Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, je v podstatě jedno,
u kterého z projednávaných bodů předložím
problém, na nějž jsme v jakési veřejné
debatě s panem ministrem Vodičkou narazili, a který
je zásadním problémem pro každý
ze sociálních zákonů, v nichž
se jisté nároky řídí životním
minimem.
U životního minima se praví, že je to
částka, pod kterou když klesne příjem,
tak se jedná o stav životní nouze. Jestliže
ten výpočet onoho minima je proveden špatně,
pak je nouze předpokladatelná okamžitě
a ve všech případech.
Pane ministře, my jsme v oné veřejné
debatě zmínili věc, že statistika jako
podklad pro výpočet minima zahrnula naturální
příjem potravin pro každého občana
této země tak, že 20% spotřeby potravin
každého občana je zahrnuto jako naturální
příjem. Tuto skutečnost jsem vám řekl
a vy jste ji hájil tím, že ji takto připravil
nezávislý statistický úřad.
Má to malý háček. Ten úřad
není nezávislý, ten úřad je
orgán státní správy a ten úřad
je podřízen vládě České
republiky. Ještě pořád. A i kdyby to
tak nebylo, kdyby doopravdy byl nezávislý, tak tuto
věc musí zodpovědná vláda vzít
na vědomí, protože ve všech případech,
kde se věci řídí životním
minimem, by byli občané, už tak postiženi
nouzí, postiženi nadbytečně. Takže
se vás ptám, skutečnost vám je známa
zhruba měsíc nebo déle, nebyla-li vám
známa předtím, než jsem vás na
ni upozornil, jak jste věc řešil a je-li předpoklad,
pokud jste ji ještě neřešil, že bude
řešena včas, aby nedošlo ke zbytečné
újmě řady našich spoluobčanů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nikdo jiný
se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím.
Ptám se společného zpravodaje, jestli potřebuje
čas na zpracování. Nepotřebuje. Takže
se ptám pana ministra, jestli chce vystoupit se závěrečným
slovem. Ano. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí
ČR Jindřich Vodička: Velice stručně,
vážený pane předsedající.
Příspěvek na nájemné kryje
rozdíl mezi nájemným platným v první
den kalendářního pololetí a nájemným,
které bylo odváděno nebo placeno v prosinci
1993. Tento rozdíl zde pan poslanec Vorlíček
uváděl.
Pokud zmiňuje, že je také příspěvek
ve výši 70 korun na nájemné, pak to
pro mne svědčí pouze o jediném: že
nájemné stále ještě je v České
republice velice nízké, o čemž by mohli
nejlépe hovořit majitelé domů, kteří
musí tyto domy udržovat.
Jednak je pochopitelné, že vždycky, jakmile se
otevře zákon, který v sobě obsahuje
sociální dávky, výší těchto
dávek, budou padat návrhy, které tyto dávky
budou zvyšovat. Není možné psát
zákon pro příspěvek na nájemné,
který by platil v Praze nebo ve městech nad určitý
počet obyvatel, pro menší města či
obce, kde také mohou mít nájemní byty
s regulovaným nájemným.
Proto ty částky, které jsou stanoveny, přesně
reagují o tu část, o kterou umožňuje
vyhláška ministerstva financí zvýšit
nájemné. O tu se zvyšují jednotlivé
částky, které obsahuje zákon o nájemném.
Na dotaz pana poslance Wagnera - nevím, jestli jsem přesně
rozuměl, na co se mě ptal - ale výše
životního minima je stanovena tak, jak je stanovena.
O tom, zda je stanovena málo, vysoko či nízko,
by nejlépe pohovořili zřejmě sociální
pracovnice nebo pracovnice obecních úřadů
a městských úřadů, které
vyplácejí dávky sociální péče,
které se odvíjejí od životního
minima. Ta úroveň je stanovena tak, že víceméně
objektivně stanovuje hranici nouze nebo bídy nebo
tu hranici. pod kterou, pokud se příjmově
rodina nebo občan dostane, tak tato hranice je víceméně
stanovena objektivně. Kritiky na výši životního
minima, že je stanoveno velmi nízko, slyším
pouze zde v této sněmovně. Mimo sněmovnu
tuto kritiku neslyším. Podle mě je stanoveno
životní minimum v České republice objektivně.
Závěrem tohoto krátkého vystoupení
bych chtěl říci, že nesouhlasím
s podaným pozměňovacím návrhem
pana poslance Vorlíčka a žádám
nebo apeluji na poslance, aby schválili zákon tak,
jak je předložen ve znění společné
zprávy dvou výborů, které se zodpovědně
tímto zákonem zabývaly.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Nyní dávám slovo společnému
zpravodaji výborů panu poslanci Jarošovi, aby
se vyjádřil k rozpravě a přednesl
závěrečné slovo.
Poslanec Emil Jaroš: Děkuji. Pane předsedající,
v rozpravě vystoupili dva poslanci, z nichž pan poslanec
Vorlíček podal celkem 3 pozměňovací
návrhy. Pan poslanec Wagner nedal žádný
pozměňovací návrh, pouze vznesl dotaz
směrem k panu ministrovi jako předkládajícímu
tento návrh zákona.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego,
promiňte, poprosil bych pana kolegu Vorlíčka,
aby upřesnil své návrhy, protože se
mu nelíbí konstatace, že se jedná o
3 návrhy.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, byl bych rád, kdyby
můj návrh byl chápán jako jeden komplexní
návrh a hlasovalo se o něm jako o celku.
Poslanec Emil Jaroš: Výborně, tím
se to zjednoduší. Já bych ho znovu zrekapituloval.
Pan poslanec Vorlíček za prvé v bodě
5 § 6 odst. 3 navrhuje nahradit částku 170
Kč částkou 250 Kč, částku
210 Kč částkou 350 Kč a částku
250 Kč částkou 440 Kč.
Za druhé v bodě 7 § 8 odst. 1 nahradit částku
85 Kč částkou 125 Kč, částku
105 Kč částkou 175 Kč a částku
125 Kč částkou 220 Kč.
Za třetí v příloze č. 1 tabulku
2 použít pro jednočlennou domácnost
jako novou tabulku č. 1, dosavadní tabulku č.
3 použít pro dvoučlennou domácnost jako
novou tabulku číslo 2, pro vícečlennou
domácnost vytvořit novou tabulku č. 3, takže
u dosavadní tabulky č. 3 bude v jejím dosavadním
posledním článku v prvním sloupci
uvedeno 330 až 349 Kč, další čísla
ve sloupcích řádků budou stejná.
Přibudou další řádky.
Ptám se pana předkladatele, zdali mám rekapitulovat?
Není třeba. Tato čísla jsou už
ve stenozáznamu zachycena. Prosím, pane předsedající,
abyste dal hlasovat o tomto pozměňovacím
návrhu jako o jednom celku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu
zaregistrovali. Budeme hlasovat. (Poslanec Jaroš: Pan ministr
se vyjádřil.) Zahájil jsem 126. hlasování.
Ptám se, kdo návrh podporuje? Kdo je proti? Kdo
se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 39, proti 67,
zdrželo se 14, nehlasovalo 5.
Ještě jedna technická poznámka - kolega
Tollner má náhradní kartu č. 11.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Emil Jaroš: Pane předsedající,
můžeme nechat hlasovat o znění celého
vládního návrhu zákona.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Zahájil jsem 127. hlasování. Kdo návrh
podporuje? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 126, proti byl 1,
nezdržel se nikdo, nehlasoval 1 poslanec.
Děkuji panu ministru Vodičkovi, děkuji panu
společnému zpravodaji. Vyrovnali jsme se s bodem
26. Ptám se, jestli pan společný zpravodaj
Ježek je připraven? Není-li, navrhuji, abychom
projednali bod 28. Ptám se, zda-li je někdo proti?
Není. Jedná se tedy o bod 28 podle schváleného
programu, kterým je
Předložený návrh zákona, který
jste obdrželi jako sněmovní tisk 1540, nám
odůvodní pan ministr dopravy Jan Stráský,
kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr dopravy ČR Jan Stráský: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové.....
(Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pardon,
pane ministře. Dámy a pánové, prosím
o klid. Děkuji.
Ministr dopravy ČR Jan Stráský: Předložený
návrh zákona nahrazuje právní úpravu
z roku 1964 a upravuje komplexně podmínky provozování
vnitrozemské plavby na vnitrozemských vodních
tocích. Zákon zahrnuje tři oblasti: vymezení
a členění vodních cest a jejich správy,
podmínky podnikání a technickou oblast plavidel.
K první části. Podle stanovených kritérii
dělí vodní cesty do dvou velkých skupin,
a to na cesty sledované a na cesty ostatní. Pouze
sledované vodní cesty člení na vodní
cesty dopravně významné a vodní cesty
účelové. Návrh zákona oproti
dnešnímu stavu vyděluje péči
o budování a další rozvoj vodních
cest dopravně významných z působnosti
ministerstva životního prostředí a svěřuje
ji nově do působnosti ministerstva dopravy. Ministerstvu
životního prostředí zůstává
zachována veškerá stávající
působnost ve vztahu k vodním cestám kromě
zmíněné. Nová působnost ministerstva
dopravy se vztahuje pouze na malou výseč vodních
cest, zhruba na 900 km z celkové délky 7620 km vodních
cest v České republice.
Oproti stávající právní úpravě
se členění vodních cest výrazně
zpřesňuje, čímž se zprůhledňují
odpovědnost a povinnosti správců vodních
cest.
K části druhé - podnikání.
Vnitrozemská vodní doprava je zařazena mezi
koncesované živnosti s plným režimem živnostenského
zákona. Předkládaný zákon nestanovuje
žádné další formy regulace této
dopravy s výjimkou podmínky spolehlivosti podnikatele.
Zavedení další regulace podnikání
v tomto oboru není nutné vzhledem k současnému
podílu tohoto druhu dopravy na přepravních
výkonech vůbec.
Ten činí v současné době zhruba
1% z celkových přepravních výkonů.
K části 3. Předkládaný zákon
klade důraz na technický stav plavidel a jejich
provozní způsobilost. V souladu s praxí Evropské
unie zavádí zákon tzv. klasifikaci plavidel,
která přináší zjednodušení
státní správy. Klasifikace plavidel, prováděná
autorizovanou právnickou osobou, nahradí náročné
technické prohlídky plavidel ke zjištění
technické a provozní způsobilosti, kterou
zatím zajišťovala státní správa.
Závěrem - předkládaná právní
úprava je moderní právní úpravou
odpovídající právu Evropské
unie, kterou se nevytvářejí žádné
administrativní bariéry pro podnikatele. Klade důraz
především na technickou způsobilost
a spolehlivost plavidel.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
pane ministře. Dávám slovo společnému
zpravodaji výborů, kolegovi Josefu Holubovi, aby
odůvodnil předloženou společnou zprávu
výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní
tisk 1741.
Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážení přítomní, návrh
zákona o vnitrozemské plavbě projednaly celkem
tři výbory - branný a bezpečnostní,
hospodářský a výbor pro veřejnou
správu, regionální rozvoj a životní
prostředí. Při projednávání
zákona bylo těmto výborům velice prospěšné
i samo ministerstvo, které pomohlo shromáždit
pozměňovací návrhy od všech dotčených
organizací, i od těch tzv. lobbistických
organizací. Dohromady jsme shromáždili na 75
pozměňovacích návrhů, ke kterým
se pak sešla komise, která dala základ vzniku
společné zprávy, kterou jste obdrželi
jako sněmovní tisk 1741.
Doporučuji vám, abychom v tomto smyslu zákon
projednali a předem mohu říci, že projednávání
bylo podle mého názoru tak pečlivé,
že bych vás chtěl poprosit, abyste se drželi
předlohy tak, jak vznikla, a pokud možno se omezili
v podávání pozměňovacích
návrhů.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Otevírám rozpravu, do které se přihlásili
páni poslanci Frank, Trojan, Litomiský a Fejfar.
V tomto pořadí se ujmou slova. Prosím kolegu
Franka.
Poslanec Václav Frank: pane místopředsedo,
členové vlády, kolegyně a kolegové,
já vím, že pan ministr Stráský
mě nemá rád, ale věřím
tomu, že se možná na některých
věcech shodneme. Já tím samozřejmě
nechci působit komplikace, ale jak říká
pan společný zpravodaj - všichni dobře
víme, že návrh zákona byl několikrát
přepracováván a rodil se velice těžce.
Nicméně si jsem vědom toto, že jde víceméně
o technický zákon, kterým samozřejmě
nelze zajistit všechno. Přiznám se, že
mi není znám statut Plavebního úřadu,
zejména ve vztahu k oznamovací povinnosti či
šetření možného trestného
činu nebo možného podezření z
jeho spáchání. Proto si přes nabádání
společného zpravodaje dovolím předložit
vám dva pozměňovací návrhy,
které v celé soustavě uvedeny nejsou.
První je k § 25 odst. 2 písm. d), kde doporučuji
stávající text "podrobil se zkoušce"
vypustit a nahradit novým textem "vykoná zkoušku".
Jako odůvodnění konstatuji, že se domnívám,
že podrobení zkoušce nemůže být
hlediskem pro vydání průkazu, pokud není
přesně stanoveno, s jakým výsledkem.
To, že se uchazeč podrobil předepsané
zkoušce, je k získání průkazu
samozřejmé, ale domnívám se, že
zákon by měl jednoznačně stanovit,
že takovou zkoušku buď složí nebo vykoná.
Druhý můj pozměňovací návrh
je k § 31 odst. 2, kde do nově navrhovaného
odst. 2 za jeho druhou větu před slova "ohlašovací
povinnost" navrhuji vložit novou část,
která zní: "v případě,
že při nehodě došlo k újmě
na zdraví nebo smrti účastníků
na vodní cestě, je vůdce plavidla a provozovatel
plavidla povinen oznámit tuto skutečnost též
místně příslušnému orgánu,
činnému v trestním řízení".
Odstavec by pak pokračoval "ohlašovací
povinnost se nevztahuje" atd.
Jako odůvodnění uvádím, že
v odst. 1 zákonodárce definuje, co se pokládá
za nehodu v provozu na vodní cestě. V této
definici se také hovoří o újmě
na zdraví nebo smrti účastníků.
Dá se tedy důvodně předpokládat,
že uvedené závažné následky
mohou být způsobeny trestným činem
obdobně jako v silničním provozu. V tomto
druhém odstavci je pak ukládána i povinnost
vůdci plavidla nebo jeho provozovateli zajistit, aby nehoda
byla neprodleně ohlášena Plavebnímu
úřadu, ale není již stanoveno, komu
je uložena povinnost vyrozumět orgány činné
v trestním řízení ani který
orgán rozhodne, že zaviněním nehody
v plavebním provozu byl spáchán trestný
čin nebo že zde je podezření z jeho
spáchání. Nehovoří se ani o
tom, kdo provede neodkladné a neopakovatelné úkony,
které by zaručily objektivní vyšetření
nehody. Plavebnímu úřadu je nehoda pouze
ohlášena a vzhledem k rozsahu vodních cest
hrozí nebezpečí z prodlení. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím, aby se slova ujal kolega Trojan. Připraví
se kolega Litomiský.
Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený
pane předsedající, vážení
páni ministři, kolegyně a kolegové,
pan zpravodaj zde hovořil o tom, že byly při
přípravě tohoto zákona předloženy
mnohé návrhy, z nichž některé
byly respektovány, některé respektovány
nebyly.
Já bych se chtěl odvolat i na to, co řekl
pan ministr Stráský, a to, že zákon
nepřináší žádné administrativní
bariéry. Myslím, že to zcela neplatí
v případě malých rekreačních
plavidel. Byly to rovněž Český svaz
jachtingu, Česká asociace námořního
jachtingu a Český svaz vodního motorismu,
které předkládaly určité návrhy
na to, jak by měl zákon vypadat. Chci poznamenat,
že v těchto svazech je celkem asi 15 tisíc
členů a že provozují kolem 12 tisíc
až 15 tisíc malých plavidel.
Dá se odhadnout, že ještě takové
množství pravidel je provozováno mimo organizovaný
sport. S ohledem na to, že jejich návrhy s výjimkou
jediného nebyly akceptovány, s ohledem na to, že
věřím, že tato sněmovna má
pochopení pro rekreační sport i pro takový
krásný sport, jakým je jachting a vodní
motorismus, doporučuji, aby znovu zvážila,
zda by nebylo rozumné podpořit požadavky těchto
svazů a aspoň některé připomínky
zohlednit a zapracovat do návrhu zákona. Já
tady předkládám návrhy na tři
pozměnění.
První změna by se týkala § 9/1. odst.,
kde by druhá věta na počátku měla
nový text, který by zněl: malým plavidlem
se rozumí plavidlo, jehož délka přes
všechno nepřesahuje 24 m a které není
určeno nebo používáno k vlečení,
- a text by pokračoval. Tím, že zvětšíme
parametry, které definují malé plavidlo,
pomůžeme plachtařům a zůstaneme
v mírách, které připouští
norma ISO/TC a které předpokládá i
návrh směrnice Evropské unie pro rekreační
pravidla. Dostáváme se pouze k horní hranici
těchto doporučení.
Dále navrhuji, aby byl změněn text v odst.
4 písmeno a) - to je tentýž § 9, odst.
4 písmeno a) - malé plavidlo, jehož návrhová
rychlost je nižší než 20 km/h a celková
hmotnost nižší než 5000 kg (dále
jen "vybrané malé plavidlo"). Zde si dovolím
konstatovat, že jako technik považuji tuto definici
za daleko preciznější a jasnější.
Je v podstatě v souladu i s definicemi, které používají
jiné evropské státy. Tento text přesně
odpovídá znění, které je v
holandském zákonu. Není vhodné používat
k definici malého plavidla velikost oplachtění.
Toto hledisko je použito pouze v Maďarsku.
A konečně do tohoto § doplnit nový 5.
odstavec: "vybrané malé plavidlo bude evidováno,
pokud o to požádá jeho vlastník".
Tato záležitost je v souhlasu s potřebami vlastníků
plavidel, která mají velkou hodnotu a u nichž
je zájem jejich majitele na tom, aby bylo evidováno
a v případě odcizení nebo nějakého
poškození bylo jasné, o jaké plavidlo
nebo o plavidlo kterého vlastníka se jedná.
Děkuji vám za pozornost a věřím,
že získám podporu pro tyto předložené
pozměňovací návrhy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kolega Litomiský, připraví
se kolega Fejfar.
Poslanec Jan Litomiský: Vážený
pane předsedající, vážení
páni ministři, vážené kolegyně
a kolegové, dovoluji si vám předložit
pozměňovací návrh k předloženému
návrhu zákona, a to vypustit z přílohy
2 bod č. 7 průplavní spojení Dunaj-Odra-Labe.
Mám proto tento důvod. Příloha č.
2 rozvádí § 3 odst. 5 navrhovaného zákona
a obsahuje seznam dopravně využitelných vodních
cest. Vodní cesty jsou v § 2 odst. 1 definovány
jako vodní toky a jiné vodní plochy, na kterých
je možno provozovat plavbu s odkazem na § 31 vodního
zákona. Vodní cesta je tedy v navrhovaném
zákoně definována jako reálně
existující věc v terénu, vykazující
určité reálné znaky a vlastnosti,
nikoli jako idea na papíře nebo v hlavách
projektantů. Této definici pojem průplavní
spojení Dunaj-Odra-Labe neodpovídá. V současné
době je předpokládaná trasa průplavu
Dunaj-Odra-Labe zanesena v územním plánu
a její případná revize podléhá
odbornému posouzeni v rámci správního
řízení na základě stavebního
zákona. Ochrana této idee zahrnutím do zákona
o vnitrozemské plavbě navrhovaným způsobem
je bezdůvodná, právně nečistá
a je v kolizi se zákonem o územním plánování,
jakož i s dalšími zákony a může
v budoucnu způsobit jenom věcné i právní
komplikace.
Podle mého názoru navrhovaný kanál
Dunaj-Odra-Labe nemůže být v budoucnu nikdy
ziskový a nenahradí železniční
ani silniční spojení, jemuž by mohl
konkurovat jen za cenu masivních státních
dotací. Dnešní moravské toky by proměnil
v umělou stoku do níž by bylo nutno čerpat
obrovské množství vod z Dunaje proti proudu.
Nevěřím, že by do tohoto díla
někdy investoval soukromý kapitál. Pokud
by mělo být uskutečněno, pak jenom
za peníze daňových poplatníků
ve prospěch betonářské lobby, která
tento projekt prosazuje. Již dnes představuje územní
plán trasy kanálu Dunaj-Odra-Labe nesmírné
břemeno jak pro obce, tak pro soukromé vlastníky,
kteří nemohou po dlouhá léta zablokované
pozemky využít podle svých záměrů.
Prosím tedy váženou sněmovnu, aby situaci
obcí a obyvatel tohoto území ještě
více neztěžovala a uvedené ustanovení
zákona vypustila.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
kolegu Fejfara, připraví se kolega Šoler.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane místopředsedo, vážení ministři,
kolegové, kolegyně, bude velmi stručný
a navrhnu změnu. Je to jedna z nezařazených
připomínek, které byly odhlasovány
v branném a bezpečnostním výboru.
V části 8 společná, přechodná
a závěrečná ustanovení upravit
text § 47 ve znění: Ustanovení §§
9-21 a §§ 24-27 se vztahují i na plavidla armády
České republiky, jejich vůdce a členy
posádek, pokud předpisy ministerstva obrany nestanoví
jinak.
Já bych chtěl poprosit sněmovnu, která
už v jednom případě netolerovala armádě
určité výjimky, co se týkalo nákladních
a osobních aut, aby v případě vojenského
loďstva všimněte si, jak jsem tolerantní,
neříkám námořnictva - nebyla
tak rigidní jako minule a tento návrh schválila.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
kolegu Šolera, jinou přihlášku do rozpravy
už nemám.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážení
páni ministři, vážené poslankyně,
vážení poslanci. Stejně jako předřečník
se ujmu jednoho z nezařazených návrhů
do společné zprávy. Je to návrh číslo
2 a to v příloze č. 2 vypustit bod 5. Bod
5 definuje jako dopravně významně využitelnou
cestu vodní tok Berounky od říčního
kilometru 38 do přístavu Radotín. Situace
je taková, že jedním z projevů komunistické
gigantománie byla představa splavení Berounky
až do Plzně, aby bylo možno reaktorové
nádoby z Plzně vozit vodní cestou nejlépe
až do Černobylu či do podobných míst.
Toto bylo později zavrženo, ale přesto zůstala
vodní cesta z Radotína do Berouna. Domnívám
se, že tato vodní cesta, pokud by se realizovala,
tak by sloužila zejména k vývozu kameniva či
cementu někam do Německa, že by v žádném
případě neposloužila této zemi.
Proto se domnívám, že realizovat tuto cestu
je zbytečné. Berounka je samozřejmě
splavná od ústí do přístavu
Radotín, což je myslím 1 km, to je naprosto
v pořádku. Splavňování toho
zbytku mi připadá naprosto zbytečné,
proto navrhuji bod vypustit. Pokud dojde ke změnám
v ostatních bodech, tak přečíslovat
podle potřeby. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Přihlásil se pan kolega Seifer, dále pan
kolega Zubek.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych se připojit
k návrhu na vypuštění z přílohy
II odst. 7. Jedná se o průplavní spojení
Dunaj - Odra - Labe.
Z materiálu vyplývá, že jde o spojení,
které není realizováno a jehož účinnost
je jak ekologická, tak ekonomická; není vypracována
na takové úrovni, aby bylo možné zařadit
do zákona (a příloha zákona je součástí
zákona) tuto vodní trasu jako trasu, která
je, jak zde čtu, dopravně významná
a užitelná vodní cesta.
Moc se přimlouvám za vypuštění
tohoto odstavce. Jinak si myslím, že zákon
jako takový je vhodný k přijetí, protože
je potřebný. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
kolegu Zubka.
Poslanec Leopold Zubek: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně,
vážení kolegové, dovolte, abych reagoval
na vystoupení kolegy Litomiského a případně
i kolegy Seifera.
Kolega Litomiský se zmiňoval o tom, že myšlenka
průplavního spojení Dunaj - Odra - Labe je
výsledkem betonářské lobby. Kdo zná
průplavy, tak ví, že toho betonu na průplavní
cestě je poměrně malé procento, takže
betonářské lobby by se jistě orientovalo
na jiné stavby, než na průplav nebo vodní
cestu, chcete-li.
Další poznámka je k hájení průplavního
spojení. Hájení území průplavního
spojení Dunaj - Odra - Labe samozřejmě neznamená
průplavní uzávěru. To je něco
úplně jiného. V tomto území
se může podnikat, maximálně se omezuje
nějaká velká výstavba typu komunistických
gigantických staveb, ale drobná výstavba
se samozřejmě v takovéto stavbě povoluje.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
žádná další přihláška
není. Rozpravu končím. Táži se
zástupce navrhovatele pana ministra Stráského,
zda chce vystoupit se závěrečným slovem.