Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu místopředsedovi vlády a ministru financí
Ivanu Kočárníkovi. Dříve, než
dám slovo panu poslanci Tomáši Ježkovi,
chtěl bych vyslat signál ke všem členům
politického grémia, že zřejmě
předseda Poslanecké sněmovny po vystoupení
pana poslance Tomáše Ježka svolá politické
grémium ke kratičké poradě, abychom
zvážili jak dál. Možná, že
se sejdeme jen tady u místa, kde sedí pan předseda
Poslanecké sněmovny nebo pod balkonem návštěvníků.
Omlouvám se panu Tomáši Ježkovi za tento
krátký vstup a dávám mu slovo k tomu,
aby odůvodnil zprávu výborů, kterou
jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1693.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo vlády, vážená vládo,
kolegyně a kolegové, především
bych chtěl říci, že jsme jediný
parlament v Evropě, který řeší
úkol, co s přebytkem státního rozpočtu.
Vím, že všechny ostatní parlamenty Evropy
se potýkají s deficitem a v tomto smyslu mají
úkol jednodušší, to je souhlasí
s vydáním státních obligací.
Zabývali jsme se návrhem vlády, návrhem
Státního závěrečného
účtu velmi pečlivě a byli jsme v situaci,
kdy jsme museli řešit nejtěžší
dilema vůbec, to je dilema měnového a rozpočtového
hlediska. Už od loňského podzimu a potom od
naší debaty nad návrhem rozpočtu na
letošní rok, kdy už bylo zřejmé,
že bude rozpočtový přebytek, byl náš
výbor a bezpochyby i ostatní výbory a celý
parlament zahrnut obrovským množstvím žádostí
o příspěvek z přebytku státního
rozpočtu. Rada těchto žádostí
samozřejmě nemohla být vyslyšena, ale
u celé řady žádostí bylo zřejmé,
že jsou opravdu vážné, že různé
oblasti rozpočtového hospodaření mají
opravdu velmi naléhavé potřeby, ať už
jsou to silnice, ať už je to policie, kulturní
památky a nevím, co všechno.
V obtížném rozhodování, kolik
přebytku by mělo být věnováno
na oltář měny, to je zaplatit část
státního dluhu, a kolik by mohlo být použito
na rozpočtové výdaje, jsme si dovolili mírně
posunout vládní návrh o 1,8 mld. ve prospěch
dalších výdajů. Přesto - a to
bych chtěl zdůraznit a podtrhnout, přesto
návrh, který máte ve sněmovním
tisku 1693, znamená uzavření rozpočtového
hospodaření loňského roku s přebytkem
státního rozpočtu. A tím zůstáváme
stále jedinou zemí v Evropě, která
má rozpočtový přebytek i poté,
co část přebytku navrhujeme k dalším
výdajům.
Myslím si, že mám pro to cit, je jasné,
že debata o rozdělení rozpočtového
přebytku se odehrává v době, kdy by
zdravé makroekonomické uvažování
velelo daleko restriktivnější rozpočtové
chování a tento rozpočtový přebytek
neutratit. Je ale pravda, že všechny debaty a všechny
návrhy na použití rozpočtového
přebytku byly vlastně nastartovány už
vloni před vánocemi a že proces má nějaké
fázové zpoždění.
Proto - a to je to, co chci říci - rozpočtový
výbor na svých nejbližších schůzích
se bude zabývat strategií vypracování
rozpočtu na příští rok včetně
chování se k výsledkům letošního
rozpočtu, který opět vykazuje mírný
přebytek. Přáli bychom si, aby tento přebytek
už nebyl utracen. Ale je třeba to říci
včas a jasně předem, včetně
procesů procedurálních, to je projednávání
těchto věcí ve vládě a pak
v parlamentu.
Poslední, co bych chtěl říci k problému,
o němž záhy budeme hlasovat, je, že Nejvyšší
kontrolní úřad vypracoval zprávu,
analýzu rozpočtového hospodaření
za minulý rok a obsahuje řadu velmi cenných
podnětů, které rovněž budou zařazeny
na nejbližší zasedání rozpočtového
výboru. Mám na mysli zejména vývoj
v oblasti daně z přidané hodnoty a některé
náměty na novelizaci daňových zákonů.
To všechno je třeba vzít v úvahu včas,
ještě teď v době, kdy probíhají
přípravy rozpočtu na příští
rok, kdy bezpodmínečně musíme reagovat
na makroekonomický vývoj, který je samozřejmě
velmi příznivý. Přitéká
k nám kapitál a začíná ekonomický
růst, ale to jsou faktory, které zvyšují
riziko inflačního vývoje, a proto rozpočtové
hospodaření musí také přispět
ke kontrole inflace tak, aby inflace zůstala pod kontrolou,
aby nastávající ekonomický růst
nebyl znehodnocován inflačním vývojem.
Pane místopředsedo, to je moje zpráva a tím
ji končím.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
pane poslanče. Dámy a pánové, prosím
o chvíli strpení. Poradím se s panem předsedou,
jestli platí to, co jsem před chvílí
avizoval.
Oznamuji všem členům politického grémia,
že nezasedne, ale že si stoupne pod balkon hostů
a poradí se o dalším programu. Dámy
a pánové, pan předseda vás prosí,
abyste setrvali na svých místech, abychom pokračovali
a mohli případně hlasováním
rozhodnout.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Budeme pokračovat
do konce bez přestávky. Budeme pokračovat
rozpravou k bodu, který je rozjednán. Hrubá
představa o konci dnešního jednání
je asi taková, že bychom měli skončit
někdy kolem 21. hodiny. Uvidíme, jak se situace
bude vyvíjet, abychom nemuseli jednat v sobotu nebo v neděli.
K jednání je toho ještě hodně.
Berte to v úvahu.
Chci přečíst ty, kteří se přihlásili
do rozpravy. Jako první Michal Kraus, poté Gerta
Mazalová, Svatomír Recman, Květa Čelišová,
Oldřich Vrcha, Josef Hájek, Jaroslav Štrait,
Karel Ledvinka a Miloš Skočovský.
Začneme s rozpravou a prosím, aby se slova ujal
pan Michal Kraus a připravila se paní Gerta Mazalová.
Ostatní prosím o klid.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chci konstatovat, že
návrh státního závěrečného
účtu ČR za rok 1994 i předkládaná
zpráva k němu jsou pojaty mnohem střízlivěji,
úměrněji i opatrněji než obdobné
zprávy minulých let. Přes výraz povinného
optimismu nad rozpočtovým přebytkem navrhovaném
ve výši 10,4 mld. korun, probleskují předloženým
návrhem i náznaky toho, že zdaleka ne všechno
v hospodaření českého státu
je v pořádku.
Celková napjatost mezi zdroji a potřebami vyniká
zejména z předkládaných údajů
o výsledcích hospodaření rozpočtu
okresních úřadů a obcí, které
kromě přetrvávajícího prodeje
vlastního majetku byly nuceny sáhnout k rezervám
ze svých fondů, již tak značně
vyčerpaných v roce 1993 a výrazně
zvýšit své zadlužení. Alarmující
je příklad hl. města Prahy se 4 miliardovou
emisí zahraničních obligací. Před
hodnocením pozitiv a negativ státního závěrečného
účtu za loňský rok považuji za
nezbytné poukázat na některé metodické
problémy, které dle mého snižují
důvěryhodnost předkládaných
údajů. Parametrické údaje o vývoji
makroekonomiky jsou uvedeny ve stálých cenách,
přestože státní rozpočet je zejména
živým tokem absolutních peněžních
hodnot v cenách daného období. Navíc
údaje předkládané v tzv. srovnatelných
cenách nemají a ani nemohou mít žádnou
skutečnou vypovídající schopnost,
neboť pracují na bázi stálých
cen roku 1984, takže metodické vlivy jsou vyšší
než samotné vykazované ukazatele.
Domnívám se, že Ministerstvo financí
by mělo napříště ve spolupráci
s Českým statistickým úřadem
přejít ke kvalifikovanějším údajům.
Při interpretaci některých parametrů
dochází také k jednostrannému výkladu.
Jako příklad mohu uvést růst spotřeby
domácností, který je dle Ministerstva financí
umožněn jak vývojem mezd a sociálních
příjmů, tak velmi rychlou dynamikou příjmů
z podnikatelských aktivit a kapitálových
transakcí. Materiál však vůbec neuvádí
vazbu na vloženou kupní sílu, tedy na úspory.
Dále není vyčíslen vliv prolínání
spotřeby domácností a spotřeby při
podnikání fyzických osob, u kterých
tento pojem v řadě případů
splývá.
Stejně tak hodnocení přílivu zahraničního
kapitálu a zájmu o investování v ČR
je zdůvodňováno pouze vyvolanou důvěrou
zahraničních investorů v ekonomiku České
republiky. Zcela se opomíjí možné ovlivnění
např. neexistencí zákona o praní špinavých
peněz, kdy nemusí podnikatel prokazovat při
investování v České republice na rozdíl
od většiny vyspělých ekonomik původ
prostředků. Přesto, že státní
závěrečný účet formálně
vykazuje přebytek v hospodaření za rok 1994,
závěrečné saldo výrazně
ovlivnily mimorozpočtové příjmy na
krytí rozpočtových výdajů,
zejména z plateb sociálního pojištění
a z Fondu národního majetku. Využití
prostředků vybraných na sociální
pojištění - mám na mysli komplex důchodového
zabezpečení, nemocenského pojištění
a příspěvků na státní
politiku zaměstnanosti - opět nesledovalo jejich
přísnou účelovost. Příjmy
sociálního fondu byly opět překračovány
o 9 mld korun až na částku 130 mld korun. Účelově
směrované výdaje přitom činily
126,4 mld. korun.
Udávané překročení sociálních
výdajů oproti příjmům bylo
čerpáno na státní vyrovnávací
příspěvek, jehož zdrojem v žádném
případě nejsou prostředky sociálního
pojištění. Přebytek sociálního
fondu za rok 1994 tedy činí 3,6 mld. korun. Navrhujeme
proto, aby celý tento přebytek byl navržen
na zvýšení důchodů.
Pro rozpočtové účely byly mimorozpočtově
mobilizovány prostředky Fondu národního
majetku, mj. se takto opticky vylepšil údaj o podílu
výdajové rozpočtové soustavy na hrubém
domácím produktu a naopak znehodnotil údaj
o daňové kvótě.
V loňském rozpočtovém roce již
příslušná částka činila
18,3 mld. korun, které byly vyňaty z rozpočtu
a vynaloženy na výdaje svou povahou beze sporu rozpočtové.
Úhrada toku státního dluhu, majetková
újma peněžních ústavů,
restituční náhrady atd.
Zcela hrubým způsobem byla porušena zásada
úplnosti státního rozpočtu. Jestliže
v roce 1993 bylo takto do státního rozpočtu
napumpováno celkem 22 mld. mimorozpočtových
příjmů, v roce 1994 to již bylo více
než 31 mld. Navíc systematické čerpání
likvidních prostředků Fondu národního
majetku na úhradu rozpočtových výdajů,
které mj. vedlo k aktivnímu přebytku státního
rozpočtu, představuje každoročně
inflační impuls, jenž se před parlamentem
cudně zakrývá pláštíkem
mimorozpočtového vyrovnání.
Zvláštní pozornost si zaslouží
nakládání se státními finančními
aktivy a pasivy. Klíčový objem aktiv představují
vládní pohledávky vůči zahraničí
a zahraniční pohledávky převzaté
od Československé obchodní banky. Vzhledem
k tomu, že tyto pohledávky jsou realizovány
ve volně směnitelných měnách,
je hlavním faktorem ovlivňujícím jeho
výši při nepatrných objemech deblokací
okamžitý směnný kurz české
koruny. Je otázkou, zdali by tyto pohledávky měly
být postupně odepisovány, neboť jejich
masivní deblokaci lze považovat za vyloučenou
a jedná se tudíž o aktiva v podstatě
fiktivní.
Hovořit v dané situaci o převaze aktiv nad
pasivy může jen ekonomický neumětel.
