Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Macháčkovi a uzavírám rozpravu k tomuto bodu. Dámy a pánové, v tomto okamžiku přerušíme projednávání tohoto bodu a ještě než přistoupíme k bodu "Ústní interpelace" určené předsedovi vlády České republiky nebo vládě České republiky a ostatním členům vlády, dovolte mi, abych vás odhlásil, požádal vás o registraci a navrhl vám k hlasování vzhledem k naší dosavadní produktivitě, abychom si hlasováním rozhodli, že budeme dnes v jednání pokračovat i po 19.00 hod. tak, abychom alespoň uzavřeli ty body, které máme rozjednané. Je to můj návrh, abychom tedy pokračovali v jednání a abychom tedy souhlasili i s tím, že budeme moci rozhodovat i hlasováním.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Hlasování číslo 85. Limit bych navrhoval 24 hodinu s tím, že ho zcela určitě nevyužijeme. Kdo je proti? Návrh byl schválen poměrem hlasů 65 pro, 27 proti. Děkuji.

Dámy a pánové, zahajuji další bod naší 36. schůze, což jsou ústní interpelace určené předsedovi vlády České republiky, nebo vládě České republiky a ostatním členům vlády.

Prosím, abyste zaujali svá místa, prosím, aby nás opustili ti, kteří nemají ve sněmovně co dělat.

Po zahájení 36. schůze Poslanecké sněmovny bylo za účasti ověřovatelů vylosováno pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády České republiky panu Václavu Klausovi či vládě České republiky, a to v čase od 16 do 17 hodin, poté ostatním členům vlády České republiky až do 18.30 hodin.

Na předsedu vlády České republiky pana Václava Klause, případně na vládu České republiky je celkem 23 interpelací, jejichž vylosované pořadí vám bylo rozdáno dnes ráno. Toto pořadí bude respektováno, s výjimkou těch případů, kdy se některý z poslanců vzdal svého práva interpelovat.

Nyní dávám slovo panu poslanci Josefu Mandíkovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václava Klause. Připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait. Pane kolego, máte dvě minuty.

Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, podle dostupných informací vláda chystá plošnou privatizaci učňovského školství. Podle školského zákona jsou náklady hrazeny z části státem formou příspěvku nebo dotace, z části podnikatelskými subjekty, pro které se žáci připravují. Pokud se žáci nepřipravují pro žádnou organizaci, hradí náklady stát nebo-li státní žáci. Je to nerovné postavení žáků z SOU před zákonem a tím porušování Listiny základních práv a svobod, čl. 33.

Příspěvek na žáka v mnoha případech nestačí krýt ani režijní náklady školského zařízení a co je zarážející, že přesto, že jsou proklamovány dobré ekonomické výsledky naší ekonomiky, je vytvářen rozpočtový přebytek. Příspěvek školským zařízením nejen že nestačí krýt náklady, ale v současné době je pokryt z 50 - 55 %. Většina učňovských zařízení přežívá na úkor obnovy základních prostředků.

V případě privatizace SOU se může privatizovat jen majetek. Stát se podle Listiny základních práv a svobod nemůže zříci odpovědnosti za úroveň vzdělávání žáků, za to, že výuka bude v těchto privatizovaných zařízeních bezplatná. Nebo se, pane premiére, mýlím? Pokud ne, celý proces privatizace učňovských zařízení není nic jiného než přenesení jen části materiálních nákladů ze státu na někoho jiného a neodstranění porušení Listiny základních práv a svobod státem v čl. 26 - svobodná volba povolání.

Současně vyvstává velká obava z toho, že učňovská zařízení privatizací ztratí již tak okleštěná pomocná zařízení, která nezbytně potřebují pro odbornou výchovu.

V neposlední řadě mám zato, že privatizací učňovských zařízení dojde ke snižování úrovně vzdělávacího procesu, k velkému rozptylu úrovně vzdělávání a za současného právního řádu bude docházet k neřešitelným situacím. (Vlach: posledních 5 vteřin.)

Ptám se vás, pane premiére, jaké jsou záměry vlády v oblasti učňovského školství, bude-li vláda privatizovat učňovská zařízení, v jakém rozsahu a časovém horizontu a bude-li i nadále vláda trpět porušování Listiny základních práv a svobod, čl. 33 a 26, nebo přijme opatření k jejich odstranění? Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím ostatní přihlášené, aby respektovali časový limit, který je dán zákonem. Prosím pana předsedu vlády Václava Klause, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážení poslanci, dovolte, abych odpověděl na tuto první otázku.

Jako zásadní věc bych chtěl říci, že vláda 13. září uložila ministru hospodářství svolat poradu k problematice privatizace učňovských zařízení. To je první věc. Sděluji tím tedy naprosto jasně, že koncept se hledá a koncept teprve bude formulován. Všechny další úvahy jsou předčasné. Chtěl bych k tomu dodat to, že v roce 1990/91 vláda oddělila učňovská zařízení od podnikové sféry, protože chtěla privatizovat podniky a nechtěla se pustit do obtížné privatizace podniků spolu s učňovskými zařízeními. Dobře víte, že to se také stalo. Dnes je situace taková, že řada podniků má zájem a už na to také finančně má, aby dotovala učňovské zařízení. Situace se tedy obrací a vláda je postavena před nový úkol, jak toto znovu umožnit.

Možná, že víte, že jsme využili dosavadní právní úpravy a 4 podnikům jsme v jisté formě bezplatného užívání předali 4 učňovská zařízení a 4 další mají zájem. Hledáme dnes koncept a připravujeme jasné podmínky, takže myslím, že není třeba hovořit o pošlapávání toho či onoho, o pošlapávání základních práv a svobod či čehokoliv jiného. Vláda neformulovala tyto podmínky, hledá je.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, přeje si pan poslanec Mandík doplňující otázku? Máte na to minutu a skutečně ne více.

Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, on ten problém stojí vlastně v současných dvou rovinách. Jedna je ta, že je určitý současný stav, tzn. vlastně financování učňovského školství a možnosti právě výběru nebo souhrnného rozhodnutí pro výběr povolání, a otázka je, že jsem to zaměřil na záměr vlády privatizace učňovského školství a jak tyto věci v souvislosti s tím budou řešeny. Na to jste mi neodpověděl.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, přeje si pan premiér zareagovat?

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Nemohu souhlasit s tím, že jsem na to neodpověděl, protože sděluji, že jsme neformulovali tyto podmínky, takže zatím nenastává situace, že by bylo učňovské školství privatizováno. Předběžně jsme zadali jako "předpodmínku" dvě základní věci:

Jednou z nich je to, že podnik musí zaručit dlouhodobou perspektivu profesní přípravy, tzn., že kupní smlouva v privatizaci bude obsahovat jasně definované věcné břemeno. A druhou podmínkou bude předkupní právo státu, kdyby se náhodou podnik rozhodoval, že bude učňovské zařízení prodávat. To je jedna forma ochrany a jistoty.

Druhou věcí je analýza toho, jak v daném regionu vypadá struktura učňovského školství. K privatizaci dojde pouze v tom případě, bude-li v daném regionu dostatečná kapacita jiných škol a bude-li v něm státní učňovské zařízení, které ve stejném oboru bude poskytovat bezplatné vzdělání žákům, jako v případě tohoto privatizovaného učňovského zařízení.

To je druhá "předpodmínka" a s těmito dvěma "předpomínkami" má za úkol ministr hospodářství, ministr školství a ministr zemědělství, což jsou tři resorty ve kterých existuje učňovské školství, a ministerstvo zdravotnictví, čili čtyři resorty, připravit konkrétní detailní podmínky. Zdá se mi, že tyto dvě "předpodmínky", které jsme dali, jsou dostatečné, a že není třeba se něčeho obávat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Štrait. Připraví se pan poslanec Vrcha.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, obracím se na pana premiéra v souvislosti s francouzskými jadernými pokusy v Tichomoří. Premiér ani česká vláda dosud zřetelně nedali svá stanoviska světu najevo. Děje se přesně opak, proti ekologickým aktivistům se tvrdě zasahuje.

V této souvislosti bych chtěl poprosit pana premiéra, profesora Klause, aby svým vlivem a silou osobnosti zapůsobil na pana prezidenta, který má na jaderné zbraně zcela jiný názor. Schizofrenie české zahraniční politiky se stává pověstnou. Mohlo by se jednoho krásného dne stát, že prezident za zády Parlamentu a vlády vyhlásí na Balkáně válku. Ostatně tam již chtěl bombardovat. Vojenská účast na Balkáně, stejně jako experimenty s jadernými zbraněmi jsou pro Českou republiku zcela nepřijatelné.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Slovo má pan premiér Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Když jsem šel k řečnickému pultu, tak jsem uslyšel slůvko, že je překvapivé, že pan poslanec není také proti čínským jaderným pokusům. Ale přiznám se, že to nebylo v původní náplni mé odpovědi.

Chtěl bych pana poslance ubezpečit o třech věcech. Za prvé bych se nepokoušel dávat do souvislosti francouzské jaderné pokusy v Tichomoří s českou ekologickou situací. Zdá se mi, že je to zkratka, která sem vůbec nepatří. To, jestli máme z minulosti zničené Severní Čechy těžbou hnědého uhlí - nevím, jakou to má souvislost s francouzskými jadernými pokusy.

Prohlašuji zodpovědně, že 16. června Česká republika ústy Ministerstva zahraničí vyslovila politování nad rozhodnutím Francie zahájit sérii jaderných zkoušek. Toto je fakt, toto je realita a hledáte-li rozdíly mezi námi, já tento názor osobně plně sdílím a vůči tomuto názoru nejsem v žádném rozporu.

Současně bych chtěl říci, že Česká republika - protože jsme si vědomi naší vlastní situace - respektuje legitimní úsilí každého státu o budování vlastní věrohodné obrany a v tomto smyslu myslím není tolik na nás, ale na Francii, jak tato její obrana vypadá.

Závěrem bych chtěl říci, že Česká republika doufá, že Francie omezí počet právě prováděných pokusů, na nezbytné minimum. Pokud vím, už první náznaky říkají, že pokusů nebude osm, ale pouze šest a že už v příštím roce Francie přistoupí k uzavření připravované smlouvy o všeobecném a úplném zákazu jaderných zkoušek.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Štrait s doplňující otázkou.

Poslanec Jaroslav Štrait: Děkuji panu premiérovi a ujišťuji ho, že samozřejmě, až bude Čína zkoušet atomové zbraně, tak se ho také optám. Ale chci se ještě zeptat, zda pan premiér ekologické aktivity ve shodě s Bezpečnostní informační službou pokládá za politický extremismus.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Přejete si zareagovat.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já jsem rozuměl tomu, že jste si losovali pořadí otázek a že otázka o Bezpečnostní informační službě a ekologických aktivitách nebyla vylosována do těchto 60ti minut.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Slovo má pan poslanec Oldřich Vrcha. Připraví se poslanec Vladimír Řezáč.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane premiére, žádám vás tímto, abyste zastavil nesmyslné stíhání pana poslance Jan Vika za údajné vytištění letáků Spolkové vlády Německa a Sudoteněmeckého landschmanschaftu, neboť - jak bylo prokázáno plakátem vydaným Českou stranou sociálně demokratickou na Kladensku - se naplnila skutková podstata pravdy tohoto letáku.

Ministerstvo vnitra řízené panem Janem Rumlem provádí na základě podnětu ředitele Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pana plk. JUDr. Richarda Malečka rozsáhlé vyšetřování až asi u 600 občanů pro nesmyslné podezření. Fotokopii plakátu vaší ODS, Zemanovy ČSSD a Svobodných demokratů, dříve Občanské hnutí - lidově se tomu říká olympijské hry pana Dienstbiera - svědčí o tom, že se na besedě k urovnání českoněmeckých vztahů v Kladně potvrdila pravdivost letáků. Koalice těchto politických stran pořádala besedu pod záštitou Masarykovy dělnické akademie Kladno. Pan prezident T.G. Masaryk, který na celém území Československa nechal stavět betonové bunkry proti hrozbě německého nacionalismu a vpádu Němců do Československa, se musí v hrobě obracet, když tato koalice ČSSD, ODS a SD - OH zneužívá jeho jména k takovémuto činu. Je to více než poplašná zpráva.

Věřím, že jednou přijdou takové zákony, které budou tyto nehorázné činy odsuzovat. Kolik našich občanů a dalších obětovalo svůj život, abychom my mohli žít, zatímco někteří dané situace využívají jen a jen ke svému prospěchu bez ohledu na budoucnost naší generace. Danou situaci může po parlamentních volbách v červnu roku 1996 napravit pouze SPRRSČ, strana Dr. Sládka. Předkládám vám kopii toho plakátu. Děkuji za pozornost. (Ruch v sále.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Prosím o klid, pokud možno. Pan předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jsem poněkud na rozpacích, jak odpovědět, protože myslím, že se z vystoupení trochu vytratila otázka. Protože se vytratila otázka, dost dobře nevím, na co bych odpovídal, ale pokud jsem si z toho správně vybral, pane poslanče, tak otázka nebo žádost byla, abychom přestali stíhat pana Jana Vika. Ve druhé polovině Vašeho vystoupení to bylo zavedeno úplně jinam.

Nevím, co bych v této věci mohl udělat, protože bych musel porušovat právní řád. Myslím, že vyšetřovatel začal stíhat poslance Vika pro zřetelný a jasný trestný čin. Rozumím tomu, že Poslanecká sněmovna 25. července dala souhlas k jeho trestnímu stíhání a k tomu mohu říci jedinou věc, že vyšetřování k dnešnímu dni ještě nebylo ukončeno, protože vyžaduje šetření u většího počtu těchto letáků, těchto poplašných zpráv. Předpokládáme, že toto vyšetřování bude ukončeno v řádu tří týdnů a předpokládáme též, že rozsudek bude vydán v této době. Nemám k tomu co jiného říci. Jsem přesvědčen, že toto všechno se odehrává v souladu s platným právním řádem České republiky.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Vrcha se hlásí k položení doplňující otázky, na kterou má 60 vteřin.

Poslanec Oldřich Vrcha: Jen velmi stručně. Druhá otázka mé interpelace na pana premiéra velice úzce souvisí s tím, co bylo uvedeno v letácích. A za to je pan předseda poslaneckého klubu Jan Vik trestně stíhán. Bohužel tento plakát (ukazuje plakát) svědčí o pravdivosti letáku, který byl šířen na území České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Není potřeba reagovat. Paní poslankyně Fischerová se připraví, pan poslanec Řezáč má slovo.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane premiére a členové vlády České republiky, vážené kolegyně a kolegové, moje interpelace na pana premiéra a vládu České republiky nebude tak veselá jako mého předřečníka a myslím, že žádného slušného člověka nepotěší. Chci se zmínit o některých výjimečných úkazech, které se týkají privatizace SPT Telecom.

Krátce po privatizaci této společnosti bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu pan ing. Sábela, který byl současně členem prezidia Fondu národního majetku, to je majoritního akcionáře této společnosti, přešel do managementu vítěze soutěže, zahraniční společnosti Tel Source. Stejně tak učinil i mluvčí téhož Ministerstva průmyslu a obchodu pan Kamil Čermák.

Táži se vás, vážený pane premiére, zdali Vy sám a vláda České republiky považujete za možné a přijatelné, aby docházelo v procesu privatizace k podobným personálním přesunům náměstků ministrů a mluvčích ministrů, kteří se bezprostředně zúčastňují projednávání a schvalování privatizačních projektů. V této souvislosti připomínám, že tato sněmovna v listopadu 1993 schválila změnu trestního zákona a prodloužila promlčecí dobu trestných činů při projednávání a schvalování privatizačních projektů na maximální dobu 20 let.

2. Mluvčí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci paní Kateřina Petrová založila v dubnu t. r. společnost Czech PR s.r.o. a jako jediný jednatel 15. května 1995 uzavřela smlouvu s SPT Telecom o zprostředkování public relations za 5 mil. korun za pouhý kalendářní rok, a to jen na území České republiky, s další odměnou pro území mimo naší republiku.

Táži se vás, pane premiére, jaká opatření hodlá vláda České republiky učinit proti neoprávněnému obohacování vysokých státních úředníků, a to i na úrovni náměstků ministrů a mluvčích ministrů proti jejich neoprávněnému obohacování v procesu privatizace. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Řezáčovi, slova se ujme předseda vlády.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, sněmovno, chtěl bych k tomu říci toto. Jsem přesvědčen o tom, že složitá a komplikovaná privatizace nebo dílčí privatizace, 27 % akcií našeho Telecomu byla úspěšnou akcí. Myslím, že jsme tomu věnovali neúměrnou pozornost. Mohu vás ubezpečit, že vláda s plnou vážností porovnávala jednotlivé nabídky, že se to odehrálo dvoustupňovou metodou a že jsme si jak v případě prvního řídícího výběrového řízení, tak na úrovni vlády, dali velký pozor, abychom dospěli k jednoznačným rozhodnutím. Kdyby nám tento řídící výbor výběrového řízení dal nejednoznačnou informaci, kdyby bylo zřejmé, že jsou určité spory uvnitř něho, brali bychom to vážně. Zodpovědně říkám, že ani na úrovni tohoto řídícího výboru, ani na úrovni vlády nedošlo k sebemenším pochybnostem. Jsme přesvědčení o tom, že jsme zvolili jednoznačně nejlepší řešení a že toto nejlepší řešení nebylo ovlivněno žádným jednotlivcem ani na Ministerstvu průmyslu a obchodu, ani na Fondu národního majetku, ani v řídícím výboru, tím méně ve vládě. Čili, vyjmul bych z této otázky vlastní privatizaci 27 % Telecomu.

Všechno, co se odehrávalo, byl mediální spor těch, kteří bojovali o to, aby nebyli druzí, třetí, čtvrtí, pátí, ale aby byli první v této soutěži. Vy všichni dobře víte, že toto nemůžeme zablokovat. Jak rychle tento spor zahynul a skončil po rozhodnutí, jasně demonstruje, o co skutečně v těchto věcech šlo. Nemohu promluvit za každého pracovníka Ministerstva průmyslu a obchodu, nemohu promluvit za každou pracovnici Fondu národního majetku. O tom, že tisková mluvčí založila jakousi společnost, nejsem informován. Nemohu k tomu říci opravdu absolutně nic.

Nemyslím, že je nějaká metoda ve svobodné společnosti, jak podobné jevy zakázat. Doufám, že toto všechno je otázkou našeho právního řádu. Doufám, že dobře zvážíte, jaký zákon o střetu zájmů nám všem a sami sobě uložíte. A doufám, že bude-li se vám zdát něco v nepořádku v zákoníku práce, že to případně opravíte též sami. Nevidím jinou možnost, jak bychom jednotlivostem, přechodům jednoho pracovníka odněkud někam mohli zabránit.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Přeje si pan poslanec Řezáč položit doplňující dotaz? Je to tak, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Řezáč: Pane premiére, děkuji vám za vaši odpověď a dávám doplňující otázku. Nedomníváte se stejně jako já, že v každém slušném a demokratickém a právním státě se podobné praktiky považují za nepřípustnou korupci bez ohledu na to, zda jde o platy peněžní nebo naturální?

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan premiér má slovo.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Neoháněl bych se demokratickým státem. Ponechával bych to do značné míry také na individuální věci člověka. Neznám z těch tří, které jste jmenoval dva. Jednoho znám, několikrát jsem ho viděl jako náměstka. Musím říci, že delší dobu avizoval svůj zájem odejít ze státní správy a vrátit se do byznysu, kam on sám měl pocit, že bytostně patří. Nemohu k tomu říci nic jiného.

Říkám-li něco nad rámec této interpelace, mohu říci, že před rokem, kdy byl se mnou na desetidenním zájezdu v Indonesii, Číně a Jižní Koreji na oficiální státní cestě jako delegát, jediný zástupce Ministerstva průmyslu a obchodu, už tehdy avizoval tuto možnost. Mohu říci, že jsem mu to rozmlouval, protože člověka jeho typu ve státní správě potřebujeme. Nic víc k tomu říci nemohu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Prosím paní poslankyni Fischerovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Zdeněk Trojan.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážený pane premiére, dovolím si vás interpelovat ve věci privatizace Nemocnice v Ústí nad Orlicí, a to už podruhé, tentokrát ústně.

Mám před sebou vámi podepsaný dopis ze dne 8. června t. r. s vaším ujištěním, že se zasadíte o vyjmutí tohoto ústavu z privatizace a jeho ponechání ve vlastnictví státu. Takto jste, vážený pane premiére, formuloval vaše vlastní stanovisko.

Od vašeho slibu uplynulo již pět měsíců. Rozhodnutí bohužel chybí, jednání nepokročila, vztahy mezi nemocnicí a okresním úřadem se vyhrocují a interpersonální vztahy se zákonitě zhoršují. Nedořešená situace vede k boji o zrno. Rozptyluje se koncentrace zdravotnických pracovníků na nemocného a zakládá příčiny možných pochybení.

Vážený pane premiére, protože slovo dělá muže, dovoluji si vás z tohoto místa požádat zaprvé o splnění vašeho vlastního slibu a zadruhé o laskavé vymezení konečného řešení v nemocnici v Ústí nad Orlicí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Slova se ujme pan předseda vlády.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená paní poslankyně, já se musím přiznat, že neznám všechny nemocnice v České republice a neznám detailní privatizační problémy té či oné nemocnice. Nicméně by bylo dobré, abychom - když citujeme z mé odpovědi, z mého dopisu citovali přesně. Je to jeden ze sporných případů, je to jeden z případů, kdy se utkává několik variant, kdy my jsme v situaci, kdy pro každou variantu mluví asi stejný počet argumentů a pro každou variantu máme stejný počet pánů poslanců interpelujících ministra zdravotnictví nebo přímo předsedu vlády. Ano, je to ten méně jasný případ, případ složitý.

Já jsem vám už ve svém dopise řekl něco jiného, než co vy jste zde citovala. Já jsem řekl: "Jsem připraven společně s ministrem zdravotnictví podporovat stanovisko Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, aby zdravotnický subjekt, nemocnice s poliklinikou v Ústí nad Orlicí, byl vyjmut z privatizace a ponechán nadále ve vlastnictví státu.". Toto jsou poslední slova mé odpovědi na vaši interpelaci. Já jsem nesliboval, že tuto věc dořešíme nějakým jiným způsobem. Nemohu vám nic specifického říci. Kdyby bylo méně znervózňování kolem privatizace jednotlivých nemocnic, myslím, že bychom řadu z nich dovedli dořešit a zprivatizovat rychleji než jak se to ve skutečnosti děje.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Paní poslankyně Fischerová s doplňující otázkou.

Poslankyně Eva Fischerová: Nedořešená situace nepřidává klidu v resortu a já myslím, že právě v této době jsme si všichni velmi dobře vědomi toho, že bychom to potřebovali více než cokoliv jiného. Já bych si to skutečně velmi přála. Já předpokládám, že nemocnice v Ústí nad Orlicí je velmi pravděpodobně mezi těmi sedmdesáti nemocnicemi, které nejsou dořešeny. Já bych si dovolila položit pouze doplňující otázku: Do kdy budou vyřešeny a kdy už v těchto ústavech skončí "boj o zrno" a pocit nejistoty.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Přeje si pan předseda vlády zareagovat?

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Paní poslankyně dobře ví, že jí nemohu dát termín. V každém případě jsme si vědomi toho, že Ministerstvo zdravotnictví musí v brzké době jednoznačně dokončit seznam nemocnic, které privatizovány v předvídatelné budoucnosti nebudou a naopak seznam nemocnic, které budou nadále v kategorii privatizovatelných a které budou privatizovány.

Zeptejte se na další ministra zdravotnictví. Já vám termín v žádném případě říci nemohu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Prosím pana poslance Zdeňka Trojana, aby se ujal slova. Připraví se opět pan poslanec Vrcha.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane premiére, už dva roky je naše republika kritizována za implementaci zákona o státním občanství. Odborníci a funkcionáři Rady Evropy, Organizace bezpečnosti a spolupráce v Evropě, Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, ale i amerického Kongresu vyjadřují svůj hluboký zájem o současný stav těchto záležitostí a žádají o další informace ohledně situace v bezdomovectví.

Naše vláda není schopna sdělit, kolik bezdomovců de iure a kolik bezdomovců de facto se v České republice nachází. Mělo by být i tomuto Parlamentu řečeno, jaká je situace v této oblasti a zda vláda hodlá učinit konkrétní kroky, které by tento problém velice závažný z hlediska vnitrostátního, ale i nesmírně citlivý z hlediska mezinárodního, řešily. Vypořádat se s touto otázkou pouhým tvrzením, že od počátku České republiky bylo kladně vyřízeno na 300 tisíc žádostí o udělení českého státního občanství a k zamítnutí došlo jen v několika případech, je v situaci, kdy lze počet bezdomovců nacházejících se v naší republice odhadnout na několik tisíc, zcela nezodpovědné. Předpokládám, nebo alespoň doufám, že vláda ví o tom, že situace současných bezdomovců by mohla přerůst v exodus těchto lidí za hranice naší země. Jaký dopad by to mělo na obraz naší republiky, kdyby se v příštích letech začali po zemích západní Evropy objevovat naši někdejší voliči se žádostmi o udělení politického azylu s odůvodněním, že je české úřady svévolně připravily o občanství.

Chci se zeptat, co dělá vláda pro řešení tohoto problému. Existuje nějaký opravdu aktivní pokus o obecné řešení nebo alespoň o vyřešení jednotlivých konkrétních případů? Co bylo uděláno pro analýzu rozsahu a závažnosti tohoto problému? Je někdo zodpovědný za komplexní řešení tohoto problému? Je vyčleněna nějaká částka na tuto činnost ze státního rozpočtu? Je známo, kolik lidí, kteří žili na území naší republiky do konce ledna 1993 a byli plnoprávnými občany České a Slovenské Federativní Republiky, se stalo lidmi bez jakékoli státní příslušnosti, nebo existuje alespoň snaha jejich počet zjistit?

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím skutečně o dodržování časového limitu. Slovo má předseda vlády Václav Klaus.