Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
184 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády V. Klaus, místopředseda vlády
J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr
zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr životního prostředí F. Benda,
ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek,
ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství
K. Dyba, ministr obrany V. Holáň, ministr I. Němec,
ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství,
mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr
zdravotnictví L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml,
ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid,
ministr práce a sociálních věcí
J. Vodička, předseda NKÚ L. Voleník.
(Schůze zahájena v 9.22 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážení
páni poslanci, vážené paní poslankyně,
milí hosté, z pověření předsedy
Poslanecké sněmovny zahajuji přerušené
jednání naší schůze, přeji
vám dobré jitro.
Podle prezenční listiny je přítomno
92 poslanců, registračními kartami je nyní
přihlášeno 75 poslanců, jsme usnášeníschopní,
můžeme zahájit.
Nejprve mi dovolte, abych vás požádal o změnu
pořadí 31. schůze Poslanecké sněmovny.
Včera jsme si schválili, že dnes projednáme
dva body pana ministra Skalického a budeme následně
projednávat odpovědi na interpelace poslanců.
Z důvodu jeho zranění se situace zkomplikovala,
pan ministr se omlouvá s tím, že zítra
bude k dispozici. Prosím tedy sněmovnu, aby odsouhlasila
tuto změnu, že body 17 - zákon o Fondu národního
majetku - a 18 - rozpočet Fondu národního
majetku - se budou projednávat až zítra, v
pátek dopoledne.
Stejně tak žádám sněmovnu o souhlas
s tím, aby bod Odpovědi na interpelace byl přerušen
před odpověďmi pana ministra Skalického
a byl převeden přerušený bod také
na zítra.
Kolega Karas má kartu č. 1, kartu náhradní.
Kolega Přibáň má náhradní
kartu č. 3, pan kolega Wagner kartu č. 4.
Dámy a pánové, zeptám se vás,
kdo podporuje změnu programu. Jedná se o 88. hlasování.
Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat.
Pro bylo 84 poslanců, proti 2, zdrželo se 12 poslanců,
nehlasovalo 19 poslanců.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, milí hosté. Nejprve mi dovolte,
abych se vrátil k informaci, kterou zde včera přednesl
předseda Poslanecké sněmovny pan Milan Uhde
ke zprávě o opatřeních předsedy
Poslanecké sněmovny. Prosím vás o
klid, neb následuje bod, který si vyžaduje,
když už nic jiného, tak alespoň noblesu.
Když ne noblesu, tak alespoň klid. Děkuji vám.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, pan poslanec Petr Lom oznámil dopisem
ze dne 23. května 1995 předsedovi Poslanecké
sněmovny, že se vzdává svého
mandátu poslance. Důvodem pro jeho rozhodnutí
je to, že byl pověřen funkcí vedoucího
zastupitelského úřadu České
republiky v hodnosti mimořádného a zplnomocněného
velvyslance u prezidenta Francouzské republiky a funkcí
stálého představitele České
republiky při Organizaci spojených národů
pro výchovu, vědu a kulturu se sídlem v Paříži.
Výkon těchto náročných funkcí
mu nedovoluje, aby nadále mohl zodpovědně
vykonávat svůj poslanecký mandát.
Předseda Poslanecké sněmovny vzal na vědomí
rezignaci dne 23. května 1995 a tímto dnem též
mandát poslance Petra Loma zanikl. To je v souladu s článkem
24 Ústavy České republiky, s § 9 zákona
o poslancích České národní
rady a s § 36 a) našeho jednacího řádu.
V té souvislosti předseda Poslanecké sněmovny
vydal rozhodnutí, jímž na základě
návrhu mandátového a imunitního výboru
prohlásil podle § 49 odst. 5 zákona České
národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách
do České národní rady, v platném
znění, a v souladu s § 36 a) písm. d)
zákona České národní rady č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
nastoupení náhradníka pana Antonína
Sochora na uprázdněný poslanecký mandát
za Petra Loma, a to od 24. května 1995.
Pan poslanec Antonín Sochor je přítomen,
a proto mi dovolte, abych vám jej představil. (Pan
Sochor se představil.) Děkuji.
Vítám pana poslance Antonína Sochora do řad
našeho poslaneckého sboru a přeji mu, aby se
mu poslanecká práce dařila.
Podle článku 23 Ústavy České
republiky poslanec složí slib na první schůzi
Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.
Ze zákona se tak tedy děje na této schůzi
a já se pouze ptám, zda nejsou námitky proti
tomu, aby se tak stalo ihned. Nejsou. Děkuji.
Než přistoupíme ke složení slibu,
chci připomenout, že podle čl. 25 písm.
a) Ústavy České republiky mandát poslance
zaniká odepřením slibu nebo složením
slibu s výhradou.
Prosím nyní pana poslance Antonína Sochora,
aby přistoupil ke složení slibu do rukou předsedy
Poslanecké sněmovny a pana předsedu Milana
Uhdeho prosím, aby slib přijal. Zároveň
prosím předsedkyni mandátového a imunitního
výboru paní poslankyni Annu Röschovou, aby
přečetla text slibu poslance, předepsaný
Ústavou České republiky.
Poslankyně Anna Röschová: Slibuji věrnost
České republice. Slibuji, že budu zachovávat
její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest,
že svůj mandát budu vykonávat v zájmu
všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí.
Poslanec Antonín Sochor: Slibuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Paní poslankyně, páni poslanci, nyní
budeme pokračovat podle schváleného programu.
Dalším bodem je
Pan kolega Nečas má náhradní kartu
č. 6, pan kolega Vraný má náhradní
kartu č. 2. Prosím tedy pověřeného
člena, zástupce ověřovatelů,
aby nás seznámil s výsledkem druhého
kola tajného hlasování. Paní kolegyně
Matoušková se ujme slova.
Poslankyně Eva Matoušková: Dámy
a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila
s výsledkem tajného hlasování při
volbě člena výboru Fondu dětí
a mládeže. Jedná se o druhé kolo, druhou
volbu. K volbě bylo ověřovateli převzato
200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno
105 hlasovacích lístků. Odevzdáno
bylo 104 platných lístků, 27 neplatných.
Počet neodevzdaných lístků 1. Pro
navržené kandidáty byly hlasy odevzdány
takto:
pro pana Jílka bylo odevzdáno 39 platných
hlasů, pro pana Jiřího Ponikelského
bylo odevzdáno 18 platných hlasů. Do funkce
člena výboru Fondu dětí a mládeže
nebyl nikdo zvolen. Do třetího kola postupují
oba kandidáti a je možno přistoupit k hlasování
ihned.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Protože je všechno připraveno k volbám,
které začnou přesně v 9.30 a budou
pokračovat tak, že skončí v 9.45, budou
vydávány lístky s tím, že současně
na žádost dvou klubů bude následovat
půlhodinová přestávka k jednání
klubů, takže se sejdeme k dalšímu bodu,
kterými jsou interpelace v 10.15 hodin. Děkuji vám.
(Schůze přerušena v 9.32 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy
a pánové, budeme pokračovat v programu. Dalším
bodem podle schváleného programu jsou interpelace,
otázky a podněty poslanců Poslanecké
sněmovny na členy vlády.
Nyní ještě dovolte, abych omluvil pana ministra
zahraničních věcí, který se
řádně písemně omluvil z jednání,
neb ve dnech 25. - 27. května je na státní
návštěvě Rumunské republiky.
Nyní dávám slovo vám, paní
poslankyně a páni poslanci, abyste přednesli
své interpelace, otázky či podněty
na členy vlády.
Jako první se přihlásil pan kolega Vyvadil,
dále je přihlášena paní kolegyně
Mazalová a pan kolega Kavan.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený
pane ministerský předsedo, vážení
členové vlády, vážená
sněmovno. Rád bych se ve své interpelaci
obrátil na vládu, na celou vládu České
republiky a nikoli jen na jejího ministerského předsedu,
ačkoli se domnívám, že kdybych se obrátil
jenom na ministerského předsedu, odpovědi
na interpelaci bych se nemusel obávat.
Žijeme dnes v takové době, že naše
zahraniční vztahy musíme podrobovat pečlivému
drobnohledu. Česká republika je malý stát
a jako takový stát samozřejmě musí
mít eminentní zájem na co nejlepších
vztazích se svými sousedy a mimo vší
pochybnost zejména pak se Spolkovou republikou Německo.
Vím, že v poslední době jsou velice
četné kontakty nejen z německé strany
ve vztahu k nám, ale i z naší strany ve vztahu
k Německu. Problém je v jednom: hovoří
se o tom, že pan spolkový kancléř Kohl
má na počátku června vystoupit se
zásadním prohlášením ve vztahu
k odškodnění obětí fašismu.
Já sám velice vítám tyto myšlenky,
ale problém je takový, aby případná
odpověď, případné vystoupení,
které může být pozitivní ve smyslu
odškodnění, neznehodnocovalo to, na čem
je postavena doktrína naší zahraniční
politiky.
Bohužel zde není přítomen pan ministr
zahraničních věcí a v některých
momentech já plně chápu jeho snahu navodit
co nejlepší vztahy, ale na druhé straně
si nejsem jist, zda možná tato snaha vždy má
kýžený výsledek.
V souvislosti s Německem, v souvislosti s otázkou
sudetských Němců jsou nastolovány
čtyři základní problémy a já
jakkoli znám z tisku a z prohlášení
pana premiéra, si myslím, že v tomto ohledu
není hlubokých rozporů mezi premiérem,
většinou národa a i značnou částí
této Poslanecké sněmovny, už si tak
nejsem jist, jaká odpověď bude znít,
když požádám celou vládu a navíc
pak, a to je už otázka důležitější
- my zde v této sněmovně o těchto
otázkách také budeme jednat. A jsou to čtyři
okruhy problémů, kde mám pocit, že musí
být jednota nejenom ve vládě, ale měla
by být i v Parlamentu.
První otázka - platnost či neplatnost Benešových
dekretů. Pan ministerský předseda se k této
otázce jednoznačně vyjádřil,
nicméně vyjádřil se v tisku, vyjádřil
se neoficiálně. Já bych si přál,
aby k této otázce zaujala stanovisko vláda,
zda vláda respektuje dekrety prezidenta Beneše, ale
nejenom to, zda vláda nepokládá za změnitelné
hodnocení těchto dekretů i ve smyslu morálním,
jak bylo naznačeno. To za prvé.
Za druhé, v souvislosti s jednáním se zde
hovořilo o tom, že snad znovu by měla být
přehodnocena otázka, o co vlastně zde šlo,
zda to byl odsun, transfer či Vertreibung - vyhnání.
Sám musím říci, že jsem kdysi
velice vyčítal předchozí vládě,
- a to je neodčinitelná chyba Jiřího
Dientsbiera a spol. že při koncipování
smlouvy s Německem se právě toto slůvko
používalo. Domnívám se, že tato
česká vláda by měla jednat jinak a
měla by si být vědoma, že jsou historické
axiomy, které jsou nezměnitelné. Nikdo nepopírá,
že docházelo i k mnoha utrpením, možná
osobním utrpením, ale - a to je otázka číslo
tři - zda vláda je si vědoma otázek,
příčin a následků. Kdyby nebylo
zrůdné, zrůdné! 2. světové
války, kdyby nebylo pádu německých
fašistů, nikdy by nedocházelo k tom u, co následovalo.
Každý následek má svou příčinu.
A já bych si přál, aby i tato otázka
byla jednoznačně zodpovězena.
S tím souvisí ještě jedna věc.
My někdy dneska hodnotíme věci z pozic uplynulých
50 let. Vše se změnilo, ale já si nedovedu
představit jakoukoliv vládu v té době
i dokonce kdyby Agrární strana nebyla zrušena,
jakoukoliv, aby byla schopna toho dosáhnout, že zde
na tomto malém prostoru budou žít v té
době ony 3 miliony Němců a zde i Češi.
Ta věc prostě v té době byla politicky
neúnosná a administrativně nevykonatelná.
Z těchto důvodů odsun byl nevyhnutelný,
a byl-li nevyhnutelný, byl nezbytný, a byl-li nezbytný,
nelze nikdy použít slovo "vyhnání".
Konečně čtvrtá otázka s tím
souvisí: Objevují se názory - a nemohu říci,
že by byly z úst pana ministerského předsedy,
protože on se vyjadřuje briskně a jasně
- dvojího občanství. Jsem rád, že
pan ministerský předseda k tomu zaujímá
jasné stanovisko, ale přál bych si, aby k
tom u zaujala jasné stanovisko vláda jako celek,
případně včetně svého
resortního ministra. Prostě, myslím si, že
otázka dvojího občanství též
není možná.
Vím, že v této sněmovně, když
se nastolí německá otázka, často
se to použije v tom ohledu - "Někdo si tady nepřeje
dobré vztahy".
Přiznávám, že patřím k
těm, kdo velmi touží, aby vztahy s Německem
byly co nejlepší. Snad mi dá i pan ministerský
předseda za pravdu, že konkrétně v Německu
sociální demokracie patří k těm
stranám - a já osobně jsem to tam zažil
- které ve vztahu k českým národním
zájmům jsou, řekl bych, nejpříznivější.
Jsem pro to mít co nejužší vztahy, ale
obávám se jednoho - to, že se zde hovoří
o odškodnění určitých kategorií,
tak se obávám, aby to nebylo vykoupeno tím,
že sklouzneme pod určitou hranici.
Už jsem řekl, že bych si přál,
aby vláda zaujala jednoznačné stanovisko,
ale přiznávám, že mi nejde ani o vládu,
i když také, ale jde mi o tento parlament. O odpovědi
na interpelaci se bude hlasovat. Ono se zpravidla hlasuje tak,
že leckdy leckdo ani neví, o čem hlasuje. Ale
přiznávám, že až se bude o odpovědi
na tuto interpelaci hlasovat, budu velice bedlivě sledovat,
jak právě ti poslanci, u kterých mám
určitou pochybnost, hlasují. To nebude formální
souhlas s odpovědí vlády, to bude zároveň
i souhlas obsahový, tzn. bude-li to souhlas obsahový,
nemůže být třeba za týden změněno
toto vyjádřeni co do obsahu. Tolik tedy tato otázka.
Prosím, aby k ní bylo přistupováno
tak, že je to nejen odpověď pana ministerského
předsedy, ale aby to byla odpověď vlády.
Druhá interpelace už je přímo jen na
pana ministerského předsedu. V tisku velice správně,
velice pregnantně a velice briskně konstatoval,
že dny Fondu národního majetku by měly
být sečteny. Já sám se domnívám,
že v tomto ohledu nastává všeobecná
shoda, že to, co dnes představuje Fond národního
majetku, je nepochybně neosocialistická perestrojková
organizace, organizace, kde je to úřad se stovkami
úředníků placenými na úrovni
špičkových bankéřů, nepočítaje
v to tantiémy za zasedání v orgánech
akciových společností. Ale nejen to. Parkinsonovy
zákony povedou k tomu, že oni budou chtít reprodukovat
tuto činnost a nebudou ji chtít nikdy skončit.
Přiznávám, že dokud byl v čele
pan Tomáš Ježek, k němuž asi každý
rozumný člověk měl hluboký
respekt, neviděl jsem ty věci v té ostrosti.
Ale v situaci, kdy se objeví určité úvahy,
jak naložit s Telecomem a předseda Fondu národního
majetku řekne, že pokud by se tato agenda podřídila
pod nějaké ministerstvo, jednalo by se o znárodnění,
tak mě mrazí. Fond národního majetku
není ničím jiným než pouhým
správcem a ne vlastníkem. A proto, přátelé,
se domnívám, že je zapotřebí
urychleně zrušit Fond národního majetku
do té doby, dokud ještě je možné
ze státního majetku cosi zachovat.
Já prosím pana ministerského předsedu,
aby nejen to, co možná vyjádřil už
v nějakých vystoupeních, ale aby se vyjádřil
závazně také k této otázce,
jaké je stanovisko vlády k osudu Fondu národního
majetku. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jedno technické
sdělení. Pan poslanec Gross má náhradní
kartu č. 5. paní poslankyně Čelišová
náhradní kartu č. 8, pan poslanec Rubáš
náhradní kartu č. 9 a pan poslanec Kalvoda
náhradní kartu č. 10.
Slova se ujme paní kolegyně Mazalová, připraví
se pan kolega Kavan.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
moje interpelace směřuje současně
k Ministerstvu vnitra, Ministerstvu spravedlnosti, Ministerstvu
zdravotnictví a samozřejmě i k panu premiérovi.
Dovolila bych si oslovit pana ministra vnitra, tomu dávám
přednost z těch důvodů, že včera
pronesl krásnou památnou větu, že jeho
ministerstvo nikdy nespí. Já tomu hluboce věřím,
a proto se na něj obracím. Vážený
pane ministře, obracím se na Vás s dotazem,
jak hodlá Vaše ministerstvo, samozřejmě
ve spolupráci s příslušnými ministerstvy
zdravotnictví a spravedlnosti, vyřešit stále
citlivější a bolavější situaci
v oblasti šíření nákazy pohlavně
přenosnými chorobami, jak hodlá zabránit
ohrožení kvality naší mladé populace,
dětí a problémů s tím souvisejících,
tj. trestnou činností, která se nabaluje
na prostituci.
Jak všichni víme, na zasedání vlády
České republiky dne 16. 11. 1994 byl odmítnut
návrh speciálního zákona o některých
opatřeních k regulaci prostituce, který vypracovalo
Ministerstvo spravedlnosti ČR. Vláda míní,
že tento jev nemusí být omezován zvláštním
zákonem, ale že bude stačit, když budou
prostituci regulovat ustanovení, jež se zanesou do
novel některých jiných zákonů.
Podle pana premiéra vlády ČR má být
novelizován především zákon o
obcích, ale také některé právní
normy daňové a zdravotnické. Mám pocit,
že se velmi hluboce mýlí a že to nestačí.
Dle novely zákona o obecní policii, kterou podpořila
vláda, by příslušníci policie
mohli zastavovat vozidla, která poruší dopravní
předpisy. Příslušníci by dále
mohli volně vstupovat v rámci své služby
do živnostenských provozoven a omezit pohyb agresivních
osob před předáním policii. Toť
vše.
Prostitutky se při své práci nechovají
agresivně, pokud si to ovšem nevyžaduje zákazník.
Pak to mají v popisu práce. Zákazník
nemá důvod je policii předávat. Novela
zákona o obcích, která má vyhláškami
vymezovat, kde prostituci ano a kde ne, je k ničemu. Stejně
tak pokuty do výše 30 000 Kč, které
mohou být jakkoli vysoké, jsou však naprosto
nevymahatelné. Sami tvůrci zákona si již
dopředu uklidňují svědomí v
důvodové zprávě větou (cituji)
"Prostituce je sociálně patologický
jev, který dle historických zkušeností
nelze vymýtit." Konec citátu.
Za komunistů, jak naříkají zoufalí
lékaři venerologové, stačily dva paragrafy:
§ 203 trestního zákona, na jehož základě
byly postihovány jen ty prostitutky, které neměly
řádný pracovní poměr, §
10 trestního zákona č. 150/1969 Sb., kam
nepochybně spadala prostituce jako nekalý způsob
obživy. Také nynější mimořádné
rozšíření prostituce se dává
do souvislosti s vypuštěním trestného
činu příživnictví § 203
trestního zákona atd. atd. Máme sice dalších
několik právních norem, které prostituci
v České republice reflektují - zákon
241/1922 o potírání pohlavních chorob
a zákon 200/1990 Sb., o přestupcích. Podle
platného práva v České republice je
u nás prostituce zakázána, ale nikoliv trestná.
Lze ji tedy stíhat pouze někdy jako přestupek.
Současné právní úpravy jsou
nedostatečné a při prováděných
změnách v oblasti zdravotnictví, privatizaci,
vznikají obavy v řadách odborníků
z oboru venerologie z prudkého nárůstu pohlavně
přenosných chorob, zvláště když
jsou tyto změny prováděny rozpadem dříve
perfektně fungující sítě venerologických
pracovišť a rušením míst kvalifikovaných
depistážních sester.
Přitom boj s prostitucí má svou historii
a vždy v našich zemích měl racionální
charakter. V současnosti se bez analogie s minulostí
před tímto problémem, který je těsně
svázán s organizovaným zločinem, totálně
zavírají oči a ignoruje se. Jediná
slabá novelka zákona o obcích - toť
vše. Vláda se již nadále tímto
nehodlá zabývat. To jsem si přečetla
v masmédiích.
"Situace je neúnosná a není možné,
aby pokračovala dále", prohlásil pan
premiér Klaus a svolal mimořádnou poradu,
ovšem nikoliv k tomuto celospolečenskému problému,
ale k vraždám s rasistickým podtextem. Ačkoliv
i zde je patrná souvislost! Dle slov vedoucí Národní
referenční laboratoře paní Brůčkové
jsou stejné podmínky v České republice
ve srovnání s rozvojovými zeměmi jihovýchodní
Asie - živelný nárůst prostituce a nízká
životní úroveň (Mladá fronta
Dnes 28. 4. 1995). Za zdroj nákazy označuje především
toxikomanii a prostituci. V Asii se prostitutky podílejí
z poloviny na šíření chorob (už
nejen homosexuálové), stejné nebezpečí
hrozí i naší republice.
Ke konci března je v České republice registrováno
už 219 HIV pozitivních. Za první čtvrtletí
přibylo 16 nových případů a
další nárůst se očekává,
nejvíce v severních Čechách, u silničních
tahů a v pohraničí. Skutečný
počet nakažených se však odhaduje až
patnáctkrát větší.
Jen pro srovnání:
březen 1993 - evidováno 5,9 případů
na 1 milion obyvatel
březen 1994 - evidováno 12,6 případů
na 1 milion obyvatel
březen 1995 - evidováno 21,1 případů
na 1 milion obyvatel.
Pořadí samozřejmě vede vítězná
Praha (114,8), střední Čechy mají
14,3 a jižní Morava 6,3.
Od března 1993 počet lidí nakažených
virem vzrostl o polovinu, v severních Čechách
se zdvojnásobil.
Opatření: Na hraničních přechodech
budou zdravotníci rozdávat letáky a kondomy.
Připomíná mi to let balónem bývalého
ministra zdravotnictví pana Bojara nad Prahou, který
také rozhazoval ochranné prostředky a také
to bylo platné promiňte mi - jako mrtvému
noha.
22 kg vážil materiál, který Česká
dermatovenerologická společnost zpracovala, expertně
posoudila, obhajovala na různých sezeních,
pracovala na podhlášenosti venerických onemocnění.
Kolik kg nebo tun materiálů je ještě
potřeba, aby si vláda uvědomila tu obrovskou
absenci zřetelné zdravotní politiky státu?
Od 50. let se v České republice nevyskytovaly případy
vrozené syfilitidy. Dnes, v posledních dvou letech,
se v České republice opět začínají
rodit děti postižené vrozenou syfilitidou a
dokonce kapavkou, přestože si odborníci již
mysleli, že tato nemoc je u nás zlikvidována.
Nemusím připomínat, že syfilis nechává
trvalé následky na duševních schopnostech
i vzhledu dětí.
Jaká bude mladá generace v naší republice,
to záleží na nás, jak ji budeme pěstovat,
chránit, jak o ni budeme pečovat.
Než vznikla privátní zdravotnická zařízení
" museli lékaři hlásit každého
nemocného s pohlavní chorobou. Privátní
ordinace tuto práci nedodržují, je navíc.
V současné době jsou na kompetentních
místech Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví
i našeho parlamentu všechny potřebné podklady
ke schválení či novelizaci předpisů,
a to v různých verzích. Díky vztahu
a zodpovědnosti lékařů - odborníků
a depistážních sester (kterých však
stále ubývá, nejsou finanční
prostředky na jejich práci) není situace
na okresech zatím katastrofická a stav se daří
udržet na odpovídající úrovni.
Řešit se však musí, a to rychle. Nebo
budeme čekat, až zase přijde někdo z
WHO, aby nás upozornil, že situace je neúnosná
a musí se řešit?
Za pět let se nám podařilo rozbít
zavedenou venerologickou síť, zlikvidovat téměř
většinu odborně proškolených specializovaných
depistážních sester, ztratit absolutní
přehled o počtu sledovaných pohlavně
přenosných chorob.
Prostituci bereme jako nutnou daň demokracie a svobody,
ačkoliv samy prostitutky volají po nějakém
řádu a pravidlech. Tváříme
se, jako by u nás neexistovala, a proto ji celou dobu neřešíme.
Připomíná mi to myš, která si
dá na hlavu papírový pytlík a myslí
si, že je neviditelná. Ale problém tu je a
začíná silně zapáchat. Vyřešme
ho tedy, než se staneme smetištěm Evropy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Jedno technické sdělení. Pan poslanec Novák
má náhradní kartu číslo 12.
Slova se ujme kolega Kavan, připraví se kolega Votava.
Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající,
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, interpeluji teprve tehdy,
když vyčerpám všechny možnosti v
běžném pracovním pořádku.
Dnes si dovolím opět interpelovat pana ministra
školství, mládeže a tělovýchovy
Ivana Pilipa.
Vážený pane ministře, žádám
vás, abyste prošetřil v rámci kompetence
svého resortu poměry na základní škole
T. G. Masaryka v Blansku, ulice Rodkovského, která
má právní subjektivitu. Nebudu zde zdržovat
sněmovnu svým čtením a jako podklad
k této interpelaci přikládám 7 listů
formátu A4.
Jak jsem již předeslal, snažím se vždy
vyčerpat osobním kontaktem i jinak všechny
obvyklé lidské běžné postupy.
Proto jsem nucen v tuto chvíli interpelovat pana předsedu
vlády České republiky, váženého
docenta Ing. Klause, CSc., ve věci postupu ministra školství
pana Ivana Pilipa.
Vážený pane předsedo vlády, dne
20. dubna 1995 jsem z tohoto místa interpeloval váženého
pana ministra Pilipa. Interpelace je uvedena v tisku 1694 pod
číslem 30. l. 02. Do dnešního dne mi
pan ministr Pilip neodpověděl, i když jsem
mu v úterý tuto záležitost připomínal
a on přislíbil, že věci zařídí.
Žádám vás, pane předsedo vlády,
abyste vyzval pana ministra Ivana Pilipa k odstoupení z
funkce pro porušení Ústavy České
republiky, článku 53 odst. 2. Česká
republika je naším společným státem,
státem národa českého a národa
moravského. Na závěr bych řekl jedno
staré české přísloví,
že ryba smrdí od hlavy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Votava, připraví se kolega Kraus.