Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, dovolte, abych přednesl závěrečné slovo k rozpravě o návrhu zákona o vysokém školství a pokusil se reagovat na hlavní připomínky, které zde k němu byly řečeny, případně doplnit informaci s těmito tématy související.

Je třeba říci, že velká část těchto připomínek se soustřeďovala do několika okruhů, které z velké části odrážejí i rozpravy uvnitř vysokých škol a reagují na ně. Mám tím na mysli otázku pravomoci senátu, postavení fakult, otázku vztahu akreditačního kolegia a ministerstva a samosprávy, postavení vysokých škol a další. Rád bych připomněl, že samozřejmě při vypracování návrhu tohoto zákona bylo nutné pokoušet se kromě jiného sladit mnohdy velmi rozporuplné názory na věc, a to i uvnitř samotných vysokých škol, protože pochopitelně např. jiný názor na vztah fakulty a vysoké školy má fakulta a jiný názor rektorát, rektor, či akademický senát školy jako celku. Přesto o těchto tématech probíhala velmi intenzivní diskuze a je třeba říci, že to je jeden z prvních pokusů, kdy ta diskuze byla skutečně maximálně široká, protože např. po celou dobu projednávání byl tento návrh zákona včetně všech změn, ke kterým v něm docházelo, k dispozici na veřejné počítačové síti a mohli se s ním seznamovat a průběžně na něj reagovat i všichni zainteresovaní zástupci vysokých škol.

Pokusím se tedy charakterizovat připomínky, které se vnitřní situace vysokých škol týkají a v čem se domnívám, že jsou mylné.

Velmi často zde byla kritizována otázka postavení fakult, a to, že údajně se fakultám odebírají potřebné pravomoci. Je třeba říci, že při důkladném čtení vládního návrhu zákona o vysokém školství je možné zjistit, že tyto pravomoce jsou v zákoně velmi konkrétně a velmi jasně definovány a jsou to všechno pravomoce, které fakulta ke své skutečné existenci, k vědecké a akademické práci potřebuje. Navíc zákon předpokládá, že je možné, aby tyto pravomoce byly dále rozšířeny, ale už nyní mezi ně patří otázka svobodného určování vlastních studijních programů, otázka zaměření výuky, otázka reprezenatace školy navenek, rozhodování o svěřených finančních prostředcích atd.

Otázka postavení fakult se výrazně zjednodušila na postavení tzv. právní subjektivity, mimochodem pojmu, který není zcela jednoznačně dodefinován v celkovém českém právním řádu. A upozorňuji ty, kteří tady dělali historické exkurze do minulosti, ať už bližší, či vzdálenější, že ani prvorepublikovou tradicí nebyla právní subjektivita fakult jednotlivých vysokých škol, ale že to byla otázka určité autonomie, která je v zákoně definována i dnes.

Připomínky podobného rázu se týkají omezení postavení senátů, a to jak vysokých škol, tak fakult. Znovu bych prosil ty, kteří budou případně i nadále těmito slovy argumentovat, aby si skutečně důkladně zákon přečetli, a aby ho porovnali se současným stavem. Oproti dnešnímu stavu se vypouští pravomoc navrhovat a schvalovat vlastní studijní programy, která se posouvá do kompetence vědecké rady školy, což je určitý vnitřní přesun mezi svým způsobem samosprávnými jednotkami vysoké školy a má směřovat ke zvýraznění vědeckého posuzování této věci.

Druhá změna, která je velmi často diskutována, je otázka volby děkanů. Návrh v současné době tak, jak je předložen, hovoří o tom, že děkana navrhuje, tedy volí senát příslušné fakulty, ale že tento děkan se stává děkanem ve chvíli, kdy je jmenován rektorem. Tím je situace fakult pouze dána do rovnováhy s postavením vztahu senátu, celé univerzity a rektora, protože v současné době i rektor se stává rektorem nikoliv po volbě akademickým senátem, ale až po jmenování prezidentem republiky, čili tento vztah je v podobě "senát fakulty - rektor" prodloužen po celé linii vysokého školství. Nazvat toto tím, že by snad bylo omezeno a odebráno fakultám právo volit děkana, je - velmi mírně řečeno - zjednodušením.

Další téma, které tady velmi často zaznívalo z řady připomínek, byla otázka samosprávy vysokých škol. Osobně se domnívám, že 6 let po politických změnách v této zemi jsme už ve stadiu, kdy nepotřebujeme, aby se naše zákony hemžily deklaratorními věcmi, které jsou fakticky pokryty v jiných zákonech. Já jsem se i při diskuzích na jiných klubech setkal s připomínkami, které směřovali k tomu, že samospráva je omezována tím, že oproti dnešnímu stavu se již neuvádí bezprostředně v zákoně, že na akademické půdě je zaručena svoboda slova, svoboda vědeckého bádání, svoboda šíření svých názorů atd.

Ano, je to pravda. Tyto paragrafy již v tomto návrhu zákona nejsou. Nejsou tam proto, že jsou obsaženy v Ústavě této republiky, která v době přijímání zákona v roce 1990 nebyla v platnosti, a kterou vlastně tento zákon svým způsobem předcházel. Dnes má, vážení poslanci a vážené poslankyně, toto právo v této zemi každý. Samospráva vysokých škol a jejich autonomie proto spočívá v jiných věcech, které tímto zákonem dotčeny nejsou.

S otázkou autonomie velmi úzce souvisí postavení tzv. rady vysokých škol. Pro vysvětlení - rada vysokých škol je orgán zastupující různé složky akademické obce, které z dikce dnešního zákona mají právo se vyjadřovat k jednotlivým návrhům ministerstva. A ministr je povinen s nimi ty věci projednávat - nic více, možná řeknete nic méně, ale znamená to, že ani v dnešním zákoně nemá tato rada faktické správní či rozhodovací pravomoci.

Stejně tak existuje jako velmi silný a významný orgán reprezentace vysokých škol tzv. Česká konference rektorů jako sdružení rektorů všech vysokých škol v této republice. Je třeba říci, že všechny návrhy, které se týkají vysokého školství, jsou projednávány naprosto stejným způsobem s oběma těmito institucemi, ačkoliv jedna v zákoně je a jedna v zákoně není. Je to dáno tím, že faktický vliv jednotlivých institucí - nemají-li ze zákona správní pravomoce, a to ani nikdo nenavrhoval spočívá v jejich autoritě, zázemí a v síle skupiny, kterou zastupují. Takovéto věci ovšem není nutné - a domnívám se, že ani vhodné - popisovat v zákoně, protože jsem přesvědčen, že vysoké školy mají mít tolik reprezentací, kolik uznají za vhodné a že jim to žádný zákon nemá předepisovat. Každý rozumný ministr, každá rozumná vlád a se všemi relevantními představiteli vysokých škol bude jednat a koneckonců jedná bez ohledu na to, jestli jednotlivé instituce v zákoně popsány jsou nebo nejsou.

Jednou z velmi silných myšlenek navrhovaného zákona je otázka školného, která zde byla velice silně diskutována. Parlamentu byly předávány i petice. Jednu z nich převzala paní poslankyně Orgoníková jako petici tisíce studentů Vysoké školy pedagogické z Hradce Králové. Proto jsem samozřejmě využil času rozpravy k tomu, abych se s touto peticí seznámil. Je třeba říci, že petice má velkou část náležitostí, které mít má, a proto je tam také uvedeno jaká jsou rodná čísla studentů - jak bylo řečeno, kteří petici podepsali. Dovolím si proto zacitovat z archu, který jsem namátkou vybral z petic a přečtu vám několik rodných čísel tak, jak jsou za sebou první dvojčíslí z těchto petic: 31, 38, 32, 32, 33, 37, 44 a tento podpis si dovolím přečíst celý: Miloš Zeman 44 09 28/006, Na výtoni 7, Praha 2.

Chci říci, že toto téma se velmi výrazně zpolitizovalo a že skutečně není korektní o něm hovořit takovým způsobem.

Dalším tématem, které je velmi často kritizováno v zákoně, je otázka postavení ministerstva školství. Pan poslanec Vorlíček dokonce řekl, že v tomto bodě se vracíme před listopad. Přiznám se, že v těto souvislosti mne zarazilo, proč potom řekl, že pro ten návrh nebude hlasovat. Ale za podstatně považuji především to, že je to velké zjednodušení toho, co vlastně zákon navrhuje. Zákon navrhuje, aby vysoké školy i jednotlivé jejich jednotky, tzn. fakulty a všechny týmy, které poskytují nějaké vzdělávání a jsou oprávněny vydávat vysokoškolské diplomy, musely projít přísnou kontrolou a prověřením svého odborného výkonu. Žijeme totiž v situaci, kdy roste poptávka po vysokém školství, tato vláda se jí snaží vycházet vstříc, ale nechceme za to zaplatit tím, že to bude na úkor kvality vysokých škol. I proto tento zákon kromě možnosti rozšířeni této nabídky umožňoval a zesiloval i možnost kontroly, a sice tím, že má daleko více složek toho, co nabízejí vysoké školy, včetně tzv. studijních programů, včetně práva habilitovat docenty, jmenovat profesory, podléhat akreditaci.

To znamená akreditaci, která bude prováděna předními odborníky, kteří v jednotlivých oborech v této zemi jsou.

Já se domnívám, že při důkladném čtení a porovnáváni těchto návrhů bylo možné zjistit, že jediné, co se v postavení akreditačního kolegia mění, je to, že v současné době ho jmenuje vláda na návrh ministra, zatímco v tomto návrhu zákona je řečeno, že ho jmenuje bezprostředně ministr. To je změna, která je jistě posunem, změna, o které lze diskutovat, ale říci, že touto změnou se centralizuje vysoké školství a že to znamená návrat ke státnímu řízení vysokého školství, je opět a ne poprvé v této diskusi - velmi silným zjednodušením.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych byl velice nerad, kdyby zůstala ve vzduchu slova o tom, že tento zákon je hrozbou pro vysoké školství. Chci říci toto. Je hrozbou tím, že bude možné skutečně vyžadovat po vysokých školách kvalitní práci, kvalitní nabídku studia a že budou existovat nástroje k tomu, aby vysokoškolský diplom a vysokoškolské tituly udělovaly pouze instituce a pouze jednotky, jejichž úroveň tomu nejen v našem měřítku, ale i v mezinárodním srovnání, odpovídá. To bylo cílem tohoto zákona a to já považuji za nosné.

Já jsem přesvědčen, že další připomínky, které tu zaznívaly k jednotlivým technickým otázkám, by byly řešitelné v průběhu dalšího jednání ve sněmovně. Jsem přesvědčen o tom, že pokud se tady najde taková ochota, je možné, aby se i další týmy na této práci podílely a aby zákon byl v příštích měsících přijat v takové podobě, která prospěje českému vysokému školství. Zároveň musím říci, že pokud se tomu tak nestane, české vysoké školství bude fungovat i nadále. Jeho skutečná a hluboká transformace se ovšem nejméně o 1 až 2 roky odkládá. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Ivanu Pilipovi. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Hana Orgoníková.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, to co zde říkal pan ministr, bych trochu upřesnila. Zákon o právu petičním vůbec neurčuje uvádění rodných čísel a z toho je vidět, že petice skutečné vznikla z iniciativy studentů. Kdyby se podíval pozorněji, uviděl by tam i můj podpis. Je vidět, že jste neposlouchal dobře, pane ministře, protože já jsem zde řekla, že petice vznikla z iniciativy studentů a o tom, jak se má nebo může postupovat s petičním zákonem - (hluk v sále, výkřiky "technická poznámka".)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Podívejte se, dámy a pánové, do jednacího řádu. Poslanec má právo vystoupit. Já měřím čas, uplynulo 50 vteřin, takže paní poslankyně má ještě 70 vteřin.

Poslankyně Hana Orgoníková: Ano, teď jste mě zdrželi. K tomu, jak může každý občan postupovat s petičním právem nebo se zákonem o petičním právu, mě doplní kolega Řezáč.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní prosím pana poslance a pověřeného zpravodaje Františka Kozla, aby se ujal svých zpravodajských povinností. Hlásí se pan poslanec Řezáč. Dámy a pánové, já bych velmi prosil - nemohu nic nařizovat abychom procedurálními a jinými návrhy nekomplikovali naše jednání.

Poslanec Vladimír Řezáč: Chtěl jsem pouze podotknout, pane místopředsedo, že pokud budeme dodržovat platný právní řád, tak potom by podle platného petičního zákona nikdo neměl zveřejňovat bydliště toho, kdo podepíše petici. Měl by to vědět i člen vlády. (Potlesk z levé části sněmovny.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní má slovo pan zpravodaj František Kozel.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená vládo, jako zpravodaj bych se pravděpodobně měl vyjádřit ke všem diskusním příspěvkům, které byly předneseny, ale neobávejte se neučiním tak.

Mám jen poslední poznámku - když diskutující přede mnou tu možnost měl. Jako zpravodaj bych chtěl říci, že skutečně na petičních arších se najdou podpisy prakticky všech členů jedné organizace ČSSD v jednom nejmenovaném městě včetně všech pracovníků určitého úřadu. Takto operovat se studentskou peticí mi nepřipadá jako příliš férové.

Nyní k vlastní diskusi. Vystoupilo 19 poslankyň a poslanců. Jedna poslankyně nebyla přítomna, takže přišla o pořadí v rozpravě. Padly celkem tři návrhy na usnesení a jedna výzva. Pan poslanec Kužílek vyzval pana ministra, aby vzal návrh zpět nebo aby uvažoval o této možnosti, jestli jsem jeho vystoupení dobře rozuměl. Jak jsem informován, to nelze učinit, takže tento návrh napůl nebudeme brát v úvahu.

Zbývají tedy 3 návrhy a já navrhuji, abychom hlasovali v následujícím pořadí. Nejprve o návrhu usnesení, kterým se zamítá tento vládní návrh. Nebude-li tento návrh na zamítnutí přijat, hlasovat o vráceni tohoto návrhu k dopracování. Nebude-li ani tento návrh přijat, tak hlasovat o přikázání tohoto návrhu výborům.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. Dámy a pánové, přistupujeme k hlasování. Souhlasím s procedurou, kterou navrhl pan poslanec Kozel. Právě jsem vás odhlásil a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o následujícím usnesení:

"Poslanecká sněmovna zamítá vládní návrh zákona o vysokém školství (sněmovní tisk 2001)."

Zahájil jsem hlasování č. 27 a táži se, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem pro 71, proti 91. Tento návrh nebyl přijat.

Přistoupíme k hlasování o dalším usnesení:

"Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování."

Zahájil jsem hlasování č. 28 a táži se, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování č. 28 skončilo výsledkem pro 107, proti 61.

Tím jsme vrátili tento návrh k dopracování navrhovateli. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji Františku Kozlovi.

Dámy a pánové, pro členy vyšetřovací komise mám informaci, že tato komise se sejde 10 minut po vyhlášení polední přestávky ve Valdštejnském paláci. Tuto zprávu nechává předseda komise poslanec Pavel Tollner.

(Hluk v sále.)

Dalším bodem je

Jedná se o sněmovní tisk 1998 a jde o první čtení. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ondřej Zemina. Dámy a pánové, prosím o klid.

Poslanec Ondřej Zemina: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám také organizační sdělení. Okamžitě po vyhlášení polední přestávky se sejde u klavíru stálá komise pro sdělovací prostředky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji místopředsedovi této komise Ondřeji Zeminovi. Vládní návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1998, uvede z pověření vlády místopředseda vlády a ministr zemědělství pan Josef Lux. Prosím ho, aby se ujal slova. (Hluk v sále.)

Dámy a pánové, pokud bude i nadále panovat tento ruch, dovolím si vyhlásit přestávku. Domnívám se ale, že schůdnějším řešením je, že neodkladné záležitosti se budou řešit vně této sněmovní síně a zde ze se budeme věnovat schválenému programu.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si jménem vlády České republiky předložit vám návrh zákona o odrůdách osivu a sadbě. Tato zákonná norma ruší monopol státu v oblastech šlechtění a rozmnožování rostlin, výrazným způsobem liberalizuje podnikatelské prostředí pro zemědělce, šlechtitele a obchodníky a je významným krokem ve směru přiblížení se normám Evropské unie.

Tento zákon významně navrhuje ovlivňovat toto podnikatelské prostředí a co v podstatě přináší. V současné době zemědělské podniky a podnikatelé jsou povinni provádět celou řadu činností. Například na základě komplexního průzkumu půd jsou povinni provádět plánovitá zúrodňovací opatření. Jsou povinni vyrábět, čistit a mořit osivo pro vlastní běžně pěstování, jsou povinni dodržovat pokyny nadřízené zemědělské správy a podobně. Nová právní úprava tyto povinnosti nezná.

Šlechtitelské podniky jsou povinny podle stávající právní normy šlechtit odrůdy s vlastnostmi vyžadovanými zákonem a nová právní úprava šlechtiteli nepředpisuje, co, jak a zda vůbec má šlechtit. Taktéž současně jsou povolovány a zapisovány do státní odrůdové knihy pouze tuzemské šlechtěné odrůdy a po složitém a vyjímečném řízení pouze zahraniční odrůdy. Nová právní úprava nerozlišuje při registraci tuzemské a zahraniční odrůdy. Stávající právní stav také zajišťuje vyhlašování oblastí pro pěstování jednotlivých povolených odrůd, tzv. rajonizaci odrůd. Toto se samozřejmě také ruší a tato právní úprava předpokládá, že každý zemědělec se může svobodně rozhodnout, co kde a jak má pěstovat. Tato norma proběhla řádným projednáváním v parlamentu v podobě zásad. Po diskusi vláda tento návrh jednomyslně schválila a dovoluji si vám ho předložit k diskusi.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji ministru zemědělství Josefu Luxovi. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení pana poslance Josefa Křížka. Prosím ho, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Křížek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, jak už tady bylo řečeno, vládní návrh zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, tisk 1998, stanoví technické a biologické požadavky na rozmnožovací materiál uváděný do oběhu a upravuje podmínky zajišťující vhodné pěstování a užitkové vlastnosti odrůd některých hospodářsky významných druhů rostlin.

Chtěl bych zde zdůraznit, že právě odrůda a jakost osiva a sadby rozhodující měrou ovlivňuje ekonomiku pěstovaných plodin. Proto také ve všech zemědělsky vyspělých zemích je právními předpisy zabezpečeno, aby osivo a sadba hospodářsky významných rostlin bylo uváděno na trh jen za podmínky, že se jedná o odrůdu registrovanou státem na základě úředních zkoušek. Je potřeba na tomto místě zdůraznit, že Československo bylo průkopníkem právních předpisů o odrůdách, osivu a sadbě, neboť první zákon č. 128/1921 patřil ve své době k oceňovaným ve světovém měřítku. Předkládaný návrh zákona na tuto tradici navazuje.

Chtěl bych také podtrhnout důležitost souladu navrhovaného zákona s legislativou Evropské unie, neboť je to důležitá podmínka nejen pro naše členství v Evropské unii, ale i pro současný obchod se zeměmi Evropské unie a členskými zeměmi OECD.

Jak už zde řekl pan ministr, jedná se o liberální normu, a proto mi dovolte, abych na základě uvedených skutečností a po podrobném prostudování jako člověk, který v praxi se touto problematikou zabývá, vám doporučil, aby návrh zákona byl přikázán k projednání zemědělskému výboru.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji zpravodaji poslanci Josefu Křížkovi a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Vlastimil Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, tato sněmovna postupně hledá klíč pro rozhodování v prvním čtení o tom, které zákony má začít projednávat, které vrátit a které vrátit k přepracování. Z dosavadních hlasování vyplývá, že zvolna sílí v této sněmovně názor, že by se sněmovna neměla pouštět do pracného přepracovávání návrhů, které mají zásadní věcné rozpory a které neskýtají naději, že by přepracováním ve sněmovně mohly dospět k výraznému zlepšení.

Já sám jsem tuto statistiku před dvěma týdny porušil, když jsem zde při prvním čtení zákona o chmelu navzdory tomu, že jsem zdůraznil zásadní nedostatky v terminologii tohoto zákona, doporučil, aby vzhledem k vážnosti tématu se přesto tato sněmovna začala tématem zabývat a hledala v dalších čteních přijatelné znění zákona. Tímto doporučením jsem ovšem na zemědělský výbor a celou tuto sněmovnu přenesl odpovědnost za případný neúspěch při hledání takové přijatelné normy, když je zřejmé, že návrh, který jsme k projednávání obdrželi, je velmi nesrozumitelný. Domnívám se, že přenášet tuto odpovědnost nelze do nekonečna a že je nutné vycházet z omezených kapacit, které má nejen zemědělský výbor a celá sněmovna a nepokračovat v této nastoupené cestě.

Chtěl bych proto doporučit, aby předloha, kterou nyní projednáváme, tzn. návrh zákona o odrůdách, osivu a sadbě, byla vrácena předkladateli k přepracování. Důvody jsou následující:

V zákoně nejsou přesně definovány kompetence státní správy, např. proces zkoušení a registrace odrůd, což je základní prvek tohoto zákona, není časově omezen. Nejsou stejně tak stanoveny rozsahy bezplatně poskytovaných vzorků do těchto zkoušek. Odrůda může být z registrace odmítnuta z důvodu, který budu citovat, představuje-li souhrnem svých vlastností zřejmý přínos. Není zjevné, co znamená zjevný přínos a co státní úředník bude rozumět pod pojmem "zjevný přínos" a je jasné, že takovéto nepřesné formulace dají státní správě volnou ruku ke zcela subjektivnímu rozhodování.

Pro zákon jsou dále charakteristická rozsáhlá zmocnění pro vydání dalších vyhlášek, která by měla tuto oblast upravit.

Další zásadní námitkou proti textu, který je předložen, je zcela nepochopitelný režim povolování dovozu osiv zahraniční provenience do České republiky, kdy podle návrhu je nezbytně licencovat dovoz každé jednotlivé dávky, a to bez ohledu na to, že již odrůda byla zařazena do seznamu registrovaných odrůd, tím povolena k obchodování v České republice a dokonce bez ohledu na to, že dávky dané odrůdy předtím již nějaké byly dovezeny či nikoliv.

Třetí rozpor ukrytý v tomto zákoně, je rozpor mezi dvěma seznamy, se kterými tento zákon pracuje. Na jedné straně seznamem tzv. registrovaných odrůd, což znamená odrůd povolených a proti tomu seznamem odrůd doporučených, přičemž hlediska pro zařazování odrůd do těchto seznamů se nepřesně prolínají.

Další zásadní námitkou je, že tento zákon prakticky vůbec neřeší jakoukoliv odvolací instanci proti rozhodnutí státní správy, v daném případě pověřeného ústavu a je jasné, že žadatelé jsou vystaveni jeho vůli či nevůli.

Toto jsou tak zásadní námitky proti předloženému textu, že mě vedou k názoru, že tento text spadá do kategorie těch, kterým je nepochybně správné věnovat svou pozornost, které ovšem je možné v této sněmovně začít efektivně projednávat teprve poté, kdy předkladatel tyto zásadní rozpory a nedostatky odstraní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tlustému. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy nikdo další nepřihlásil, rozpravu končím a ptám se pana ministra, zda-li chce vystoupit.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství ČR Josef Lux: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, pakliže některý z poslanců tento návrh považuje za nesrozumitelný, jsem připraven o něm diskutovat a vysvětlit ho. Pokud tu jsou některé pochybnosti stran např. rozsáhlého zmocnění pro další vyhlášky, vláda o této věci velmi diskutovala. Původní návrh zákona byl podstatně obsáhlejší, nicméně vláda se shodla, že v zákoně by mělo být pouze ono základní zmocnění pro určité povinnosti, tak jak je obvyklé všude ve světě, a technické zajištění, technické naplnění že má být v prováděcích vyhláškách. Čili tento návrh vzešel z diskuse ve vládě.

Co se týká licencování dovozu osiv, každá vyspělá země, hospodářsky vyspělá země licencuje dovoz osiv. A je to jedna z podmínek našeho přibližování se Evropské unii. Seznam registrovaných a doporučených odrůd se liší zcela zásadním způsobem, který je obsažen i v tom názvu - je registr odrůd, které splňují určité parametry, odrůdy doporučené je pouze informativní seznam. O případných dalších otázkách jsem samozřejmě připraven diskutovat při jednání garančních odborných výborů, výboru zemědělského a považuji za možné tento zákon, resp. konkrétní technické připomínky v této diskusi korigovat, event. přijmout nějaké pozměňovací návrhy.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi, prosím pana poslance Křížka, aby se ujal svých povinností.

Poslanec Josef Křížek: Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl rovněž reagovat na vystoupení pana kolegy Tlustého. Já na rozdíl od něho jako praktik cítím naléhavou potřebu vydání této zákonné normy, a sice proto, jak jsem již zde uvedl, že pokud k tomu nedojde, tak jsme postaveni, zejména při mezinárodním obchodu s osivy, do nerovnoprávného postavení nejen při obchodu zemí Evropské unie, ale i členskými zeměmi OECD. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, co tu řekl na námitky pana kolegy Tlustého pan ministr.

Pokud se týká samotné rozpravy, v rozpravě vystoupil jeden poslanec, který navrhl vrátit předlohu zákona k přepracování.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Já vás všechny odhlásím a požádám o novou registraci. Hlásí se pan poslanec Pěnička, a to jen proto, aby mě upozornil, že má náhradní kartu č. 20, což jsem opomněl před hlasováním sdělit.

Dámy a pánové, přečtu návrh na usnesení:

Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin navrhovateli k dopracování.

Rozhodneme o tom v hlasování č. 29, které jsem právě zahájil. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Hlasování skončilo.

Výsledek 48 pro, 86 proti. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu dalším. Organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh zákona výboru zemědělskému, takže já se ptám, má-li někdo jiný návrh? Není tomu tak. Přednesu usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje po prvním čtení předložený návrh zákona k projednání zemědělskému výboru.

Zahájil jsem hlasování č. 30 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Hlasování skončilo.

Výsledek 94 pro, 29 proti. Konstatuji, že jsme přikázali v prvním čtením návrh k projednání zemědělskému výboru a můžeme přistoupit k projednání dalšího bodu, kterým je

Slovo má ministr zemědělství Josef Lux. Prosím o klid.