Poslanec Vratislav Votava: Děkuji panu ministrovi
za velice obsažný výklad k této problematice,
který svědčí o tom, že se na
moji avizovanou otázku velice dobře připravil.
Řekl, že většina odborníků,
kteří tuto problematiku posuzují, většina
těch, kteří o tom měli příležitost
rozhodovat, k tomu se vyslovit, že podporují to řešení,
které zde obhajoval.
Nabyl jsem dojmu naprosto opačného. Například
představenstvo okresního sdružení Lékařské
komory v Chomutově z 15 členů se 14 lidí
vyslovilo pro zachování oddělení v
Chomutově a jeden se hlasování zdržel.
Podobným způsobem v městském zastupitelstvu
z 36 zastupitelů; bylo přítomno 32, z toho
30 pro, jeden, shodou okolností ing. Rajchl, ředitel
chomutovské nemocnice, se zdržel hlasování,
a ještě jeden se hlasování zdržel.
Mám takové informace. Chtěl bych se zeptat
proto pana ministra, jestli jsou mu tato fakta známa.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan ministr
Stráský se ujme slova.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Tato fakta jsou mně známa. Mám tady všechny
doklady, které se týkají tohoto případu,
usnesení okresního zastupitelstva, jednotlivých
komor atd.
To je ovšem fakt určitého typu. Předpokládal
jsem, že očekáváte fakta typu, je-li
to dobré či špatné, nikoli fakta typu,
že se podařilo jednomu lékaři v jedné
z těch dvou transakcí (o té druhé
nehovoříte) vyvolat určitou psychózu,
která má tento důsledek.
Protože považuji za nutné využít
této otázky a možnosti odpovědi k tomu,
abych sdělil, že tento lékař (nebudu
ho ani jmenovat, ani ho neznám), chápu za legitimní,
že se brání, bude-li v městě
Chomutově zrušeno pracoviště, pro které
je jediným odborníkem, jak jsem uvedl ve výčtu
jednotlivých kvalifikací, tak se brání.
Přesto mu bylo nabídnuto místo v tomto novém
pracovišti. Pokud jsem dobře informován, on
řekl, když prohraje, na to pracoviště
půjde. Také i třem neatestovaným lékařům,
kteří dnes pracují v chomutovské ortopedii,
bylo nabídnuto místo v Kadani.
Říkám to proto, že jsem přesvědčen,
že některé další kroky ve zdravotnictví
nemusí mít takovýto personální
průběh, jako tento velmi drobný racionalizační
krok, o kterém sněmovna v tomto okamžiku diskutuje.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan poslanec Václav Exner, aby přednesl interpelaci
na pana ministra Ivana Kočárníka. Připraví
se pan kolega Jozef Wagner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo
vlády a ministře financí, ve své interpelaci
se dotýkám vztahu bank a jejich klientů,
především střadatelů, ale také
těch, kterým banky vedou účty.
První otázka směřuje k tomu, zda je
pravda, že fond pojištění vkladů
je víceméně prázdný.
Jak se projevilo, případně projevuje, jeho
použití vůči České bance?
Ovlivnil stav fondu rozhodování o Ekoagrobance při
jejích obtížích?
Jaká opatření přicházejí
v úvahu v případech nedostatku prostředků
ve fondu?
Byly dosud vytvořeny dva základní modely
postupu vůči bankám s problémy. Jeden,
který pro část klientů učinily
vklady dlouhodobě nedobytné zčásti
nebo zcela, tj. případ České banky,
předtím banky Bohemia. Druhý, který
způsobil jen krátkodobé obtíže,
po nějaký čas nebylo možné disponovat
s prostředky na účtech, ale jinak jsou poskytovány
úplné služby.
Jednou šlo o postup státu bez ohledu na důsledky.
Jednou naopak o pomoc věcnou i v řízení.
Dokonce veřejné vyslovení záruky za
další, pro klienty, příznivý
vývoj. Ty ovšem v případě nemusí
mít velkou váhu, protože nemají přímou
oporu v zákoně.
Není pochyb o tom, že takový postup by si klienti
přáli ve všech případech. Cestou
k tomu je průběžná kontrola státu,
případný zásah včas a garance
pro případ, že státní bankovní
dozor nerozeznal nebezpečí.
