Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Miroslavu Raškovi. Pane poslanče, váš
procedurální návrh registruji, nicméně
souhlasíte-li, přímo z moci úřední
bych to přímo takto pojal, aniž bychom o tom
hlasovali. Má to svou naprosto nevyvratitelnou logiku a
myslím, že bychom se toho měli držet.
Slovo má pan poslanec Martin Syka. Předtím
ještě oznámím, že poslanec Jan
Stráský má náhradní kartu č.
17.
Poslanec Martin Syka: Pane předsedající,
pane předsedo, aniž bychom byli domluveni s kolegou
Raškou, přednesl podobné návrhy, které
jsem měl v úmyslu předložit já
a nakonec i v závěru svého vystoupení
požádal o podobný přístup k projednání
tohoto tisku.
Chtěl bych vyslovit politování, že aktivita
kolegy Štambery i paní poslankyně Fischerové
ve výboru nebyla zdaleka taková jako dnes tady.
Tím spíše podporuji to, abychom dostali k projednání
jejich návrhy písemně, abychom mohli po dobu
přerušení prostudovat ještě tyto
návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Martinu Sykovi. S faktickou poznámkou se
přihlásila paní poslankyně Fischerová.
Konstatuji, že poslanec Doubrava má náhradní
kartu č. 11. Po paní poslankyni Fischerové
vystoupí paní poslankyně Hana Lagová.
Poslankyně Eva Fischerová: S politováním
musím konstatovat, že nesouhlasím s tím,
co řekl předseda výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví pan poslanec MUDr. Martin Syka.
Pokud se týká pana poslance Štambery, má
pravdu, protože jsem si všimla toho, že už
ve výboru poslanec Štambera řekl, že pozměňovací
návrhy nebude předkládat, ale že je
bude předkládat na plénu. Nad tím
se pan předseda výboru pozastavil. Potud pravda.
Pokud se týká mě, dovoluji si připomenout,
že téměř všechny pozměňovací
návrhy jsem předkládala zcela korektně
na zasedání výboru, a proto prosím,
aby mě pan předseda výboru neházel
do jednoho pytle s panem poslancem Štamberou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Evě Fischerové. Pan předseda
výboru Syka nemá v úmyslu vás zřejmě
házet do jednoho pytle, kýve hlavou, že má
v úmyslu vás házet do jednoho pytle.
Teď má slovo paní poslankyně Hana Lagová
a po ní vystoupí paní poslankyně Hana
Orgoníková.
Poslankyně Hana Lagová: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi v úvodu
nejprve si neodpustit poznámku. Moje mínění
je takové, že způsob dohadování
o pořadí je nedůstojný této
sněmovny a připadá mi spíše komický,
protože pokud nám všem jde o obsah zákona
a tudíž o občany, pak by mělo být
pozitivně chápáno všemi, když někteří
poslanci opakovaně budou předkládat pozměňovací
návrhy a není důležité, kdy jsou
podávány. Pro mne je zásadní otázkou,
jak je bude sněmovna posuzovat, k čemu se přikloní,
k těm pozměňovacím návrhům,
které se četněji opakují a tudíž
mají své výrazné opodstatnění,
anebo k těm návrhům, kde klub jednoznačně
pouze podmiňuje své celkové hlasování.
V úvodu mi dovolte, abych vyjádřila mínění
našeho poslanecké klubu k celkové předloze
zákona. Nejde hovořit z časových důvodů
o všech aspektech. Byly tady mnohé podrobné
zmiňovány. Fakt, že vládní návrh
zákona se dostal na pořad jednání
Poslanecké sněmovny převahou pouhých
4 hlasů, naprosto svědčí o jeho nedostatečnosti.
Koncepční neujasněnost se projevila i v tom,
že během roku zpracované paragrafované
znění zákona se zásadně liší
od schválených zásad.
Současně je příznačné,
že je to už druhý stěžejní
zákon sociální reformy, který projednáváme
bez společné zprávy, za okolností,
kdy výbory návrhy řádně neprojednaly,
takže nebylo možné připravit společnou
zprávu a dosáhnout dohody o pozměňovacích
návrzích z výborů.
Ze strany předkladatelů se podle nás hraje
o čas. V zájmu vnitrokoaličního konsenzu
jsou s nelibostí přijímána dílčí
řešení naprosto klíčových
problémů, a tím zákony jako celek
viditelně ztrácejí provázanost s ostatními
zákony. V průběhu projednávání
byly rozporovány v podstatě všechny nejdůležitější
okruhy problémů, ať se to týkalo podmínek
pro přiznání důchodu a jeho propočet,
věku odchodu do důchodu, podmínek pro přiznání
invalidního důchodu, minimálního důchodu,
financování důchodového pojištění
nebo jiných věcí.
Pro nás se jeví naprosto úhelným momentem
střetu rozdílných názorů míra
pohledu sociálního a ekonomického. Pohled
vlády podle našeho soudu na sociální
reformu je pohledem veskrze ekonomickým. Přihlíží
převážně jen k obecným tendencím
v praxi jiných zemí, ale málo či vůbec
ne k tomu, jaká je možná míra přizpůsobivosti
v našich podmínkách a také jaká
je možná optimální rychlost přeměn,
neboť žádný sociální systém
nevzniká na zelené louce, ale vychází
z existujících podmínek. Pokud je obecným
trendem ve světě potřeba připravit
se v příštím století na zvyšující
se počet seniorů, na očekávaný
pokles populační křivky hledáním
nových zdrojů, úpravou systémů
či výše dávek, pak se tak děje
za podmínek zcela nesrovnatelných a s daleko větší
citlivostí k občanům. Evropské státy
přece mají zavedeny významnější
dávky sociálního zabezpečení
a pokud připravují nutná opatření,
tak je to ve zcela optimálním časovém
prostoru, aby nedošlo ke snížení životní
úrovně seniorů. A také není
žádná novina, že se i v těchto
zemích vydává na starší občany
dvaapůlkrát více než na ostatní
skupiny obyvatel.
Co však ale nenajdeme nikde na světě, je to,
ze základním kritériem je práh chudoby,
to je u nás životní minimum, na jehož
obsah není vláda ochotna dát odpověď,
jak z této částky lze slušné
žít. Ujištění Ministerstva práce
a sociálních věcí, že se na rozboru
obsahu životního minima pracuje a výsledky
budou známy v listopadu tohoto roku, je odpověď
neuspokojivá.
Náš poslanecký klub základní
principy sociální reformy nezpochybňuje,
občan ale musí dostat prostor a čas, má-li
nést odpovědnost za svoji sociální
situaci, čas se připravit, postarat se, připojistit
atd. Současně chránit ty, kteří
už nemohou mít vazbu na trh práce.
Poslanci našeho klubu se domnívají, že
se ukazuje nesoulad v třípilířovém
systému hlavně proto, že jak část
systému dávek, tak některé druhy důchodů,
se čím dále tím více přibližují
formám sociální sítě.
Základní otázkou do budoucna zůstává,
zda je možné novou konstrukcí důchodů
zajistit alespoň stávající životní
úroveň seniorů. Na přelomu let 1989
- 1990 činil důchod k hrubé mzdě 50
až 51% při tehdy dotovaných cenách základních
životních potřeb, potravin, bydlení,
energie atd. Od té doby podíl důchodů
ke mzdě trvale klesá, nyní je kolem 45% hrubé
mzdy. Vláda slibuje, že pro příští
léta udrží tento stav, ale ze zákona
to vůbec nevyplývá a je to zřejmě
jen zbožné přání. Zaručená
minimální výše důchodů
bude činit asi 17% očekávané průměrné
hrubé mzdy, což je asi polovina životního
minima.
