Čtvrtek 25. května 1995

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi. Dříve, než dám slovo panu poslanci Tomáši Ježkovi, chtěl bych vyslat signál ke všem členům politického grémia, že zřejmě předseda Poslanecké sněmovny po vystoupení pana poslance Tomáše Ježka svolá politické grémium ke kratičké poradě, abychom zvážili jak dál. Možná, že se sejdeme jen tady u místa, kde sedí pan předseda Poslanecké sněmovny nebo pod balkonem návštěvníků.

Omlouvám se panu Tomáši Ježkovi za tento krátký vstup a dávám mu slovo k tomu, aby odůvodnil zprávu výborů, kterou jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1693.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, kolegyně a kolegové, především bych chtěl říci, že jsme jediný parlament v Evropě, který řeší úkol, co s přebytkem státního rozpočtu. Vím, že všechny ostatní parlamenty Evropy se potýkají s deficitem a v tomto smyslu mají úkol jednodušší, to je souhlasí s vydáním státních obligací.

Zabývali jsme se návrhem vlády, návrhem Státního závěrečného účtu velmi pečlivě a byli jsme v situaci, kdy jsme museli řešit nejtěžší dilema vůbec, to je dilema měnového a rozpočtového hlediska. Už od loňského podzimu a potom od naší debaty nad návrhem rozpočtu na letošní rok, kdy už bylo zřejmé, že bude rozpočtový přebytek, byl náš výbor a bezpochyby i ostatní výbory a celý parlament zahrnut obrovským množstvím žádostí o příspěvek z přebytku státního rozpočtu. Rada těchto žádostí samozřejmě nemohla být vyslyšena, ale u celé řady žádostí bylo zřejmé, že jsou opravdu vážné, že různé oblasti rozpočtového hospodaření mají opravdu velmi naléhavé potřeby, ať už jsou to silnice, ať už je to policie, kulturní památky a nevím, co všechno.

V obtížném rozhodování, kolik přebytku by mělo být věnováno na oltář měny, to je zaplatit část státního dluhu, a kolik by mohlo být použito na rozpočtové výdaje, jsme si dovolili mírně posunout vládní návrh o 1,8 mld. ve prospěch dalších výdajů. Přesto - a to bych chtěl zdůraznit a podtrhnout, přesto návrh, který máte ve sněmovním tisku 1693, znamená uzavření rozpočtového hospodaření loňského roku s přebytkem státního rozpočtu. A tím zůstáváme stále jedinou zemí v Evropě, která má rozpočtový přebytek i poté, co část přebytku navrhujeme k dalším výdajům.

Myslím si, že mám pro to cit, je jasné, že debata o rozdělení rozpočtového přebytku se odehrává v době, kdy by zdravé makroekonomické uvažování velelo daleko restriktivnější rozpočtové chování a tento rozpočtový přebytek neutratit. Je ale pravda, že všechny debaty a všechny návrhy na použití rozpočtového přebytku byly vlastně nastartovány už vloni před vánocemi a že proces má nějaké fázové zpoždění.

Proto - a to je to, co chci říci - rozpočtový výbor na svých nejbližších schůzích se bude zabývat strategií vypracování rozpočtu na příští rok včetně chování se k výsledkům letošního rozpočtu, který opět vykazuje mírný přebytek. Přáli bychom si, aby tento přebytek už nebyl utracen. Ale je třeba to říci včas a jasně předem, včetně procesů procedurálních, to je projednávání těchto věcí ve vládě a pak v parlamentu.

Poslední, co bych chtěl říci k problému, o němž záhy budeme hlasovat, je, že Nejvyšší kontrolní úřad vypracoval zprávu, analýzu rozpočtového hospodaření za minulý rok a obsahuje řadu velmi cenných podnětů, které rovněž budou zařazeny na nejbližší zasedání rozpočtového výboru. Mám na mysli zejména vývoj v oblasti daně z přidané hodnoty a některé náměty na novelizaci daňových zákonů. To všechno je třeba vzít v úvahu včas, ještě teď v době, kdy probíhají přípravy rozpočtu na příští rok, kdy bezpodmínečně musíme reagovat na makroekonomický vývoj, který je samozřejmě velmi příznivý. Přitéká k nám kapitál a začíná ekonomický růst, ale to jsou faktory, které zvyšují riziko inflačního vývoje, a proto rozpočtové hospodaření musí také přispět ke kontrole inflace tak, aby inflace zůstala pod kontrolou, aby nastávající ekonomický růst nebyl znehodnocován inflačním vývojem.

Pane místopředsedo, to je moje zpráva a tím ji končím.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji pane poslanče. Dámy a pánové, prosím o chvíli strpení. Poradím se s panem předsedou, jestli platí to, co jsem před chvílí avizoval.

Oznamuji všem členům politického grémia, že nezasedne, ale že si stoupne pod balkon hostů a poradí se o dalším programu. Dámy a pánové, pan předseda vás prosí, abyste setrvali na svých místech, abychom pokračovali a mohli případně hlasováním rozhodnout.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Budeme pokračovat do konce bez přestávky. Budeme pokračovat rozpravou k bodu, který je rozjednán. Hrubá představa o konci dnešního jednání je asi taková, že bychom měli skončit někdy kolem 21. hodiny. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet, abychom nemuseli jednat v sobotu nebo v neděli. K jednání je toho ještě hodně. Berte to v úvahu.

Chci přečíst ty, kteří se přihlásili do rozpravy. Jako první Michal Kraus, poté Gerta Mazalová, Svatomír Recman, Květa Čelišová, Oldřich Vrcha, Josef Hájek, Jaroslav Štrait, Karel Ledvinka a Miloš Skočovský.

Začneme s rozpravou a prosím, aby se slova ujal pan Michal Kraus a připravila se paní Gerta Mazalová. Ostatní prosím o klid.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci konstatovat, že návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 1994 i předkládaná zpráva k němu jsou pojaty mnohem střízlivěji, úměrněji i opatrněji než obdobné zprávy minulých let. Přes výraz povinného optimismu nad rozpočtovým přebytkem navrhovaném ve výši 10,4 mld. korun, probleskují předloženým návrhem i náznaky toho, že zdaleka ne všechno v hospodaření českého státu je v pořádku.

Celková napjatost mezi zdroji a potřebami vyniká zejména z předkládaných údajů o výsledcích hospodaření rozpočtu okresních úřadů a obcí, které kromě přetrvávajícího prodeje vlastního majetku byly nuceny sáhnout k rezervám ze svých fondů, již tak značně vyčerpaných v roce 1993 a výrazně zvýšit své zadlužení. Alarmující je příklad hl. města Prahy se 4 miliardovou emisí zahraničních obligací. Před hodnocením pozitiv a negativ státního závěrečného účtu za loňský rok považuji za nezbytné poukázat na některé metodické problémy, které dle mého snižují důvěryhodnost předkládaných údajů. Parametrické údaje o vývoji makroekonomiky jsou uvedeny ve stálých cenách, přestože státní rozpočet je zejména živým tokem absolutních peněžních hodnot v cenách daného období. Navíc údaje předkládané v tzv. srovnatelných cenách nemají a ani nemohou mít žádnou skutečnou vypovídající schopnost, neboť pracují na bázi stálých cen roku 1984, takže metodické vlivy jsou vyšší než samotné vykazované ukazatele.

Domnívám se, že Ministerstvo financí by mělo napříště ve spolupráci s Českým statistickým úřadem přejít ke kvalifikovanějším údajům. Při interpretaci některých parametrů dochází také k jednostrannému výkladu. Jako příklad mohu uvést růst spotřeby domácností, který je dle Ministerstva financí umožněn jak vývojem mezd a sociálních příjmů, tak velmi rychlou dynamikou příjmů z podnikatelských aktivit a kapitálových transakcí. Materiál však vůbec neuvádí vazbu na vloženou kupní sílu, tedy na úspory. Dále není vyčíslen vliv prolínání spotřeby domácností a spotřeby při podnikání fyzických osob, u kterých tento pojem v řadě případů splývá.

Stejně tak hodnocení přílivu zahraničního kapitálu a zájmu o investování v ČR je zdůvodňováno pouze vyvolanou důvěrou zahraničních investorů v ekonomiku České republiky. Zcela se opomíjí možné ovlivnění např. neexistencí zákona o praní špinavých peněz, kdy nemusí podnikatel prokazovat při investování v České republice na rozdíl od většiny vyspělých ekonomik původ prostředků. Přesto, že státní závěrečný účet formálně vykazuje přebytek v hospodaření za rok 1994, závěrečné saldo výrazně ovlivnily mimorozpočtové příjmy na krytí rozpočtových výdajů, zejména z plateb sociálního pojištění a z Fondu národního majetku. Využití prostředků vybraných na sociální pojištění - mám na mysli komplex důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti - opět nesledovalo jejich přísnou účelovost. Příjmy sociálního fondu byly opět překračovány o 9 mld korun až na částku 130 mld korun. Účelově směrované výdaje přitom činily 126,4 mld. korun.

