Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka a 165 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr dopravy V. Budinský, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.

(Schůze zahájena v 11.06 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji pátý jednací den 39. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. Znovu naléhavě žádám, abyste se přihlásili identifikačními kartami a abyste oznámili, kdo si vyžádal náhradní kartu, dostal ji a s jakým číslem. Pan poslanec Opatřil má náhradní kartu č. 29.

Prosím i další držitele náhradních karet, aby svá čísla pro dnešní den oznámili.

Dále sděluji, že o omluvu z jednání Poslanecké sněmovny ve dnech 13. - 16. února požádali tyto poslankyně a tito poslanci: pan poslanec Syka, paní poslankyně Mazalová, paní poslankyně Lagová. Pan poslanec Gjurič, pan poslanec Štrait. Konají služební cestu do Irska.

Pan poslanec Vlastimil Doubrava se omlouvá z 39. schůze pro vážné zdravotní důvody.

Dále páni poslanci Šuman, Klučka, Macháček, Kozák, Rezáč se omlouvají, protože konají v těchto dnech služební zahraniční cestu do Nizozemí.

Do Irska jede ještě pan poslanec Jindřich Němčík.

Z naléhavých důvodů se omluvil pan poslanec Oldřich Vrcha a pro nemoc pan poslanec Stadler.

Dále se z dnešního a zítřejšího dne omluvil pan poslanec Josef Ježek z vážných rodinných důvodů - pro nemoc matky.

Chci připomenout, že jsme dosud projednali body, 1 - 52 včetně. Dále body 64, 82 a 109 schváleného pořadu.

Dále vám chci sdělit, že na žádost ministrů Josefa Zielence a Jana Rumla a zpravodaje poslance Jaroslava Sourala chci navrhnout tyto změny pořadu: Rád bych, abyste souhlasili s přeřazením bodu 66, tj. sněmovní tisk 1996, dále bodu 67, tj. sněmovní tisk 2016, a bodu 68, tj. sněmovní tisk 2099, s nímž bezprostředně souvisí i bod 69, tj. sněmovní tisk 2100, na dnešní den od 17.00 hodin. Vzhledem k tomu, že bod 69 uvádí ministr Karel Dyba, doporučuji, aby bezprostředně poté následoval i další jeho bod, tj. bod 81, sněmovní tisk 2057.

Dále jde o přeřazení bodu č. 56, tj. sněmovní tisk 2018, tak aby byl projednáván až dnes odpoledne.

Dále navrhuji přeřadit body č. 116 a 117, tj. sněmovní tisky 2050 a 2049, a bod č. 104, tj. sněmovní tisk 1763, jako první body zítřejšího jednacího dne.

Všechny tyto změny jsou diktovány technickými příčinami, souhrou nebo nedostatkem souhry mezi těmi, kdo mají představit bod, kdo mají plnit funkci zpravodajů, a z dalších důvodů. Prosím vás proto, abyste laskavě schválili hlasováním všechny tyto procedurální změny najednou. Musím se však pro pořádek zeptat, zda má někdo námitku proti takovému způsobu hlasování. Nevidím projev námitky. Pan poslanec Koronthály má náhradní kartu č. 27.

Žádám vás tedy, abyste v hlasování č. 127 stvrdili, že s těmito procedurálními návrhy na změny pořadu souhlasíte. Hlasování jsem zahájil.

Kdo návrh podporujete, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 127. hlasování skončilo.

Z 88 přítomných bylo 82 pro, 1 proti. Návrh byl přijat. Tyto změny provedeme.

Nyní přistoupíme ke schválenému pořadu a budeme projednávat

K tomuto návrhu jsme obdrželi stanovisko vlády pod číslem sněmovního tisku 2015/1. Nyní žádám, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů pan poslanec Tomáš Ježek a předložený návrh uvedl. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Tomáš Ježek: Děkuji, pane předsedo. Vážení kolegové, vážená vládo, předkládám jménem svým a jménem dalších kolegů návrh zákona o České národní nadaci. Tento návrh má dlouhou historii, která sahá do jara 1992, kdy se rozbíhala kuponová privatizace a kdy jsem dostal myšlenku nebo nápad, že by kuponová privatizace se mohla využít i k jiným bohulibým účelům, než je ten, který je všeobecně známý.

