Poslanec Emil Jaroš:
Všem se omlouvám. Beru tento návrh zákona
zpět.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Ano. Tím
pádem nemusíme hlasovat a můžeme přistoupit
k dalšímu bodu, kterým je
Návrh zákona jsme
obdrželi jako sněmovní tisk 1981 a stanovisko
vlády k němu jako sněmovní tisk 1981/1.
Slovo má pan poslanec Janeček,
který jako zástupce navrhovatelů návrh
odůvodní.
Poslanec Josef Janeček:
Vážení kolegové a kolegyně, návrh
zákona, který je předložen, zřejmě
není novelou, která odstraňuje nějaké
pouhé nedorozumění, nebo legislativní
opomenutí. K tomuto názoru je možno přistoupit
po přečtení různých stanovisek
kompetentních orgánů v tisku a je zřejmé,
že se jedná o určitý názorový
střet, o podobu transformace sociální sféry.
Je to střet mezi tím, zda budeme preferovat spíš
oblast lůžkovou nebo zda-li se vydáme směrem
modernějším, tedy budeme podporovat spíš
služby.
Je zřejmé, že
tento střet je o to intenzivnější, oč
blíže je daný problém v rodině.
A to intenzivnější, o co více se zde
jedná o rodinné
hodnoty. Je zřejmé, že konzervativní
smýšlení podporuje rodinu, která se
chce starat o své bezmocné nebo převážně
bezmocné členy. Zatímco liberální
pojetí říká, že takovéto
rodině pomůžeme až v tom okamžiku,
kdy ona sama dále nemůže, je zřejmé,
že bychom měli naopak této rodině takovouto
péči běžně umožnit. Je totiž
velkým štěstím pro naše spoluobčany,
kteří žijí v ústavech, které
jsou umístěny v různých zámcích
(Předsedající: Dámy a pánové,
dovolte, abych vás požádal o klid.), že
tento stát přijal zákony o restitucích,
které tyto objekty musí navrátit svým
původním vlastníkům, tzn., že
stát bude muset vybudovat objekty náhradní.
Jedná se přibližně o 6000 lůžek
a já se domnívám, že bychom měli
využít této situace tak, abychom právě
podpořili sociální transformaci v tom trendu,
že budeme podporovat spíše ambulantní
než lůžkové služby.
Proto nelze souhlasit se situací,
která vznikla přijetím zákonů
upravujících oblast sociální podpory.
Tato situace je v tom, že občan, který se stará
o osoby převážně nebo úplně
bezmocné, již nemá nárok na příplatek
do výše důchodu jako jediného zdroje
příjmu, nebo v případě, že
se stará o dvě či více takovýchto
osob, o příplatek do výše důchodu
jako jediného zdroje příjmu pro dvojici.
Jistě je zřejmé,
že je eticky neúnosné nepřipustit vůbec
myšlenku, že tito lidé by měli nárok
na příplatek pouze do výše svého
životního minima. Proto je smyslem tohoto návrhu
změnit tuto situaci tak, aby onen příplatek
byl v případě, že se taková osoba
stará alespoň o jednoho bezmocného nebo úplně
bezmocného občana - většinou se jedná
o člena rodiny, jedná se o bezmocné nebo
úplně bezmocné rodiče, ale samozřejmě
jedná se i o handicapované děti - do výše
1,5násobku životního minima a v případě,
že takto pečují alespoň o dvě
osoby, aby tento příplatek byl do výše
dvojnásobku životního minima.
Domnívám se, že
není možné pokračovat v té situaci,
že by příplatek byl koncipován do výše
životního minima, neboť životní minimum
je koncipováno jako dávka, která má
překlenout určité obtížné
životní situace, a v podstatě neumožňuje
nic víc než právě životní
úroveň na úrovni životního minima.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Josefu Janečkovi a prosím, aby se
slova ujal pan poslanec Jindřich Němčík,
kterého organizační výbor určil
jako zpravodaje pro první čtení.
Poslanec Jindřich Němčík:
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych přednesl
svoji zprávu k tisku 1981 - návrh poslanců
Janečka a dalších, kterým se mění
zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální
potřebnosti, ve znění zákonů
č. 84/1993 Sb., č. 165/1993 Sb., č. 307/1993
Sb., č. 182/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č.
136/1995 Sb., a č. 160/1995 Sb.
Pan předkladatel zde podrobně
zdůvodnil důvody, pro které skupina poslanců
předložila tento návrh, a ačkoliv se
ne zcela ztotožňuji se všemi vývody pana
předkladatele a přestože vláda dala
negativní stanovisko k tomuto návrhu zákona
a návrh zákona obsahuje některé nedostatky,
jako např. neobsahuje konkretizaci předkládaného
hospodářského a finančního
dosahu navrhované úpravy a neobsahuje zhodnocení
souladu návrhu zákona s mezinárodními
smlouvami, i přes tyto nedostatky a přes uvedené
stanovisko vlády doporučuji Poslanecké sněmovně
tento návrh zákona ke druhému čtení
a doporučuji, aby byl přikázán výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví vzhledem
k tomu, že některá ustanovení zákona,
podle mého názoru, zaslouží naši
pozornost a zaslouží to, abychom se tomuto návrhu
ve druhém čtení věnovali.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Jindřichu Němčíkovi
a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se písemně
přihlásila paní poslankyně Anna Váchalová.
Uděluji jí slovo.
Poslankyně Anna Váchalová:
Vážený pane předsedající,
vážený pane ministře, vážená
sněmovno, dovolte, abych vyslovila zásadní
nesouhlas s předloženým stanoviskem vlády
k právě projednávané novele.
Dostáváme jako opoziční
poslanci, kteří pro transformační
sociální zákony většinou nezvedli
ruku, zoufalé dopisy od občanů, jichž
se necitlivé rozhodnutí k finanční
pomoci státu v péči o osobu blízkou
velmi negativně dotklo.
Uvedu dva důvody z mnohých.
Přijetím zákona č. 155/1995 Sb., a
č. 160/1995 Sb., došlo ke snížení
výše příspěvku u konkrétního
občana pečujícího o jednu osobu v
tříčlenné domácnosti z 2720
Kč na 2267 Kč, tj. o 453 Kč méně.
Zcela neúnosná situace
vzniká, pokud osoba pečuje o dvě a více
osob. V tomto případě dochází
od 1. ledna 1996 ke snížení příspěvku
u tříčlenné domácnosti ze 4880
Kč na 2150 Kč, tj. o 2730 Kč méně,
přičemž s každou další osobou
v domácnosti se příspěvek snižuje.
Chtěla jsem se ještě
dotknout situace, která vzniká kolem restituovaných
budov z ÚSP, ale mluvil o tom už předkladatel
pan poslanec Janeček, takže o tom nebudu hovořit.
Jen bych chtěla říci, že mě zamrzelo,
když pan ministr Vodička zcela
logicky žádal, aby
těch 7600 lůžek, o která se jedná,
vláda zase poskytla možnosti v poměru 1:1 zřizovat
dál, tak vláda tento velmi logický návrh
nepřijala.
Parlament by měl proto
vytvořit podmínky k tomu, aby byla umožněna
péče o staré a postižené děti
i dospělé v rodinách. Tato novela hovoří
právě o tomto. Levý blok ji proto doporučuje
k dalšímu projednávání a bude
pro ni hlasovat.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Anně Váchalové a o
slovo se přihlásil pan ministr Vodička.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich
Vodička:
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, já vás nechci
v půl čtvrté v pátek odpoledne, po
týdenním vyčerpávajícím
jednání zatěžovat nějakými
politologickýmí výklady, ale zazněly
tu v úvodním slově předkladatelově
některé úvahy o liberálním
či konzervativním pojetí rodiny.
Když se podívám
na tuto část sněmovny, kterou bych neoznačil
za liberální, nebo tady na ten kout sněmovny,
který v žádném případě
bych neoznačil za konzervativní, přesto si
myslím, že všichni, jak tu sedíme, všichni
bychom se přihlásili k rodině asi jako k
jedné z největších hodnot společenských.
Proto toto expozé pana
poslance Janečka, že ta jeho novela zákona
o sociální potřebnosti je tím dalším
krokem k upevňování rodiny, nesdílím.
Rovněž tak pan poslanec
Janeček uvedl, že je tady střet určitých
koncepcí lůžkové nebo domácí
péče. Já bych chtěl říci,
že ta úprava, především ta novela,
se týká toho zákona nebo toho příspěvku
při péči o osobu blízkou. I když
ta úprava, která zde platila do konce minulého
roku, naprosto nelogicky, byla zvlášť při
péči o dvě osoby tak štědrá,
že nahrazovala téměř mzdu, protože
odpovídala 6500 Kč hrubé mzdy, přesto
tato úprava nevedla k tomu, že by se, byť o jednu,
snížil počet žádostí o umístění
některých z členů rodiny v ústavech.
Tato úprava, tato úměra,
zde také neplatí. Došlo k upřesnění
výkladu při výpočtu dávky při
péči o osobu blízkou v případě
pečování o jednu osobu, takže tam došlo
pouze k poklesu o 60 Kč po přepočtení
této dávky, k poklesu té dávky při
péči o jednu osobu v této dávce o
60 Kč.
Tento pokles byl způsoben
tím, že životní minimum od 1. ledna letošního
roku nebylo valorizováno v původně očekávané
výši, protože byla nižší inflace,
proto i životní minimum bylo valorizováno o
něco méně, proto je rozdíl 60 Kč
proti stavu, který platil ještě 31. 12.
Podobný pokus novelizovat
sociální zákony svědčí
o tom, že autoři podobných pokusů nevidí
tyto zákony jako celek, jako komplex. V těch případech
rodin, které pečují o osobu, která
je nějakým způsobem zdravotně postižená,
především o děti, dochází,
je-li tato rodina svým příjmem do 1,6násobku
životního minima, což je většina
rodin, které se rozhodnou, že budou pečovat
o děti nebo jedno dítě, dochází
přes dávky státní sociální
podpory, přes sociální příplatek
dochází ke zvýšení příjmů
pro tuto rodinu v rozmezí 500 až 2000 Kč.
Vidíme-li tedy v komplexu
působení těchto zákonů, a smyslem
reformy sociálního zabezpečení bylo
rozdělit dávky podle charakteru do různých
okruhů, aby působily různě, ale aby
se vzájemně doplňovaly, smyslem této
reformy bylo vnést takový pořádek
do dávek; nemůžeme vytrhávat jednu dávku
z kontextu ostatních sociálních systémů.
To jenom krátké vyjádření k
úvodnímu slovu pana poslance Janečka.
Myslím, že do druhého
čtení ten zákon půjde. Osobně
považuji za systémově a věcně
naprosto správné, k čemu došlo při
výpočtu dávky péče o osobu
blízkou po novém roce. Nicméně souhlasím
s tím, že to bylo trošku lidsky hluché
a slepé opatření, které nevidí
to, co lidé, kteří se starají o dvě
a více osob postižených, podle zákona
o sociální potřebnosti.
V celé České
republice se to týká 1 500 případů.
Přesto se nebudu bránit "zuby nehty" nějaké
úpravě. Myslím, že pan poslanec Krása
ví, jakým způsobem tu dávku nově
upravit.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Jindřichu Vodičkovi. O slovo se přihlásil
pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček:
Možná jenom abych upřesnil některé
nepřesnosti pana ministra.
Tato dávka není
konstituována jako dávka nezávislá
na ostatních dávkách. Tato dávka je
konstituována jako doplatek k ostatním dávkám,
tedy je to dávka systémová.
Z toho vyplývá,
že pokud nastane ten případ, o kterém
mluví pan ministr, tzn., že rodina dostane dávku
vyšší, tak se tento zákon neuplatňuje.
Uplatňuje se pouze v těch případech,
kdy rodina by měla nárok pouze na dávku životního
minima. Čili je to skutečně návrh
zapadající do systému.
Co se týká argumentace,
že po zavedení této dávky nedošlo
k odlivu žádostí o umístění
do ústavů, trochu mě ta argumentace děsí.
Je vidět dva skutečně rozdílné
pohledy, neboť tato argumentace říká
pouze to, že když je někdo takový hlupák,
že si ty lidi doma nechá, proč bychom mu za
to platili.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Janečkovi. Vzhledem k tomu, že se do
rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Vzhledem k tomu, že nezazněl žádný
další návrh na to, jak s touto předlohou
zacházet, chci vás seznámit s tím,
že organizační výbor navrhuje přikázat
předložený návrh k projednání
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Odhlásil jsem vás,
dámy a pánové. Zároveň se chci
zeptat, zda má někdo nějaký další
doplňující návrh na projednání
ve výborech.
Pokud tomu tak není, můžeme
v hlasování č. 120 vyjádřit
podporu či nepodporu tomuto návrhu.
Táži se, kdo je pro
tento návrh usnesení. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování skončilo.
Pro 104, nikdo proti. Přijali
jsme tedy usnesení, v němž Poslanecká
sněmovna přikazuje předložený
návrh k projednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví.
Můžeme přistoupit
k dalšímu bodu. Jde o
Návrh jsme obdrželi
jako sněmovní tisk 1990 a stanovisko vlády
k němu jako tisk 1990/1. Pan poslanec Janeček jako
zástupce navrhovatelů opět odůvodní
návrh zákona.
Poslanec Josef Janeček:
Vážené kolegyně a kolegové, tento
návrh zákona, který se týká
problematiky zákona o státní
sociální podpoře,
se vlastně zabývá problematikou našich
studentů studujících na zahraničních
školách.
I zde jsem se původně
domníval, a je to i v důvodové zprávě,
že v tom legislativním kvasu došlo k jakémusi
nedopatření, což se samozřejmě
stává a je to legitimní.
Nicméně opět
musím konstatovat, že bohužel je to jiný
úhel pohledu. Je to úkol pohledu, který se
týká nejen rodiny, jak jsme o tom hovořili,
ale i otázek vzdělanosti. Tento jiný úhel
pohledu se samozřejmě projevil jak při projednávání
vysokoškolského zákona, tak se samozřejmě
také projevil v tom, když kolega Benda (který
hovoří se svým stranickým kolegou),
dával návrh na stažení tohoto zákona.
Tato snaha ušetřit
za každou cenu, která se projevila v tom, že
z hlediska zákona o státní sociální
podpoře, odmítáme považovat studenty
studující na zahraničních školách
za studenty připravující se na budoucí
povolání, a tím ušetříme
několik korun ve státním rozpočtu,
se projevila v poněkud nešťastné argumentaci,
která zaměňuje dva pojmy.
Tím jedním pojmem
je příprava na budoucí povolání.
Tím druhým pojmem je otázka sociální
úrovně nebo bohatosti té které rodiny.
Domnívám se, že
je absurdní tvrdit, že člověk sociálně
dobře zajištěný, nebo chcete-li bohatý,
se nemůže připravovat na své povolání
v zahraničí. Je ale možné tvrdit, že
student studující na zahraniční škole
se připravuje na své budoucí povolání.
O tom, zda si zaslouží
či nezaslouží nějakou dávku státní
sociální podpory, pak nemůže sloužit
toto účelové tvrzení, ale slouží
k tomu násobek životního minima. To znamená,
že jestliže je student, který studuje ať
na domácí či zahraniční
škole, tak násobek
životního minima ukazuje, zda má či
nemá dostat dávku státní sociální
podpory.
A to je pro mne jediné
správné kritérium. Je omylem se domnívat,
že v zahraničí studují pouze bohatí
lidé. Jsou tam lidé často za velmi obtížných
situací a těchto lidí bychom si měli
vážit, protože národy nejsou bohaté
tím, zda-li mají nebo nemají zlato na Mokrsku,
ale jsou bohaté tím, na jaké úrovni
je vzdělanost jejich národa.
Proto se domnívám,
že je absurdní postup, kdy chceme potrestat někoho
za to, že se připravuje na své budoucí
povolání na zahraniční škole.
Je to absurdní i z jiného pohledu. Je přece
absurdní, abychom budovali školy, pro které
nemáme zázemí. Proč bychom měli
u nás např. budovat námořní
akademii, když potřebujeme pár námořníků
za několik let. Domnívám se, že je daleko
správnější, aby ti, kteří
chtějí zvolit toto povolání, prostě
vystudovali např. v Oděse. Proto se domnívám,
že by bylo vhodné vrátit se k původnímu
stavu a uznat, že i náš občan, i náš
student, který studuje na zahraniční škole,
se na budoucí povolání připravuje.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Janečkovi a všem, kteří
věnovali laskavou pozornost jeho slovům. Prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Antonín Sochor, kterého
organizační výbor určil zpravodajem
pro prvé čtení.
Poslanec Antonín Sochor:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, studium
v zahraničí by mělo přispívat
k růstu vzdělanosti v naší republice
a k navazování kontaktu se světem. Zejména
výhodné je, když student své studium
magisterské a doktorantské absolvuje v různých
vysokých školách, případně
i zahraničních. Velmi účinnou formou
je výměna studentů. Podpora studia v zahraničí
se však nemůže dít na úkor rozvoje
našich vysokých škol. Podporovat studium v zahraničí
je možno buď formou nárokovou, nebo adresně,
zejména různými stipendii a granty. Každý
z těchto přístupů má své
výhody i nevýhody. Je potřeba najít
formu, která podpoří studium v zahraničí
v optimální míře a současně
zabezpečí racionální využití
finančních prostředků.
V první části
projednávaného zákona se navrhuje, aby Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy
rozhodlo, kdy se považuje studium na středních
a vysokých školách v cizině za studium
na středních a vysokých školách
v České republice pro potřeby zákona
o státní sociální podpoře.
Je tedy zvolena nároková forma, přičemž
rozhodnutí o vzniku nároku se ponechává
Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
To musí rozhodnout o kvalitě zahraniční
vysoké školy, což je zcela nezbytné, poněvadž
by bylo zcela nevhodné, kdybychom podporovali studium v
zahraničí v nižší kvalitě,
než je studium domácí. Vláda ve svém
stanovisku upozorňuje, že prokazování
studia a jeho soustavnost lze snáze kontrolovat na školách
v České republice, neboť ty jsou povinny poskytnout
na výzvu údaje rozhodné pro nárok
na dávky sociální podpory, u zahraničních
škol však nelze poskytnutí údajů
vynutit.
Ve druhé části
projednávané novely se navrhuje, aby studující
v cizině měl nárok na proplacení 120
% prokázaného jednosměrného jízdného
jednou za rok, či poloviční dávky
2x za rok. Ve svém stanovisku vláda uvádí,
že příspěvek na dopravu v zákoně
o státní sociální podpoře měl
částečně kompenzovat zrušení
žákovského jízdného v autobusové
a železniční
dopravě a že žákovské
jízdné se týkalo pouze území
České republiky.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Dámy
a pánové, prosím vás, věnujte
pozornost tomu, co pan zpravodaj říká.
Poslanec Antonín Sochor:
Vláda vyjádřila
s návrhem projednávaného zákona nesouhlas.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Antonínu Sochorovi a otevírám
obecnou rozpravu. Písemné přihlášky
nemám, ale vidím zdviženou ruku pana ministra
Jindřicha Vodičky a pana poslance Emila Jaroše.
Ministr práce a sociálních
věcí ČR Jindřich Vodička:
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych se plně
přihlásit ke slovům pana poslance Janečka
a chtěl bych potvrdit jeho podezření, které
není podezřením, když říkám,
že některé věci v zákonech nejsou
pouze legislativním i nedopatřeními, ale
že jsou úmysly a že zřejmě máme
na řešení některých věcí
odlišné názory. Jsem rád, že máme
odlišné názory s panem poslancem Janečkem
na řešení některých věcí,
protože názorům pana poslance Janečka
nejvíc hlasitě tleská tato (levá)
polovina sněmovny a já jsem rád, že
tleská jemu a netleská mně. Tím si
neříkám o potlesk. Skutečně
asi máme rozdílné názory na řešení
mnoha věcí.
Jsem zásadně proti
této navrhované novele. Argumenty velice precizně
uvedl pan poslanec Sochor a já se s jeho argumenty ztotožňuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Slovo má
pan poslanec Jaroš, potom pan poslanec Janeček.
Poslanec Emil Jaroš:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, jistě plně
chápu určitou potřebu studia i na zahraničních
vysokých školách, ať jsou střední
nebo vysoké. Ale chápu to jako potřebu v
rámci studijního plánu dané školy
u nás, tzn. zda-li se jedná např. o jazykovou
vysokou školu apod. a v jejím studijním plánu
je například půlroční nebo
roční studium na zahraniční škole.
V tomto to chápu. Nechápu to, že by někdo
podle vlastního výběru nebo vlastní
vůle si řekl, že bude studovat v Kalifornii
gymnázium a stát by mu měl hradit toto jízdné.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Emilu Jarošovi a prosím, aby se slova
ujal pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček:
Chtěl bych se opět vyjádřit k některým
argumentům, které zřejmě vyvěrají
z neznalosti celé problematiky. Jde o to, že Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy
samozřejmě posuzuje, zda ta která škola
je tou školou, na které probíhá ona
příprava tak, aby byla tak kvalitní alespoň
jako na naší škole. A provádí to
pro potřeby důchodového zabezpečení,
tzn., že jestliže my říkáme tomuto
studentu "ano, vážený studente, z hlediska
důchodu se připravuješ na budoucí povolání",
a druhou stranou mu řekneme "z hlediska těch
dávek se nepřipravuješ na své budoucí
povolání", protože ušetříme
několik tisíc korun a opomíjíme tím,
že kdyby studoval u nás, stálo by to na dotacích
10, možná 30 tisíc na jednoho, tak těmto
argumentům prostě nerozumím. Jsou to argumenty
velice krátkozraké a myslím si, že když
nerozumíme filozofii zákona, totiž, že
vzdělání na zahraniční vysoké
škole samozřejmě přináší
jiné pohledy, přináší jiné
proudy, je prostě ziskem pro společnost, když
tomu nerozumíme, měli bychom rozumět alespoň
ekonomickému argumentu.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Janečkovi. Slovo bude mít paní
poslankyně Milena Kolářová.
Poslankyně Milena Kolářová:
Pane předsedající, dámy a pánové,
pokusím se být poměrně stručná,
protože tady padlo mnoho argumentů pro a proti od
pana ministra i zároveň vysvětlení
ve zprávě zpravodaje. Přikláním
se k tomu, že možná část tohoto
návrhu zákona není tak špatná,
ale rozhodně bych doporučovala - a tady právě
podávám návrh, abychom vrátili tento
návrh předkladateli k dopracování
nebo k přepracování. Doufám, že
jsem to teď neřekla špatně.
Jedná se mi o to, že
pokud jde o první část zákona (bylo
už vysvětleno, o kterou jde - týká se
to dávek státní podpory v zahraničních
školách), je možné o tom uvažovat.
Nicméně si neumím představit, proč
bychom měli vyplácet příspěvek
na dopravu studentům studujícím například
v USA či jiných zemích. Prostě, v
této věci není dostatečně domyšleno,
jak postupovat, nebo alespoň mám dojem, že
předkladatel dostatečně nevysvětlil
své důvody. Proto podávám tento návrh.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Kolářové. O slovo
se přihlásil pan poslanec Čerbák.
Poslanec Miroslav Čerbák:
Pane místopředsedo, dámy a pánové,
já se obávám, že na závěr
zprávy zpravodaje nezaznělo žádné
doporučení, co s tímto návrhem zákona.
Poněvadž to chci napravit, doporučuji, aby
tento návrh byl přikázán k projednání
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Čerbákovi. O slovo se přihlásil
pan poslanec Koucký.
Poslanec Jan Koucký:
Já mám vysloveně technický doplněk.
Kdyby neprošel návrh kolegyně Kolářové
a zákon byl dán k projednání do druhého
čtení, dávám návrh, aby byl
projednán ještě ve výboru pro vědu,
vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Místopředseda
PSP Jan Kasal: Děkuji.
O slovo se přihlásil pan poslanec Šoler.
Poslanec Jiří
Šoler: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážené kolegyně
a kolegové, existují speciální typy
studentů, kteří dnes studují v zahraničí
ne vlastní vinou, protože studovali třeba v
Bratislavě nebo jinde na Slovensku ještě v
Československé republice a potom neústavním
rozdělením státu došlo k tomu, že
studují nyní v cizině. Já myslím,
že zejména o tyto studenty by měla mít
tato vládní garnitura zvýšenou péči,
protože rozdělení státu je tak trochu
její zásluhou. Proto se domnívám,
že z těchto důvodů by měl být
dán návrh k přepracování Ministerstvu
školství.