Udávané překročení sociálních výdajů oproti příjmům bylo čerpáno na státní vyrovnávací příspěvek, jehož zdrojem v žádném případě nejsou prostředky sociálního pojištění. Přebytek sociálního fondu za rok 1994 tedy činí 3,6 mld. korun. Navrhujeme proto, aby celý tento přebytek byl navržen na zvýšení důchodů.

Pro rozpočtové účely byly mimorozpočtově mobilizovány prostředky Fondu národního majetku, mj. se takto opticky vylepšil údaj o podílu výdajové rozpočtové soustavy na hrubém domácím produktu a naopak znehodnotil údaj o daňové kvótě.

V loňském rozpočtovém roce již příslušná částka činila 18,3 mld. korun, které byly vyňaty z rozpočtu a vynaloženy na výdaje svou povahou beze sporu rozpočtové. Úhrada toku státního dluhu, majetková újma peněžních ústavů, restituční náhrady atd.

Zcela hrubým způsobem byla porušena zásada úplnosti státního rozpočtu. Jestliže v roce 1993 bylo takto do státního rozpočtu napumpováno celkem 22 mld. mimorozpočtových příjmů, v roce 1994 to již bylo více než 31 mld. Navíc systematické čerpání likvidních prostředků Fondu národního majetku na úhradu rozpočtových výdajů, které mj. vedlo k aktivnímu přebytku státního rozpočtu, představuje každoročně inflační impuls, jenž se před parlamentem cudně zakrývá pláštíkem mimorozpočtového vyrovnání.

Zvláštní pozornost si zaslouží nakládání se státními finančními aktivy a pasivy. Klíčový objem aktiv představují vládní pohledávky vůči zahraničí a zahraniční pohledávky převzaté od Československé obchodní banky. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky jsou realizovány ve volně směnitelných měnách, je hlavním faktorem ovlivňujícím jeho výši při nepatrných objemech deblokací okamžitý směnný kurz české koruny. Je otázkou, zdali by tyto pohledávky měly být postupně odepisovány, neboť jejich masivní deblokaci lze považovat za vyloučenou a jedná se tudíž o aktiva v podstatě fiktivní.

Hovořit v dané situaci o převaze aktiv nad pasivy může jen ekonomický neumětel. Vládní závazky vůči zahraničí a zahraniční závazky vůči Československé obchodní bance zůstávají bez věcného krytí na straně aktiv.

V celkové napjaté struktuře vývoje příjmů a výdajů se v roce 1994 bezezbytku rozpustil efekt přerušení tzv. penězovodu z Čech na Slovensko. Slovenskému rozpočtu bezesporu zdroje z přerozdělení mezi republikami bývalé federace stále citelně chybí, horší je, že se nějak ztratily i u nás, patrně v důsledku jen těžce se zotavující celkové poptávky a ztráty slovenského trhu jako celku.

V roce 1994 byly významně podhodnoceny výnosy daně z příjmů fyzických osob, které však nejsou provázeny lineárním nárůstem odvodů do sociálního fondu a na zdravotní pojištění. Podstatnou složku nárůstu vytvářejí proto daňové odvody osob samostatně výdělečně činných. V rozsahu nárůstu nelze však bezezbytku vysvětlit expanzi podnikání fyzických osob. Potvrzuje se tak teze sociální demokracie z roku minulého, kdy jsme naprosto správně označili za jeden z hlavních faktorů růstu výroby v soukromém sektoru vytěsňování širé ekonomiky do oblasti podnikání legálního. A právě nepředpokládaný nárůst daňových příjmů výrazně nadlepšil příjmovou základnu okresních úřadů a obcí, tím snížil tlak na přijímání úvěrů, který byl tak i tak enormě vysoký.