Víte, že kupónovou privatizaci jsme využili velmi tvořivě a s velkým úspěchem na uhrazení restitučních nároků. Z každé akciové společnosti se oddělovala tři procenta, aby se vložila do restitučního investičního fondu a tento fond je dnes velmi dobře hodnocen na trhu cenných papírů. Dále jsme dali stranou akcie na podporu sociálního a zdravotního pojištění a jsem rád, že teď tato záloha nebo tyto prostředky jsou vhodné a budou se hodit na vyřešení finančních problémů pojišťoven. Také jsme začal i dávat stranou jedno procento ze všech akciových společností, aby byl podpořen vznik nezávislého sektoru u nás, podpoře nadačních aktivit.

Každá dobrá moderní společnost se vyznačuje tím, že vedle veřejného a soukromého sektoru je zde nezávislý sektor, který se vyznačuje tím, že obstarává služby, které by jinak musel obstarávat státní rozpočet. Je tedy založen na dobrovolném financování mimo státní rozpočet.

Naším problémem bylo a je dosud, že je poměrně malý objem úspor, což byl ostatně problém vůbec kupónové privatizace, že bohatých lidí u nás je málo a že tudíž rozvoj nadační činnosti je podvázán tímto faktem naší relativní chudoby.

Tvrdá čísla ukazují, že 80% všech peněz, které přicházejí na podporu nadací u nás, je ze zahraničí, což je fakt téměř ponižující pro nás a musíme dbát na to, abychom vlastními prostředky dokázali tento nezávislý sektor roztlačit a pomoci mu k životu.

Je zde předložen návrh na vytvoření nadace, jejímž hlavním posláním by byla podpora nadačních aktivit v České republice, O tom, že to není nikterak neobvyklý model, svědčí úloha např. The foundation for a civil society, což je velká americká nadace, která zde podporuje jiné české nadace a těchto podpor bylo jenom v loňském roce na 66. Namátkou jmenuji nadace, které dostaly podporu od této velké americké nadace. Nadace pro výchovu a vzdělání, Nadace Lotos, Nadace Tolerance. Brontosauři, Pražské ekologické centrum, Brontosaurus Praha 7, Hnutí Brontosaurus, Středisko ekologické výchovy Sever, Nadace Vita Telč, Diakonie, Nadace Euronisa, Nadace Remedium atd., Nadace Charty 77. Všechny tyto nadace byly podpořeny od velké americké nadace. V této fázi se samozřejmě nedalo nic dělat. Jsme závislí při podpoře nadací na pomoci ze zahraničí, ale znovu říkám, je to situace přechodná. Nemůžeme trvale záviset na tom, že by naše nadace byly podporovány nějakou bohatou, velkou nadací ze zahraničí. To dál nejde.

Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik, prosím, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, daleko zřetelněji, možná na tomto osudovém místě zcela výjimečně, slyším hlasy jednotlivých hovořících poslankyň a poslanců ze sálu než hlas pana poslance, který vykládá důležitý bod. Prosím vás, hned na začátku upozorňuji, že to opravdu není možné. Přerušte laskavě hovory. Platí to jak pro levici, tak pro pravici rovným dílem i pro její vyhraněné i méně vyhraněné představitele. Nerušte průběh této schůze, vyřiďte si své soukromé věci mimo tento sál, protože všechny věci vyjma bodu, který projednáváme, jsou v tuto chvíli soukromé. Prosím, pane poslanče, pokračujte laskavě. Promiňte.

Poslanec Tomáš Ježek: Na základě starého rozhodnutí z roku 1992 se nashromáždilo akcí v nominální hodnotě za 2,8 miliardy korun a byly podniknuty marné pokusy tento problém nějak řešit přímo jednostupňově. Byla zřízena Rada pro nadace při vládě České republiky, které původně předsedal nynější primátor pan dr. Koukal a řešil velmi obtížný problém, jak tyto prostředky distribuovat, s malým zdarem, pak snaha na dva tři roky zcela usnula.

Takže teď přichází ten návrh zákona, který umí tento problém řešit tím, že zavádí, a to je ta hlavní myšlenka obsažená v § 3, zavádí obory nebo oborové výbory, které budou voleny nadacemi působícími v těchto 8 oborech. Výbory jsou neprofesionální, neznamenají čerpání nějakých nákladů: charitativní sociální péče, péče o zdraví, rozvoj vědy a vzdělání, děti, mládež, kultura, umělecká tvorba, stavební kulturní památky, životní prostředí, ochrana přírody, rozvoj osobnosti, lidská práva a svobody. Čili to je ta klíčová myšlenka obsažená v § 3.

Kromě toho očekáváme od přijetí tohoto návrhu nebo od zřízení této nadace určitý disciplinující vliv této nadace na celé nadační hnutí, protože, jak víme, je tam bohužel dost velký nepořádek, také proto, že chybí příslušná legislativa. Ten disciplinující vliv byl by dán tím, že by Parlament volil jak dozorčí radu, tak část té správní rady. Parlament by tedy měl ochrannou ruku nad touto nadací s tím, že to by byl vlastně jediný "knoflík", který by byl ovládán ze strany státu, nic víc. Jinak by ta nadace byla zcela nezávislá a nemá nic společného ani s vládou, ani se státní správou, ani s jiným orgánem státu. Čili námitka, že jde o jakousi státní instituci, je naprosto, naprosto norelevantní. Parlament by pouze volil správní radu.

Také námitka, že nadace by byla příliš velká, je nepatřičná, neboť náklady, které smí nadace spotřebovat na svůj vlastní provoz, jsou omezeny zákonem, který je předložen a celkový počet lidí, které by zaměstnávala a profesionálně platila, nepřesáhne deset, opakuji deset lidí maximálně.

Ve stanovisku vlády se objevuje myšlenka rozdělit ty prostředky jednou pro vždy přímo. Tato myšlenka je hrubě špatná, protože utratit kapitál na běžné výdaje je jedním z největších finančních zločinů, kterých se může vůbec kdo dopustit - rozpustit kapitál, zatímco tato nadace by hospodařila s kapitálem, rozmnožovala ho a rozděloval by se pouze výnos toho kapitálu. To je podstatný rozdíl a kdyby mělo dojít k tomu, že by se to jednou pro vždy rozpustilo jednorázově, byl by to velký přečin proti dobrému hospodaření.

Já vás tedy prosím o podporu této myšlenky, o zřízení této nadace, je to věc, která tady chybí a která je i podpořena schůzkou Rady pro nadace, která se konala 2. února na Úřadu české vlády a která se vyslovuje jednoznačně pro přijetí tohoto návrhu zákona.

Pane předsedo, děkuji vám za slovo.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Tomáši Ježkovi za jeho úvodní výklad a svěřuji slovo panu poslanci Robertu Kolářovi, jehož organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhovatel zákona mně ulehčil výrazně roli, protože vše, co bylo podstatné říci, bylo řečeno. Já snad bych jenom zvýraznil tu skutečnost, že opravdu i já považuji za znepokojivé, že doposud prostředky, které jsou vázané v nadačním investičním fondu, nebyly použity, vláda nepředložila dosud návrh jak s nimi dále nakládat a určitě není v pořádku, pokud 80% prostředků do nadací v této republice plyne ze zahraničí.

Na druhé straně navržená předloha tak, jak nám byla předložena, má v sobě určité technické nedostatky a nejsem si zcela jist, jestli v té podobě, jak je navržena, by byla schopna fungovat a splnila by ten účel. Takže já asi v této fázi nenavrhnu žádné usnesení a zaujmu k tomuto návrhu neutrální stanovisko. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Robertu Kolářovi a zahajuji obecnou rozpravu. Nemám do ní žádnou písemnou přihlášku. Jsou tu dvě přihlášky pana poslance Ortmana, ale jsou určeny k jiným bodům. Ptám se tedy, kdo se hlásí z místa, a hlásí se paní poslankyně Hubová - má slovo.

Poslankyně Marta Hubová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jsem spolunavrhovatelkou zákona o České národní nadaci, který je v této chvíli v Poslanecké Sněmovně projednáván. K účasti na tomto návrhu mne vedly především následující skutečnosti.

S rozvojem demokratické společnosti dochází k rozvoji solidarity občanské společnosti a tím zejména ke vzniku a činnosti řady nadací, které v některých směrech nahrazují i činnost státu. Proto by měly být pro činnost nadací vytvořeny odpovídající společenské a finanční podmínky. Jejich činnost by také měla být zviditelněna a kontrolována veřejností. V současné době existující Rada pro nadace se ukázala být orgánem neefektivním, neboť nezajišťuje dostatečný a časově vhodný přísun finančních prostředků na konkrétní programy a vůbec neumožňuje občanskou kontrolu jejich využití.

V činnosti České národní nadace by se mělo podle mého názoru promítnout jako základní hledisko to, že právě v návaznosti na skutečnost, že činnost nadací v poměrně značném rozsahu nahrazuje činnost státu, není dotování finančních prostředků sponzorstvím státu, ale de facto jedním z prostředků k podnícení zájmu občanů realizovat činnost ve prospěch spoluobčanů a současně poděkováním za to, že takto občané přebírají na svou odpovědnost to, co by v některých případech měla zajišťovat státní správa. Současně by však měla Česká národní nadace alespoň v rámci projektů, na jejichž financování by se podílela, zajistit kontrolovatelnost účelného vynakládání finančních prostředků, které plynou ze společného státního majetku, zveřejňováním zpráv o své činnosti prostřednictvím Parlamentu.

Mám však zato, že přijetí tohoto zákona by mělo předcházet přijetí zákona o nadacích, eventuálně, že by oba zákony měly být přijaty souběžně. Bylo by totiž nad míru vhodné, aby v době účinnosti tohoto zákona byly známy podmínky dalšího působení nadací s přesnějším vymezením, než jaké je stanoveno nyní, zejména ve vztahu k majetkové jistině nadace, neboť právě nyní navrhovaný zákon by mohl vyřešit např. dotaci majetkové jistiny takové nadace, která je i třeba jen regionálně významnou pro veřejnost, ale není v současné době schopná z jiných zdrojů zajistit potřebnou výši své majetkové jistiny.

Z toho důvodu navrhuji, aby Poslanecká sněmovna nejen přijala zákon o České národní nadaci, ale také, aby ho postoupila k projednání a přikázala k projednání rozpočtovému výboru. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Hubové a táži se po dalších příspěvcích do rozpravy. Nevidím žádnou přihlášku, proto rozpravu uzavírám.V rozpravě nezazněl návrh, aby byla předloha vrácena k dopracování navrhovateli, a proto budeme nyní jednat o návrhu organizačního výboru, jejž zopakovala paní poslankyně Hubová, aby sněmovna přikázala předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Táži se, zda má někdo nějaký jiný návrh v tomto směru. Nevidím žádný jiný návrh, proto vám předkládám k hlasování toto usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru.

Nyní vás všechny odhlašuji a žádám vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili jako přítomní.

Zahajuji 128. hlasování. Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

128. hlasování skončilo. Ze 101 přítomných bylo 84 proto, 4 proti. Návrh byl přijat.

Já nyní dodatečně sděluji, že se telefonicky omluvil poslanec Svatomír Recman, že nebude při zahájení dnešního jednání přítomen vzhledem k tomu, že pro nepřízeň počasí neodstartovalo letadlo z Ostravy. Bude to pravděpodobně omluva, kterou nám budou adresovat i někteří další poslanci, kteří hodlali tohoto spoje využít. Přistupujeme k dalšímu bodu, je to bod 54. Ale já právě dostávám zprávu, že není přítomen pan poslanec Martin Chudoba, určený za zpravodaje organizačním výborem. Domnívám se, že to je příčina k odkladu, resp. k záměně tohoto bodu. Doufám, že nemáte námitky proti tomu, abychom přikročili k bodu 55. Je to

Pan poslanec Zemina má náhradní kartu č. 26. Prosím o klid, dámy a pánové. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2007, stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 2007/1.

Slova se ujme pan poslanec Josef Pavela, zástupce navrhovatelů, a uvede předložený návrh, prosím, pane poslanče.

Poslanec Josef Pavela: Vážený pane předsedo, páni poslankyně, páni poslanci. Dovolte, abych jménem skupiny předkladatelů krátce uvedl návrh zákona o veřejném ochránci práv, což je český výraz pro ombudsmana. Hned úvodem chci zdůraznit, že tento institut nechce a nebude suplovat ani soudy ani výkonnou či zákonodárnou moc a nebude do jejich výkonů zasahovat. Výbor petiční, pro lidská práva a národnosti se touto problematikou zabývá téměř tři roky. Při svých zahraničních cestách se výbor kromě partnerských výborů parlamentů navštívených zemí kontaktoval také s Institutem ochránce práv. Ve všech zemích působí tento institut velmi uspokojivě a k prospěchu společnosti.V dnešní době působí ochránce práv ve více než 70 zemích světa. Podotýkám, že jde vesměs o vyspělé demokratické státy, ať s tradiční demokracií nebo o státy posttotalitní.

Naše úsilí také koresponduje se zcela jednoznačným doporučením výboru ministrů Rady Evropy ve věci ustanovení a působení ochránce práv v jednotlivých zemích Evropy. Tento institut působí ve 12 z 15 členských zemí Rady Evropy. Celkem v Evropě působí ve 22 zemích, v dalších se zřizuje, v jiných má regionální působnost.

Existence institutu veřejného ochránce práv ve všech zemích vypovídá o snaze najít kromě existujících nástrojů další mechanismus, který by přispěl k uhlazování třecích ploch mezi státní administrativou a občany. Snad nikdo nepochybuje o tom, že i v sebedemokratičtějším státě, v právním státě, budou lidé vždycky jenom lidmi se všemi klady a bohužel i zápory. Činnost úředníků na všech úrovních nebývá vždycky dobrá a někdy hraničí s nečinností. U nás je situace o to komplikovanější, že žádná instituce nemá kompetence k šetření a řešení stížností.

Vládní vyhláška č. 150 o stížnostech, oznámeních a podáních pracujících z roku 1958 je nepoužitelná, protože došlo díky Bohu k naprosté změně společenských poměrů i organizace státní správy. Občané se proto se svými oprávněnými či domnělými stížnostmi obracejí na Parlament, jeho orgány či jednotlivé poslance, na vládu nebo jednotlivé rezorty, případně na Kancelář prezidenta republiky. Nikdo z nich však nemá kompetence k prošetřování těchto stížností, a tak dochází většinou k tomu, že stížnosti se vracejí na ten orgán, proti němuž jsou vedeny. Osud takových stížností je pak zřejmý.

Nakonec bych se chtěl zmínit o jedné ne nepodstatné okolnosti, která bývá často diskutována. Zda totiž Česká republika má na takový institut peníze. Jsem přesvědčen, že na to nemůžeme nemít. Jednou z nejcenějších věcí, co stát má, nebo by měl mít, je důvěra občanů ve státní i volené orgány. A ta se penězi měřit nedá.

Návrh zákona byl vypracován ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti, ale spolupodepsali ho i další poslanci z řad koalice i opozice. Vztah ke zřízení institutu veřejného ochránce práv nejde po linii politických stran, i když zdá se - má větší podporu u stran opozičních. Zdá se mi to do značné míry paradoxní, protože se domnívám, že právě strany vládní koalice by měly mít zájem, aby byla posílena důvěra občanů ve státní orgány.

Samozřejmě si nemyslím, že předložený návrh zákona je stoprocentně ten nejlepší, jaký se dá zpracovat. Předkladatelé jsou proto otevřeni návrhům, doplňkům nebo změnám, které budou předloženy ve 2. čtení, kam - jak věřím - sněmovna tento návrh postoupí. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Pavelovi a zvu k řečništi pana poslance Václava Nájemníka, jehož organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Václav Nájemník: Pane předsedo, dámy a pánové, já se trošičku budu lišit ve svém názoru na institut ombudsmana, nebo jak se říká také česky - "veřejný ochránce práv".

Myslím si, že nějaké novátorství je zcela cizí tak ctihodné vědě s velkou tradicí, jako je právní věda. Vždycky, když se překotně novelizovalo, ukázal následující čas, že to nebylo dobře, pro vývoj práva je dobře nespěchat, pracovat kvalifikovaně a poctivě. Je lepší zdokonalovat trpělivě, věcně již existující tradiční mechanismy, než zakládat další poněkud romantické instituce. Ochranu občanských práv a svobody zajišťuje právní mechanismus založený na zásadách a institucích zakotvených v Ústavě České republiky, a Listina základních práv a svobod. Chtěl bych podotknout, že vláda předložený návrh odmítla. Vzhledem k tomu, že to je 1. čtení, uvedu jenom některé body, ale jsem skeptický, myslím si, že dojde určitě buďto v 1. čtení nebo v dalším čtení k rozsáhlé diskusi a bude možnost se ještě projevit.

Především mi vadí na předloženém zákonu, že jsou tam některé disharmonie v kompetencích a např. není jasné, jestli nebude potřeba novelizovat Ústavu. Vůbec si myslím, že současný mechanismus, současný právní systém dostačuje a lepší by bylo pokračovat v tradicích našeho práva a pozvolný vývoj by asi přinesl lepší ovoce.

Jsou tam ještě některé další nedostatky nebo záležitosti, o kterých by se dalo polemizovat, ale vzhledem k tomu, že je 1. čtení a myslím si, že také všichni o ombudsmanovi něco víme, tak se omezím jenom na to, že předložím sněmovně návrh, aby tuto předlohu odmítla.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodajovi poslanci Václavu Nájemníkovi a otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu, myslím k návrhu vydání zákona o veřejném ochránci práv. Do obecné rozpravy se písemně přihlásili tyto poslankyně a tito poslanci: jako první pan poslanec Jaroslav Ortman, dále pan poslanec Zdeněk Trojan, pan poslanec Marek Benda a paní poslankyně Marta Hubová. V tomto pozadí prosím předstupujte k řečništi. Jako první pan poslanec Jaroslav Ortman, připraví se pan poslanec Zdeněk Trojan a pan poslanec Jiří Drápela se přihlašuje do rozpravy (námitka poslance Drápely). Běda! To je nedostatek administrativní, samozřejmě vás zařadím do rozpravy, jestli dovolíte, hned po poslanci Ortmanovi, abych aspoň částečně napravil, že se přihláška zatoulala.

Jenom chci uvést jeden dokument, který tu mám: Pan poslanec Václav Exner mně 13. prosince oznámil, že se připojuje k předkladatelům tohoto návrhu zákona, a já považuji za svou povinnost to sněmovně oznámit. Slovo má poslanec Jaroslav Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, z vlády zde není nikdo, vystupuji zde vlastně v dvojí úloze: jednak jako spoluautor návrhu zákona, ale hlavně jako předseda poslaneckého klubu Levého bloku, jehož jménem chci vyjádřit plnou podporu předloženému tisku č. 2007. Pro tento návrh hlasovat budeme a řeknu i proč.

Předložením tohoto tisku vlastně vyvrcholilo několikaměsíční úsilí skupiny poslanců z řad petičního výboru, pro lidská práva a národnosti, a to předložením návrhu na vydání zákona o veřejném ochránci práv. V zahraničí je znám tento institut pod tajemným názvem ombudsman, a my jsme po dlouhých debatách zvolili termín veřejný ochránce práv. Variant bylo několik.

Chci říci, že při tvorbě tohoto zákona jsme vyšli z tzv. polského modelu, tedy ombudsman, nebo chcete-li ochránce práv, voleného parlamentem a parlamentem možná také odvolatelného. Kompetence, které má veřejný ochránce práv, jsou přesně popsány v textu a já věřím, že si ho každý prostudoval, stejně jako důvodovou zprávu.

Velice rád bych však ještě jednou upozornil na doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. 85 (13) ze dne 23. 9. 1985 a usnesení, které přijal i vlastně výbor ministrů z téhož dne, které znamená doporučení členským státům Rady Evropy k tomu, aby tento institut byl zaveden do právního řádu.

My jsme měli možnost navštívit země, které jsou vyspělé, které mají, řekl bych, bohatou tradici právní vědy, a pro něž, na rozdíl od toho, co zde říkal pan zpravodaj, toto není žádné novátorství v právní vědě. Chci říci, že institut ombudsmana např. existuje ve Švédsku od 18. století a více než 100 zemí světa tento institut má ve svém právním řádu. Nepovažuji za novátorství v právní vědě to, že existuje ve Španělsku, v Portugalsku, v Holandsku, ve Švédsku, ve Finsku či v Dánsku, že existuje v Rakousku, Polsku. To přece žádné novátorství být nemůže a není to žádná romantická instituce.

Podle mého názoru takový institut v našem právním řádu chybí. Poukázal na to ve svém stanovisku Helsinský výbor, a to ve svém dopise z 8. ledna tohoto roku, kde vyjadřuje plnou podporu zřízení úřadu ochránce práv. Totiž tento úřad je nenahraditelný. V zahraničí bývá nazýván v podstatě jakýmsi pilířem naděje občanu a měl by to být prvek nebo institut, který posílí úlohu občanské společnosti. Úřad veřejného ochránce práv nemůže nikdo jiný nahradit. Nemůže to být Kancelář prezidenta republiky. Takové řešení by bylo absurdní, protože prezident republiky podle ústavy je součástí moci výkonné a úřad ochránce práv prostě slouží jako ztělesnění občanské společnosti při kontrole právě moci výkonné. Už z tohoto důvodu nemůže pokračovat stav, který je zde u nás trošinku nenormální, kdy tyto stížnosti vyřizuje vlastně Kancelář prezidenta republiky, ačkoliv není nadána žádnými pravomocemi. Nemůže tento úřad nahradit to, že by např. poslanci, jak jeden z mých kolegů tvrdil, mohli vyřizovat stížnosti od občanů - jaké možnosti má poslanec kromě toho, co je v jednacím řádu, aby změnil rozhodnutí nebo napravil nečinnost orgánu. Prostě tato instituce je, podle mého názoru, nenahraditelná, je nezpochybnitelná, a proto chci říci za poslanecký klub Levého bloku, že nejenže podpoříme v hlasování to, aby byl přikázán tento tisk příslušnému výboru, ale chci říci i to, že hlasování o tomto tisku považujeme za hlasování o tom, zda se má občanská společnost posílit, zda se mají zvýšit právní jistoty občana a zda právní stát, o kterém říká naše ústava, že Česká republika je právním státem, skutečně dostává do vínku instituci, která tento právní stát jenom posílí.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Ortmanovi. Pan poslanec Miroslav Čerbák má náhradní kartu č. 25. Našla se, bohužel až dodatečně, přihláška do rozpravy podepsaná panem ing. Jiřím Drápelou. Já se mu ještě jednou omlouvám. Je skutečně datována 9. 2. Zvu pana poslance Drápelu k řečništi a pan poslanec Zdeněk Trojan jistě bude souhlasit s tím, že bude dalším řečníkem v pořadí a připraví se k promluvě. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém diskusním příspěvku citoval stanovisko Českého helsinského výboru k návrhu zákona o veřejném ochránci práv.

Dne 5. prosince 1995 předložila skupina poslanců Poslanecké sněmovně návrh zákona o veřejném ochránci práv, tj. návrh na vytvoření nové státní instituce ve světě běžně známé pod názvem Ombudsman.

Návrh navazuje na obdobný projekt předložený parlamentu v podobě zásad v květnu 1995, který však v souvislosti s nabytím účinnosti nového jednacího řádu nebyl projednáván. Návrh byl relevantně dopracován do podoby, která v zásadě odpovídá modelům instituce, jak se vyskytuje v řadě zemí celého světa. Ombudsman, resp. veřejný ochránce práv, je tedy i zde chápán, velice zhruba řečeno, jako nezávislá a nestranná osoba pověřená parlamentem, která přešetřuje stížnosti občanů proti nezákonnému, resp. nespravedlivému jednání či nečinnosti veřejné správy, tj. státní byrokracie.

Veřejnou správou se pak v zásadě rozumí orgány moci výkonné, tj. ministerstva a další správní úřady, včetně místních, ale také kupř. i Policie.

O významu a důvodech pro zřízení ombudsmana v České republice bylo již mnoho řečeno, a to zvláště pak ve zprávě Českého helsinského výboru o stavu lidských práv v České republice za rok 1995.

Zde proto jen uvádím, že skutečně závažným argumentem se jeví skutečnost, že zrušením prokuratury a tedy i zánikem jejího tzv. všeobecného dozoru v roce 1993 se obnažily oblasti, které z hlediska ochrany práv občanů, ale i veřejného zájmu zůstaly nepokryté. Především se jedná o kontrolu ochrany práv občanů v místech výkonu trestu, vazby, ochranné výchovy a ochranného léčení, ale také i v prostorách zajištění, zadržení nebo zatčení v zařízeních Policie.

Instituce ombudsmanna působí buď v různých modifikacích prakticky ve všech státech demokratické Evropy, včetně některých bývalých komunistických států, např. ve Slovinsku, Maďarsku i Rusku. Nelze ovšem akceptovat názor, že jde o orgán nadbytečný, neboť dostatečnou ochranu práv občana i ve veřejné správě prý zajišťuje soudnictví, včetně ústavního. Ombudsman má charakter komplementárního, kontrolního a pomocného systému přístupného neformálně všem občanům, který by navíc, alespoň podle předloženého návrhu, plnil i důležitou servisní funkci pro poslance, když by se zabývali přešetřováním stížností na veřejnou správu, které obdrží.

Ombudsmann tvoří běžnou integrální a osvědčenou součást systému státních orgánů demokratického právního státu, jak to ostatně potvrzuje i doporučení výboru ministrů Rady Evropy ze dne 23. září 1985 vyzývající členské státy k jeho zřízení.

Jsem přesvědčen, že tato instituce může napomoci lepší komunikaci občanů s veřejnou správou a zároveň i posílit důvěru v její řádné fungování.

Proto vás žádám o podporu ustanovení úřadu ombudsmanna, čili veřejného ochránce práv v České republice, neboť zřízení institutu ombudsmana je vrcholem demokracie v každé zemi. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jiřímu Drápelovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Trojan, připraví se pan poslanec Marek Benda.