Podle mého názoru za špatné řízení
bank a chyby nebo neschopnost státu, pokud jde o dozor
a včasná opatření, nemohou nést
důsledky občané, často rodiny s dětmi
nebo důchodci se svými celoživotními
úsporami, drobní a střední podnikatelé,
které dosavadní systém přímo
ohrožuje. (Předsedající: Upozorňuji
vás na čas.)
V předchozí písemné interpelaci na
toto téma jsem, pokud jde o opatření nebo
postup, nedostal odpověď.
Poslanecká sněmovna bohužel vaši formální
odpověď bez vaší přítomnosti
odsouhlasila.
Prosil bych vás, jestli byste mohl sdělit, zda už
naši úředníci, o kterých jste
mi sdělil, že spolu s úředníky
České národní banky přemýšlejí,
něco vymysleli.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan ministr Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážený pane poslanče, chtěl bych
do úvodu v odpovědi na vaši interpelaci říci,
že Ministerstvo financí zdaleka nemá takové
kompetence, o kterých vy si myslíte, že je
má ve vztahu k bankovnímu dozoru apod.
Tímto bankovním dohledem je podle našich zákonů
nadána pouze naše Centrální banka. Věci,
které se týkají údajů na účtech
u jednotlivých klientů komerčních
bank, jsou předmětem bankovního tajemství.
Ani já k nim nemám přístup.
Pokud se mě tážete ve své interpelaci
z října, kde považujete za formální
odpověď, jaká je situace v těch bankách,
na které jste se ptal, nemohu vám odpovědět
jinak, než jak jsem vám odpověděl, protože
já k těmto informacím přístup
nemám. K informacím má přístup
dohled centrální banky.
Nicméně, položil jste tři konkrétní
otázky. Dám tři konkrétní odpovědi.
Především fond pojištění
vkladů není prázdný. Jen příjmy
z roku 1994 představovaly 807 mil. Kč. Jak víte,
je tvořen podle zákona půl procentem z objemu
vkladů. V té době byly příjmy
tohoto fondu předmětem zdanění. Potom
poslanecká iniciativa tady příjmy fondu pojištění
vkladů osvobodila od daní.
Z 807 mil. Kč za rok 1994 odvedl na daních 339 mil.
Kč.
Příjmy za rok 1995 představovaly 1 miliardu
270. Prostředky. které se začaly vyplácet,
tím se dostávám k druhé vaší
otázce; čili shrnuji, není tento fond prázdný,
naopak jsou na něm prostředky v té výši,
v jaké jsem uvedl.
Tím se dostávám k odpovědi na vaši
druhou otázku, kolik se vyplatilo na náhradách
za pojištění vkladů v případě
České banky. Začátek výplat
byl, pokud jde o Českou banku, 12. 12. 1995, tak k 17.
lednu včetně, ze kterého mám poslední
výpis, bylo vypořádáno - náhrady
v 93,2% klientů. Vyplacená částka
byla 516 mil. Kč. Zbývá vyplatit, pokud jde
o Českou banku, 30 mil. Kč.
Fond se bude podílet rovněž na částečném
vypořádání v poměrně
nevelkém rozsahu klientů AB banky, kde byla situace
trochu jiná, kdy její závazky převzala
Česká spořitelna, která je v dominantní
výši prostě má.
Zbývá vypořádat pouze 235 klientů.
Výplaty byly zahájeny, pokud jde o těchto
235 klientů, 31. ledna 1996. Tím se dostávám
i k vaší třetí otázce.
V žádném případě důvodem
k rozhodnutí o jiném řešení v
případě Ekoagrobanky nebyl nedostatek prostředků
na Fondu pojištění vkladů, ale byly
to ty důvody, které uvedl pan guvernér na
tiskové konferenci a které byly široce publikovány.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan
poslanec Exner položit doplňující otázku?
Je tomu tak, ujme se slova.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo
vlády a ministře financí, děkuji vám
za poskytnuté informace. Myslím si, že také
přispěly k tomu, aby veřejnost byla o situaci
informována, což v žádném případě
nemůže být na škodu.
K otázkám, o kterých jste vyslovil určitou
pochybnost v souvislosti s mou minulou interpelací, chci
podotknout, že jsem si plně vědom rozdělení
pravomocí mezi Ministerstvem financí a Českou
národní bankou, avšak nedostatky v bankovním
systému ukazují a ukazovaly ještě dříve
více na určitou potřebu základního
řešení, které by chránilo určitý
typ klientů bank. To byla má otázka směrem
k legislativě a řízení celého
procesu, nikoliv k vlastním bankám.
Také pokud jde o jednotlivé banky, neobrátil
jsem se na vás se žádostí o konkrétní
informaci o jejich ekonomické situaci. Jsem si vědom
bankovního tajemství, ale ptal jsem se vás,
jestli vede Česká národní banka a
Ministerstvo financí konzultace, jejichž předmětem
jsou tyto banky.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme ministr financí Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Pokud jde o
konzultaci, samozřejmě, že v případě,
že dochází k nějakým problémům,
pan guvernér centrální banky se mnou konzultuje
otázky ve všech případech, nicméně
znovu zdůrazňuji - je to v době, kdy dochází
k nějakým problémům v těchto
bankách, nikdy dříve. To neříkám
jako výtku, to říkám jako konstatování,
které souvisí s jeho pravomocí jakožto
guvernéra a šéfa nad bankovním dohledem
a s rozdělením kompetencí v zákoně
tak, jak je dnes stanoveno.
Pane poslanče, mám s sebou vaši interpelaci,
nechci ji tady recitovat, nicméně byl jsem vámi
tázán na konkrétní banky, jaká
je jejich situace. Myslím, že obsah své interpelace
znáte, nechci se teď tady o to přetlačovat.
Odpovědi na konkrétní banky vám dát
nemohu - jak jsem řekl, tu situaci neznám. Stejně
tak jako kdybyste se mě zeptal na situaci konkrétního
daňového plátce, zda zaplatil daně,
také to neznám. To zná pouze správce
daní. A je to tak dobře.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan poslanec Wagner, aby přednesl interpelaci na pana
ministra Josefa Zielence. Připraví se pan kolega
Votava, možná, že na něj dojde i řada.
Poslanec Jozef Wagner: Vážené dámy
a pánové, vážený pane ministře,
před jistou dobou jsme se dověděli všichni
to, co jsme očekávali a co statistika i jiné
instituce, úřady české vlády
dávno dopředu signalizovaly a co bylo sněmovně
známo. Deficit obchodní platební bilance
dosáhl 102 mld. a je to cifra velmi významná
a varující. Kompetence v těchto věcech
jsou rozděleny na různá ministerstva. Jedna
část kompetencí podle kompetenčního
zákona 2/1969 ve znění pozdějších
předpisů, přísluší Ministerstvu
zahraničí. Samozřejmě, že bych
měl s významem oslovit nejdřív ministra
průmyslu, jemuž přísluší
vykonávat státní průmyslovou politiku,
ale obrátil jsem se na jiného ministra z jiných
důvodů. Z důvodů, že se domnívám,
že věci by nesmírně pomohlo, kdyby Ministerstvo
zahraničí mělo podmínky, aby mohlo
mnohem intenzivněji vykonávat tuto svou kompetenci,
tedy činnost bývalých obchodních oddělení,
jejichž činnost byla podstatně omezena. Domnívám
se, že z důvodů finančních, tedy
rozpočtových.
Ptám se tedy pana ministra, jestli sdílí
názor, že zintenzivnění této
činnosti by mohlo prospět českým podnikatelským
subjektům a že je to ta část politiky,
kterou by česká vláda mohla přispět
ke změně nepříznivého vývoje
platební bilance k obrácení tohoto poměru,
ale nikoliv samozřejmě jen tímto. Ptám
se pana ministra, jestli o takovém řešení
uvažuje a jestli takové řešení
je připraveno. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme ministr Josef Zieleniec.
Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Pane předsedající, dámy
a pánové, pane poslanče, problematika obchodní
bilance je součástí celkové problematiky
vývoje naší ekonomiky, transformace ekonomiky
a směru, kterým se tato ekonomika vyvíjí.
Chtěl bych zdůraznit, že vytrhnout problém
obchodní bilance z těchto souvislostí je
metodologicky špatné, nevede to k pochopení
problému a vede to k falešným závěrům.
Máme samozřejmě deficit obchodní bilance
ve výši zhruba, kterou jste uvedl. Chtěl bych
ale říci, že součástí
všech platebních bilancí se zahraničím
jsou ještě další bilance - bilance služeb,
bilance kapitálu. A podíváte-li se na celek,
zjistíte, že není vcelku žádný
deficit a naopak. Je obtížné například
požadovat vyrovnanost ve všech položkách.
Mohli bychom ještě bilance dekomponovat dál,
i obchodní bilanci bychom mohli dekomponovat na bilanci
strojů, bilanci spotřebních předmětů
a požadovat případně vyrovnanost i tam.
Není to správný přístup. Klíčové
je, že celková bilance státu jako celku ve
vztahu k zahraničí není záporná.
Pokud jde o jev samotný a jeho příčiny,
podíváme-li se na strukturu obchodní bilance,
přece dobře víte, že zhruba 40% dovozu
jsou investiční dovozy, přes 40% je spotřeba
pro výrobu, tedy kolem 80%, trochu víc. Jenom asi
18% je dovoz pro osobní spotřebu. Toto je struktura,
která je typická pro rychle rostoucí ekonomiky.
Když si zalistujete v poválečných dějinách
vývoje ekonomik některých států,
když se podíváte na vývoj bilance Japonska,
řekněme v 60. letech, Spolkové republiky
v 50. letech, zjistíte velmi podobné jevy.
Samozřejmě, je-li někde dynamika, je-li někde
pozitivní vývoj ekonomiky, investuje se a aby se
mohlo investovat, dováží se. To je přirozené.
Je třeba zdůraznit, že tato struktura dovozu,
tato struktura naší obchodní bilance je příslibem
pro budoucnost. Když se nepodíváte do struktury,
přijdete s jedním číslem, tak z toho
samozřejmě můžete dělat nejrůznější
závěry, ale jsou většinou nesprávné.
Pokud jde o politiku státu vůči našim
vývozcům, o péči státu o to,
aby se naši výrobci prosazovali na zahraničních
trzích, ta je aktivní a je nasměrována
mnoha směry. Za prvé je to úsilí zajistit
pro naše vývozce srovnatelné úvěrové
a pojišťovací podmínky, jaké jsou
běžné v zemích se standardní
ekonomikou. Proto jsme zřídili exportní banku,
proto jsme zřídili exportní garanční
a pojišťovací společnost. Jsou to instituce,
které jsou zřízeny státem a dnes už
poskytují našim vývozcům podmínky,
které jsou srovnatelné s podmínkami, jež
poskytují podobné instituce ve standardních
západoevropských zemích.
Důležitou součástí naší
aktivity je také spolupráce s podnikatelskými
organizacemi. Je to spolupráce se Svazem průmyslu
a dopravy a Hospodářskou komorou nejenom při
předávání informací o možných
příležitostech na jednotlivých trzích,
ale také při organizování konkrétních
podnikatelských misí. Zde je důležitá
úloha státu, který prosazuje, aby naši
podnikatelé a naše subjekty neměli odlišné
podmínky od subjektů z jiných zemí,
aby nebyli diskriminováni. To je významný
úkol státu a stát se o to pečlivě
stará. Otevírá dveře na trhu mnoha
zemí tím, že při jednáních
s těmito zeměmi zdůrazňuje význam
obchodu a význam vytvoření dobrých
podmínek pro naše podnikatele.
Zmíním se o některých aktivitách
Ministerstva zahraničních věcí. Jistě
víte, že podobné aktivity provádějí
i moji další kolegové, členové
této vlády. Já jsem pozval na obchodní
misi v souvislosti s politickou cestou mnoho podnikatelů
do Jihovýchodní Asie, do Latinské Ameriky,
do Střední Asie, na Ukrajinu. Připravujeme
podobnou obchodní misi do Jugoslávie. To jsou příležitosti
prosazovat český export a české podniky
velmi účinným způsobem.
Pokud jde o obchodní oddělení, která
jste zmínil, je tomu tak. V minulosti v plánované
ekonomice, kdy stát měl monopol zahraničního
obchodu a účinně tento monopol vykonával,
mezi podnikem a státem v zahraničí nebyl
rozdíl. Proto v duchu podobných úvah, které
se vedly v ostatních zemích RVHP, součástí
každého zastupitelského úřadu,
každého velvyslanectví bylo obchodní
oddělení, kde seděli zástupci jednotlivých
podniků zahraničního obchodu. Byli deklarováni
jako diplomaté, byli součástí diplomatické
mise a vykonávali tímto způsobem monopol
zahraničního obchodu socialistického státu.
Je zřejmé, že v podmínkách ekonomiky,
která je založena na soukromém vlastnictví,
na iniciativě jednotlivých ekonomických subjektů,
není možné deklarovat jako diplomaty představitele
podnikové sféry. Odporuje to Vídeňské
konvenci, odporuje to běžným zvyklostem ve
státech, se kterými se chceme srovnávat,
zvyklostem ve státech Evropské unie, v členských
státech OECD. Odporuje to nejen zvyklostem, ale i regulím.
To neznamená, že součástí diplomacie
nemá být obchodní diplomacie, že naši
diplomaté nemají nejen zprostředkovávat
informace, nejen prosazovat naše podniky v zahraničí
také u cizích vlád. To neznamená,
že naši diplomaté se nemají věnovat
velkým kontraktům, které jsou důležité
pro celé regiony v naší zemi. Toto samozřejmě
je důležitou součástí jejich
práce, čím dále tím důležitější,
a je to problém, kterému věnujeme velmi podstatnou
pozornost.
V zemích, kde nepřevažují politické
problémy (jsou to všechny země mimo Evropu,
které nejsou mocnostmi) obchodní a ekonomická
aktivita naší diplomacie je podstatnou dominující
částí aktivity zahraniční služby.
Avšak opakuji problém není v obnovení
obchodních oddělení v tom smyslu, jak jste
o tom hovořil, tzn. obchodních oddělení
kde budou s diplomatickými pasy a s diplomatickými
výhodami sedět zástupci našich podniků.
Doufám, že tato doba je už za námi.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám
se pana poslance Wagnera, zda chce podat doplňující
otázku na pana ministra. Je tomu tak.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové,
vážený pane ministře, odpověď
na moji interpelaci jste pojal opravdu velice obšírné,
obšírněji než jsem se tázal. Já
vám ale přesto děkuji, protože jste
vysvětlil mnohé souvislosti. S některými
názory samozřejmě nesouhlasím a mám
jiné. Nicméně nikdo nežádá
obnovení obchodních oddělení ve starém
duchu, ale žádá jediné - abychom měli
všude tolik pracovníků zabývajících
se obchodní problematikou, kolik jich mají země,
jimž se podobáme svou velikostí, svým
průmyslovým potenciálem.
Pokud argumentujete, že nemáme velké problémy
s platební bilancí, pak si dovoluji položit
jako argument vývoj v sousední zemi, na Slovensku.
Mají větší tempa růstu než
máme my a mají plusovou bilanci. Já nechci
(a nepoložil jsem otázku) uvádět katastrofické
scénáře. Projevil jsem pouze obavu o to,
jestli se řeší problém i tím,
že se hledají možnosti pomoci českým
podnikatelům tím, že se na našich zastupitelských
úřadech bude vykonávat intenzivněji
činnost obchodních přidělenců,
právě tak intenzivně, jako ji vykonávají
mnohé průmyslové země světa.
Pochopil jsem, pane ministře, z vašeho vyjádření,
že se o to snažíme a jsem tedy s vaší
odpovědí spokojen.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan
ministr reagovat? Nechce.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, ukončili jsme projednávání
bodu "ústní interpelace". Podle dohody
porady předsedy a místopředsedů Poslanecké
sněmovny s předsedy poslaneckých klubů
jsme tím také projednali poslední bod dnešního
jednání.
Proto přerušuji jednání 39. schůze
do zítra v 9.00 hodin, kdy začneme projednáváním
bodu 40, tedy vládního návrhu zákona
o cenných papírech.
Než předám slovo panu kolegovi Koháčkovi,
který se hlásí s faktickou poznámkou,
dovolte mi, abych vám připomněl, že
10 minut po ukončení dnešního jednání
začíná jednání mandátového
a imunitního výboru.
Než předám slovo dalším kolegům,
kteří se hlásí, chtěl bych
vám poděkovat za pěkné odpoledne,
popřát vám pěkný večer
(mnohým pracovní) a popřát vám
pěknou dobrou noc. Slovo má pan kolega Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený
pane předsedající, vážené
dámy a pánové, moje technická poznámka
směřuje k tomu, abychom nepovažovali dnešní
průběh ústních interpelací
za jistý precedens. Mám na mysli překračování
dvouminutové, případně minutové
doby určené pro otázky a doplňující
otázky. Prostřednictvím pana předsedajícího
- protože jinak nemohu - se obracím na vás,
dámy kolegyně a pánové kolegové
s tím, abyste si své dotazy připravili tak
pregnantně, že vám jistě vystačí
daleko kratší doba k tomu, abyste přesnou otázku
zformulovali. Hlavně my poslanci bychom měli dodržovat
zákon i v takovémto detailu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega
Koháček se mým prostřednictvím
obrátil na vás, což přenáším
a děkuji.