Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili zatím páni kolegové Frank a Holub. Prosím pana kolegu Franka, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Frank: Pane místopředsedo, pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, jsem rád, že zpravodaj k tomuto návrhu zákona začal a skončil tak, jak provedl.

Projednáváme v rámci prvního čtení návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko. Kdo z nás měl možnost toto území nebo aspoň jeho část zhlédnout, musí souhlasit s názorem, že se jedná o území, které patří po stránce geomorfologické k nejcennějším oblastem České republiky a je i ceněno z pohledu mezinárodního.

Víme, že většina území je pokryta lesem, který již sám o sobě je velmi důležitým faktorem ochrany, neboť zabraňuje nadměrné erosi a rozrušování pískovců. Pravdou je, že celkové jde o oblasti s minimálním osídlením, ale také o oblasti, které nebyly ani v minulosti dřevařsky těženy. Jsou zde porosty staré 80, ale i také 150 let, o jejichž vzácnosti netřeba hovořit. Ano, mám na mysli území od Hřenska přes Srbskou Kamenici po Chřibskou, ale také údolí říčky Kamenice se stávajícími pískovcovými stěnami např. Jetřichovice a jejich okolí.

Hovořím o tom proto, že Národní park České Švýcarsko tak, jak je jeho návrh předkládán vládou, je zcela odlišný od původního návrhu zpracovaného Správou chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, ale i konečně ministerstvem životního prostředí a odborníky v této profesi zhruba asi tak před třemi čtyřmi lety.

Dovolím si tvrdit, že předložený návrh je dle mého názoru jakousi rychlovkou, která hodnotu Národního parku České Švýcarsko výrazně snižuje, a to jak z pohledu redukce rozlohy Národního parku, tak i vyloučením výše uvedených nejhodnotnějších partií.

Nikdy jsem se netajil tím, že lesáky mám rád, ale mám vážné podezření, že jde právě o lesácké lobby, jehož zájmy jsou kladeny výše možná než ochrana a příroda. Mimo těžbu lesních porostů se mi podařilo zjistit, že má jít údajně o vytěžení části pískovcového masivu v místě zvaném Dolský Mlýn, aby se rozšířila stávající loučka na plochu potřebnou k výstavbě hotelu a obslužných zařízení.

Domnívám se, že stávající stav parku i svým způsobem zajišťuje možnost turistiky a dalších činností. Jsem totiž, kolegyně a kolegové, přesvědčen, že takovéto a podobné aktivity je nutné z tohoto vzácného území vyloučit, a to tím, že území Národního parku České Švýcarsko je nutné zachovat v původní podobě.

Konečně takto byla Chráněná krajinná oblast Labské pískovce vymezena ve spolupráci s německými partnery. Bylo zde o tom zpravodajem i panem ministrem hovořeno. To, co je nám dnes navrhováno, je v rozporu s tím, jak byl původně projekt bilaterálního Národního parku dohodnut.

Z výše uvedených důvodů nemohu, kolegové a kolegyně, jinak, než předložit ve smyslu § 90 odst. 2 jednacího řádu návrh na usnesení tohoto znění:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vrací vládě České republiky k dopracování vládní návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, o území navrhovaná dle alternativy z roku 1991 tedy tak, aby byl respektován statut obou mezistátně sousedících chráněných území, který by zajistil možnost koordinované a rovnocenné ochrany jednotného krajinného celku Českosaského Švýcarska, což vyžaduje zachování původní varianty o výměře 9 tisíc 683 hektarů.

V případě, že nebude tento návrh přijat, já ani klub KSČ návrh zákona nemůžeme podpořit. Nemůžeme se podílet na zřízení nedůstojného torza, které by snižovalo nejen celkovou hodnotu Národního parku na naší straně, ale i z hlediska mezinárodní ochrany přírody by znamenalo narušení celistvosti celého Národního parku Česko-saské Švýcarsko.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Holub, připraví se pan kolega Josef Ježek.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení přítomní, podávám návrh na zamítnutí vládního návrhu zákona, sněmovní tisk 1932. Oznamuji, že u mě jde zřejmě o střet zájmů, i když ne finančních. Nejsem ani v žádné lesácké lobby, nejsem ani horolezcem ani nemám žádné podobné aktivity, pouze jsem se v tomto místě narodil a od té doby zde žiji. Už od dětství do tohoto krásného místa občas vycházím, aniž si myslím, že bych někdy způsobil krajině nějakou újmu. To mi teď nebude umožněno.

Chráněná krajinná oblast zdaleka ještě nevyčerpala všechny své pravomoci a vyhlášení Národního parku vyžene z tohoto území další obyvatelstvo. Toto území prožilo svůj největší rozkvět na počátku tohoto století, kdy v blízkém okruhu území, o které se jedná, žilo celkem 350 tisíc obyvatel, dnes zde žije pouze 130 tisíc obyvatel a nepřítomnost lidí v místě je znát.

Území není vzhledem ke své členitosti, jak už tady zmínili předřečníci, ohrožováno ze země jako u jiných národních parků. Jediné nebezpečí, které mu hrozí, je nebezpečí exhalací, které přicházejí z ovzduší. Mluví-li se o původní podobě tohoto místa, chtěl bych se zeptat, co je tím míněno, jaký stav je tím míněn. Jestli je tím míněn stav, kdy CHKO na tomto území se rozhodne, že stromy vejmutovky sem nepatří a začne stoleté stromy kácet a házet je do krásných údolíček, o kterých tady bylo hovořeno.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ježek, připraví se pan kolega Hofhanzl.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych upozornit na jeden důležitý aspekt, který by neměl být při projednávání tohoto zákona opomenut. Je to aspekt mezinárodních vztahů. Je to aspekt vztahů k jedné důležité spolkové zemi, a to je Sasko. Jedná se totiž o to, že již začátkem 90. let ještě předchozí vláda mnohokrát slíbila, že Národní park České Švýcarsko bude vyhlášen. Též ministerský předseda Václav Klaus koncem roku 1992 podepsal protokol, ve kterém slibuje spolupráci se svobodným státem Sasko v řadě oblastí, mj. v oblasti životního prostředí a ochrany přírody.

Jsem rád, že vláda konečně tento návrh zákona předložila. Podle mne měl být předložen už dávno. Osobně jsem se snažil, aby byl předložen již v roce 1992 před skončením volebního období tehdejší ČNR. Právě pro to, aby tato do jisté míry ostuda se dále neprodlužovala, tak se přimlouvám za to, aby sněmovna projednávání návrhu tohoto zákona neodmítla, naopak aby návrh zákona byl řádně projednán a doufám, že způsobem, který je adekvátní, který je srovnatelný Národnímu parku Sächsische Schweiz, a abychom jsme i my tento návrh zákona schválili.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hofhanzl, připraví se pan kolega Špaček.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, ctěné dámy a vážení pánové, pět let v této sněmovně se snažím o to, abychom rozumně zacházeli s našimi lesy, a pět let se snažím, abychom k přírodnímu bohatství naší země přistupovali s rozumem a s mírou. Bohužel, co mohu říci? Mohu říci jen to, že jenom prohrávám, že jenom prohrávám a ti, kteří po roce 1989 nastoupili s chutí v honbě za majetkem a za penězi, tak vítězí na plné čáře a nejsou schopni si uvědomit jakékoli zpětné vazby, že zde nejsme jen na týden, ale že bychom tu měli být léta a že by tu měly být generace, které přijdou po nás. Bohužel, jak říkám, prohrávám vše.

Oblast Labských pískovců znám, nejsem sice domorodec, ale býval jsem horolezec a v Jetřichovicích jsem na skály lezl.

Chtěl bych říci to, že vyhlášením národního parku nikdo nechce dosáhnout toho, aby lidé z této oblasti byli vyhnáni. To, o čem zde hovořil kolega Holub. Krajina České republiky je krajina celá, vytvořená člověkem. Žili zde lidé po staletí a ta krajina je vytvořena člověkem. Ale byla vytvořena, uměřenou činností člověka.

Jestliže kolega Holub říká, kolik lidí tam žilo na počátku století, má pravdu, jenže na počátku století ti lidé neměli technické možnosti, které mají teď, a ještě tenkrát k přírodě měli jistý vztah a byli schopni držet určitou míru. Bohužel, to, co vidím kolem sebe, to, co se vyhrnulo z našich měst luhů a hájů, hrozí, že naši krajinu zničí. Proto jsem rád, že tento zákon byl předložen ve druhém čtení budu také bojovat za to, aby park byl schválen ve větší variantě, která je přirozená. Jak znám lesnickou lobby, bohužel, pánové, nejde o nic jiného, než o dřevo. Já netvrdím, že dřevo by nemělo být těženo, ale v těchto oblastech má být těženo s mírou a uměřeně. Proto se za tento návrh zákona přimlouvám a doufám, že sněmovna bude mít zodpovědnost, že zde nejsme jenom na pár let. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Špaček, připraví se pan kolega Melichar.

Poslanec Radim Špaček: Děkuji pane předsedající, dovolte mi reagovat na dvě vystoupení, která zde zazněla. Pokusil jsem se v úvodním slově nasměrovat debatu k oněm obecným kritériím pro vyhlášení národního parku, aniž bych ji tím chtěl samozřejmě jakkoli omezovat. Nicméně mám zato, že návrh pana kolegy Franka je věcí, která by měla být zkoumána při podrobnějším jednání, tj. ve výborech a ve druhém čtení. Chci tím říci, že v prvním čtení by, podle mého soudu, nemělo být zkoumáno, zda rozloha navrhovaného parku je příliš veliká, např. zda tam nejsou obsaženy oblasti, které by měly být vyjmuty, nebo naopak, zda ve zkoumaném území nejsou přírodní fenomeny, které by do území národního parku patřily též. To se domnívám, že bychom měli prozkoumat právě při jednání ve výborech, při jednání ve druhém čtení, čímž si neuzavřeme možnost vrátit ve druhém čtení návrh vládě, tak jak navrhuje kolega Frank učinit ihned.

Za druhé: Jak jsem zkoumal zákon 114 z roku 1992 i návrh tohoto zákona, nedomnívám se, že by mělo dojít k tomu, čeho se obává kolega Holub, tj. omezení vstupu a vyhnání obyvatel z té oblasti. Těch obyvatel v oblasti, která je navrhována přímo jako národní park, bydlí minimum a opět je to také věc trochu zonace. Je pravda, že v první zóně platí poměrně značné regulace, které se týkají horolezectví, ježdění na kole, chození vůbec, kde se může chodit pouze po značených stezkách atd., ale když si prostudujeme návrh první zóny, tj. té nejpřísněji chráněné, tak je zřejmé, že nehrozí to, před čím tady pan kolega Holub varuje. Naopak podle zkušeností, které mám - v jiných zemích platí zcela pravidelně, že vyhlášení za národní park tomu území pomůže z hlediska přilákání turistů, z hlediska většího kreditu a větší vážnosti a tím pádem samozřejmě větší turistické atraktivity a potažmo i z hlediska větších příjmů do toho území.

Poslední poznámku na okraj. Bylo zde řečeno, že největší nebezpečí, které tomuto území hrozí, není zezdola, tj. od lidí, ale zeshora, tj. od exhalací. Rád bych sněmovnu seznámil s pozoruhodnou prací, která právě studovala vliv exhalací na toto území metodou analýzy povrchové vrstvy jehliček u jehličnatých stromů. Ukázalo se, že to, co je navrhováno jako národní park a nejbližší okolí, tedy zhruba rozsah dnešní chráněné krajinné oblasti, je postiženo exhalacemi podstatně méně než okolí. Je to díky tomu, že celá oblast je vlastně jakoby níže než jsou okolní trochu výše položené oblasti a zřejmě exhalace přelétnou, aniž by se usazovaly stejně masivně, jako v tom nejbližším okolí. Tím nechci říci, samozřejmě, že tam rostliny nebo stromy a porosty poškozeny nejsou. To samozřejmě jsou, ale ne v takové míře, jak bychom, upřímně řečeno, v této části severních Čech očekávali.

Chtěl bych tím tedy vyzvat, abychom takto formulované návrhy přednášeli poté, co projednáme návrh ve výborech skutečně podrobně, kdy, jak jistě víte, ještě pořád budeme mít možnost vrátit tento návrh. Navrhl bych, abychom návrh pustili do projednávání ve výborech, kde se tyto detaily právě zcela jednoznačně ukáží. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Melichar, připraví se paní kolegyně Buzková.

Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já musím říci tolik: že po celé dva roky, kdy se o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko hovoří, jsem byl vždy zastáncem toho, co zde říkal kolega Holub, že stávající institut chráněné krajinné oblasti zdaleka nevyčerpal všechny instrumenty pro tuto chráněnou oblast. Vznáším ty samé otázky a pan ministr Benda mi to potvrdí, kdy jsme měli několikahodinové diskuse jak v Harrachově, tak při jiných výjezdních zasedáních našeho výboru.

Tak jak je vládní návrh podán, tak jak jsem se mohl účastnit jednání v Děčíně, kde byli zástupci lesů, zástupci CHKO, zástupci Ministerstva životního prostředí a jiní představitelé obcí, obcí, které budou na hranicích tohoto vymezeného území národního parku, bylo zjištěno, že se tam skutečně vyskytují vzácní živočichové, jako vydry, bobr, že je tam vzácná květena, která se nenachází nikde jinde v Evropě a že je to území, na kterém se nenacházejí chaty, osady, že to je skutečně 5800 a něco, jestli se nepletu, hektarů, tak je to území, které si zasluhuje, aby jako národní park bylo vyhlášeno.

Jediný argument, který toto z mé strany podporuje, je fakt, že se skutečně zvýší turistická atraktivnost nálepkou národního parku, a tím, že to navazuje na národní park saské strany.

Co zde ale zaznělo v rozpravě jak od kolegy z levé strany, tak od kolegy z pravé strany, a toho jsem se obával a říkal jsem to i na jednání v Děčíně, že se bude sněmovna snažit rozšířit toto území na variantu velkou. Z tohoto místa musím říct, že budu hlasovat proti, ač jsem ještě před čtvrthodinou byl rozhodnut, že tento zákon podpořím.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Buzková. Připraví se pan kolega Lobkowicz.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jsem nesmírně ráda, že návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko konečně spatřil světlo světa, po té, řekla bych, velmi dlouhé době, kdy některými z nás, kteří se o tuto záležitost zajímáme, byl očekáván.

Ráda bych v této souvislosti poděkovala panu ministru Bendovi za tento zákon, protože si myslím, že v základním slova smyslu je tento zákon připraven dobře a že splňuje účel, který splnit má.

Co se týká krajiny na okrese Děčín, v podstatě krajinného skvostu uprostřed severních Čech, chci skutečně ty z vás, kteří toto místo neznáte, kteří jste tam nikdy nebyli, upozornit, že se jedná o velice důležitou a velice překrásnou lokalitu.

Padla tady některá slova o tom, že chráněná krajinná oblast ještě nevyčerpala všechny své možnosti apod. To je samozřejmě otázka, o které bychom mohli diskutovat, ale záleželo by asi na tom, co jsou to ty možnosti, které ještě nebyly vyčerpány.

Velmi jsem se zajímala, a stále zajímám, o tuto oblast. V rámci jedné ze svých návštěv této oblasti jsem měla možnost navštívit dnešní CHKO (v letošním jaře; možná si z vás někteří pamatují, jednalo se o deštivé období asi čtrnácti dnů); měla jsem tedy možnost vidět poměrně hrůzný pohled, který byl způsoben hospodařením či spíše nehospodařením Českých lesů.

V CHKO byly vykáceny lesy, ale vykáceny skutečně způsobem, že se jednalo o absolutní holoseč, že se jednalo o rozevní svahy, které po vykácení, v době velmi silných jarních dešťů, normálně sjely a zůstala tam holá skála. Ale toto není předmětem toho, co v tomto zákoně budeme schvalovat. Tím vám chci pouze říct, jaké jsou ty nevyčerpatelné možnosti CHKO.

Myslím, že co se týká záležitostí, podrobností tohoto zákona, můžeme je nechat pro druhé čtení. Myslím, že pro prvé čtení je tento zákon skutečně připraven s náležitou péčí, že je připraven dobře.

Proto bych velice ráda požádala všechny své kolegyně a kolegy, kteří mají skutečně zájem o to, aby si Česká republika uchovala své největší přírodní skvosty, aby podpořili tento návrh zákona.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Lobkowicz. Připraví se kolega Řezáč.

Poslanec Michal Lobkowicz: Vážené kolegyně, vážení kolegově, mám dojem, že se rozprava začíná trošku točit v kruhu a že většina argumentů už padla. Cítím přece jenom povinnost stručně reagovat na některá slova, která padla v předchozí rozpravě.

Nejsem žádným zásadním příznivcem či podporovatelem národních parků jako takových. Jsem si vědom toho, že národní park jako institut, značným způsobem omezuje hospodářské aktivity v té které oblasti. Myslím si, že tak, jak jsou definovány zóny a rozsah některých národních parků u nás, zejména Národního parku Šumava, je to pro mě velice sporné; myslím, že by tam byl prostor pro určité změny nebo úpravy.

Nicméně mám dojem, že tak, jak je navržen Národní park České Švýcarsko, rozsahem a zónami a zejména tím, že je navržen zcela mimo jakákoliv lidská sídla, myslím, že je to nejenom ku prospěchu té oblasti z hlediska ochrany životního prostředí, ale zejména, a to bych chtěl podtrhnout, i když to tady padlo několikrát v rozpravě, je to významný symbol. Je to symbol, který pomůže přitáhnout turistiku do oblasti. Je to věc, která nejenže neochromí, neohrozí hospodářství v té oblasti, ale může v okolí vyhlášeného národního parku naopak prospět.

Některé argumenty, které tady zazněly jednak od pana poslance Franka a pana poslance Holuba, nebyly správné; nebyly pravdivé. Bylo to přece jenom trošku zjednodušující, když jsou uváděny počty obyvatel v celém okresu; to prostě není pravda. Národní park je vyhlašován mimo územní sídla. Je vyhlašován podle mého názoru ve velmi střídmé podobě. V podobě, která je uměřená situaci.

Proto bych se také přidal k těm hlasům, které vyzývají k tomu, abychom zákon přikázali k projednání příslušnému výboru a potom diskutovali při dalších čteních. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Řezáč. Pak je přihlášen do rozpravy pan ministr Benda.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem v České Kamenici pět let žil, a ten budoucí park jsem si téměř celý prošel. Jsou to kouzelná místa, a myslím, že nepatří k prvnímu čtení, abychom se dohadovali o velikosti parku. Jsem zastáncem té původní, nejširší verze. Jak budou vypadat jednotlivé zóny, to je věc jiná. Chci říci, že úvahy byly takové, že chráněná oblast na území České republiky bude kvalitativně shodná jako v Sasku; lišily se vlastně asi o 36 hektarů; to byla ta nejširší verze. To bych si však nechal na druhé čtení. Myslím, že se teď tady přeme zcela zbytečně, že každý rozumný člověk bude v prvém čtení pro tento návrh hlasovat. Nevidím žádný důvod pro jiný návrh. Ani pro zamítnutí, ani pro vrácení k dopracování.

Zákon sám o sobě je kvalitní; to, co je sporné, je velikost toho území. Ve druhém čtení budu podporovat nejširší variantu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím pana ministra Bendu.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek a postojů k právě probíhající rozpravě. Možná, že je nebudu řadit chronologicky.

Rád bych zdůraznil to nejzásadnější. Chtěl bych, abyste věřili a abyste akceptovali ten nejzákladnější princip. A sice, že správně vyhlášený, teď mám na mysli správně definovaný národní park, není žádnou újmou území, jak tady bylo řečeno. Kdybyste se takto zeptali někde v okolí již zavedených národních parků, ptali by se vás většinou místní, o jakou újmu vám jde, jakou máte na mysli; nerozuměli by vám.

Národní park je všude v kulturních zemích (mám na mysli především Evropu, protože pojetí amerických parků je něco jiného) chápán jako státem garantovaná vysoká aktraktivita území. Není to něco, co by mělo být přijímáno jako břemeno, jako něco svazující rozvoj.

Pokud tento park omezuje nějaké aktivity, jsou to ty, které tam nepatří a nepatřily, dostaly se tam omylem. Myslím, že bychom měli připustit, že pak toto omezení je namístě. To je první věc.

Za druhé - zatím řada z vás do svých vystoupení vkládá určité své osobní postoje. Já jsem tu příležitost ještě neměl, dovolte mi, abych též určitý osobní postoj do tohoto vložil.

Před řadou let ještě jako vědecký pracovník Akademie věd jsem se zúčastnil a spolupodílel na peticích, kterými jsme žádali vyhlášení co největšího Národního parku Šumava. Neuměl jsem tehdy pochopit, proč do tohoto parku není zařazen Boubín. Knížecí stolec atd. Po čase jsem se už jako ministr s tímto problémem setkal z jiné strany. Pochopil jsem, že těm, kterým jde opravdu, aby národní park splnil to, co je jeho podstatou, že ti se nemohou dostat a nemohou být vtahováni do soutěže čím větší, tím lepší. Proto jsem od samého počátku debat o Národním parku České Švýcarsko odmítal debatu, která by byla hledáním kompromisu a dohadováním se o větší či menší variantě. Vyžadoval jsem, aby byly posouzeny obě a aby byly posouzeny argumenty a především abychom bez zátěže, že stojíme jedna strana na představě malé a druhá na představě o velké variantě, abychom bez této zátěže hledali variantu správnou.

Tady je třeba připomenout jednu věc - národní park není nikdy sám o sobě schopen své existence, pokud není vyhovujícím způsobem začleněn do podstatně širšího celku, který umožní, aby právě ty atraktivity, které národní park k sobé přltahne, aby se odehrály mimo něj. Tím jsem chtěl říci národní park musí být právě tak velký, aby mohl byt podřízen přísné konzervační ochraně, prakticky vylučující nějaké významnější využití.

Je třeba pro poctivost a pravdu zde připomenout, že nejsme v pozici, že by se někdo musel obávat nějaké ostudy, že s vyhlášením tohoto parku jsme otáleli nebo že se problém určitým způsobem vleče. Chtěl bych vám říci, že jsem dnes k našim zahraničním sousedům v Rakousku a v Bavorsku v opačné situaci, kde již dlouhou dobu se snaží přesvědčit Rakousko, že by měli k našemu Národnímu parku Podyjí vytvořit a vyhlásit Národní park Thayathal, který by vytvořil podobný systém, jako je České Švýcarsko a Saské Švýcarsko a nedaří se to. Stejným způsobem se nám nedaří, aby k Národnímu parku Šumava byl dotvořen, tedy rozšířen Národní park Bavorský les tak, aby i tam vznikla jakási symetrie ochrany na obou stranách hranice, Debaty jsou debatami spíše odbornými než debatami, ve kterých by snad hrál roli pouze argument rozlohy.

Chtěl jsem též upozornit na to - a myslím si, že k tomu bude příležitost při dalších čteních - abychom nezjednodušovali problém národního parku a jeho vyhlášení jakožto pouhý nástroj k omezení zhoubného lesního hospodaření. Ani to by nebylo správné a skutečným zájmům ochrany přírody by to škodilo.

Uvědomuji si, že skutečně pro tento okamžik není - aspoň z mé strany - rozšiřovat tuto debatu. Jsem připraven samozřejmě na velmi věcný dialog, jak pokud bude tento zákon přikázán výborům, tak i pak na jeho dalším čtení. Proto zatím děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Zubek.

Poslanec Leopold Zubek: Váženy pane předsedající, vážení kolegové, nechtěl bych rozšiřovat debatu příliš dlouze, ale přece jen dovolte dvě poznámky.

Jsme v prvém čtení - to zaprvé.

Zadruhé - zákon po formální stránce je dobrým zákonem. Návrh je dobrý a nemáme formálně žádný důvod ho odmítat.

Zatřetí bych chtěl říci, že vyhlášení nějaké zvýšené ochrany jakéhokoliv území vždycky vyvolá nějaký konflikt. Myslím, že to je obecně platné a to se také projevilo v naši diskusi. Proto by bylo poctivé, kdybychom si debatu o těchto konfliktech nechali na druhé čtení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se ještě hlásí pan kolega Ježek.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, musím dodržet některá usnesení sněmovny - zapomněl jsem totiž sdělit, že od roku 1945 bydlím v Rumburku a že do daného území jsem mnohokrát chodil na borůvky. Toto území bylo předmětem mé diplomové práce a v letech 1966 - 1967 - tuším - jsem pracoval na územní plánovací dokumentaci jak pro území Českého Švýcarska, tak Lužických hor.

Zadruhé jsem chtěl říci, že zřejmě problém je v tom, jak definovat veřejný zájem, který by měl být hlavním kritériem debat, které budou v příslušném výboru a při druhém čtení ve sněmovně.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní rozpravu končím. Dámy a pánové, skončila obecná rozprava a zazněly tři návrhy:

První je pan kolega Frank, který navrhl vrátit předložený návrh navrhovateli k dopracování.

Druhý je návrh pana kolegy Holuba na zamítnutí předloženého návrhu.

Pak je zde návrh organizačního výboru na přikázání výborům.

V tomto pořadí podle § 90 odst. 2 také budeme hlasovat. Dovolte, abych vás odhlásil a poprosil vás, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme o těchto návrzích nyní hlasovat.

První návrh pana kolegy Franka: Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování.

Ptám se, kdo ve 152. hlasování podporuje tento návrh? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat - pro hlasovalo 7, proti 68 poslanců.

V dalším hlasování č. 153 nechám hlasovat o návrhu usnesení, kterým Poslanecká sněmovna zamítá tento návrh.

Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat - pro hlasovalo 6, proti 77 poslanců.

Protože nebyl schválen návrh navrhovatele ani na zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh zákona rozpočtovému výboru a výboru pro regionální rozvoj a životní prostředí. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Přikročíme tedy k hlasování. Přednesu návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje po prvním čtení předložený návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.

Jde o 154. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro 92, proti 3 poslanci.

Dámy a pánové děkuji panu ministrovi a společnému zpravodaji.

Dámy a pánové, podle dohody předsedy Poslanecké sněmovny s místopředsedy a předsedy poslaneckých klubů o tom, že jednání nebude denně končit později, než v 18.45 hodin, přerušuji jednání této schůze do zítra 9. hodin. Prvním bodem zítřejšího jednání bude podle schváleného pořadu bod 34, kterým je vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, tzv. autorský zákon.

Přeji pěkný večer.

(Konec jednání v 18.52 hodin.)