Příjmy daně z přidané hodnoty byly oproti dani z příjmů fyzických osob významně nadhodnoceny. Skutečné inkaso DPH zůstalo zhruba 10% za předpokládanou sumou v podobném vývoji v roce 1993. Pravou příčinou nadhodnocení však zcela zřejmě je česká vynalézavost při krácení této daně, dále nadměrný optimismus při odhadech tuzemské spotřebitelské poptávky. Krácení odvodů daně z přidané hodnoty se podle nového odhadu musí pohybovat v částkách kolem 10 mld. ročně.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že státní závěrečný účet za rok 1994 dokladuje přetrvávání v trendech prvního státního rozpočtu České republiky, totiž v ukrajování nadměrných soust z tenkého koláče stále nevýkonné české ekonomiky. Tam, kde mu ani tato sousta nestačí, zakusuje se do koláčů cizích: sociálních fondů, nerespektování potřeb obcí, Fondu národního majetku. Nevšímá si ani, že ze všech koláčů ubývá a jednotlivá sousta jsou menší a menší.

Státní rozpočet na rok 1994 po všech změnách a úpravách byl navržen a realizován jako schodkový s pokrytím schodku z jednorázových zdrojů Fondu národního majetku. Pokračuje globální strategie horizontálního i vertikálního přerozdělování, což nejlépe ukazuje příjmová strana rozpočtu okresních úřadů a obcí a nakládání s prostředky na sociální zabezpečení. Z těchto důvodů navrhuje náš poslanecký klub, aby se především prostředky, použité neúčelově, vrátily tam, kam patří, tj. na sociální zabezpečení a vratky tzv. třinácté platby sociálního pojištění. Vrácení neoprávněně zadržených prostředků poctivým plátcům z podnikatelské sféry považujeme za účelnější, než drobení do jednotlivých účelových příspěvků a dotací. Zbývající část přebytku podle našeho mínění musí být co nejkratší cestou vyňata z oběhu a musí zejména posílit pozici státu vůči bankovní soustavě. Máme zde na mysli skutečné snížení státního dluhu, nikoli čekání na okamžik, kdy státní dluh tiše spolkne inflace.

Navrhuji proto přijmout usnesení v tomto znění.

Poslanecká sněmovna České republiky na své dnešní schůzi projednala vládní návrh státního závěrečného účtu a přijala k němu toto usnesení:

Souhlasí s použitím přebytku státního rozpočtu České republiky za rok 1994 ve výši 10 miliard 448 miliónů 830 tisíc korun takto:

a) částka 4 miliardy bude použita k vrácení části pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve smyslu § 7 zákona č. 268/1994 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994;

b) částka 3 miliardy 600 miliónů bude použita k úhradě zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995 podle zákona projednaného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky;

c) částka 3 miliardy 848 miliónů 830 tisíc korun bude použita ke splacení části státního dluhu České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Michalu Krausovi a prosím, aby se slova ujala Gerta Mazalová. Omlouvám se panu poslanci Josefu Hájkovi, kterého jsem omylem zařadil na nesprávné místo. Pan poslanec Josef Hájek vystoupí teď po paní Gertě Mazalové.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, já dnes nebudu kritizovat jako můj předřečník, ale pouze radit. Pan zpravodaj se ptal, co s přebytkem rozpočtu. Já radím: je-li mnoho požadavků, měly by se posuzovat podle stupně potřeby a naléhavosti. Proto podávám pozměňovací návrh, aby z přebytku státního rozpočtu za rok 1994 byla přidělena částka 349,2 mil. Kč na výstavbu ústavů sociální péče, které se navracejí původním majitelům a restituentům, církvi, soukromým osobám apod.

Moje odůvodnění. Vracíme 86 ústavních zařízení, 86 ústavních zařízení tedy jde do restituce. To je 41 okresů včetně hl. m. Prahy. Ze se majetek musí vrátit majitelům, to bylo rozhodnuto parlamentem. Ze musíme umístit nemocné a staré občany do náhradních zařízení je logické a naprosto samozřejmé. Celkový objem náhrad činí v dnešních cenách 5 miliard 154,1 mil. Kč a zhruba do roku 2000 by měla být většina náhradních objektů již postavena či upravena, čímž by byla kapacita zhruba 7119 míst nahrazena. Jsou okresy, kde se prakticky všechny ústavy musejí vrátit, některé do roku 2000 a některé již v roce 1996. Lhůty běží.

Například Uherské Hradiště vrací 5 ústavů, Kroměříž vrací 5 ústavů, Velehrad - 340 míst se vrací zpět církvi. Je to poutní místo a je to naprosto jasné, ale je nutno nahradit těchto 340 míst, které se rozdělují např. do Kunovic a jiných měst a obcí. Benešov vrací 4 ústavy celkem, vrací tedy všechny, které má a tak dále.

