Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Slovo má paní kolegyně Kolářová, připraví se poslanci Rubáš, Řezníček a Černý.

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové pokusím se být velice stručná. Pan kolega Janeček tady rozebral různé důvody ohledně reklamy, které ho vedou k tomu, abychom návrh zákona zamítli v prvním čtení. Já bych však chtěla říci, že náš ústavně právní výbor, kterého jsem členkou, probíral právě tehdy původní návrh zákona a chci vás poprosit, abyste tento návrh zákona pustili do dalšího čtení, především proto, že regulace reklamy nebyla vůbec legislativním způsobem jednoduchou záležitostí. Postupem času se ukázalo, že v tomto zákoně jsou určité nedostatky, které je třeba opravit. Nejedná se vůbec o to, že bychom bezbřehým způsobem povolili reklamu na všechno. Jde o to, abychom upravili nelogičnosti, které jsou. Já si myslím, že na tom asi máme zájem všichni.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Prosím pana kolegu Rubáše, aby se ujal slova.

Poslanec Luděk Rubáš: Pane předsedající, dámy a pánové, ujišťuji všechny, že moje novela zákona o regulaci reklamy se v žádném případě netýká léčivých přípravků, které jsou předepisovány na předpis. Obava, kterou tady vyslovil můj předřečník, je tedy lichá, protože pacient z důvodů reklamy nemůže vytvářet tlak na svého lékaře, aby mu příslušné přípravky předepisoval, protože zkrátka reklama na přípravky, které jsou na předpis, je z hlediska této novely i nadále zakázána. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím pana kolegu Řezníčka, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Černý. Chtěl bych požádat kolegy a kolegyně, aby přihlášky do rozpravy dávali písemně. Pracovníky aparátu prosím, aby distribuovali přihlášky, pokud nejsou a prosím, abyste mi je posílali k předsednickému stolu.

Poslanec Miroslav Řezníček: Pane předsedající, dámy a pánové, já jen chci zopakovat, že skutečně se jedná o reklamu léků, které nejsou na předpis.

Pane předsedající, dámy a pánové, já velice obdivuji pana kolegu Janečka, jak zasvěceně hovoří o reklamě. Je to asi tak přesvědčivé, jako kdybych já o sobě tvrdil, že jsem skvělý a vysoký basketbalový hráč.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Řezníčkovi. Slovo má pan kolega Černý.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, jsme v obecné části rozpravy. Nechci posuzovat jednotlivá ustanovení této novely, nicméně novelizaci tohoto zákona považuji za nutnou, protože ustanovení, která se budou novelizovat, se netýkají pouze humánních preparátů, ale i veterinárních preparátů.

V současné době dochází ke zcela nelogickým situacím, při kterých je možno např. seznamovat chovatele s účinky léčiv jen za předpokladu, že to bude audiovizuální program, což je naprosto nelogické. Nelze posílat zprávy, nelze tvořit reklamu pro veterinární přípravky, které nemají vůbec nic společného s jakoukoliv pokladnou. Každý si je hradí sám.

Jenom reakce na jednoho z mých předřečníků, abych dodržel pravidla jednacího řádu. Líbí se mi slza v oku a plamenný výraz v tom, jak by tato novela měla poškodit zdravotnictví. Já si myslím, že nepoškodí zdravotnictví, že každý člověk má právo udělat si se svými penězi co chce a reklama je právo na výběr. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Černému. Prosím pana kolegu Syku, aby se ujal slova, připraví se paní poslankyně Röschová.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, zcela záměrně v této fázi nebudu věcně hovořit k předkládané novele. Nicméně v případě, že by sněmovna schválila druhé čtení, žádám o přidělení této novely našemu výboru. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Röschová. Pan kolega Janeček se hlásí ještě jednou.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručná. Byla jsem společnou zpravodajkou na plénu i ve výboru k návrhu zákona o regulaci reklamy. Navazuji na slova paní poslankyně Kolářové. Regulovat reklamu týkající se léků je právně nesmírně složitá věc. Já z těchto důvodů doporučuji, aby sněmovna přikázala navrhovanou novelu ústavně právnímu výboru.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan kolega Janeček, připraví se pan kolega Kulička.

Poslanec Josef Janeček: Já mám jen věcnou poznámku, abychom si vysvětlili pojmy. Já bych chtěl upozornit na to, že lék vázaný na předpis a lék volně prodejný jsou samozřejmě dvě oddělené množiny. Ovšem je zde význačný průnik a to znamená, že jestliže je lék volně prodejný, neznamená to, že tento lék není možné napsat na účet zdravotního pojištění. V tom je ten problém. Tzn., že volně prodejný lék můžeme napsat na účet zdravotního pojištění. Např. Acylpyrin si každý může koupit v lékárně, ale též ho lze napsat na účet zdravotní pojišťovny.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Kulička.

Poslanec Pavel Kulička: Byly tady různé debaty o tom, co tedy je lék volně prodejný a lék na předpis. Prostě je to v každém případě lék, mající nějaké účinně látky. Předesílám, že lékárník jsem, takže třeba nepovažuji za zcela pravdivé tvrzení, že pacienta neovlivňuje reklama. Ovlivňuje ho velmi. Nebudu jmenovat ten preparát, abych nedělal reklamu, ale jednalo se o polyvitaminový preparát, byla o něm krásná reklama, kde starší pán sfoukává svíčky. Mnozí moji kolegové učinili tu zkušenost, že astmatici žádali v tomto případě lék na dech.

Druhá stránka je, že reklama opravdu musí být velmi striktně regulována. Opatření většinou bývá velmi krátké, že se mají případní zájemci o koupi tohoto léku ptát u svého lékaře či lékárníka. Navíc to dnes řeší firmy v zahraničí tak, že na prvním místě dávají do reklamy lék účinný, na druhém místě OTC, čili léky volně prodejné a až za druhý takřka neškodný preparát přichází upozornění, že by se lidé měli o něčem poradit, takže občan standardně připravený do života, s běžnými znalostmi, ani netuší, že by se měl zeptat i na ten účinnější lék.

Já bych velmi zvažoval a byl bych velmi opatrný, jak zacházet s tímto návrhem zákona. Já jsem pro to, aby reklama zde byla, ale v tak závažných věcech musí mít velmi přísně vymezené mantinely.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kuličkovi. Slovo má paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, samozřejmě všichni víme, že je rozdíl mezi léky na předpis a mezi léky bez předpisu. Já bych se stručně zmínila o tom, že i léky bez předpisu pod vlivem reklamy pochopitelně vyvolají určitý tlak na konzultaci lékaře, protože pacient velmi často konzultuje, zda to, co v reklamě bylo řečeno, odpovídá pravdě. Povede to opět ke ztrátám a k rozšíření služeb a účtování dalších návštěv.

Pokud se týká svobody člověka - k panu poslanci Černému. Ano, je to jistě pravda. Každý si za své peníze může koupit cokoliv. Na podkladě reklamy i volně prodejný lék. Nicméně svobodný člověk je jen tehdy, je-li schopen si svobodně vybrat. Na podkladě reklamy pacient, který nemá patřičné vědomosti, není schopen svobodného výběru.

Konečně poslední poznámka. Reklama v sobě skrývá jedno velké nebezpečí, a to především u volně prodejných léků. Je to nebezpečí tzv. samoléčitelství, protože mnoho občanů jde a koupí si preparát, počínající symptomy třeba odsune a mnohdy nedocení svůj zdravotní stav a ublíží si.

Tolik bych chtěla říci k tomu, že skutečně je pravda, že je třeba v tomto případě postupovat velmi zodpovědně. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Kulička. Potom pan kolega Černý.

Poslanec Pavel Kulička: Zpřesním. S ohledem na to, že nemáme zákon o léku a de facto nemáme vydefinováno přesně to, co budeme považovat za lék či nikoliv, tak doporučuji opravdu zvažovat. Tady dochází k matení dojmu v tom smyslu, že něco, co není registrováno u nás jako lék. Prochází reklamou a to může mást, pokud to třeba povolí hygienik. Pokud si vydefinujeme přesně, a v zákoně definice chybí a je těžké ji odvíjet z jiných zákonů. Pak o tom můžeme diskutovat dále. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan kolega Černý si nepřeje vystoupit. Uzavírám rozpravu, vzhledem k tomu, že se do ní už nikdo nehlásí.

Prosím pana zpravodaje, aby mně ostře sledoval, když se pokusím rekapitulovat a konstatovat, že zazněl jednak návrh na zamítnutí, potom návrh na přepracování a dále i alternativní návrh na přikázání. Prosím, pane kolego.

Poslanec Martin Přibáň: Nebudu už opakovat to, co řekl před chvílí pan předsedající. Pouze bych chtěl upozornit nebo spíš se nahlas zamyslet nad praxí, kterou postupem času díky tomu, že si zvykáme na nový jednací řád, zavádíme, jestli není moudřejší sněmovnou přikázat zákon jednomu výboru s tím, že kterýkoliv předseda výboru, kterýkoliv výbor si může jakýkoliv návrh sám vzít za svůj k projednávání. Jelikož zákon o regulaci reklamy je zákon, který projednával jako garanční výbor hospodářský a přitom ho projednával i výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu i výbor pro sociální politiku a zdravotnictví i ústavně právní výbor, tak si myslím, že by mohla tato praxe zůstat zachována. Nicméně návrhy padly a hlasovat se o nich bude.

První návrh, který padl v rozpravě, byl návrh pana kolegy Janečka na zamítnutí návrhu s alternativou vrácení k přepracování, pokud jsem tomu dobře rozuměl.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: První hlasování bude o zamítnutí.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 38 na této schůzi. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 57 pro, 61 proti.

Dále zazněl návrh na vrácení k přepracování.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 39. Kdo je proti?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 73 pro, 54 proti.

Děkuji panu poslanci Rubášovi a panu poslanci Přibáňovi. Konstatuji, že jsme projednali další bod a přichází bod s názvem

Podkladový materiál k pojistným plánům jsme obdrželi jako tisk 1988. K tomuto tisku bylo poslancům rozdáno také stanovisko vlády, obsažené v dopise ministrů Jana Stráského a Ivana Kočárníka ze dne 24. listopadu.

Organizační výbor navrhl, aby sněmovna tento sněmovní tisk přikázala k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtovému výboru.

Má k návrhu na přikázání někdo připomínku? Není tomu tak.

Souhlasíte tedy s tím, aby sněmovní tisk 1988 byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtovému výboru? Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 40. Kdo je proti?

Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 113 pro, nikdo proti.

Oba výbory předložený návrh již projednaly a jejich usnesení byla rozdána.

Teď to možná už pochopili i členové těchto výborů.

Nyní žádám, aby se slova ujal společný zpravodaj poslanec Petr Čermák. Pane poslanče, předpokládám, že navrhnete způsob projednávání tohoto bodu a přednesete návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, máte slovo.

Poslanec Petr Čermák: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, já se omezím pouze na formální záležitosti. Odpustím si veškeré komentáře, veškerá hodnocení, nechám si je - bude-li to potřeba - až do diskuse.

Dovolte mi, abych vám předložil návrh na způsob projednání zdravotně pojistných plánů Všeobecné zdravotní pojišťovny a resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťoven na rok 1996. Uložili jsme si to sami tím, že jsme přijali zákony 551/1991 Sb. a 280/1992 Sb. Naše výbory, kterým to bylo uloženo, plány projednaly s předstihem, nepřijali jsme žádné společné usnesení, protože u některých pojišťoven byl rozdílný názor, ale byl zvolen společný zpravodaj a to jsem já.

V podrobné rozpravě, která bude otevřena po všeobecné rozpravě bych navrhl, abychom se zabývali každou pojišťovnou zvlášť, a to podle sněmovního tisku 1988, tzn. v pořadí, jak jsou v tomto materiálu zveřejněny.

Ke každému pojistnému plánu přednesu stanovisko vlády, doporučení obou výborů a návrh společného zpravodaje. Ke každé pojišťovně bude vlastní rozprava s tím, že kdokoliv z nás může vznést odlišné stanovisko od doporučení výboru, vlády i společného zpravodaje.

Hlasovat navrhuji tak, abychom hlasovali pozitivně, tzn. vždy na otázku, jestli sněmovna schvaluje tento pojistný plán, tzn. i v tom případě, že všichni dají negativní stanovisko pro to, abychom si ušetřili procedurálně několik hlasování o té které pojišťovně. To znamená hlasovat vždy na otázku, jestli sněmovna souhlasí s předloženým pojistným plánem a v případě, že se nezíská dostatečný počet hlasů, navrhuji dále o pojišťovně nehlasovat a pokládat tento pojistný plán za neschválený.

Tento postup pokládám za nejjednodušší, relativně přehledný, transparentní a domnívám se, že s ohledem na doporučující stanoviska výborů bude tento postup snad i poměrně rychlý.

Po projednání pojišťoven si vyžádám čas potřebný na nějaké shrnutí problémů, které vyjdou z diskuse, a připravím návrh usnesení, ve kterém zohledním i usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 248/95, které obsahuje doporučení pro ředitele těch zdravotních pojišťoven, jejichž pojistný plán dnes nebude schválen. Pokud nebude jiné doporučení či jiný procedurální návrh, tak prosím, aby se o tomto mém návrhu dalo hlasovat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za přednesení návrhu. Kolega Čermák navrhl určitou proceduru projednávání a hlasování o jednotlivých pojistných plánech. Já se ptám, kdo je pro podpoření tohoto návrhu? Kdo je proti? Návrh byl schválen poměrem hlasů 83 pro, nikdo proti. Domnívám se, že v tomto okamžiku nic nebrání tomu, abychom otevřeli rozpravu k tomuto bodu, a to nejdříve její všeobecnou část. Domnívám se, že přihlášky, tak jak jsem je obdržel písemně, se týkají spíše podrobné rozpravy. Jestliže ne, prosil bych, aby mi pomohli kolegové, kteří se hlásili do všeobecné rozpravy a půjdou na řadu v pořadí paní kolegyně Lagová, Wagner, Rymeš. Abychom postupovali korektně, písemné přihlášky mám v tomto pořadí: paní poslankyně Fischerová, Wagner, Lagová, Hrazdíra, Rymeš a Kolář. Chci se zeptat, kdo z těchto kolegů a kolegyň - to jsou všechny přihlášky, které mám písemně - se hlásí do podrobné rozpravy? Pan kolega Hrazdíra. Dobře. Z těchto přihlášených budeme respektovat pořadí tak, jak zde bylo a prosím, abyste ve svých přihláškách rozlišili ty dva typy rozpravy. Slovo má paní kolegyně Fischerová, připraví se pan poslanec Wagner.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Máme před sebou návrh.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Paní kolegyně, prosím, abyste mikrofony dala níž, protože je vám špatně rozumět. Děkuji.

Poslankyně Eva Fischerová: Máme před sebou pojistné plány Všeobecné zdravotní pojišťovny, pojišťoven resortních, oborových, podnikových a dalších na rok 1996 ve znění parlamentního tisku č. 1988. Musím konstatovat, že je to tisk o 34 stranách, a pojistných plánech 27 pojišťoven. Tisk velmi stručný, vzhledem k rozsahu a závažnosti problémů, které zde řešíme.

Jde, jak musím bohužel konstatovat, o materiál poznamenaný spěchem, nepřesnostmi a nejednotným využitím kritérií pro posuzované subjekty. Hlavně však je tento tisk poznamenán intenzívní snahou podsunout Parlamentu vůli vlády a přesunout nepopulární odpovědnost státu na poslance. A právě proto považuji dnes za podstatné na určité skutečnosti toto auditorium upozornit. Předem podotýkám, že já sama jsem přesvědčena, že tzv. pluralita zdravotních pojišťoven byla předčasná. Tedy z mé strany nelze hovořit o střetu zájmů. Kdybychom dnes zde řešili problémy pojišťovny jedné, bylo by to podstatně jednodušší a také přehlednější. Ty další by pak vznikaly posléze, v ten pravý čas ekonomické vyváženosti systému zdravotnictví, o kterém se nám dnes, bohužel, může pouze zdát. Vláda však, nemá odvahu k přiznání chyby a k radikálnímu řešení. Musela by důsledky nejen přiznat, ale také zaplatit, a to daňový poplatník velmi těžko snáší.

Pokud jde o již o zmíněná kritéria v pojistném plánu, rozhodující o schválení pojistného plánu či jeho zamítnutí, což prakticky znamená prodloužení existence nebo konec pojišťovny, musím je považovat za poněkud neseriozní a hlavně uplatňovaná s viditelně subjektivními přístupy.

Kritérium první. Pojem zadluženost v závěrech neplatí pro všechny stejně. Není jasně uvedeno, kolikanásobnou měsíční platbu za zdravotní péči ve smyslu závazku pojišťovny je možné považovat ještě za únosnou.

Kritérium druhé. Plánovaná výše čerpání provozních nákladů do 7% je v hodnocení uplatňováno včetně investic, avšak při zadávání bylo s investicemi počítáno nad tuto hodnotu. Je to nedbalost, nebo je to past na Popelku?

Kritérium třetí. Nereálnost pojistného plánu ve smyslu nárůstu stavu pojištěnců, který se mnohdy těžko posuzuje pro dynamiku reality. Snad jediný objektivní ukazatel je skutečný počet pojištěnců daný zákonem.

V preambuli parlamentního tisku jsou uvedena kritéria další a daleko významnější. Je to rozsah zdravotní péče hrazené zdravotní pojišťovnou a způsob zajištění dostupnosti služeb pojišťovnou nabízených. Uplatnění těchto zásadních kritérií však ve výsledcích rozhodovacího procesu bohužel chybí. Parlamentní tisk 1988 se dále rozchází s realitou, ať ve smyslu pro pojišťovny pozitivním či negativním. Rozchází se s údaji v tabulkovém materiálu, který jsme dostali až bezprostředně před jednáním ve výborech.

Nepřesností je celá řada. Pro krátkost času uvedu jen dvě konkrétní. U prostějovské pojišťovny parlamentní tisk uvádí: v r. 1994 9000 pojištěnců, v materiálech Ministerstva financí z dubna t. r. je k 31. prosinci 1994 uvedeno 15 517 pojištěnců. Česká národní zdravotní pojišťovna v parlamentním tisku uvádí 4000 pojištěnců, materiál Ministerstva financí k témuž datu 8932 pojištěnců.

Za velmi závažnou považuji skutečnost, že převážná část poslanců zde přítomných pojistné plány všech pojišťoven neprostudovala, neb nebyly nabídnuty. Naše hlasování se tedy bude opírat o nepřesný kompilát, který právě projednáváme, tedy pouze o parlamentní tisk č. 1988.

A nyní mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte zcela konkrétní příklad pojistného plánu, který se vymyká obecně uplatňovaným způsobům a velmi pravděpodobně hraničí s právními normami. Je to plán České národní zdravotní pojišťovny. Dle mého názoru její pojistný plán i metody, které si dovolím uvést jako příklad a které tato pojišťovna uplatňuje, vyžadují přešetření Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem financí.

Jedním z hlavních cílů poslední novely zákona 550/91 Sb., byla likvidace plateb tzv. nadstandardní péče. V § 2 zmíněného zákona byla vypuštěna věta, kterou se povolovalo využití pojistného nad rámec zdravotního řádu. Česká národní zdravotní pojišťovna tento zákon obchází. Využívá vyhlášku č. 268/93 Sb., kterou se stanoví způsob tvorby a využití fondů zaměstnaneckých pojišťoven. Pravděpodobně nevadí, že dominantní je zákon a ministerstvo financí ve smyslu tohoto zákona vyhlášku dosud neupravilo. Je-li tedy zákon skutečně dominantní, pak nezbude než zdůraznit, že zákon č. 550 v plném znění pojišťovně dovoluje pouze úhradu péče plně nebo částečně hrazené ze zdravotního pojištění s odkazem na rozsah ve zdravotním řádu.

Není tedy asi možné legálně hradit péči, kterou zdravotní řád neuvádí. Nicméně Česká národní zdravotní pojišťovna tak činí a v jejím plánu je to uvedeno. K další atypii této zvláštní pojišťovny: V pojistném plánu je ve zřizovacím listu Účelového fondu na snížení nákladů náplně nebo částečně hrazenou péči uvedeno, že fond je naplňován ze zůstatku roční bilance pojišťovny, tedy z pojistného. Ostatní zdroje jako jsou prostředky z využívání základního fondu, příjmy z přirážek k pojistnému, pokuty a penále tato pojišťovna vyčerpala jinde. Fondy v pojistném plánu jsou velmi nepřesně definovány, a to především ve smyslu zdrojů.

Plán České národní zdravotní pojišťovny byl vládou obdivuhodně tolerantně posouzen a parlamentu doporučen ke schválení bez bližší analýzy, kterou si tato atypická pojišťovna bezesporu zaslouží.

Považuji za nutné analyzovat hlavní podstatu rozdílu hospodaření deficitních pojišťoven a přebytkové České národní zdravotní pojišťovny příslušnými institucemi. Parlament by se neměl podílet na legalizaci přinejmenším nejasného přesunu zákonného pojistného, to je veřejných prostředků. Pro možnost individuálního využití ve smyslu bonusu, to je vlastně nadstandardu, pouze pro určitou vrstvu pojištěnců. Jde o rozpor se zákonným určením využitá prostředků, tedy nad rámec zdravotního řádu. Totiž jen zdravý jedinec, který nečerpá pojistné, si z bonusu může dovolit rozhodovat, co si u této pojišťovny vybere navíc.

Česká národní zdravotní pojišťovna se evidentně pokouší využít vyhlášky MF, které nereagovalo na novelu zákona č. 550/91 Sb. v plném znění. Snaží se na nadstandardní péči využít 3% z přijatého pojistného po přerozdělení a není to, dámy a pánové a vážené stěny sněmovny, peníz malý. Je to 63 mil. 389 tisíc, jak uvádí pojistný plán této pojišťovny.

Pro všechny zmíněné nejasnosti, kterých je bohužel mnohem více, než mohu uvést a také pro klid svého svědomí, podávám následující návrh: Pojistný plán České národní zdravotní pojišťovny pro rok 1996 doporučit Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu financí k detailnímu prošetření a ověření souladu se zákonem č. 550/91 Sb. a dalších souvisejících právních norem. Toto doporučení si dovoluji adresovat Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu financí.

Závěrem mi, vážení kolegové, dovolte říci ke všem projednávaným plánům: Nepovažuji za správné, aby Parlament hrál roli kata Mydláře. Je to totiž liberální politika vlády, která byla příčinou situace, v níž se dnes bohužel nacházíme. Nechť tedy vláda problém s plnou odpovědností vyřeší na základě svých práv a povinností. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Prosím pana poslance Wagnera, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Lagová.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, problém, o němž tady je řeč, je problém zástupný. Řešíme něco, co má napravovat chyby minulého. Chyby legislativní a i chyby v řídící práci těch, kteří na nedostatky legislativní měli dávno upozornit a předložit řešení této sněmovně. To se nestalo a nyní tedy hledáme řešení, které v žádném případě nemůže být pro všechny dobré. Hledáme tedy to nejméně špatné řešeni, hledáme tedy i svůj nejméně špatný přístup k této situaci, kterou my jsme nezavinili. Po mně bude ještě mluvit kolega Rymeš, který vás jistě upozorní na to, co už před dvěma lety říkal této sněmovně a co tedy už před dvěma lety mohlo upozornit vládu i sněmovnu, kdyby zainteresovaní chtěli slyšet, že je něco špatného systémově.

Já se omezím na velmi stručné konstatování v oblasti ekonomiky celé věci. Především je nutno si přiznat, že je zřejmý nepoměr v sumě, kterou stát platí za pojištěnce, za které je podle zákona povinován platit, a mezi počtem těchto pojištěnců.

To je značně systémová vada, o které chápu, že ministr financí a jiní kompetentní nebudou chtít mnoho slyšet, protože by z velké slávy nedávno schváleného rozpočtu mnoho nezbylo, kdyby se prostě jednoznačně a nahlas řeklo, že je nemorální, abychom platili podstatně méně za ty pojištěnce, za které musí platit stát, to je za nevýdělečné, ať důchodce nebo nedospělé. Pokud tak činíme - a je zde řádový rozdíl - pak je zřejmě jasné, v čem je hlavní nedostatek zdrojů. Stačí umět počítat. Jestliže necelých 16 miliard stát platí za cca 4 miliony osob, pak je v tom zřejmý, jasný, jednoznačný nepoměr a je zde otázka, kterou musí tato sněmovna řešit, pokud chce řešit tu situaci skutečně obecně a věcně a nemůže ji řešit jinak než novelou o státním rozpočtu. Říká se to jistě špatně týden poté, co byl státní rozpočet schválen, ale situace je prostě taková a zavírat před tím oči a neříci nahlas, že král je nahý a proč je nahý, by bylo nesprávné. To je první problém.

Snad by bylo dobré, abych k tomu prvnímu problému řekl ještě jednu cifru, že za ty ostatní obyvatele České republiky, včetně osob, které nejsou občany, ale trvale žijí na území České republiky, tedy za více než 6 milionů osob, se z tě částky 85 či 87 mld. platí to, co zbude po odečtení od necelých šestnácti, aby tedy bylo pro každého, kdo neměl chuť se na čísla podívat jasné, o jaká čísla jde a že je to nepoměr, tedy něco přes 10 mil. obyvatel proti cca čtyřem, tedy bez těch čtyř čili něco přes šest milionů obyvatel, kteří si přispívají a něco přes čtyři, za které platí stát. Tady je nepoměr, tady je vše špatné. Z toho pochází, proč v systému nejsou peníze.

A teď ještě k problémům, které můžeme ovlivnit, špatně řešit, někoho poškodit. Když budeme konat tak, že poslechneme nabídku vlády, která poprvé za celou dobu, co tato praxe zde existuje, nám dala doporučení - prozatím jsme vždy rozhodovali tak, že se to rozhodovalo ve výborech a to doporučení bylo až druhotné, teď převzala vláda iniciativu...... Pane předsedo, buďte tak laskav a upozorněte pana Syku, aby nepřerušoval.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím, abyste respektovali zákon o jednacím řádu. Myslím, že bychom se měli chovat tak, aniž bychom přerušovali kolegu, který má slovo, bez ohledu na to, jestli ho přímo oslovujeme. Prosím, pane kolego.

Poslanec Jozef Wagner: Děkuji vám, pane předsedající. Mám tedy za to, že ten způsob projednání, urychlení věci, razantní vstup vlády do řešení ukazuje aspoň na jedno, a to hodnotím pozitivně, že vláda vzala problém jako problém vážný, neboť koho může poškodit? Především nemáme dost vědomostí k tomu, jak která pojišťovna na tom skutečně je a naše hlasování bude nekvalifikované a v konečných důsledcích můžeme poškodit subjekt, jehož vznik a fungování jsme umožnili. To je nekorektní.

Ale současně s tím, a to je horší, můžeme poškodit zdravotnická zařízení, ať privátní či státní, která očekávají, že jim ony pojišťovny zaplatí. A ve chvíli, kdy znemožníme těm kterým pojišťovnám činnost, vznikne další problém, kdo kdy a z čeho zaplatí a tuto situaci bude třeba řešit a pravděpodobně bude trvat déle než se zaplatí, než kdyby i pojišťovny řádně fungovaly, nebo kdyby - a to je daleko schůdnější cesta - místo schvalování těchto plánů byl předložen jasný a jednoznačný návrh novely zákona o pojištění, který by jednoznačně formuloval novou situaci a řekl by tedy to, co si všichni myslí, že existence pojišťoven za situace, že není v čem konkurovat, je nezdůvodnitelná.

Proto je třeba hledat řešení jiná, než je vybírat zde, kdo je a kdo není hoden důvěry. Této hry se odmítám zúčastnit. Mohu postupovat jenom dvěma možnými způsoby - buď nehlasovat vůbec, nebýt přítomen, nebo schválit všechny. Každá jiná varianta mě odsuzuje k tomu, abych projevil svůj nekvalifikovaný názor o té které pojišťovně, což považuji za velmi špatné. Takto bychom postupovat neměli.

Mám tedy za to, že by se měl pan ministr zdravotnictví jednoznačně vyjádřit k těmto obavám a podle tohoto vyjádření by pak bylo možno ev. změnit proceduru a ev. nejednat o věcech, které nemohou k vyřešení situace ničím prospět a mohou možná, ale jen velmi málo prospět k zachování tváře těch, kteří jsou za tyto systémové vady odpovědni. Mám za to, že to rozhodně není ta část sněmovny, k níž mám čest patřit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi a slova se ujme pan ministr zdravotnictví, pokud se již rozhodl reagovat na tento diskusní příspěvek. Je to v souladu s jednacím řádem.