Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Rudolf Opatřil, připraví se pan poslanec
Tomáš Fejfar.
Poslanec Rudolf Opatřil: Dámy a pánové,
vážený pane předsedající,
dovolte, abych se krátce zastavil u územněsprávního
uspořádání. Tento stát dospěl
ve svém historicky ojedinělém úsilí
budování demokratického politického
systému na rozcestí, k rozhodování
mezi
a) Formou quasi demokratického uspořádání,
ve kterém budou všechny věci rozhodovány
z centra, a to bez ohledu na formální územněsprávní
úpravu. O škodlivosti tohoto řešení
z hlediska politického a neefektivnosti technické
jistě nemusím nikoho přesvědčovat.
b) Na druhé straně je možná a dle mého
názoru nutná cesta vytvoření takové
dělby práce mezi centrem a VÚSC, která
zajistí tomuto státu efektivnost a stabilitu. Koncepce
územněsprávního členění
patří k úhelným kamenům demokratického
uspořádání, jehož základním
rysem je decentralizace. Vědomí komplexního
charakteru problému nám jistě umožní
přijmout takové řešení, které
zajistí vnitřní stabilitu státu, a
to na více než na pouhých 20 let.
Nedílnou součástí nastávajícího
rozhodnutí je ovšem i vnější vymezení
rozsahu těchto VÚSC. Po každém převratném
společenském pohybu přišla územněsprávní
otázka na pořad dne a pokaždé se její
řešení na našem území pohybovalo
v určitých mantinelech, jejichž vnější
hranice byly dány vývojovým stádiem
společnosti a politickou charakteristikou systému,
ve kterém probíhala. Dle mého názoru
oba zmíněné předpoklady jsou nyní
ve výhodné konstelaci a jenom selhání
subjektivního faktoru může zmařit historickou
šanci, před kterou nyní stojíme.
Orgány územní samosprávy nyní
prakticky neexistují ani na úrovni krajů
ani na úrovni okresů, pokud za ně nepovažujeme
okresní shromáždění. Tento orgán
je však volen nepřímo, a to obecními
zastupitelstvy, navíc je jeho rozsah činnosti značně
omezen a zejména činnost není plynulá.
Schází se zpravidla čtyřikrát
ročně, nemá žádný výkonný
orgán zajišťující běžnou
agendu apod. Skutečnými orgány místní
samosprávy jsou proto prakticky jen obecní zastupitelstva
obvodů nebo části statutárních
měst.
Samospráva jako aplikace demokratického principu
na místní správu je pokládána
za instituci umožňující v zemi parlamentní
vládu. Význam samosprávy plyne mj. z hodnot,
jež samospráva pomáhá vytvářet,
tj. vzdělání, sebeovládání,
osobní kázeň, zdrženlivost, racionalita,
tolerance, schopnost kompromisu, porozumění pro
přesvědčení a zájmy druhých,
smysl pro celek a v neposlední řadě samozřejmě
poctivost. Účastníci samosprávy se
pak stávají způsobilejšími pro
demokracii.
Další odkládání ustavení
samosprávných územních celků
proto považuji v naší politické i sociální
situaci za kontraproduktivní, nedemokratický a alibistický
postup vedoucí ke hromadění citlivých
problémů na agendě budoucího parlamentu
a vlády. V podstatě se tomu také říká
pštrosí politika.
Rozsah a obsah území vyčleněného
jako VÚSC předurčuje i jeho budoucí
kompetence. Jeho budoucí kompetence musí být
takové, aby dokázaly efektivně spravovat
směrem dolů k obcím a občanům
a účinně obhajovat své legitimní
zájmy směrem nahoru k centrálním orgánům.
Při jiném řešení se bude jednat
o torzo, které ochromí náš politický
systém a vytvoří nový zdroj problémů
a vyvolá akutní potřebu řešení
situace v dohledné době. Autoři zákonných
předloh o VÚSC se rozhodli čelit čistě
teoreticky možnému dualismu jen tak, že nevzniknou
pouze dvě, resp. tři země, jak navrhovala
ČMUS, ale že samosprávných útvarů
bude více. Domnívám se, že by bylo vhodné,
aby jich zase neexistovalo tolik, aby bylo zřejmé,
že jde o kraje, které by byly zeměmi pouze
pojmenovány.
Základním problémem vznikajícím
v množství VÚSC by pak bylo soupeření
lokálních egoismů projevující
se již dnes v hlasitých, ale jinak neoprávněných
požadavcích některých městských
center na vymezení vlastního samosprávného
celku. Postup tímto směrem má zřejmě
historické analogie vedoucí k zesílení
problému koordinace a tím i významu centra.
Smysl samosprávy by se tak v neustálých konfliktech
mezi sebou a zasahování centra zcela a možná
i záměrně vytratil. Navíc upozorňuji,
že předloha stálé komise Poslanecké
sněmovny pro reformu veřejné správy
k vládnímu návrhu VÚSC nerespektuje
článek 103 Ústavy České republiky,
který praví, že o názvu vyššího
územně samosprávného celku rozhoduje
jeho zastupitelstvo. Označování těchto
VÚSC jako kraje v zákoně proto vytváří
nesoulad zákonných norem, jimiž se pak dříve
nebo později bude muset zabývat Ústavní
soud.
Stálo by následně za zvážení
zastoupení těchto zemí v Senátu, jehož
ustavení je podle mého názoru rovněž
velkým dluhem tohoto parlamentu. Popisuji situaci v obecných
rysech především proto, abych upozornil na
nutnost odosobněného, obecným blahem vedeného
a čistého rozhodování, neboť
politikaření a polovičatost řešení
i v této otázce by nás posunulo na slepou
kolej a dalo velice špatnou známku vyspělosti
politiků naší doby. Rovněž nebezpečí
zpolitizování a zdramatizování celé
problematiky související s VÚSC, zvlášť
v předvolebním období v České
republice, neprospělo ani na domácí politické
scéně ani v očích demokratických
států.
Výše uvedené úvahy mne vedou k těmto
politickým návrhům:
1) Kraj Moravskoslezský se přejmenuje na kraj Slezský,
alternativně kraj Slezskomoravský.
2) Slovo kraj se nahradí slovem země.
O spojení Jihomoravského a Severomoravského
kraje v jeden pod názvem Moravský již hovořil
předřečník.
V roce 1922 se rakouské hlavní město Vídeň
stalo další spolkovou zemí rakouské
republiky. Dál zůstalo hlavním městem
státu. Tento fakt neuvádím jako příklad
k následování, ale jako možnost pro
Prahu. Věřím, že daleko lépe
tento motiv zhodnotí kolegové poslanci z Prahy.
Osobně chápu vznik VÚSC za průlom
do centralistického, liberálně dirigistického
státního systému. Jistě přispěla
k diskusím o rozměrech decentralizace nemalou měrou
i cílená politika ČMUS opřená
o samosprávnou demokracii a historické argumenty.
Před Slezskem leží historická šance
začlenit se jako plnohodnotná země do struktury
VÚSC.
Rád bych ještě upozornil na skutečnost,
že pohled na samosprávu je jiný v Praze a jiný
ve Slezsku a jiný na Moravě. Zatímco v Praze
je samospráva často chápána jako komplikace
zbytečně odevzdávající kompetence
do rukou "nekompetentních lidí", ve Slezsku
i na Moravě je považována naopak za podmínku
pro stabilní rozvoj založený na optimálním
využití vlastních zdrojů, a proč
to neříci, i jako pojistka proti nekompetentním,
protože místní zájmy a specifika nerespektují
rozhodnutí centra. Demokracie dneška trpí nedostatečnou
mírou participace občanů a rovněž
Česká republika jako historicky nově vzniklý
útvar řeší problém vlastní
identity a identifikace. Rozhodnutí o zřízení
samosprávných celků - zemí proto považuji
za krok správným směrem, který na
rozdíl od falešných tvrzení zvýší
zájem občanů o věci veřejné
a tím posílí demokratické základy
tohoto státu.
Za zvlášť důležité rovněž
považuji, aby zákon o VÚSC respektoval zemské
hranice, čímž by v určité míře
vyšel vstříc historickému povědomí
občanů. Samospráva je v zásadě
vytvářena pro občany a nikoli pro pohodlí
byrokratů. Proto i cítění občanů,
byť, přiznávám, oslabené dlouholetým
totalitním i zatím trvajícím posttotalitním
centralismem, by se mělo stát jakýmsi majákem
pro činnost tohoto ctěného poslaneckého
sboru. Dámy a pánové, děkuji vám
za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Tomáš Fejfar, připraví se pan poslanec
Jiří Bílý.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, ani
jsem netušil, že můj návrh, který
posléze přednesu, bude tak aktuální,
protože zde zaznělo tolik schizoidních výroků,
že je to až s podivem. Dovolte mi, abych předložil
a později odůvodnil svůj návrh. Jelikož
bylo dohodnuto, že projednáváme zákon
ve znění společné zprávy, tisk
1809, dovoluji si předložit tento návrh.
V čl. 1 bod 6 by bylo: Českomoravský vymezený
územím okresů Havlíčkův
Brod, Jihlava a Pelhřimov. Ostatní přečíslovat
a vzít z Jihočeského Pelhřimov, z
Východočeského Havlíčkův
Brod a z Jihomoravského Jihlavu.
Odůvodnění: Právě jste zjistili,
proč je tento návrh aktuální. Už
sám název "Českomoravský"
dopředu napovídá, že jeden okres je
na území Moravy, i když ne celé, a dva
okresy jsou na území Čech. Myslel jsem si,
že rozdělením Československa naši
občané pochopili, že jakýkoliv dualismus
je velmi nebezpečný a vede posléze k fatálním
koncům. Myslím si to i nadále a považuji
výroky některých kolegů za přinejmenším
osamocené a předpokládám, že
jim nebude dáno sluchu.
Aby se navždy zamezilo jakékoliv dualitě, měl
by vzniknout tento region českomoravský, který
je svým způsobem historický, kde lidé
žijí spolu bez ohledu na to, jestli jsou Češi
nebo Moravané a nebezpečí, které by
hrozilo při vzniku - dovolte mi, abych to dal do uvozovek
- "Velké Moravy", by v tomto případě
již nikdy nehrozilo. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Bílý v případě,
že hodlá přednést pozměňovací
návrh. Ne. V tom případě musím
podle jednacího řádu dát přednost
těm, kteří pozměňovací
návrhy oznamují. Je to pan poslanec Jaromír
Šimánek. Má slovo. Připraví se
pan poslanec Petr Kavan.
Poslanec Jaromír Šimánek: Pane předsedo,
vážení kolegové a kolegyně, vzhledem
k tomu, že při projednávání tohoto
zákona vycházíme z toho, co jsme si odhlasovali,
to znamená ze společné zprávy, která
je a která se přiklání k 8 nebo 9
celkům, musím konstatovat svoji určitou lítost
a zároveň znepokojení nad tím, že
za celou dobu, co my z opavského Slezska usilujeme o to,
aby tato část území České
republiky byla samostatným vyšším územně
správním celkem, nebylo k tomu přihlédnuto.
Pouze ve vládní variantě, která zahrnovala
17 vyšších územně správních
celků, bylo s Opavou počítáno. Osobně
se domnívám, že tato část území
České republiky má natolik výrazná
specifika, že jenom těžko můžeme
sloučit opavský, bruntálský, jesenický
zemědělský region s vyloženě
průmyslovým hornickým Ostravskem. Domnívám
se, že by to bylo částečně počítání
hrušek s jablky, takové nepřirozené
spojení v jeden územně správní
celek, a to územně správní celek moravskoslezský.
Již mnoho tady zaznělo. Přesto bych si dovolil
připomenout, že Opava byla vždycky historickým
centrem českého Slezska, Opava i nyní hraje
velmi důležitou kulturní roli právě
v celém tomto regionu. Ne nadarmo se Opavě i dnes
říká "Bílá Opava"
a musím říci, že i nový okres
Jeseník i vlastně okres Bruntál k Opavě
více méně tíhnou a pokládají
ji za své přirozené centrum, které
by logicky mělo být vyšším územně
správním celkem.
Když se v roce 1990 a 1991, a to především
na Moravě v okolí Brna, odehrávaly známé
moravské třenice, chtěl bych připomenout,
že právě opavské Slezsko vždycky
v těchto třenicích působilo klidným
dojmem. Z Opavy šel hlas rozumu a nikdy nám nešlo
o to, abychom jakýmkoliv způsobem dělili
republiku na zemi moravskoslezskou a zemi českou. Nicméně
spojení s okresy, které v této variantě,
o které jednáme, jsou, domnívám se,
není možné.
Dovolil bych si proto přednést pozměňující
návrh, aby kraj Moravskoslezský byl rozdělen
na kraje dva, a to na kraj Opavský, vymezený okresy
Jeseník, Bruntál a Opava a kraj Ostravský,
vymezený okresy Frýdek-Místek, Karviná,
Nový Jičín a Ostrava-město. Věřím,
že mnozí z mých kolegů se k tomuto mému
pozměňovacímu návrhu připojí
a pokusí se alespoň trochu narovnat to, co bylo
kolem Opavy pokřiveno. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Šimánkovi. Slovo má pan poslanec Petr Kavan.
Připraví se paní poslankyně Hana Tomanová.
Poslanec Petr Kavan: Pane předsedo, dámy
a pánové, dovolte mi, abych přednesl pozměňovací
návrh k projednávanému návrhu zákona
a zdůvodnil jej.
Jsem poslancem Moravské národní strany, jejíž
přítomnost v tomto parlamentu je pečlivě
utajována. Moravská národní strana
zde, na půdě bývalého Českého
zemského sněmu a dnešního parlamentu
České republiky, zastupuje zájmy moravského
národa. Nechci opakovat to, co už u předřečníků
zde bylo řečeno, ať už se jedná
o Saintgermanskou smlouvu, o usnesení České
národní rady a Federálního shromáždění,
o hanebnosti zrušení Moravskoslezské země,
ať už se jedná o různé akce a hnutí
Moravanů. Chtěl bych říci asi jen
tolik, že moravský nacionalismus, o kterém
je tak pejorativně zde, ať už v kuloárech
či přímo ve sněmovně hovořeno,
není zdaleka tak silný a militantní jako
jiné nacionalismy, a to nejen v Evropě, ale i jinde
na Blízkém a Středním Východě.
Můj pozměňovací návrh, resp.
náš pozměňovací návrh
ke společné zprávě zní:
Čl. I, čl. 1 zní: Na území
České republiky se vytvářejí
tyto vyšší územní samosprávné
celky: 1. Pražský - vymezený územím
hlavního města Prahy. 2. Český - vymezený
územím České země v historických
zemských hranicích, platných k 31. 12. 1948,
vyjma území hlavního města Prahy.
3. Moravsko-Slezský - vymezený územím
Moravskoslezské země v historických zemských
hranicích, platných k 31. 12. 1948.
B. čl. 2 vypustit.
C. čl. 3 nové znění: Území
vyšších územních samosprávných
celků lze měnit pouze ústavním zákonem.
D. čl. 4 vypustit.
E. čl. II vypustit.
O tomto návrhu prosím hlasovat jako o celku. Je
to změna ke společné zprávě
(tisk 1809) str. 7, 8, 9.
Na závěr bych chtěl dodat, že pokud
některý slezský poslanec podá návrh
na obnovení historické Slezské země
jako čtvrtého vyššího územního
samosprávného celku, budou jej poslanci Moravské
národní strany podporovat. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi
paní poslankyni Hanu Tomanovou. Připraví
se pan poslanec Jaromír Kalus.
Poslankyně Hana Tomanová: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, nechci
nikoho z přítomných unavovat historií
východních Čech. Chci jen upozornit, že
mnohaletý a přirozený vývoj tohoto
území od pradávna směřoval
do dvou samostatných oblastí.
Už na mapě z XV. století jsou východní
Čechy rozděleny na kraj Hradecký a Chrudimský,
jehož součástí byly i Pardubice. Chrudim
byla v té době významným královským
městem.
Severní hranice, která oddělovala obě
území, se od XV. století dodnes v podstatě
nezměnila, výjimkou bylo pouze období protektorátu
a potom léta 1960 - 1990.
Poprvé se kraj Pardubický objevil na mapách
po roce 1850, kdy byla císařským nařízením
z 26. června 1849 provedena nová organizace veřejné
správy. Toto uspořádání trvalo
s různě dlouhými přestávkami
až do roku 1959, kdy byly kraj Hradecký a Pardubický
spojeny do jednoho, Východočeského kraje.
Direktivním způsobem tak byl narušen mnohaletý
vývoj. Krajským městem se stal Hradec Králové
a Pardubice tak přišly o řadu významných
organizací, které byly převedeny do krajského
města, mimo jiné i o Pedagogickou fakultu. Z Hradce
Králové se stalo město správní.
Z Pardubic, jak nedávno podotkl pan primátor z Hradce
Králové, město průmyslové.
V těchto dnech se v tisku objevil údaj, že
soužití s Hradcem Králové v předlistopadovém
období stálo jen na investiční výstavbě
okolo 30 mld. Kč, které si v rámci přerozdělování
krajské město přivlastnilo.
Vážení kolegové a kolegyně, představa
návratu do hranic původních krajských
národních výborů, které řada
z nás pomáhala po listopadu rušit, znepokojuje
nejen mne, ale i občany Pardubicka. Nerespektování
logických historických vazeb a návrat před
listopad 1989, by vážně narušilo vývoj
celého jihovýchodního regionu.
Proto navrhuji úpravu bodu 5, tj. rozdělení
Východočeského kraje na kraj Královéhradecký
- tvořený okresy Hradec Králové, Jičín,
Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov a Semily;
a Pardubický - tvořený okresy Pardubice,
Havlíčkův Brod, Chrudim, Svitavy a Ústí
nad Orlicí. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jaromír Kalus. Připraví se pan poslanec Josef
Ježek.
Poslanec Jaromír Kalus: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, mám
již trochu usnadněnou pozici, protože pozměňovací
návrhy, které jsem chtěl původně
přednést, zde byly již vysloveny.
Chci zdůraznit alespoň jeden z nich, který
v dané souvislosti považuji za dosti podstatný,
tzn. v čl. I, čl. 1. 8. - kraj Moravskoslezský
přejmenovat pouze zjednodušeně na kraj Slezský.
Možná, že bude vhodné, abych zde uvedl
alespoň jeden základní důvod. Okresy,
tvořící tuto jednotku, tzn. okresy Jeseník,
Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava,
Karviná, Frýdek-Místek mají úhrnnou
plochu 6249 km2. České Slezsko, které je
v tomto celku zahrnuto, má plochu 4452 km2. Z toho vidíme,
že v podstatě to, co je v tomto prostoru historicky
nejobsažnější, je skutečně
Slezsko.
Proto si myslím, že je logické, aby se tento
kraj jmenoval pouze Slezský. Nezdvihnu zde kartu, kterou
mi nabídli kolegové z Moravské národní
strany, abych plédoval pro znovuobnovení Slezské
země, protože právě v tomto Slezském
kraji vidím rozumnou logiku vývoje.
Již v připomínaném poválečném
vývoji zde došlo k vytváření
určitého samostatného celku, expozitury Zemského
národního výboru se sídlem v Moravské
Ostravě, která právě zahrnovala celou
tuto plochu, kterou svým způsobem zřízením
tohoto kraje znovu obnovíme.
Tolik alespoň několik poznámek na okraj.
Co se týče zřízení kraje Opavského,
návrh zde v tomto kontextu zazněl, takže ho
nebudu opakovat.
Předseda PSP Milan Uhde: Mluví pan poslanec
Josef Ježek. Připraví se pan poslanec Jan Černý.
Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající,
jsem vyzýván, abych mluvil krátce. Nevím
ovšem, zda se mi to povede, když zde hrozí genocida
národů, křivdy a podobné věci.
Dovolil bych si přednést dva pozměňovací
návrhy. První pozměňovací návrh
bude ke znění společné zprávy,
a sice čl. I - na území České
republiky se vytvářejí tyto kraje jako vyšší
územní samosprávné celky. 1. Praha
- vymezená územím hlavního města
Prahy. 2. Středočeský - vymezený územím
okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná
Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ,
Praha-západ, Příbram a Rakovník. Dále
čl. 4 by měl znít takto. První věta
zůstává: Územím okresu se rozumí
územní obvod okresního úřadu
ke dni účinnosti tohoto zákona. Doplňuje
se druhá věta: Územím hlavního
města Prahy se rozumí jeho území ke
dni účinnosti tohoto zákona.
Je to převzato z vládního návrhu ústavního
zákona, tisk 1077.
Dále navrhuji, aby alternativou znění článku
1 bylo toto: "Kraj označený číslem
5, Severočeský, vymezený územím
okresů Chomutov, Litoměřice, Louny, Most,
Teplice, Ústí nad Labem;
za šesté Liberecký, vymezený územím
okresů Česká Lípa, Děčín,
Jablonec nad Nisou, Liberec;
za sedmé Hradecký, vymezený územím
okresů Hradec Králové, Jičín,
Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Trutnov;
za osmé Pardubický, vymezený územím
okresů Havlíčkův Brod, Chrudim, Svitavy
a Ústí nad Orlicí.
Ostatní musí být přečíslovány,
tj. devátý Jihomoravský, desátý
Středomoravský a jedenáctý Moravskoslezský.
Druhý pozměňovací návrh bude
jinou variantou toho, co zde přednesli kolegové
Výborný a Decker. Aby nevznikl zmatek, jsem nucen
přečíst tento návrh ústavního
zákona celý.
Ústavní zákon o vytvoření vyšších
územních samosprávných celků.
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně
ČR.
Čl. 1. Na území ČR se vytvářejí
vyšší územní samosprávné
celky:
Praha, vymezený územím hl. m. Prahy;
za druhé Středočeský, vymezený
územím okresů Benešov, Beroun, Kladno,
Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá
Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram
a Rakovník;
za třetí Jihočeský, vymezený
územím okresů České Budějovice,
Český Krumlov, Jindřichův Hradec,
Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;
za čtvrté Západočeský, vymezený
územím okresů Domažlice, Cheb, Karlovy
Vary, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever,
Rokycany, Sokolov a Tachov;
za páté Severočeský, vymezený
územím okresů Česká Lípa,
Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Liberec,
Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí
nad Labem;
za šesté Východočeský, vymezený
územím okresů Havlíčkův
Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín,
Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily,
Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí;
za sedmé Jihomoravský, vymezený územím
okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav,
Hodonín, Jihlava, Třebíč, Uherské
Hradiště, Vyškov, Znojmo a Žďár
nad Sázavou;
za osmé Středomoravský, vymezený územím
okresů Kroměříž, Olomouc, Prostějov,
Přerov, Šumperk, Vsetín a Zlín;
za deváté Moravskoslezský, vymezený
územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek,
Jeseník, Karviná, Nový Jičín,
Opava a Ostrava-město.
Čl. 2 Postavení hlavního města Prahy
stanoví zákon.
Čl. 3 odst. 1 Území vyšších
územních samosprávných celků
lze měnit pouze zákonem
odst. 2 Sídla vyšších územních
samosprávných celků stanoví zákon.
Čl. 4 Územím okresu se rozumí územní
obvod okresního úřadu ke dni účinnosti
tohoto zákona. Územím hl. m. Prahy se rozumí
území ke dni účinnosti tohoto zákona.
Čl. 5 O tom, zda vyšší územní
samosprávný celek ponese název země
nebo kraje, rozhodne zastupitelstvo vyššího územního
samosprávného celku zvolené v prvních
volbách do zastupitelstva vyššího územního
samosprávného celku na svém ustavujícím
zasedání; nerozhodne-li, stanoví tak zákon.
Čl. 6 Vyšší územní samosprávné
celky zřizují své orgány. Způsob
vzniku těchto orgánů, jejich působnost,
pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon.
Čl. 7 Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení.
Dále ještě zbývá navrhnout alternativu
k článku 1, za prvé kraj Severočeský,
vymezený územím okresů Chomutov, Litoměřice,
Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem;
za šesté kraj Liberecký, vymezený územím
okresů Česká Lípa, Děčín,
Jablonec nad Nisou, Liberec;
za sedmé kraj Hradecký, vymezený územím
okresů Hradec Králové, Jičín,
Náchod, Rychov nad Kněžnou, Semily, Trutnov;
za osmé kraj Pardubický, vymezený územím
okresů Havlíčkův Brod, Chrudim, Pardubice,
Svitavy, Ústí nad Orlicí.
Ostatní kraje přečíslovat, tzn. za
deváté Jihomoravský, za desáté
Středomoravský, za jedenácté Moravskoslezský.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Ježkovi a prosím pana poslance Černého.
Připraví se pan poslanec Václav Nájemník,
v případě, že má pozměňovací
návrh.