Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slyšeli jste třetí část, třetí návrh. Pan poslanec Výborný se hlásí s technickou poznámkou.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, předesílám, že jsem spíš odpůrcem než přítelem doprovodných usnesení, a to zejména tam, kde se Poslanecká sněmovna snaží jednat podle moci exekutivní a obrací se na vládu. Podotýkám však, že to by bylo až předmětem rozpravy k navrženému doprovodnému usnesení, avšak tato rozprava zahájena být podle mého mínění nemůže, a to z toho prostého důvodu, že 2. i 3. čtení návrhu zákona o státním rozpočtu včetně možných doprovodných usnesení už proběhlo a je mi líto, že ten, kdo chtěl - zřejmě to byli někteří členové branného a bezpečnostního výboru rozšířit projednávání tohoto bodu pořadu o další části, tak neučinil. Teď už to prostě učinit nemůže. Nedá se nic dělat. Může to učinit jen za předpokladu, že navrhne nový bod pořadu této schůze.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já pro uklidnění poprosím pana kolegu Ježka o stanovisko, neboť zde bylo panem kolegou Fejfarem řečeno, že to měla být součást projednávání tohoto bodu.

Poslanec Tomáš Ježek: pane předsedo, já bych zde, v tomto bodě prosil procedurální fundamentalisty o toleranci, protože je to vlastně poprvé, co projednáváme státní rozpočet podle nového jednacího řádu. Rozpočtový výbor byl skutečně s tímto usnesením branného a bezpečnostního výboru seznámen, leč netroufal si vůbec pomyslet na vrtule k Migům a podobné věci, takže necítil se práv, takže jsme se k tomu nevyjadřovali. Myslím si, že návrh pana kolegy Fejfara je zcela legitimní a mělo by se o něm hlasovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Za prvé to není návrh můj, ale branného a bezpečnostního výboru a já bych poprosil - protože jsem to uvedl a čekal jsem ty námitky a přesně jsem věděl odkaď zazní - já bych poprosil v tomto podle mého názoru sporu o výklad jednacího řádu, aby to sněmovna rozhodla hlasováním, jestli tento bod zařadit nebo ne. Potom bych se musel zařídit podle toho. Ale žádám sněmovnu o shovívavost a o hlasování o výkladu tohoto.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, to je jiná věc, já se omlouvám panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi, který požádal o slovo a mezi touto procedurou dává interview, takže doufám, že pak mu umožníme vystoupit ještě k bodu, který byl ukončen. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu, pan kolega Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, já se omlouvám, ale myslím, že by tady měla padnout jedna informace, na kterou jsme asi všichni pozapomněli. Jestli si dobře vzpomínám, tak na začátku projednáváni rozpočtu minulý týden vystoupil předseda branného a bezpečnostního výboru - přesně na tuto záležitost se ptal a bylo mu odpovězeno, že to bude tak vnímáno, jak o tom dnes hovoří místopředseda výboru Fejfar. Takže mám pocit, že to ve stenu by mělo být velice jednoduché dohledat a minimálně před hlasováním, pokud se o tom hlasovat bude, bychom si asi tuto informaci měli připomenout.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, pan kolega Severa.

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, já chci upřesnit, že je pravda, že pan předseda Šuman vystoupil, ale vystoupil k usnesení, které přijal branný a bezpečnostní výbor den před projednáváním rozpočtu, tzn. k těm záležitostem snížení o 2,5%. A nepřijali jsme usnesení minulý den nebo ten den předtím, žádné jiné než k tomu projednávání o 2,5% snížení. To, co bylo součástí společné zprávy jsme všichni věděli. Pan předseda Šuman potom vystoupil ještě 2x a toto usnesení neopakoval. Takže já si myslím, že v tuto chvíli je to procedurálně jasné. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, je zde několik technických poznámek. Já vás vyvolám. Hodlám bez rozpravy nechat hlasovat o procedurálním návrhu. Prosím pěkně, zvažte tedy ty technické poznámky. Pan kolega Vačkář s technickou poznámkou a pak pan kolega Páv.

Poslanec Jiří Vačkář: Dovolte mi pouze krátký vstup. Zcela jednoznačně se o této věci v rozpočtovém výboru nehlasovalo. Tím pádem se to nestalo součástí usnesení. Jen na to upozorňuji, nechci zdržovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Páv.

Poslanec Tomáš Páv: Pane předsedající, páni kolegové. Mám názor opačný, neboť se domnívám, že tento návrh je zařazen v tom, co dneska projednáváme a o čem hlasujeme, jako bod 2., na stránce nadepsané Jiné návrhy přednesené ve druhém čtení návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1996. Takže jestliže jsme o tom nehlasovali, stalo se tak omylem a myslím, že je zcela právoplatné, abychom o tom hlasovali.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, protože jsme nyní dostali informaci o tom, že usnesení č. 333 není komplexním usnesením, které zde bylo předneseno, doporučuji, abychom přijali návrh kolegy Fejfara a o něm hlasovali, t.j. o rozšíření programu o nový bod. Pan kolega Fejfar s technickou poznámkou.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, prosím vás, aby nedošlo k sebemenšímu náznaku manipulace, já jsem tady jasně řekl, že nežádám rozšíření o nový bod, protože jsem si velmi dobře vědom toho, co je v jednacím řádu napsáno o tom, když sněmovna hlasuje o tom, že rozšiřuje o nový bod. Já jsem žádal o to, aby sněmovna rozhodla o výkladu jednacího řádu v tom smyslu, aby o tom usnesení, které jsem přečetl, bylo hlasováno jako o dalším k těm dvěma, která už byla přijata. Říkám to myslím naprosto zřetelně, co žádám - aby sněmovna rozhodla o výkladu tohoto pravidla. Nežádám tedy o zařazení nového bodu, protože jsem si vědom, co by to znamenalo.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Takže nyní prosím o malé strpení. Dámy a pánové, dovolte mi, než společný zpravodaj se poradí nad tímto problémem, abych předal slovo místopředsedovi vlády a ministru financí panu Ivanu Kočárníkovi, který požádal o slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já už doufám žádnou rozpravu dnes neotevřu. Chtěl jsem vám všem jen poděkovat za to, že státní rozpočet na rok 1996 je schválen. Myslím, že je to významné pro Českou republiku, myslím, že je to i významný signál do světa, že jsme stabilizovanou zemí, která zachází odpovědně se svými veřejnými financemi, že máme další vyrovnaný rozpočet a já vám za to všem děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Takže nyní poprosím pana kolegu Ježka.

Poslanec Tomáš Ježek: Pane místopředsedo, doporučuji vyhovět výkladu nebo žádosti pana kolegy Fejfara, prostě zařadit jeho návrh usnesení jako další bod doprovodných usnesení, bez dalšího.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Wagner se hlásí s technickou poznámkou.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, když se stane chyba, může se opravit nebo nemusí. Ale ta benevolence musí být v souladu se zákonem o jednacím řádu. Toto by nebylo v souladu se zákonem. Nezbývá nic jiného, když chceme postupovat podle zákona, než abychom podle příslušné procedury - bude-li k tomu dostatečná vůle - navrhli nový bod pořadu. Jinak se vytvoří precedens, po kterém může každý z nás, kdo má oporu v tom, co řekl v rozpravě k rozpočtu, vytáhnout jeden návrh po druhém a nikdy to neskončí a budeme přijímat další a další doprovodná usnesení.

Jinak bych si dovolil upozornit na to, že žádné usnesení této sněmovny, jen zákon, nic jiného, vládu a ministry zavazuje. Takže v podstatě máme rozpravu bez rozpravy, procedurálně a o ničem. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S technickou poznámkou se hlásí dále pan kolega Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Fejfar se opět chystá vystoupit. Já jsem o tom velmi přemýšlel. My jsme nedostali to 333 nebo 133, teď nevím to číslo. To není věc, která se týká této materie, jestli si dobře vzpomínám. To, co máme uvedeno v sumáři, na co odkazoval pan kolega Páv, tak to není toto usnesení. Je to tak? Já jsem se domníval, že to tak je a přimlouval jsem se za to, abychom hlasovali o dalším bodu doprovodného usnesení. Pokud ale v rámci projednávání rozpočtu jsme nedostali ten podklad, tu informaci, to usnesení a není to součástí těch materiálů, pak se velmi omlouvám, ale považuji za čistší rozhodnout případně o zařazení dalšího bodu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pan kolega Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Zkusím to ještě jednou a pak se vzdám. Ukážu vám usnesení branně bezpečnostního výboru, z něhož jsem přečetl jen část. První část doporučuje rozpočtovému výboru, aby předložil Poslanecké sněmovně rozpočtovou kapitolu ministerstva obrany v nezměněné poloze. Ve druhé části usnesení doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala následující usnesení, které jsem četl, a ve třetí pověřuje zpravodaje výboru atd.

Protože jsme se domnívali, že když toto oficiální usnesení, nikoli moje - pořád se zde hovoří o mém návrhu - ale výboru doručíme rozpočtovému výboru, tak zároveň rozpočtový výbor na základě toho, co je tam napsáno, předá tu věc do sněmovny a automaticky se to stane návrhem na usnesení. Jestliže se tak nestalo a ne naší vinou, tak já zde prosím, aby v tomto případě o tom bylo hlasováno. Není to návrh jednoho poslance, je to návrh branně bezpečnostního výboru.

Prosím, aby o proceduře hlasovala sněmovna, jestli je možné toto přijmout nebo ne. Pokud sněmovna hlasováním řekne, co říkal teď kolega Wagner, že by to nebylo podle zákona a nebylo to čisté, tak navrhuji, aby byl zařazen nový bod. Potom budu reagovat na to, co se bude dít dál. Prosím, aby to takto jednoduše bylo uděláno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Moc prosím o podporu tohoto návrhu, abychom se dostali z procedurální slepé uličky. Jen prosím, abyste se znovu zaregistrovali, budeme hlasovat o tomto návrhu. (Hluk v sále.) Prosím o klid.

Zahájil jsem 151. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 75, proti 50 poslanců.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Fejfara o zařazení nového bodu. Hlásí se s technickou poznámkou pan kolega Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, rozumím tomu tak, že se chystáte dát hlasovat o návrhu pana poslance Fejfara doplnit schválený pořad 37. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o projednání návrhu usnesení Poslanecké sněmovny, kde je doporučení branně bezpečnostního výboru.

Konstatuji, že podle § 54 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny návrh na doplnění schváleného pořadu schůze sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitky nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců. Konstatuji, že 20 poslanců, z nichž jmenuji poslance Honajzera, Výborného a další, tuto námitku podávají.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Není o čem jednat. Prosím, pan poslanec Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážené kolegyně a kolegové, teď totiž jste se dověděli, oč v tomto výboru šlo. Já uznávám, že jednací řád platí tak, jak platí, 20 poslanců - a věřím, že by se jich našlo víc, protože pan poslanec Honajzer je jen jeden, ten zbytek je z jiného poslaneckého klubu - by tento návrh znemožnilo projednávat.

Proto tady do stenozáznamu před vámi všemi prosím, aby organizační výbor zařadil na příští schůzi, která se bude odehrávat příští týden, tento bod, tzn. návrh usnesení branně bezpečnostního výboru na jednání sněmovny. Obrázek o tom ostatním si jistě uděláte jak vy, tak novináři sami. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dámy a pánové, chystám se k tomu, abych vás požádal o souhlas s tím, že bychom projednali ještě čtyři body podle schváleného programu. Technicky se hlásí pan kolega Kolář.

Poslanec Robert Kolář: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte jen technicky. Při hlasování o státním rozpočtu jsem hlasoval pro návrh státního rozpočtu a z výpisu z počítače jsem se dověděl, že tam nejsem uveden jako ten, kdo hlasoval pro. Čili jen pro steno, že jsem jen z poslanců, kteří hlasovali pro návrh státního rozpočtu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec Špaček se hlásí.

Poslanec Radim Špaček: Já jsem se hlásil ještě k předchozímu polobodu ohledné usnesení branného a bezpečnostního výboru.

Dámy a pánové, pokud se nemýlím, tak jsme dnes zaznamenali poprvé případ, kdy byl vznesen návrh na zařazení bodu a byla proti němu vznesena námitka. Domnívám se, že v případě, že se jedná o první případ tohoto druhu, měli bychom se pokusit o nastavení jakési normy.

Podle mého názoru nestačí, aby ten, kdo namítá, řekl, že já a ten a ten namítáme, a tím to bylo hotovo. Myslím, že předsedající by v tu chvíli měl požádat všechny, kteří namítají, aby povstali, a tím se jasně ukáže, kolik jich je. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pro korektnost prosím, aby povstali ti poslanci, kteří odmítli. (Nikdo nevstává, hluk v sále.) Návrh byl zřetelný. Byl zde návrh pana poslance Špačka. Rozumím tomu tak, aby pro korektnost námitky bylo zřetelné, kteří poslanci se k této námitce připojují. Je několik možností. Prosím pana kolegu Výborného, aby 20 jmen přečetl.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, mám samozřejmě pocit, že jde více o novináře než o nás, jak bylo řečeno. Ta jména rád přečtu. Mám je se všemi podpisy a mohu je odevzdat předsedajícímu. Jsou možné rozličné procedury. Podotýkám, že usnesení se vracelo na vládu a nebyla k tomu vedena rozprava, což mě vedlo k tomu, že bez rozpravy přijímat takové usnesení, které vládě doporučuje tak závažné věci, a bez přítomnosti pana premiéra, považuji za nerozumné.

K námitce se podpisem připojili poslanci: Výborný, Honajzer, Kasal. Kozák, Janeček, Tollner, Decker, Lukáš, Uřičář, Pavela, Motyčka, Karas, Vraný, Zahradníček, Bělehrádek, Šafařík, Severa, Kubiš, Nováková, Vačkář.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dámy a pánové, přistoupíme k projednávání bodu

Vládní návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1932, uvede z pověření vlády ministr životního prostředí pan František Benda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci! (Hluk v sále, předsedající vyzývá ke klidu.) Dovoluji si vám předložit k prvnímu čtení vládní návrh zákona na vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, který je vyhlašován na nejcennější území Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.

Předkládaný návrh zákona právně vychází ze zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje jednotlivé kategorie chráněných území, počínaje významnými krajinnými prvky a maloplošnými zvláště chráněnými územími, jejichž smyslem je zachovat biologickou infrastrukturu hospodářsky využívané krajiny.

Rozlišuje dále dva druhy území, která si zasluhují velkoplošnou ochranu, a to chráněné krajinné oblasti a národní parky.

Chráněné krajinné oblasti jsou vyhlašovány pro svůj charakter harmonicky uspořádané krajiny s významným podílem přirozených ekosystémů chráněných území, jejichž existence je často spjata s dlouholetým tradičním obhospodařováním, a pro ochranu zachovalých souborů venkovské architektury, památek a historicky dochovaného rázu krajiny. Jsou to území vhodná pro rekreační využívání a rozvoj činností vycházejících z přirozeného potenciálu tohoto území.

Národní parky na rozdíl od chráněných krajinných oblastí představují území s mimořádnými přírodními hodnotami, jedinečnými v evropském i světovém kontextu. Dochovaly se v důsledku výjimečně nepříznivých přírodních a společenských podmínek, které neumožňovaly většinou možnost osídlení. Tyto přírodní hodnoty dnes reprezentují unikátní soubor ekosystémů, zajišťující v rámci biosférických rezervací UNESCO kostru ekologické rovnováhy.

Režim národních parků se výrazně odlišuje od chráněných krajinných oblastí (CHKO), přičemž důraz je kladen na zachování těchto výjimečných hodnot a postupnou přeměnu pozměněných území k původnímu přirozenému charakteru. V České republice existují dosud tři národní parky, které byly zřizovány v rozdílném společenském klimatu. Zatímco Národní park Krkonoše vznikl v r. 1963 a jeho ochrana byla spíše proklamativní, Národní park Šumava a Národní park Podyjí byly vyhlášeny v r. 1991.

Dnes je předkládám návrh na zřízení národního parku, který poprvé vychází z koncepce dané zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tato koncepce předpokládá tvořivou ochranu přírody v nekonzervačním pojetí, jejímž cílem je zajistit ekologickou rovnováhu celé krajiny a přitom účinně využívat diverzifikace vlastnických vztahů a odpovědnosti vlastníků za stav přírody a krajiny.

Pro své přírodní hodnoty je celé území Českého Švýcarska (nebo Labských pískovců) chráněno na obou stranách státní hranice, na saské straně od r. 1956 jako Chráněné krajinné území (obdoba našich chráněných krajinných oblasti) a od r. 1990 jako Národní park Saské Švýcarsko. Na české straně od r. 1972 je Chráněná krajinná oblast Labské Pískovce.

