Předseda PSP Milan Uhde: Hlásí se
do rozpravy pan poslanec Štambera a má slovo.
Poslanec Dalibor Štambera: Vážený
pane předsedající, pane ministře,
kolegyně, kolegové, původně jsem nechtěl
vystoupit, ale připadá mi správné,
abych podpořil slova pana kolegy Čerbáka.
Mohu dokladovat, přiznám se - je to střet
zájmů, pracuji ještě na 0,1 úvazku.
Když jsem odcházel do parlamentu, tak po deseti letech
praxe a druhé atestaci dnes můj platový výměr
- podotýkám bez služeb, beze všeho - činí
7 510 Kč hrubého. Mohu dokladovat, je to prostě
tak. Ta čísla nebyla správná, pane
kolego.
Předseda PSP Milan Uhde: Do rozpravy se už
nikdo nehlásí, proto ji uzavírám.
Poté, co vás odhlásím a požádám
o novou registraci, předložím návrh
usnesení. (Do sněmovny přicházejí
poslanci.) Jsme schopni se usnášet.
Předkládám tento návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky nesouhlasí s odpovědí, kterou dal
ministr zdravotnictví Jan Stráský na interpelaci
poslance Jiřího Šolera ve věci postupné
fyzické a morální devastace českého
zdravotnictví - odpověď předložena
ve sněmovním tisku 2108/2.
63. hlasování. Kdo souhlasíte s návrhem
usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte
ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 63. hlasování
skončilo.
Ze 76 přítomných bylo 34 pro, 37 proti. Návrh
nebyl přijat.
Vyrovnali jsme se se všemi odpověďmi na interpelace,
které měly být předmětem dnešního
projednávání a přistupujeme k dalšímu
bodu.
Je jím
Zemědělský výbor, jemuž byl návrh
ve zkráceném jednání přikázán,
byl v určené době svolán a přijal
usnesení, které vám bylo rozdáno.
Výbor v usnesení navrhl, že se má konat
obecná rozprava a rovněž rozprava podrobná
bez omezení, k nimž dává právo
§ 99 odst. 3.
Dávám tedy především v 64. hlasování
hlasovat o tom, zda se má konat obecná rozprava.
Předtím vás odhlásím a požádám
o novou registraci, protože se obávám, že
počet přítomných ve sněmovně
se pronikavě změnil a mění se stále.
Kolegyně a kolegové, nechci věru moralizovat,
ale je velmi nepěkné, když při projednávání
zákona v režimu legislativní nouze je tady
jen asi pět poslanců nad nutný počet.
Volám všechny, kteří jsou v okolí
a zabývají se jinými věcmi, aby přišli
do sněmovny. Je to nedůstojné takto zacházet
s kterýmkoliv zákonem, natož pak se zákonem,
který se projednává v režimu legislativní
nouze.
Je nás v tuto chvíli zaregistrováno 89. Budeme
tedy hlasovat o návrhu zemědělského
výboru, aby byla konána obecná rozprava nad
tímto návrhem zákona.
64. hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu?
64. hlasování skončilo. Ze 101 přítomných
bylo 62 pro, 28 proti. Návrh na obecnou rozpravu byl přijat.
Uvedením vládního návrhu vláda
pověřila místopředsedu vlády
a ministra zemědělství pana Josefa Luxe.
Prosím pana místopředsedu vlády, aby
se ujal slova.
Místopředseda vlády a ministr zemědělství
ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem
vlády České republiky uvedl novelu zákona
229/91 a novelu zákona č. 243/92.
Vláda tyto novely předkládá jako reakci
na nález Ústavního soudu ze 13. prosince
minulého roku, kdy Ústavní soud svým
rozhodnutím zrušil podmínku trvalého
pobytu v zákoně 229, podmínku trvale žijící
v zákoně 243 a zrušil také lhůty
k uplatnění jednotlivých nároků.
Vláda v těchto předkládaných
novelách respektuje úmysl Ústavního
soudu zrušit podmínku trvalého pobytu ve vztahu
k zákonu 229 a podmínku trvale žijící
ve vztahu k zákonu 243 a současně se snaží
zamezit stavu právní nejistoty především
ve vztahu k ukončení, resp. k otevření
nových lhůt. Vláda má také
na mysli, aby byla zachována právní jistota
všech lidí, kteří v procesu privatizace
na základě platných zákonů
a v dobré víře nabyli tento nový majetek.
Tato novela tedy vytváří novou skupinu oprávněných
osob, těch oprávněných osob, které
splňují podmínky zákona 229 a 243
a které nově nemusí mít podmínku
trvalého pobytu, resp. podmínku trvale žijící.
Tyto oprávněné osoby dostanou tento majetek
ve lhůtách 6 měsíců u nemovitého
majetku a do 31. 12. 1998 u movitého majetku. V případě,
že tyto oprávněné osoby jsou oprávněnými
osobami k majetku, který již byl vydán v procesu
privatizace, navrhuje vláda, aby získaly náhradní
plnění.
Ve vztahu k zákonu 243, který upravuje režim
vydávání majetku osobám německé
a maďarské národnosti, také vláda
zpřesňuje výklad podmínky získání
občanství.
Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, jménem vlády České
republiky prosím, aby poslanci věnovali této
normě maximální pozornost a aby ji ve stavu,
který již je schválen, to je ve stavu legislativní
nouze, schválili.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády a ministru zemědělství Josefu
Luxovi a uděluji slovo zpravodaji zemědělského
výboru, panu poslanci Antonínu Sochorovi.
Poslanec Antonín Sochor: Vážený
pane předsedo, vážený pane místopředsedo
vlády, vážené poslankyně, vážení
poslanci, pan místopředseda vlády tady přesně
vyjádřil podstatu toho, oč jde v zákoně,
podrobně to popsal. Dovolte mi proto, abych pouze dvěma
větami shrnul to, co já pokládám za
nejpodstatnější.
Ústavní soud České republiky zrušil
podmínky trvalého pobytu a trvalého žití
v zákoně 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR
243/1992 Sb., oba ve znění pozdějších
předpisů, a současně zrušil i
většinu lhůt stanovených těmito
zákony pro uplatnění restitučních
nároků. Tím vyvstala potřeba oba zmíněné
zákony novelizovat a nově upravit lhůty a
současně upravit i finanční náhrady
v těch případech, kdy byl majetek již
vydán jiným osobám, protože podle původních
lhůt již nemohl být restituční
nárok vznesen.
Včera vyhlásil předseda sněmovny stav
legislativní nouze a přikázal projednávaný
návrh zemědělskému výboru.
Současně stanovil, že tento výbor má
předložit usnesení do 24.00 hodin včerejšího
dne. Zemědělský výbor v daném
termínu předložil usnesení, které
vám bylo všem rozdáno. Dovolte, abych vás
seznámil s jeho obsahem.
Nejprve to nejdůležitější. Zemědělský
výbor doporučuje sněmovně schválit
projednávaný návrh zákona, to je sněmovní
tisk 2073. Doporučuje jej schválit s devíti
změnami, které vám také byly rozdány
v usnesení. Tyto změny jsou pouze legislativně
technickými úpravami.
V podrobné rozpravě potom tyto změny si osvojím
a přednesu je. Dále zemědělský
výbor také splnil úkol dle § 99 odst.
3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny
a doporučil sněmovně, aby se konala obecná
i podrobná rozprava k celému návrhu zákona
a aby sněmovna ukončila jednání o
návrhu zákona dnes do 20.00 hodin. To, že se
bude konat obecná rozprava, již sněmovna schválila.
Nevím, pane předsedo, zda ještě nemusí
také schválit termín, který navrhl
zemědělský výbor.
Předseda PSP Milan Uhde: Domnívám
se, že to není třeba. Je to návrh a
já v tuto chvíli otvírám obecnou rozpravu,
pokud proti tomu není nějaká technická
námitka. Nevidím žádný projev
námitky, obecná rozprava je otevřena a přečtu
písemně přihlášené. Jako
první se přihlásil pan poslanec Marek Benda,
zvu ho k řečništi. Jako druhý pan poslanec
Jan Černý, připraví se. Jako třetí
se přihlásil pan poslanec Čechák,
který se přihlásil jak do obecné rozpravy,
tak do podrobné. Prosím pana poslance Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo,
vážený pane místopředsedo vlády,
dámy a pánové, jsem tím poslancem,
který zastupoval skupinu poslanců, která
navrhla Ústavnímu soudu vydat nález, na jehož
základě dnes jednáme o tomto tisku. Musím
říci, že se ztotožňuji s představou
vlády, že je potřeba věc upravit, že
je zapotřebí nově stanovit lhůty,
aby neběžely donekonečna, že je zároveň
zapotřebí nově upravit, jakým způsobem
bude postupováno v těch případech,
kdy již v dobré víře někdo majetek
nabyl a že v tomto případě bychom měli
respektovat přednost toho prvotního nabytí
v dobré víře před restitučním
nárokem a restituční nárok řešit
jiným způsobem.
Včera jsem zde protestoval proti tomu, aby byl zaveden
stav legislativní nouze, i když si uvědomuji,
že vládní návrh respektuje víceméně
rozhodnutí Ústavního soudu. Naše rozhodnutí
o zavedení stavu legislativní nouze a tím
pádem současným vyjitím nálezu
Ústavního soudu i návrhu zákona, který
tady dnes projednáváme, dojde k situaci, že
všichni občané, kteří z různých
důvodů zapomněli, byli špatně
informováni, byli nemocní apod. a nestačili
uplatnit své restituční nároky, nebudou
mít tuto novou šanci, kterou mnozí z nich měli
pocit, že získají právě rozhodnutím
Ústavního soudu o vypuštění lhůt.
Respektuji, že nebylo primárním důvodem
rozhodnutí Ústavního soudu dosáhnout
toho, aby ti, kteří zapomněli nebo z jiného
důvodu nemohli, mohli znovu uplatnit svůj nárok.
Na druhé straně říkám, že
mě to vůči těmto občanům
mrzí a že pokládám za chybné
toto příliš urychlené projednávání.
Zároveň bych ovšem chtěl upozornit,
že pokud už jsme se rozhodli pro projednání
ve stavu legislativní nouze, měli bychom se striktně
držet toho, aby tento návrh zákona - a to jak
k textu předlohy, který máme před
sebou, tak k případným pozměňovacím
návrhům, které zazní - opravdu upravil
jen věci, které bezprostředně vyplývají
z rozhodnutí Ústavního soudu a abychom se
nepokoušeli v rámci návrhu zákona, který
je projednáván právě ve stavu legislativní
nouze s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu
a na datum jeho vyhlášení, řešit
jiné problémy. Domnívám se, že
takové snahy zde jsou a že bychom se jich měli
vyvarovat a že zavádění nových
dodatečných podmínek do těchto zákonů,
které mají nově upravit okruh oprávněných
osob, mi připadá chybné. Velmi doporučuji
této sněmovně, aby na tento způsob
dodatečné úpravy zákona o zmírnění
následků některých majetkových
křivd v oblasti zemědělského majetku
v žádném případě nepřistoupila.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Marku Bendovi. Slovo má pan poslanec Jan Černý,
připraví se pan poslanec Vítězslav
Čechák.
Poslanec Jan Černý: Pane předsedo,
pane ministře, dámy a pánové, přihlásil
jsem se proto, abych trošičku komentoval včerejší
jednání zemědělského výboru,
který se sešel okamžitě po skončení
pléna a trval téměř tři hodiny.
Při projednávání zemědělský
výbor vycházel z odůvodnění,
které dodal Ústavní soud ke svému
rozhodnutí a tak poměrně velmi brzy došel
ke shodě, že skutečně chce přijmout
takový text novely zákona o půdě,
který umožní občanům, kteří
neměli v rozhodném období trvalé bydliště
na území České republiky restituovat
jejich majetek, upraví ten zákon tak, aby pokud
mezitím majetek změnil majitele byla poskytnuta
náhrada a nebyly tak zpochybňovány nové
vlastnické vztahy a že chce pro tuto věc stanovit
přiměřené dlouhé lhůty
pro podání žádosti.
V zemědělském výboru se velmi dlouho
diskutovala i skutečnost, že tento zákon se
přijímá ve stavu legislativní nouze.
Byl celkem jasně objasněn důvod, proč
legislativní nouze byla přijata a zemědělský
výbor se s tímto ztotožnil. Jediný problém,
který způsobil velmi dlouhé jednání
zemědělského výboru, byl problém,
který jde nad rámec rozhodnutí Ústavního
soudu, který zavádí nikoli do zákona
229, ale do souběžného zákona 243 novou
podmínku, která dosud v tom zákoně
nebyla. Zavádí podmínku vlastně v
půl větě, kterou se včera část
poslanců zemědělského výboru
pokusila vypustit a myslím, že kdyby vypuštěna
byla, nic by nebránilo tomu, aby zákon byl podpořen
drtivou většinou poslanců.
Vzhledem k rozhodnutí zemědělského
výboru budu nucen potom v podrobné rozpravě
předložit stejný pozměňovací
návrh této sněmovně, tak jak jsem
ho předkládal na zemědělském
výboru včera v pozdních večerních
hodinách.
Myslím, že můžeme odůvodnit před
našimi občany to, že jsme použili stavu
legislativní nouze, můžeme odůvodnit
to, že jsme použili nestandardního řešení
pro novelu zákona o půdě, můžeme
odůvodnit vše za jednoho předpokladu - budeme
se striktně držet dikce a zdůvodnění
Ústavního soudu a samozřejmě budeme
se snažit jeho rozhodnutí naplňovat tak, aby
bylo zabráněno škodám, které
způsobilo vyhlášení tohoto nouzového
stavu.
Chtěl bych nyní na vás všechny apelovat
- my jsme přijali určitý úzus, určitou
dohodu o tom, že naplníme stanovisko Ústavního
soudu a odstraníme nespravedlnost a protiústavnost
našeho jednání nebo tohoto zákona. Ale
nikde není psáno, že když tam dáme
jednu novou podmínku, jedno nové zpřesnění,
že by nemohlo vstát 20, 30 poslanců a přednést
300, 400, 500 pozměňovacích návrhů,
které by dělaly jedno a to samé - zpřesňovaly
by pouze dikci toho zákona. Myslím, že to nebylo
účelem ani rozhodnutí Ústavního
soudu, ani našeho jednání.
Poprosil bych proto, abyste věnovali dostatečnou
pozornost podrobné rozpravě a předloženým
pozměňovacím návrhům. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Janu Černému a sděluji mu - i dalším
přihlášeným do obecné rozpravy
- že k přednesení pozměňovacích
návrhů dostanou příležitost zvlášť
v rozpravě podrobné. Teď však pokračuje
rozprava obecná. Je do ní přihlášen
pan poslanec Čechák, já mu uděluji
slovo. Připraví se pan poslanec Dobal.
Poslanec Vojtěch Čechák: Vážený
pane předsedo, členové vlády, kolegyně
a kolegové, Levý blok podpořil vyhlášení
legislativní nouze k projednání tisku Poslanecké
sněmovny č. 2073, aby se odstranily některé
negativní důsledky rozhodnutí Ústavního
soudu. Jsme si totiž vědomi skutečnosti, že
nesoulad účinnosti rozhodnutí Ústavního
soudu a předkládané vládní
novely by zapříčinil právní
chaos, který by se v příštím
období velmi těžko řešil.
Rozšíření okruhu oprávněných
osob sice není v souladu s naší filozofií,
ale rozhodnutí Ústavního soudu respektujeme.
Podle našeho názoru však každé prodlužování
nejistoty ve vlastnických právech ztěžuje
a výrazně omezuje podnikatelské aktivity.
Proto jsme v minulosti navrhovali schválit restituční
tečku, která by nejistoty ve vlastnických
vztazích ukončila.
V předkládané novele je termín, který
umožňuje, aby se oprávněné osoby
hlásily o svá práva nebo své náhrady
za živý a mrtvý inventář až
do konce roku 1998 s možností prodloužení
této lhůty o 18 měsíců v případě,
že tam budou nějaké soudní spory. Tato
možnost zakládá právo řešit
tyto vztahy až do roku 2000. Tato lhůta se nám
zdá nepřiměřeně dlouhá,
a proto v podrobné rozpravě budeme navrhovat její
zkrácení. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Čechákovi. Chci adresovat poslancům dvě
omluvy. Jednak panu poslanci Čechákovi, že
jsem ho před chvílí nerad překřtil,
je Vojtěch, nikoli Vítězslav, budu si to
pamatovat zvlášť důkladně propříště,
jednak jsem přehlédl, že pan poslanec Viktor
Dobal se přihlásil pouze do podrobné rozpravy.
Proto nyní v pokračující obecné
rozpravě promluví pan poslanec Hofhanzl. Další
přihláška do podrobné rozpravy je přihláška
pana poslance Tlustého.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený
pane předsedo, ctěné dámy, vážení
pánové, je obvyklým zvykem - a myslím
si především v Čechách - že
vždy po válkách a převratech ti, kteří
v té zemi zůstali, kteří neodešli,
ať již z jakýchkoliv důvodů, brání
těm, kteří byli vyhnáni mocí,
která vládla v té zemi, aby tito lidé
se vrátili a získali nazpět svůj majetek.
Je to bohužel normální soutěž o
majetek.
Myslím si, že pro tuto zemi mohlo být jedině
k užitku, kdyby ti, kteří ze země odešli
v důsledku komunistické moci - ať už vyhnáni
nebo že nechtěli pod touto mocí žít
- měli právo také na restituci. Měli
mít právo na restituci především
proto, že sem mohli přinést myšlenky a
mohli sem přinést i kapitál ze zemí,
ve kterých žili. Mohlo to být této zemi
jenom k užitku. Osvícená nová politická
reprezentace se snaží vždy najít mezi
tímto mír. Takováto reprezentace zabrání,
aby převládlo sobectví. Bohužel jsme
nebyli té velikosti a toto jsme neudělali.
Několikrát jsme se snažili novelizovat zákon
o půdě a prosadit, aby emigranti měli možnost
dostat nazpátek v restituci své majetky. To, co
se stalo usnesením Ústavního soudu, se stát
muselo. Jsme sami vinni tomu, že se to muselo stát
takto.
Apeloval bych na sněmovnu - zakládáme zvyky
a normy státu do budoucna. Sněmovna by měla
dohlížet dále, než dohlíží
výkonná moc, která bývá často
krátkozraká. Měli bychom toto umožnit
bez výjimek, které jsou ve vládním
návrhu podány. Apeloval bych na sněmovnu,
aby té velikosti byla. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Čestmíru Hofhanzlovi. Promluví pan poslanec
Vlastimil Tlustý. Připraví se pan poslanec
Jiří Payne, který se přihlásil
do obecné rozpravy a je poslední písemně
přihlášený. Prosím, zvažte,
kdo se ještě chcete přihlásit do rozpravy.
Pane poslanče, prosím.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený
pane předsedo, vážený pane místopředsedo
vlády, dámy a pánové, nemůže
být pochyb o tom, že jako reakce na nález Ústavního
soudu musí být do zákona o půdě
doplněny lhůty, které umožní
novému okruhu oprávněných osob požádat
o majetek svých předků a využít
tak práv, která jim nové znění
zákona o půdě poskytují. Stejně
tak je zřejmé, že je nezbytné, aby se
tak stalo co nejrychleji. Důvody pro to tu byly včera
důkladně objasněny. Je proto zcela logické,
že parlament využil výjimečných
nástrojů a rozhodl se lhůty do zákona
o půdě zařadit neprodleně.
V zájmu naplnění tohoto cíle je ovšem
zřejmé, že námi všemi musela a
musí být respektována nepsaná dohoda,
že nebudou předkládány - a nebudou tudíž
projednávány - jakékoliv jiné pozměňovací
návrhy, které nesouvisí bezprostředně
s nálezem Ústavního soudu a které
se týkají čehokoli jiného, než
jsou právě zmíněné lhůty.
Je smutné konstatovat, že tuto logickou nepsanou dohodu
porušil právě ten, kdo po nás žádá
její respektování a do návrhu novely
zařadil v čl. II odst. 2 text, který na první
pohled s výnosem Ústavního soudu věcně
nesouvisí, který se lhůt netýká
a který do zákona č. 243 zařazuje
zcela nově definovanou podmínku, kterou musí
splňovat oprávněné osoby, které
požádají v nových lhůtách
o majetek. Nejedná se přitom - jak se v úvodním
slově zmínil předkladatel - o zpřesnění
podmínky nabývání občanství.
Formulace, která je v tomto písmenu obsažená
- a já ji raději ocituji - říká
"a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství
nepozbyla", totiž není formulací, která
by zpřesňovala nabývání občanství,
neb hovoří o jeho pozbývání.
Samotná okolnost nerespektování oné
nepsané dohody, o které jsem se tu zmínil,
by měla být dostatečně pádným
důvodem pro to, aby ten, kdo tuto výjimku navrhuje,
ji z navrhovaného textu sám navrhl odstranit a učinil
naše jednání rychlé a věcné,
neboť mám pocit, že všichni poslanci tohoto
parlamentu jsou připraveni navrhovanou novelu, pokud se
bude týkat výlučně zpětného
zařazení lhůt do tohoto textu, podporovat.
Jistě si vzpomínáte na desítky jiných
podobných témat, jiných podobných
doplňujících pozměňujících
návrhů, které by reagovaly na dosavadní
praxi již téměř pětiletého
uplatňování zákona o půdě,
která samozřejmě ukázala množství
nedostatků a která také dovedla do této
sněmovny stovky podnětů občanů,
kteří více či méně právem
navrhují jiná zpřesnění a jiná
vylepšení zákona o půdě.
Pokud chceme obstát před veřejností
a pokud chceme vysvětlit, že jsme o těchto
podnětech nemohli v této tíživé
situaci jednat, považuji za nezbytné, abychom nejednali
o žádném takovém podnětu a aby
proto příslušná ustanovení -
což přednesu samozřejmě v podrobné
rozpravě - byla z navrhovaného textu vypuštěna.
Pokud ovšem navrhovatel přesto považoval za nezbytné
tento odstavec do textu novely zařadit, je nezbytné
se ptát, jaký zcela výjimečný
důvod navrhovatele k tomuto vedl, když si musel být
vědom komplikací, o kterých tu již několik
kolegů pohovořilo. Je možné, že
je navrhovatel veden snahou zamezit restituci zemědělského
majetku ve prospěch zcela konkrétní osoby
nebo skupiny osob a lze si dokonce představit, že
je to skupina osob, které restituci nepřeje naprostá
většina voličů této země,
a tím i naprostá většina poslanců
tohoto parlamentu.
Pokud se někomu nepříčí samotná
podstata této účelové úvahy,
měla by se alespoň příčit okolnost,
že formulace, která je do textu zavedena, je formulace,
která postihuje velmi široký okruh potenciálních
oprávněných osob, neboť formulace "nepozbyl
občanství" z roku 1990 se v podstatě
týká velké části osob, které
v období od roku 1948 do roku 1990, tj. v období
komunistického režimu, pozbyly občanství
České republiky.
Pokud by tedy nevadilo ani to, že spolu s vaničkou
je touto formulací vyléváno i dítě,
tj. řada občanů, mělo by alespoň
vadit to, že za uplynulé čtyři roky
pozemkové úřady podle dosud platného
znění zákona č. 243 posoudily tisíce
případů a v tisících případů
rozhodly o vydání majetků vlastníkům.
Zatímco zařazením dodatečné
podmínky na začátku r. 1996 - to je, jak
už jsem uvedl, téměř po pěti
letech od platnosti zákona - jiné tisíce
případů budou posuzovány jiným
způsobem. Je nepochybné, že řada z nich
bude posouzena tak, že jim po doplnění této
podmínky nebude moci být ze strany státu
vyhověno.
Za povšimnutí stojí i okolnost, že na
tisíce žádostí občanů
- a jistě registrujete, že jich neubývá,
ale spíše přibývá - nereagoval
předkladatel od roku 1993 do dneška v rámci
normální novely zákona o půdě,
žádným návrhem, žádným
zásahem, kterým by se snažil reagovat na řadu
problémů, které jsou s aplikací zákona
o půdě spojeny, když začíná
být čím dál zřejmější,
že počet restitučních případů,
u kterých nedošlo k naplnění pověstného
hesla vítězství pravdy a lásky, nepříjemně
přibývá.
Chtěl bych stejně jako moji kolegově poprosit
tuto sněmovnu, aby podpořila návrh na vypuštění
zmíněného kontroverzního textu z této
předlohy, neboť stejné principy a stejná
korektnost, která byla aplikována při posuzování
této normy v roce 1994 a kdy byl aplikován princip,
že zaběhnuté principy, ať jsou jakékoliv,
by v průběhu neměly být zásadně
měněny, aby tento princip respektoval i dnes, a
z textu zákona tento odstavec vypustila. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vlastimilu Tlustému. Poslední zatím přihlášený
do obecné rozpravy je pan poslanec Jiří Payne.
Má slovo.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo,
dámy a pánové, pánové ministři,
mám takový pocit, že debata, kterou zde vedeme,
má v sobě jisté prvky mimoběžnosti.
Kladu si otázku, v čem tato mimoběžnost
spočívá. Rád bych se pokusil alespoň
naznačit, v čem vidím jistou část
problémů.
Zdá se mi, že tento stát nemá prozatím
jasno v teorii státu, v teorii právní filozofie.
Z toho se odvíjejí tyto problémy. Zároveň
právě pro tuto nejasnost Ústavní soud
vstupuje do debaty a pokouší se nějakou interpretaci
právní filozofie přinést. Je to navýsost
politický krok, který po mém soudu nepatří
instituci Ústavního soudu. Je to krok, který
by měl být učiněn na základě
politického rozhodnutí, to znamená - měl
by být učiněn ve vládě, zde
ve sněmovně, měl by být potvrzen sněmovnou.
Považuji za chybné, že takovýto krok se
pokouší dělat Ústavní soud.
Zároveň chci vyjádřit myšlenku,
že Ústavní soud není a nemá být
nekritizovatelnou institucí. Aniž bych se nyní
pouštěl do přesného odborného
rozboru výnosu Ústavního soudu, chtěl
bych vznést několik dotazů, které
jsou adresovány spíš asi Ústavnímu
soudu, ale právě proto, že Ústavní
soud není tím ústavním partnerem sněmovny,
nezbývá než o nich začít hovořit
zde. Říkám to proto, abychom nad tím
přemýšleli, protože vyřešíme
sice tento jednotlivý případ, ale budeme
narážet na mnoho dalších problémů
v budoucnosti.
Položme si otázku: Jak je to u nás s kontinuitou
vlastnického práva? Byla teorie o socialistickém
družstevním a osobním vlastnictví, která
je v rozporu s římským právem, potvrzena
Federálním shromážděním
tím, že se řeklo, že budeme dělat
pouze zmírňování křivd? Nebo
jsme nějakým jiným právním
výnosem, dokumentem zrušili starou teorii a vyřešili
transformační postup, jak případy,
které byly rozhodnuty podle staré ideologické
teorie vlastnictví, marxistické, transformovat do
právní teorie demokratického státu?
Já nevím o takovém dokumentu.
Zároveň podobný problém máme
v oblasti právnických osob. Dovoluji si připomenout,
že jeden z teoretiků socialistického práva
pan Višinský formuloval myšlenku, že právnická
osoba je největším nepřítelem
socialistického práva. Takže byla důsledně
potřena, důsledně zlikvidována.
My jsme ji sice obnovili, ale já si kladu otázku,
zda to, čemu my říkáme právnická
osoba, není jen přejmenovaná socialistická
organizace, zda skutečně splňuje kritéria
římského práva, jak byla v římskému
právu definována. Kladu to jako otázku prozatím
bez odpovědi.
Z těchto otázek se potom dostáváme
k dalším důsledkům. Je u nás
kontinuita vlastnického práva? Nebo vlastnické
právo bylo na nějakou dobu zdeformováno a
bylo znovu zavedeno tím, že Listina základních
lidských práv a svobod vstoupila v platnost a teprve
tím dnem vlastnické právo bylo znovu zde
obnoveno? Tyto otázky zůstávají nezodpovězeny.
Myslím si, že k dořešení těchto
problémů nestačí vycházet z
toho, že budeme záplatovat socialistickou právní
teorii tak dlouho, až pod nánosem záplat původní
myšlenky vyvanou a vyblednou. Myslím si, že tak
jako první republika ve 20. letech přistoupila k
reformě právní filozofie, právního
řádu, právního studia, tak nás
čeká tento krok. Je nutné vyrovnat se s pozůstatky
socialistické právní teorie v našem
právním řádu. Jinak budeme neustále
narážet na podobné případy. Domnívám
se, že není zcela legitimní, když prohlásíme
vlastní politický program za součást
přirozeně právní teorie, tím
pádem se domáháme jakéhosi posvěcení
pro tyto ideály, a potom začneme argumentovat, že
z těchto důvodů je jakýkoliv jiný
politický názor v rozporu s přirozeně
právní teorií, a tudíž je špatný.
Myslím si, že i přirozeně právní
teorie je jedna z politických vizí, jeden z politických
programů a tak musí být hodnocena. Jsou jiné
teorie.
A my bychom měli vést debatu a měla by se
vést právě zde, o podstatě právní
filosofie, kterou si přejeme pro Českou republiku.
Obávám se, že dnes na to nemáme dostatek
času, ale přesto vyzývám k této
debatě. Prosím, abychom zahájili tento dialog,
protože s tímto právním řádem
v této podobě budeme skutečně jen
obtížně partnerem pro západní
Evropu, která vychází přece jenom
z jiných kořenů.
Dovolte mi tedy, abych upozornil na tento problém, nechal
tuto otázku otevřenou jako téma k debatě,
jako téma k dalším teoretickým úvahám
a prosím, abychom dnešní bod jednání
uzavřeli tak jako vždy určitým kompromisem.
Přesto - pokusme se hledat nějaké nové
pojetí právní filosofie, protože bez
něj se naše republika neobejde! Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Jiřímu Paynovi. Pan poslanec Viktor Dobal mi oznámil,
že rozšiřuje svou přihlášku
do podrobné rozpravy také o přihlášku
do rozpravy obecné, proto má nyní slovo.
Pan poslanec Vyvadil se hlásí do obecné rozpravy
poté.
Poslanec Viktor Dobal: Pane předsedo, dámy
a pánové, vyslechli jsme nyní přednášku
o právní filosofii, o Ústavním soudu
a podobně. Samozřejmě si pamatujeme všichni
na projednávání zákona o Ústavním
soudu. Jeden z největších sporů zde
byl, smí-li poslanci podávat podněty na Ústavní
soud nebo nesmí. Já jsme byl na straně těch,
kteří tvrdili, že by to neměli mít
dovoleno, a to z toho důvodu, aby se politické debaty
ze sněmovny nepřenášely na Ústavní
soud. Sněmovna rozhodla jinak a já si myslím,
že ta pravidla můžeme respektovat a musím
prohlásit, že mohu kritizovat samozřejmě
rozhodnutí Ústavního soudu, ale musím
je respektovat. Domnívám se, že Ústavní
soud právě odlišuje Českou republiku
dneska od jiných zemí kolem nás, protože
má ty pravomoci, které má, a možná,
že by mohl mít i takovou drobnou pravomoc, když
se spojují nějaké termíny a lhůty
ze zákona, aby mohl nějaký ten termíneček
tam přihodit.
Nicméně podle mých informací mám
pocit, že to, co zde bylo navrhováno a v podstatě
naneseno, trošku jakoby směřovalo k tomu, co
také v některých právních řádech
je, že Ústavní soud sice může nějaký
zákon pozastavit nebo zrušit, ale parlament může
přehlasovat toto rozhodnutí Ústavního
soudu.
Tato věc silně připomíná chování
domorodců na tichomořském ostrově,
kam kdysi dávno přiletěla letadla a přinesla
jim po válce pomoc, a oni dodnes mají takový
rituál, že v podstatě si vezmou skořápky
kokosových ořechů a nějaké
plácačky a chodí na pláž a přivolávají
ta letadla, protože tak to viděli, s tím, že
ovšem ta letadla dnes nelétají. Ale ten rituál
existuje.
Myslím, že takhle nemůžeme přistupovat
k otázce, co to je právní filosofie. Připomenu
jenom jednu věc, která podle mně je velmi
důležitá. Stát bude právním
státem, spravedlivým a dobrým, v momentu,
kdy po dostatečně dlouhou dobu budou praxi určovat
nezávislí soudci. Nezávislí soudci,
kteří budou jediní vykládat zákony
a na této sněmovně jest, aby zákony
psala přehledně a rozumně. Na této
sněmovně jest, aby je projednávala odpovědně
a odpovědněji než to uděláme
dnes. Protože, co jsme způsobili stavem legislativní
nouze, je snad jenom to, že mnoho zděšených
občanů volá, jestli smí večer
na ulici. Myslím si, že škody, které by
se napáchaly, by nebyly žádné.
Nicméně opravdu stojí za to, abychom při
projednávání zákonů slyšeli
argumenty, které zde u tohoto zákona již mnohokrát
padaly. Je pravda, že toto bylo rozhodnuto a přijato.
Základní kostra zákona ve Federálním
shromáždění, kdy málokterý
z nás mohl ovlivnit přijetí tohoto zákona,
svědčí o tom, že tento zákon
jest jedním z nejproblematičtějších
zákonů a má mnohé problémy,
které jsme mohli za toto volební období samozřejmě
vyčistit, a podle mně to měl být prvořadý
úkol vlády, než nyní žádat
o legislativní nouzi.
Takže mám obavu, že v té podobě,
v jaké zákon navržen je, je nepřijatelný,
protože tady už bylo nakonec jinými poslanci
jasně zdůrazněno, že de facto neguje
výrok Ústavního soudu a určité
skupině, právě o kterou nám šlo,
nebo o kterou šlo poslancům, kteří podali
návrh na Ústavní soud, by se stejně
nevyhovělo. Děkuji za pozornost.