Předseda PSP Milan Uhde: Otevírám
rozpravu k této věci. Kdo se do ní hlásí?
Nevidím žádnou přihlášku,
proto rozpravu uzavírám. Ve smyslu toho, čím
pan poslanec Michal Kraus zakončil své vystoupení,
předkládám Poslanecké sněmovně
návrh tohoto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky nesouhlasí s odpovědí, kterou dal
ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci Jiří Skalický na interpelaci
poslance Michala Krause ve věci privatizace a.s. Pramen
Praha - Červený Dvůr. Interpelace spolu s
odpovědí předložena jako sněmovní
tisk 2021. Vše ostatní, co pan poslanec uvedl, vyplývá
ze zákona o jednacím řádu a bude samozřejmě
zahrnuto do usnesení, jež jsem vám předložil
a jež případně schválíte.
Jde o 60. hlasování na této schůzi.
Kdo podporujete návrh usnesení, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu? 60. hlasování skončilo.
Z 88 přítomných bylo 37 pro, 34 proti. Návrh
na usnesení nebyl přijat.
Přistoupíme k další odpovědi.
Pokud jsem to neuvedl, uvádím dodatečně,
že i pana ministra Ivana Pilipa jsem z důvodu služební
cesty a pobytu v Bonnu omluvil z účasti na dnešním
projednávání.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
pan Ivan Pilip odpověděl na interpelaci poslance
Josefa Mandíka ve věci financování
učňovského školství a diskriminačního
postavení žáků Středních
odborných učilišť vůči ostatním
žákům středních škol. Interpelace
spolu s odpovědí je předložena jako
sněmovní tisk 2109. Pan poslanec Mandík je
přítomen a já ho žádám,
aby seznámil sněmovnu se svým stanoviskem.
Poslanec Josef Mandík: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem
k nepřítomnosti pana ministra bych chtěl
požádat o přerušení tohoto bodu
na příští schůzi. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Otevírám
rozpravu k této věci. Nikdo se do ní nehlásí.
proto ji uzavírám a předkládám
sněmovně návrh, aby souhlasila s odložením
projednávání této věci do příští
schůze za přítomnosti - předpokládám
- pana ministra Pilipa, neboť to je smyslem vyjádření
pana poslance Mandíka. Rozuměl jsem mu dobře.
61. hlasování.
Kdo podporujete návrh usnesení na odklad, který
předložil poslanec Mandík, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu? 61. hlasování skončilo.
Z 88 přítomných bylo 58 pro, 7 proti. Návrh
byl přijat. Odpověď bude projednána
na březnově schůzi.
Pan ministr Pavel Tigrid odpověděl na interpelaci
poslankyně Hany Orgoníkové ve věci
kláštera s kostelem v Dolním Ročově
na Lounsku. Interpelace byla spolu s odpovědí předložena
jako tisk 1979. Projednávání bylo na 37.
schůzi sněmovny přerušeno usnesením
na žádost paní poslankyně.
Paní poslankyni tu nevidím a předběžně
mi sdělila, že má po domluvě s panem
ministrem Tigridem návrh a žádost, aby projednávání
této odpovědi bylo odloženo na příště.
Nevím, jestli toto její neoficiální
sdělení mám právo předložit
sněmovně. Musím vycházet z toho, že
paní poslankyně tu není.
Pan poslanec Koháček nám pomůže
jako znalec jednacího řádu. Prosím.
Poslanec Petr Koháček: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, můžeme
neprojednávat nyní tuto interpelaci a zařadit
ji na příští schůzi.
Předseda PSP Milan Uhde: Myslím, že
bez hlasování to můžeme takto učinit.
Paní poslankyně není v tuto chvíli
přítomna a je to zároveň způsob,
jak projednat tuto odpověď příště.
Ministr zdravotnictví pan Jan Stráský odpověděl
na interpelaci Miroslava Řezníčka ve věci
zasahování ministerstva zdravotnictví České
republiky do otázek vzdělávání.
Interpelace spolu s odpovědí je předložena
jako sněmovní tisk 2108. Pan Poslanec Řezníček
je přítomen. Prosím, pane poslanče,
seznamte sněmovnu se svým stanoviskem k odpovědi.
Poslanec Miroslav Řezníček: Vážený
pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
dne 5. 12. 1995 jsem zaslal ministru zdravotnictví Janu
Stráskému interpelaci, jíž jsem se chtěl
ubezpečit, že ministerstvo zdravotnictví České
republiky jako orgán státní správy
České republiky ctí zákon a ctí
tak myšlenku právního státu. Domníval
jsem se, že i ono a nebo právě ono dokáže
"kousnout" do hořké pilulky, jak radí
lékaři svým pacientům. Bohužel
jsem se mýlil.
Ministr zdravotnictví mne v téměř
polovině odpovědi poučuje o tom, jak zdravotničtí
pracovníci a tzv. jiní odborní pracovníci
působící v resortu zdravotnictví musí
mít předepsané a ministerstvem zdravotnictví
garantované vzdělání, ačkoliv,
jak patrně pan ministr přehlédl, má
interpelace se na osoby zařazené pod termínem
"zdravotnický pracovník" vůbec
nevztahovala.
Ve své interpelaci jsem se ptal pana ministra na otázky
vzdělávání tzv. přírodních
nebo chcete-li lidových léčitelů.
Novela živnostenského zákona posunula tuto
profesi do kategorie živnosti volné a co to znamená,
ví každý zde přítomný
poslanec či člen vlády. Pan ministr Stráský
je jak poslanec, tak ministr ve vládě České
republiky, ale ve své odpovědi na to patrně
na chvilku pozapomněl. On zde totiž říká,
že jeho ministerstvo je totiž odpovědno za zdraví
lidu, a proto se bude vyjadřovat k otázkám,
zda bude možno budovat kurzy pro přírodní
či lidové léčitele a akreditovat je
takto na povolání lidový či přírodní
léčitel, tedy na profesi, jak opakuji, která
nikde není zařazena do kategorie "zdravotnický
pracovník". Vytváří tak situaci,
kdy sice ministerstvo zdravotnictví České
republiky, jak praví rovněž pan ministr ve
své odpovědi, není spokojeno se stavem, kdy
k vykonávání živnosti přírodního
či lidového léčitelství je
potřeba pouze čistý trestní rejstřík,
ale na druhé straně se brání, byť
i pouhému pomyšlení na to, že by někdo
na povolání lidový či přírodní
léčitel mohl být rekvalifikován, tedy
přeloženo do srozumitelného jazyka, převzdělán.
Nyní je jasné, co vlastně Ministerstvo zdravotnictví
České republiky chce. Monopol na rozhodování
o všech otázkách dotýkajících
se člověka a přitom velkoryse pomíjí
skutečnost, že zákon tuto kategorii, jak znovu
opakuji, nezahrnuje mezi zdravotnické pracovníky.
Možná si, vážené dámy a
pánové, řeknete, proč se dotýkám
interpelací causy přírodního léčitelství.
Odpovím vám: Protože nám to pomohlo
opět otevřít oči a ukázat na
zhoubnou podobu ve vlastních řadách. Říká
se jí absolutní neúcta k zákonům
a nehodí se jaksi k pojmu právní stát.
Výkřik obsažený v posledním odstavci
odpovědi ministra Stráského, že Ministerstvo
zdravotnictví považuje za svoji povinnost usilovat
o změnu živnostenského zákona, resp.
celého tohoto stavu, považuji ve skrytu za vlastní
odpověď na interpelaci a tím více se
děsím toho, že když někdo bude
prostě nespokojen se zákonem, tak se nejenom bude
snažit ho změnit, což může, ale navíc
ho bude i nedodržovat, ač dosud platí. To mi
nahání hrůzu a připomíná
mi to jednání v totalitních státech.
Česká republika jím není. Proto žádám
Poslaneckou sněmovnu, aby v této cause nehledala
pozadí pravolevého nepřátelství,
ale pouhou snahu o právní čistotu v republice.
Zároveň Poslaneckou sněmovnu žádám,
aby přijala toto usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra zdravotnictví Jana Stráského na
interpelaci Miroslava Řezníčka ve věci
zasahování Ministerstva zdravotnictví České
republiky do otázek vzdělávání.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Miroslavu Řezníčkovi a otevírám
v této věci rozpravu. Přeje si někdo
v rozpravě vystoupit? Nevidím žádnou
přihlášku do rozpravy, proto rozpravu uzavírám
a předkládám sněmovně k hlasování
návrh usnesení, jenž zazněl už
v závěru vystoupení pana poslance Řezníčka,
tj.:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky nesouhlasí s odpovědí, kterou dal
ministr zdravotnictví Jan Stráský na interpelaci
poslance Miroslava Řezníčka ve věci
zasahování Ministerstva zdravotnictví České
republiky do otázek vzdělávání.
Interpelace spolu s odpovědí je předložena
jako sněmovní tisk 2107.
Odhlašuji vás všechny a prosím o novou
registraci. Je mi to velmi nemilé, ale stalo se to, čeho
se pravděpodobně obával pan poslanec Vyvadil
zároveň se mnou, to jest, že nás není
dost k tomu, abychom hlasovali.
V tuto chvíli teprve byl naplněn počet 67,
68 poslanců. Děkuji všem, kteří
se zaregistrovali dodatečně, nebo přišli
a umožnili tím pokračování v
práci.
Usnesení jste slyšeli.
62. hlasování na této schůzi.
Kdo podporujete návrh usnesení, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu? 62. hlasování skončilo.
Ze 75 přítomných bylo 27 pro, 33 proti. Návrh
na usnesení nebyl přijat.
Pan ministr zdravotnictví Jan Stráský odpověděl
ještě na jednu interpelaci. Šlo o interpelaci
poslance Jiřího Šolera, jež byla adresována
na předsedu vlády, na místopředsedu
vlády a ministra financí a rovněž na
ministra zdravotnictví Jana Stráského a týkala
se postupné fyzické a morální devastace
českého zdravotnictví.
Já vynechávám slovo údajné,
protože souhlasím s tím, jak se poslanci ohradili,
že to není název jejich interpelace, a soudím,
že kancelář napříště
nebude uvádět takový komentář
k interpelacím. Není to správné.
Žádám pana poslance Šolera, aby se ujal
slova a sdělil sněmovně své stanovisko.
Prosím.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážení
páni ministři, vážené kolegyně,
vážení kolegové, chtěl bych panu
ministrovi poděkovat za jeho milou odpověď
na mou interpelaci.
Chápu, že situace ve zdravotnictví není
jednoduchá a není zde žádné jednoduché
řešení, žádný kouzelný
proutek, po jehož švihnutí všechny problémy
zmizí. Přesto se domnívám, že
situace nazrála a hledání řešení
je nezbytné.
V poslední době jsme svědky, že oblast
zdravotnictví se stává vděčným
tématem. Bohužel, místo řešení
skutečných problémů je často
využívána k politickým deklaracím,
k vlastnímu zviditelňování samozvaných
humanistů a politických konjunkturalistů.
Trpí tím jak občané - pacienti, tak
i samotní zdravotníci. Tomu lze nejlépe čelit
hledáním účinných řešení.
Zdravotnictví je financováno zejména z veřejných
prostředků, ať už z daní poplatníků
nebo pojistného, které je vybíráno
z příkazu státu. Proto i stát musí
nést zodpovědnost za jejich účelné
využívání, nesmí připustit
jejich přelévání jinam, např.
do kapes různých podnikavců ve vedení
zdravotních pojišťoven. A tak občan řádně
odvádí pojistné, zdravotníci odvedou
své služby, ale místo, aby dostali zaplaceno,
finanční prostředky skončí
jinde.
Píšete, že za neuhrazené pohledávky
je navrhována státní záruka. Raději
bych, pane ministře, místo slova navrhována
slyšel slovo poskytována. Píšete, že
statistické údaje poskytuje ministerstvu Ústav
zdravotních informací. Proč se liší
od údajů ředitelů nemocnic? Kdo má
pravdu?
Jako volený zástupce občanů mám
plné právo klást takové otázky.
Píšete, že ke konstatování neschopnosti
poskytovat zdravotní péči lege artis chybí
důkazy. Mám jako volený zástupce lidu
věřit spíše ředitelům
nemocnic, nebo ministerským úředníkům?
Nemám k dispozici nezbytný aparát, a proto
musím brát takové ujištění
asociace nemocnic vážně. Mělo by ho
brát vážně i vaše ministerstvo.
K reakci na jednotlivé body usnesení asociace nemocnic
si dovoluji použít materiálu ředitele
táborské nemocnice dr. ing. Jana Slabého.
K bodu 4: Státní správa schválením
zákona č. 550/1995 Sb., získala větší
pravomoci a nutno souhlasit s tím, že na přelomu
roku 1995/96 je skutečně využívá.
K bodu 5: Nemocnice dostávaly na jeden ošetřovací
den před 1. říjnem 1995 330 korun na jedno
lůžko, ale skutečné náklady v
průměru ze 45 nemocnic sdružených v
asociaci českých a moravských nemocnic jsou
585 korun. Navýšení sestupnou platbou je maximálně
100 korun za den. Nemocnice doplácejí na každém
lůžku denně 155 korun. V krátkodobém
programu bylo slibováno narovnání relací
v ambulantní a lůžkové péči
tak, že se projeví ozdravení ihned, nejpozději
do 31. května 1996. Nový seznam výkonů
k 1. dubnu 1996 nebude, a tak je nutno konstatovat neplnění
krátkodobého programu ve velmi závažném
bodě.
K bodu 6: Nemocnice v České republice nemají
jistě větší počet akutních
lůžek než potřebují. Restrukturalizace
jistě nelze provést v krátké době
a navíc v tak nedostatečně upraveném
financování lůžek.
K bodu 7: Navýšení mezd ve zdravotnictví
o 15 procent zajistila zákonná úprava tarifních
platů. Nejsou však řešeny zdroje k tomuto
navýšení. Hodnota bodu u Všeobecné
zdravotní pojišťovny 3 roky stagnuje, navíc
u oborových zdravotních pojišťoven se
snižuje. Zavedení sestupné platby, jak je uvedeno,
neřeší problém a každý rok
najít 10 procent úspor potřebných
minimálně na inflaci nákladů k využití
rezerv v zadlužených nemocnicích je nereálné.
Mezi redukcí pracovních sil a ušetřením
několika lůžek, když celé oddělení
většinou nelze zavřít, není přímá
úměra a ekonomicky většinou vede ke
snížení výnosů větším
než odpovídá ušetření léků.
(Předsedající: Promiňte, pane poslanče,
kolegyně a kolegové, prosím, utište
se a umožněte členovi parlamentu, aby v klidu
dočetl své stanovisko. Prosím.)
K bodu 10: Navýšení plateb podle inflace, jak
uvedeno, bylo možno zvýšením hodnoty bodu,
ale ten už tři roky stagnuje. Velmi smutnou kapitolou
zůstává úhrada nákladů
na léky. Pozitivní listy byly jen drobnou záplatou
problémů. Toporný systém žádostí
o navýšení u Všeobecné zdravotní
pojišťovny neřeší rozdíl mezi
paušálem a skutečnými náklady,
který je 50 korun na lůžko denně.
K bodu 13: Ředitelé Sdružení asociací
českých a moravských nemocnic jednomyslně
odhlasovali ve svém usnesení, že neposkytují
léčebnou péči lege artis. Jedná
se o vážné obvinění systému
zajišťujícího lůžkovou péči.
Zadlužené nemocnice s průměrným
platem všech zaměstnanců 7700 Kč hrubého
v roce 1995, nejsou schopny zajistit kvalitní léčebnou
péči, a dochází k rozpadu týmů.
Argument, že Ministerstvo zdravotnictví České
republiky nemá žádný signál,
neobstojí, protože v individuálním případě
ředitel neposkytující léčebnou
péči podle předpisů, musí informovat
zřizovatele a uzavřít oddělení,
kde k tomu dochází, což by vedlo k okamžitému
kolapsu lůžkové péče.
K případu Homolka. Bydlím léta na
Zbraslavi, která byla v roce 1973 připojena k Praze
5. Přesto zdravotní služby dosud poskytují
zdravotníci z Prahy-západ, a občané
si často stěžují, jak jsou často
zbytečně štváni na vyšetření
mezi Zbraslaví, Radotínem, Poliklinikou Klimentská,
Třebotovem, Davlí apod. Obvod Praha 5 nám
zdravotní služby poskytovat odmítá;
prý nemá dost kapacit. Přitom Nemocnice Homolka,
která leží v tomto obvodu je, jak říkáte,
skutečně přidělena prominentům.
To je v přímém rozporu s vaším
ujišťováním, že nadstandardní
péči poskytují nemocnice pouze tam, kde je
dostatečná kapacita pro péči standardní.
Samozřejmě, situace dnes není tak horká,
jako byla v době, kdy byl pacient totalitně přidělen
svému lékaři. Svobodná volba lékaře
mnohé vyřešila. Přesto tento 25 let
starý dluh nebyl dosud vyřešen. Naposledy nám
zlepšení osobně sliboval pan ministr Bojar
na zasedání místního zastupitelstva.
