Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Miloslavu Výbornému. Do rozpravy se jako první přihlásil ministr spravedlnosti a poslanec pan Jiří Novák. Dále se připraví pan poslanec Jiří Vyvadil a konečně pan poslanec Oldřich Kužílek.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, lhal bych, kdybych řekl, že mě trochu nepřekvapilo úvodní slovo pana poslance Svobody, protože my jsme o problematice tohoto návrhu zákona diskutovali několikrát a myslím, že jsme se zřetelně shodli na tom, že tento návrh zákona není dobrý, že má takové legislativní vady, které brání tomu, aby mohl být aplikován. Ostatně tuto myšlenku sám pan poslanec Svoboda řekl, kdy navrhoval - myslím, že předevčírem - aby mu byla dána ještě možnost sejít se s ostatními předkladateli a celou věc posoudit.

Myslím, že velkou část toho, co jsem chtěl říci, řekl pan poslanec Výborný a já sám jsem se obrátil s osobním dopisem na předsedy jednotlivých poslaneckých klubů, kdy jsem vysvětlil, proč si myslím, že by nebylo dobré, aby tento návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou akceptován.

Myslím si totiž navíc, že není bez významu, že se proti tomuto návrhu ostře postavila nejen vláda, ale i její jednotliví gesčně odpovědní ministři, tedy ministr spravedlnosti a ministr vnitra, že s tímto návrhem zásadně nesouhlasí Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší státní zastupitelství.

Já nechci příliš dlouho hovořit o těchto legislativních nedostatcích, které by měly být důvodem toho, aby Poslanecká sněmovna tento návrh neakceptovala, ale musím říci pro stručnost, že vypuštěním slovíčka "přímo" v první větě navrhovaného § 13 se dostáváme ať chceme nebo nechceme do stadia přípravy trestného činu, a tudíž jedním dechem bychom museli akceptovat, že je nutná obrana přípustná i proti trestnému činu, který je připravován. Kdo trochu rozumí trestnímu právu, ví, že je to nesmysl.

Stejně tak náš trestní zákon nezná termín "vážné ohrožení zdraví nebo života", který je používán v tomto návrhu zákona a i to by mělo být důvodem k tomu, aby Poslanecká sněmovna tento návrh neakceptovala.

Pan poslanec zmínil ve svém úvodním slově špatná rozhodnutí soudů. Já musím - stejně jako to učinil pan poslanec Výborný - připomenout, že poslanci ústavně právního výboru a branného a bezpečnostního výboru dostali k dispozici zprávu Nejvyššího státního zastupitelství a zprávu Nejvyššího soudu, které hodnotily rozhodovací činnost soudů a státního zastupitelství za období roku 1991 - 1995 a nezjistily žádné pochybení v aplikaci § 13 trestního zákona.

Myslím, že argumentem pro odmítnutí tohoto návrhu by měla být ještě jedna věc. Já se trochu bráním jakési hypertrofii právního řádu, neustálým novým a novým novelám jednotlivých zákonů. My víme, že od 1. ledna příštího roku platí novela trestního zákona a my už připravujeme další novelu. Nepovažuji to prostě za systémové a v této souvislosti bych chtěl zdůraznit (předseda vyzývá přítomné ke klidu), že jsem jmenoval odbornou komisi k přípravě rekodifikace trestního zákona a trestního řádu, tedy úplně nových zákonů v trestní oblasti a že mám úkol, abych do 30. 6. 1996, tedy do půl roku, předložil legislativní záměr rekodifikace těchto základních trestně právních předpisů. Já věřím, že tento úkol splníme.

Současně jsem nabídl některým poslancům, kteří o to budou mít zájem, aby se zúčastnili těchto prací, aby se zúčastnili práce odborné komise, kterou jsem zřídil, kde se samozřejmě bude diskutovat též o § 13, event. obecně o otázce zvané "nutná obrana". Myslím si, že i to je důvod, proč bychom neměli tuto věc nyní takto uspěchat s rizikem legislativních vad. Jak jsem se o tom již včera zmínil v souvislosti se státním rozpočtem, měli bychom dvakrát měřit a jednou řezat.

