ji celou dobu neřešíme. Připomíná mi to myš, která si dá na hlavu papírový pytlík a myslí si, že je neviditelná. Ale problém tu je a začíná silně zapáchat. Vyřešme ho tedy, než se staneme smetištěm Evropy.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Jedno technické sdělení. Pan poslanec Novák má náhradní kartu číslo 12. Slova se ujme kolega Kavan, připraví se kolega Votava.

Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, interpeluji teprve tehdy, když vyčerpám všechny možnosti v běžném pracovním pořádku. Dnes si dovolím opět interpelovat pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa.

Vážený pane ministře, žádám vás, abyste prošetřil v rámci kompetence svého resortu poměry na základní škole T. G. Masaryka v Blansku, ulice Rodkovského, která má právní subjektivitu. Nebudu zde zdržovat sněmovnu svým čtením a jako podklad k této interpelaci přikládám 7 listů formátu A4.

Jak jsem již předeslal, snažím se vždy vyčerpat osobním kontaktem i jinak všechny obvyklé lidské běžné postupy. Proto jsem nucen v tuto chvíli interpelovat pana předsedu vlády České republiky, váženého docenta Ing. Klause, CSc., ve věci postupu ministra školství pana Ivana Pilipa.

Vážený pane předsedo vlády, dne 20. dubna 1995 jsem z tohoto místa interpeloval váženého pana ministra Pilipa. Interpelace je uvedena v tisku 1694 pod číslem 30. l. 02. Do dnešního dne mi pan ministr Pilip neodpověděl, i když jsem mu v úterý tuto záležitost připomínal a on přislíbil, že věci zařídí.

Žádám vás, pane předsedo vlády, abyste vyzval pana ministra Ivana Pilipa k odstoupení z funkce pro porušení Ústavy České republiky, článku 53 odst. 2. Česká republika je naším společným státem, státem národa českého a národa moravského. Na závěr bych řekl jedno staré české přísloví, že ryba smrdí od hlavy.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Votava, připraví se kolega Kraus.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP