Čtvrtek 29. června 1995

Pozměňovací návrh č. 14. § 67. Navrhuji vypustit a nahradit novým textem tohoto znění.

Odst. 1: Vyplácené důchody se zvyšují nejméně 1x za kalendářní rok způsobem uvedeným v odst. 2, častěji v případě, že index životních nákladů vzrostl od předchozího období rozhodného pro zvýšení o 5%.

Odst. 2: Kupní síla důchodu se zvyšuje k 1. dubnu následujícího roku plně podle nárůstu indexu reálné mzdy za předcházející rok. Pokud je tento index menší než 1,0, důchody se zvyšují plně podle nárůstu indexu životních nákladů důchodců.

Odst. 3: Indexem růstu reálné mzdy za sledované období podle odst. 2 se rozumí podíl indexu růstu nominální mzdy za uvedené období a úhrnného indexu spotřebitelských cen za stejné období. Zjišťuje se s přesností na tři platná desetinná místa. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen, indexu růstu průměrné nominální mzdy a indexu životních nákladů se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.

Zdůvodnění: Smyslem návrhu je každoroční zvyšování důchodů plně podle reálných mezd. V případě, že v daném roce reálné mzdy neporostou, navrhuji zvyšovat důchody plně podle nárůstu indexu životních nákladů důchodců. Pokud tento index vzroste v průběhu roku více než o 5%, navrhuji zvyšovat důchody několikrát ročně. Naopak vládní návrh v § 67 povede k dalšímu snížení podílu důchodů ke hrubé mzdě a opět výrazně prohloubí rozdíly v životní úrovni občana, poživatele starobního důchodu ve srovnání s životní úrovní průměrného občana v produktivním věku. Jednoznačně nebude naplněn závazek vlády zachovat v průměru relaci ke mzdě z roku 1994 po dobu 10 let, uvedený v důvodové zprávě k projednávanému tisku 1574.

Pozměňovací návrh č. 15. Za § 67 navrhuji vložit § nový.

Odst. 1: Hranice osobního vyměřovacího základu rozhodná pro výpočtový základ důchodu, (§ 15), výše základní výměry starobního důchodu, (§ 33 odst. 1), výše základní výměry plného invalidního důchodu. (§ 41 odst. 1), výše základní výměry částečného invalidního důchodu, (§ 45 odst. 1), výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu, (§ 51 odst. 1) a výše základní výměry sirotčího důchodu, (§ 53 odst. 1) a výše základní výměry starobního nebo částečného invalidního důchodu, ve které se změní důchod za výsluhu let, (§ 89), se každoročně k 1. dubnu následujícího roku upraví plně podle ročního nárůstu indexu průměrné nominální mzdy.

Odst. 2: Stejným způsobem jako v odst. 1 se upraví i nejmenší výše procentní výměry starobního důchodu, (§ 33 odst. 2), nejmenší výše procentní výměry plného invalidního důchodu, (§ 41 odst. 2.),

A nejmenší procentní výměra částečného invalidního důchodu (§ 45 odst. 2.).

Tento způsob valorizace zajistí každoročně automatickou valorizaci pevných částek v zákoně uvedených, plně podle nárůstu nominálních mezd.

Současně bude zachována i relace základní a procentní výměry důchodů. Pokud tato úprava v zákoně nebude uvedena, částky rychle změní svoji hodnotu a reálná výše důchodů se bude rychle snižovat. Bude pak nutné každým rokem zákon novelizovat, neb návrh na absolutní kompetenci vlády v této oblasti pouhým nařízením je nepřijatelný a zcela zřetelně obchází parlament.

Pozměňovací návrh č. 16. Tyká se § 78.

Navrhuji dosavadní text nahradit textem: "Poživateli plného invalidního důchodu přiznaného před 1. lednem 1996 lze odejmout tento důchod jen za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1996".

Zdůvodnění. Je nepsaným zvykem a právem občana v systémech vyspělých demokraciích již jednou nabyté právní normy zachovat. S tím velmi úzce souvisí i to, že tyto nabyté nároky mohou být odejmuty jen za podmínek platných za účinnosti předpisů, za kterých tyto nároky vznikly.

Pozměňovací návrh č. 17. Týká se § 107.

Navrhuji vypustit odst. 2 a 3. Odst. 4 přečíslovat na odst. 2.

Zdůvodnění. O rozhodujících skutečnostech, které tak výrazně ovlivní výši důchodů, tj. změně výpočtového základu pro důchod i o základní výměře, přísluší rozhodovat parlamentu zákonem, ale v žádném případě vládě pouhým nařízením.

Vážené dámy a pánové, dovolte mi malé shrnutí.

Přes nesporné klady má projednávaný návrh zákona pro mě několik nesmírně obtížně přijatelných problémů věcných.

Zaprvé. Je to především způsob financování důchodového zabezpečení, kde snad konečně, na podkladu tlaku podmíněného vývojem událostí v sociální oblasti, k určité transparentnosti dojde. Pravděpodobně při projednávání souvisejícího tisku 1674.

Nevím však, proč vláda tak nekompromisně trvá, když už by mělo dojít k vedení zvláštního účtu pro důchodové pojištění, aby se tak dělo uvnitř státního rozpočtu, a za žádnou cenu mimo. Garanci státu lze přece uplatňovat v obou případech.

Zadruhé. Na straně druhé, začneme-li však snižovat pojistné, jak plyne z tisku 1712, ke splnění programového prohlášení vlády v této oblasti bezpečně nedojde. Co je bohužel to hlavní, nesvědčí to o politické vůli vlády svůj program naplnit.

Zatřetí. Ministerstvem práce a sociálních věcí avizované postupné snižování základního důchodu až ke 30% průměrné mzdy je za současného stavu i perspektivy systému připojištění přímo asociální.

Začtvrté. Výše a valorizace důchodů je prakticky plně v kompetenci vlády, bez možného ovlivnění parlamentem.

Zapáté. K otázce věku rozhodného pro nárok na důchod bylo řečeno velmi mnoho. K dohodě však, jak je obecně známo, nedošlo ani v koalici, což samo o sobě svědčí, že tento problém v současné době není jednoznačný, a pro mnohé je tedy navrhované řešení zcela nepřijatelné.

Zašesté. Omezení souběhu mzdy a důchodů sama považuji za skutečnost - pro naše starší občany výrazně diskriminující.

Zasedmé. Přístup k otázce důchodů jako jednoho příjmu je jistě systémový, jak praví pan ministr, ale vzhledem k filozofii mezigenerační solidarity i malému počtu a věku poživatelů je přesun tohoto typu důchodů do dávek sociální pomoci nejen předčasný, ale především bezohledný.

Zaosmé. Rovněž tak invalidním a zdravotně postiženým občanům zatím dlužíme nepředstavitelně mnoho. Propracovanost celého systému má velmi daleko k dokonalosti. Dokladem toho je skutečnost, že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví dospěl k názoru, že je nutné přijmout usnesení zavazující ministra práce a sociálních věcí k určitým krokům, které by snad tyto nejasnosti mohly napravit.

Dovolím si volně citovat z usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 219 z roku 1995, ze dne 15. 6. t. r.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví žádá ministra práce a sociálních věcí České republiky, aby do 1. října předložil návrh vyhlášek, kterými se provádí příslušné zákony (rozumí se tím zákon o státní sociální podpoře a o důchodovém pojištění).

Dále výbor pro sociální politiku v návrhu vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, doporučuje vyjít z doporučení Světové zdravotnické organizace ke klasifikaci a bodovému ohodnocení zdravotního pojištění.

Zadeváté. Do 1. října výbor pro sociální politiku ukládá panu ministrovi předložit koncepční záměr budoucí organizace a provádění posudkové služby. Pro mě z tohoto usnesení a z důvodu, proč bylo přijato, jednoznačně vyplývá skutečnost, ze problémy v této oblasti nejsou dořešeny a hodnoty bodového ocenění plné či částečné invalidity jsou v povědomí většiny poslanců pouhým číslem uvedeným v zákoně. Bohužel.

Za správné i nadále považuji, aby prováděcí předpis byl podroben odborné kritice a stal se přílohou zákona.

Zadesáté. Ani způsob projednávání zákona bohužel nesvědčí o vyváženosti a demokratických způsobech. Proběhlo mnoho koaličních jednání. Proběhla hlavně v nepravý čas, v době, a to bych chtěla zvlášť zdůraznit, kdy zákon už byl parlamentu předložen. Rozdíly mezi zásadami a paragrafovaným zněním, pominutí některých připomínek z výborů k zásadám, nelze považovat vůbec za šťastné.

Za všechno vsak hovoří skutečnost, že stejně jako při projednávání státní sociální podpory, nemáme opět společnou zprávu. To, co si koalice zvykla povazovat za substituční dokument společné zprávy pro mě postrádá vážnost, kterou si zákon o důchodovém pojištění zaslouží. V dovětku tohoto substitučního dokumentu se praví, jak už se zmínil pan zpravodaj, že výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výbor petiční, pro lidská práva a národnosti, výbor rozpočtový, zahraniční, branný a bezpečnostní, přerušily projednávání návrhu zákona.

Dámy a pánové, rozpočtový výbor projednává takřka každý halíř, ale miliardové položky v souvislosti s důchody nemusí? Financím jistě nerozumím, ale považuji to přinejmenším za velmi podivující.

Dámy a pánové, zákon o důchodovém pojištění není zákon o víně. To je zákon, který po velmi dlouhá léta zásadně ovlivní život celého národa. Jsme na jedné lodi. Ti, co jsou dnes na kapitánském můstku, půjdou časem do podpalubí také. To je běh života, který by si měl uvědomit každý z nás.

Jsem přesvědčena, že zákon je potřebný. Avšak jsem také přesvědčena, že nebezpečí z prodlení zcela evidentně nehrozí. Považuji proto za nutné se k tomuto zákonu ještě jednou vrátit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Šafařík. Připraví se pan poslanec Miroslav Raška.

Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, máme před sebou zákon, který by měl dle navrhovatelů dovršit šestiletou práci na potřebné a nutné změně důchodového systému. O potřebě změny jistě není třeba pochybovat, a to změně zásadní. Takové se dá oprávněně říkat reforma.

Pokud se v této zemi od roku 1989 mluvilo o reformě, dala se taková změna tímto nazvat, ať šlo o privatizaci či změnu daňového systému.

Ale dnes tvůrci předloženého zákona o takové reformě mluví jistě s nadsázkou. Dovolil bych si s celkovým pojetím a koncepčním záměrem navrhovatelů polemizovat. Nechci vás unavovat detailním popisem směrů a záměrů, kterými se postoje realizátorů důchodové reformy pohybovaly. Pocit potřebné a skutečné reformy zde byl a je, ovšem to, co před námi leží jako navrhovaný zákon, tomu neodpovídá. Na otázku, zda chceme reformu důchodového systému, odpovídám ano. Na doplňující otázku, jak, odpovídám - ne tak, jak je navržena.

Jsme v období, které umožňuje provést v plném rozsahu reformu důchodového systému, a to v plné šíři, tj. jak po stránce procesní, tak po stránce hmotně právní úpravy, tak po stránce financování celého systému. Místo toho máme před sebou hybrid nedotažené hmotně právní úpravy. Toto chceme?

Základní vadou neujasněnosti a nezodpovězení primární koncepční otázky je, zda zvolit daňový princip, či pojistný. Prvním deklarovaným záměrem, s nímž se v roce 1992 přistupovalo k legislativním pracem na novém důchodovém systému, byla transformace na pojistný princip. S tím, ze Vybrané pojištění bude příjmovou stránkou budoucího samostatného fondu důchodového pojištění. Záměr směšovat daňový a pojistný princip tak, jak se dne s děje, je zcestný. Zvolením jednoho či druhého přístupu se předurčuje koncepce procesní stránky budoucího nového systému a částečně i možnosti jeho financování.

Přijmout daňový princip jednoznačně zmenšuje diskusi o existenci důchodové pojišťovny a taktéž je velmi obtížné mluvit o tom, že koncepce pojištění je plně slučitelná s názorem, že státní rozpočet je v dlouhodobém výhledu nositelem pojištění.

Nově navrhovaný zákon a jeho doplňky jednoznačně neodstraňují roztříštěnost dosavadní právní úpravy. Bohužel se ještě více posiluje fragmentálnost celého právního prostředí pro důchody. Nesčetněkrát upravovaný a přizpůsobovaný zákon č. 188 a mnohé jiné z doby komunistického pravěku zůstanou v platnosti. Výsledkem celé tzv. reformy vznikne stav, že bude platit neucelená hmotně právní úprava, kterou by obsluhoval komunistický zákon z r. 1988 a jiné. Toto chceme?

Domnívám se, že to, co bychom chtěli asi všichni, kteří mají zájem na co nejkvalitnějším zákonu, je kodifikace právní úpravy plně zahrnující a spojující stránku procesní, hmotně právní i otázku financování. Kodifikovaný právní stav nového důchodového systému - to by měl být náš cíl. Takto definovanému cíli je navrhovaný zákon ovšem velice vzdálen.

Dovolil bych si dále se vyjádřit k zásadním problémům, tj. prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu, k otázce charakteru budoucího systému a k otázce financování. Potřeba zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu je vyvozována z prognózy demografického vývoje populace v České republice v příštích 25 letech, která ukazuje, že musíme v období následujících 25 let počítat s určitým poklesem porodnosti a s postupným prodlužováním délky života občanů. Tyto trendy povedou k postupnému stárnutí populace.

Jednotlivé studie se rozlisují v ostrosti tohoto trendu a tato ostrost má vliv i na navrhovaná legislativní řešení. Z hlediska systému důchodového pojištění se projeví to, že počet důchodců poroste, přičemž počet plátců pojistného se bude snižovat. Zhoršování relace mezi příjmy a náklady - vyplývající z této změny - je považováno za nepřekročitelný a zásadní faktor ohrožující vyváženou vyrovnanost celého systému. Řešením problémů se má stát navržené postupné zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Jsou zde ovšem i jiné faktory, jejichž existenci a váhu je zapotřebí vzít do úvahy. Pak dospějeme nutně k výhradám vůči navrhovanému řešení.

V prvé řadě je nutno počítat s tím, že rozhodující roli v budoucím vývoji v poměru mezi počtem činných plátců pojistného a počtem důchodců nebude hrát litera zákona o důchodovém pojištění, či přání ministrů, ale reálný stav na trhu pracovních sil. Nevytvoří-li naše ekonomika dostatečnou nabídku pracovních příležitostí, stanou se kalkulace zdůvodňující změny věkové hranice jenom zbožným přáním, a zákonem stanovená povinnost pracovat déle vyvolá pouze nežádoucí růst napětí na trhu pracovních sil ohrožující sociální smír ve společnosti.

Dnešní nízká úroveň nezaměstnanosti může svádět k pochybnostem o významnosti tohoto vlivu. Jeho opomenutí však znamená, že nechceme vzít v úvahu skutečnou situaci v rozsahu restrukturalizace naší podnikové sféry. Budoucí nutná potřeba zvýšení celospolečenské produktivity práce se neobejde bez tlaku na omezování nákladů na pracovní sílu, a tím zřejmě i bez značného pohybu na trhu pracovních sil, a to v době s už poměrně nasycenou terciární sférou.

Žádá-li se na jedné straně, abychom nestrkali hlavu do písku před faktem o demografickém vývoji, je na druhé straně třeba, abychom ji tam nestrkali ani před faktory dalšího vývoje na trhu pracovních sil. Jednostranné zdůraznění jednoho a současně podcenění druhého důvodu by mohlo vést ke značným komplikacím.

Oficiální materiály, které v souvislosti s přípravou vládního návrhu zákona předkládalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, ukazují, že reakce na očekávaný demografický vývoj není tak akutní, jak by se snad z probíhající diskuse zdálo.

Z tabulek uvedených v dokumentu i dalších podkladů k návrhu zákona o důchodovém pojištění, který byl vládě předložen v lednu 1995 např. vyplývá, že ani zachování současného důchodového věku s důchody valorizovanými podle vývoje mezd by při meziročním růstu hrubého domácího produktu o 4% a při zhruba 3% růstu reálných mezd nevedlo k zásadním finančním problémům systému. Poměr objemu vyplácených důchodů k objemu mezd by se sice zvýšil, ale poměr objemu důchodů k hrubému domácímu produktu by se snížil z 9,9% v roce 1985 na 8,5% v roce 2020.

K tomuto závěru lze navíc dodat, ze kdyby už v současné době dosahoval poměr růstu důchodců k počtu výdělečně činných hodnoty očekávané v roce 2020, činily by náklady na důchody zhruba 13,1% hodnoty současného hrubého domácího produktu naší republiky. Přičemž průměr srovnatelných zemí Evropské unie se pohybuje výše.

Ze všech relevantních podkladů - a to podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí - je zřejmé, že odklad zvyšování věkové hranice o 4, popř. 5 let, nevede k významným změnám v poměru mezi objemem nákladů na důchody a objemem mezd, a že tento poměr zůstává na úrovni minimálně odlišné od současné hodnoty pojistného. Domnívám se proto, že pro zákonné zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, jakkoli bude v budoucnosti nezbytné, zatím nenastal vhodný čas. A to až do doby, než se naše ekonomika stabilizuje natolik, že se nebezpečí radikálně nepříznivého vývoje na trhu pracovních sil podstatně sníží. Do té doby by měli být potenciální důchodci k prodloužené pracovní aktivitě pouze vhodně stimulováni zvýhodněním vyplývajícím z přesluhování. Takové řešení je tržně konformní, slučitelné s aktuálním stavem poptávky po pracovních silách i s možnostmi, zdravotním stavem a kvalifikací pracovníků v důchodovém věku.

O určitých protichůdných postojích navrhovatelů svědčí i to, že se navrhuje snížit sazbu pojistného v rámci zákona o dani z příjmů s tímto zdůvodněním. Současná projekce výdajů na dávky důchodového zabezpečení, odhady dopadů další valorizace v roce 1996 a odhady výdajů na Správu důchodového pojištění ukazují na dostatečnost ještě nižší sazby pro systém důchodového pojištění jako celku. Takže jedním zákonem se vytváří pocit, že hned teď a nejlépe včera je zapotřebí zvýšit věkovou hranici pro finanční kolaps a jiný zákon konstatuje opak. Zásadně odmítám tuto manipulaci.

A nyní k charakteristice budoucího zákona. Koncepční materiál Ministerstva práce a sociálních věcí - Záměry dlouhodobého vývoje systému důchodového pojištění předložený k poradě ministrů 29. listopadu 1994, počítá kromě zvyšování věkové hranice také s tím, že po roce 2005 bude cíleně snižován podíl základního důchodového pojištění na příjmech důchodců. Poměr průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě, který se před rokem 1994 pohyboval mezi 47 až 50% a v současné době je na 45%, by se měl do roku 2020 snížit až na hranici 30%. Základní důchodové pojištění se tak tedy má stát pouze a jen nástrojem minimálního důchodového zajištění občana, který si ostatní potřeby hradí z připojištění.

Tato koncepce a toto pojetí je v zásadním a diametrálním rozporu se schválenými zásadami zákona. V plném rozsahu se tento zákon mění na zabezpečení pro chudé, a to navíc v situaci, kdy se připojištění teprve rozbíhá. Důsledkem takové koncepce, která se plně odráží v návrhu zákona, by nepochybně byl vznik rozsáhlé a početné skupiny důchodců bez připojištění či pouze s minimálním připojištěním, kteří by byli odkázáni na sociální pomoc. Toto chceme tímto zákonem docílit? Moje odpověď je ne.

