Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
178 poslanců.
Za vládu České republiky: místopředseda
vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády
a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml,
ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci J. Skalický, ministr dopravy J. Stráský,
ministr kultury P. Tigrid, ministr zahraničních
věcí J. Zieleniec.
(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, vážení hosté, zahajuji přerušené
jednání 34. schůze Poslanecké sněmovny.
Prosím, abyste se všichni přihlásili
identifikačními kartami, případně
mně oznámili, kdo žádá o vydání
náhradní karty, dále pak čísla
náhradních karet.
Úvodem mi dovolte několik informací, abychom
si ujasnili, jak budeme dnes pokračovat v projednávání
schváleného pořadu.
K bodu 14 schváleného pořadu nám byla
rozdána společná zpráva až včera
odpoledne, tudíž tento bod můžeme projednávat
až po 24 hodinách, tzn. dnes odpoledne. Jedná
se o vládní návrh zákona o neziskových
právnických osobách.
K bodům 16 a 17 schváleného pořadu
budou společné zprávy rozdány - předpokládám
- v průběhu dnešního dne. Ani tyto body
dnes nemůžeme projednávat.
K bodu 19 nelze společnou zprávu vypracovat. Zákon
byl přikázán ústavně právnímu
výboru a výboru pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí.
Bohužel zákon projednal zatím pouze ústavně
právní výbor.
Budeme tedy pokračovat v projednávání
schváleného pořadu se změnami tak,
jak jsem o nich hovořil.
Dalším bodem, který budeme v souladu s naším
rozhodnutím projednávat, je
Je to sněmovní tisk 1382. Předložený
vládní návrh Smlouvy nám z pověření
vlády odůvodní ministr zahraničních
věcí pan Josef Zieleniec a já ho prosím,
aby se ujal slova.
Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, jsem velmi rád, že
mám možnost vystoupit na schůzi Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky ve chvíli,
kdy se rozhoduje o vyslovení souhlasu se Smlouvou o přátelských
vztazích a spolupráci mezi Českou republikou
a Ruskou federací. Jak jistě víte, tato smlouva
byla podepsána prezidenty Václavem Havlem a Borisem
Jelcinem v Praze již 26. srpna 1993. Jedná se o novou,
plně rovnoprávnou smlouvu, která má
pro Českou republiku do budoucna garantovat politicky nezávislé,
nekonfliktní a výhodné vztahy s Ruskou federací
v ekonomické oblasti a v mnoha dalších oblastech.
Důležité je, že tato nová smlouva
má nahradit formálně stále platnou
nerovnoprávnou normalizační smlouvu z května
1970, která byla zpracována v duchu Brežněvovy
zahraničně-politické doktriny. Ratifikací
smlouvy bude definitivně odstraněn politickomorální
aspekt přežívající platnosti
totalitní smlouvy, jež je stále ještě
řádně registrována v OSN.
Myslím, že mohu s klidným svědomím
konstatovat, že důvody pro nepřijetí
smlouvy z české strany v současné
době neexistují. Podepsaný text smlouvy je
výsledkem několikaletého jednání,
v jehož průběhu umožnil konzistentní
postoj československé a později i české
strany dosáhnout maximálně příznivé
formulace. Lze říci, že určité
pasáže smlouvy jsou dokonce příhodněji
formulovány než v mnohých analogických
smlouvách Ruské federace s některými
dalšími zeměmi.
Smlouva se vyvarovala tzv. finské klauzule, což je
formulace vylučující vojenské aktivity
na území smluvního státu, které
by se mohly vykládat jako namířené
proti druhé smluvní straně. Tento závazek
by nám značně ztížil plnohodnotnou
účast v mezinárodních bezpečnostních
organizacích, jejichž členem se chceme stát.
Podařilo se nám docílit i toho, že v
preambuli zůstala zachována pasáž formulující
přání smluvních stran definitivně
skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným
použitím síly proti Československu v
roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním
sovětských vojsk na našem území.
Argumenty pro ratifikaci smlouvy vycházejí především
ze zahraničně politických zájmů
České republiky a zejména ze specifických
zájmů České republiky v relaci s Ruskou
federací. Rusko je i přes svoji současnou
rozkolísanost evropskou velmocí, jehož politika
ovlivňuje evropskou bezpečnostní architekturu.
Pro Českou republiku je důležité, aby
vztahy v této relaci byly rovnoprávné, standardní
a civilizované a projednávaná smlouva k tomu
vytváří právní základ.
Určité autoritativní tendence ruské
zahraniční politiky není nutné přeceňovat,
ale vzhledem k obtížné předvídatelnosti
vnitřního vývoje si nemůžeme
dovolit je ignorovat.
Stávající pojetí a znění
nové smlouvy v tomto směru poskytuje nezbytné
mezinárodně právní garance. Smlouva
samotná je koncipována tak, aby neovlivňovala
vztahy České republiky se třetími
zeměmi nebo mezinárodními organizacemi a
má obdobný charakter jako smlouvy s jinými
evropskými státy, které byly uzavřeny
po listopadu 1989. Posouvá tedy naše vztahy s Ruskem
na úroveň obvyklou mezi evropskými zeměmi.
Kromě toho případný bezesmluvní
vztah by nevytvářel příznivou atmosféru
také pro naše ekonomické zájmy, které
v Rusku máme.
Pane předsedající, vážené
dámy, vážení pánové, především
díky aktivnímu působení členů
zahraničního výboru Poslanecké sněmovny
České republiky při rozhovorech v moskevském
parlamentu v březnu 1994, kde naši koaliční
i opoziční poslanci vyjadřovali zájem
na úspěšné ratifikaci smlouvy ve Státní
dumě, byla smlouva již loni v létě ruskými
poslanci schválena. Nyní je řada na vás,
a já věřím, že v zájmu
České republiky vyslovíte svým hlasováním
s ratifikací smlouvy souhlas. Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Josefu Zieleniecovi. Předložený
návrh smlouvy projednal zahraniční výbor,
a proto prosím zpravodaje tohoto výboru pana poslance
Jana Deckera, aby se ujal slova a seznámil nás se
stanoviskem výboru k předloženému vládnímu
návrhu smlouvy a přednesl návrh usnesení
Poslanecké sněmovny.
Poslanec Jan Decker: Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, pane ministře,
kolegyně a kolegové, pan ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec vás velice podrobně
seznámil s obsahem navrhované smlouvy mezi Českou
republikou a Ruskou federací o přátelských
vztazích a spolupráci. Tento návrh smlouvy
projednal zahraniční výbor, a to tak, že
se tím zabýval několikrát. Při
diskusi nad touto smlouvou jsme došli k názoru, že
tato smlouva skutečně je zcela nová, velice
potřebná, že nahradí smlouvu, která
byla založena na nerovnoprávném vztahu v roce
1970 po událostech, které se udály v roce
1968.
Přijmeme-li tuto smlouvu tak, jak říkal pan
ministr zahraničí, skutečně nabudeme
nové vztahy s Ruskou federací, vztahy na rovnoprávné
bázi, jak v politické, hospodářské,
ale i jiné spolupráci. Dovoluji si tedy dát
tento návrh usnesení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou
a Ruskou federací o přátelských vztazích
a spolupráci, podepsanou v Praze dne 26. srpna 1993, podle
sněmovního tisku 1382.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
zpravodaji výborů panu poslanci Janu Deckerovi.
Než otevřu rozpravu, mám zde dvě oznámení.
Pan poslanec Procházka má náhradní
kartu č. 30, pan poslanec Černý náhradní
kartu 29 a pan poslanec Votava náhradní kartu č.
28. Prozatím není žádný další
hříšník.
Dámy a pánové, otevírám rozpravu.
Prozatím mám dvě písemné přihlášky
- první je od pana poslance Jaroslava Melichara, druhá
je od pana poslance Jiřího Payna. Prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Melichar.
Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážení ministři, kolegyně a kolegové,
protože smlouvu nepodpořím a nelze ani podávat
pozměňovací návrhy nebo jakkoli měnit
jediné slovo textu, dovolte mi říci důvody,
proč je pro mne tato smlouva nepřijatelná.
Vrátím se k datu podpisu smlouvy v Praze v roce
1993, k prohlášení prezidenta Ruské
federace na tiskové konferenci ohledně eventuálního
vstupu České republiky do Severoatlantické
aliance. Jeho následující dopisy západním
velmocím, v nichž je varoval před možným
rozšířením NATO, byly v diametrálním
rozporu. Už název dokumentu Smlouva mezi Českou
republikou a Ruskou federací o přátelských
vztazích a spolupráci mi zněl poněkud
ironicky. Byl to zřetelný signál, jak druhá
smluvní strana bude smlouvu pojímat a na co by si
Česká republika měla znovu zvykat. V té
době jsem ještě neznal obsah dohody, ale neočekával
jsem, že chmurné představy, které jsem
o ní měl, budou překonány.
Jestliže preambule obsahující text se slovy
"přejíce si definitivně skoncovat s
totalitní minulostí..." - znění
máte před sebou - je myšlena jako omluva za
vojenskou agresi proti Československu v roce 1968 vojsky
Varšavské smlouvy, z nichž nejpočetnější
část byla armáda Sovětského
svazu, takovou formulaci jako omluvu odmítám přijmout.
Slova "přejíce" totiž nevystihují
ani nemohou nahradit obyčejné, srozumitelné
a přitom významově jednoznačné
termíny, jako je např. odpusťte, distancujeme
se, odsuzujeme, odmítáme atd., jak to již ostatně
učinily čtyři země bývalého
varšavského paktu.
Vím, že někteří přítomní
považují právě zmíněný
odstavec za výsledek velkého diplomatického
úsilí. Bylo obtížné dosáhnout,
aby se v preambuli tento náznak omluvy vůbec objevil.
Uznávám, že to bylo maximum, čeho mohli
naši experti dosáhnout. Nakonec to potvrzuje i vzrušená
diskuse ve Státní dumě, která se zaměřovala
výhradně na tuto pasáž. Nutno ale podotknout,
že pro ruské poslance bylo naopak nežádoucí,
aby se ve smlouvě - byť jen jakýmkoli způsobem
- objevil jen náznak o tomto nejhrubším porušení
práv, jakým tato vojenská agrese byla.
Nyní k dalšímu obsahu smlouvy. Čl. 4
je zformulován tak, aby mohl zpochybnit úsilí
České republiky stát se členem aliance.
Zdůrazňování významu a posílení
KBSE, nyní OBSE, se opakuje dvakrát. O institucionalizaci
OBSE se v čl. 4 píše jasně. Budu citovat
poslední větu čl. 4, ve které se smluvní
strany zavazují, že "Za tím účelem
budou podporovat zřizování a činnost
stálých institucí a orgánů
KBSE a všemožně napomáhat vytváření
jednotného celoevropského prostoru ve všech
jeho dimenzích".
Kolegyně a kolegové, myslím, že nikoho
nemusí překvapovat úsilí Ruska o oslabení
NATO v Evropě a jeho nahrazení orgány OBSE
jak ve vojenském, tak i v politickém smyslu, kde
by nejdůležitější váhu měla
právě Ruská federace. Pevná instituce
OBSE je prvním krokem k dosažení pozice a postavení,
jaké měl bývalý Sovětský
svaz. Ruská federace pro dosažení tohoto cíle
udělá pochopitelně maximum. Proto z jejího
hlediska se nelze ničemu divit, ale dost dobře nechápu,
proč by měla být Česká republika
v této snaze aktivní.
Čl. 6: "Konzultace se bezodkladně uskuteční
na žádost jedné ze smluvních stran,
která má za to, že by mohly být ohroženy
její bezpečnostní zájmy. Obě
smluvní strany budou usilovat o dosažení shody
o opatřeních vhodných k překonání
vzniklé situace." Jinými slovy - čl.
6 poskytuje Ruské federaci pohodlnou možnost vetovat
vstup České republiky do Severoatlantické
aliance. Ruská federace přece považuje rozšíření
aliance východním směrem za ohrožení
svých bezpečnostních zájmů
a dosažení shody o opatřeních vhodných
k překonání vzniklé situace pak může
mít - a nejen čistě hypoteticky, nýbrž
i reálně - podobu rezignace České
republiky na její snahu stát se členem NATO.