Návrh vznikl v době vyhlášení Národního parku Saské Švýcarsko v r. 1990 ve Spolkové republice Německo - Sasku, a byl podpořen dohodou ministrů životního prostředí obou zemi.

Jedná se o rozlehlé území pískovcových skalních měst, kaňonů, roklí, stěn a věží s nejrůznějšími mikrotvary, rozkládající se na hranicích mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko, které patří po stránce geomorfologické k nejcennějším oblastem v České republice a je jediným uceleným komplexem tohoto druhu v České republice.

Územní rozloha národního parku byla vymezena na základě těchto mezinárodních kritérií:

1. Bylo vyčleněno nejcennější příhraniční území v rámci chráněné krajinné oblasti, nedotčené podnikatelskými ani jinými aktivitami.

2. Území je z 96% zalesněné, s druhovou skladbou blízkou přirozeným ekosystémům, jen výjimečně imisně narušené, v nepřístupných terénech s výraznými skalními útvary.

3. Návrh vytváří vyvážený poměr mezi národním parkem a chráněnou krajinnou oblastí, což je zárukou, že území zůstane zachováno i nadále v současném stavu. Chráněná krajinná oblast vytváří ochranné pásmo, ve kterém bude rozvíjeno rekreační využívání a šetrná hospodářská činnost, umožňující rozvoj sídelní struktury.

4. Drobná, přírodně cenná území mimo Národní park zůstávají chráněná jako první zóna chráněné krajinné oblasti národní přírodní rezervace či národní přírodní památky, tedy s největším stupněm ochrany maloplošných území, tak jako je tomu až dosud.

Navrhovaná právní úprava není rozsáhlá. Obsahuje ochranné podmínky, stanovuje kritéria pro členění území Národního parku České Švýcarsko do zón ochrany přírody, zásady péče o les, myslivosti a rybářství. Návrhem se též zřizuje správa Národního parku České Švýcarsko jako orgán státní správy ochrany přírody na území Národního parku.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, věřím, že návrh v předložené podobě podpoříte a schválíte, neboť představuje vyvážené řešení, řešení, kde je vyvážen veřejný zájem na ochranu unikátních přírodních fenoménů a nutnost rozvoje hospodářsky zaostalého území.

Děkuji zatím za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení poslance Radima Špačka, kterého žádám, aby se ujal slova.

Poslanec Radim Špaček: Děkuji, pane předsedající.

"Severovýchodně od Děčína a České Kamenice, severně od čedičového středohoří prostírá se tabulovitá skalnatá vysočina, mírně zvlněná planina, rozbrázděná hlubokými údolími říček a potoků, jest vcelku stupňovitě rozčleněná, hřebeny její vybíhají v kupy vyvřelých vrchů. Příkré pískovcové stěny k Labi a České Kamenici spadající vystupují ze široké údolní nížiny Labské a jsou složeny z pískovců hrubšího zrna. Pískový masiv charakterizován jest vysokými stupňovitě vystupujícími stěnami, jež jsou se četnými kolmými trhlinami ve velké krychlové balvany, jednotlivé bloky a osamělé sloupy zvané svědci rozčleněny a místy v značném počtu v skalní města seskupeny, lemují hluboká zarytá údolí a okolí dodávají krajině romantického rázu a mají v republice analogie pouze na Turnovsku a ve skalách Adršbašských."

Dámy a pánové, citoval jsem z nálezu a posudku konservatora Rudolfa Maximoviče, který byl učiněn v roce 1923, tedy v době, kdy se uvažovalo o tom, že území známé jako České Švýcarsko bude předmětem vyššího stupně ochrany, než tehdy bylo zvykem. Dnes zahajujeme proces, kdy tomuto území bychom měli poskytnout nejvyšší stupeň ochrany velkoplošného území podle našeho právního řádu, to je statut národního parku.

Chtěl bych připomenout závěr minulého období České národní rady, která moudře rozhodla o tom, že vyhlášení národního parku musí být učiněno zákonem - zajisté proto, že národní parky by měly být územími zcela v národním zájmu, jednak ale na druhé straně také proto, že vyhlášení národního parku s sebou nese i určitá omezení běžné činnosti občanů, a proto by mělo takovéto omezení podlehnout schválení voleného sboru.

Poslanecká sněmovna by při projednávání tohoto návrhu měla především zkoumat, zda navrhované území odpovídá kritériím, která stanovuje zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně pak § 15, který hovoří o národních parcích. Tato kritéria jsou čtyři zhruba, ne, přesně. Za prvé se má jednat o území rozsáhlé. Domnívám se, že je to na první pohled zřejmě, že navrhované území je rozsáhlé dostatečně, protože se jedná řádově o tisíce hektarů, takže tomuto kritériu můžeme již v prvním čtení - domnívám se - říci ano.

Za druhé by se mělo jednat o území, které je jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Tady si řekněme upřímně, že zde, v Čechách, České republice by se na první pohled mohlo zdát, že pískovcová skalní města a lesoskalní komplexy nejsou venkoncem nic až tak jedinečného, protože máme již zmíněné Adržbašsko-teplické skály, máme Český ráj. Ale při pohledu z trochu větší dálky, při pohledu v rámci Evropy vidíme, že tyto lesoskalní komplexy jsou jedinečné právě v tomto prostoru a že v jiných částech Evropy se téměř nevyskytují, nebo vyskytují málo, takže z mezinárodního hlediska se jedná opravdu o unikátní záležitost, což jak již pan ministr zmínil, došlo uvědomění i na druhé straně hranice, ve svobodném státě Sasko.

Další dvě kritéria už nejsou tak na první pohled jasně zdůvodnitelná, nebo přesně řečeno v prvém čtení tak snadno zodpověditelná. Národní park by totiž měl také splňovat kritérium, že značnou část území zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy a za čtvrté v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Takováto území lze vyhlásit za národní parky. Chtěl bych ujistit zbytek sněmovny, že zpravodaj k tomuto bodu se problematice věnuje už od samé chvíle, kdy se začalo uvažovat o vyhlášení národního parku. Proto alespoň v tuto chvíli bych rád ujistil sněmovnu, že pokládám i tato kritéria za splněná.

Především bych chtěl říci, že v soutěskách a v pohraničním pásmu a ve stržích jsou zachovány původní ekosystémy, které spolu s tím, že celé území je celkově velmi nízce osídleno, svědčí pro to, že prostředí je lidskou činností poměrně málo ovlivněno. Fakt, že rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam vyplývá již z toho, co jsem řekl. Zejména se domnívám, že neživá příroda, tj. právě ten charakter pískovcového města a charakter lesoskalního komplexu, opravdu skýtají velmi bohaté materiály pro studium jak odborné, tak pro studium normálních návštěvníků. Dovolím si připomenout, že v projednávaném území se vyskytují takové druhy živočišné, jako např. rys ostrovid, u něhož se snad dokonce jedná o původní nepřerušovaný výskyt. Totéž se týká vydry nebo skorce. Z botanických položek bych rád zmínil samozřejmě tzv. skoro bych řekl vlajkovou loď tohoto území, tj. rojovník bahenní, což je velmi vzácná a velmi chráněná rostlina, která se na území národního parku vyskytuje ve značném množství. Jako libůstku si dovolím připomenout, že na území Národního parku bylo objeveno gametofytní stádium rostliny Trichomanes speciosum, což jest záležitost ve střední Evropě naprosto jedinečná, protože gametofytní stádium této rostliny se vyskytuje pouze v přímořských oblastech a v takovéto vzdálenosti od moře bylo pozorováno, mimochodem anglickými badateli vůbec poprvé.

Dovolím si ukončit své vystoupení druhou částí citátu z již zmíněného konservatora Rudolfa Maximoviče, který ve svém díle dále píše:

"Zájem o uchování krajinných a přírodních krás zde vytčených jest zájmem veřejným. Jde opravdu o významné objekty, neboť tato oblast má nejen v detailech, Prebišská brána, Edmundova a Divoká rokle (Wilde Klame), ale jako krajinný celek nesporný charakter přírodní památky, vhodné ke zřízení parciální reservace. Proto má ministerstvo zájem na udržení území v dochovaném stavu, oddálení všech nebezpečí, která by mu hrozila a na vědeckým probádání a využití."

Děkuji za pozornost. Očekávám, dámy a pánové, vaše návrhy k prvnímu čtení o zřízení Národního parku České Švýcarsko.