Neopominutelným je i způsob financování systému důchodového pojištění. Je jednoznačným faktem, že i samostatný veřejnoprávní fond, ve kterém se při průběžném financování vytváří určitá rezerva na úrovni dlouhodobě investovatelného kapitálu, je v dnešních makroekonomických podmínkách úspěšně profinancovatelný i bez nárůstu příspěvkové sazby.

Finanční chod tohoto fondu umožňuje v nejbližších letech vytvářet další zdroje na částečnou eliminaci negativních důsledků vyplývajících z budoucích demografických změn. O kladné měnové úloze této instituce za dnešní kapitálové situace u nás se nedá pochybovat.

Pokud si zhodnotím přístup předkladatelů tzv. reformy důchodového systému, je průvodním znakem jejich snah hledat jen a pouze cesty, jak náklady na důchody za každou cenu omezit a bez jakéhokoliv náznaku vůle hledat možnosti vedoucí k vytváření dalších potřebných doplňkových zdrojů. Toto není přístup, který by stál za vaši podporu. Tento zákon je natolik vzdálen od mé představy skutečné reformy důchodového systému, že ani posunutí věkové hranice, popřípadě jiné kosmetické úpravy, mi nedovolí pro tento zákon hlasovat.

Vzhledem k tomu, že některé pozměňovací návrhy, které jsem měl připraveny za klub KDU, byly navrženy předchozími řečníky, nechci vás unavovat konkrétními pozměňovacími návrhy.

Nyní bych chtěl předložit určitý procedurální návrh. Navrhuji, aby po skončení rozpravy bylo hlasováno o mém návrhu na přerušení projednávání tohoto bodu, a to i následujícího bodu, který se taktéž týká zákonů o důchodovém pojištění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šafaříkovi. Jeho procedurální návrh registruji. Prosím, aby se slova ujal poslanec Miroslav Raška, připraví se poslanec Martin Syka.

Poslanec Miroslav Raška: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi poté, co odezněly v rozpravě některé pozměňovací návrhy, které byly obsahem i mého vystoupení, abych přednesl pouze pozměňovací návrhy, které se týkají tématu sesouladění právě projednávané normy s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 102.

V oblasti invalidních důchodů navrhuji, aby v § 40 odst. 2 věta druhá zněla: "Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též,

a) byla-li tato doba získaná v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku plné invalidity, u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky, nebo

b) získá-li pojištěnec alespoň 5 let doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1.

Zdůvodnění: Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 o minimální normě sociálního zabezpečení, kterou je Česká republika vázána, vyžaduje, aby nárok na invalidní důchod měl každý pojištěnec, který získal alespoň 5 let pojištění. Navržená úprava tak zajišťuje soulad návrhu zákona s uvedenou úmluvou.

Další návrh - v § 42 se doplňuje nový odst. 4, který zní: "4. Plný invalidní důchod náleží nejméně ve výši stanovené podle odst. 2 též pojištěnci, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal alespoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1."

V § 45 se doplňuje nový odst. 4, který zní: "4. Ustanovení § 42 odst. 4 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal alespoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1 s tím, ze procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první."

Zdůvodnění: Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 vyžaduje, aby výše invalidního důchodu pojištěnce, který získal alespoň 15 let pojištění, činila nejméně 40% srovnatelného výdělku. Navrhuje se proto stanovit, že i pro tyto případy bude aplikován při výpočtu důchodu postup použitý pro důchody tzv. invalidů z mládí, jejichž výše je pro plnění úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 102 dostatečná.

Toto jsou mé pozměňovací návrhy. Nyní si dovolím předložit procedurální návrh. Navrhuji, aby po ukončení rozpravy k tomuto bodu byla tato uzavřena, jednání o tomto bodu přerušeno a dále se projednával tisk 1674, tedy vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění, s tím, aby bylo postupováno obdobně, tedy zazněla rozprava, byla uzavřena, poté byly připomínky a pozměňovací návrhy k oběma zákonům vytištěny, rozdány všem poslancům, vytvořen prostor na jednání klubů a poté hlasováno postupně o obou zákonech tak, jak je budeme projednávat, tedy ve znění společné zprávy nebo zprávy výborů a vznesených připomínek.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP