Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane poslanče, česko-německými vztahy se řada z nás vážně a seriózně zabývá mnoho let. Jsou to věci, které nám nesmírně leží na srdci. Máme-li zájem, aby se to nediskutovalo falešným tónem, tak pro to uděláme to, co se stalo v úterý zde odpoledne.

Myslím, že diskutovalo-li by se to tónem, který teď nastolil právě pan poslanec Wagner, pak je to diskuse bezcenná, diskuse zbytečná, diskuse falešná.

Dostanu-li otázku, kdy podepíšeme, musím se zeptat, co podepíšeme a s kým podepíšeme, protože předpokládám, že pan poslanec tuší, že aby se něco mohlo podepisovat, musí to být dva. Bohužel, podpis nemůže udělat jedna strana, a proto také není možné diktovat, ve které chvíli k podpisu dojde.

Dobře víte, alespoň předpokládám, pane poslanče, že to dobře víte, že o nalezení dalšího kroku v česko-německých vztazích trpělivě a pečlivě usilujeme, že jednání probíhá. Právě proto, že probíhá s plnou vážností národních zájmů této země, tak proto probíhá tak obtížně, jak probíhá.

Kdybychom text dohodnutých dokumentů měli dnes před sebou a kdyby tento text byl takový, který bychom si mysleli, že stojí za podpis, tak buďte ujištěn, že bychom ho dávno podepsali, protože je to v našem nejvlastnějším zájmu.

Ale siláckými větami, řečenými z této tribuny k tomuto textu, nepřidáme vůbec nic. Jedinou věc, kterou můžeme docílit, že šanci na jeho podepsání dále donekonečna odsuneme.

Protože nechci na rozdíl od vás, pane poslanče, aby se to stalo, protože chci, abychom ten podpis mohli udělat co nejdříve, proto si myslím, že je velmi dobře, když vy z této tribuny nebudete dělat na toto téma silácká gesta. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec Wagner položí předsedovi vlády doplňující otázku. Ujme se slova.

Poslanec Jozef Wagner: Pane ministerský předsedo, nikdo zde od této tribuny nepronášel silácká gesta. Pouze mám příležitost zde z této tribuny sdělit, že česká i německá sociální demokracie vyhlásily svou společnou deklaraci, že kdyby oni měli rozhodovat, bylo dávno podepsáno v zájmu národů obou zemí.

Jestli tomu někdo brání, je to německá i česká konzervativní politická reprezentace, včetně vás.

Platná smlouva československo-německá, která je součástí českého právního řádu v čl. XI odst. 2 praví: "Konzultace na úrovni předsedů vlád se budou konat tak často, jak bude zapotřebí, nejméně jednou ročně."

Mám zato, že nejméně tři roky jste něco dlužen. Dlužen i proto, aby se podepsalo. Až se podepíše, nastane klid. Vy bráníte, pane ministerský předsedo, klidu. Děkuji. (Smích a ruch v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce reagovat pan předseda vlády?

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já reagovat sice nechci, ale není možné tyto věty nechat bez poznámky.

Opakuji, že úsilí o jednání s německou stranou existuje. Existuje nepřetržitě. Kdybych mohl vypočítávat, kolik jednání jsem měl za poslední dny a týdny (myslím, že o většině z nich jste informován), tak byste nemohl říci, že tato jednání neprobíhají.

Ano, máme na určité věci odlišný názor. To prostě je pravda. To každý rozumný člověk ví. A protože nemůžete podepsat listinu, kde máte na některé věty odlišný názor, tak to bohužel nejde, ale ne proto, že my bychom nechtěli.

Nevím, jestli je potřeba, abychom to dále rozvíjeli. Myslím, že každý této věci rozumí.

Kdyby náhodou česká vláda nehájila dostatečně české zájmy, tak vy dobře víte, že podpis už by mohl být dávno, dávno možný.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kryčer. Připraví se pan kolega Navrátil.

Poslanec Jan Kryčer: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, byly zde vzpomínány sousedské česko-německé vztahy, tak i téma mé interpelace je podobné.

Ze Západu se však přeneseme na Východ. Budeme se na chvíli zabývat česko-slovenskými vztahy. Mám za to, že vy, jakož i já, se shodujeme v tom, že sousedské vztahy jsou jednou z priorit naší zahraniční politiky.

Nemůžeme být asi spokojeni s posledním vývojem týkajícím se situace U Sabotů. Domnívám se, že současná situace je taková, že my, poslanci této sněmovny, máme se na této schůzi zabývat smlouvou, která je již schválena ve slovenském parlamentu, tudíž jsme v jistém časovém presu. Zatímco ještě nebylo dohodnuto s obyvateli U Sabotů jejich odškodnění, v jaké bude výši a zda-li s ním souhlasí, my v podstatě už máme zvedat pro tuto smlouvu ruku.

Domnívám se, že to není zcela korektní a že by poslanci, pokud by měli jistou odpovědnost za obyvatelstvo této osady, které je nepochybně svázáno s Českou republikou a chce v ní žít, tak by měli počkat na výsledek jednání o odškodnění s těmito obyvateli.

Nicméně, jsme si vědomi, že pokud tato smlouva neprojde tímto parlamentem, může to vážně narušit česko-slovenské vztahy.

Jinými slovy. Vláda tento parlament uvedla do velmi nekorektní situace. Řekl bych, že je zde někdo, kdo má odpovědnost za danou situaci. Moje otázka zní, kdo nese odpovědnost za tuto situaci, že vláda resp. ten, kdo byl pověřen a odpovědný za celou situaci jednání o osadě U Sabotů, kdo je tedy odpovědný a zda budou vůči němu nebo skupině lidí vyvozeny nějaké sankce.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, uniklo mi trochu v závěru vaší interpelace, když jste říkal, kdo nese odpovědnost za tuto situaci, za jakou situaci.

Pro mě je situace ta, že se definují hranice, prvně v této nové době. Definují se hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Zasedají a jednají několik let rozhraňovací komise a nalézají nějaká řešení.

Od začátku všichni víme, že hledání má nějaké podmínky. Jednou z nich je nedotknutelnost rozsahu plochy země jedné a země druhé. Víme, že je snaha vyrovnat hranice, udělat to smysluplně z hlediska reliéfu přírodního, vodních toků atd. Dospělo se k nějakým řešením. Dospělo se k návrhu na kompenzační řešení dvou míst.

Považuji za trochu nefér, když se u nás dnes jakoby jednostranně hovoří o jedné půlce věty. Hovoří se o osadě U Sabotů. Pan poslanec jistě ví, že je protiakce v opačném směru, která zajišťuje, že rovnováha v česko-slovenském vyrovnání je nastolena a dosažena.

To mě trochu mrzí, když se táže někdo na tuto otázku, neřekne vždycky tu druhou půlku věty, protože to by bylo fér.

Od začátku jsme říkali a vláda rozhodla před několika měsíci, že provede odškodnění těm českým občanům, kteří buď zůstanou i nadále v této osadě, tedy nebudou se chtít přestěhovat do České republiky, anebo zvýšenou měrou těm, kteří se budou chtít přestěhovat.

Hledali jsme model tohoto odškodnění. Asi dobře víte, že vláda včera jistý model odškodnění, které je podle mého názoru z finančního hlediska dostatečné, vůbec ne malé, našla a snažila se, aby toto odškodnění nemohlo být napadnuto z hlediska své nedostatečnosti či symboličnosti.

Tyto hodnoty nejsou symbolické a myslím, že vy to, pane poslanče, víte. Nemohu zajistit, jestli každý úředník s každým obyvatelem osady U Sabotů jednal vždy v každé vteřině nejideálnějším způsobem. Nemohu samozřejmě také zaručit to, jestli ta či ona věc se zneužívá k politické argumentaci ve prospěch toho či onoho, ale odškodnění je navrženo a myslím, že je to seriózní nabídka. Zítra odjíždějí úředníci Ministerstva vnitra do této oblasti, budou jednat jak se starostou, tak s jednotlivými občany, kteří v této osadě bydlí. Podle mého názoru se jedná o přiměřené a vyvážené řešení. Nic víc k tomu říci nemohu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec si přeje doplňující otázku na předsedu vlády? Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jan Kryčer: Domnívám se, že nikdo v této sněmovně mě nepodezírá z toho, že bych této věci chtěl zneužít k politickým cílům. Jde mi skutečně v této chvíli o zájem sněmovny. To, že jste zmínil, že to nebylo fér se zmínit o Sidonii, zmíním se o ní teď. Chci uvést na pravou míru jistá tvrzení, která existují, a to v tom smyslu, že Sidonie je slovenská. Není tomu tak, Sidonie historicky byla moravskou obcí a až v roce 1969 na základě jistého komunistického administrativního rozhodnutí byla začleněna do Slovenska. Čili obě tyto obce byly a jsou historicky moravské. Takhle bych to viděl jako korektní a čisté. Jinak děkuji za ten přístup.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády si nepřeje doplnit. Slova se ujme pan kolega Jan Navrátil, připraví se paní kolegyně Orgoníková.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedo vlády České republiky, žádám Vás, abyste se vyjádřil k otázce termínu realizace velkého obchvatu města Hodonína. V souvislosti s nelegitimním rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky bylo mimo jiné rozhodnuto o vytvoření hraničního obchvatu, hraničního přechodu Hodonín - Holíč. Součástí řešení dopravní situace Hodonína jako města s hraničním přechodem byl i obchvat, který měl řešit odklon zejména kamionové dopravy mimo město.

Od 1. 1. 1993 došlo skutečně k rozdělení ČSFR, a i když byly vynaloženy nemalé finanční prostředky ze státní pokladny na různé posudky, studie a jednání komisí, s realizací velkého obchvatu Hodonína se dosud nezačalo. Od roku 1993 došlo v Hodoníně, kde hraniční přechod je jen několik set metrů od středu města, již několikrát k dopravním a ekologickým kolapsům, kdy kamiony stály až po radnici. Ostatně motorová vozidla projíždějící městem neznamenají jen značné znečištěni ovzduší, ale představují i výrazné ohrožení bezpečnosti silničního provozu, hluk a vibrace.

Ptám se, kdo nahradí městu a občanům škody, které vznikají v důsledku prodlení s řešením dopravního obchvatu města. Podle posledních informací by realizace tohoto obchvatu měla být zahájena až v roce 1998. Ovšem i toto další postupné datum je - řekl bych - bez záruky. Stejně tak v roce 1993 se hovořilo o začátku roku 1996.

V neposlední řadě upozorňuji také, že v příměstské oblasti průmyslové zóny Kapřiska, kterou protíná řešení obchvatu, byly již realizovány podnikatelské záměry, které počítají s využitím nové komunikace. Je proto velmi znepokojivé i pro tyto podnikatele, když se řešení již několikráte odsouvá a když v poslední době dokonce přicházejí v uvozovkách zaručené informace o jiných řešeních, která jsou však stejně mlhavá jako jejich autoři. Otázku, která je předmětem interpelace, jsem položil v úvodu vystoupení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych panu poslanci říci, že o tomto problému jsem informován a vím, o co jde. Vím, že Hodonín - Holíč je významným a dopravně značně zatíženým hraničním silničním česko-slovenským přechodem. Pan poslanec jistě také ví, že bylo několik variant řešení. První varianta byla výstavba tzv. malého Hodonína, která vedla k určitým efektům. Nicméně je to provizorní věc, protože vzhledem k nesouhlasu občanů nedošlo k uvolnění celého tohoto území, takže tzv. malý obchvat neměl ten efekt, který jsme původně zamýšleli. Měl efekt částečný, byla vyloučena tranzitní doprava přes náměstí a myslím, že všichni víme, že to bylo pro Hodonín zřetelným a viditelným přínosem.

Nyní je územně dohodnuta trasa tzv. velkého obchvatu Hodonína. Tím by byla vyloučena tranzitní doprava z města, ale je to stavba, která je finančně značně náročná. První odhady hovoří o částce 200 mil. korun a připravujeme ji k zahájení. Územně je to již dohodnuto, připravujeme ji k zahájení, ale zdá se, že nikoliv dříve než - jak jste říkal - v roce 1998.

Nicméně myslím, že víte o řešení, které je též velkou pomocí. 12 kilometrů od Hodonína se dokončuje jiný obchvat Sudoměřice - Skalica, který podle našeho názoru bude znamenat výrazné zlepšení, který přenese významnou část provozu kamionové dopravy právě tímto směrem. Myslíme, že v momentu jeho dokončení dojde k výrazné pomoci právě Hodonínu. Tento obchvat se začne dělat dříve, je kratší. Jde o daleko menší počet kilometrů a náklad, který je zhruba pětinový, činí 40 mil. místo 200 mil. korun velkého obchvatu Hodonína. Mám pocit, že se to musí řešit v tomto kontextu. Prioritou je pro nás dnes projekt Sudoměřice - Skalica, teprve druhým krokem bude velký obchvat Hodonína.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance, zda chce panu předsedovi dát doplňující otázku? Není tomu tak. Slova se ujme paní poslankyně Orgoníková. Upozorňuji, že je 16.49 hodin a podle § 111 jednacího řádu se tedy jedná o poslední interpelaci na předsedu vlády.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane premiére, moje interpelace směřuje do dvou resortů - zemědělství a vnitra, ale poněvadž jako premiér odpovídáte za všechny resorty, obracím se přímo na vás.

V současné době existuje značný počet restitučních nároků, které nesplňují podmínky restitučních zákonů. Mnohé z nich byly vyřízeny v rozporu se zákony. Mám na mysli především restituční požadavky bývalé šlechty. V převážné většině se jedná o majetek konfiskovaný podle dekretů 12 a 108 z roku 1945, tedy konfiskovaný před restituční hranicí 25. února 1948. U mnohých, už realizovaných restitucí, ale i dlouhodobě projednávaných, se prokázala naprostá nedůslednost některých odpovědných úředníků.

Musím konstatovat, že nedůslednost v takovýchto případech nachází značnou podporu i u některých předních politických, parlamentních i státních, činitelů. Nemusím snad připomínat konkrétní případy porušení zákonů č. 229/1991 Sb. a 243/1992 Sb., zvláště pokud se týká posuzování podmínky občanství, provinění se vůči státu a převodu majetku na stát. Při restitučních řízeních se projevuje samolibé osvojování si práva přehodnocovat minulost žadatelů, přehodnocovat důvody konfiskace, objevuje se i ignorace opatření v dekretu 33/1945, která jsou zakotvena v prováděcí směrnici Ministerstva vnitra A 4600-16/8-45. Moje interpelace nabývá na aktuálnosti zvláště dnes, kdy jsme přijali zákon řešící legislativní nouzi ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu. Proto se táži, proč byly udělovány výjimky při udělování státního občanství např. panu Walderode, zda a jakým způsobem bylo ověřováno důsledné naplňování všech restitučních podmínek. V této souvislosti požaduji, aby restituce mimořádných a mnohasetmiliónových hodnot byly podrobeny důsledné kontrole a neoprávněné požadavky aby byly neprodleně zamítnuty.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená paní poslankyně, já vím, že toto není vaše první interpelace ani na mne na toto téma. Pokoušel jsem se vám odpovědět již několikrát a protože jsem netušil, na co se přesně budete dnes ptát, tak jsem se dokonce podíval na ostatní interpelace, které jste na podobné téma dávala dalším členům vlády.

Myslím, že je naprosto nepřípustné, abychom přešli od konkrétních otázek k zobecňování, abyste používala slova "v rozporu se zákony, nedůslednost úředníků, s podporou předních politiků, samolibé hodnocení toho či onoho, ignorace některých zákonů apod." Vy dobře víte, že na to nemohu odpovědět žádným způsobem, protože to žádnou paušální odpověď nemá. Je třeba mluvit o konkrétní ignoraci konkrétním úředníkem, o konkrétním případném přehmatu, chybě nebo čemkoli jiném. O tom jsem připraven kdykoli diskutovat s vámi buď formou interpelace nebo raději formou daleko jednodušší a přímější.

Nevidím sebemenší důvod, abychom porušovali jakýkoli ze zákonů, které jsme si zde schválili. Myslím, že nemáme odlišný názor na náš pokus zmírnit největší křivdy, ke kterým došlo v období od 25. února 1948. Já jsem poslední, kdo by měl zájem, aby zákony, které byly u nás přijaty, byly jakýmkoli způsobem porušovány. Pokoušel jsem se vám odpovídat v konkrétních věcech na vaše konkrétní interpelace, ale musím se přiznat, že na tuto nemám co nového odpovědět, než s vámi souhlasit, že nepadá v úvahu, aby zákony vůbec a v této věci zvláště, nebyly dodržovány. Pouze musím poznamenat, že nemáme žádné zákony o restituci šlechtického majetku. Dobře víte, že slovo "šlechta" u nás z právního hlediska neexistuje. Já jsem nikdy nemluvil o restituci majetku, ale o zmírňování křivd. Nemám pocit, že v tomto máme odlišný názor.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce paní kolegyně položit doplňující otázku panu předsedovi vlády? Je tomu tak.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane premiére, já vám dodám konkrétní údaje, o kterých jsme zde hovořili a které na mně požadujete. Jsem pro to, abychom o tom hovořili i mimo tuto tribunu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zdá se, že docela smírně skončila první část ústních interpelací přednesených na předsedu vlády pana Václava Klause, kterému děkuji.

Dámy a pánové, na začátku části interpelací, věnovaných členům vlády České republiky opakuji, že se omluvil z dnešního jednání ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Ivan Pilip, který je na pracovní cestě v Bonnu na pozvání ministryně Spolkové republiky Německo pro rodinu, seniory, ženy a mládež.

Dámy a pánové, prosím, abyste vzali na vědomí, že vyhlašuji přestávku na 4 minuty. Podle Jednacího řádu můžeme totiž zahájit až v 17.00 hodin. Děkuji vám za pochopení. Hlásí se ještě pan poslanec Trojan. Dámy a pánové, prosím o klid.

Poslanec Zdeněk Trojan: Já jsem se, pane místopředsedo, ohradil proti skutečnosti, že pan ministr Pilip nebude přítomen, přestože jsem byl já vylosován s interpelací vůči němu. Domnívám se, že bude zcela logické, když ho zde zastoupí pan premiér jakožto jeho nadřízený, který mu zřejmě cestu povolil.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Upozorňuji kolegu Trojana na § 111 čl. 7 Jednacího řádu: není-li interpelovaný při přednášení ústní interpelace přítomen, odpoví poslanci písemně do 30 dnů. Vím, že není omluvou, že tady pan ministr není, ale podle čl. 7 je možné tímto způsobem reagovat. Pokud trváte na svém původním požadavku, pan předseda vlády je ochoten na vaši interpelaci odpovědět.

(Schůze byla přerušena v 16.58 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Konstatuji, že pan předseda zastoupí pana ministra Pilipa, a to ve čtvrté interpelaci. Dámy a pánové, je 17.00 hodin, můžeme pokračovat ve druhé části ústních interpelací, a zároveň vyzývám pana poslance Jiřího Šolera. aby přednesl interpelaci na pana Rumla a zahájil tak blok odpovědí členů vlády České republiky na interpelace poslanců.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane ministře, dostal jsem několik dopisů svědčících o tom, že někteří občané jsou si i v demokratické rovnosti jaksi méně rovni. I za tuhé komunistické diktatury bylo zvykem, že čeští občané v cizině mohli volit na našich zastupitelstvích, podotýkám kdekoliv, kde česká zastupitelství existují. Nyní to možné není, tedy osoby českého občanství, které z různého důvodu žijí na území cizího státu, jsou diskriminovány jen kvůli bydlišti.

Je jasné, že český občan trvale žijící v Německu nemá potíže odvolit u nás. Situace u občanů v Austrálii, Kanadě či Spojených státech je ovšem zcela jiná. Pro ně je cesta do vlasti k volbám značně nákladná a časově náročná. Vnucuje se otázka - my Češi jsme totiž velmi podezíraví - jestli v tomto případě nejde o jakýsi pokřivený zájem vládních kruhů.

Ať je to však jakkoliv, uvítal bych, vážený pane ministře, kdybyste mi vysvětlil, proč naše vláda takovým způsobem dává českým občanům trvale žijícím v zahraničí nálepku, že jsou pro českou stranu méněcenní a že pokud chtějí volit, musejí za to mastně zaplatit. Děkuji vám za odpověď.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr vnitra Jan Ruml.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, vážený pane poslanče, náš volební zákon umožňuje volit všem českým občanům, kteří dosáhli věku 18 let bez ohledu na to, kde trvale žijí, zda v Evropě, ve Spojených státech nebo na území České republiky. To je nepopiratelný fakt.

Co se týče formy jejich přístupu k volebním urnám, je známo několik způsobů, jak toto provést. Jedním z nich, o kterém vy jste mluvil, je tzv. korespondenční způsob volby na zastupitelských úřadech. Další způsob, který je součástí volebního zákona je, že český občan, který se chce zúčastnit volby, musí volit na území České republiky, být zapsán do zvláštního seznamu voličů. Také v okolnostech, které doprovázejí tento zákon, je úkol pro ministra zahraničí, aby spolu s ministrem vnitra informoval všechny české občany po celém světě, jak mohou využít svého práva volit.

Korespondenční způsob volby byl dlouze diskutován nejen v politických stranách, ve vládě, ale nakonec i na půdě parlamentu. Nevím, zda vy jste byl tím poslancem, který dal pozměňovací návrh k tomuto zákonu, aby bylo možné zvolit korespondenční způsob volby. Pokud ano, byl jste zřejmě přehlasován touto sněmovnou, pokud ne, tak nevím, na co si stěžujete. Ten zákon schválila sněmovna tohoto parlamentu, jejímž vy jste členem a je to platný zákon, který určuje způsob volby do Poslanecké sněmovny a do senátu.

Jako ministr vnitra mám toliko působnost v tom, že jsem navrhoval tento zákon. Zvažovali jsme různá řešení. Jsem odpovědný za technické a organizační okolnosti, které souvisejí s volbami. Korespondenční způsob hlasování nebo volby zvolen nebyl, v zákoně to není. Jen vás mohu ubezpečit, že jako ministr vnitra udělám vše pro to, aby čeští občané, kteří žijí mimo území České republiky, mohli využít svého práva a na území České republiky volit podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení. Více vám k tomu jako ministr vnitra říci nemohu, protože zákon je takový jako je, byl schválen na sklonku minulého roku a schválila jej tato Poslanecká sněmovna. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan kolega položit panu ministrovi doplňující otázku? Ne. Slova se ujme pan kolega Frank, aby přednesl interpelaci na pana ministra Vladimíra Budinského.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, vznáším dotaz na ministra dopravy pana Ing. Vladimíra Budinského, a sice z toho důvodu, že v loňském roce vešla poprvé v platnost ustanovení o povinném placení nálepek na motorová vozidla, která užívají dálnice a rychlostní silnice v České republice. Je všeobecně známo, že pro vozidla do hmotnosti 3,5 tuny je stanovena výše poplatku 400,- Kč. S politováním po roce zkušeností musím konstatovat jménem zejména motocyklistů, že tato výše poplatku je stanovena stejně jak pro osobní automobil do výše uvedené hmotnosti, tak i pro motocykl.

Právem tedy motocyklisté poukazují na skutečnost, že stanovená výše poplatků je v porovnání automobil a motocykl naprosto neodpovídající a tedy neúměrná. Jsme asi jednou z mála zemí, kde automobil a motocykl jedno jsou, což konečně potvrdila i řada účastníků mezinárodních mototuristických akcí konaných v naší republice.

Domnívám se, že ani takto cesta do Evropy nevede a žádám vás proto, pane ministře, abyste posoudil a přijal taková opatření, aby motocyklistická veřejnost nebyla diskriminována. Mám i názor, že i možností je několik. Zaprvé se domnívám, že motocykly by nemusely mít dálniční nálepky ani při jízdě po dálnici. Možná, že by se našlo řešení, aby platnost známky zakoupené v roce letošním byla prodloužena na rok 1997, a nebo vůbec vydat takovou známku v hodnotě 200 Kč pro motocykly počínaje rokem 1997.

Když jsme, pane ministře, na tuto skutečnost upozorňovali zde v Poslanecké sněmovně při projednávání příslušného zákona o placení dálničních poplatků, nebyly naše připomínky brány v potaz, přestože jde o vozidla absolutně se lišící nejen svými parametry, ale i způsobem a časem použití. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr dopravy Vladimír Budinský.

Ministr dopravy ČR Vladimír Budinský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem rád, že pan poslanec Frank tady tak pěkně promluvil o motocyklu a motocyklistech. Já jsem také přítel tohoto dopravního prostředku. Myslím skutečně s jedním klasikem, že motocykl je poslední vynález lidstva, který byl stvořen člověku pro radost, že všechny ostatní nás v podstatě otročují. Není nic krásnějšího, než mezi svými stehny svírat silný stroj a na zatáčkovité trati v mírném kopci projíždět a plně se oddávat této jízdě. Plně s vámi, pane poslanče, souhlasím a jsem rád, že i mezi členy české vlády jsem našel řadu lidí, kteří mají pro to pochopení.

Mohu vás uklidnit, že v novém zákoně o pozemních komunikacích, který vám doufám zítra předložím a vy ho schválíte do prvního čtení, je § 20 odst. 1, který říká, že známku budou muset platit pouze vozidla, která mají 4 a více kol, tzn. motocykl, tříkolka nebudou tuto známku platit. Řekl bych, že jízda motocyklem po čtyřpruhové komunikaci nebo dálnici není to pravé a každý motocyklista stejně i v minulém období raději využíval našich paralelních jak jsem již řekl zatáčkovitých a kopcovitých silnic, ale právě proto, že nechceme rozvoji motocyklismu bránit, dali jsme do zákona toto ustanovení, a nejenom proto, ale také z toho důvodu, že na motocyklu je známka obtížně umístitelná a pro orgány dohledu obtížně zkontrolovatelná. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce se pan kolega Frank ještě něco zeptat v doplňující otázce? Ano, ujme se slova.

Poslanec Václav Frank: Já panu ministrovi moc děkuji za sebe i možná za několik tisícovek motoristů. Jen chci, pane ministře, dodat, aby nevznikl dojem, že motocyklistická veřejnost se brání placení poplatků, tak tomu tak není. I motocyklisté jsou si vědomi, že náš stát není tak ekonomicky silný, aby stavba nových dálnic a rychlostních silnic, má-li tedy pokračovat zrychleným tempem, proběhla bez finanční spoluúčasti motoristické obce.

Souhlasím s vámi a jsem rád, že nacházíme společnou řeč v tom, že ne však za každou cenu a bez rozlišení užití. Já vás přesto, pane ministře, ještě prosím a doplňuji své vystoupení otázkou. Myslím, že by bylo dobré, kdyby při dnešní interpelaci zaznělo, jaká částka byla za tyto poplatky vybrána v roce 1995 a jak a kde byla proinvestována. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan ministr Budinský se vyjádří.

Ministr dopravy ČR Vladimír Budinský: Za nálepky byla v minulém roce vybrána bez 30 milionů jedna miliarda. Vlastní distribuce stála zhruba 80 milionů. Spočítáte-li si to číslo, tak téměř desetinásobek této částky byl použit na výstavbu dálnic a čtyřpruhových silnic a jejich přípravu. Čili desetinásobek než byla vybraná částka, čistý výběr z této částky byl použit na výstavbu komunikací. Dálniční nálepka je tedy pouze příspěvkem. Je to prvek spoluúčasti uživatele infrastruktury, kde 90% dává stát z peněz daňových poplatníků a pouze 10% přispívá uživatel infrastruktury přímo. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Hana Orgoníková, aby přednesla interpelaci na pana ministra Jindřicha Vodičku. Poté se připraví pan kolega Zdeněk Trojan.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane ministře, 18. dubna loňského roku jsem vám osobně předala materiály zdravotně postižených občanů, kteří se na mne obrátili ve věci odnímání částečných či plných invalidních důchodů, neetického chování příslušných posudkových lékařů a jiných podnětů ze sociální oblasti. Šlo o materiály z jiných částí republiky, neboť materiály ze Žďárska a okolí vám odeslal přímo žďárský petiční výbor. Navázala jsem tím na váš příslib spolupráce při řešení těchto problémů a žádala jsem vás, aby šetření u postižených nebylo činěno prostřednictvím osob, které se bezprostředně na situaci, ve které se stěžovatelé ocitli, podílely. Doporučila jsem, abyste k vyřešení této problematiky vytvořil nezávislou komisi a umožnil stěžovatelům přešetření soudními znalci.

Současně jsem vás žádala - poněvadž šlo o větší počet podnětů a stížností občanů, které jsem vám předala, včetně podnětů a stížností ze Žďárska - aby bylo postupováno v souladu s vládní vyhláškou č. 150 z roku 1958 Ú. I., ve smyslu mé interpelace z 9. února 1995, o níž Poslanecká sněmovna rozhodla jako o naléhavé a vaši odpověď na ni dne 13. března 1995 neschválila, to je, abyste mne o výsledcích kontrolních šetření průběžně informoval. Dosud jste tak nečinil.

Proto vás žádám, pane ministře, abyste mi neprodleně podal zprávu o stavu šetření postižených občanů ze Žďárska a jiných částí republiky, jejichž materiály jsem vám předala. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Jindřich Vodička.