Prosím přítomné kolegyně a
kolegy, aby se nenechali uchlácholit tím, že
se jedná o ne příliš důležitou
smlouvu, která nemá vliv na příští
vývoj České republiky, že má
de facto jen proklamativní charakter a praktický
význam malý a že v podstatě nahrazuje
smlouvu ze 6. května 1970. Když jsme mohli pět
roků po změně režimu existovat jako
demokratický stát i s původní smlouvou,
tak proč bychom nemohli bez starostí a obav žít
se smlouvou jinou, nově koncipovanou.
Zde bych chtěl říci, že smlouvu z roku
1970 je nutné zrušit nebo vypovědět,
neboť by mohl u někoho vzniknout pocit, že de
facto chci, aby původní smlouva existovala i nadále.
Tento akt ale není předmětem dnešního
jednání.
U některých může zase převažovat
obava z eventuálních potíží ohledně
dodávek ropy a následných hospodářských
ztrát. I přesto, že tuto obavu nesdílím,
rád bych připomněl ropnou krizi v roce 1973,
kdy se západní státy s neočekávanou
situací vyrovnaly velmi rychle. Dokonce bych řekl,
že měla vliv na snížení energetické
náročnosti průmyslové výroby.
Za dodávky ropy platíme Ruské federaci hotově,
ve valutách, tedy nikoliv způsobem umořování
a snižování zahraničního dluhu,
takže otázku výhodnosti ponechávám
stranou.
Dovolím si poznámku k důvodové zprávě,
kde se mimo jiné píše, že smlouva má
standardní podobu srovnatelnou s obdobnými smlouvami
mezi Ruskou federací a státy západní
Evropy jako např. s Francií, Spolkovou republikou
Německo atd. Zde bych chtěl upozornit na podstatný
rozdíl, pokud jde o politické, hospodářské
a vojenské postavení zemí západní
Evropy na straně jedné a České republiky
na straně druhé.
Dovolte mi malé odbočení a uvést příklad,
který snad bude jen zdánlivě odtažitý,
ale který třeba přinutí někoho
k zamyšlení nad otázkou, zda by se Česká
republika nemohla dostat po ratifikaci smlouvy do nezáviděníhodné
situace, až půjde o závažné rozhodování
při vstupu České republiky do bezpečnostních
struktur. Jako příklad uvádím Listinu
základních práv a svobod, kterou Česká
republika přijala ústavním zákonem.
Text některých ustanovení zmíněného
zákona nám někdy v mnoha ohledech neumožňuje,
nebo alespoň znesnadňuje přijmout některá
rozhodnutí, která by např. dokonaleji chránila
společnost před nežádoucími jevy.
Na rozdíl od států s tradičními
demokraciemi, které rovněž přijaly výše
zmíněný zákon, jsou u nich formulace
v zákoně upraveny tak, že jim v tomto směru
- obrazně řečeno - nesvazují ruce,
aby se např. mohly vypořádat s problémy,
které by poškozovaly jejich občany. Přesto
se ale stává, že jsme někdy od jejich
oficiálních představitelů kritizováni
nebo upozorňováni, že Česká republika
ne vždy zcela přesně dodržuje zmíněnou
Listinu lidských práv a svobod.
Může to vypadat kuriózně, ale mohou
si to dovolit, protože upozorňují na náš
ústavní zákon a nám nezbývá,
než trpělivě vysvětlovat, že v
jejich zemi by také netrpěli počínání
obyvatel, kteří porušují nebo nechtějí
dodržovat normy a pravidla společenského soužití
apod.
Na uvedeném příkladu jsem jen chtěl
ukázat, že by mohl některý stát
Severoatlantické aliance v okamžiku reálné
šance České republiky stát se jejím
řádným členem, použít
smlouvu s Ruskou federací jako záminku - a slovo
záminka zdůrazňuji - pro zamítavé
stanovisko. Přitom skutečné důvody
by mohly být úplně jiné, ale argument,
že máme určité smluvní závazky
s Ruskou federací, by některý stát
aliance, nesouhlasící s naším vstupem,
mohl použít. Samozřejmě bych si přál,
aby tato úvaha byla pouhou fikcí a fantazií
a nikdy se neuskutečnila. Říkáme si,
že dnes žijeme v úplně jiných politických
podmínkách, že se svět za posledních
5 let výrazně změnil a historie že se
přece nemůže opakovat. Myslím si rovněž,
že se historie nemůže přesně opakovat,
ale může se vrátit v modifikované nebo
částečně pozměněné
podobě. Jistotu, že taková situace nemůže
nastat, nesdílím.
