Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Sýkorovi. Prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Viktor Dobal a připraví se pan poslanec
Vladimír Rezáč.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové, dovolte
mi své vystoupení doufám, že krátké
- uvést citátem: "Obecné státní
vzdělání je pouhým mechanismem pro
formování lidí, aby se podobali jako vejce
vejci. V matrice, do které jsou vtěsnáni,
potěší
převládající sílu ve vládě,
ať už je monarcha, kněz, aristokrat nebo většina
současné generace. Úměrně se
svou účinností a úspěšností
ustavuje despotismus nad myslí, který podle přirozenosti
své vede k despotismu nad tělem."
Doufám, pane ministře,
že těmto docela jasným slovům Johna
Stuarta Milla rozumíte. Doufám, že je budete
mít aspoň trochu na paměti, až budete
návrh předkládaného zákona
přepracovávat. Za klub ODA jsem totiž pověřen
navrhnout vrácení návrhu zákona vašemu
ministerstvu k dopracování.
Citát, který jsem
si vybral na úvod svého zdůvodnění,
nás snad již dostatečně odlišuje
od argumentace těch, kteří stejný
návrh také pozvedli. Platí, že není
totéž, když dva dělají totéž.
Už poněkolikáté jsme paradoxně
svědky toho, že opozice, která nemá
na mysli nic jiného
než posílit roli státu, nechat jej vtrhnout
do každého koutečka života každého
občana, odmítá něco, nad čím
by měla vlastně jásat.
Dovolte mi přednést
důvody, pro které odmítáme pro předložený
návrh zákona o vysokém školství
hlasovat. První a základní důvod se
možná netýká přímo resortu
Ministerstva školství, ale vlády jako celku.
Soustředěna na ekonomickou transformaci nevzala
totiž na vědomí nutnost koncepčně
promyslet to, čemu budu říkat třetí
sektor. Vláda totiž dodnes nemá ucelenou představu
o tom, jak s tímto také zanedbaným, také
centrálním plánováním postiženým
sektorem nakládat. Týká se to zdravotnictví,
kultury, školství a podobně. Ve všech
případech je nezbytně nutné směřovat
k diverzifikaci zdrojů. Ta však nespadne sama z nebe,
nýbrž je nutné
jakýmsi způsobem ji stimulovat. Chceme-li získat
více zdrojů na tyto zajisté bohulibé
aktivity, nezbývá nic jiného, než uvolnit
sevření státu a spolehnout se na to, že
samotní občané jsou stejně kompetentní
jako státní úředníci. Ano,
mluvím o známém
principu subsidiarity, a také o tom, že se stát
musí naučit lépe a účelněji
nakládat s daněmi, s daňovými úlevami
a vůbec s prostředky, které násilně
od občanů vymáhá.
Konečným smyslem
totiž není stát, ale zdravá společnost.
První zásadní výhrada se takto týká
vlády jako celku, jednotlivých ministrů pak
jen natolik, že vedou spory ve svých oddělených
norách a vůbec se nesnaží o nějaký
koherentní pohyb ve všech oblastech života společnosti.
Další konkrétnější
výhrady jsou vám již, pane ministře,
delší dobu známy. Snad jediným přínosem
tohoto zákona má být možnost vzniku
nestátních vysokých škol. Obávám
se, že to je právě pasáž, která
nešla z platného zákona opsat, ani v modifikované
podobě.
Zákon 172 z roku 1990 nic takového nezná.
Návrh zákona asi
také proto pouze vágně vymezuje co všechno
bude stát vyžadovat od nestátních subjektů,
které budou chtít založit vysokou školu,
ani nepopisuje dostatečně podrobně proceduru,
která by měla vést k tak zvanému státnímu
zmocnění.
Totéž platí
pochopitelně i pro odnětí státního
zmocnění. Založit nestátní vysokou
školu podle tohoto zákona tedy znamená vrhnout
se do naprosté právní nejistoty. Zákon
by měl podrobněji vymezit podmínky pro zakládání
nestátních vysokých škol. Optimální
by bylo taxativní vymezení povinností
při jejichž splnění by byl na založení
vysoké školy právní nárok.
Zákon např. prakticky
neřeší možný zánik nebo
likvidaci takové vysoké školy, vypořádání
právních vztahů ke zbylým studentům
a podobně.
V předchozích vystoupeních
zazněla celá řada dalších argumentů,
které zde již nebudu opakovat. S mnohými, i
když nikoliv se všemi se ztotožňuji. Okleštění
akademických svobod v širokém slova smyslu
nepovažuje ODA za cestu správným směrem.
Není možné se vracet zpátky. Jsme si
vědomi toho, že zákon z
roku 1990 přispěl k petrifikaci mnohého špatného
a zděděného z minulosti. Cestou však
není, spoléhat na to, že státní
úředníci a ministerstvo dokáže
zjednat nápravu.
Pan ministr včera na klubu
slíbil veškerou spolupráci na dopracování
zákonné předlohy mezi prvním a druhým
čtením. Rád bych jménem klubu tuto
nabídku nejen přijal ale i oplatil. Zkušenost
nás však učí, že tak bude lépe
učinit před novým prvním čtením.
Snad jedině tak je možné, aby ministerstvo
konečně vzalo na vědomí alespoň
některé zásadní kritické
připomínky. Při dobré vůli
na obou stranách by pak bylo možné zákon
přijmout ještě v tomto volebním období.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Viktoru Dobalovi a prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Vladimír Rezáč a připravil
se pan poslanec Jiří Bílý.
Poslanec Vladimír Řezáč:
Vážený
pane předsedo, pane místopředsedo, vážené
kolegyně a kolegové. Obávám se, že
jsme možná někteří z nás
nesplnili usnesení, které jsme před léty
přijali pokud jde o naši možnou podjatost. Z
opatrnosti proto říkám, že moje dcera
studuje na Karlově univerzitě a doufám, že
starší syn začne příští
rok studovat na Českém Vysokém učení
technickém. Ale já nechci hlavně hovořit
o školném, protože to se tady projeví
jako výrazný názorový rozpor mezi
jednou a druhou částí
sněmovny a myslím, že rektor Univerzity Karlovy,
jeho Magnificence prof. Dr. Karel Malý DrSc., jednoznačně
velice dobře zaujal názor na školné,
jakým může být přínosem
či ztrátou.
Před dvěma týdny
jsem se s některými kolegy z této sněmovny,
absolventy Karlovy univerzity setkal v Karolinu s rektory vysokých
škol z celé České republiky a bavili
jsme se hlavně o tomto návrhu zákona o vysokém
školství. Nepotkal jsem tam jediného rektora
vysoké školy, který by byl s tímto vládním
návrhem spokojen, naopak
většina z nich vyjadřovala vážné
výhrady a námitky k obsahu vládního
návrhu. Týkaly se především otázky
úpravy akademických univerzitních svobod,
úrovně samosprávy na vysokých školách
a také akreditační komise, zejména
postavení a pravomocí akademického
senátu. U těchto akademických funkcionářů
vzniká dojem, jako kdybychom se vraceli někam zpátky,
odkud jsme chtěli odejít. Kdo z vás se touto
problematikou zabývá alespoň od roku 1966,
kdy byl přijat zákon 19 o vysokých školách
a ví v jakých vlnách se tyto
otázky upravovaly, může nabýt dojmu,
že se vždycky něco nového a lepšího
přijme a za několik let se postupně celá
záležitost zase vrací zpátky.
Souhlasím s tím,
co řekl včera předseda ústavně
právního výboru kolega Výborný,
považuje tuto normu za neprůchodnou a je jen otázkou,
zda je lépe návrh zamítnout při prvním
čtení a spokojit se s úvahou jenom o novele
dosavadního zákona, anebo zda řešit
věc vrácením vládě k dopracování
a poté se k tomu materiálu znovu vrátit.
Celkem nemám na tuto otázku
vyhraněný názor, zopakuji zde jenom názor
většiny rektorů vysokých škol,
starý dva týdny, kdy řekli: než tuto
novou verzi vládního návrhu, tak raději
nic. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Vladimíru Řezáčovi a
prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří
Bílý. Připraví se pan poslanec Wagner.
Poslanec Jiří
Bílý: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, chtěl bych zde vyjádřit
stanovisko klubu poslanců Moravské národ
ní strany k vysokoškolskému zákonu.
Rád bych také upozornil, že jsem učitelem
Masarykovy univerzity, tedy zákon se mne bytostně
dotýká.
Jestliže jste si prostudovali
předlohu vysokoškolského zákona, zjišťujete,
že základním rysem této předlohy
je omezení samosprávy škol, která má
středověký základ, a zvýšení
etapizmu, tedy ingerencí státu do otázky
vysokého školství, centralismu, rozhodování
na nejvyšší úrovni a posílení
byrokracie v centru.
Možná, že mnoho
lidí, kteří jsou jak ve stranách opozičních,
tak ve stranách koaličních, toto překvapilo.
Ale vše souvisí se vším. Nelze na jedné
straně se rozčilovat nad tím, že zákon
o vysokých školách není dostatečně
samosprávný, demokratický a na druhé
straně potlačovat práva Moravy protože
jako cato starší musím říci,
že samospráva profesní
souvisí se samosprávou teritoriální
- tam, kde existuje zapšklý český šovinismus
nemohou existovat přirozená klima tvůrčí,
práva jednotlivce, práva individuality národů,
kolektivů atd. Proto nám tento zákon se jeví
jako odrazem určitého širšího trendu,
který zahrnuje nejrůznější oblasti
společenského a politického života a
je hmatatelným projevem této tendence v našem
státě.
Tím, že chceme odmítnout
tento zákon, chceme jako každý jev, který
má své klady a zápory podpořit tu
kladnou stránku, tedy iniciovat, aby vznikl zákon
o vysokých školách, který bude respektovat
samosprávu vysokých škol a samospráva
se stane jedním z politických pilířů
České republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Jiřímu Bílému a prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Jozef Wagner a připraví
se poslanec Tomáš Štěrba.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
omlouvám se vám, že vás chvíli
zdržím, ale bude to velmi krátce, neb chci
pouze upozornit pana ministra na literaturu, kterou budou jeho
pracovníci jistě potřebovat až jim tato
sněmovna zákon vrátí.
Hodně se tady hovořilo
o věci, která vzrušuje především
sociálně slabé. Chtěl bych upozornit
na to, že problém školného není
ten zásadní problém. Problém školného
je zásadní jen v tom, že se nevidí zásadnější,
že se nevidí potřeba sociální
péče o studentstvo.
Dovolil bych si citovat z publikace
"Deset let Republiky Československé",
která byla sestavena Úřadem vlády
Republiky v roce 1928 k 10. výročí Republiky.
Jedna kapitola se nazývá sociální
péče o studentstvo. Doporučuji tuto kapitolu
a koneckonců celou publikaci vaší pozornosti,
pane ministře, i pozornosti vlády, neb tam je jasně
a jednoznačně ukázáno, jak první
Republika Československá by nám
mohla býti vzorem ve věcech, které řešíme.
Budu citovat jen velmi malý,
krátký úsek. "Ze státního
rozpočtu lze nejlépe vyčísti, jak
se v prvním desetiletí Republiky Československé
vyvíjela sociální péče o studentstvo.
Rozdíl, který se tu jeví mezi rokem 1919"
(konec citátu), a cituji dál "rokem 1928"
(konec citátu) je téměř dvacetinásobný.
Nechtěl jsem vás
zdržovat. Chtěl jsem vám dát pouze na
vědomí, že ten problém měl zcela
jiný rozměr.
Rád bych ještě
jeden citát, aby o tom rozměru byla povědomost
zcela konkrétní. "Jde-li o vysokoškolského
studenta na sebe odkázaného, uděluje mu Ministerstvo
školství státní stipendium". Aby
bylo zcela zřejmé, o čem je tady řeč.
Není řeč o tom, co tady někdo z předřečníků
řekl, že případné školné
znemožní přístup. Nikoliv,
případné školné zhorší
přístup na vysoké školy, protože
již pro nemajetné i v této době je přístup
na vysoké školy, a nejen na ně, velmi a velmi
obtížný. Je dobře se podívat
pravdě do očí.
Mluvil jsem ale, z logiky toho,
co nám bylo předloženo, jen o problému
okrajovém.
Za nejvážnější
vadu považuji velmi špatné řešení
především řízení škol,
znemožnění skutečné samosprávy
škol i samosprávy v rámci země, tedy
jakéhosi vrcholného orgánu samosprávy,
byť by existoval jen proto, aby byl prostředkem komunikace,
velmi špatné řešení problematiky
vědy nelze oddělit a nikdy v naší zemí
nebylo možno oddělit vysoké školy od vědecké
činnosti a výzkumu.
Snad to nejhorší,
co tento zákon na můj vkus zkazil, ten návrh,
je fakt, že o akademické svobodě v pojetí
prvorepublikánském ani tento zákon a zřejmě
ani navrhovatelé mnoho netuší. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan
poslanec Štěrba. Připraví se pan poslanec
Václav Exner.
Poslanec Tomáš Štěrba:
Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, členům
poslaneckého klubu LSNS je jasná potřeba
nového zákona o vysokém školství.
Osobně jsem se velice těšil na to, až
budeme nový zákon projednávat. Bohužel
těšil jsem se, ale jen do té doby, než
jsem si prostudoval vládní návrh.
Poslanecký klub LSNS na
rozdíl od pana ministra si nemyslí, že tento
návrh lze v rozpravě při druhém čtení
dopracovat do podoby kvalitního zákona. Ne. Na tomto
zákonu nelze nic vylepšit.
Nebudu zde opakovat důvody,
proč špatný je. Jen bych zdržoval jednání
sněmovny. Většina byla řečena.
Ostatně klub LSNS se k
tomuto tématu již několikrát vyjadřoval
na tiskových konferencích. Samozřejmě
kriticky.
Poslanecký klub LSNS proto
prohlašuje, že tento návrh zákona nepodpoří.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Tomáši Štěrbovi. Slova se
ujme poslanec Václav Exner. Připraví se pan
poslanec Oldřich Kužílek.
Poslanec Václav Exner: Pane
předsedající, pane ministře, dámy
a pánové, dovolte mně, abych se věnoval
pouze dílčímu problému, který
se týká současné situace na vysokých
školách a z toho i vztahu k nově navrhovanému
zákonu o vysokém školství.
Chtěl bych upozornit na
současný problém, týkající
se věkového složení učitelů
na vysokých školách, jak se vyprofiloval za
posledních několik let.
Na mnohých katedrách
nejsou prakticky pracovníci ve věku pod 50 let,
kteří by byli v nějakém pravidelném
pracovním vztahu. Problematika platů vysokoškolských
profesorů je velmi bolestivá. Jestliže profesor
na vysoké škole v nejvyšší kvalifikační
třídě má plat 12 000 Kč, docent
10 400 Kč a asistent po více než patnáctileté
praxi 8600 Kč, potom tato úroveň přitom,
že neumožňuje nějaké výrazné
výkonnostní příplatky, nezajišťuje
možnost efektivního
zaměstnání pracovníků s dostatečnou
odborností jak pedagogickou, tak odbornou.
Skladba výuky je mnohdy
taková, že mladší učitelé,
pokud ještě na fakultách jsou, mají
úvazek 20 až 22 hodin týdně, což
prakticky reprezentuje situaci, že nemají možnost
odborného růstu mimo vlastní výuku.
Na mnohých fakultách,
např. na ČVUT 80 až 100% pracovníků,
kteří přicházejí v mladším
věku na vysokou školu, odchází do jednoho
roku po uzavření pracovního poměru.
V této situaci, pokud jsou mladší pracovníci,
trpí se vedlejší
pracovní poměry, ve kterých příslušní
pracovníci a zaměstnanci vysokých škol
využívají jak pracovního času,
tak technických a dalších prostředků
vysokých škol k pracem, které jsou nakonec
placeny mimo vysoké školy. Takoví pracovníci
se často na fakultě,
na svém pracovišti a při řešení
odborných úkolů vysokých škol,
vyskytují v týdnu jeden až dva dny a všechen
ostatní pracovní čas věnují
pracem mimo vysoké školy. Zaměstnávaní
externisté často trpí pedagogickými
vadami při svých přednáškách
a zaměstnání na vysokých školách.
Na mnohých katedrách
jsou zaměstnáváni důchodci, kteří
mohou teoreticky dostávat 200 Kč za odučenou
vyučovací hodinu. V praxi se však často
spokojují se 100 Kč, protože na víc
vysoké školy nemají.
Také jsou kritizovány vysoké náklady
na externí pracoviště, případně
vzdělávací instituty podle zkušeností
ze zahraničí. V této konkrétní
personální situaci dělají vysokoškolští
učitelé celkové hodnocení, které
se také opírá o objektivní zjištění,
že už současný stav přinesl snížení
úrovně vysokoškolské
výuky. Takové hodnocení např. provedla
skupina řeckých studentů na ČVUT,
kteří si své studium v České
republice platí při poměrně vysokých
nákladech.
Tato situace, která v současné
době je, a systém hodnocení vysokoškolských
studentů mění také výrazně
v mnoha případech vztah studentů ke studiu.
Volitelné předměty, jejichž rozsah výrazně
vzrostl, kromě svých výhod mají také
nevýhody. V mnoha případech neslouží
k vyprofilování konkrétního absolventa
vysoké školy, ale k co nejlevnějšímu
získání
bodů nebo jiné formy ohodnocení, aby studenti
splnili nezbytné podmínky vysoké školy.
Dochází také
k velkému odlivu problémů praxe, které
jsou předkládány vysokým školám.
Problémy, na kterých by se daly dělat odborné
práce školou, jsou-li k dispozici, jsou řešeny
často vysokoškolskými pracovníky mimo
vysokou školu.
Těmito problémy
se nově navrhovaný vysokoškolský zákon
nezabývá a ani ekonomické, ani věcné
problémy vysokého školství bohužel
neřeší.
V této situaci nezbývá
než podpořit návrhy, které by předčasně
ukončily projednávání tohoto zákona
v naší Poslanecké sněmovně.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Exnerovi a prosím, aby se slova ujal pan
poslanec Oldřich Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové, hodinu
a půl zde padají záporné argumenty
k tomuto návrhu zákona, těch pozitivních
jsme slyšeli myslím velmi málo. Dovolte mi
tudíž, abych se vyjádřil k obecně
politickému aspektu celého tohoto problému,
který zde vzniká.
Předpokládám,
že pan ministr ve svém závěrečném
vystoupení znovu poukáže tak, jak to třeba
udělal na poslaneckém klubu ODA, na problém
končícího volebního období
a na určitý tlak, který je v tuto chvíli
používán jako argument pro přijetí
tohoto návrhu zákona.
Domnívám se, že
takový argument není úplně v pořádku
a domnívám se, že těžiště
odpovědnosti za to, jak v tuto chvíli dopadne návrh
zákona, je v jeho materii, v tom, jak je předložen,
a nikoli v kalendáři volebního období
a vládního období.
Především chci
podtrhnout, že okamžik, kdy byl tento návrh zákona
předložen do parlamentu, volil pan ministr resp. vláda
a nikoli Parlament, a tudíž není možné
tuto odpovědnost obracet.
Dále chci upozornit na
jeden aspekt, že vedle případného zamítnutí
zákona, čímž se podle mého názoru
má vyjádřit to, že Sněmovna nesouhlasí
ani s principy, které jsou obsaženy v zákoně,
a vedle vrácení k dopracování, které
podle mého soudu má znamenat, že Sněmovna
v podstatě souhlasí s principy, ale požaduje
nějaké další rozvinutí, dopracování
apod., existuje také ještě jedna možnost,
která by měla přinejmenším být
zvažována, a to podle § 86 odst. 6 vzetí
návrhu zpět navrhovatelem. Chtěl jsem se
proto zeptat pana ministra, jestli vláda, která
je navrhovatelem - neboť podle toho, jak já si
vykládám věc,
takový krok může udělat jenom vláda,
možná, že se mýlím, nevím,
jestli může pan ministr přímo udělat
takovou věc - jestli tedy vláda o takové
variantě nějakým způsobem jednala,
popř. jestli pan ministr je zmocněn třeba
v takové věci rozhodnout
tak či onak podle situace.
Chci tedy věc shrnout s
pomocí citace z dnešní Mladé fronty
z článku pana redaktora Štětky, kde
uvádí, že výhrady, kvůli nimž
chtějí poslanci návrh vrátit vládě,
sice mají určitou váhu, při troše
dobré vůle by se však zákon dal upravit
za pochodu, tedy ve sněmovních výborech.
Chtěl bych říci, že si myslím,
že tento způsob myšlení byl platný
řekněme možná v prvních čtyřech
letech po převratu, ale že po zavedení nového
Jednacího řádu a po zavedení institutu
prvního čtení, které je
záměrným zavedením určité,
řekněme, laťky, nebo určité bariéry,
kterou má k dispozici Parlament, aby řekl, jestli
předložená materie ji přesahuje ať
už z důvodu naléhavosti, závažnosti,
správnosti řešení a dalších
aspektů, nebo ne, že bychom se tedy neměli
vracet do předchozích let a zavrhovat to, co nám
umožňuje Jednací řád, a že
bychom měli institutu prvního čtení
v plné míře využít.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kužílkovi, a protože nejsou další
přihlášky, hlásí se pan
poslanec Koucký a pan poslanec Benda.
Poslanec Jan Koucký: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, pane ministře, kolegyně a
kolegové, budu velmi stručný.
Chci jen zdůraznit, aby
nám bylo zcela jasné, o čem budeme hlasovat.
Nebudeme hlasovat o tom, jestli přesně souhlasíme
s materií, která je obsažena ve vládním
návrhu, budeme hlasovat o tom, jestli je Sněmovna
ochotna se zabývat problémem vysokého školství.
Jestliže prostě toto odmítneme, tak zároveň
znemožníme realizaci celé řady
velmi důležitých opatření a kroků,
které v nejbližší době musí
nastat.
Jako problém, který
je snad znám z masmedií poslední doby, uvedu
např. koleje. Je to dále problém stipendií,
je to problém rozšíření spektra
a zřízení nových typů vysokých
škol, které jedině může zabránit
dalšímu poklesu kvality nejkvalitnějších
našich univerzit, atd., atd.
Proto se jako jeden z vás
a proto se jako člen gesčního výboru
velmi přimlouvám za to, abychom řekli, že
přesto, že jsme přesvědčeni,
že ve vládním návrhu zákona je
třeba udělat některé změny,
že my jsme ochotni se tím problémem zabývat,
my jsme ochotni na těch problémech pracovat a my
jsme ochotni v následujících týdnech
takovou verzi, která by Sněmovnou mohla projít,
připravit.
Děkuji a doufám,
že jste mě vyslechli.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kouckému.
Rozpravu končím,
s procedurálním návrhem se přihlásil
pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený
pane předsedající, žádám
půl hodiny na schůzi poslaneckých klubů.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Chci se zeptat pana ministra, chce-li
vystoupit poté. (Min. Pilip: Ano.)
Ano. Bývá zvykem
takovémuto přání vyhovět. Je
11.00 hodin téměř, takže v 11.30 hodin
tady budu sedět a zahájím další
část dnešní schůze.
(Jednání přerušeno
v 11.00 hodin.)
(Jednání opět
zahájeno v 11.47 hodin.)
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Dámy
a pánové, čas vyhrazený pro jednání
klubu uplynul, takže budeme pokračovat v prvním
čtení vládního návrhu zákona
o vysokém školství. Nacházíme
se v etapě, kdy byla uzavřena obecná rozprava
a kdy se o slovo přihlásil ministr školství,
mládeže a tělovýchovy pan Ivan Pilip.
Prosím, abyste se posadili
a věnovali jeho vystoupení patřičnou
pozornost. Ještě jednou prosím o klid a slovo
uděluji panu ministrovi.