Vládní závazky vůči zahraničí
a zahraniční závazky vůči Československé
obchodní bance zůstávají bez věcného
krytí na straně aktiv.
V celkové napjaté struktuře vývoje
příjmů a výdajů se v roce 1994
bezezbytku rozpustil efekt přerušení tzv. penězovodu
z Čech na Slovensko. Slovenskému rozpočtu
bezesporu zdroje z přerozdělení mezi republikami
bývalé federace stále citelně chybí,
horší je, že se nějak ztratily i u nás,
patrně v důsledku jen těžce se zotavující
celkové poptávky a ztráty slovenského
trhu jako celku.
V roce 1994 byly významně podhodnoceny výnosy
daně z příjmů fyzických osob,
které však nejsou provázeny lineárním
nárůstem odvodů do sociálního
fondu a na zdravotní pojištění. Podstatnou
složku nárůstu vytvářejí
proto daňové odvody osob samostatně výdělečně
činných. V rozsahu nárůstu nelze však
bezezbytku vysvětlit expanzi podnikání fyzických
osob. Potvrzuje se tak teze sociální demokracie
z roku minulého, kdy jsme naprosto správně
označili za jeden z hlavních faktorů růstu
výroby v soukromém sektoru vytěsňování
širé ekonomiky do oblasti podnikání
legálního. A právě nepředpokládaný
nárůst daňových příjmů
výrazně nadlepšil příjmovou základnu
okresních úřadů a obcí, tím
snížil tlak na přijímání
úvěrů, který byl tak i tak enormě
vysoký.
Příjmy daně z přidané hodnoty
byly oproti dani z příjmů fyzických
osob významně nadhodnoceny. Skutečné
inkaso DPH zůstalo zhruba 10% za předpokládanou
sumou v podobném vývoji v roce 1993. Pravou příčinou
nadhodnocení však zcela zřejmě je česká
vynalézavost při krácení této
daně, dále nadměrný optimismus při
odhadech tuzemské spotřebitelské poptávky.
Krácení odvodů daně z přidané
hodnoty se podle nového odhadu musí pohybovat v
částkách kolem 10 mld. ročně.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že státní
závěrečný účet za rok
1994 dokladuje přetrvávání v trendech
prvního státního rozpočtu České
republiky, totiž v ukrajování nadměrných
soust z tenkého koláče stále nevýkonné
české ekonomiky. Tam, kde mu ani tato sousta nestačí,
zakusuje se do koláčů cizích: sociálních
fondů, nerespektování potřeb obcí,
Fondu národního majetku. Nevšímá
si ani, že ze všech koláčů ubývá
a jednotlivá sousta jsou menší a menší.
Státní rozpočet na rok 1994 po všech
změnách a úpravách byl navržen
a realizován jako schodkový s pokrytím schodku
z jednorázových zdrojů Fondu národního
majetku. Pokračuje globální strategie horizontálního
i vertikálního přerozdělování,
což nejlépe ukazuje příjmová
strana rozpočtu okresních úřadů
a obcí a nakládání s prostředky
na sociální zabezpečení. Z těchto
důvodů navrhuje náš poslanecký
klub, aby se především prostředky, použité
neúčelově, vrátily tam, kam patří,
tj. na sociální zabezpečení a vratky
tzv. třinácté platby sociálního
pojištění. Vrácení neoprávněně
zadržených prostředků poctivým
plátcům z podnikatelské sféry považujeme
za účelnější, než drobení
do jednotlivých účelových příspěvků
a dotací. Zbývající část
přebytku podle našeho mínění
musí být co nejkratší cestou vyňata
z oběhu a musí zejména posílit pozici
státu vůči bankovní soustavě.
Máme zde na mysli skutečné snížení
státního dluhu, nikoli čekání
na okamžik, kdy státní dluh tiše spolkne
inflace.
Navrhuji proto přijmout usnesení v tomto znění.