Kolegyně a kolegové, dovolte mi na závěr
říci, že přijetí či nepřijetí
předkládané smlouvy může významným
způsobem ovlivnit, v jaké geopolitické sféře
vlivu by se Česká republika mohla ocitnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Jaroslavu Melicharovi. Prosím, aby se ujal
slova pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, navážu
na závěrečná slova pana poslance Melichara.
Skutečně, projednávání této
smlouvy může mít vliv na naše budoucí
vztahy s NATO. Jelikož smlouva, kterou máme s Ruskou
federací jako nástupcem Sovětského
svazu ze 70. let, obsahuje článek, který
má podobu aliančního závazku. To znamená,
pokud by Rusko v dnešní době bylo napadeno
nějakým státem, Rusko nás požádá
o bratrskou pomoc a my budeme povinni podle té smlouvy,
která v současné době platí,
poskytnout naši armádu na pomoc Rusku. Až do
těchto důsledků dochází současný
právní stav, který bychom samozřejmě
dokázali vyargumentovat, že tu pomoc neposkytneme,
ale ten stav je právě opačný. Zatímco
ta stará smlouva obsahuje alianční závazek
s Ruskem, tak tato nová smlouva - a já to mohu s
potěšením konstatovat - byla konzultována
v NATO a neobsahuje žádné ustanovení,
které by bránilo našemu vstupu do NATO. Tolik
tedy na uklidnění tohoto pohledu.
Přesto si myslím, že pan poslanec Melichar
vyjádřil některé myšlenky nebo
určitý pohled, který z jistého úhlu
se takto může jevit. A já se pokusím
doplnit některé argumenty, abychom viděli
celou situaci plastičtěji.
Zaprvé uvědomme si jednu věc, ze etické
problémy - a to ani v mezinárodním právu
- nelze řešit smluvně. Nelze to mezi jednotlivými
lidmi a nejde to ani v mezinárodním právu.
Neočekávejme, že nějakou smlouvou vyřešíme
morální problémy toho, že Sovětský
svaz nám poskytl bratrskou pomoc, která znemožnila
naše svobodné rozhodování na dvě
desetiletí, která poznamenala náš hospodářsky
vývoj, která způsobila i tragické
škody na životním prostředí i škody
na lidských životech. Naše suverenita byla omezena
v tomto období. To je morální otázka
a tu nedokážeme vyřešit žádnou
sebelepší smlouvou. Proto prosím, abychom se
o to nepokoušeli ani v případě vztahů
s Ruskem, ani v případě vztahů s jinými
státy, neřešme morální problémy
na smluvním základě.
Zadruhé Rusko v dnešní době není
naším nepřítelem a já si myslím,
že bychom my neměli být státem, který
vyvolává nepřátelské vztahy
v Evropě. V našem zájmu je, aby přinejmenším
několik desetiletí kolem nás v Evropě
panovala atmosféra spolupráce, aby se našel
systém, který uspořádá evropské
země do takové podoby, který zaručí
stabilitu, kterou naše země, naše ekonomika,
naše transformovaná společnost, naše nová
demokracie nesporně potřebuje. Samozřejmě,
že historické zkušenosti nejsou vymazány,
ten morální pohled tady zůstává
ve hře, ale musí být řešen jinými
prostředky.
Druhá věc: Na vztahy s Ruskou federací můžeme
mít takovéto absolutní pohledy. Přesto
si uvědomme, že Česká republika je malý
stát, který se nachází v silovém
poli velmocí. Naše dějiny to i v tomto smyslu
několikrát poznamenalo, my musíme brát
tuto skutečnost na vědomí, že naše
možnosti jsou takové, jaké jsou - jsou omezené,
odpovídající velikosti menšího
nebo středního státu ve střední
Evropě.
Na druhou stranu si myslím, že naše demokracie
dospěla již do okamžiku, kdy máme určité
diplomatické sebevědomí a můžeme
tento krok k ratifikaci česko-ruské smlouvy podniknout,
že víme, co činíme. Máme to skutečně
prokonzultováno jak s našimi západními
partnery, tak víme, co to udělá ve vztahu
k Rusku. Takže já bych si dokonce troufl říci,
že ratifikace této smlouvy - která v mnoha
pohledech je zastaralá, protože byla sjednávána
vlastně před několika lety, kořeny
této smlouvy jsou ještě v počátku
90. let - je jakýsi projev naší zralosti, že
dokážeme vybalancovat vztahy tak, aby nedocházelo
k nějaké zbytečné polarizaci.
Připomínám, že Ruská federace
nepatří k zemím, které by v reformách
pokročily nějak málo. Naopak. Ruská
federace zprivatizovala 60% vlastnictví. Její daňové
zákony jsou srovnatelné s našimi zákony.
Uvědomme si, že to je významný partner.
Zdaleka se nedívejme na Rusko očima předsudků,
jak to vypadalo v minulosti. Jiný nesporný fakt
je to, že poprvé v dějinách Ruska existuje
parlament zvolený ve volbách, kde jsou zastoupeny
různé politické strany, které spolu
soutěží o politický vliv. To je nesporně
nová historická skutečnost, na kterou musíme
brát ohled a musí na to brát ohled i celá
Evropa.
Přesto neskrývám, že jistý imperiální
apetit se u některých politiků v Rusku objevuje
a my samozřejmě i tuto věc musíme
brát na vědomí. Zejména velmoc, která
ztratila své velmocenské postavení, jak nás
učí historie, velmi často mívá
sklony vracet se do původních kolejí svých
velmocenských ambicí. Rusko může s touto
kartou dokonce kalkulovat, může s ní počítat.
Pro nás, prosím, je velmi důležité,
aby se našlo nové uspořádání
Evropy. Střední Evropa není ani pod vlivem
Východu, ani pod vlivem Západu a hledáme,
jak uspořádat fragmentovanou střední
Evropu tak, aby to uspořádání bylo
stabilní.
K tomu slouží OBSE, o které se zmiňoval
pan kolega předřečník. Klíčem
ke stabilnímu uspořádání Evropy
je to, aby Rusko si nalezlo svůj vztah k Evropě
a naopak, aby evropské země našly svůj
vztah k Rusku. Tento proces ještě zdaleka neskončil.
Zkusme si uvědomit, jaké jsou oblasti společných
zájmů s Ruskou federací a jaké jsou
oblasti rozdílných zájmů. Nesporně
jsou oblasti různých zájmů. Např.
na Balkáně se zdá, že můžeme
dospívat k naprosto odlišným politickým
názorům. To neznamená, že bychom nemohli
spolupracovat v jiných oblastech. Rovněž si
myslím, že např. v řešení
situace v Čečensku se neztotožňujeme
s použitými prostředky, ale to neznamená,
že bychom mohli vyhlásit válku nebo přerušit
diplomatické styky apod. Ty vztahy samozřejmě
existují dál, i když všechny tyto věci
se do nich promítají.
Chtěl bych říci, že společné
zájmy existují a je po mém soudu nejen v
našem zájmu, ale i v zájmu Evropské
unie, aby tyto zájmy byly vytypovány (já
jsem si vědom, že se na tom pracuje) a aby v oblastech,
kde je to možné, se spolupráce prohloubila.
Nepochybně taková množina existuje.
Ještě možná nepatrná zmínka
do minulosti. Karel Havlíček Borovský v roce
1850 napsal: "Máme-li chybné a falešné
smýšlení o Rusku, upadneme jistě do
mnohých chybných a nám samotným škodlivých
kroků, neboť mylné smyšlení jest
vždy základem mylného jednání.
Především musíme vždy děliti
od sebe ruský národ od jeho vlády... atd."
Nepodlehněme tedy zkreslenému pohledu na Rusko ani
v tom optimistickém směru ani v tom pesimistickém.
Snažme se velmi realisticky vidět, jaká je
současná situace a současné možnosti
Ruska.
Masaryk v roce 1893 prohlásil: "Říkám,
že Rusko, ruský problém je důležitý
pro každého myslícího Evropana, nejen
pro politika." Je zajímavé, že pro Masaryka
Rusko představuje problém.