Už při projednávání zásad
jsme oprávněně upozorňovali na citlivé
otázky týkající se jmenovitých
skupin občanů. Ve vztahu k občanům
zdravotně postiženým má zákonná
předloha velké nedostatky a mezery. Bylo tady o
nich šířeji hovořeno. Skutečnost,
že obsahově velmi důležitá norma
- pokles schopnosti výdělečné činnosti
- má mít podobu vyhlášky, je věc
velmi sporná, tím spíše, že výborem
svolaný seminář odborníků se
konal až vlastně v průběhu projednávání
zákona ve výborech. Jejich naprosto závažné
připomínky a upozornění by bylo žádoucí
vzít v úvahu už při přípravě
samotného zákona. Týká se to jistě
i dalších jmenovitých skupin občanů.
Např. v souvislosti se zrušením pracovních
kategorií v roce 1992 vláda slibovala zavedení
zaměstnaneckého penzijního připojištění.
Tím by se umožnila částečná
kompenzace občanů, kteří pracovali
v rizikovém prostředí, vykonávali
fyzicky namáhavou práci, ale také práci
vysoce kvalifikovaně náročnou. Tuto formu
připojištění, jak dobře víte,
sněmovna zcela sveřepě odmítla.
Naprosto necitlivě, a to i z hlediska právního,
je ve vládní předloze řešena
likvidace důchodů za výsluhu let. I když
se to týká početně malé skupiny
občanů, nikdo by neměl být krácen
na dávkách pravomocně přiznaných.
Pro nás je vládní návrh takzvaného
odbytného nepřijatelný, je lepší
ho nekomentovat a návrh výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví je určitým způsobem
kompromisní, lze ho přijmout, avšak termín
do konce letošního roku je nepřiměřený.
Pokud se týká věku odchodu do důchodu
a jeho prodlužování, je zejména bezohledný
k ženám, především k ročníkům
s datem narození asi do roku 1946. Obecně se asi
nelze zásadně bránit prodlužování
věku odchodu do důchodu. Otázkou je délka
přechodného období tak, aby razantně
nepostihla zejména ty ročníky žen, které
kompenzace ve vztahu k mateřství nezastihly.
Stanovení důchodového věku u žen
včetně překlenovacího období
je konstruováno zcela nevýhodně i ve vztahu
k mužům. V důvodové zprávě
se zdůvodňuje jakési zrovnoprávnění
s muži. Za takové zrovnoprávnění
pěkně děkuji.
Jako příklad jiného přístupu
uvádím, že jsou země, kde se výrazně
prosazuje potřeba ocenit (a rozumějme tomu spočítat)
hodnotu práce ženy v domácnosti, její
péči o děti a zakomponovat ji do výdělkových
zápočtových let.
Druhý příklad ve vztahu k přechodnému
období. V USA se zvyšuje věk ze 65 let na 67
let s horizontem roku 2027, ale s velmi důležitou
poznámkou, že tato změna byla oznámena
již v roce 1983.
Několik málo slov k otázkám financování.
Žádný z existujících systémů
financování sociálního zabezpečení
ve světě není ekonomicky bezpečný,
ať kapitálový či průběžně
financovaný. Avšak existuje i kombinace obou. To co
se v průběhu zavedení sociálního
pojištění odehrává u nás,
je řešení podle momentální potřeby,
nikoliv řešení koncepční. Lze
se přít, jaká pojistná matematika
je přijatelnější, ale nelze s prostředky
nakládat svévolně.
Dovršení takového přístupu prožíváme
nyní na této schůzi sněmovny. Mám
na mysli i opatření v daňových zákonech.
Jinými slovy řečeno: Chcete zvláštní
účet či fond? Máte ho mít,
ale přesuny a snížením pojistného
nejenže nebudou přebytky ve výběru pojistného,
ale časem budou prostředky i chybět. To není
odpovědná politika vlády, to je hra s poslanci
a především hra s voliči.
Co k tomu říci na závěr? Kdo z vás
se probíral množstvím petic a dopisů
občanů, tak musí uznat, že v mnoha z
nich nenalezneme a priori odmítání, ale nalezneme
tam především argumenty a výzvy k tomu,
abychom více zvažovali kromě otázek
ekonomických také souvislosti sociální,
souvislosti psychologické i společenské a
aby nebyly opomíjeny ani aspekty zdravotní.
O tomto návrhu zákona bylo hodně publikováno.
Zdá se, že už v této době zájem
o problematiku poklesl úměrně s pocitem marnosti
o některých věcech diskutovat a hlavně
je brát v úvahu.
Vzpomněla jsem si na slova předsedy sněmovny,
která přednesl v době, když přijímal
zástupce důchodcovských iniciativ. Tehdy
řekl, že klíčem ve vztahu k společnosti
je vztah k seniorům a není zdravá společnost,
která se neumí postarat o staré spoluobčany.
Zřejmě v takovém případě
při hlasování o tomto zákonu bude
i konfrontace o těchto slovech a občan sám
posoudí, jak sněmovna tato slova naplňuje.
V závěru chci říci, že pro takovýto
návrh zákona poslanci klubu Levého bloku
hlasovat nemohou. Nyní mi dovolte předložit
několik pozměňovacích návrhů.
Za prvé v § 17 odst. 1, třetí řádek,
text "který o dva roky" nahradit zněním
"který o jeden rok". V případě
přijetí tohoto pozměňovacího
návrhu pak je nutné následně upravit
též § 19, § 42 odst. 2 a § 48 odst.
1.
Dále v § 17 odst. 2 ve druhém řádku
text "do 30. září" nahradit textem
"do 30. března". Odst. 3 v předloženém
znění vypustit a nahradit novým zněním:
"Obdobím, ve kterém jsou pro výpočty
důchodů rozhodující údaje o
výši a vývoji mzdy za předchozí
rok, je časový úsek od 1. dubna příštího
roku do 30. března dalšího kalendářního
roku."
Zdůvodnění je prosté. V podstatě
jde o návrat k textu zásad zákona. Jinak
by totiž nově přiznané důchody
byly o řádově stovky korun měsíčně
nižší.
V § 26 doporučuji stávající odstavec
označit jako odstavec 1 a přidat odst. 2 v tomto
znění: "Při posuzování
dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu se přihlíží kromě vlastního
zdravotního postižení i k míře
společenského znevýhodnění."
Zdůvodnění jsem v podstatě uváděla
ve stanovisku.
K § 34 odst. 1 ve třetím řádku
číslovku 1,5% nahradit číslovkou 1,55%.
Pokud tato změna by si vyžádala návazně
upravit i další paragrafy, např. 41 odst. 2,
tak je to logické.
Pokud by tento návrh byl přijat, jeví se
i věcná souvislost s § 45 odst. 2, kde číslovka
0,75 se nahradí číslovkou 0,78%. Zdůvodnění
je stručné, jeví se potřeba zachovat
předpoklad pro relaci důchodů ke mzdě.
To bylo k § 34.
Ještě k § 32 odst. 2. Opravit v pátém
řádku číslovku 4 na číslovku
1. Věta bude znít: "ve kterém pojištěnec
dosáhl této hranice se přičítají
u mužů dva kalendářní měsíce
a u žen jeden kalendářní měsíc
za každý i započatý kalendářní
rok". Ostatní zůstává nezměněno.
Zdůvodnění je rovněž obsaženo
v našem stanovisku, neboť jde o potřebu zmírnit
tady diskriminaci žen.
K § 39 odst. 2 a 3. Za stávající odst.
2 vložit nový odst. 3 ve znění: "Při
určení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pojištěnce se vychází
z výsledku funkčních vyšetření
a odborných posudků a z jeho schopnosti vykonávat
práce odpovídající zachovaným
funkčním, tělesným, smyslovým
a duševním schopnostem. Návrh procentuálního
snížení výdělečné
schopnosti předkládá odborný lékař
po konzultaci s odbornou skupinou." Stávající
text odstavce 3 přečíslovat na odst. 4. To
je k § 39.
Ještě k § 44 odst. 1 a 2. Navrhujeme nové
znění. "Odstavec 1. Pojištěnec
je částečně invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně
o 40%. Odstavec 2. Při určování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pojištěnce se vychází
z výsledků funkčních vyšetření
a odborných posudků a z jeho schopnosti vykonávat
práce odpovídající zachování
funkčních duševních a tělesných
schopností. Návrh procentuálního snížení
výdělečné činnosti předkládá
odborný lékař po konzultaci s odbornou skupinou.
Způsob posouzení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanoví
prováděcí předpis." Tolik znění
tohoto odstavce a pak samozřejmě přečíslovat
odstavce 2 a 3 na odstavce 3 a 4.
Dále doporučuji za § 53 vložit nový
§ tohoto znění: Nadpis "Úprava
důchodů, které jsou jediným zdrojem
příjmu." Odstavec 1: Je-li starobní,
invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí
důchod oboustranně osiřelého dítěte
jediným zdrojem příjmu důchodce a
součet výše jeho základní a procentní
výměry nedosahuje platné částky
životního minima stanoveného zákonem
o životním minimu pro dospělého jednotlivce
žijícího osaměle, zvyšuje se na
tuto částku. Má-li důchodce též
jiný důchod nebo příjem a úhrn
důchodů a jiného příjmu nedosahuje
této částky měsíčně,
zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil
tuto částku měsíčně.
Odstavec 2: Je-li na starobní nebo invalidní důchod
uvedený v odstavci 1 odkázán též
rodinný příslušník důchodce
a tento důchod nedosahuje částky platného
životního minima stanoveného zákonem
o životním minimu pro případ, kdy v
domácnosti žijí jen dvě dospělé
osoby, zvyšuje se na tuto částku. Má-li
důchodce nebo takový rodinný příslušník
též jiný důchod nebo příjem
a úhrn důchodů a jiných příjmů
nedosahuje této částky měsíčně,
zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil
tuto částku měsíčně.
Splňují-li podmínky pro zvýšení
důchodu oba manželé, zvýší
se důchod náležejíc manželovi,
a to o rozdíl mezi touto částkou a úhrnem
důchodů a jiných příjmů
manželů.
Odstavec 3: Důchod se zvyšuje podle odstavce 1 a 2
jer tehdy, nemůže-li si důchodce, který
není poživatelem starobního nebo invalidního
důchodu, pro stáří, zdravotní
stav nebo jiné vážné důvody zvýšit
životní úroveň vlastní prací.
To platí obdobně i pro rodinného příslušníka
důchodce.
Odstavec 4: Při zvýšení důchodu
z důvodu jediného zdroje příjmu se
nepřihlíží k příjmu z
výdělečné činnosti důchodce
staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka
staršího 70 let nebo z pracovní činnosti
nepřesahující 60 pracovních dnů
v kalendářním roce.
Odstavec 5: Zvýšení důchodu z důvodu
jediného zdroje příjmu se nezapočítává
do výše důchodu rozhodné pro výpočet
jiných důchodů.
Odstavec 6: Za rodinné příslušníky
důchodce se považují pokud žijí
s důchodcem ve společné domácnosti
a jsou na ně odkázáni výživou
a) manžel, manželka (manžel),
b) děti, vnuci a sourozenci za podmínek uvedených
v § 20 odst. 3 a 4
c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
zeť a snacha
d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného
nebo svobodného důchodce, která pečuje
o jeho nezaopatřené dítě ve věku
do skončení povinné školní docházky.
e) Družka (druh), pokud žije s důchodcem alespoň
3 měsíce, nemá důchod nebo jiný
příjem.
Odstavec 7: Podmínka společné domácnosti
podle předchozího odstavce se považuje za splněnou,
pokud důchodce a jeho rodinný příslušník
žijí v témže ústavním zařízení.
Odstavec 8: Prováděcí předpis stanoví,
co se rozumí příjmem důchodce a jeho
rodinného příslušníka.
V případě přijetí takovéhoto
pozměňovacího návrhu se pak jeví
potřebné § 92 vypustit.
Zdůvodnění: Myslíme si, že není
rozumné z návrhu zákona vypustit kategorii
důchodu, který je jediným zdrojem příjmů,
i když je jasné, že by tato platnost mohla být
na určitou omezenou dobu. Jeví se nám, že
právě nedostatkem pro to, abychom od tohoto záměru
upustili, se jeví právě fakt, že současně
s těmito dvěma zákony sociální
reformy nebyl předložen třetí, abychom
mohli obsahově navázat.
Poslední pozměňovací návrh
se týká § 89. Pozměňovací
návrh navazuje na návrh výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví, jak je uveden ve zprávě,
tedy tisku 1801 na straně 3, který podporuji a doplňuji
zařadit za toto znění nový odstavec
4 v tomto znění: "Pojištěncům,
kteří splnili podmínky potřebné
doby zaměstnání pro nárok na důchod
za výsluhu let podle dosavadních předpisů,
se přizná částečný invalidní
důchod podle odstavce 1 a 2, jestliže o jeho přiznání
požádají do 31. 12. 2000.
Zdůvodnění: Jeví se žádoucí
uvést do přiměřeného souladu
s § 74 a 76 vládní předlohy, kde nároky
na snížení věkové hranice pro
vznik nároků na důchod po odpracování
stanovené doby zaměstnání v 1. či
2. kategorii zůstávají zachovány do
roku 2016 a obdobné nároky některým
horníkům zůstávají zachovány
do roku 2000. Čili pojištěncům, kteří
před účinností tohoto zákona
nabyli zákonem stanovených podmínek, je třeba
dát optimální lhůtu, aby svůj
nárok mohli uplatnit jako ostatní zřetele
vhodné skupiny a v nich především ti,
kteří jsou starší 50 let. Tolik pozměňovací
návrhy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Lagové a prosím, aby se slova
ujala poslankyně Hana Orgoníková a připravil
se poslanec Josef Janeček.
Poslankyně Hana Orgoníková: Pane předsedající,
pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
pozměňovací návrhy se týkají
§ 39 a 44 a směřují do oblasti invalidních
důchodů.
První pozměňovací návrh. V
§ 39, odst. 1, číslo 80 nahradit číslem
66, alternativa 70%.
Druhý pozměňovací návrh. V
§ 39 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec
3, který zní: "Při určování
poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pojištěnce se vychází
z jeho zdravotního stavu, doloženého výsledky
funkčních vyšetření, a z jeho
schopnosti vykonávat práci odpovídající
zachovaným tělesným, smyslovým a duševním
schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným
činnostem, které vykonával před tím,
než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému
vzdělání. zkušenostem a znalostem. Přitom
se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení
trvale ovlivňující schopnost výdělečné
činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec
na své zdravotní postižení adaptován,
a možnost rekvalifikace pojištěnce na jiný
druh výdělečné činnosti, než
dosud vykonával. Návrh procentuálního
snížení výdělečné
schopnosti předkládá odborný lékař.
Třetí pozměňovací návrh.
V § 44, odst. 1, číslo 50 nahradit číslem
40.
Čtvrtý pozměňovací návrh.
V § 44, odstavec 1 se za větu první vkládá
tato nová věta: "Ustanovení § 39,
odstavec 3, platí zde obdobně."
To jsou všechny mé pozměňovací
návrhy. Nemusím je zdůvodňovat. Již
to zde zaznělo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Haně Orgoníkové a
prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Janeček,
připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.