Já se tedy připojuji k návrhu pana poslance Výborného, aby Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení předložený návrh novely trestního zákona.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi, poslanci Jiřímu Novákovi. Slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil, připraví se pan poslanec Oldřich Kužílek.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se v zásadě domnívám, že všichni, kteří zde vystupují, vystupují s nejlepším svědomím, protože jde o problematiku nanejvýše závažnou a nanejvýš společností vnímanou. Já stejně tak musím říci, že vnímám kritické připomínky zpravodaje, protože si musíme uvědomit, že jde o ustanovení, které se za určité situace může dotýkat jednoho každého z nás. Patřím rovněž k těm, kdož nemilují přílišné novelizace zejména těch právních norem, které regulují náš život, ať je to norma občansko-právní, nebo ať je to trestní zákoník.

Jiná věc je, jde-li o problematiku, která zde na půdě tohoto parlamentu byla již poměrně rozsáhle diskutována. Troufám si tvrdit, že to je právě otázka nutné obrany. Je možné, že jsou zde zastávány různé názory, ale není pravda, že by nikdo z nás k tomu neměl svůj vyhraněný postoj. To je otázka vyhraněná, to je otázka, kde máme své postoje, to je otázka, o které můžeme hlasovat.

Souhlasím však také s tím, že to je ustanovení, kde musíme s mimořádnou přísností dbát na to, aby nemohlo dojít ke zneužití. Já sám jsem svého času podával návrh zákona a domníval jsem se, že pro nás je daleko příznivější německá právní úprava, protože do určité míry jsou tyto tradice pro nás blízké. Pan kolega Výborný zde předložil určitý návrh. Já se domnívám - a on to naznačil tuším už včera pan předkladatel že se chce o těch věcech poradit, že si je vědom dosahu a závažnosti toho, co předkládá. Můj návrh oproti návrhu pana zpravodaje zní tak, že se vrací předkladatelům návrh k dopracování, nikoli tedy zamítnutí. Mám pocit, že je třeba reflektovat i námitky odborníků, které tam jsou.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi. Slovo má pan poslanec Oldřich Kužílek.

Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, dámy a pánově, budu mít snadnější úlohu než jsem původně myslel, protože většinu věcí řekl již kolega Výborný i kolega Novák. Proto se zaměřím jen na jeden zajímavý aspekt tohoto návrhu, který má vlastně charakter snahy o určitý politický proces, který mě zaujal a díky kterému si připadám trochu jako Alenka v říši divů, jako by se pomalu začalo zapomínat, co bylo vlastně prvotní příčinou celého návrhu, celé té myšlenky. To si ale všichni pamatujeme. Šlo o situaci, která byla trochu excitována zejména soudem s panem Opočenským, který se dostal do zvláštní situace a řešil to určitým způsobem. V té situaci sdělovací prostředky, novináři, masivně tvrdili, že v naprosté většině případů soudní praxe řeší případy nutně obrany krajní nouze v neprospěch napadených. To byl takový základní pocit, že to je problém, se kterým se má něco dělat.

Jestli dovolíte, skočím nyní k jiné věci. Pomohu si jednou povídkou od Oty Pavla, kde popisuje, jak vlastník rybníku, který ho chce prodat, předvede rybník zájemci tak, že ho k rybníku přivede a vhodí tam pár kousků housky. Hlavu okamžitě vystrčí jeden velký macek kapr, protože je tak nacvičený. Prodávající tvrdí, že takových kaprů je v rybníku spousta, že se jimi rybník hemží. Na základě toho rybník pak prodá. Jaký je potom údiv toho, kdo rybník koupil, když po výlovu je tam skutečně jen tento jeden macek.

Tady je podobná situace. Soudní výroky a především záznamy ze soudních jednání nejsou stejně jako v mnoha jiných zemích ani u nás nějakým paperbackem, který by se po každém soudu vydával a byl veřejně známý. Je to něco, co prostě leží v soudních archivech, a není to novinářům okamžitě k dispozici, aby si udělali analýzu, v jakém množství a jak tyto případy kdy dopadly.

Proto, když byla excitována tato situace ve společnosti, provedli jsme z iniciativy našeho výboru za zásadní pomoci a vstřícnosti státního zastupitelstva, Nejvyššího soudu, Ministerstva spravedlnosti atd. tento výlov tohoto rybníka, tuto analýzu a ukázalo se, ne že by tam byl - řekněme - jen jeden macek, ale že v podstatě jich je tam velmi málo a že v naprosto drtivé většině soudní rozhodování je až překvapivě ve prospěch napadených. To bylo statisticky i přímo konkrétními popisy, které zabraly mnoho a mnoho stránek a vytvořily docela zajímavé čtení, prokázáno na semináři, který uváděl kolega Výborný. Já jsem v tu dobu litoval, že se mnohé redakce nerozhodly k jednomu velmi jednoduchému kroku, který by jejich náklad zvýšil, že by stejnou plochu, kterou věnovaly dříve nějakým - řekněme z mého hlediska - jednostranným reportážím o tom, jak je to všechno špatné, kdyby na stejné ploše jenom otiskly tyto třířádkové popisy desítek a desítek případů, kdy soudy rozhodly ve prospěch napadených. Bylo to čtení velmi čtivé, velmi zajímavé, náklad by se jim zvedl a obraz ve společnosti by se v nějakém způsobu vyrovnal, zejména v tom, že by se odstranil zbytečný strach, který takto byl občanům indoktrinován, že se nesmějí bránit. Naopak, kdyby si to všechno přečetli, tyto zajímavé příběhy ze života, viděli by, jak vlastně mají za sebou podporu orgánů, které potom rozhodují.

Mne zejména překvapuje, a v tom vidím urcitý populismus tohoto návrhu a tohoto postupu na druhou (na prvou by to bylo, když by to bylo před výlovem rybníka), ale na druhou, když i po výlovu rybníka někdo znova chce tvrdit, že rybník je plný mlaskajících macků, krásných kaprů, kvůli kterým je potřeba tento krok udělat.

Připojuji se k návrhu kolegy Výborného na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kužílkovi, vidím přihlášku pana poslance Vyvadila a dávám mu příležitost. Poté pan poslanec Jaroš.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánově, patřím k těm, kdo novináře ani nepodceňuje ani nepřeceňuje. Mají svůj svět, my máme také svůj svět a své reality. Přiznávám, že patřím k těm, kdo tu a tam musí být přítomen tomu, když je někdo stíhán v jakési věci a má to jakýsi výsledek.

Seznámili jsme se zde s dokumenty, které vypracovalo soudnictví a které vypracovalo Vrchní státní zastupitelství. Je nepochybné, že tyto orgány musí vypracovat takové doklady, takové materiály, které svědčí o tom, že na tomto poli je všechno v nejlepším pořádku.

Znovu říkám, nejde o otázku, která téměř abstrahuje od nějaké mediální podpory a buďme dokonce rádi, že teď už v novinách, ve sdělovacích prostředcích tomu nikdo pozornost nevěnuje, protože to můžeme projednat v naprostém poklidu.

Chtěl bych - nevím, jestli vůbec mohu, jestli mně to jednací řád dovolí - Tomášovi Svobodovi poděkovat, že našel odvahu věc nastolit. Teď už mu nikdo nemůže říkat, že věc je populistická. Dávno zde již není případ Opočenského, který byl zproštěn. Teď je to otázka věcná a jsem hluboce přesvědčen, že stále nanejvýš aktuální, protože soudy jsou samozřejmě perfektní v tom, že předloží dokonalé doklady, Vrchní státní zastupitelství je ještě dokonalejší, ale to nic nemění na tom, že realita života je jiná a návrh kolegy Svobody je potřebný, byť - a to musím říci - ne v té podobě, v jaké je. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi, slovo má pan poslanec Emil Jaroš. Prosím o přihlášky, chystám se uzavřít rozpravu po vystoupení poslance Jaroše.

Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jistě všichni reflektujeme to, co tady bylo řečeno, reflektujeme i určitou závažnost daného problému, kterou lze nazvat "nutnou obranou".

Pan předkladatel v úvodní řeči zde vzpomenul jakýsi model, případ sedmdesátileté stařenky, která překvapila bytového zloděje a v nutně obraně jej zastřelila. Alespoň jsem tomu tak porozuměl. Domnívám se, že i při schválení této navrhované podoby by tato stařenka byla pravděpodobně též odsouzena, protože bytový zloděj šel krást a nešel ji ohrožovat na zdraví nebo životě, i když tady bylo řečeno, že by případně byla už po smrti, kdyby se tímto způsobem nebránila. Nevím, byl označen za bytového zloděje. Nechci to dál rozpitvávat.

Napadá mě ovšem jiná situace, která se udála v Japonsku v Osace, kde na nástupišti metra byl zastřelen muž, který si zapálil cigaretu, protože tam bylo zakázané kouření. Rozlícený cestující ho zastřelil a já se obávám, že při platnosti tohoto návrhu zákona by tento člověk byl pravděpodobně osvobozen, protože šikovný advokát by jistě dokázal, podle posledních vědeckých poznatků, že byl opravdu ohrožen na zdraví a životě, když si tento člověk v jeho bezprostřední blízkosti zapálil.

Domnívám se, že je nutno opravdu podržet stávající znění, které umožňuje, aby soud rozhodl a bylo zde zdůrazněno, že ve většině případů rozhoduje tak, že rozhoduje ve prospěch napadeného. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jarošovi, uzavírám rozpravu, protože se do ní nikdo nehlásí, a dám hlasovat o předložených návrzích. Pokud je to technická poznámka, dám příležitost, ale rozpravu jsem uzavřel. Předtím jsem vyzýval, aby se přihlásili ti, kteří chtějí vystoupit. Jasně jsem uzavřel rozpravu a nepřipustím další hlasy do rozpravy. To je i pro příště. Po takové výzvě má každý příležitost se přihlásit.

Pan poslanec Brožík má technickou poznámku. Té samozřejmě příležitost dám.

Poslanec František Brožík: Paní kolegyně Mazalová se hlásila a vy jste ji nevyzval. Nejsou papírové formuláře k přihláškám do diskuse na stole.

Předseda PSP Milan Uhde: Budiž. Jestli jsem přehlédl přihlášku paní poslankyně Mazalové, je to možné, dám jí příležitost, ať vystoupí. Nebudeme z toho dělat zásadní problém. Prosím, aby se napravil nedostatek, že tu nejsou papírové formuláře k přihláškám. Je samozřejmě optimální, když se přihlásí každý písemně.

Poslankyně Gerta Mazalová: Budu velice stručná. Skutečně jsem se hlásila delší dobu, ale asi v rohu, v koutku, na mě není vidět. Sedím tam tak skromně.

K tomu, co zde bylo řečeno, jsem chtěla říci, že návrh tohoto zákona nebyl vypracován pouze z podnětu novinářů, ale také pod silným tlakem veřejnosti, jak všichni víme. Pod tlakem mnoha petic a žádostí a podle mého názoru a názoru jiných i podepsaných poslanců pod tímto návrhem zákona, stávající znění je nedostatečné. Řekla bych, že nejde jenom o případ stařenky, která zde byla zmiňována, ale jde o další případy slabších občanů, žen, dětí, důchodců, kteří jsou napadáni apod.

Chtěla jsem jenom podotknout velice krátce, že v případě pana Opočenského Vrchní soud rozhodl jistě spravedlivě a já jsem ráda, že spravedlivě, protože v opačném případě by došlo k dalšímu a mnohem většímu morálnímu rozkladu společnosti formou rozšířené kriminality.

Trestné činy za přítomnosti svědků se množí, ale nikdo nezasáhne v případech okradení, přepadení, znásilnění za bílého dne a podobně. Byla zde řečena nějaká statistika. Statistika ale nehovoří o nehlášených případech. Věřím, že když zůstane tato doba bez ošetření zákonnou normou, bude docházet běžně k tomu, že nikdo nebude vystupovat, nikdo nezasáhne na ochranu slabších, těch napadených, protože nikdo nebude riskovat to, co prožil sochař Opočenský. To znamená tři roky vyšetřování, tři roky výhrůžek a tři roky nervů. Útočník je ve výhodě.

Útočník volí místo, čas, předem se připravuje, vybírá si zbraň, způsob zda přepadne zezadu, který den. Má výhodu momentálního překvapení. Ale ten, který je napadaný, nemá výhody naprosto žádné.

K tomu, že se říká, že obránce reaguje emotivně, je to proto, že jinak se bránit neumí. Nemám nic proti tomu, aby pan kolega Kužílek byl tím kaprem v rybníce, který je sám. Prosím, ale já tím kaprem být odmítám.

Předseda PSP Milan Uhde: V této chvíli je rozprava uzavřena. Doufám, že už nikdo není tímto mým oznámením přiveden do rozpaků.

Byly podány dva návrhy. V souladu s § 72 jednacího řádu a s § 90 jednacího řádu dám nejdříve hlasovat o návrhu, který byl předložen jako první, to jest návrh poslance Miloslava Výborného, aby byl návrh zamítnut, k témuž návrhu se souhlasně vyjádřil další diskutující pan poslanec a ministr Jiří Novák.

Odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Hlasujeme v 54. hlasování o návrhu, aby předložený návrh poslanců Svobody a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon c. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů sněmovní tisk 1894, byl zamítnut.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V 54. hlasování ze 123 přítomných bylo 53 pro, 60 proti. Návrh nebyl přijat.

Jako další předložil pan poslanec Jiří Vyvadil návrh, aby sněmovna vrátila předložený návrh navrhovateli k dopracování. Je to rovněž v souladu s § 90 jednacího řádu, odst. 2. Dávám o tomto návrhu hlasovat v 55. hlasování na této schůzi.

Kdo jej podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

55. hlasování skončilo. Ze 126 přítomných bylo 108 pro, 11 proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci Svobodovi i panu poslanci Výbornému. Pan poslanec Výborný se hlásí ještě s technickou poznámkou.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, prosím, aby to, co řeknu, nebylo bráno jako námitka proti výsledkům hlasování nebo jako procedurální návrh. Já jsem sice nespokojen s výsledkem hlasování, ale to je život, že člověk někdy prohraje.

Myslím, že si musíme pro příště vyjasnit jasnou proceduru, jak v těchto případech hlasovat, v jakém pořadí. Včera jsme projednávali jeden návrh zákona v prvém čtení a hlasovali jsme nejprve o návrhu na vrácení předkladatelům a teprve potom o zamítnutí, dnes to bylo obráceně. Myslím, že praxe musí být stejná, vyjasnit si jednací řád. Podle mého mínění by měl předseda na poradě s místopředsedy si to vyjasnit, abychom pak nemuseli být znepokojeni.

Předseda PSP Milan Uhde: To si vyjasníme. V této chvíli vyhlašuji přestávku na oběd. Je 13.06 hod., budeme pokračovat ve 14.15 hod., přičemž organizační výbor se nekoná.Věc se bude řešit jinak.

(Schůze přerušena v 13.06 hodin.)

(Schůze opět zahájena ve 14.12 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Váženě paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokračujeme v jednání dalším bodem

Jedná se o sněmovní tisk 1904 a jde o první čtení.

Návrh jste obdrželi jako sněmovní tisk 1904, a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 1904/1.

Návrh uvede zástupce navrhovatele poslanec Jan Kryčer, kterému dávám slovo.

Poslanec Jan Kryčer: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte abych odůvodnil a současně předložil návrh poslanecké skupiny, kterou mám čest zastupovat - týká se vydání zákona o omezení výdajů na propagaci politických stran a politických hnutí před volbami do Poslanecké sněmovny.

Váženě kolegyně, vážení kolegové, vnímám toto téma jako vysoce ožehavé, nicméně vysoce aktuální a vycházející z reálného vztahu politických stran ke své politické činnosti a svému financování.

V této souvislosti si dovolím zmínit několik skutečností, zcela objektivních, které jsou známy širšímu publiku a tím pádem nejsou neznámy vám, poslancům. Jedná se o skutečnost, že většina politických subjektů je zadlužena více či méně, mnohé strany spíše více než méně, dokonce tak, že kdyby měly splatit své dluhy, tak se velmi obtížně budou moci účastnit volebního klání.

Toto byl jeden z důvodů, který vedl skupinu poslanců, aby iniciovala návrh tohoto zákona, který je vážně míněnou snahou učinit volební klání srozumitelnější, méně nákladné, ale hlavně takové, které by zabránilo účasti podnikatelských subjektů a participování těchto subjektů na politickém dění v naší republice.

Jedná se především o to, že pokud uvažujeme, že podnikatelské subjekty mohou být dárci větších či menších finančních částek, potom je zcela pochopitelné a logické, že takovéto dary nejsou dávány jen tak, z pouhé náchylnosti, z pouhých sympatií k té či oné politické straně, ale bývají - a já to chápu, že tomu tak je, nic méně to nepodporuji - svázány s různými podmínkami a výhodami, které naopak tyto podnikatelské subjekty požadují po tom, komu peníze darovaly.

Podíváme-li se tedy na politické spektrum, je možno konstatovat, že otázka dluhů není jen výsadou stran vládní koalice, ale je jistou výsadou i stran opozičních. Částky, o které se jedná nebudu jmenovat, protože je všichni znáte a domnívám se tedy, že tyto politické strany by měly mít zájem na tom, aby výdaje, spojené s volební kampaní byly takové, aby nemusely sáhnout hlouběji do své kapsy a aby naopak mohly velmi účelně hospodařit s těmi penězi, které mají k dispozici.

Logiku věci vidím v tom, že jednak budou moci vést volební kampaň tak, aby byla srovnatelná s ostatními politickými subjekty, že tyto náklady budou věcně srozumitelné a jasně předloženy široké veřejnosti, což v podstatě umožní, aby nebylo pochybností o tom, jakým způsobem byly sehnány a získány prostředky na volební kampaň a zda-li získávání takovýchto zdrojů není spojeno s jistou formou korupce.

Úmyslně používám tohoto slova, neboť se domnívám, že pokud podnikatelský subjekt daruje politické straně finanční prostředky, něco za to požaduje, tak se jedná o jistý druh korupce. A tomuto způsobu bychom se všichni měli nepochybně vyhnout.

Z tohoto důvodu se domnívám, že takovýto zákon je žádoucí. V této souvislosti podotýkám a upozorňuji své vážené kolegy a kolegyně, že takovýto zákon je obvyklý v celé řadě zemí Evropské unie, že jsou různé formy tohoto zákona, nicméně, ačkoliv specifika jsou různá, takovýto zákon by měl existovat i u nás. Netvrdím pak, že strop, který navrhuji v tomto zákonu, je stropem absolutním, definitivním a neměnným. Jedná se pouze o návrh, který v rámci následných čtení může být změněn, a to tak, aby dosáhl širokého consensu v Poslanecké sněmovně. Tolik tedy úvodem, děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kryčerovi za odůvodnění návrhu a konstatuji, že organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana poslance Marka Bendu. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, návrh pánů poslanců Kryčera a dalších na vydání zákona o omezení výdajů na propagaci politických stran a politických hnutí před volbami do Poslanecké sněmovny projednala vláda na svém zasedání a vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas. Všichni usnesení vlády máte k dispozici.

Jako zpravodaj bych chtěl uvést snad tolik:

Věc financování politických stran, financování jejich politické kampaně je široce diskutována jak u nás, tak v řadě zemí světa a všude je to problém. Na druhou stranu se domnívám, že návrh zákona tak, jak je nám předložen, nemůžeme projednat a nemůžeme schválit, protože některé principy, které jsou tam obsaženy, jsme již široce diskutovali, když se jednalo o ústavě, později když se jednalo o zákoně o politických stranách a ten názor, který byl přijat, byl jiný. Bylo doporučeno, a bylo to většinové stanovisko sněmovny, aby nebyly omezovány výdaje na volební kampaň.

Kromě tohoto konstatování, že tato sněmovna nikdy nesouhlasila s omezováním výdajů na volební kampaň, a kromě toho, že kontrola takových výdajů je nesmírně obtížná, si dovoluji upozornit ještě na jedno rozhodnutí, které samozřejmě navrhovatelé nemohli vědět v okamžiku, kdy návrh zákona předkládali, neboť přišlo později, ale které, myslím, že by mělo naše rozhodnutí také ovlivňovat, a to je rozhodnutí Ústavního soudu k zákonu o politických stranách, kde Ústavní soud konstatoval, že není vhodné, aby orgány státní správy, v tomto případě Nejvyšší kontrolní úřad, zde je dokonce navrhováno Ministerstvo financí, měly možnost kontroly nestátního subjektu, kterým jsou politické strany a kontroly jeho hospodaření.

Ze všech těchto důvodů se domnívám, že by bylo lépe, abychom návrh zákona pánů poslanců Kryčera a dalších neprojednávali a zřejmě v tuto chvíli zamítli, i když nepopírám, že můžeme i do budoucna uvažovat o tom, jak zprůhlednit náklady na politickou kampaň nebo na předvolební kampaň politických stran. Snad jsme již poměrně detailně zprůhlednili náklady na fungování politických stran. Věci kampaně nejsou ještě zcela ošetřeny. Domnívám se, že to je problém, o kterém bychom se měli bavit. Různé státy světa to řeší různě, ale obávám se, že toto řešení, které je zde navrhováno, je v některých věcech nedostatečné a v některých věcech jde za rámec vůle této sněmovny i Ústavního soudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji zpravodaji Marku Bendovi a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásili tito poslanci: pan poslanec Frank, Hirš a Řezníček. V tomto pořadí jim udělím slovo. Jako první vystoupí pan poslanec Frank.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, myslím si, že úsilí o reálné zrovnoprávnění politických stran a hnutí v masových médiích, která drží monopol informace vůči veřejnosti, je velmi záslužné.

Chci vyjádřit tyto složité záležitosti v zákoně a upravit je tak, aby realizací právní normy nedocházelo ke kolizím. Jsem si vědom toho, že to je nesmírně náročné.

Návrh zákona předložený skupinou poslanců sněmovny Parlamentu České republiky měl výše uvedené řešit a dovolím si tvrdit, že zaslouží z tohoto pohledu jistého ocenění. Jeho nedostatkem však je jednostranná orientace na ekonomické, tedy na finanční sankce jako výlučný nástroj regulace uvedené oblasti společenských vztahů.

Přestože v České republice zatím dominuje trh a řekl bych i politická vůle jako určující nástroj regulace, že i když existují komerční fungující sdělovací prostředky, nelze k regulaci informační soustavy přistupovat jen pouze z roviny ekonomických, finančních sankcí, byť zákonem vymezených a ohraničených.

Zákon, pokud má zajišťovat rovnoprávnost přístupu politických stran do sdělovacích prostředků a zrovnoprávnění informací o politických stranách, včetně jejich objektivnosti, by měl postihnout celou oblast poněkud šířeji. Domnívám se, že do zákona by měla být kromě jiného zařazena, promiňte mi ten výraz, administrativní ustanovení o povinnosti periodického tisku, veřejnoprávní komerční televize ve zpravodajských relacích, a to podávat bezplatně a objektivně informace o každé politické straně zastoupené v parlamentu, ale i o těch, které zastoupeny nejsou, ale jsou politicky výrazně relevantní, a to v zákonem stanovené minutáži.

Dále se domnívám, že by mohl návrh zákona obsahovat i povinnost, aby v radě, ať už pro televizi či rozhlas, byly zastoupeny rovněž všechny politické strany, a to jak zastoupené v parlamentu, tak i významné politické strany mimoparlamentní, a nebo aby ve vazbě na jiné obecně závazné předpisy byla tato skutečnost zabezpečena.

Nicméně se domnívám, že i přes tyto skutečnosti je potřeba, opakuji to znovu, ocenit snahu předkladatelů. Osobně podporuji myšlenku postoupit návrh zákona k dalšímu projednávání. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Frankovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Hirš. Připraví se pan poslanec Řezníček.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vyslovil zásadní nesouhlas s předloženým návrhem zákona. Kolega Kryčer ho sice motivoval tím, že jsou strany vesměs, jestli to říkám přesně, zadlužené. Já tvrdím, že po sloučení l-SNS se Svobodnými demokraty jsou všechny zadluženě.

Ale, o co mi jde? Jde mi o to, že nelze zákonem předepisovat někomu, kolik má utratit, nebo nemá utratit peněz. To bychom se ocitli ve zcela jiném systému. Jde mně o to, že třeba vysílací časy jsou upraveny; tady je rovnost, ale pokud někdo chce vyložit peníze, tak mu nemůže nikdo diktovat, kolik má vyložit. To prostě nejde.

Jestliže má někdo obavy z toho, že bude korupce a další trestné činy, abych to tak vyjádřil, od toho jsou kontrolní orgány, aby to kontrolovaly.

Podávám návrh, aby sněmovna zamítla tento návrh již v prvním čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hiršovi. Prosím, aby se slova ujal jako poslední z písemně přihlášených, pan poslanec Řezníček.

Poslanec Miroslav Řezníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, moderní politické strany jsou de facto řízeny jako rnarketingové podniky. Nelze pochybovat o tom, že na české politické scéně se jedná o většinu takových stran. Rovněž lze hovořit o konkurenčním prostředí, ovšem má název: politická soutěž o voliče. K tomu patří i volební kampaň pomocí reklamy.

Je ovšem možné, pane předsedající, že Kryčerova strana zůstala věrna plánovanému hospodářství, kde se s reklamou nepočítá.

Proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Řezníčkovi. Konstatuji, že jsem ukončil rozpravu. Pan poslanec Kryčer může ještě vystoupit.