Někteří politikové dnes, když
hodnotí vztahy k Rusku, dospívají k různým
závěrům. Pro některé - zejména
pro státy v Pobaltí nebo některé další
- Rusko představuje určité riziko nebo možnou
nestabilitu. Pro některé jiné politiky Rusko
představuje spíše starost, jak zvládnout
celý ten prostor, aby nedošlo k vyostření
problémů.
Já se domnívám, že my dokážeme
najít vyvážený vztah k Rusku Na druhé
straně si myslím, že by tato smlouva neměla
otevírat dveře pro následné smlouvy
o vojenské spolupráci a podobně. Tyto myšlenky
zde před několika lety byly. Já věřím,
že v této věci si naše exekutiva uvědomuje,
co by to znamenalo, kdybychom měli uzavřít
původně zamýšlené smlouvy o vojenské
spolupráci.
Naše politika vůči Rusku by neměla být
zraňující, my bychom neměli vytlačovat
Rusko z Evropy. Naopak, my sami si musíme hledat nový
vztah k Rusku. Nemáme ho ještě plně
vytvořený. A obráceně - Rusko se musí
smířit s tím, že Evropa má své
demokratické tradice a hodnoty a pokud chce s Evropou komunikovat,
musí tyto hodnoty přijmout. Naše politika může
být velmi asertivní, můžeme říkat,
co se nám nelíbí, můžeme říkat,
jaké demokratické hodnoty považujeme za významné,
to ale neznamená, že bychom měli přerušit
vztahy nebo že bychom měli nespolupracovat v oblastech,
kde spolupráce je účelná.
S ohledem na tento kontext, s ohledem na hledání
nové stabilní Evropy se domnívám,
že tento krok - ratifikace česko-ruské smlouvy
- je krokem, který směřuje k nalezení
nového uspořádání. Definitivním
uspořádáním, definitivním vztahem
mezi českými zeměmi a Ruskou federací
samozřejmě ještě zdaleka nemůže
být. Vztahy mezi jednotlivými národy se zpravidla
nevytvářejí v průběhu 5 let,
ale v průběhu staletí. Máme před
sebou ještě velký úkol, vyjasnit si
své vztahy k Rusku, a tato smlouva k tomu dává
prostor v mnoha svých článcích. Prohlašuji,
že žádný z těchto článků
(pečlivě jsme je prostudovali) není v rozporu
s našimi zájmy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Jiřímu Paynovi a prosím, aby
se slova ujmul pan poslanec Grulich. Ostatní prosím
o klid.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane
předsedající, páni ministři,
dámy a pánové, jsem rád, že vystoupil
předseda zahraničního výboru pan Jiří
Payne. Velice mnohé z toho, co bych byl rád řekl,
řekl on velmi kvalifikovaně a myslím, že
ti z vás, kteří ho poslouchali, si dobře
promysleli, jaký musí být náš
další postup a co všechno je závislé
na dobrých smluvních vztazích mezi státy.
Vraťme se ke smlouvě s Ruským společenstvím.
Chronologie: před více než 2 lety podepsali
tuto smlouvu prezidenti Boris Jelcin a Václav Havel. Před
více než rokem ratifikovala tuto prezidentskou smlouvu
Ruská státní duma, tedy ruský parlament.
Po dalším více než roce se tato smlouva
dostává na lavice Parlamentu České
republiky.
Pan ministr Zieleniec se zmínil o tom, že u Spojených
národů je stále ratifikovaná okupační
normalizační smlouva z roku 1970. Vztahy mezi státy
se nevytvářejí tak, že se smlouvy ruší
a že se nenahrazují. My máme tři možné
cesty, jak zrušit starou de facto neplatnou, de iure pravděpodobně
platnou smlouvu, i když by právníci možná
našli cestu, jak ji učinit neplatnou, ale nebylo by
to jednoduché. Existují tedy tři cesty, jak
tuto starou smlouvu nahradit.
Za prvé je samozřejmě možná výpověď.
Výpověď smlouvy mezi státy má
své časové období, které není
krátké a které samozřejmě má
za následek výrazné zhoršení
vztahů mezi těmito smluvními státy.
Za druhé může být smlouva zrušena
po vzájemné dohodě k termínu, který
bude dohodnut.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní
a pánové, prosím o klid. Vyslechněme,
co nám chce pan poslanec Grulich sdělit.