Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, žádala
jsem o přerušení projednávání
této mé interpelace v okamžiku, kdy sněmovna
schválila svým usnesením, že podává
podnět Nejvyššímu kontrolnímu úřadu
k prošetření celé záležitosti.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší kontrolní
úřad šetření provedl, dospěl
k jasnému výsledku, nic již nebrání
tomu, aby moje odpověď byla touto sněmovnou
projednána a odpověď pana ministra na moji
interpelaci zamítnuta.
Dovolila bych si jen velice stručnou rekapitulaci. K této
interpelaci by se dalo mluvit velice dlouhé hodiny. Skutečně
se pokusím být co nejstručnější.
Nicméně, z toho důvodu, že moje první
interpelace v této věci je z roku 1993, přece
jen musím krátkou rekapitulaci provést.
Jako parlamentní tisk 710 jsem 1. 11. 1993 podala na místopředsedu
vlády a ministra zemědělství ing.
Luxe interpelaci ve věci pochybného hospodaření
se státním majetkem. Konkrétně se
jednalo o pronájem budovy Výzkumného ústavu
zemědělské techniky v Praze-Řepy,
nařízený jeho náměstkem ing.
Václavem Slavíčkem.
17. února 1994 sněmovna neuznala odpověď
pana ministra za dostatečnou a přerušila její
projednávání do doby, než bude ve věci
pronájmu ukončeno šetření Nejvyššího
kontrolního úřadu, k němuž sněmovna
podala podnět.
Sněmovna odmítla i pokus pana ministra uzavřít
celou věc před ukončením šetření,
který učinil dodatečnou odpovědí
ze 17. března 1994.
Závěr Nejvyššího kontrolního
úřadu, vydaný dne 28. 11. 1994 pod č.
j. 539/94-SP, potvrdil mé pochybnosti.
Pronájmem budovy ústavu na 99 let za symbolickou
částku 1,- Kč za 1 m čtvereční
ročně byla porušena ustanovení:
1. § 9 odst. 1 vyhlášky federálního
ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření
s národním majetkem,
2. § 30 odst. 2 vyhlášky Ministerstva financí
ČR č. 205/1991 Sb., o hospodaření
s rozpočtovými prostředky státního
rozpočtu ČR a o finančním hospodaření
rozpočtových a příspěvkových
organizací,
3. § 3, odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu
a podnájmu nebytových prostor,
4. příkaz ministra zemědělství
ČR č. 83/92-100 ze 13. 1. 1992, kterým se
na dobu 1 roku omezují termíny smluv o nájmu
majetku, k němuž mají právo hospodaření
rozpočtové nebo příspěvkové
organizace zřízené tímto ministerstvem.
Stát byl tak poškozen o smlouvou vzniklé mimořádné
náklady Výzkumného ústavu zemědělské
techniky ve výši minimálně 7 milionů
57 tisíc Kč a kromě toho o dalších
1 milion 958 tisíc Kč rozdílu mezi nájemným
odpovídajícím předpisům a jeho
symbolickou částkou. Tuto škodu ve výši
minimálně 9 milionů 15 tisíc Kč
přitom jednoznačně zavinil náměstek
ministra zemědělství ing. Václav Slavíček,
z jehož výslovných a opakovaných příkazů
se vše dělo.
Pan ministr Lux mi poté poslal doplněk svých
původních odpovědí, v němž
zaujímá stanovisko k výsledkům šetření
NKÚ. Bohužel musím konstatovat, že z jeho
odpovědi vyplývá, že tento nález
nehodlá respektovat, ačkoli objektivita nálezu
byla jasně potvrzena i tím, že 14 členů
kolegia NKÚ odmítlo pokus dvou zbývajících
šetření obnovit. Pan ministr uznal pouze formální
nedostatky smlouvy a proti náměstku Slavíčkovi
prý vyvodil blíže neuvedené kárné
důsledky vzhledem k tomu, že nezajistil řádný
právní postup při uzavření
smlouvy.
Zvláště pozoruhodný je záměr
letošního dodatku k odpovědi pana ministra,
ve kterém uvádí, že ministerstvo zemědělství
ušetřilo státnímu rozpočtu cca
25 milionů Kč, které díky nájemní
smlouvě vynaloží místo něj Kongregace
milosrdných sester. O něco dále ale konstatuje:
Část prostředků na investici ve výši
141 milionů Kč smluvně hradí Správa
věznic, městské části a řada
sponzorů. Prostředky správy Správy
věznic i městských částí
ovšem pocházejí též ze státního
rozpočtu a o výši jejich výdajů
pan ministr mlčí. Úsporami státního
rozpočtu se pan ministr pokouší obhajovat pronájem
budovy za symbolickou částku. Zřejmě
si dobře uvědomuje, proč tak nečiní
přímo. Pan ministr byl totiž povinen provést
ve svém resortu usnesení vlády ČR
č. 715 ze dne 13. 12. 1992 ke stanovení výše
nájemného územním a dalším
orgánům státní správy. Toto
usnesení je sice namířeno proti neúměrnému
zvyšování nájemného, současně
se však odvolává na sazby uvedené v
§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 585/1990 Sb.,
kterou náměstek Slavíček rozhodnutím
o symbolickém nájemném porušil. Právě
on přitom dostal od pana ministra Luxe 23. 1. 1993 za úkol
zajistit ve spolupráci s vrchním ředitelem
Rezáčem realizaci zmíněného
usnesení.
Právě počínání náměstka
Slavíčka bylo a je důvodem, proč pokládám
za nutné, aby sněmovna řešila otázku
nuceného pronájmu budovy VÚZT jako speciální
případ. Já plně souhlasím s
panem ministrem, že přestavba budovy VÚZT na
léčebnu dlouhodobě nemocných je veřejně
prospěšnou akcí. Sebeušlechtilejší
záměry však nelze uskutečňovat
pod smutně proslulým heslem Účel světí
prostředky. Pan náměstek Slavíček
je bohužel jeho zjevným vyznavačem natolik,
že ztrácí smysl pro hodnocení vlastních
činů.
Spolu s dodatečnou odpovědí pana ministra
Luxe jsem dostala i jeho obhajobu proti závěru NKÚ,
kde mimo jiné píše: Pro přechodnou dobu
do dalšího snížení stavu pracovníků
dostal ústav ještě náhradní prostory
v Praze 6 pro VÚZT. Budova č. p. 50 byla pro VÚZT
po reorganizaci nepotřebná, o čemž svědčí
i nabídka ředitele na převod budovy přímo
do správy ministerstva zemědělství.
Ředitel VÚZT přitom požádal o
převod budovy do přímé správy
ministerstva zemědělství, ve snaze nepodílet
se na porušování zákonů a dalších
norem, na které upozornily kontrolní závěry
NKÚ a které mu náměstek Slavíček
opakovaně přikazoval.
Výzkumný ústav zemědělské
techniky musel urychleně vyklidit objekty. V téže
době šířil pan náměstek
Slavíček nepravdy o evidenci nemovitostí
v Řepích jako o majetku Kongregace a nikoli státu,
a o málo později prezentoval v tisku své
netradiční řešení majetkového
sporu pronájmem objektu Kongregaci jako jejich vlastníkovi.
Dámy a pánové, z výše uvedených
důvodů nemohu přijmout odpověď
ministra zemědělství na svou interpelaci
ani po všech dodatcích, které byly postupně
doplněny. Současně navrhuji sněmovně,
aby spolu s tím, že odmítne odpověď
pana ministra zemědělství na moji interpelaci,
přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna žádá místopředsedu
vlády a ministra zemědělství o odvolání
ing. Václava Slavíčka z funkce náměstka
ministra zemědělství ČR. Současně
vyslovuje nespokojenost s postupem místopředsedy
vlády a ministra zemědělství ing.
Josefa Luxe při zajišťování ochrany
státního majetku, zejména v případu
pronájmu budovy Výzkumného ústavu
zemědělské techniky v Praze-Řepích.
Tolik, dámy a pánové, mnou navrhované
usnesení. Současně bych chtěla upozornit
ty kolegy a kolegyně, kteří se možná
chystají napadnout procedurálně tento můj
návrh, že by se muselo usnesení přijmout
jako zvláštní bod, že to není pravda,
že o tomto usnesení lze hlasovat spolu s odpovědí
na interpelaci a již několikrát v této
sněmovně byla tato praxe přijata. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni Buzkové. Otevírám
rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan poslanec Decker.
Uděluji mu slovo.
Poslanec Jan Decker: Pane předsedající,
pane předsedo, páni ministři, kolegyně
a kolegové, zkraje svého vystoupení vás
musím upozornit, že v této kauze nevystupuji
ani tak z titulu svého členství KDU-ČSL,
ale především z titulu řepského
občana a radního za městskou část
Praha-Řepy.
O ústavu, který se nalézá na teritoriu
naší městské části, se
v poslední době mnoho hovoří a stal
se takovým politickým a mediálním
hitem. Mě velice mrzí, že bohužel paní
poslankyně Buzková se zřejmě nezajímala
o historii samotného ústavu, jak vlastně
vznikl a jakým způsobem byl převeden do rukou
státu. Dovolte mi tedy, vážení kolegové,
abych vás ostatní alespoň trošku seznámil
s historií řepského ústavu, protože
si myslím, že to může napomoci k tomu,
abyste se na současnou kauzu dívali správnou
optikou.
Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského
již roku 1855 převzala péči o nalezence,
o které se do té doby prakticky nikdo nestaral.
A aby byl smysl těchto snah naplněn, bylo nutno
vybudovat vhodný objekt k tomuto účelu. Proto
byl Kongregací v Řepích zakoupen pozemek
a na něm vystavěn velký dům pro 400
dětí. Prostředky na stavbu získaly
díky vládní podpoře a půjčkami
ve spořitelně a u Zemského fondu. Ústav
potom sloužil svému původnímu účelu
několik dalších let. Roku 1865 dostaly sestry
ovšem úkol mnohem obtížnější
a svým způsobem značně riskantní.
Do ústavu se totiž přistěhovaly trestanky
ženské trestnice na Hradčanech a v novém
působišti pod vedením řádových
sester měly dojít k převýchově
a poznání nového, mravně a lidsky
nezkaženého života. Sestry nepůsobily
pouze jako dozorkyně, ale společně pracovaly
se svými svěřenkyněmi při praní
prádla pro nemocnice, zejména Nemocnici pod Petřínem,
což by se v současné době opět
dělo. V domě byla pekárna, což opět
má být, a k ústavu rovněž náležely
pozemky a hospodářství.
Sestry boromejky nepochybně dosahovaly nesporných
úspěchů při výchově
trestankyň a svědčí o tom i písemné
svědectví, které zaznamenal bývalý
soudce dr. Gustav Fuchs, který po neohlášené
návštěvě napsal: "Nazval jsem Řepy
sanatoriem pro morálně nemocné. Je to samaritánský
ústav, který by jistě nepřevychovával
tyto zločinné ženy, kdyby před zabřednutím
do zločinnosti bývaly vedeny k tak spořádanému
životu, jako jsou vedeny v řepské trestnici."
Tak tomu bylo až do roku 1948.
Po únorovém převratu se však začaly
dít věci, které jsou příčinou
toho, že řepský ústav se v poslední
době stává jistým politickým
hitem, jak již bylo řečeno. Dovolte mi, abych
vám ocitoval tři krátké dopisy z roku
1948, které - doufám - vnesou trochu světla
do šera pochybností, jedná-li se v této
kauze o něco jiného než pouhý akt politické
zvůle tehdejšího komunistického režimu.
Jsou to velice krátké dopisy.
První dopis je datovaný 11. července 1948.
Akční výbor Národní fronty
v Řepích se obrací na ministerstvo spravedlnosti.
Text zní: "Akční výbor Národní
fronty v Řepích na své schůzi 28.
6. tohoto roku se usnesl požádat ministerstvo spravedlnosti,
aby v zájmu republiky převzalo trestnici pro ženy
v Řepích do své správy. Jako důvod
této žádosti uvádíme, že
devět desetin jeptišek, které dosud mají
trestnici ve své správě, se zachovalo záporně
k dnešnímu lidově demokratickému zřízení.
Akční výbor věří, že
této jeho odůvodněné žádosti
bude vyhověno." Nečitelný podpis.
Druhý dopis je dopis Akčního výboru
Národní fronty Praha-venkov-sever ze 17. 7. 1948.
V něm se praví: "Podporujeme žádost
Místního národního výboru v
Řepích s doložením, že vliv jeptišek
se neblaze projevil při volbách 30. 5. t. r. tím,
že obec Řepy svým volebním výsledkem
byla na posledním místě našeho okresu.
Dle jednohlasného mínění tamějších
pokrokových lidí jeptišky k tomu přispěly
značným podílem. Není možno výchovu
lidí, kteří mají najít správnou
cestu do nového života, svěřovat lidem,
kteří sami této cesty neznají."
Poslední dopis je ze 3. srpna 1948. Je to dopis Okresního
národního výboru Praha-venkov-sever ministerstvu
spravedlnosti. Věc - převzetí ženské
věznice v Řepích do vlastní správy
ministerstva spravedlnosti: "Okresní národní
výbor Praha-venkov-sever v Praze 10, Sokolská 1,
doporučuje připojenou žádost Akčního
výboru Národní fronty v Řepích
č. jednací 611/48 ze dne 11. 7. 1948 a vyslovuje
svůj souhlas s tím, aby trestnice v Řepích
byla převzata do správy ministerstva spravedlnosti."
Opět podpis nečitelný.
Po této čilé korespondenci nastaly v historii
ústavu velké změny, které se mohou
právě rozhodnutím Ministerstva zemědělství
- a podle mého názoru jediným správným
- vrátit do původní spravedlivé podoby.
V současné době se totiž předpokládá
v severní části budovy znovu vybudování
ženské věznice a v další části
léčebna pro dlouhodobě nemocné a stacionář,
kam by docházeli důchodci a nemocní lidé
během dne - mohli by tam trávit svůj čas
- o které by se samozřejmě, jak bylo zvykem
v naší obci, která má více jak
tisíciletou tradici, staraly sestry boromejky.
Jsem přesvědčen o tom, že i výsledky
podzimních komunálních voleb vypovídají
o smýšlení občanů Řep
ke zmíněné kauze. Není asi náhodou,
že 15 mandátů ve 23členném zastupitelstvu
městské části Praha-Řepy získaly
dvě politické strany - ODS a KDU-ČSL - jež
si daly do svých programů podporu těchto
projektů včetně znovupůsobení
kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Historie Řep je více jak tisíciletá
a působení tohoto řádu je bezesporu
největší historickou událostí
této obce, ve které žije více jak 25
tisíc obyvatel. Proto vás, vážené
kolegyně a kolegové, prosím, abyste se podívali
na tuto kauzu i touto optikou. Za občany Řep vás
prosím, abyste podpořili naše zájmy
a naše přání a nechali skutečné
vybudovat v Řepích znovu to, co je plánováno,
a znovu vrátili spravedlnost tam, kde má být
vrácena. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Do rozpravy se dále hlásí paní poslankyně
Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, pan kolega Decker
má zcela jistě v mnoha věcech, které
přednesl ve svém vystoupení, absolutní
pravdu. Tato fakta ale nemají v zásadě nic
společného s podstatou mé interpelace. Já
totiž nejsem odpůrcem varianty využití
budovy, která patřila Výzkumnému ústavu
zemědělské techniky, v budoucnu jako např.
léčebna pro dlouhodobě nemocné. Jako
poslanec této sněmovny ale nemohu podpořit
to, aby se k jakémukoli - byť sebelepšímu
účelu došlo cestou, kdy státní
úředník zcela bezostyšně poruší
zákony.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Do rozpravy se dále hlásí místopředseda
vlády a ministr zemědělství pan Josef
Lux.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, vážená
paní poslankyně, dámy a pánové,
nechci zde hovořit dlouho, protože veškeré
argumenty jsem uvedl ve své odpovědi. Z těchto
argumentů vyplývá, že k porušení
zákona jako takového nedošlo. Věci,
které jsou v rozporu s jednotlivými předpisy,
jsem zde přiznal a také jsem z nich vyvodil důsledky.
Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Ptám se, kdo se ještě hlásí do
rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu
uzavírám a končím. Navrhuji přijmout
následující usnesení.
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpověďmi
místopředsedy vlády a ministra zemědělství
Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Petry Buzkové
ve věcí hospodaření se státním
majetkem uvedenými v tiscích 710 B a 710 B1.
Vyhovuji požadavku na odhlášení. Prosím
všechny, aby se svými kartami přihlásili.
Budeme hlasovat v hlasování č. 116.
Kdo je pro tento návrh usnesení? Děkuji.
Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 40
pro, 39 proti, 6 se zdrželo hlasování a nehlasovali
4.
Nezbývá než přijmout usnesení
opačné, které přečtu.
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpověďmi
místopředsedy vlády a ministra zemědělství
Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Petry Buzkové
ve věci hospodaření se státním
majetkem uvedenými v tiscích 710 B a 710 B1.
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení?
Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji.
Ani tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 42 pro, 45 proti, 10 se zdrželo a 7 poslanců
nehlasovalo. Ani tento návrh usnesení nebyl tedy
přijat.
Paní poslankyně Buzková navrhla přijmout
doprovodné usnesení. Paní poslankyně,
myslím, že nemohu jinak, než kvalifikovat váš
návrh jako doplnění pořadu a dát
o něm procedurálně hlasovat jako o návrhu
usnesení, kterým se nevím, jestli - doporučuje
vládě odvolat náměstka ministra. Chcete
upřesnit?
Poslankyně Petra Buzková: Pokud předsedající
nezaznamenal můj návrh usnesení, zopakuji
jej:
Poslanecká sněmovna žádá místopředsedu
vlády a ministra zemědělství ing.
Josefa Luxe o odvolání ing. Václava Slavíčka
z funkce náměstka ministra zemědělství
České republiky. Současně vyslovuje
nespokojenost s postojem místopředsedy vlády
a ministra zemědělství ing. Josefa Luxe při
zajišťování ochrany státního
majetku, zejména v případu pronájmu
budovy Výzkumného ústavu zemědělské
techniky v Praze-Řepích.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy
hlasovat o zařazení tohoto bodu na program a potom
budeme hlasovat o dalším. Čili nyní
hlasujeme o procedurálním návrhu zařadit
tento bod na program schůze právě teď
nyní. Hlasování č. 118.
Kdo je pro tento procedurální návrh? Přeruším
hlasování č. 118. S faktickou poznámkou
paní poslankyně Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Pane předsedající,
promiňte, ale není potřeba hlasovat tímto
způsobem o zařazení, neboť toto usnesení
je součástí mé interpelace. Může
se projednat jako její součást. Jak už
jsem upozornila ve svém základním vystoupení,
tato praxe touto sněmovnou byla několikrát
přijata a několikrát se takovým způsobem
opravdu hlasovalo.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Paní
kolegyně, hluboce se domnívám, že to
je o koze a o voze. Hlásí se pan poslanec Marek
Benda.
Poslanec Marek Benda: Předpokládám,
že jsme tuto debatu absolvovali mockrát. Absolvovali
jsme ji znovu pří přípravě
nového jednacího řádu ve všech
výborech a na všech komisích. Žádám,
aby se hlasovalo o tomto jako o procedurálním návrhu
na zařazení nového bodu. Odmítám
pro příště praxi, abychom v rámci
interpelací začali navrhovat návrhy zákonů,
které budeme schvalovat v rámci interpelací.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Navrhoval
bych, aby se o tomto skutečně takto hlasovalo, protože
si určitě uspoříme čas. Hlasování
trvá 20 vteřin. Prosím, budeme hlasovat o
procedurálním návrhu paní poslankyně
Buzkové na zařazení nového bodu, čili
návrhu usnesení, který paní poslankyně
Buzková před chvílí přednesla.
Hlasování č. 119.
Ptám se, kdo souhlasí s tímto procedurálním
návrhem. Děkuji. Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování?
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 55 pro, 45 proti, 5 poslanců se zdrželo
a 3 nehlasovali. Procedurální návrh byl přijat.
Budeme tedy hlasovat o usnesení - k tomuto musí
být vedena rozprava. Hlásí se pan poslanec
Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Souhlasím s tím, že
procedurální návrh byl přijat. Teď
ale projednáváme bod Odpovědi na interpelace.
Až bude tento bod dokončen, tak předpokládám,
že jsme rozhodli o zařazení nového bodu,
nikoliv o přerušení tohoto bodu a zařazení
zvláštního bodu. Musíme nejprve dokončit
projednávání bodu Odpovědi na interpelace
a potom rozhodnout o novém bodu, a to je návrh paní
poslankyně Buzkové.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou
poznámkou se hlásí pan poslanec Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Je mi líto, že
náš mladý kolega pan Benda nedával dostatečně
pozor. Když předsedající schůze
ohlašoval tento bod pořadu a dával o něm
hlasovat, pronesl "Dávám hlasovat o zařazení
nového bodu programu, a to teď hned." Cituji
jeho slova. Hlasovali jsme tedy o tom, že tento bod programu
je zařazen teď hned v rámci interpelace kolegyně
Buzkové.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pane kolego,
teď hned jsem nemyslel, že přerušíme
projednávání. (Smích ve sněmovně.)
Hlásí se kolega Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající,
dámy a pánové, zjišťuji z projevu
předsedajícího schůze a z projevu
poslance Grulicha, že je tu vážný spor,
o čem se vlastně hlasovalo, neboť já
jsem rozuměl projevu předsedajícího
právě tak, jako on samotný, kdežto jiní
poslanci tomuto projevu rozuměli jinak. Za této
situace se domnívám, že musím vznést
námitku proti tomu hlasování jako takovému,
protože sněmovna netušila, o čem dával
předsedající hlasovat. Dovolám se
tady právě toho, co řekl pan kolega Grulich.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlásí
se pan poslanec Wagner, potom pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající,
mám žádost, abyste požádal Kancelář,
aby ta část protokolu, která se vztahuje
ke sporné věci, byla vyhotovena písemně
a neprodleně rozdána poslancům. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Souhlasím
s takovým postupem. Přerušuji schůzi
zhruba na 20 minut do 16.30 hodin.
(Schůze opět zahájena v 16.50 hodin.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, byl vám
rozdán stenografický záznam podle požadavku
pana poslance Wagnera.
Dámy a pánové, všechny jsem vás
odhlásil, prosím o novou prezentaci.
Zeptal bych se pana poslance Výborného, zda trvá
na své námitce, poté, co přečetl
steno.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající,
dámy a pánové, tak jako vy všichni ostatní
i já jsem si přečetl stenozáznam a
jsem trochu nesvůj, protože po poradě i se
znalcem jazyka českého, předsedou sněmovny,
zjišťujeme, i podle mého mínění,
že především je ona inkriminovaná
věta, větou nepříliš zdařilou.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Omlouvám
se rodnému jazyku.
Poslanec Miloslav Výborný: Já se vás,
pane předsedající, vůbec nechci dotknout.
Je to věta, která plyne z ústního
projevu a z řízení schůze. Myslím,
že já sám jsem tuto námitku vznesl.
Větě jsem skutečně rozuměl
tak, jak jsem jí rozuměl, chápu, že
jiný jí mohl rozumět jinak, a proto na námitce
trvám.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme hlasovat
o námitce k hlasování. S faktickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Trojan.
Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající,
vznáším pouze tu námitku, že jsme
nedostali do ruky text stenografického záznamu,
jak bylo před přestávkou rozhodnuto. Těžko
můžeme reagovat na to, co se teď odehrává.
Na stole to nemáme. Jako obvykle dostala to opět
pouze koalice.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou
poznámkou se hlásí paní poslankyně
Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Pane předsedající,
dámy a pánové, vzhledem k tomu, že máme
před sebou ještě spoustu práce a tím,
že některými procedurálními zdržováními
se nepodařilo o mém návrhu na usnesení
zatím hlasovat, jsem ochotna souhlasit s námitkou
pana předsedy Výborného, možná
to byla námitka pana předsedy Bendy a souhlasím
s tím, abyste o tomto návrhu usnesení, jak
bylo odhlasováno, jednali až po ukončení
bodu interpelace.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
S faktickou poznámkou pan poslanec Výborný.
Děkuji paní poslankyni Buzkové.
Poslanec Miloslav Výborný: Myslím,
že je korektní vzájemně si vyhovět.
Protože se domnívám, že jsme přijali
špatné usnesení, nejen proto, že - jak
jsem dokládal - nebylo patrno, o čem se vlastně
hlasovalo, navrhuji to zjednodušit a navrhuji revokovat předcházející
usnesení.