Poslanecká sněmovna České republiky
na své dnešní schůzi projednala vládní
návrh státního závěrečného
účtu a přijala k němu toto usnesení:
Souhlasí s použitím přebytku státního
rozpočtu České republiky za rok 1994 ve výši
10 miliard 448 miliónů 830 tisíc korun takto:
a) částka 4 miliardy bude použita k vrácení
části pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti ve smyslu §
7 zákona č. 268/1994 Sb., o státním
rozpočtu České republiky na rok 1994;
b) částka 3 miliardy 600 miliónů bude
použita k úhradě zvýšení
vyplácených důchodů a důchodů
přiznávaných v roce 1995 podle zákona
projednaného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České
republiky;
c) částka 3 miliardy 848 miliónů 830
tisíc korun bude použita ke splacení části
státního dluhu České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Michalu Krausovi a prosím, aby se slova ujala
Gerta Mazalová. Omlouvám se panu poslanci Josefu
Hájkovi, kterého jsem omylem zařadil na nesprávné
místo. Pan poslanec Josef Hájek vystoupí
teď po paní Gertě Mazalové.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
já dnes nebudu kritizovat jako můj předřečník,
ale pouze radit. Pan zpravodaj se ptal, co s přebytkem
rozpočtu. Já radím: je-li mnoho požadavků,
měly by se posuzovat podle stupně potřeby
a naléhavosti. Proto podávám pozměňovací
návrh, aby z přebytku státního rozpočtu
za rok 1994 byla přidělena částka
349,2 mil. Kč na výstavbu ústavů sociální
péče, které se navracejí původním
majitelům a restituentům, církvi, soukromým
osobám apod.
Moje odůvodnění. Vracíme 86 ústavních
zařízení, 86 ústavních zařízení
tedy jde do restituce. To je 41 okresů včetně
hl. m. Prahy. Ze se majetek musí vrátit majitelům,
to bylo rozhodnuto parlamentem. Ze musíme umístit
nemocné a staré občany do náhradních
zařízení je logické a naprosto samozřejmé.
Celkový objem náhrad činí v dnešních
cenách 5 miliard 154,1 mil. Kč a zhruba do roku
2000 by měla být většina náhradních
objektů již postavena či upravena, čímž
by byla kapacita zhruba 7119 míst nahrazena. Jsou okresy,
kde se prakticky všechny ústavy musejí vrátit,
některé do roku 2000 a některé již
v roce 1996. Lhůty běží.
Například Uherské Hradiště vrací
5 ústavů, Kroměříž vrací
5 ústavů, Velehrad - 340 míst se vrací
zpět církvi. Je to poutní místo a
je to naprosto jasné, ale je nutno nahradit těchto
340 míst, které se rozdělují např.
do Kunovic a jiných měst a obcí. Benešov
vrací 4 ústavy celkem, vrací tedy všechny,
které má a tak dále.
Někde výstavba už začala, jinde se musejí
vykoupit objekty, např. Litoměřice, než
zcela zchátrají. Okresy již potřebují
finanční prostředky. Také Praha má
vracet 7 ústavů. Letos např. se má
vystěhovat část Jedličkova ústavu,
tam je 68 míst a lhůta končí v roce
1996. Tedy letos musí být finanční
prostředky, aby se tak mohlo stát. Proto považuji
tuto situaci za naléhavou, nutnou, kterou je potřeba
co nejrychleji řešit a hlavně je potřeba
uvolnit potřebné finanční prostředky.
Vím, že pan ministr Kočárník
zná situaci již delší dobu, má
ji perfektně zmapovanou, jeho ministerstvo stav řeší
již delší dobu, a proto jsem přesvědčena,
že můj návrh podpoří. Je podložen
hlavně ekonomicky, třemi slovy: má dáti
- dal. Navíc tyto finanční prostředky
by se nerozpustily ve spotřební sféře,
ale vložily by se do investic, což považuji za
velmi dobrý vklad. Čím dříve,
tím to bude levnější, čím
později, tím to bude dražší.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Gertě Mazalové a prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Josef Hájek. Pan zpravodaj
žádá písemnou verzi pozměňovacího
návrhu. Slovo má pan poslanec Josef Hájek
a připraví se pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Josef Hájek: Vážený
pane místopředsedo, vážení páni
ministři, vážení kolegové, než
přednesu jediný pozměňovací
návrh k předloženému usnesení
ke státnímu závěrečnému
účtu za rok 1994, chci vyslovit názor klubu
poslanců Levého bloku k projednávané
tématice z poněkud jiného zorného
úhlu.
Už druhý rok skončilo hospodaření
rozpočtu přebytkem, letos dokonce o řád
vyšším. Již druhý rok je navrhováno
stejné řešení - posílit ad hoc
některé výdajové tituly v rozpočtu
běžného roku, které se zdají
být věcně nesporné. Projednávání
závěrečného účtu ve
výborech dokazuje, že schopnost poslanců, kolegů
a kolegyň, v utrácení státních
peněz je politicky průřezová a skoro
i bez hranic. Dilema v této utrácecí euforii
nutně mají i opoziční poslanci. Vždyť
nehlasovat například pro 3,3 miliardy korun k úhradě
zvýšení vyplácených důchodů
v roce 1995 by mohlo být - a také často je
interpretováno jako asociální jev. Přitom
je zřejmé, že právě tato položka
je jako celá řada dalších navržených
položek v rozpočtu duplicitně. Jinými
slovy řešeno ani jeden důchodce nedostane tímto
rozhodnutím přidáno ani o jedinou korunu,
naopak, vládě se vytvoří nová
nikde nekvantifikovaná rozpočtová rezerva,
která v tom lepším případě
může být zdrojem přebytku v roce 1995.
To za prvé.
Za druhé, rozpočet přes celou řadu
nepochybných důkazů o možných
a faktických daňových únicích
a tedy i o výpadcích na daňových příjmech
tenduje dokonce již v delším časovém
úseku k přebytkovosti a tady nemyslím jen
přebytek, o kterém se bavíme dnes, ale každý
rozpočet vlastně končí vyšší
úrovní příjmů a výdajů
než rozpočet, který jsme schvalovali při
zhruba plus minus odhadnuté inflaci.
Je tedy asi legitimní uvažovat o některých
jiných přístupech k rozpočtovému
hospodaření. Nabízí se celá
řada témat a legitimně např. otázka
možného daňového zatížení
obyvatelstva, možné výraznější
podpory sociálních programů, např.
programů bytové politiky, ale i výraznější
podpory třeba politiky proexportní, kde růst
záporného salda obchodní bilance k této
úvaze přímo vybízí. Nic takového
se však neděje a cukrování těchto
horkých témat rozpočtovým přebytkem
je pouze podle našeho názoru gestem dobré vůle
než rozpočtovým impulzem ke změnám.
Za třetí se potvrzuje, že sněmovna se
dostává do návykové závislosti
- a to je podnět pro pana kolegu Jaroše - v tomto
procesu. Místo aby vyvíjela náročný
tlak na snižování výdajů v jednotlivých
kapitolách, kde je z jednotlivých kontrolních
zpráv NKÚ evidentní, že se státní
peníze využívají nehospodárně,
lobujeme bohužel ministerské nároky. Způsob
projednávání rozpočtu na rok 1995
je zřejmě světově unikátní
a chci věřit, že se již nebude opakovat.
Jednak jsme do samotného zákona o rozpočtu
na letošní rok zahrnuli paragrafy, které rozdělovaly
přebytek ještě dříve, než
vnikl a dokonce i doprovodné usnesení sněmovny
v tom zdárně pokračovalo.
Za čtvrté, rozdělování rozpočtového
přebytku tímto způsobem má trochu
skryté, ale i stinné stránky, které
zde byly naznačeny. Za prvé nevylučuje možnost
omylů. Ty požadavky se rodí velmi rychle, velmi
neprověřeně nebo věcně dostatečně
neprověřeně. Já upozorňuji,
že jsme se stejného omylu dopustili v roce 1993 při
podobném jednání, kdy stejným způsobem
bylo naším usnesením rozděleno a potom
rozpočtově nerealizováno 453 milionů
korun, viz bod vládního návrhu na usnesení
v oddíle III/2. To řešíme teď.
Aplikovaný způsob rozdělování
přebytku také není měnově neutrální.