Píšete, že problémy budou postupně
řešeny za součinnosti všech zúčastněných
subjektů. Doufejme, že se na tom budou podílet
zejména ty, které si občané platí
ze svých daní, tj. vláda a příslušná
ministerstva.
Pane ministře, bohužel, nemohu souhlasit s vaší
odpovědí v plném rozsahu. Děkuji za
pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Jiřímu Šolerovi. Otevírám k tomuto
tématu rozpravu. Hlásí se do ní jako
první pan poslanec Exner. Připraví se pan
poslanec Jaroš.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane
ministře, dámy a pánové, v odpovědi
na interpelaci pana poslance Šolera, jak ji zatím
poskytli pan místopředseda vlády a ministr
financí Ivan Kočárník a ministr zdravotnictví
pan Stráský, se samozřejmě musí
odrážet problematika současného stavu
našeho zdravotnictví.
Přesto je však potřebné upozornit na
některé tendence nebo uváděné
údaje v odpovědi, které by sněmovna
rozhodně neměla ponechat bez povšimnutí.
V odpovědi, kterou jsme již projednali k této
interpelaci, pan ministr Kočárník uvádí
- pokud jde o problematiku cen léčiv - že spotřebitelé
ani v minulosti v celé řadě položek
v ceně nehradili náklady vynaložené
na jejich výrobu; a na jiném místě
mluví o tom, že bylo v minulosti možné
požadovat od pacientů nižší ceny
léků jen proto, že je dopláceli daňoví
poplatníci jinými formami.
Neumím si představit, jak je možné,
že místopředseda vlády a ministr financí
nezná způsob financování léků
v naší republice, a konstatuje, že spotřebitelé
nehradili náklady; případně od pacientů
byly požadovány nižší ceny, když
již tak dlouhou dobu u nás existuje systém
státního zdravotnictví s úhradou léků
nezávisle na poplatcích jednotlivých pacientů.
Analogicky se setkáváme v odpovědi, kterou
právě nyní projednáváme, pana
ministra Stráského, pokud jde o problematiku lékových
paušálů na lůžkoden (případně
celkově financování léků) s
konstatováním, že jde o záležitost
smluvního vztahu a vzájemné dohody zdravotní
pojišťovny a zdravotnického zařízení.
Pokládám takové tvrzení snad jenom
za omyl. Prosím, jestli by případně
pan ministr mohl takového tvrzení vysvětlit.
Přece nemůže stát, který má
podle Ústavy, Listiny základních práv
a svobod, garantovat bezplatnou zdravotní péči,
ponechat úroveň plateb na záležitosti
smluvního vztahu a vzájemné dohody zdravotní
pojišťovny a zdravotnického zařízení
a dávat ruce pryč od celého tohoto problému.
Analogicky je potřeba upozornit na část týkající
se poskytování neodkladné a akutní
zdravotní péče cizincům, kde pan ministr
konstatuje, že je toto poskytování neodkladné
a akutní zdravotní péče zaručena,
avšak garantována není výše a způsob
úhrady.
Jak je tedy potom možné hledat východisko pro
konkrétní zdravotnické zařízení
v této situaci a jak má postupovat v konkrétním
případě?
Dále pan ministr upozorňuje na obrácený
problém. Říká, že problémy
nastávají v případech existence tzv.
mezistátních dohod o poskytování bezplatné
zdravotní péče s některými
zeměmi, které hodlá naše republika postupně
vypovídat. Jinými slovy, jde o zlepšení
nebo zhoršení situace pro naše občany?
Jestliže máme s některými zeměmi
dohody o poskytování bezplatné zdravotní
péče, potom po vypovězení těchto
smluv vzroste počet zemí, kde návštěva
této země je spojena s obrovským rizikem
ekonomického zruinování rodiny nebo člověka,
který se k takové cestě odváží,
při rozdílech v platbách za poskytnutou zdravotní
péči ve vážnějších
případech v některých zemích,
proti naší situaci.
Připojuji se k návrhu pana poslance Šolera.
Domnívám se, že je plně oprávněné,
aby odpověď, už jenom pro tato dvě částečná
konstatování, pokud nebudou nějak dále
vysvětlena, nebyla přijata jako uspokojivá.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Exnerovi. Dám přednost panu ministru zdravotnictví
Janu Stráskému k vyjádření.
Pan poslanec Emil Jaroš promluví potom.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedo, dámy
a pánové, z té složité interpelace,
která má spousty bodů, a z reakce pana poslance
Exnera, bych rád upozornil na jednu věc, která
je snad vysvětlitelná docela dobře a nemusela
by nás zatěžovat.
Ano, Československé socialistická republika
měla celou řadu smluv se zeměmi Evropy na
vzájemné poskytování zdravotní
péče. Tyto smlouvy měly takový význam,
jaký měly.
Můžeme si každý z nás říci,
kolikrát kdo v tom zahraničí byl, kolik nás,
jako občanů naší země, tam bylo.
Z těchto zemí je samozřejmě vyvíjen
tlak, abychom se dostali ke standardním smlouvám.
To znamená, ne k těm jednostranným; ke standardním
zdravotním smlouvám, které budou znamenat,
velmi jednoduše, že pojišťovna občana
příslušné země při návštěvě
u nás uhradí za něj náklady za léčbu,
která je poskytnuta na území České
republiky, a opačně.
Tyto smlouvy připravujeme. Jedině v souvislosti
s přípravou těchto smluv budou ukončeny
mezistátní dohody, které zatím platí.
Chci jenom znovu zdůraznit, že samozřejmě
partnerům těchto smluv, především
v západní Evropě, dnes nevyhovuje tento smluvní
vztah, protože do těchto zemí dnes jezdí
někdy desetkrát, někdy stokrát a někdy
tisíckrát více českých občanů,
než tam jezdilo dřív. To jsem považoval
za nutné říci, abychom nemuseli věnovat
tomuto tématu další polemiku, jako vysvětlení.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Emil Jaroš. Poté dám příležitost,
předpokládám k replice, panu poslanci Exnerovi.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
předsedo, vážený pane ministře,
dámy a pánové, nedá mi to, abych nezareagoval
na ty výtky, které mluví o katastrofické
situaci u nás ve zdravotnictví.
Sám mám zaměstnanecký poměr
ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Pochopitelně
jsem se zajímal o její ekonomickou situaci, o situaci
v poskytování zdravotní péče
našim občanům.
Musím říct, že Fakultní nemocnice
v Hradci Králové, která patří
k velkým nemocnicím, má roční
obrat 2 miliardy Kč.
Pro vaši ilustraci - rozpočet bývalého
krajského stotisícového města je jedna
miliarda korun, tzn. že fakultní nemocnice má
dvojnásobný rozpočet. Je to organizace, která
zaměstnává v tomto regionu největší
počet lidí - téměř 4 000 lidí.
Co se týká poskytování zdravotní
péče, jeden z nejnákladnějších
výkonů, který je tam poskytován, je
operace v mimotělním oběhu, operace srdce,
ty se za poslední čtyři roky ztrojnásobily.
Vloni kardiochirurgická klinika provedla více než
600 operací v mimotělním oběhu, přičemž
samotný výkon má náklad asi čtvrt
milionu korun, je plně hrazen ze zdravotního pojištění.
Umožnilo to, že lidé, kteří dříve
čekali a nedočkali se této operace, čekali
déle než rok a jejich zdravotní stav se tak
zhoršil, tak čekací doba se nyní změnila
na minimální hodnotu. Takto bych mohl pokračovat
v ostatních výkonech.
Jen prostředky na investice, které přišly
za posledních pět let do fakultní nemocnice,
představují 2 mld. Kč a to i v přístrojovém
vybavení. Fakticky tam, kde nebylo vybavení žádné,
nebo velice zastaralé, minimální, bylo umožněno
de facto moderně dovybavit řadu pracovišť
na evropský standard a poskytovat ty zdravotní výkony,
které jsou poskytovány všude jinde v Evropě.
Myslím, že všichni, kteří tam pracujeme,
cítíme obrovský pokrok v poskytování
péče našim spoluobčanům.
Co se týče platů, které tady byly
zmíněny, dělal jsem si také určitý
rozpis, určitý přehled - mzdy u lékařů,
u ostatních zaměstnanců. Jen pro vaši
ilustraci - největší počet lékařů
je zaměstnán a je placen v tarifní skupině
č. 11, tj. většinou lékaři po
druhé atestaci, kterých tam je asi 230. Jejich průměrná
mzda v loňském roce byla 21 500 Kč. Přednostové
jsou zaměstnání ve 12. tarifní třídě
a jejich průměrná mzda v loňském
roce byla 28 000 Kč. Dochází i k paradoxům,
což umožňují tarifní mzdy, kdy
sekundární lékař je mnohdy placen
lépe než přednosta oddělení,
protože slouží a službami se přivydělá.
Abych řekl nějaké extrémní
číslo - jeden kolega, který není ani
přednostou oddělení, ani není zástupcem
přednosty oddělení, si vloni v říjnu
vydělal hrubého 48 700 Kč. Byl to extrémní
příjem na špici. Je tam řada kolegů,
jejichž plat se pohybuje mezi 35 až 40 000 Kč
měsíčně. Říkám
to jen pro ilustraci. Střední zdravotnický
personál si vloni vydělal v průměru
více než 8 000 Kč. Nárůst mzdy
u lékařů mezi rokem 1993 a 1994 byl více
než 30%, nárůst mzdy v roce 1994 - 1995 byl
18%. Pochopitelně byla také inflace 9%.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Jarošovi. Slovo má pan poslanec Václav Exner,
poté pan poslanec Jiří Šoler.
Poslanec Václav Exner: Děkuji panu ministrovi
Stráskému za ujištění, že
pokud jde o změny nebo výpovědi mezistátních
dohod o poskytování bezplatné zdravotní
péče, že budou nahrazeny současně
dohodami, které řeší financování,
které doufám, že nebude v neprospěch
pacientů, protože známe systémy v případě
hrazení části nebo nadstandardní péče.
Na druhé straně, pane ministře, vás
musím upozornit, že nejde - aspoň ve vaší
odpovědi - o to, že by usilovaly o změnu těchto
dohod jiné země, nýbrž přímo
píšete "které hodlá naše republika
postupně vypovídat". Z textu vaší
odpovědi jsem tedy zcela vyrozuměl, že iniciativa
jde od naší země, nikoliv jak jste mě
v odpovědi ujistil, že je to zájem cizích
zemí. Připouštím samozřejmě,
že je to možné.
Předseda PSP Milan Uhde: Nejsem si jist, zda jsem
kvůli hromadě přicházejících
písemností neopomněl oznámit sněmovně,
že pan poslanec Tomáš Svoboda používá
náhradní kartu č. 6. Pokud jsem tak neučinil,
činím tak teď.
Zvu k řečništi pana poslance Jiřího
Šolera, připraví se pan poslanec Miroslav Čerbák.
Poslanec Jiří Šoler: Měl bych
pouze velice stručnou reakci na připomínku
pana poslance Jaroše. Chtěl bych ho upozornit, že
zatímco se všude hovoří o platech lékařů,
já jsem hovořil o platech zdravotníků,
což nejsou jen lékaři, jsou to i sestry a ostatní
personál.
Včera jsem měl dlouhý rozhovor se zástupkyní
Odborového svazu zdravotnictví a sociální
péče České republiky, která
mě ujistila, že např. zhruba 3 až 5 sester
z celé třídy absolventů zdravotnické
školy nastupují do zdravotnictví a zbytek nastupuje
jinde. Pokud bude tento trend trvat, pravděpodobně
bude naše zdravotnictví podléhat postupnému
fyzickému a morálnímu rozkladu.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Miroslav Čerbák.
Poslanec Miroslav Čerbák: Vážený
pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
nechci z toho dělat diskusi o aktuální situaci
v resortu, ale vystoupení pana poslance Jaroše mě
přinutilo vystoupit také, poněvadž uvedl
některá čísla, která bych nerad,
aby zůstala v očích tisku a v očích
veřejnosti neopravena nebo nekorigována.
Průměrný plat lékaře včetně
všech nadtarifních složek, včetně
pohotovostních služeb podle materiálu Ministerstva
zdravotnictví je - pokud se nemýlím - 16
100 Kč. Průměrný plat lékaře
v nemocnici v České Lípě, kterou důvěrně
znám, je 12 000 Kč včetně všech
těchto nadtarifních složek. Nevěděl
jsem, kam se poděl rozdíl 4 000 Kč, které
jsou mezi údaji ministerstva a údaji ředitelství
nemocnice v České Lípě. Teď už
to vím, je v Hradci Králové.