Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Antonín Hrazdíra: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, nedávno jsem se bavil v jednom posádkovém městě na západě Čech, kde jsem byl z důvodu ověření některých údajů o centrálním zásobování armády potravinami, kde je posádková správa. Po vysvětlení, kam mám jít, dobrý muž, prodavač losů, když jsem odcházel, za mnou volal: nezapomeňte vzít vojákům do tašky jídlo, mají hlad.

Tato skutečnost je velmi smutná a na něco ukazuje, pokud tak hovoří řadoví občané, i když je třeba takováto vyjádření brát s určitou rezervou. S tím souhlasím. Ubezpečuje vás, pane ministře, i celou sněmovnu, že osobně nejsem žádným způsobem na zásobování armády zainteresován. Bydlím ovšem ve městě, kde žije mnoho současných i bývalých vojáků z povolání, kterým problematika armády leží upřímně na srdci,jak o tom hovoří při vzájemných setkáních, a proto bohužel nemohu souhlasit s vaší odpovědí na moji interpelaci ze dne 22. září 1995, ve věci centrálního zásobování armády ČR proviantním materiálem. Vaše odpověď je, promiňte mi ten výraz, alibistická, bez řešení problémů, na které jsem mohu říci jen okrajově poukázal.

Tento přístup nemohu a ani nechci vytýkat vám, pane ministře. Jsem si vědom toho, že pracujete s takovými informacemi, jaké vám poskytnou vaši podřízení. Jde o to si někdy ověřit, zda tyto informace jsou vždy objektivní, dovolte mi přímo říci, zda jsou vždy pravdivé. Podle vaší odpovědi, cituji "se žádné zásadní nedostatky v projektu nevyskytují".

Přiznám se, že je poněkud nešikovné, že je odpověď na tuto interpelaci projednávána po jednání branně bezpečnostního výboru, ale v tomto výboru bylo poukázáno, podle mých informací, na celou řadu právě zásadních nedostatků, dokonce byl požádán NKÚ o provedení kontroly. Za hlavní důvod pro zavedení centrálního zásobování armády proviantním materiálech je označována dodávka potravin za průměrné ceny, zjištěné monitoringem v rámci celé ČR a snížení ceny potravin o 6%, čímž armáda získá 50 mil. úspor a dále získá vybavení všech zásobovaných útvarů výpočetní technikou včetně techniky pro přenos dat. K tomuto zdůvodnění je třeba namítnout celou řadu argumentů, případně položit některé otázky.

Například jakým způsobem lze zjistit, že Armáda České republiky získala na nakupovaných potravinách uvedených 50 mil.Kč, jestliže se monitorují ceny potravin dodávaných pouze centrálními dodavateli, jestliže se nemonitorují ceny zeleniny, jestliže z existujících 2000 druhů potravin je monitorováno zhruba 200 druhů, nebo jaká výhoda plyne pro útvary z jejich vybavení výpočetní technikou, jestliže ji útvar může využít výhradně pro styk s dodavateli.

Doufám, pane ministře, že víte o tom, že centrální dodavatel uvalil embargo na styk výrobců s odběrateli, tzn. s útvary, i na právo výrobce sdělit útvaru své ceny. Není to poněkud divné? K útvaru má přístup pouze agent centrálního dodavatele, který přijímá objednávky. Tento systém blokuje možnost útvaru vybrat si zboží podle předložených vzorků, jak tomu bývalo zvykem.

Útvar dostává potraviny často podle dodacího listu bez uvedení ceny. Ty se dozvídá až z faktury zaslané centrálním dodavatelem, a to s velkým zpožděním. Jak potom za této situace náčelník má řídit hospodaření s prostředky určenými na stravování?

Jak jsem měl možnost zjistit, odborné orgány a proviantní služby soustřeďují své úsilí hlavně na práci pro centrální dodavatele, tedy na monitorování cen, které by v případě, že by si armáda zásobování zabezpečovala sama, odpadlo, místo toho, aby se věnovaly stravování vojáků, tedy tomu, jak jsou plněny předepsané nutriční hodnoty při stravování. Zjistili by, že se nedodržují normy vitaminu C, B2, vápníku, dokonce že vojáci základní služby, tzn. 20ti letí mladíci, konzumují pouze 40 - 45% doporučené spotřeby mléka a mléčných výrobků. Rovněž se šetří na ovoci a zelenině.

Proč se tyto odborné orgány, placené armádou z peněz daňových poplatníků, věnují zavádění nevhodného systému zásobování potravinami místo toho, aby zásobovali armádu vlastními silami?

V současné době se monitorují ceny potravin uváděné v původním armádním koši. Stačí změnit velikost balení z jednoho kg na půl kg a cena dodávané potraviny přestane být sledována. Tak lze libovolně manipulovat s cenami.

Centrální dodavatel nedodává zboží, pouze jeho dodávky zprostředkovává mezi výrobcem, ve většině případů značně vzdáleným a útvarem. Dodaný proviant pak pouze fakturuje a za tuto cenu realizuje zisk. Je to logické, každá firma musí realizovat zisk. Proč ovšem tento zisk nemůže realizovat Armáda České republiky, když má pro zásobování potravinami vytvořen uceleny zásobovací systém včetně kontroly orgánů, a tento zisk věnovat na přilepšení stravování vojáků základní služby?

Jednotlivé stupně dostávají opakované příkazy realizovat systém centrálního zásobování. O problémy, které vznikají, se však nikdo z nadřízených stupňů vlastně ani nestará. Právě naopak se lze domnívat, že došlo k ovlivňování vedoucích pracovníků proviantní služby, kteří na projektech i centrálních dodavatelích získávají provize i zaměstnání. Řada kvalifikovaných "provianťáků" odešla k těmto firmám a na jejich místa nastupují důstojníci, kteří nemají potřebnou kvalifikaci. Zkuste si, pane ministře, zjistit, kolik náčelníků proviantní služby odešlo a kolik jich zabezpečuje centrální dodávky.

Systém centrálního zásobování likviduje vztahy armády k regionu, ve kterém se útvar nachází. Doposud docházelo k využívání místních dodavatelů, což jednak umožňovalo operativní upřesňování dodávek ze dne na den, jednak také pomoc místním výrobcům, pomoc se zaměstnaností, potažmo místním úřadům, kterým tito výrobci platí daně. Tento systém likviduje konkurenci v dodávkách pro Armádu České republiky a vytváří prostředí, v němž je třem centrálním dodavatelům zajištěno bezkonkurenční prostředí s monopolním ziskem. Dochází nejen k okrádání armády, ale i prvotních dodavatelů. Někteří uvažují o zastavení dodávek zboží. Může tak dojít k dalšímu zhoršení zásobování, ale centrální dodavatel bude mít zisk dále.

Objevuje se řada dalších připomínek na kvalitu dodávaných potravin, na dlouhé přepravní vzdálenosti, pozdní úhradu faktur prvotním dodavatelům, a tím neoprávněné hospodaření s jejich prostředky atd. To by však bylo již opakováním všeho, co jsme měli možnost zjistit v tisku nebo při jednání branného a bezpečnostního výboru.

Z výše uvedených důvodů doporučuji sněmovně, aby svým usnesením nepřijala odpověď pana ministra na moji interpelaci a aby podpořila požadavek branného a bezpečnostního výboru k provedení kontroly v zásobování Armády České republiky proviantním materiálem prostřednictvím centrálních dodavatelů Nejvyšším kontrolním úřadem. Děkuji Vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Antonín Hrazdíra vyložil důvody, kterými podepírá své negativní stanovisko k odpovědi pana ministra Viléma Holáně. Otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nehlásí se nikdo. Proto rozpravu uzavírám a dám hlasovat o tomto usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr obrany Vilém Holáň na interpelaci poslance Antonína Hrazdíry ve věci centrálního zásobování Armády České republiky. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena jako sněmovní tisk 1994.

Odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat, jakmile nás bude o 4 více.

Zahajuji 46. hlasování. Kdo podporujete předložené usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

46. hlasování skončilo. Ze 67 přítomných bylo 33 pro a 24 proti. Návrh nezískal nadpoloviční většinu těsně o 1 hlas a nebyl přijat.

S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Pane předsedo, sklouzl mi při hlasování prst z tlačítka.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vyvadil zpochybňuje hlasování a já o tomto zpochybnění dávám hlasovat.

Jde o 47. hlasování na této schůzi. V tuto chvíli je nás přítomno 69.

Kdo podporujete návrh pana poslance Vyvadila, aby hlasování bylo zrušeno, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

47. hlasování skončilo. Ze 70 přítomných bylo 37 pro, 28 proti. Návrh byl přijat.

Proto budeme hlasovat znovu o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr obrany Vilém Holáň na interpelaci poslance Antonína Hrazdíry ve věci centrálního zásobování Armády České republiky. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena jako tisk 1994.

48. hlasování. Kdo podporujete tento návrh usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

48. hlasování skončilo. Ze 72 přítomných bylo 38 pro, 30 proti. Návrh byl přijat.

Já nyní chci sdělit sněmovně, že mě pracovníci legislativního odboru upozornili, že jsem se ve snaze (ostatně již pověstné) vyhovět opozici a ještě k tomu dámě dopustil přehmatu nebo chyby, jež je v nesouladu s novým jednacím řádem. Na podnět paní poslankyně Orgoníkové jsem mechanicky odložil na únorovou schůzi Poslanecké sněmovny odpověď, kterou na její interpelaci dal ministr zemědělství a místopředseda vlády Josef Lux.

Postupoval jsem v duchu starého úzu, že má poslanec právo na to, aby ten, kdo odpověď dal, byl přítomen vyjádření poslance k této odpovědi. Nový jednací řád takovou skutečnost a takové právo automaticky neuznává. Jsem nucen předložit sněmovně k hlasování návrh, aby odpověď místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové, číslo sněmovního tisku 1980, byla odložena na únorovou schůzi Poslanecké sněmovny s odůvodněním morálního práva poslance na to, aby ten, kdo odpověď dal, byl poslancovu vyjádření k odpovědi přítomen. 49. hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete tento návrh na odklad na únorovou schůzi, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 49. hlasování skončilo.

Z 81 přítomných bylo 64 pro, 8 proti. Návrh byl přijat.

Tím jsme tuto věc uvedli dodatečně do souladu s jednacím řádem. Děkuji vám za pochopení.

Pan ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiří Skalický odpověděl na interpelaci, kterou mu adresoval poslanec Václav Grulich ve věci právně pochybného prodeje 35% akcí společnosti Rudolf Jelínek, a. s. Vizovice, podle sněmovního tisku 1758. Odpověď na interpelaci byla předložena jako sněmovní tisk 1758 A.

Pan poslanec Václav Grulich je připraven a já mu dávám příležitost, aby vyjádřil důvody svého stanoviska. Prosím.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, ve své interpelaci jsem interpeloval tři ministry vlády České republiky. Odpověděli všichni tři, z toho pan ministr Ruml dvakrát. Interpelace byla podána 25. května. Ministr spravedlnosti sdělil, že šetření ve věci podezření z nezákonné registrace První vizovické obchodní společnosti do obchodního rejstříku policie dosud neukončila a slíbil mi podat zprávu o výsledku. Tuto odpověď přijímám jako prozatímní a interpelaci jako neuzavřenou.

Ministr vnitra pan Jan Ruml odpověděl postupně dvakrát s tím, že celá záležitost je v šetření, že vzniklo vážné podezření o trestné činnosti a že mě o vývoji a výsledku v této věci bude informovat. Rovněž tedy odpověď ministra vnitra pokládám za nedokončenou a interpelaci jako neuzavřenou.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci mi odpověděl obsáhlým dopisem, z něhož lze přijmout pouze dva body.

a) Je to přiznání faktu, že stížnost proti rozhodnutí o privatizaci ležela nevyřízena na jeho ministerstvu, dokud se stěžovatel znovu neobrátil na jeho kontrolní odbor. Škoda jen, že chybí sdělení, jaké důsledky byly vyvozeny proti úředníkům, kteří dle sdělení kontrolního odboru téhož ministerstva, to ztratili při reorganizaci.

b) Je to doporučení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci Fondu národního majetku, aby na základě žádosti vedoucího druhého odboru městského ředitelství Policie ČR v Brně pozastavil vydání akcií a. s. Rudolf Jelínek nabyvateli, dokud nebude vyšetřeno podezření z případného trestného činu v této věci.

Ostatní části odpovědi pana ministra Skalického však budí pochybnost nejen o úrovni právního vědomí na jeho ministerstvu panující, ale o celkové právní čistotě privatizačního procesu. Jádrem sporu a věcí policejního šetření je totiž účast právně neexistující společnosti v privatizaci a machinace v obchodním rejstříku, které by jí následně umožnily získat státní majetek. Pan ministr tvrdí, že První vizovická obchodní společnost, jakožto nabyvatel akcií a. s. Rudolf Jelínek, byla účastníkem neveřejného výběrového řízení 3. 11. 1993 a právně existovala již v okamžiku vydání rozhodnutí vlády, což je usnesení ze 13. 1. 1994, dle něhož se měl stát nabyvatelem akcií.

Nebudu se zde zabývat právními aspekty těchto tvrzení podrobně. Příslušný rozbor předám jako přílohu k této odpovědi, u které požádám, aby byla rozmnožena a uveřejněna stejně jako tato odpověď panu ministru písemně.

Upozorňuji proto jen, že pan ministr si proti řeči, neboť těžiště celé jeho odpovědi je v tvrzení, že neveřejného výběrového řízení se může účastnit právnická osoba, která ještě právně nevznikla. Stačí prý - cituji - aby právnická osoba zajímající se o privatizovaný majetek, byla minimálně založena. Konec citátu.

První vizovická obchodní společnost nemohla být účastníkem řízení 3. 11. 1993, když byla do obchodního rejstříku zapsána až o týden později a živnostenský list obdržela dokonce až 22. 11. 1993, jak jsem v interpelaci uvedl. V době výběrového řízení tedy nebyla - cituji - minimálně založena, jak pan ministr tvrdí. Pokud jde o její založení v době rozhodnutí vlády 13. 1. 1994, nesplňovalo dosud zákonem požadované právní náležitosti. Pan ministr to jistě dobře ví, jak svědčí jeho odpověď, že tyto okolnosti nepřísluší Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci posuzovat. Mohu tedy než konstatovat, že Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci si velice volně vykládá dokonce i své interní předpisy. Hlavní však je povaha těchto předpisů a soudě dle odpovědi pana ministra Skalického, povaha celého privatizačního procesu. Pan ministr totiž vysvětluje, že existence právnických osob ucházejících se o privatizovaný majetek, se obecně nevyžaduje proto, aby v případě neúspěchu neutrpěly ztráty a obchodní soudy nebyly zatěžovány jejich likvidací. Doslova uvádí, že případ První vizovické obchodní společnosti byl po této stránce řešen formálně dokonaleji - cituji - na rozdíl od mnohých případů jiných, kdy vláda rozhoduje o nabyvateli ještě právně neexistujícím. Konec citátu.

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, zdržte se hlasitých projevů. Pan poslanec sám nemůže pokračovat a ti, kteří ho chtějí poslouchat, jsou tím velice nepříjemně rušeni. Prosím vás o uznalost.

Poslanec Václav Grulich: Děkuji, pane předsedo. Pokud je toto pravda, potom stačí, aby několik osob projevilo zájem založit společnost s ručením omezeným k nabytí jakéhokoliv majetku a mají-li dobré konexe u rozhodujících orgánů, nemusí složit ani minimální částku k úspěšné účasti na privatizaci.

Jaké možnosti k nekalým machinacím tato praxe nabízí, je na bíledni. Dokládá ji ostatně i policejní šetření okolností kolem zápisu nabyvatele akcií akciové společnosti Rudolf Jelínek do obchodního rejstříku.

Navrhuji proto následující usnesení:

1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického na interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci právně pochybeného prodeje 30% akcií společnosti Jelínek, akciová společnost Vizovice;

2. Poslanecká sněmovna ukládá ministrovi Jiřímu Skalickému podat výčet všech případů, kdy vláda rozhodla privatizovat státní majetek jeho vydáním nabyvatelům ještě v té době právně neexistující.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Prosím pana poslance, aby mi text usnesení dal k dispozici, zejména pro jeho druhou část. Osobně jsem přesvědčen, že sněmovna v tomto smyslu nemůže ministrovi nic ukládat, protože ministr není podřízen sněmovně, ale to bude třeba vyjasnit. Rozhodně dám hlasovat o první části usnesení.

Hlásí se však pan ministr. Rozprava je otevřena a může v ní samozřejmě vystoupit každý, kdo se přihlásí.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedo. Vážené poslankyně a vážení poslanci, pan poslanec Grulich opět stejně jako ve své původní interpelaci používá velmi ostré soudy a dává mi přitom minimální prostor pro to, abych s ním mohl polemizovat. Tyto soudy jsou zcela nejasné a neodůvodněné.

Budu-li jenom citovat, na jedné straně pan poslanec se odmítá detailně zabývat právními aspekty tohoto problému a na druhé straně vyslovuje pochybnosti o právním vědomí mého úřadu a vyslovuje soudy, ze kterých jakoby plynulo, že naše ministerstvo postupuje v rozporu s právním řádem.

Ve své odpovědi na interpelaci jsem věnoval velkou péči tomu, abych vysvětlil, proč ministerstvo nepožaduje právní existenci subjektu v okamžiku, kdy se rozhoduje o privatizačních projektech, proč je tato právní subjektivita vyžadována až v okamžiku eventuálního podpisu kupní smlouvy, proč ministerstvu stačí, aby v okamžiku, kdy se koná rozhodovací proces, byla společnost založena. Proti tomuto zdůvodnění jsem neslyšel jediný relevantní argument v dnešní polemice, a tudíž nevím, čím ještě bych tento náš postup hájil. Fakt, že vláda u přímých prodejů - ať už na základě neveřejného výběrového řízení, nebo na základě vyhodnocení privatizačního projektu - rozhoduje o nabyvatelích, aniž by v mnoha případech příslušná společnost nabyvatele právně existovala, je dána prosté skutečností, že mnohé tyto obchodní společnosti vznikají za účelem privatizace a v případě, že jejich projekt nebude vybrán a v případě, že se tato společnost nestane nabyvatelem privatizovaného majetku, není vlastně žádný jiný důvod, aby tato společnost skutečně právně vznikala. Z tohoto samotného faktu nikterak nevyplývá, že by takový postup umožňoval jakési spekulace nebo machinace.

Úplně jinou záležitostí, kterou si já netroufám hodnotit, je otázka, zda byly splněny všechny podmínky pro zápis společnosti do obchodního rejstříku. Jestliže v této věci došlo k nějakým nepřesnostem, pochybením, neřku-li horším věcem, to musí skutečně posoudit orgány činné v trestním řízení a potažmo se musí vyhodnotit správnost postupu obchodního soudu, což spadá - řekl bych - do kompetence ministra spravedlnosti.

Moje ministerstvo bere na vědomí skutečnost, že obchodní soud zapsal do rejstříku společnost. Vzhledem k tomu, že tento případ je provázen pochybnostmi, nakolik bylo toto zapsání do obchodního rejstříku oprávněné, byl to pro nás důvod, proč jsme pozdrželi realizaci schváleného prodeje akcií a proč čekáme na okamžik, kdy tato okolnost bude vyjasněna.

Z toho všeho ovšem pro mne neplyne jediný důvod pro to, abychom měnili dosavadní postup a abychom vyžadovali právní existenci, právní subjektivitu navržených nabyvatelů v okamžiku rozhodování. Úkol, abych za celé období - řekl bych privatizačního procesu podal výčet všech případů, kdy bylo rozhodováno v okamžiku, kdy společnost nabyvatele ještě neměla právní subjektivitu, je skutečně úkolem absurdním a velmi obtížně splnitelným. Hlavně nevidím skutečně jediný důvod, proč by takový úkol měl být zadáván a plněn. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Jiřímu Skalickému. Pan poslanec Grulich chce reagovat. Prosím, má příležitost.

Poslanec Václav Grulich: Za prvé, pane předsedo, malou změnu v návrhu usnesení č. 2, kde místo slova "ukládá" prosím o zařazení slova "žádá".

K tomu, co uvedl pan ministr Skalický - on dobře ví, že v celém procesu došlo k dalším pochybením, došlo k pochybení nejen při výběru, vlastním výběrovém řízení, došlo k pochybením, a to závažným na jeho ministerstvu privatizace. Opět jsme neslyšeli, jestli z těchto pochybení vyvodil pro své úředníky osobně nějaké důsledky a jaká opatření na tomto ministerstvu provedl, aby se podobné věci neopakovaly.

Za druhé - musím znovu trvat na tom, že jestliže se provádí výběrové řízení a jestliže v privatizačním procesu je dána přednost firmám právně dosud neexistujícím, pak to skutečně dává možnost machinacím, pak to dává možnost, aby výběrové řízení vedlo ke korupci, k nežádoucím cestám. Vidíme, že Fond národního majetku dnes přichází k tomu, že v mnoha případech je - nebo v některých případech - nucen takové majetky i dokonce silou vymáhat zpět.