Někde výstavba už začala, jinde se musejí vykoupit objekty, např. Litoměřice, než zcela zchátrají. Okresy již potřebují finanční prostředky. Také Praha má vracet 7 ústavů. Letos např. se má vystěhovat část Jedličkova ústavu, tam je 68 míst a lhůta končí v roce 1996. Tedy letos musí být finanční prostředky, aby se tak mohlo stát. Proto považuji tuto situaci za naléhavou, nutnou, kterou je potřeba co nejrychleji řešit a hlavně je potřeba uvolnit potřebné finanční prostředky.

Vím, že pan ministr Kočárník zná situaci již delší dobu, má ji perfektně zmapovanou, jeho ministerstvo stav řeší již delší dobu, a proto jsem přesvědčena, že můj návrh podpoří. Je podložen hlavně ekonomicky, třemi slovy: má dáti - dal. Navíc tyto finanční prostředky by se nerozpustily ve spotřební sféře, ale vložily by se do investic, což považuji za velmi dobrý vklad. Čím dříve, tím to bude levnější, čím později, tím to bude dražší.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Gertě Mazalové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Hájek. Pan zpravodaj žádá písemnou verzi pozměňovacího návrhu. Slovo má pan poslanec Josef Hájek a připraví se pan poslanec Svatomír Recman.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážení kolegové, než přednesu jediný pozměňovací návrh k předloženému usnesení ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1994, chci vyslovit názor klubu poslanců Levého bloku k projednávané tématice z poněkud jiného zorného úhlu.

Už druhý rok skončilo hospodaření rozpočtu přebytkem, letos dokonce o řád vyšším. Již druhý rok je navrhováno stejné řešení - posílit ad hoc některé výdajové tituly v rozpočtu běžného roku, které se zdají být věcně nesporné. Projednávání závěrečného účtu ve výborech dokazuje, že schopnost poslanců, kolegů a kolegyň, v utrácení státních peněz je politicky průřezová a skoro i bez hranic. Dilema v této utrácecí euforii nutně mají i opoziční poslanci. Vždyť nehlasovat například pro 3,3 miliardy korun k úhradě zvýšení vyplácených důchodů v roce 1995 by mohlo být - a také často je interpretováno jako asociální jev. Přitom je zřejmé, že právě tato položka je jako celá řada dalších navržených položek v rozpočtu duplicitně. Jinými slovy řešeno ani jeden důchodce nedostane tímto rozhodnutím přidáno ani o jedinou korunu, naopak, vládě se vytvoří nová nikde nekvantifikovaná rozpočtová rezerva, která v tom lepším případě může být zdrojem přebytku v roce 1995. To za prvé.

Za druhé, rozpočet přes celou řadu nepochybných důkazů o možných a faktických daňových únicích a tedy i o výpadcích na daňových příjmech tenduje dokonce již v delším časovém úseku k přebytkovosti a tady nemyslím jen přebytek, o kterém se bavíme dnes, ale každý rozpočet vlastně končí vyšší úrovní příjmů a výdajů než rozpočet, který jsme schvalovali při zhruba plus minus odhadnuté inflaci.

Je tedy asi legitimní uvažovat o některých jiných přístupech k rozpočtovému hospodaření. Nabízí se celá řada témat a legitimně např. otázka možného daňového zatížení obyvatelstva, možné výraznější podpory sociálních programů, např. programů bytové politiky, ale i výraznější podpory třeba politiky proexportní, kde růst záporného salda obchodní bilance k této úvaze přímo vybízí. Nic takového se však neděje a cukrování těchto horkých témat rozpočtovým přebytkem je pouze podle našeho názoru gestem dobré vůle než rozpočtovým impulzem ke změnám.

Za třetí se potvrzuje, že sněmovna se dostává do návykové závislosti - a to je podnět pro pana kolegu Jaroše - v tomto procesu. Místo aby vyvíjela náročný tlak na snižování výdajů v jednotlivých kapitolách, kde je z jednotlivých kontrolních zpráv NKÚ evidentní, že se státní peníze využívají nehospodárně, lobujeme bohužel ministerské nároky. Způsob projednávání rozpočtu na rok 1995 je zřejmě světově unikátní a chci věřit, že se již nebude opakovat. Jednak jsme do samotného zákona o rozpočtu na letošní rok zahrnuli paragrafy, které rozdělovaly přebytek ještě dříve, než vnikl a dokonce i doprovodné usnesení sněmovny v tom zdárně pokračovalo.