Připočteme-li k těmto penězům,
ať se nám zdají velké nebo malé,
ty peníze, které vstupují z mimorozpočtových
zdrojů do spotřeby, nejde o malé peníze
- připomenu, že z Fondu národního majetku
ročně 25 - 30 miliard korun, k tomu přichází
spotřeba dnes už drobných neakcionářů
z prodeje akcií v kupónové privatizaci, která
se odhaduje, aspoň bankéři ji odhadují,
na 30 - 40 miliard korun, že šlo tímto způsobem
do spotřeby - vidíme, že i sterilizace těchto
peněz není levná. Nebudu tady vyjadřovat
celou řadu čísel z dílny České
národní banky, ale dokonce podle našeho názoru
přestává být účinná.
Posilují se inflační impulsy, roste cena
peněz na mezibankovních trzích. Nikoho z
nás nepřekvapí, že Česká
národní banka vykazuje ztráty a tedy že
do rozpočtu nedá vůbec nic, i když jsme
rozpočtovali 1,2 mld. Kč za rok 1994. Dochází
tak dokonce k paradoxu, který je velmi ilustrativní
na obsluze dluhu, na dluhové službě. Státní
dluh (teď nebudu polemizovat, co je standardní) s
odpočtem za clearing slovenský se snížil
o 1,6 mld. Kč (jak zde bylo konstatováno), splátky
jistin dluhu byly dokonce realizovány ve výši
23,2 mld. Kč, to je o 7 mld. více než jsme
rozpočtovali, přesto však výdaje v dluhové
službě, v úrocích, to neovlivnilo. To
je přece ekonomicky protismyslné. Splatím-li
více jistin, měl bych podle normální
logiky šetřit i na úrocích.
A konečně za páté - státní
závěrečný účet sice
vykazuje přebytek ve výši 10,4 mld. Kč,
současně však dochází k zápornému
saldu finančních aktiv a pasiv (11 mld. Kč).
Věřitelská pozice republiky se tedy z příčin,
které pan místopředseda vlády vysvětlil
(a já je nebudu komentovat) fakticky zhoršila.
Z celkové finanční bilance je tedy zřejmé,
že bilančně majetková pozice by mohla
být vyrovnána, kdybychom přebytek přelili
zpět do státních aktiv a nemáme tady
o čem jednat.
Chci současně říci, že parlament
má v oblasti aktiv již velmi malý manévrovací
prostor, necelou 1 mld. Kč. To jsou vlastně peníze,
které jsou na finančních peněžních
účtech vzniklé z přebytku hospodaření
minulých let. Máme tedy šanci určitou
část letošního přebytku převést
do státních aktiv, v klidu ji rozumně prověřit,
otestovat (to je teď módní slovo) skutečné
požadavky, skutečnou potřebu a pokud se prokáže,
že je to výdaj, který nebyl v rozpočtu
zahrnut, že je to výdaj, který je mimořádný,
že je to výdaj, který už nejsme schopni
zabezpečit z rezerv, které máme v kapitole
"všeobecná pokladní správa",
třeba ve vládní rezervě, tak pak ho
řešit samozřejmě se souhlasem sněmovny
ze státních aktiv.
Současně si myslím, že při tomto
způsobu hospodaření s přebytkem by
nám tam mohl vzniknout určitý prostor, kterým
bychom mohli pak vládě - až sem přistoupí
s návrhem rozpočtu na rok 1996 - snížit
riziko odvážnějšího kroku v oblasti
daňové, v oblasti investiční a podobně.
To všechno dohromady bych vyústil v jediný
návrh. Omlouvám se, že bude v této růžové
knize, ale jsem schopen ho přepsat i v duchu společné
zprávy. Doporučuji, aby v části III
vládního návrhu došlo k vypuštění
odstavců pod písmeny e), f), g), i), j), aby byl
vypuštěn i bod 2 a nahražen novým bodem
2 ve znění: "s převodem částky
7 533 604 tis. Kč do státních aktiv".
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Hájkovi. Prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Recman a připravila se paní poslankyně
Květa Čelišová.