Protože pan ministr za mnou se ptá v čem to je, je to především v tom, že firma, která právně neexistuje, nemá žádné oprávnění ucházet se v soutěži o státní majetek. Tato firma samozřejmě se může přizpůsobit až výsledku tohoto rozhodovacího a výběrového řízení a může manipulovat se svou účastí, protože kdykoli může odstoupit s tím, že vlastně nebyla zaevidována, že neexistuje. Celé výběrové řízení je právně pochybené a je nečisté.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr Skalický bude reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický: Pane předsedo, vážený pane poslance, především se chci ohradit proti tomu, abyste mně podsouval, že cosi dalšího a jiného dobře vím, čímž je jaksi naznačováno, že to, co dobře vím, skrývám a nechci o tom mluvit. Moje odpověď na interpelaci je vyčerpávající, zcela přesně a detailně popisuje vše, co je našemu úřadu o tomto případu známo.To za prvé.

Za druhé - chcete-li slyšet odpověď na otázku, jak bylo řešeno ono pochybení, které jsem ve své odpovědi přiznal: To pochybení spočívá v tom, že na jednu ze zhruba deseti stížnosti, kterými jsme byli v této věci atakováni, nebylo řádně odpovězeno v termínu. Bylo to způsobeno tím, že stížnost dostal k vyřízení nikoliv kontrolní odbor, ale odbor zemědělství, který v těch příslušných dnech a týdnech procházel reorganizací, a příslušný pracovník, který odpovídal podle mého příkazu za to, aby neprodleně byla tato stížnost odevzdána kontrolnímu odboru, odcházel z ministerstva.

Tudíž jsem ho už nemohl pracovně právně postihnout, což bych jinak bezesporu učinil.

Co se týče zmínky o tom, že právní neexistence společnosti zakládá důvod k jistým machinacím, tak tady prostě, pane poslanče, nemáte pravdu. My vycházíme z toho, že určený nabyvatel projektu má právo se zúčastnit neveřejného výběrového řízení, čili tomuto nabyvateli navrženému v jednom z předložených projektů nedáváme žádnou přednost, nutíme ho k tomu, aby se zúčastnil férové soutěže mezi všemi navrženými nabyvateli, kontrolujeme pouze založení společnosti a nikoliv její registraci, ale samozřejmě, že v případě, že tato společnost zvítězí, protože nabídne nejvyšší cenu, tak musí být právně zaregistrována v okamžiku, kdy je uskutečňován převod majetku, a samozřejmě, že je takový převod majetku možný pouze tehdy, odpovídá-li způsob založení společnosti a struktura jejích společníků tomu stavu, ve kterém byla založena a ve kterém se zúčastnila onoho neveřejného výběrového řízení. Ze taková právně neexistující společnost může odstoupit později od této soutěže, to je samozřejmě pravda, ale to samo o sobě nezakládá žádné důvody k tomu, aby se o tom hovořilo jako o machinaci při veřejné soutěži. Čili nezlobte se na mne, ale nemohu uznat ony argumenty, které naznačují možnost machinací vyplývajících pouze z faktu, že se neveřejného výběrového řízení může zúčastnit společnost, která je pouze založena a která doposud není registrována u rejstříkového soudu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji pěkně panu ministrovi. Ve vší vlídnosti bych rád připomněl panu ministrovi i všem ostatním, že se snažíme v duchu nového jednacího řádu dodržovat ustanovení, jež ukládá diskutujícím, aby se vzájemně neoslovovali a neobraceli přímo k sobě, nýbrž k předsedovi. Přispěje to nepochybně ke kultivaci sporů, ke kterým jistě bude ve sněmovně docházet.

Ptám se po dalších přihláškách do rozpravy. Přihlášky nejsou, rozpravu uzavírám a navrhuji, abychom o předloženém usnesení hlasovali odděleně. O jeho první části zvlášť a o jeho druhé části zvlášť.

V 50. hlasování rozhodneme o první části usnesení, které zní:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického na interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci právně pochybného prodeje 35% akcií společnosti Rudolf Jelínek, a. s. Vizovice, podle sněmovního tisku 1758. Odpověď předložena jako sněmovní tisk 1758 A.

Já vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

V 50. hlasování rozhodneme o tomto usnesení.

Kdo je podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto usnesení? 50. hlasování skončilo.

Z 84 přítomných bylo 38 pro, 37 proti. Návrh nebyl přijat.

Pan poslanec Koháček má technickou poznámku.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já se domnívám, že podle jednacího řádu můžeme hlasovat pouze o souhlasném či nesouhlasném usnesení a tady ten návrh lze vnímat jen tak, aby byl zařazen nový bod programu této schůze. Myslím si, že bychom neměli zavádět precedens dalších usnesení v rámci bodu Odpovědi na písemné interpelace. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Koháček má pravdu, a jestli pan poslanec Grulich trvá na projednání druhé části svého usnesení, měl by podle mne navrhnout procedurálně zařazení nového bodu pořadu.

Poslanec Václav Grulich: Stahuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Stahuje tento svůj návrh. Já děkuji. Můžeme přistoupit k projednání další odpovědi, kterou dal pan ministr Jiří Skalický, tentokrát na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci prošetření a řešení havarijní situace týkající se zprivatizované lékárny v budově polikliniky Břeclav. Interpelace spolu s odpovědí jsou předloženy jako sněmovní tisk 1993/3. Paní poslankyně Mazalová již vyložila důvody, proč považuje odpověď za nedostačující a neuspokojivou. Pro pořádek se ptám, zda se někdo z přítomných chce k věci vyjádřit. Není tomu tak, budeme tedy hlasovat v 51. hlasování o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiří Skalický na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci prošetření a řešení havarijní situace týkající se zprivatizované lékárny v budově polikliniky Břeclav. Interpelace s odpovědí předloženy jako sněmovní tisk 1993/3.

Jde o 51. hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 51. hlasování skončilo.

Z 83 přítomných bylo 31 pro, 35 proti. Návrh nebyl přijat.

Zbývá projednat odpověď, kterou dal místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci zahájení správního řízení s Českou bankou, a. s., o odnětí povolení působit jako banka. Interpelace spolu s odpovědí jsou předloženy jako sněmovní tisk 1995. Táži se pana poslance Exnera, zda chce sdělit důvody svého stanoviska v odpovědi.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi navrhnout procedurální návrh, aby písemná odpověď na interpelaci byla projednávána až za účasti pana místopředsedy vlády a ministra financí. Dal bych mu rád příležitost k tomu, aby případně mohl reagovat na některé mé výhrady k jeho odpovědi.

Kromě toho bych si dovolil vás informovat, že jsem právě teď, před dvěma minutami, obdržel materiál nazvaný Doplňující informace pro pana místopředsedu vlády a ministra financí Kočárníka k interpelaci pana poslance Exnera, s nimiž jsem se samozřejmé podrobněji nemohl seznámit, i když na první pohled doplňují některé odpovědi pana ministra financí informačně příznivějším směrem. Přestože situace a věc je velmi aktuální, chtěl bych požádat sněmovnu, aby souhlasila s tím, aby interpelace byla projednávána za účasti toho, koho jsem interpeloval.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Exnerovi, je to procedurální návrh a já ho sněmovně předložím. V 52. hlasování rozhodneme o tom, aby se podle návrhu pana poslance Václava Exnera odpověď, kterou dostal od místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na svou interpelaci, projednávala až za přítomnosti místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka, tzn. buď na příští schůzi, budou-li odpovědi zařazeny, nebo na únorové schůzi, zkrátka na nejbližší schůzi, kde budou odpovědi na interpelace zařazeny jako bod.

52. hlasování rozhodne o osudu tohoto návrhu poslance Exnera.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 52. hlasování skončilo.

Z 85 přítomných bylo 49 pro, 6 proti. Návrh byl přijat a toto téma bylo přeloženo na další schůzi, kde budou odpovědi projednávány.

Projednali jsme všechny odpovědi na interpelace, jež jsme mohli projednat.

Slíbil jsem, že dám příležitost panu poslanci Vyvadilovi, který si přeje upřesnit jedno své vyjádření, které učinil v rozpravě. Domnívám se, že to je korektní. Žádám ho, aby své upřesnění sněmovně zprostředkoval.