Za čtvrté, rozdělování rozpočtového přebytku tímto způsobem má trochu skryté, ale i stinné stránky, které zde byly naznačeny. Za prvé nevylučuje možnost omylů. Ty požadavky se rodí velmi rychle, velmi neprověřeně nebo věcně dostatečně neprověřeně. Já upozorňuji, že jsme se stejného omylu dopustili v roce 1993 při podobném jednání, kdy stejným způsobem bylo naším usnesením rozděleno a potom rozpočtově nerealizováno 453 milionů korun, viz bod vládního návrhu na usnesení v oddíle III/2. To řešíme teď.

Aplikovaný způsob rozdělování přebytku také není měnově neutrální. Připočteme-li k těmto penězům, ať se nám zdají velké nebo malé, ty peníze, které vstupují z mimorozpočtových zdrojů do spotřeby, nejde o malé peníze - připomenu, že z Fondu národního majetku ročně 25 - 30 miliard korun, k tomu přichází spotřeba dnes už drobných neakcionářů z prodeje akcií v kupónové privatizaci, která se odhaduje, aspoň bankéři ji odhadují, na 30 - 40 miliard korun, že šlo tímto způsobem do spotřeby - vidíme, že i sterilizace těchto peněz není levná. Nebudu tady vyjadřovat celou řadu čísel z dílny České národní banky, ale dokonce podle našeho názoru přestává být účinná.

Posilují se inflační impulsy, roste cena peněz na mezibankovních trzích. Nikoho z nás nepřekvapí, že Česká národní banka vykazuje ztráty a tedy že do rozpočtu nedá vůbec nic, i když jsme rozpočtovali 1,2 mld. Kč za rok 1994. Dochází tak dokonce k paradoxu, který je velmi ilustrativní na obsluze dluhu, na dluhové službě. Státní dluh (teď nebudu polemizovat, co je standardní) s odpočtem za clearing slovenský se snížil o 1,6 mld. Kč (jak zde bylo konstatováno), splátky jistin dluhu byly dokonce realizovány ve výši 23,2 mld. Kč, to je o 7 mld. více než jsme rozpočtovali, přesto však výdaje v dluhové službě, v úrocích, to neovlivnilo. To je přece ekonomicky protismyslné. Splatím-li více jistin, měl bych podle normální logiky šetřit i na úrocích.

A konečně za páté - státní závěrečný účet sice vykazuje přebytek ve výši 10,4 mld. Kč, současně však dochází k zápornému saldu finančních aktiv a pasiv (11 mld. Kč). Věřitelská pozice republiky se tedy z příčin, které pan místopředseda vlády vysvětlil (a já je nebudu komentovat) fakticky zhoršila.

Z celkové finanční bilance je tedy zřejmé, že bilančně majetková pozice by mohla být vyrovnána, kdybychom přebytek přelili zpět do státních aktiv a nemáme tady o čem jednat.

Chci současně říci, že parlament má v oblasti aktiv již velmi malý manévrovací prostor, necelou 1 mld. Kč. To jsou vlastně peníze, které jsou na finančních peněžních účtech vzniklé z přebytku hospodaření minulých let. Máme tedy šanci určitou část letošního přebytku převést do státních aktiv, v klidu ji rozumně prověřit, otestovat (to je teď módní slovo) skutečné požadavky, skutečnou potřebu a pokud se prokáže, že je to výdaj, který nebyl v rozpočtu zahrnut, že je to výdaj, který je mimořádný, že je to výdaj, který už nejsme schopni zabezpečit z rezerv, které máme v kapitole "všeobecná pokladní správa", třeba ve vládní rezervě, tak pak ho řešit samozřejmě se souhlasem sněmovny ze státních aktiv.

Současně si myslím, že při tomto způsobu hospodaření s přebytkem by nám tam mohl vzniknout určitý prostor, kterým bychom mohli pak vládě - až sem přistoupí s návrhem rozpočtu na rok 1996 - snížit riziko odvážnějšího kroku v oblasti daňové, v oblasti investiční a podobně.

To všechno dohromady bych vyústil v jediný návrh. Omlouvám se, že bude v této růžové knize, ale jsem schopen ho přepsat i v duchu společné zprávy. Doporučuji, aby v části III vládního návrhu došlo k vypuštění odstavců pod písmeny e), f), g), i), j), aby byl vypuštěn i bod 2 a nahražen novým bodem 2 ve znění: "s převodem částky 7 533 604 tis. Kč do státních aktiv". Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hájkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Recman a připravila se paní poslankyně Květa Čelišová.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP