Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Miloslavu Výbornému. Do rozpravy se jako
první přihlásil ministr spravedlnosti a poslanec
pan Jiří Novák. Dále se připraví
pan poslanec Jiří Vyvadil a konečně
pan poslanec Oldřich Kužílek.
Ministr spravedlnosti ČR
Jiří Novák: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, lhal
bych, kdybych řekl, že mě trochu nepřekvapilo
úvodní slovo pana poslance Svobody, protože
my jsme o problematice tohoto návrhu zákona diskutovali
několikrát a myslím, že jsme se zřetelně
shodli na tom, že tento návrh zákona není
dobrý, že má takové legislativní
vady, které brání tomu, aby mohl být
aplikován. Ostatně tuto myšlenku sám
pan poslanec Svoboda řekl, kdy navrhoval - myslím,
že předevčírem - aby mu byla dána
ještě možnost
sejít se s ostatními předkladateli a celou
věc posoudit.
Myslím, že velkou
část toho, co jsem chtěl říci,
řekl pan poslanec Výborný a já sám
jsem se obrátil s osobním dopisem na předsedy
jednotlivých poslaneckých klubů, kdy jsem
vysvětlil, proč si myslím, že by nebylo
dobré, aby tento návrh zákona byl Poslaneckou
sněmovnou akceptován.
Myslím si totiž navíc,
že není bez významu, že se proti tomuto
návrhu ostře postavila nejen vláda, ale i
její jednotliví gesčně odpovědní
ministři, tedy ministr spravedlnosti a ministr vnitra,
že s tímto návrhem zásadně nesouhlasí
Nejvyšší soud České republiky a
Nejvyšší státní zastupitelství.
Já nechci příliš
dlouho hovořit o těchto legislativních nedostatcích,
které by měly být důvodem toho, aby
Poslanecká sněmovna tento návrh neakceptovala,
ale musím říci pro stručnost, že
vypuštěním slovíčka "přímo"
v první větě navrhovaného § 13
se dostáváme ať chceme nebo nechceme do stadia
přípravy trestného činu, a tudíž
jedním dechem bychom museli akceptovat, že je nutná
obrana přípustná i proti trestnému
činu, který je připravován. Kdo trochu
rozumí trestnímu právu, ví, že
je to nesmysl.
Stejně tak náš
trestní zákon nezná termín "vážné
ohrožení zdraví nebo života", který
je používán v tomto návrhu zákona
a i to by mělo být důvodem k tomu, aby Poslanecká
sněmovna tento návrh neakceptovala.
Pan poslanec zmínil ve
svém úvodním slově špatná
rozhodnutí soudů. Já musím - stejně
jako to učinil pan poslanec Výborný - připomenout,
že poslanci ústavně právního
výboru a branného a bezpečnostního
výboru dostali k dispozici zprávu Nejvyššího
státního zastupitelství a zprávu Nejvyššího
soudu, které hodnotily rozhodovací činnost
soudů a státního zastupitelství za
období roku 1991 - 1995 a nezjistily žádné
pochybení v aplikaci § 13 trestního
zákona.
Myslím, že argumentem
pro odmítnutí tohoto návrhu by měla
být ještě jedna věc. Já se trochu
bráním jakési hypertrofii právního
řádu, neustálým novým a novým
novelám jednotlivých zákonů. My víme,
že od 1. ledna příštího roku platí
novela trestního zákona a my už připravujeme
další novelu. Nepovažuji to prostě za
systémové a v této souvislosti bych chtěl
zdůraznit (předseda vyzývá přítomné
ke klidu), že jsem jmenoval odbornou komisi k přípravě
rekodifikace trestního zákona a trestního
řádu, tedy
úplně nových zákonů v trestní
oblasti a že mám úkol, abych do 30. 6. 1996,
tedy do půl roku, předložil legislativní
záměr rekodifikace těchto základních
trestně právních předpisů.
Já věřím, že tento úkol
splníme.
Současně jsem nabídl
některým poslancům, kteří o
to budou mít zájem, aby se zúčastnili
těchto prací, aby se zúčastnili práce
odborné komise, kterou jsem zřídil, kde se
samozřejmě bude diskutovat též o §
13, event. obecně o otázce zvané "nutná
obrana". Myslím si, že i to je důvod,
proč bychom neměli
tuto věc nyní takto uspěchat s rizikem legislativních
vad. Jak jsem se o tom již včera zmínil v souvislosti
se státním rozpočtem, měli bychom
dvakrát měřit a jednou řezat.
Já se tedy připojuji
k návrhu pana poslance Výborného, aby Poslanecká
sněmovna zamítla v prvním čtení
předložený návrh novely trestního
zákona.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
ministrovi, poslanci Jiřímu Novákovi. Slovo
má pan poslanec Jiří Vyvadil, připraví
se pan poslanec Oldřich Kužílek.
Poslanec Jiří
Vyvadil: Vážený
pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený
pane ministře, dámy a pánové, já
se v zásadě domnívám, že všichni,
kteří zde vystupují, vystupují s nejlepším
svědomím, protože jde o problematiku nanejvýše
závažnou a nanejvýš společností
vnímanou. Já stejně tak musím
říci, že vnímám kritické
připomínky zpravodaje, protože si musíme
uvědomit, že jde o ustanovení, které
se za určité situace může dotýkat
jednoho každého z nás. Patřím
rovněž k těm, kdož nemilují přílišné
novelizace zejména těch právních norem,
které regulují
náš život, ať je to norma občansko-právní,
nebo ať je to trestní zákoník.
Jiná věc je, jde-li
o problematiku, která zde na půdě tohoto
parlamentu byla již poměrně rozsáhle
diskutována. Troufám si tvrdit, že to je právě
otázka nutné obrany. Je možné, že
jsou zde zastávány různé názory,
ale není pravda, že by nikdo z nás k tomu neměl
svůj vyhraněný postoj. To je otázka
vyhraněná, to je otázka, kde máme
své postoje, to je otázka, o které můžeme
hlasovat.
Souhlasím však také
s tím, že to je ustanovení, kde musíme
s mimořádnou přísností dbát
na to, aby nemohlo dojít ke zneužití. Já
sám jsem svého času podával návrh
zákona a domníval jsem se, že pro nás
je daleko příznivější německá
právní úprava, protože do určité
míry jsou tyto tradice pro nás blízké.
Pan kolega Výborný
zde předložil určitý návrh. Já
se domnívám - a on to naznačil tuším
už včera pan předkladatel že se chce o
těch věcech poradit, že si je vědom
dosahu a závažnosti toho, co předkládá.
Můj návrh oproti návrhu pana zpravodaje zní
tak, že se vrací
předkladatelům návrh k dopracování,
nikoli tedy zamítnutí. Mám pocit, že
je třeba reflektovat i námitky odborníků,
které tam jsou.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Vyvadilovi. Slovo má pan poslanec Oldřich
Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Pane předsedající,
dámy a pánově, budu mít snadnější
úlohu než jsem původně myslel, protože
většinu věcí řekl již kolega
Výborný i kolega Novák. Proto se zaměřím
jen na jeden zajímavý aspekt tohoto návrhu,
který má vlastně charakter snahy o určitý
politický proces, který mě zaujal a díky
kterému si připadám trochu jako Alenka v
říši divů, jako by se pomalu začalo
zapomínat, co bylo vlastně prvotní příčinou
celého návrhu, celé té myšlenky.
To si ale všichni pamatujeme. Šlo o situaci, která
byla trochu excitována
zejména soudem s panem Opočenským, který
se dostal do zvláštní situace a řešil
to určitým způsobem. V té situaci
sdělovací prostředky, novináři,
masivně tvrdili, že v naprosté většině
případů soudní praxe řeší
případy nutně obrany krajní nouze
v neprospěch napadených.
To byl takový základní pocit, že to
je problém, se kterým se má něco dělat.
Jestli dovolíte, skočím
nyní k jiné věci. Pomohu si jednou povídkou
od Oty Pavla, kde popisuje, jak vlastník rybníku,
který ho chce prodat, předvede rybník zájemci
tak, že ho k rybníku přivede a vhodí
tam pár kousků housky. Hlavu okamžitě
vystrčí jeden velký macek kapr, protože
je tak nacvičený. Prodávající
tvrdí, že takových kaprů je v rybníku
spousta, že se jimi rybník hemží. Na základě
toho rybník pak prodá.
Jaký je potom údiv toho, kdo rybník koupil,
když po výlovu je tam skutečně jen tento
jeden macek.
Tady je podobná situace.
Soudní výroky a především záznamy
ze soudních jednání nejsou stejně
jako v mnoha jiných zemích ani u nás nějakým
paperbackem, který by se po každém soudu vydával
a byl veřejně známý. Je to něco,
co prostě leží v soudních archivech,
a není to novinářům okamžitě
k dispozici, aby si udělali analýzu, v jakém
množství a jak tyto případy kdy dopadly.
Proto, když byla excitována
tato situace ve společnosti, provedli jsme z iniciativy
našeho výboru za zásadní pomoci a vstřícnosti
státního zastupitelstva, Nejvyššího
soudu, Ministerstva spravedlnosti atd. tento výlov tohoto
rybníka, tuto analýzu a ukázalo se, ne že
by tam byl - řekněme - jen
jeden macek, ale že v podstatě jich je tam velmi málo
a že v naprosto drtivé většině
soudní rozhodování je až překvapivě
ve prospěch napadených. To bylo statisticky i přímo
konkrétními popisy, které zabraly mnoho a
mnoho stránek a vytvořily docela zajímavé
čtení, prokázáno na semináři,
který uváděl kolega Výborný.
Já jsem v tu dobu litoval, že se mnohé redakce
nerozhodly k jednomu velmi jednoduchému kroku, který
by jejich náklad zvýšil, že by stejnou
plochu, kterou věnovaly dříve nějakým
- řekněme z mého hlediska
- jednostranným reportážím o tom, jak
je to všechno špatné, kdyby na stejné
ploše jenom otiskly tyto třířádkové
popisy desítek a desítek případů,
kdy soudy rozhodly ve prospěch napadených. Bylo
to čtení velmi čtivé, velmi zajímavé,
náklad by se jim
zvedl a obraz ve společnosti by se v nějakém
způsobu vyrovnal, zejména v tom, že by se odstranil
zbytečný strach, který takto byl občanům
indoktrinován, že se nesmějí bránit.
Naopak, kdyby si to všechno přečetli, tyto
zajímavé příběhy ze života,
viděli by, jak vlastně
mají za sebou podporu orgánů, které
potom rozhodují.
Mne zejména překvapuje,
a v tom vidím urcitý populismus tohoto návrhu
a tohoto postupu na druhou (na prvou by to bylo, když by
to bylo před výlovem rybníka), ale na druhou,
když i po výlovu rybníka někdo znova
chce tvrdit, že rybník je plný mlaskajících
macků, krásných kaprů, kvůli
kterým je potřeba tento krok udělat.
Připojuji se k návrhu
kolegy Výborného na zamítnutí tohoto
návrhu zákona. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Kužílkovi, vidím přihlášku
pana poslance Vyvadila a dávám mu příležitost.
Poté pan poslanec Jaroš.
Poslanec Jiří
Vyvadil: Vážený
pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy
a pánově, patřím k těm, kdo
novináře ani nepodceňuje ani nepřeceňuje.
Mají svůj svět, my máme také
svůj svět a své reality. Přiznávám,
že patřím k těm, kdo tu a tam musí
být přítomen tomu, když je někdo
stíhán v jakési věci a má to
jakýsi výsledek.
Seznámili jsme se zde s dokumenty, které vypracovalo
soudnictví a které vypracovalo
Vrchní státní zastupitelství. Je nepochybné,
že tyto orgány musí vypracovat takové
doklady, takové materiály, které svědčí
o tom, že na tomto poli je všechno v nejlepším
pořádku.
Znovu říkám,
nejde o otázku, která téměř
abstrahuje od nějaké mediální podpory
a buďme dokonce rádi, že teď už v novinách,
ve sdělovacích prostředcích tomu nikdo
pozornost nevěnuje, protože to můžeme
projednat v naprostém poklidu.
Chtěl bych - nevím,
jestli vůbec mohu, jestli mně to jednací
řád dovolí - Tomášovi Svobodovi
poděkovat, že našel odvahu věc nastolit.
Teď už mu nikdo nemůže říkat,
že věc je populistická. Dávno zde již
není případ Opočenského, který
byl zproštěn. Teď je to otázka věcná
a jsem hluboce přesvědčen, že stále
nanejvýš aktuální, protože soudy
jsou samozřejmě perfektní
v tom, že předloží dokonalé doklady,
Vrchní státní zastupitelství je ještě
dokonalejší, ale to nic nemění na tom,
že realita života je jiná a návrh kolegy
Svobody je potřebný, byť - a to musím
říci - ne v té podobě, v jaké
je. Děkuji.
Předseda PSP
Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Vyvadilovi, slovo má pan poslanec Emil Jaroš.
Prosím o přihlášky, chystám se
uzavřít rozpravu po vystoupení poslance Jaroše.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, jistě
všichni reflektujeme to, co tady bylo řečeno,
reflektujeme i určitou závažnost daného
problému, kterou lze nazvat "nutnou obranou".
Pan předkladatel v úvodní
řeči zde vzpomenul jakýsi model, případ
sedmdesátileté stařenky, která překvapila
bytového zloděje a v nutně obraně
jej zastřelila. Alespoň jsem tomu tak porozuměl.
Domnívám se, že i při schválení
této navrhované podoby by tato stařenka byla
pravděpodobně též odsouzena, protože
bytový zloděj šel krást a nešel
ji ohrožovat na zdraví nebo životě, i
když tady bylo řečeno, že by případně
byla už po smrti, kdyby se tímto způsobem nebránila.
Nevím, byl označen za bytového zloděje.
Nechci to dál rozpitvávat.
Napadá mě ovšem
jiná situace, která se udála v Japonsku v
Osace, kde na nástupišti metra byl zastřelen
muž, který si zapálil cigaretu, protože
tam bylo zakázané kouření. Rozlícený
cestující ho zastřelil a já se obávám,
že při platnosti tohoto návrhu zákona
by tento člověk byl pravděpodobně
osvobozen, protože šikovný advokát by
jistě dokázal, podle posledních vědeckých
poznatků, že
byl opravdu ohrožen na zdraví a životě,
když si tento člověk v jeho bezprostřední
blízkosti zapálil.
Domnívám se, že
je nutno opravdu podržet stávající znění,
které umožňuje, aby soud rozhodl a bylo zde
zdůrazněno, že ve většině
případů rozhoduje tak, že rozhoduje
ve prospěch napadeného. Děkuji vám
za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Jarošovi, uzavírám rozpravu, protože
se do ní nikdo nehlásí, a dám hlasovat
o předložených návrzích. Pokud
je to technická poznámka, dám příležitost,
ale rozpravu jsem uzavřel. Předtím jsem vyzýval,
aby se přihlásili ti, kteří chtějí
vystoupit. Jasně jsem uzavřel rozpravu a nepřipustím
další hlasy do rozpravy. To je i pro příště.
Po takové výzvě má každý
příležitost se přihlásit.
Pan poslanec Brožík
má technickou poznámku. Té samozřejmě
příležitost dám.
Poslanec František Brožík:
Paní kolegyně
Mazalová se hlásila a vy jste ji nevyzval. Nejsou
papírové formuláře k přihláškám
do diskuse na stole.
Předseda PSP Milan Uhde:
Budiž. Jestli
jsem přehlédl přihlášku paní
poslankyně Mazalové, je to možné, dám
jí příležitost, ať vystoupí.
Nebudeme z toho dělat zásadní problém.
Prosím, aby se napravil nedostatek, že tu nejsou papírové
formuláře k přihláškám.
Je samozřejmě optimální, když
se přihlásí každý
písemně.
Poslankyně Gerta Mazalová:
Budu velice stručná.
Skutečně jsem se hlásila delší
dobu, ale asi v rohu, v koutku, na mě není vidět.
Sedím tam tak skromně.
K tomu, co zde bylo řečeno,
jsem chtěla říci, že návrh tohoto
zákona nebyl vypracován pouze z podnětu novinářů,
ale také pod silným tlakem veřejnosti, jak
všichni víme. Pod tlakem mnoha petic a žádostí
a podle mého názoru a názoru jiných
i podepsaných poslanců pod tímto návrhem
zákona, stávající znění
je nedostatečné. Řekla bych, že nejde
jenom o případ
stařenky, která zde byla zmiňována,
ale jde o další případy slabších
občanů, žen, dětí, důchodců,
kteří jsou napadáni apod.
Chtěla jsem jenom podotknout
velice krátce, že v případě pana
Opočenského Vrchní soud rozhodl jistě
spravedlivě a já jsem ráda, že spravedlivě,
protože v opačném případě
by došlo k dalšímu a mnohem většímu
morálnímu rozkladu společnosti formou rozšířené
kriminality.
Trestné činy za
přítomnosti svědků se množí,
ale nikdo nezasáhne v případech okradení,
přepadení, znásilnění za bílého
dne a podobně. Byla zde řečena nějaká
statistika. Statistika ale nehovoří o nehlášených
případech. Věřím, že když
zůstane tato doba bez ošetření zákonnou
normou, bude docházet běžně k tomu,
že nikdo nebude vystupovat, nikdo nezasáhne na ochranu
slabších, těch
napadených, protože nikdo nebude riskovat to, co prožil
sochař Opočenský. To znamená tři
roky vyšetřování, tři roky výhrůžek
a tři roky nervů. Útočník je
ve výhodě.
Útočník volí
místo, čas, předem se připravuje,
vybírá si zbraň, způsob zda přepadne
zezadu, který den. Má výhodu momentálního
překvapení. Ale ten, který je napadaný,
nemá výhody naprosto žádné.
K tomu, že se říká,
že obránce reaguje emotivně, je to proto, že
jinak se bránit neumí. Nemám nic proti tomu,
aby pan kolega Kužílek byl tím kaprem
v rybníce, který je sám. Prosím, ale
já tím kaprem být odmítám.
Předseda PSP Milan Uhde:
V této chvíli
je rozprava uzavřena. Doufám, že už nikdo
není tímto mým oznámením přiveden
do rozpaků.
Byly podány dva návrhy.
V souladu s § 72 jednacího řádu a s
§ 90 jednacího řádu dám nejdříve
hlasovat o návrhu, který byl předložen
jako první, to jest návrh poslance Miloslava Výborného,
aby byl návrh zamítnut, k témuž návrhu
se souhlasně vyjádřil další diskutující
pan poslanec a ministr Jiří Novák.
Odhlašuji vás a prosím,
abyste se znovu zaregistrovali. Hlasujeme v 54. hlasování
o návrhu, aby předložený návrh
poslanců Svobody a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon
c. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění
pozdějších předpisů sněmovní
tisk 1894, byl zamítnut.
Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
V 54. hlasování
ze 123 přítomných bylo 53 pro, 60 proti.
Návrh nebyl přijat.
Jako další předložil
pan poslanec Jiří Vyvadil návrh, aby sněmovna
vrátila předložený návrh navrhovateli
k dopracování. Je to rovněž v souladu
s § 90 jednacího řádu, odst. 2. Dávám
o tomto návrhu hlasovat v 55. hlasování na
této schůzi.
Kdo jej podporujete, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu?
55. hlasování skončilo.
Ze 126 přítomných bylo 108 pro, 11 proti.
Návrh byl přijat.
Děkuji panu poslanci Svobodovi
i panu poslanci Výbornému. Pan poslanec Výborný
se hlásí ještě s technickou poznámkou.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane
předsedo, dámy a pánové, prosím,
aby to, co řeknu, nebylo bráno jako námitka
proti výsledkům hlasování nebo jako
procedurální návrh. Já jsem sice nespokojen
s výsledkem hlasování, ale to je život,
že člověk někdy prohraje.
Myslím, že si musíme
pro příště vyjasnit jasnou proceduru,
jak v těchto případech hlasovat, v jakém
pořadí. Včera jsme projednávali jeden
návrh zákona v prvém čtení
a hlasovali jsme nejprve o návrhu na vrácení
předkladatelům a teprve potom o zamítnutí,
dnes to bylo obráceně. Myslím, že praxe
musí být stejná,
vyjasnit si jednací řád. Podle mého
mínění by měl předseda na poradě
s místopředsedy si to vyjasnit, abychom pak nemuseli
být znepokojeni.
Předseda PSP Milan Uhde:
To si vyjasníme.
V této chvíli vyhlašuji přestávku
na oběd. Je 13.06 hod., budeme pokračovat ve 14.15
hod., přičemž organizační výbor
se nekoná.Věc se bude řešit jinak.
(Schůze přerušena
v 13.06 hodin.)
(Schůze opět zahájena
ve 14.12 hodin.)
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Váženě
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, pokračujeme v jednání dalším
bodem
Jedná se o sněmovní
tisk 1904 a jde o první čtení.
Návrh jste obdrželi
jako sněmovní tisk 1904, a stanovisko vlády
k němu jako sněmovní tisk 1904/1.
Návrh uvede zástupce
navrhovatele poslanec Jan Kryčer, kterému dávám
slovo.
Poslanec Jan Kryčer:
Pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, dovolte abych odůvodnil a současně
předložil návrh poslanecké skupiny,
kterou mám čest zastupovat - týká
se vydání zákona o omezení výdajů
na propagaci politických stran a politických hnutí
před volbami do Poslanecké sněmovny.
Váženě kolegyně,
vážení kolegové, vnímám
toto téma jako vysoce ožehavé, nicméně
vysoce aktuální a vycházející
z reálného vztahu politických stran ke své
politické činnosti a svému financování.
V této souvislosti si dovolím
zmínit několik skutečností, zcela
objektivních, které jsou známy širšímu
publiku a tím pádem nejsou neznámy vám,
poslancům. Jedná se o skutečnost, že
většina politických subjektů je zadlužena
více či méně, mnohé strany
spíše více než méně, dokonce
tak, že kdyby měly splatit své dluhy, tak se
velmi obtížně budou moci účastnit
volebního klání.
Toto byl jeden z důvodů,
který vedl skupinu poslanců, aby iniciovala návrh
tohoto zákona, který je vážně
míněnou snahou učinit volební klání
srozumitelnější, méně nákladné,
ale hlavně takové, které by zabránilo
účasti podnikatelských subjektů a
participování těchto subjektů na politickém
dění v naší republice.
Jedná se především
o to, že pokud uvažujeme, že podnikatelské
subjekty mohou být dárci větších
či menších finančních částek,
potom je zcela pochopitelné a logické, že takovéto
dary nejsou dávány jen tak, z pouhé náchylnosti,
z pouhých sympatií k té či oné
politické straně, ale bývají - a já
to chápu, že tomu tak je, nic méně to
nepodporuji - svázány s různými podmínkami
a výhodami, které naopak tyto podnikatelské
subjekty požadují po tom, komu peníze darovaly.
Podíváme-li se tedy
na politické spektrum, je možno konstatovat, že
otázka dluhů není jen výsadou stran
vládní koalice, ale je jistou výsadou i stran
opozičních. Částky, o které
se jedná nebudu jmenovat, protože je všichni
znáte a domnívám se tedy, že tyto politické
strany by měly mít zájem na tom, aby výdaje,
spojené s volební kampaní byly takové,
aby nemusely sáhnout hlouběji do své kapsy
a aby naopak mohly velmi účelně hospodařit
s těmi penězi, které mají k dispozici.
Logiku věci vidím
v tom, že jednak budou moci vést volební kampaň
tak, aby byla srovnatelná s ostatními politickými
subjekty, že tyto náklady budou věcně
srozumitelné a jasně předloženy široké
veřejnosti, což v podstatě umožní,
aby nebylo pochybností o tom, jakým způsobem
byly sehnány a získány
prostředky na volební kampaň a zda-li získávání
takovýchto zdrojů není spojeno s jistou formou
korupce.
Úmyslně používám
tohoto slova, neboť se domnívám, že pokud
podnikatelský subjekt daruje politické straně
finanční prostředky, něco za to požaduje,
tak se jedná o jistý druh korupce. A tomuto způsobu
bychom se všichni měli nepochybně vyhnout.
Z tohoto důvodu se domnívám,
že takovýto zákon je žádoucí.
V této souvislosti podotýkám a upozorňuji
své vážené kolegy a kolegyně,
že takovýto zákon je obvyklý v celé
řadě zemí Evropské unie, že jsou
různé formy tohoto zákona, nicméně,
ačkoliv specifika jsou různá, takovýto
zákon by měl existovat i u nás. Netvrdím
pak, že strop, který navrhuji v tomto zákonu,
je stropem absolutním, definitivním a neměnným.
Jedná se pouze o návrh, který v rámci
následných čtení může
být změněn, a to tak, aby dosáhl širokého
consensu v Poslanecké sněmovně. Tolik tedy
úvodem, děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kryčerovi za odůvodnění
návrhu a konstatuji, že organizační
výbor určil zpravodajem pro první čtení
pana poslance Marka Bendu. Žádám ho, aby se
ujal slova.
Poslanec Marek Benda: Vážený
pane předsedo, vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, návrh pánů
poslanců Kryčera a dalších na vydání
zákona o omezení výdajů na propagaci
politických stran a politických hnutí před
volbami do Poslanecké sněmovny projednala vláda
na svém zasedání a vyjádřila
s tímto návrhem nesouhlas. Všichni usnesení
vlády máte k dispozici.
Jako zpravodaj bych chtěl
uvést snad tolik:
Věc financování
politických stran, financování jejich politické
kampaně je široce diskutována jak u nás,
tak v řadě zemí světa a všude
je to problém. Na druhou stranu se domnívám,
že návrh zákona tak, jak je nám předložen,
nemůžeme projednat a nemůžeme schválit,
protože některé principy, které jsou
tam obsaženy, jsme již široce diskutovali, když
se jednalo o ústavě, později když se
jednalo o zákoně o politických stranách
a ten názor, který byl přijat, byl jiný.
Bylo doporučeno, a bylo to většinové
stanovisko sněmovny, aby
nebyly omezovány výdaje na volební kampaň.
Kromě tohoto konstatování,
že tato sněmovna nikdy nesouhlasila s omezováním
výdajů na volební kampaň, a kromě
toho, že kontrola takových výdajů je
nesmírně obtížná, si dovoluji
upozornit ještě na jedno rozhodnutí, které
samozřejmě navrhovatelé nemohli vědět
v okamžiku, kdy návrh zákona předkládali,
neboť přišlo později, ale které,
myslím, že by mělo naše rozhodnutí
také ovlivňovat, a to je rozhodnutí Ústavního
soudu k zákonu o politických stranách,
kde Ústavní soud konstatoval, že není
vhodné, aby orgány státní správy,
v tomto případě Nejvyšší
kontrolní úřad, zde je dokonce navrhováno
Ministerstvo financí, měly možnost kontroly
nestátního subjektu, kterým jsou politické
strany a kontroly jeho
hospodaření.
Ze všech těchto důvodů
se domnívám, že by bylo lépe, abychom
návrh zákona pánů poslanců
Kryčera a dalších neprojednávali a zřejmě
v tuto chvíli zamítli, i když nepopírám,
že můžeme i do budoucna uvažovat o tom,
jak zprůhlednit náklady na politickou kampaň
nebo na předvolební kampaň politických
stran. Snad jsme již poměrně detailně
zprůhlednili náklady na fungování
politických stran. Věci kampaně nejsou ještě
zcela ošetřeny. Domnívám se, že
to je problém, o kterém bychom se měli bavit.
Různé státy
světa to řeší různě, ale
obávám se, že toto řešení,
které je zde navrhováno, je v některých
věcech nedostatečné a v některých
věcech jde za rámec vůle této sněmovny
i Ústavního soudu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
zpravodaji Marku Bendovi a otevírám obecnou rozpravu.
Do rozpravy se přihlásili tito poslanci: pan poslanec
Frank, Hirš a Řezníček. V tomto pořadí
jim udělím slovo. Jako první vystoupí
pan poslanec Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane
předsedo, pane předsedající, kolegyně
a kolegové, myslím si, že úsilí
o reálné zrovnoprávnění politických
stran a hnutí v masových médiích,
která drží monopol informace vůči
veřejnosti, je velmi záslužné.
Chci vyjádřit tyto
složité záležitosti v zákoně
a upravit je tak, aby realizací právní normy
nedocházelo ke kolizím. Jsem si vědom toho,
že to je nesmírně náročné.
Návrh zákona předložený
skupinou poslanců sněmovny Parlamentu České
republiky měl výše uvedené řešit
a dovolím si tvrdit, že zaslouží z tohoto
pohledu jistého ocenění. Jeho nedostatkem
však je jednostranná orientace na ekonomické,
tedy na finanční sankce jako výlučný
nástroj regulace uvedené oblasti společenských
vztahů.
Přestože v České
republice zatím dominuje trh a řekl bych i politická
vůle jako určující nástroj
regulace, že i když existují komerční
fungující sdělovací prostředky,
nelze k regulaci informační soustavy přistupovat
jen pouze z roviny ekonomických, finančních
sankcí, byť zákonem vymezených a ohraničených.
Zákon, pokud má
zajišťovat rovnoprávnost přístupu
politických stran do sdělovacích prostředků
a zrovnoprávnění informací o politických
stranách, včetně jejich objektivnosti, by
měl postihnout celou oblast poněkud šířeji.
Domnívám se, že do zákona by měla
být kromě jiného zařazena, promiňte
mi ten výraz, administrativní
ustanovení o povinnosti periodického tisku, veřejnoprávní
komerční televize ve zpravodajských relacích,
a to podávat bezplatně a objektivně informace
o každé politické straně zastoupené
v parlamentu, ale i o těch, které zastoupeny
nejsou, ale jsou politicky výrazně relevantní,
a to v zákonem stanovené minutáži.
Dále se domnívám,
že by mohl návrh zákona obsahovat i povinnost,
aby v radě, ať už pro televizi či rozhlas,
byly zastoupeny rovněž všechny politické
strany, a to jak zastoupené v parlamentu, tak i významné
politické strany mimoparlamentní, a nebo aby ve
vazbě na jiné obecně závazné
předpisy byla tato skutečnost zabezpečena.
Nicméně se domnívám,
že i přes tyto skutečnosti je potřeba,
opakuji to znovu, ocenit snahu předkladatelů. Osobně
podporuji myšlenku postoupit návrh zákona k
dalšímu projednávání. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Frankovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec
Hirš. Připraví se pan poslanec Řezníček.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych vyslovil zásadní nesouhlas s předloženým
návrhem zákona. Kolega Kryčer ho sice motivoval
tím, že jsou strany vesměs, jestli to říkám
přesně, zadlužené. Já tvrdím,
že po sloučení l-SNS se Svobodnými demokraty
jsou všechny zadluženě.
Ale, o co mi jde? Jde mi o to,
že nelze zákonem předepisovat někomu,
kolik má utratit, nebo nemá utratit peněz.
To bychom se ocitli ve zcela jiném systému. Jde
mně o to, že třeba vysílací časy
jsou upraveny; tady je rovnost, ale pokud někdo chce vyložit
peníze, tak mu nemůže nikdo diktovat, kolik
má vyložit. To prostě nejde.
Jestliže má někdo
obavy z toho, že bude korupce a další trestné
činy, abych to tak vyjádřil, od toho jsou
kontrolní orgány, aby to kontrolovaly.
Podávám návrh,
aby sněmovna zamítla tento návrh již
v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Hiršovi. Prosím, aby se slova ujal jako
poslední z písemně přihlášených,
pan poslanec Řezníček.
Poslanec Miroslav Řezníček:
Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
moderní politické strany jsou de facto řízeny
jako rnarketingové podniky. Nelze pochybovat o tom, že
na české politické scéně se
jedná o většinu takových stran. Rovněž
lze hovořit o konkurenčním prostředí,
ovšem má název: politická
soutěž o voliče. K tomu patří
i volební kampaň pomocí reklamy.
Je ovšem možné,
pane předsedající, že Kryčerova
strana zůstala věrna plánovanému hospodářství,
kde se s reklamou nepočítá.
Proto navrhuji tento návrh
zákona zamítnout. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Řezníčkovi. Konstatuji, že
jsem ukončil rozpravu. Pan poslanec Kryčer může
ještě vystoupit.