Pátek 23. června 1995

4. den schůze (23. června 1995)

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 172 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy J. Stráský, ministr práce a soc. věcí J. Vodička.

(Schůze opět zahájena v 9.25 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, prosím, abyste se dostavili do jednacího sálu. Mám od prezence informace, že je nás přítomna usnášeníschopná většina. Prosím tedy, abyste se zaregistrovali, abychom mohli zahájit jednání naší dnešní schůze.

Ve smyslu našeho včerejšího rozhodnutí budeme pokračovat dalšími body pořadu, což bude - zkráceně řečeně upuštění od zásad, zkrácení zákonné lhůty a souhlas s Evropskou Úmluvou o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Protokoly č. 1 a 2 k této Úmluvě. Pak přistoupíme k vládnímu návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ke zprávě vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za 1. čtvrtletí 1995.

Prosím vás tedy ještě jednou, abyste se zaregistrovali, abychom mohli začít projednávat první bod dnešního pořadu schůze. Pan poslanec Kalvoda má náhradní kartu č. 20, pan poslanec Mach náhradní kartu č. 19.

Dámy a pánové, prvním bodem našeho dnešního pořadu je

XVII.

Návrh organizačního výboru Poslanecké sněmovny

na výjimečné upuštění od projednávání zásad zákonů

K tomuto bodu vám byly rozdány sněmovní tisky 1854 a 1855. Má někdo k předloženým návrhům nějaký dotaz nebo připomínky? Pokud tomu tak není, můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu na upuštění od projednávání zásad zákona uvedeném ve sněmovním tisku 1854. Jde o novelu zákona o cestovních náhradách.

Kdo je pro přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 141. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 85 pro, 2 proti, 5 se zdrželo.

Dále budeme hlasovat o návrhu na upuštění od projednávání zásad zákona, který je uveden ve sněmovním tisku 1855. Týká se novely zákoníku práce.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 142. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 83 pro, 5 proti, 13 se zdrželo. Tím jsme projednali tento bod našeho pořadu.

Paní poslankyně Buzková má náhradní kartu č. 18.

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, což je

XVIII.

Návrh organizačního výboru Poslanecké sněmovny

na výjimečné zkrácení zákonné lhůty 60 dnů k projednání

návrhů zákonů a mezinárodních smluv

Jde o pokračování přerušeného jednání. V úterý jsme projednali všechny předložené návrhy k tomuto bodu kromě návrhu obsaženého v tisku 1826. Týká se návrhu poslanců Richarda Mandelíka a dalších na vydání zákona o platu. Vzhledem k tomu, že stanovisko vlády k návrhu zákona nebylo dosud doručeno, nebudeme se návrhem na zkrácení lhůty ani dnes zabývat.

Byl nám však rozdán ještě jiný návrh po jednání organizačního výboru na zkrácení zákonné lhůty, a to sněmovní tisk 1856, o němž nyní budeme jednat. Připomínám, že podle jednacího řádu se o takovém návrhu rozhoduje bez rozpravy, a proto přejdeme - není-li námitek, ihned k hlasování. Hlasujeme tedy o návrhu uvedeném ve sněmovním tisku 1856. Jde o Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému zacházení.

Kdo je pro vyslovení souhlasu s tímto zkrácením, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 143. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 116 pro, nikdo proti, 4 se zdrželi. Tento bod jsme ukončili.

Tím můžeme přistoupit k dalšímu bodu, o jehož zkrácení lhůty jsme právě rozhodli hlasováním, a to je

XIX.

Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně

Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu

Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému

či ponižujícímu zacházení nebo trestání

a Protokoly č. 1 a 2 k této Úmluvě

Vládní návrh je uveden ve sněmovním tisku 1830. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, tato Úmluva spadá svým charakterem do rámce ustanovení čl. 49 odst. 2, čl. 10 a čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky. Z toho pro nás bezprostředně vyplývá, že ke schválení této Úmluvy je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. To je důležité zdůraznit před zahájením projednávání této věci. Předložený návrh odůvodní místopředseda vlády Jan Kalvoda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, před krátkým časem předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Protokolu č. 1 a č. 2 k Úmluvě. Dnes předstupuji se žádostí, abyste tento souhlas vyslovili.

K dnešnímu dni je smluvní stranou Úmluvy 29 států. Ze států střední a výchovní Evropy již k tomuto dokumentu přistoupilo Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Smluvní stranou Protokolu č. 1 a č. 2 je 23 států.

Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je jedním ze základních smluvních dokumentů Rady Evropy, který je zaměřen na posílení ochrany jednoho ze základních lidských práv, zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Toto právo je zakotveno ve vnitrostátním právním řádu České republiky zejména v Listině základních práv a svobod, v trestním zákoně a v trestním řádu a rovněž v některých mezinárodních dokumentech z oblasti lidských práv.

Organizace spojených národů přijala v roce 1984 Úmluvu proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jejímž signatářem se stalo v roce 1988 i Československo. Úmluva vychází z právní úpravy obsažené v článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, který stanoví, že "Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání". Účelem Úmluvy je zesílit ochranu uvedeného práva mimosoudními prostředky preventivní povahy.

Na základě Úmluvy byl vytvořen Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, který za podmínek stanovených v Úmluvě vykonává v zemích, které jsou smluvními stranami Úmluvy, preventivní návštěvy míst, kde se nacházejí osoby zbavené osobní svobody.

Protokoly obsahují ustanovení technické povahy, zejména umožňující přístup k Úmluvě i nečlenským státům Rady Evropy. - (Hluk ve sněmovně.) - Cítím se být vystaven nelidskému zacházení.

V souladu s čl. 10 Ústavy České republiky se Úmluva a Protokoly k ní stanou po ratifikaci a vyhlášení bezprostředně závazné a budou mít přednost před zákonem. V případě rozporů ustanovení vnitrostátních právních norem s ustanoveními smluvními, např. tam, kde by vnitrostátní právní úprava neumožňovala návštěvu výboru v některých místech, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, by proto byla přímo aplikována příslušná ustanovení Úmluvy. Aplikace Úmluvy si nepochybně vyžádá změnu příslušných předpisů nižší právní síly, zejména a např. Vězeňského řádu.

Souhlas s ratifikací Úmluvy a protokolů nebude mít dopad na státní rozpočet. Práce Výboru je financována z rozpočtu Rady Evropy.

Dámy a pánové, Evropská úmluva pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je jedním z mezinárodních smluvních dokumentů...

Místopředseda PSP Jiří Vlach: promiňte, pane místopředsedo, dámy a pánové, prosím o klid. Děkuji.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pokračuji tedy, že Evropská úmluva pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je jedním z mezinárodních smluvních dokumentů, které rozvíjejí a posilují ochranu určitého práva, obsaženého v Katalogu práv obecnější povahy, v tomto případě v Evropské úmluvě o lidských právech. Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání náleží ke kogentním normám mezinárodního práva, od kterých není možné se za žádných okolností odchýlit. Nutnost jeho kategorického dodržování je reflektována samotnou Evropskou úmluvou o lidských právech, která je řadí mezi těch několik málo práv, od jejichž dodržování nelze ustoupit ani v případě války nebo jakéhokoliv jiného veřejného ohrožení státní existence.

Nedávno jste projednali a vyslovili souhlas s ratifikací 11. Protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech. Zanedlouho se budete zabývat Evropskou dohodou o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva. Souhlas s předkládaným návrhem je vzhledem k mimořádnému významu zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nezbytným krokem České republiky v rámci celkové koncepce zapojování se do smluvních mechanizmů Rady Evropy.

Doporučuji proto, aby s tímto předloženým návrhem byl vysloven souhlas a děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi vlády a prosím pana poslance Kaluse, společného zpravodaje výborů, aby se ujal slova a seznámil nás se stanoviskem výborů. Předpokládám, pane kolego, že současně přednesete i návrh usnesení Poslanecké sněmovny.

Poslanec Jaromír Kalus: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, milé dámy, vážení pánové!

Jedním z fenoménů, provázejících bohužel neustále bytí lidské společnosti, je skutečnost mučení, týrání, špatného zacházení člověka s člověkem. Je však také faktem, že lidstvo v lepších chvílích své existence se snažilo postavit alespoň skromné hráze těmto zrůdným činnostem. Dokladem toho nám budiž třeba zákoník Chamurappiho či některé jiné starověké právní systémy. Nakonec i ve středověku, kterému bývá tak často křivděno, se snažili regulovat přístupy k mučení, jak nám to dokládají i řady záznamů v různých Knihách smolných a podobně.

Je smutným faktem, že právě 20. století bylo největší koncentrací různých skutků, které vedly k týrání a mučení člověka a bohužel jsme toho nemohoucími svědky i patrně v těchto chvílích, kdy nedaleko od nás se rozvíjejí různé válečné a protilidské aktivity.

Je proto chvályhodné, že Rada Evropy a v ní sdružené státy přistoupily k formulaci Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidského či ponižujícího zacházení a je proto velice dobré, že i náš stát se rozhodl přistoupit k této právní normě. Je to důležité právě v době, kdy naše republika předsedá Radě ministrů Rady Evropy. Je to vlastně náš určitý symbolický vklad k hodnotám, v přistoupení k hodnotám, které zastává panevropská organizace Rada Evropy.

Touto smlouvou se zabývaly dva naše výbory. 20. června letošního roku se tímto materiálem zabýval zahraniční výbor, který ve svém usnesení doporučil Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem. O den později se Smlouvou zabýval výbor petiční, pro lidská práva a národnosti, zabýval se jí 21. 6. a vyslovil souhlas s předloženým vládním návrhem.

Proto si, vážený pane předsedající, dovolím přednést návrh na usnesení naší Poslanecké sněmovny.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Evropskou úmluvou o zabránění mučení a nelidském či ponižujícím zacházení či trestání a s protokoly číslo 1 a 2 k této Úmluvě podle sněmovního tisku 1830.

Děkuji. Myslím, že je možno otevřít rozpravu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je mi velkým potěšením, že tento parlament se opět chystá přijmout další úmluvu týkající se oblasti lidských práv. Domnívám se, že skutečně v této zemi je nejvyšší čas, abychom od překrásných deklarací falešného humanizmu v oblasti lidských práv přenesli tuto záležitost také do praxe.

Není tomu tak dávno, co jsem vypracoval poměrně rozsáhlou zprávu o situaci lidských práv v této zemi. Je pravdou, že samozřejmě pohled jednoho poslance může být jednostranný a ze mé hodnocení situace nemusí být zcela objektivní. Přesto moment, kdy pan premiér na tuto interpelaci reagoval tak, že mi prostě sdělil, že se jí nebude zabývat, ve mně vyvolává hluboké znepokojení nad situací v této zemi. Proto vítám jakoukoli úmluvu v oblasti lidských práv, zejména s mezinárodní garancí, protože praxe ukazuje, že dovolávání se na právní instituce v této zemi není vždycky dostatečně úspěšné.

Evropská úmluva, kterou chceme ratifikovat - a já všem poslancům plně doporučuji, abychom tak učinili - má téměř shodný název jako stejně pojmenovaná úmluva Organizace spojených národů. V mé interpelaci jsem se zmínil o případu Bartončík, který je hrůzným příkladem nelidského přístupu k lidské bytosti. Obvinil jsem tam tuto společnost a některé jedince z překročení právě této úmluvy.

Je mi skutečně líto, že celou situaci není možno řešit v rámci České republiky, ale že jsem se musel obrátit na mezinárodní instituce. Docházejí ke mně i určité signály o tom, že u nás dochází k podivnému přístupu k lidem, např. ke zneužívání psychiatrie. Bohužel nemám natolik ověřené informace, abych v tomto momentu mohl reagovat formou interpelace nebo protestu. Ale velice vítám takovouto úmluvu, která umožní, aby bylo snazší takové případy objektivně prověřovat. Proto mohu sněmovně doporučit, aby tuto úmluvu přijala. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásí.) Jestliže nikdo, rozpravu končím a sděluji, že pan poslanec Doubrava má náhradní kartu číslo 15, pan poslanec Procházka má náhradní kartu číslo 14. Dámy a pánové, prosím, abyste se soustředili, a to zejména v jednací síni a ne v předsálí, vzhledem k tomu, že kvórum pro tento bod je 120, tedy 3/5 většina. Dovolil bych si vás před tímto hlasováním odhlásit, požádat o registraci. (Děje se.) Pan poslanec Kubiš má náhradní kartu číslo 17.

Zahajuji 144. hlasování, ve kterém rozhodneme o návrhu usnesení tak, jak nám byl předložen.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Návrh byl schválen poměrem hlasů 146 pro, nikdo proti, nikdo se nezdržel.

Dámy a pánové, já vám děkuji. Děkuji panu místopředsedovi vlády a společnému zpravodaji panu poslanci Kalusovi a konstatuji, že jsme tímto projednali 3. bod dnešního pořadu.

Dále se vrátíme k přerušenému bodu číslo 5 naší schůze, což je

V.

Vládní návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších

územních samosprávných celků

V úterý jsme vyslechli odůvodnění místopředsedy vlády pověřeného řízením Úřadu pro legislativu a veřejnou správu pana Jana Kalvodu a zprávu společného zpravodaje pana Radima Špačka. Poté jsme vedli rozpravu, ve které jsme pokračovali ve středu. Po jejím ukončení jsme jednání přerušili. Ještě upozorňuji na to, že jsme přijali určitý procedurální návrh a komise pro reformu veřejné správy byla pověřená sněmovnou, aby se sešla, aby určitým způsobem utřídila pozměňovací návrhy, které jste dostali v pracovním podkladu myslím, že včera v 9.00 hodin ráno jste ho měli k dispozici - a navrhla nám určitý postup pro způsob hlasování.

Dámy a pánové, prosím vás o klid a chci se zeptat pana místopředsedy vlády Jana Kalvody, zda si přeje pronést závěrečné slovo.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pane předsedající, jako závěrečné slovo bych v každém případě povazoval za účelné se vyjádřit k pozměňovacím návrhům, které padly v rozpravě.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, promiňte, požádal bych vás, abyste mluvil víc na mikrofon tím spíše, že ne všichni poslanci věnují pozornost tomu, kdo hovoří.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pane předsedající, jako závěrečné slovo bych v každém případě považoval za účelné se vyjádřit k pozměňovacím návrhům, které padly v rozpravě. Pokud je k tomu teď procedurálně místo, což si raději ověřím. (Ano.) Pak tak učiním.

Chtěl bych tedy říci, že nejzávažnější změnou oproti vládnímu návrhu ústavního zákona kromě navrhovaného variantního počtu vyšších samosprávných územních celků, je návrh na změnu ústavy vtělených článků II. Tady si dovolím konstatovat možná notorickou skutečnost, že ke změně ústavy jako základního zákona státu by mělo být přistupováno jen tehdy, je-li to nezbytně nutné a není-li možné jiné řešení - a podle mého názoru v tomto případě taková situace nenastala.

Navrhovaná zrněna čl. 103 odst. I ústavy, podle které územní samosprávné celky zřizují své orgány a způsob jejich vzniku, působnost a pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon, se považuje za nadbytečnou. Pokud jde o vyšší celky, je navrhované ustanovení již obsahem vládního návrhu ústavního zákona o působnosti vyšších samosprávných celků. Pokud jde o obce, vyplývá to z dnes již platné zákonné úpravy, a to zákona o obcích.

Nadbytečný je také navrhovaný odstavec 2 článku 103 ústavy, neboť již platná právní úprava, tj. zákon o obcích a hl. městě Praze, stanoví, kdy, v jakém rozsahu a jakým způsobem může zastupitelstvo obce svěřit část své samostatné působnosti části obce. Navíc mezi těmito navrhovanými změnami ústavy se problém legitimity zastupitelstev městských částí v podstatě vůbec neřeší. To podotýkám a podtrhuji.

Nejasné je dále i navrhované znění čl. 2. Podle předloženého návrhu ústavního zákona je Praha jednou z obcí pražského kraje. Pokud by měla mít v tomto vyšším územním samosprávném celku jiné postavení než ostatní obce, je třeba to v čl. 2 přímo vyjádřit. Pokud je smyslem navrhovaného čl. 2 zajistit, aby postavení Prahy a působnosti jejích orgánů byly upraveny samostatným zákonem, je třeba v čl. 2 vyjádřit, že se tak má stát zvláštním zákonem.

Čl. 4 návrhu je však třeba doplnit, že územím hlavního města Prahy se rozumí jeho území ke dni přijetí tohoto ústavního zákona.

K jednotlivým pozměňovacím návrhům. K návrhu na přímou novelu ústavy se připojil poslanec Jiří Honajzer, který v podstatě podpořil variantu l. projednávaného návrhu ústavního zákona a námitky k jeho pozměňovacímu návrhu jsou tedy shodné s námitkami, které se týkají vlastního projednávaného návrhu. To pro úspornost.

Jako přijatelný a upřesňující lze podpořit pozměňovací návrh pana poslance Výborného, který respektuje ústavu, zejména, pokud se týká oprávnění zastupitelstva rozhodnout o tom, zda jeho vyšší územní samosprávný celek se bude nazývat země nebo kraj. Stejnou úpravu - podotýkám podpořili ve svých návrzích pan poslanec Černý, pan poslanec Kačenka a pan poslanec Ježek.

Souhlas lze vyslovit i s návrhem poslance Výborného, aby v případě, že zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku nerozhodne o jeho názvu na svém prvním zasedání, stanovila název Poslanecká sněmovna Parlamentu. Toto řešení je praktičtější než forma zákona a nevytváří neodůvodněnou nerovnost, která by vznikla při stanovení názvu některých vyšších celků zákonem a jiných rozhodnutím zastupitelstva.

Z pozměňovacího návrhu pana poslance Ježka nelze akceptovat navrhované znění čl. 2 o postavení hlavního města Prahy z důvodů, které už byly uvedeny, ani navrhované znění čl. 6, které sem do tohoto ústavního zákona nepatří. Právě jsem se o tom zmínil před chvílí.

Nelze ani akceptovat návrh pana poslance Payna, který spočívá v tom, že ústavním zákonem by byl stanoven pouze počet a zeměpisné názvy vyšších celků, avšak jejich území by bylo stanoveno zákonem. Toto navržené řešení není v souladu s ústavou. Podle jejího čl. 100 odst. 3 lze vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek jen ústavním zákonem. Podle čl. 100 odst. 1 ústavy jsou územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, a proto je třeba vytvoření vyššího územního samosprávného celku chápat jako vymezení jeho území a provést je ústavním zákonem. V tomto případě bych mluvil o vysloveném rozporu s ústavou v případě návrhu pana poslance Jiřího Payna.

Pozměňovací návrh pana poslance Kavana - tady se navrhuje, aby území vyšších územních samosprávných celků bylo možné měnit pouze ústavním zákonem. Jde o nepřímou novelizaci čl. 103 odst. 3 ústavy. Ten předpokládá - pro připomenutí - vydání ústavního zákona pouze pro vytvoření nebo zrušení vyššího celku, ale pro změnu, která se navrhuje v přednesu pana poslance Kavana, není zřetelný žádný důvod.

V návrzích pana poslance Černého a pana poslance Kačenky le vytvořena možnost, aby hranice vyššího územního samosprávného celku mohly být měněny na základě místního referenda v hraniční obci, popřípadě ve skupině hraničních obcí. Tato úprava - připomínám - je již obsažena v návrhu vládním a je možno ji bez dalšího akceptovat.

Z dalšího pozměňovacího návrhu pana poslance Jana Černého nelze akceptovat návrh na stanovení účinnosti ústavního zákona dnem zvolení zastupitelstva vyšších územích samosprávných celků. A to je třeba říci i přesto, že toto řešení je navrženo ve vládním návrhu zákona. Brání tomu toto: Nelze totiž vyhlásit a konat volby do zastupitelstev neexistujících územních celků. To je hlavní logický problém.

Kromě poslance Jiřího Honajzera a poslance Výborného navrhli všichni poslanci ve svých pozměňovacích návrzích změny území vytvářených vyšších územních samosprávných celků, případně i změny jejich názvů. Předpokládám, že poslanci jistě své návrhy zvážili svou odpovědností, to je samozřejmé. A je věcí Poslanecké sněmovny, jak o nich rozhodne.

Určitou zvláštní kategorii v tomto rodu návrhů tvoří návrhy pánů poslanců Jiřího Drápely, Petra Kavana a Jana Kryčera, které směřují k vytvoření tří vyšších územních samosprávných celků, z nichž jeden by byl tvořen územím hlavního města Prahy, popřípadě územím hlavního města Prahy a územím okresu Praha východ a Praha - západ. Tento návrh zaslouží zmínky, a to takové, že v sobě nesporně obsahuje prvek dualismu, který vláda v žádném případě nemůže akceptovat.

Je třeba se ještě závěrem zmínit o požadavku, který nemá formu pozměňovacího návrhu a který je formulován tak, aby hranice vyšších územních samosprávných celků byly vymezeny podle historických zemských hranic platných k 31. 12. 1948. V praxi by to bylo v podstatě téměř nerealizovatelné, a to s ohledem na následné změny územního členění státu včetně změn území okresů a katastrálních území obcí. Je to neslučitelné s technologickým principem, na kterém je založen vládní návrh ústavního zákona, to je, že je to stávající členění státu a jeho základní jednotky, v tomto případě okresy, které se stanou jakýmsi skladebným prvkem budoucích vyšších územních samosprávných celků.

Pane místopředsedo, považoval jsem za nezbytné učinit tyto poznámky, a to z hlediska vládního návrhu ústavního zákona. Domnívám se, že vše podstatné pro vyzdvižení významu tohoto rozhodování Poslanecké sněmovny bylo řečeno v rámci rozpravy. Nemyslím si, že je možné k tomu již cokoliv dodat, a proto bych možná udělal jen závěrečnou poznámku.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím, abyste diskutovali - když už musíte - trochu decentněji. Prosím, pane místopředsedo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP