Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych přednesl dvě ústní interpelace, první na pana předsedu vlády České republiky Václava Klause a druhou na nepřítomného ministra zahraničních věcí České republiky pana Jozefa Zieleniece. Obě se týkají tak či onak problematiky česko-německých vztahů a záležitostí souvisejících s nedávným 50. výročím osvobození naší vlasti a vítězství nad fašismem.

Vážený pane premiére, s velkým zájmem jsem sledoval, jakým způsobem budou vystupovat členové vlády České republiky při všech vzpomínkových shromážděních, která se uskutečnila na počátku května letošního roku v rámci oslav 50. výročí osvobození naší vlasti a vítězství nad fašismem. Musím říci, že se mi zdálo, že v rámci těchto oslav opět triumfoval český maloměšťácký šosák se svými velice výraznými sklony a snahami létat ode zdi ke zdi, z extrému do extrému. Jestliže za minulého režimu bylo v rozporu s historickou pravdou tvrzeno, že celou naši republiku, tehdy ještě Československo, osvobodila Rudá armáda, pak ten, kdo se účastnil značné části oslav výročí konce druhé světové války v tomto roce, mohl mít naopak pocit, že přinejmenším celou Českou republiku osvobodila armáda americká.

Bylo zde řečeno velmi mnoho skutečností, o kterých se domnívám, že jsou v hrubém rozporu s historickou pravdou a které nelze charakterizovat jinak než vašimi slovy z vašeho projevu ve Furt im Waldu, že každý obraz minulosti je vždy konstrukce, většinou účelová, současných zájmů.

Ano, domnívám se, že tento váš výrok v plné míře vystihl to, jak letos přistoupili členové vlády České republiky k oslavám 50. výročí osvobození. Uvedl bych tedy blíže to, co mám na mysli.

Rád bych zde připomněl některé jednak vaše výroky z projevu, které jste přednesl ve Furt im Waldu 6. 5. 1995, kde jste prohlásil např. - hovořím o vztahu Čechů a Němců - že před 50 lety nás Čechy a Němce rozdělila nejhlubší propast, před 50 lety to byla pro obě strany zlá doba. Nejsem pamětníkem událostí z května 1945, ale nemyslím si, že pro opravdové Čechy to tehdy byla zlá doba, že by se s vaším zhodnocením ztotožnili ti, kdo 6. 5. 1945 vítali americké vojáky v Plzni, ti, kdo vítali 9. května sovětské vojáky v Praze a na dalších místech naší republiky. Ti by tuto skutečnost v žádném případě takto nehodnotili. Jsem přesvědčen o tom, že tento projev patřil k vašim nejslabším zabývajícím se problematikou česko-německých vztahů, byl nejvíce vstřícným, nejvíce ustupujícím vlastně hodnocením, která se na německé straně objevila v souvislosti právě s diskusemi o roce 1945, o jeho důsledcích pro Evropu apod.

Jsem přesvědčen o tom, že tato skutečnost byla i důsledkem určitého tlaku, určitého napětí, která se v otázce česko-německých vztahů projevuje v současné době zejména v nejsilnější straně vládní koalice - Občanské demokratické straně - a o těchto věcech se objevily na několika místech narážky v tisku. Přál bych si proto, abyste podal výklad k tomuto problému, abyste vysvětlil, zdali jsou pravdivé ty zprávy, které se objevily ve sdělovacích prostředcích, že pokud jde právě o otázky připravovaného balíku tzv. vstřícných kroků ze strany České republiky vůči Německu, je diskutováno na jednáních výkonné rady ODS a zda zde dochází k nějakým rozporným stanoviskům, zda jsou nějaké tlaky přímo směřující k tomu, aby byla větší ústupnost, větší vstřícnost vůči tomu, jak na minulost, ale i přítomnost a budoucnost česko-německých vztahů pohlíží dnes německá strana.

Zároveň bych se chtěl zeptat na někteří záležitosti související i s jinými vystoupeními členů vlády k 50. výročí osvobození naší republiky. Mám na mysli zejména vystoupení ministra národní obrany pana Viléma Holáně a ministra průmyslu a obchodu pana Vladimíra Dlouhého, v jejichž vystoupení zazněla tvrzení, která nemohu označit jinak nežli jako nehorázná. Domnívá-li se někdo, že vlastně nemáme žádný důvod oslavovat konec druhé světové války jako den vítězství, den osvobození, že bychom spíše měli litovat společně obětí, které padly, což v kontextu může znamenat i to, že bychom měli litovat těch příslušníků ozbrojených sil hitlerovského Německa, kteří zahynuli v této válce, stejně jako názor, že druhá světová válka byla v podstatě bojem dvou totalitarismů - nacistického a komunistického - do kterého v zájmu porážky Hitlera byly vlastně západní demokratické mocnosti zataženy na straně Sovětského svazu, domnívám se, že tato tvrzení jsou skutečně nehorázná. Jsou v hlubokém rozporu s tím, co říkali během války představitelé spojeneckých mocností o tom, jak se vytvářela protihitlerovská koalice, jaká byla vlastně rozhodující úloha Sovětského svazu ve vítězství nad vojsky osy, zejména hitlerovského Německa.

Lze uvést v této souvislosti třeba výroky prezidenta Beneše, prezidenta Rooswelta, premiéra Churchilla, generála de Gaulla, které tyto skutečnosti správně uváděly a které jsou v hrubém rozporu s tím, jak je dnes vykládán význam a výsledky druhé světové války.

Rád bych upozornil na to, že právě o vystoupení pana ministra Holáně a pana ministra Dlouhého si myslím, že rozhodujícím způsobem ovlivnila i způsob, jakým bylo právě o konci druhé světové války v Evropě hovořeno ve sdělovacích prostředcích a jakým způsobem bylo formováno - já bych řekl spíše deformováno a manipulováno - veřejné mínění v naší zemi.

Rád bych se proto zeptal, pane premiére, zda-li podle vašeho názoru páni ministři Holáň a Dlouhý hovořili jenom jako soukromé osoby, říkali jenom své soukromé názory na tuto otázku, nebo zdali se v jejich stanoviscích odráželo oficiální stanovisko vlády České republiky, jejíž jste předsedou.

Zvykli jsme si již totiž - chtě nechtě - na to, že v naší zemi panuje jakási politická schizofrenie, podle které když vystoupí nějaký ústavní činitel, většinou s nějakými nevhodnými výroky, je vzápětí na to řečeno, že vystoupil jako soukromá osoba, nikoliv z titulu své funkce. Naopak když se dopustí nějakého dopravního přestupku, jako soukromá osoba nejedná a je naopak posuzován jako ústavní činitel, včetně ochrany svých práv, která z tohoto titulu požívá.

Právě proto bych se chtěl zeptat, jaké je vaše stanovisko k výrokům ministra Holáně, ministra Dlouhého, zdali byl projednáván ve vládě jakýsi scénář oslav účasti představitelů vlády na jednotlivých akcích, pokud jde o oslavy 50. výročí osvobození České republiky, zdali byly projednávány nějaké teze, zdali byla zaujímána nějaká stanoviska na půdě vlády, která páni ministři, o kterých jsem zde mluvil, dále tlumočili, nebo zdali vystoupili pouze se svými soukromými názory.

Dále mi dovolte, abych se obrátil s interpelací na ministra zahraničních věcí pana Jozefa Zieleniece ve věci tzv. balíku vstřícných opatření české vlády vůči Spolkové republice Německo.

Vážený pane ministře, mohu říci jediné, a sice to, že v současné době je česká veřejnost stále více znepokojena mnohým i vašimi aktivitami a prohlášeními ve vztazích ke Spolkové republice Německo, že se to týká zejména vašich výroků z nedávné doby. Na prvém místě o možnosti přiznání tzv. dvojího občanství alespoň některým z Němců, kteří byli po druhé světové válce odsunuti z tehdejší Československé republiky, dále vašeho nejnovějšího výroku týkajícího se otázky tzv. morálního odsouzení Benešových dekretů parlamenty obou zemí a že by právě na základě tohoto morálního odsouzení měla být vytvořena půda pro to, aby byla smazána minulost a dále by se měly česko-německé vztahy zabývat pouze přítomností a budoucností.

Jsem přesvědčen, že tato vystoupení, jejichž přesný text bych rád od vás znal, protože není fakticky možné v současné době říci, co přesně v rozhovoru pro Frankfurter Algemeine Zeitung bylo uvedeno přesně a co nikoli. Kdybyste tedy mohl překlad tohoto textu rozdat všem členům Poslanecké sněmovny, protože se domnívám, že šlo o rozhovor velice závažný z hlediska česko-německých vztahů.

Další věc je, jaké stanovisko k této věci zaujímáte. Zda jste si vědom toho, že vaše přesvědčení o morální chybnosti Benešových dekretů je vlastně v hlubokém rozporu s tím, co říká samotné programové prohlášení vlády České republiky z července 1992.

Je v rozporu i se zásadním projevem, který přednesl v pražském Karolínu 17. února 1995 k česko-německým vztahům prezident České republiky pan Václav Havel, kde jednoznačně prohlásil, že Česká republika nemůže přistoupit na zpochybňování či revizi ústavních dekretů prezidenta republiky z roku 1945, nazývaných dekrety Benešovými, neboť tato revize by byla spojena i s revizí výsledků Postupimské, Pařížské mírové konference, o které se tyto dekrety opírají, což dosud žádný ze signatářských států nenaznačil, že by byl ochoten o podobném kroku uvažovat. Právoplatnost dekretu číslo 108/1945, kterého se to hlavně týká, prezidenta republiky, byla potvrzena i rozhodnutím Ústavního soudu České republiky z 8. března 1995.

Pokud by tedy z vaší strany šlo o podobný návrh, aby byly morálně odsouzeny Benešovy dekrety, pak si myslím, že by to znamenalo značný průlom do dosavadní české zahraniční politiky. Rád bych opět věděl, pane ministře zahraničních věcí, zdali je to pouze váš osobní názor, nebo zdali byl tento názor již projednáván na půdě vlády České republiky, zdali jste jej projednával s některými představiteli Parlamentu ČR nebo zdali jde zase o nějakou iniciativu, o nějaký pokusný balónek, kam až je veřejné mínění schopné jít, co všechno je schopné současné vládě spolknout, jako se domnívám, že pokusným balónkem byla třeba iniciativa českých a německých intelektuálů, nechvalně známé Smíření 95.

Konečně bych měl dotaz a podnět rovněž na pana ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Týká se stanovisek opozičních parlamentních stran ve Spolkové republice Německo k problematice česko-německých vztahů.

Vážený pane ministře, rád bych vás požádal o to, aby všem poslancům, alespoň prostřednictvím poslaneckých klubů bylo umožněno seznámit se i s materiály, které k problematice česko-německých vztahů vypracovaly, stanovisky, která vydaly opoziční strany parlamentní ve Spolkovém sněmu. Mám na mysli nejen již zde kolegou Vyvadilem zmíněnou Sociálně demokratickou stranu Německa SPD, ale mám na mysli i stanoviska Zelených, Spojenectví 90 a Strany demokratického socialismu PDS.

Zároveň bych se vás chtěl zeptat na to, jakým způsobem Ministerstvo zahraničních věcí na tato stanoviska reagovalo, zdali vůbec byla nějaká reakce a jaký je jeho názor na tyto aktivity opozičních stran v Německu, které podle mého názoru usilují o skutečně rovnoprávné, skutečně demokratické spravedlivé vyrovnání v rámci česko-německých vztahů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Kraus, připraví se pan kolega Grulich.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ve své interpelaci bych se chtěl obrátit na pana ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého a na pana ministra zahraničních věcí pana Zieleniece. Vývoj zahraničního obchodu za uplynulé období vykazuje prudce se zhoršující dynamiku. Jestliže v roce 1993 byla obchodní platební bilance pouze 7 miliard, v roce 1994 vykazovala již mínus 12,5 miliardy a za první čtvrtletí letošního roku vykazuje již 11 miliard s předpokladem několika desítek miliard propadu do konce letošního roku, a to přes mírné zlepšování směnných relací.

Domnívám se že stálé zhoršování situace má samozřejmě mnoho objektivních příčin, mezi něž patří nízká konkurenceschopnost našich podniků, nedostatek komerční zdatnosti našich podnikatelů, nedostatek finanční kapacity a podobně, které jsou dány stále ještě neduživou transformující se českou ekonomikou. Jsem však ale přesvědčen, že stále se zhoršující se situace má mnoho subjektivních příčin. Vidím je především v nefunkční státní správě.

Po zrušení Ministerstva zahraničního obchodu bylo dohodnuto, že celá tato oblast bude prováděna ve spolupráci a koordinaci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí s tím, že Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo vytvářet především příznivé obchodně-politické prostředí a Ministerstvo zahraničních věcí by zase mělo provádět informační servis v zahraničí a organizační podporu.

Mám takový pocit, že tato spolupráce nefunguje tak, jak by měla, a proto bych se chtěl obou pánů ministrů zeptat na několik věcí.

1. Jaký je současný stav spolupráce Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí ve vytváření podmínek pro zahraniční obchod?

2. Jakou podporu poskytují zastupitelské úřady českým podnikatelům v zahraničí?

3. V jakém rozsahu a kvalitě poskytují zastupitelské úřady, resp. Ministerstvo zahraničních věcí obchodně ekonomické informace o zahraničních trzích?

4. Jaké obsazení obchodně ekonomických úseků například ve srovnání s obsazením zastupitelských úřadů jiných států v Praze má český stát v zahraničí?

5. Jak jsou řešeny kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí při uskutečňování zahraničně obchodní politiky České republiky a jak jsou v praxi realizovány?

6. Jaká opatření přijmou Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí pro zlepšení stávajícího - dle mého - katastrofálního stavu fungování zastupitelských úřadů ve prospěch rozvoje české ekonomiky a rozvoje zahraničního obchodu?

Za odpovědi oběma pánům ministrům děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grulich, připraví se pan kolega ProCházka.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, má interpelace se obrací na ministry české vlády pány Skalického, Nováka a Rumla.

Obracím se na ně ve věci právně pochybného prodeje 30% akcií společnosti Rudolf Jelínek, a. s. Vizovice a události s tím souvisejících. V neveřejném výběrovém řízení se o nákup těchto akcií ucházely společnosti s ručením omezeným Avion Brno a První vizovická obchodní společnost, s. r. o. Řízení proběhlo 3. 11. 1993 a akcie byly prodány První vizovické obchodní společnosti, která však byla do Obchodního rejstříku zapsána až o týden později, tedy 10. 11. 1993. Tento zápis neobsahoval ještě 25. května 1994 předmět podnikání. Doplněn byl do něj někdy mezi uvedeným datem a 29. srpnem 1994. Příčinou byla pravděpodobně skutečnost, že k datu zápisu do Obchodního rejstříku nebyl dosud vydán První vizovické obchodní společnosti nezbytný živnostenský list, který jí vydal Městský úřad Vizovice až 22. 11. 1993.

Ve výběrovém řízení na Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky tedy zvítězila společnost právně dosud neexistující, zaregistrovaná později a patrně v rozporu se zákonným postupem. Kromě toho nebyla tato společnost ani zpracovatelem privatizačního projektu. Konkurenční společnost Avion, která naopak privatizační projekt zpracovala, protestovala proti porušení náležitostí řízení písemně v den jeho konání, tj. 3. 11. 1993 u Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky, Fondu národního majetku, Ministerstva zemědělství České republiky a u Úřadu vlády.

Ředitel odboru kontroly Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky ing. Jiří Baštýř však odpověděl až po dvojí urgenci dne 20. 10. 1994, tedy prakticky až za rok. V té době již byly akcie na základě usnesení vlády České republiky č. 21 ze dne 13. ledna 1994 vydány První vizovické obchodní společnosti s. r. o. Trestní oznámení, podnět pro zahájení trestního stíhání podané Městskému státnímu zastupitelství v Brně 21. 11. 1994 prověřuje druhý odbor Městského ředitelství v Brně od 29. 11. 1994, kdy mu tuto záležitost Městské zastupitelství předalo. Ačkoliv se jedná pouze o šetření zápisu do obchodního rejstříku, není prověřování dosud u konce.

Žádám vás proto, vážený pane ministře, abyste se v rámci svých kompetencí vyjádřil k postupu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky a Městského ředitelství Policie v Brně, jakož i k právoplatnosti prodeje akcií První vizovické obchodní společnosti a k případné možnosti napravit pochybení této záležitosti.

Závěrem a dovětkem. Dámy a pánové, patrně jste si všimli, že je to již několikátá interpelace z mé strany ve věci nesprávného postupu buď některého zakladatelského ministerstva či Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, případně postupu celé vlády. V jednom případě jste dokonce neschválili odpověď premiéra vlády. Samozřejmě, že tím se na samé věci nic nezměnilo, protože nedokonalost našeho jednacího řádu umožňuje i to, aby i v takovém případě uznané nesprávné počínání sněmovnou vlastně nemělo žádné důsledky a výsledky.

Už i vrabci na střechách, a nejenom pražských, si štěbetají o vysokém všimném, česky řečeno, vysokých úplatcích, které zpravidla údajně takovéto nesprávné postupy úředníků na jednotlivých ministerstvech provázejí. Může to být pomluva, ale jestliže tato vláda chce, aby jí občané věřili, že privatizace národního majetku je prováděna legálními cestami, pak podobné kroky tak, jak jsem uvedl v této interpelaci de facto verifikují všechny ty pověsti o vysokých úplatcích, které jsou různým úředníkům předávány.

Myslím, že je v zájmu české vlády, a nástrojů na to má dost, aby konečně prověřila všechny privatizační postupy v podezřelých případech, aby z nich vyvodila důsledné závěry a aby o nich veřejnost informovala. Doufejme, že jí v tom nezabrání ani případné dotace firem za případnou večeři nebo za jinými politickými i nepolitickými účely, které některé takovéto podniky některým politickým stranám poskytují.

Myslím, že občané tohoto státu si zaslouží, aby konečně celá záležitost byla uvedena na správnou míru. Věřím, že jmenovaní tři ministři zpracují odpovědi tak, aby nebyly formální a aby bylo skutečně vysvětleno, proč a kde došlo k nesprávnému postupu a jaké závěry by z tohoto nesprávného postupu jak v privatizaci samé, tak vůči úředníkům, kteří se těchto nesprávností dopustili, vyvodili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme kolega Procházka, připraví se pan kolega Mandík.

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení páni ministři, dovolte mi, abych přednesl svou interpelaci na pana předsedu vlády Václava Klause.

Vážený pane premiére, jak sám dobře víte, privatizace státních statků není záležitostí jednoduchou a dá se konstatovat, že státní statky se z obecného trendu urychleného privatizačního procesu z neznámých důvodů poněkud vymykají. Nechci se blíže zabývat důvody této skutečnosti, i když to je samo o sobě zajímavé.

Obracím se na vás v jedné konkrétní záležitosti, která se, byť nepřímo. týká statku, a to státního statku Hanušovice. Vláda schválila tento privatizační projekt a jeho dodatek dne 11. ledna 1995. V rámci tohoto rozhodnutí byla společnost s r. o. SKLOPLAST Hanušovice stanovena nabyvatelem objektů čp. 1 a čp. 49 v Hanušovicích, a to včetně pozemků a zařízení s tím, že Pozemkový fond v Šumperku uzavře se společností kupní smlouvu na tyto nemovitosti.

Tato kupní smlouva bohužel nebyla doposud uzavřena, neboť před podpisem smlouvy sdělil nabyvateli Pozemkový fond v Šumperku, že usnesení vlády je nutné z administrativních důvodů revokovat. To se stalo dne 26. dubna 1995 usnesením vlády č. 252. Došlo k opětnému vyzvání k podpisu kupní smlouvy na den 18. května 1995. Toto potvrzení smlouvy se opět neuskutečnilo a další odklad byl zdůvodněn zase administrativními důvody (nutnost nového výpočtu kupní ceny a přebíraných závazků). V současné době Pozemkový fond v Šumperku již žádá o druhou revokaci usnesení vlády. Tato žádost byla dne 15. května 1995 odeslána na Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky.

Klíčový problém spočívá v tom, že na základě řádného rozhodnutí o privatizačním projektu přislíbila firmě SKLOPLAST Hanušovice Zemská banka Olomouc úvěr ve výši 5 mil. Kč s tím, že jej společnost obdrží do poloviny června tohoto roku. Vzhledem k průtahům s uzavřením kupní smlouvy jsou i problémy s úvěrem a zejména s tím, že společnost SKLOPLAST nemůže zajistit již na měsíc červen prostředky na mzdy ve výši 280 tisíc Kč a 180 tisíc Kč na materiál na zakázku do zahraničí (Švýcarsko) v objemu 1,5 mil. Kč, která je již smluvně zakotvena. Zakázku nebude možné splnit proto, že nebude k dispozici 180 tisíc Kč na materiál pro její zpracování.

Je nutné zdůraznit, že v regionu Hanušovic tato firma velmi výrazným způsobem zlepšila podmínky zaměstnanosti, neboť zaměstnává občany, kteří v převažující většině případů byli registrováni jako nezaměstnaní. Zaměstnanci jsou velmi rádi, že po velkých obtížích konečně získali trvalé zaměstnání a na mzdách jsou přímo existenčně závislí.

V případě, že kupní smlouva nebude podepsána do 10. června t. r., nebude poskytnut úvěr a nebude možné splnit závazky společnosti SKLOPLAST ani vůči obchodním partnerům, a tato společnost bude nucena ukončit svou činnost konkursem se všemi důsledky.

Společníci vložili do vzniku společnosti prakticky veškeré všechny svoje osobní úspory. Mají soukromě uzavřené půjčky s tvrdými termíny splátek.

Ze všech uvedených důvodů se na vás, vážený pane premiére, obracím s touto interpelací a žádám vás:

1. o odpověď, jakým způsobem bude tento případ řešen a v čem spočívají nekonečné zdržovací peripetie, které jsou ve svých důsledcích v rozporu se smyslem privatizace jako takové;

2. o poskytnutí jednoznačné záruky ze strany Ministerstva privatizace, z níž by vyplývalo, že předmětné objekty budou skutečně společnosti s r. o. SKLOPLAST Hanušovice odprodány, že tomuto odprodeji nic, kromě správného stanovení kupní ceny, nestojí v cestě.

Na základě takového potvrzení by snad společnost mohla jednat s bankou o poskytnutí zálohy na úvěr. Věřím, pane premiére, že těmto požadavkům vyhovíte, pokud možno co nejrychleji a tím zároveň napomůžete, aby rozvoj soukromého podnikání v České republice postoupil alespoň o další malý krůček dále. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Mandík, připraví se pan kolega Seifer.

Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, moje interpelace, tisk 1452 A, byla projednávána na 30. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsem požádal o přerušení projednávání z důvodů probíhajícího vyšetřování Policií České republiky a doplnění odpovědí na základě výsledků vyšetřování. Sněmovna mé žádosti nevyhověla, a proto se obracím na pana ministra Rumla s otázkou, týkající se hospodaření lesní akciové společnosti Královský hvozd, akciová společnost Nýrsko, která je předmětem vyšetřování Policie České republiky.

Při prodeji manipulačního skladu včetně přidružené dřevařské výroby došlo k porušení zákona, popř. nižších zákonných norem? Jestliže ano, kterých a jaké závěry byly přijaty? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Seifer, připraví se pan kolega Body. Ostatní přihlášky nemám.