Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych využít této situace, kdy se dostáváme do složitých všeobecných diskusí a kdy přestávám trochu rozumět kam směřují jednotlivé příspěvky. My přece teď nelikvidujeme žádné pojišťovny jako Parlament. My teď využíváme znění zákona, že se v prvním kole vyjadřujeme k zdravotně pojistným plánům a můžeme jako sněmovna přijmout takové usnesení, které zohlední všechny další požadavky vůči vládě, k podkladům, které chceme znát a pro mne, bohužel, budeme se ještě jednou vyjadřovat ke zdravotně pojistným plánům. Musím to zdůraznit proto, že zde padají slova o nějaké likvidaci či omezování. Samozřejmě, pokud je procedura taková, že se musí několik měsíců mluvit o pojistných plánech a jejich kvalitě, do jisté míry i veřejně, samozřejmě to narušuje podnikatelské prostředí, pokud ho jako podnikatelské chápeme. Ale taková procedura byla zvolena a pokud jsem byl vyzván, abych se vyjádřil k tomu, zda uvažujeme o jiné, říkám teď jako ministr, nikoliv jako poslanec, že uvažujeme o jiné a budu velmi rád a jsem zvědav, jak pak Poslanecká sněmovna posoudí určitý postup od pravomocí, které teď ve schvalování pojistných plánů má.

Chápu těžkosti jednotlivých poslanců, ale odmítám, že se to dělalo ve spěchu, odmítám, že jsme nevěnovali náležitou pozornost na obou dvou ministerstvech i ve vládě a znovu upozorňuji, že podle rozhodnutí a stanoviska Ministerstva zdravotnictví, financí i vlády je pět plánů bez vady. Povídání o systému, jakým pracuje Česká národní pojišťovna, je jistě k věci, ale nikoli k vlastním plánům a ostatní plány mají tři systémové vady, na které vláda upozornila. Jsou to vlastně tři skupiny. Jedna odstranitelná jednoduše, jedna složitější a třetí velmi obtížná.

Doporučuji, abychom se věnovali jako sněmovna, posouzení toho, abychom dobře formulovali, jako sněmovna, co chceme od vlády vědět v tom druhém kole, které nutně ze zákona vyplývá, kdy musíme zaujmout teprve to konečné stanovisko k jednotlivým plánům.

Rozprava o tom, jak je to s rozpočtem a s podílem státu, je rozprava, která mě bytostně zajímá osobně, ale jsem přesvědčen, že patřila do jednání rozpočtu a ne do jednání o pojistných plánech. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zdravotnictví Janu Stráskému. Mám tu v pořadí poslankyni Hanu Lagovou, ale tuším, že se pan poslanec Wagner hlásí s technickou poznámkou.

Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, nechci polemizovat a zdržovat před vánocemi, ale jednu věc je třeba říci jasně a zřetelně: Jestliže schválíme pět a neschválíme velkou většinu, jestliže jakékoliv neschválíme, je to signál těm, kteří jsou u pojišťoven evidováni, aby se evidovali jinde, aby hledali jinou pojišťovnu. Takto jsem mínil, že toto je signál k tomu, že přijde likvidace těchto pojišťoven. Tento postup nepovažuji proto za korektní. Nechci dál polemizovat pane ministře, ale proti tomuto argumentu je těžko najít jiný.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jozefu Wagnerovi a zvu k řečništi paní poslankyni Hanu Lagovou, připraví se pan poslanec Rymeš.

Poslankyně Hana Lagová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vyjádřila mínění poslaneckého klubu levého bloku k projednání této předmětné věci. Domníváme se, že v samotném období přípravy zdravotní pojišťovny připravovaly pojistné plány bez pevně stanovených objektivních pravidel a ani dodatečná snaha obou ministerstev, které plány posuzovaly, nás nepřesvědčila o odpovědném přístupu z hlediska příštího vývoje.

Neschválením pojistných plánů podstatné většině zaměstnaneckých pojišťoven se tak vytváří jen zdání nějakého řešení, ale kritickou situaci ve financování to nikterak nezmírní. Selekce zdravotních pojišťoven tak, jak je obsažena v usnesení obou výborů, je pouze snahou o hledání okamžitého viníka, tzn. problém rostoucího deficitu ve zdravotním pojištění lze řešit snad snížením převážné režijních nákladů Zaměstnaneckých pojišťoven.

Když se ale podíváme na fakta, např. jen skutečnost za první pololetí letošního roku u zaměstnaneckých zdravotnických pojišťoven, ukazuje, že celkové příjmy za toto období něco přes 11 miliard Kč nekryly ani výdaje na úhradu poskytnuté zdravotní péče, což činilo více než 12 miliard Kč. A tento deficit je bez započtení výdajů na provoz a investice zaměstnaneckých pojišťoven.

Víme, že základním důvodem nestability systému zdravotní péče je především rozdílná dynamika růstu a výdajů a přitom příčiny se hledají u zaměstnaneckých pojišťoven nejen v režijních nákladech, ale také v jejich platební nekázni, ve svévolném zadržování prostředků, aniž by to mohly samy nějak výrazně ovlivnit. A pojistné plány v žádném případě nemohou nahradit chybějící koncepci systému. Jsou tedy činěny dílčí kroky a přitom není definován cíl. Dokladem toho je nelogičnost, vzpomeňte si novel zdravotních zákonů, které jsme projednávali v březnu t. r. a mírně řečeno, zřejmě vyplynuly z rozpaků Ministerstva zdravotnictví o své nečinnosti.

Hledat rezervy uvnitř systému je užitečné, ale je to velice málo. Co říci např. tomu, že po třech letech nastal objev zjištěním, že účtová osnova pro podnikatelskou sféru se nehodí pro zdravotní pojišťovny. Nelze upřít snahu Ministerstva zdravotnictví o zvýšení kontroly nad pojišťovnami. Stát měl a má dost prostředků, aby tak činil.

Jistě by bylo zajímavé také vědět, jakou úlohu plnili zástupci státu ve správních radách. Redukci zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven tedy považujeme za zcela chaotickou. V důsledku není namířena jen proti zaměstnaneckým pojišťovnám, ale bude mít negativní dopad i na pacienty.

Proto nepovažujeme za účelné zde přetřásat, která zdravotní pojišťovna ano, která ne, která se provinila v míře své režie nebo jinak. Chovaly se tak, jak jim to bylo umožněno.

Při přípravě jejich pojistných plánů byly vyzvány Ministerstvem zdravotnictví, aby zpracovaly návrh v nezměněných podmínkách roku 1995, čili platila metodika stanovená Ministerstvem financí pro letošní rok. Situaci se nepomůže ani návrhy na poslední chvíli, jak se objevilo např. v rozpočtovém výběru hledání dalších kritérií kolem zadluženosti, schopnosti vyrovnání atp.

Znovu říkám, pojišťovny se chovaly tak, jak jim bylo umožněno, a jak známo, pro sebezáchovu se činí ledacos. Když se podíváme na pojistné plány podrobně, nad reálností mnohých pojistných plánů, i těch původních, lze udělat otazník. Protože udělat pojistný plán tak, aby vyhovoval, ještě neznamená, aby byl reálný.

Toto chování jim nelze mít za zlé. Máme i další příklady, že také pro rýsující se výsadní postavení na slunci se činí také ledacos, a to v rozporu se zákonem. Byla tady zmínka i o České národní pojišťovně.

Znovu tedy opakujeme. Příčiny jsou jiné a jinde. Proto i v usnesení našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, zejména v bodu 11, je sice určitá snaha pomoci, ale ve svém důsledku je to opatření povrchní. Vždyť jenom předběžně vyjádřená nedůvěra třem čtvrtinám zaměstnaneckých pojišťoven způsobila živelnost v přestupu pojištěnců. Někteří to ani nezvládnou, aniž by porušili zákon. Tyto kroky budou opět stát nemalé prostředky.

Ze zkušenosti víme, že režijní náklady značně rostou vždycky na začátku nějaké změny. Bude nutno vyměnit průkazky pojištěnců, uzavírat nové smlouvy s poskytovateli, zabezpečit nová kontaktní místa s pojištěnci; pravděpodobně největší položkou bude vytvoření nového funkčního informačního systému.

Za takto vzniklé situace bychom považovali za paradoxní, pokud by se odpovědnost za polovičaté řešeni zcela přenesla na Poslaneckou sněmovnu. Teď se tedy odvolávám na návrh zpravodaje, pokud jde o proceduru.

Proto si dovolujeme navrhnout takovouto proceduru: Přerušit projednávání tohoto bodu, a požádat vládu, aby v průběhu ledna předložila Poslanecké sněmovně návrh novel příslušných zdravotních zákonů tak, aby v upravených právních podmínkách byla občanům garantována zdravotní péče při podstatně efektivnějším vynakládání prostředků zdravotního pojištění.

V této souvislosti doporučujeme, aby bylo použito § 99 jednacího řádu, tj. podmínek pro zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Rymeš. Připraví se pan kolega Kolář.

Poslanec Ladislav Rymeš: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, schválení nebo neschválení pojistných plánů zdravotních pojišťoven nikterak nezmění tíživou finanční situaci poskytovatelů zdravotních služeb. Nezmění ani výhody či nevýhody zdravotního pojištění u klientů pojišťoven.

Veřejnost očekávala v předchozích měsících zásadní řešení vedoucí ke zlepšení chodu zdravotnictví. Řešení mělo předložit Ministerstvo zdravotnictví potažmo pak vláda.

Schválením nebo neschválením plánů těch či oněch zdravotních pojišťoven vláda jen přehazuje odpovědnost za financování zdravotnictví na Parlament.

Musíme si položit několik otázek. První otázka je otázka smyslu 27 pojišťoven. Mají ekonomický smysl takovýto anebo snad jiný počet pojišťoven, pokud jim bylo legislativně zabráněno si konkurovat?

Jaký to má význam pro klienta? Ten se může jen strachovat, že za něho pojišťovna nezaplatí, a podle toho mu bude nebo nebude napříště poskytnuta péče. Jaký to má smysl pro poskytovatele? Tomu bude buď zaplaceno včas anebo se zpožděním.

Musíme si položit i zcela triviální otázku, komu pojišťovny slouží a k čemu sloužit mají. K čemu sloužit mají, to je všeobecně známo. K čemu ale slouží v systému, který se vyvinul u nás, je zcela něco jiného. U nás slouží k poměrně klikaté distribuci peněz nebo k vytváření některých pracovních míst.

Pojišťovna má jediné právo: platit, platit, a pak ještě znovu platit. Obranyschopnost proti nesprávné fakturaci poskytovatelů je zcela mizivá. Možnost vypovězení smlouvy pojišťovnou poskytovateli či jeho omezení není řešení. Řešením by bylo legislativně poskytnout pravomoci pojistným lékařům při náhodném zachycení chyb nebo zbytečných výkonů, paušálně snížit platby poskytovateli jako je tomu v jiných systémech, např. v sousedním Rakousku.

Na druhé straně klient musí mít možnost dostat zdravotní péči na úrovni, a to by měl garantovat kontrolní systém paralelně podřízený buď Ministerstvu zdravotnictví nebo Komoře, a to za předpokladu, že tento systém bude veden po linii oborů.

Zbývá mnoho otázek. Ta nejzásadnější je ta, jak postupovat dál. Domnívám se, že je třeba změnit mnoho. Změnou bodového sazebníku počínaje, přes vzájemné účtování si služeb mezi poskytovateli, a prosím, toto bych zdůraznil, zavedení platby pojišťovny za registrovaného pacienta praktickým lékařům, platbu za vyléčenou diagnózu ambulantních odborných lékařů a platbu základní a jednu až dvě vedlejší diagnózy v lůžkových zařízeních atd.

Nyní zpět k pojišťovnám. Jsem přesvědčen, že některé pojišťovny se do nezáviděníhodné situace nedostaly vlastní vinou. Na druhé straně poslanci výboru rozpočtového a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví podle mého názoru neodsouhlasili pojistný plán nejméně dvou "zdravých pojišťoven".

Chtěl jsem však zcela na závěr vyslovit ještě jednu, možná dnes ještě opět kacířskou myšlenku. Nebylo by lepší, kdyby platbu pojistného za zdravotní péči vymezenou zdravotním řádem nebo nějakou doktrínou, hradila jedna pojišťovna s náklady do pěti procent, a všechno, co by bylo nad tímto standardem, nad jakousi pomyslnou laťkou, nechť hradí jakékoliv množství komerčních pojišťoven. Pak však nemusíme schvalovat jejich pojistné plány. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kolář. Připraví se pan kolega Štrait.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se také krátce vyjádřil, neb jsem byl zpravodajem rozpočtového výboru.

Je třeba si uvědomit, že při projednávání tohoto bodu v podstatě Poslanecká sněmovna nějakým způsobem hodnotí, a vyjadřuje se zhruba k 80 miliardám, které se veřejně spravují v tomto státě, což zajisté není zanedbatelná částka vzhledem k tomu, že v minulém týdnu, kdy jsme projednávali návrh zákona o státním rozpočtu se tady vedly vzrušené diskuse o daleko, daleko menších částkách.

Myslím, že prostředky, které se dnes pohybují ve zdravotnictví, jsou konečné. Jsou dány platnou legislativou, a proto nám nepřísluší, abychom dnes hovořili na téma navyšování dalších toků prostředků do zdravotnictví. Sám za sebe se domnívám, že je jich tam víc než dost.

Systém má v sobě zakotveny některé vnitřní rezervy. Rezervy se vždy v každém systému hledají nejlépe přes finance, a tedy těmi, kdož ty finance spravují.

A finance, které proudí do zdravotnictví, nespravuje stát v tomto případě, ale spravují je zdravotní pojišťovny.

To, co my dnes tady činíme, není v podstatě nic jiného než, že ze zákona se vyjadřujeme v duchu změn, které byly zakotveny v legislativě na jaře letošního roku a já sám osobně se domnívám, že problém netkví v tom, kolik má ta která pojišťovna pojištěnců a jaké má režijní náklady, protože právě projednávání pojistných plánů ukázalo, že existují pojišťovny, které mají pod 50 tis. pojištěnců a dokáží se udržet na trhu zdravotnických služeb s vyrovnanou bilancí. Sám za sebe si myslím, že by mi ani nevadilo, kdyby pojišťovna, u které já jsem pojištěn, pokud dokáže svým klientům zabezpečit všechny služby v souladu s platnou legislativou, překročila ten pomyslný rámec provozních a investičních nákladů těsně nad 7%. Nicméně samozřejmě je tady určitá legislativa a my se do ní musíme vejít, čili nečiníme nic jiného než to, že to, co nám ze zákona přísluší činíme.

Pokud se týče projednávání v rozpočtovém výboru, myslím si, že rozpočtový výbor měl trošku tvrdší stanovisko a toto tvrdší stanovisko, vyplývalo z toho, že rozpočtový výbor nebral v úvahu až tolik právě ten počet pojištěnců nebo uvedené režijní, provozní a investiční náklady, ale právě tu celkovou bilanci aktiv a pasiv, příjmů a výdajů. Myslím si, že v podstatě toto je jediný nástroj, přes který lze udržet neustále vzrůstající nabídku zdravotnických služeb na uzdě.

A samozřejmě i v tomto saldu je potřeba rozlišovat to, kdy pojišťovna se ocitá v platební neschopnosti díky tomu, že neplatí za své pojištěnce velké podniky. Musíme také rozlišovat, jestli zdravotní pojišťovna je v platební neschopnosti proto, že svým klientům, myšleno zdravotnickým zařízením, hodlá proplácet všechny výkony, nebo prostřednictvím svého revizního systému se snaží provádět restrikci, protože dnes již nemusí všechno proplatit, nemusí se všemi uzavírat smlouvy a v podstatě roli regulátora díky tomu, že drží finanční prostředky, by měla zdravotní pojišťovna plnit daleko více v dnešní době, než v minulosti.

A právě projednávání zdravotních plánů a právě určitý náznak Poslanecké sněmovny v tom smyslu, že ty pojišťovny, které nejsou schopny udržet aktivní nebo alespoň vyrovnané saldo, že by se zřejmě neměly na tomto trhu pohybovat, je legitimní, protože my tady nerozhodujeme o osudu několika zaměstnanců pojišťoven, o jejich budovách, autech atd., ale rozhodujeme o tom, jestli pro určitou skupinu obyvatel bude zajištěna a hrazena zdravotní péče, na kterou oni si přispívají.

Na závěr nenavrhnu žádné konkrétní usnesení. Chtěl jsem pouze tímto svým vyjádřením vysvětlit tvrdší stanovisko rozpočtového výboru, než tomu bylo u stanoviska výboru garančního. Stanovisko rozpočtového výboru více kopíruje ty momenty a zásady, které jsem tady dnes naznačil, a já sám za sebe se domnívám, že projednávání těchto pojistných plánů vzhledem k objemu finančních prostředků, které se tam pohybují, a vzhledem k složitosti celé problematiky je opravdu spíše exekutivní záležitostí než záležitostí pro sáhodlouhé diskuze v této sněmovně.

Proto bych navrhoval, pokud budou nějaké změny v legislativě, směřovat je k tomu, aby tento Parlament pracoval především na legislativě a exekutivě svěřil daleko větší pravomoci při zřizování, při projednávání a při schvalování pojistných plánů zdravotních pojišťoven.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S technickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, jen bych rád uvedl na pravou míru obecně přijaté únikové mínění našich odpůrců, kteří zde přicházejí s názorem, že tuto věc bylo potřeba řešit zvýšením peněz systému za pojištěnce, za které platí stát ze státního rozpočtu. To samozřejmě tak není, to je potřeba řešit v zákoně příslušném, to není zákon o státním rozpočtu a až bude změněn příslušný zákon, potom bude možno státním rozpočtem dát více peněz. Aby tedy ta věc byla úplně jasná, takže pan Kolář se samozřejmě mýlí. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, pan kolega Kolář se možná mýlí, ale to nebyla technická poznámka, pane poslanče, nebyla.

Pan poslanec Štrait se ujme slova, připraví se pan kolega Vačkář.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předpokládám, že pan ministr zdravotnictví zná situaci, která je momentálně mezi pojištěnci. Je to určitá nejistota, neklid a počínající nedůvěra v pojišťovácký systém.

Je škoda, že ministerstvo zdravotnictví vyvíjí příliš mnoho energie a svůj intelektuální potenciál raději v televizních kláních než v Parlamentu, ať to je ve výboru nebo v plénu.

Více méně formálním způsobem schválení pojistných plánů zdravotních pojišťoven považuji osobně za další promarněnou šanci, jak vyvést naše zdravotnictví z počínající vleklé systémové krize. Fakt, že ministerstvo zdravotnictví závěry krátkodobých a dlouhodobých koncepcí konzultuje v televizi mě naplňuje smutkem.

Promarněný díl šance ministerstva zdravotnictví v tomto konkrétním případě vidím především v tom, že v režii zdravotních pojišťoven za poslední dobu, tj. tedy 3 roky jejich existence, zmizelo zbytečně podle skromného odhadu na 20 mld. z peněz pojištěnců. Velkou benevolencí při schvalování pojistných plánů pojišťoven má tím i Parlament podíl na nedobrém stavu financování zdravotnictví.

Samozřejmě pojišťovny nejsou jediný problém. Mizení peněz v režii pojišťoven považuji za jednu velkou, nesmírnou černou díru našeho bublajícího zdravotnictví. Jako další je to problém léčiv s velkými zisky monopolů a dealerů a za třetí chaotický proces průběhu privatizace.

Z výše uvedených důvodů nedoporučuji sněmovně formální schválení navrhovaného usnesení 556. Aniž bych se zabýval detaily, jsem pro jeho vrácení předkladatelům, tzn. oběma výborům.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Vačkář. Připraví se kolega Štambera.

Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové!

Dovolte, abych byl stručný, protože gros toho, co jsem chtěl říci, řekl kolega Kolář.

Zcela jednoznačně konstatuji, že je třeba k těmto věcem přistupovat velmi odpovědně, protože slyšel jsem určitý liberální názor, zejména ze druhého výboru, který to projednával. Myslím si, že by to nebylo dobré, protože v každém případě stav je nadsazen, dluhy jednotlivých zaměstnaneckých pojišťoven rostou a je třeba se s tím vypořádat, protože nakonec to dopadne v každém případě na státní rozpočet.

U pojišťoven, o kterých víme, že pravděpodobně nebudou schopny situaci zvládnout, je třeba udělat konec, protože v každém případě to na konci zaplatíme my jako daňoví poplatníci.

Proto se kloním k tomu, aby bylo přihlédnuto více ke stanovisku rozpočtového výboru, než výboru pro zdravotnictví atd.; nebudu v těch věcech pokračovat.

V každém případě si myslím, že je třeba u řady pojišťoven, které nejsou schopny situaci zvládnout, udělat konec.

Na druhé straně zcela jednoznačně jsem pro to, že některé malé, které jsou finančně zdravé, je třeba nelikvidovat, poněvadž bychom tím udělaly zbytečnou škodu. Pravděpodobně tím, jak se rozpadne počet pojištěnců u velkých, se pojištěnci přesunou k těmto relativně zdravým malým pojišťovnám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Štambera.

Poslanec Dalibor Štambera: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu také velmi stručný. Chtěl bych zde varovat před jedním návrhem, který zde padl. Byl to návrh paní kolegyně Lagové. Souhlasím s ní v tom, že návrh, který přišel z vlády, je špatný, není to kvalitní návrh, ovšem vláda sama jmenovala některé konkrétní pojišťovny, čímž způsobila velice nerovné prostředí pro některé další zaměstnanecké pojišťovny. Tím, že bychom zde jako Parlament neprojednali plány - samozřejmě, že každý bude hlasovat podle svého, nebudu zde lobbovat za náš výbor, samozřejmě budu hlasovat podle usnesení našeho výboru, ale každopádně pojistné plány musíme schválit - budeme konzervovat stav nerovnosti, který vláda nastolila a způsobila tím to, že od pojišťoven, které jsou relativně velmi dobře zavedeny, nemají problémy se zdravotnickými zařízeními, odcházejí pojištěnci jenom proto, že zde bylo vyjmenováno pět konkrétních pojišťoven. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do obecné rozpravy se hlásí ještě pan kolega Raška.

Poslanec Miroslav Raška: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, velice pozorně jsem si vyslechl celou rozpravu. Dovolte mi přičinit několik málo poznámek.

Zaprvé. Ke vší úctě k rozpočtovému výboru se nedomnívám, že kritéria, která zde zmínil kolega Kolář, byla vnímána skutečně celým výborem tak, jak bylo řečeno kolegou Kolářem. Pokud jsem pozorně sledoval rozpravu v rozpočtovém výboru, domnívám se, že jediným kritériem byla úroveň hrubé zadluženosti pojišťoven bez toho, že by rozpočtový výbor posuzoval další aktiva, která tyto pojišťovny vlastní a které mohou relativně ve velice krátkém časovém úseku aktivovat. Problémem se zabývám podrobněji z hlediska rozpočtového výboru a jsem přesvědčen, že zadluženost řady pojišťoven je mimo jiné způsobena tím, že pojišťovny přezkoumávají oprávněnost nároků zadavatelů, to znamená poskytovatelů zdravotní péče. Tato hmota nároků, které se posuzují, je individuální a dosahuje 30 až 60% celkového vykázaného hrubého dluhu pojišťoven. To tedy zaprvé.

Zadruhé. Domnívám se, že u řady pojišťoven bylo jako další kritérium rozpočtovým výborem pohlíženo na aktuální stav pojištěnců v té které pojišťovně, ačkoliv novela zákona, kterou jsme přijali v letošním roce, stanoví jako rozhodné datum až den 1. května 1996. Zde tedy podtrhuji to, co řekli předřečníci, to znamená, že u některých pojišťoven, které jsou ekonomicky zdravé, dostávají svým závazkům, bylo důvodem neschválení jejich pojistných plánů ze strany rozpočtového výboru pouze to, že nedosahují dnes počtu pojištěnců, kterého mají dosáhnout k 1. 5. příštího roku. Domnívám se, že je třeba z tohoto pohledu také ke schválení jejich pojistných plánů přihlížet.

Obecně ke všem pojistným plánům si dovoluji poznamenat to, že v některých lokalitách - sám pocházím z lokality Ostravska - zaměstnanecké pojišťovny, které mají určitě problémy se svou zadlužeností, jak tady bylo řečeno, pokrývají až 60% trhu, který obhospodařují všechny zdravotní pojišťovny a bylo by tedy neuvážené neumožnit další fungování těchto pojišťoven tím, že vydáme svým rozhodnutím signál, aby pojištěnci migrovali do Všeobecné zdravotní pojišťovny, případně jiné. To zadruhé.

Zatřetí. Domnívám se, že jak exekutiva, tak Parlament, musí využít všech prostředků k tomu, aby i ty pojišťovny, které se dnes jeví jako pojišťovny, které nejsou schopny v reálném čase dostávat svým závazkům, byly nuceny ne být likvidovány, ale byly nuceny přidávat plynule svůj potenciál do dalších pojišťoven, to znamená spojovat se, fúzovat a neztrácet další prostředky tím, že bude docházet k likvidaci pojišťoven. Každá likvidace z mého pohledu je další ztrátou v tomto systému.

Z těchto všech tří důvodů, které jsem uvedl, se domnívám, že bude rozumnější, zaměřit se na názor našeho, to je zdravotního výboru. Odvinout tedy rozhodování sněmovny od tohoto názoru a v co největší míře umožnit další fungování zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven i Všeobecné zdravotní pojišťovny a velice urychleně hledat změny systému takové, aby bylo dosaženo korekce systému a jeho vyrovnání.

Jen poznámka na závěr. Nositelem největšího dluhu v systému všeobecného zdravotního pojištění - pokud jste si nevšimli - je Všeobecná zdravotní pojišťovna, jejíž dluh je k dnešnímu dni vykazován ve výši 3 mld korun, což je daleko více než mají dohromady všechny zaměstnanecké pojišťovny. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Prosím společného zpravodaje výborů pana kolegu Čermáka, aby se vyjádřil k jednotlivým návrhům předloženým v obecné rozpravě.

Poslanec Petr Čermák: Dámy a pánové, ve všeobecné rozpravě vystoupilo 9 poslanců a poslankyň. Nechtěl bych - a myslím si, že se to ani ode mne nečeká - komentovat jednotlivá vystoupení. Jen bych se rád vyjádřil k jedné věci.

V řadě vystoupení byla napadena vláda s tím, že jakýsi horký brambor přehrává do Parlamentu a že odvedla špatnou práci. Chtěl bych znova na všechny apelovat, aby si přečetli přesně zákon, podle kterého děláme, co děláme. V tomto zákoně je plná zodpovědnost, kterou jsme si sami dali na základě návrhu z pléna v tě době, že tyto plány schvaluje poslanecká sněmovna a vláda tam má jediný úkol - je to úkol se k nim vyjádřit. Vláda se ke všem plánům vyjádřila tak, jak uznala za vhodné. Máme to shrnuto v tisku 1988 a budeme-li chtít toto změnit, nemá cenu toto napadat v tuto chvíli, kdy jednáme o konkrétních pojišťovacích plánech pojišťoven na příští rok. Je to koncepční debata o systému a vychází z toho, že sami jsme přijali zákon, který nám v tuto chvíli dělá problémy naplnit. Také s tím souhlasím a také si myslím, že bychom to dělat neměli, ale nemáme dnes žádnou jinou šanci, než to udělat.

Co se týče konkrétních návrhů k hlasování v obecné rozpravě, zazněly dva. První byl návrh paní kolegyně Lagové na přerušení projednávání, vrátit atd. Myslím, že tento návrh by se měl vyřešit nejdříve hlasováním a postupovat v intencích návrhu kolegyně Lagové. Až toto vyřešíme, vrátil bych se k druhému návrhu, který podala paní kolegyně Fišerová.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Souhlasím. Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat. Jak jste slyšeli společného zpravodaje výborů pana kolegu Čermáka, budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu k dopracování, s použitím § 90 odst. 2. Pani kolegyně souhlasí. Děkuji. Víme tedy, o čem budeme hlasovat.

Ptám se, kdo ve 42. hlasování tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat, pro hlasovalo 37, proti 75 poslanců.

Prosím pana kolegu Čermáka, aby přednesl druhý procedurální návrh.

Poslanec Petr Čermák: Ve druhém návrhu jsem poněkud na rozpacích, protože můj názor je ten, že nepatří do hlasování ve všeobecné rozpravě, ale až do hlasování nad jednotlivými pojišťovnami, protože paní kolegyně Fišerová hovořila o pojistném plánu České národní zdravotní pojišťovny, o které asi budeme hlasovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Souhlasím s vámi. Děkuji. Tím mohu otevřít rozpravu podrobnou, do které se jako první přihlásil pan kolega Hrazdíra. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Dostál.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, předpokládal jsem, že podrobná rozprava bude konkrétně k jednotlivým zdravotním pojišťovnám. Možná, že bych se vyjádřil až k pojišťovně, o které pak budeme debatovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Souhlasím, neboť jsme přijali způsob projednávání tak, že budeme jednat o jednotlivých pojišťovnách. Přesto se však zeptám pana kolegy Roberta Dostála, zda je stejného názoru. Děkuji. Ptám se, jestli se někdo chce přihlásit do podrobné rozpravy ještě k obecnějším principům. Děkuji. V tom případě prosím pana kolegu Čermáka, aby se ujal své zpravodajské práce.

Poslanec Petr Čermák: Dámy a pánové, zahajujeme projednávání sněmovního tisku 1988. První pojišťovnou, která je v tomto tisku uvedena, je Všeobecná zdravotní pojišťovna. Stanovisko vlády je zdravotně pojistný plán schválit, stanovisko obou výborů v tomto případě je stejné, tzn. schválit a společný zpravodaj navrhuje také schválit.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Chce se někdo vyjádřit k tomuto prvnímu bodu! Nechce. Můžeme tedy hlasovat o návrhu, který přednesl pan kolega Čermák.

Jedná se o 43. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 115 poslanců, nikdo nebyl proti.