Poslanec Jan Vik: Pane ministře, obracím
se na vás ve věci Policie České republiky,
a to zejména v souvislosti s přijímáním
občanů do služebního poměru Policie
České republiky. Nedávno se objevila v tisku
informace o tom, že do Policie České republiky
by mohly vstupovat i osoby cikánské národnosti
s tím, že jim budou prominuty určité
kvalifikační a jiné předpoklady pro
výkon funkce policisty.
S odkazem na výše uvedené se ptám, co
je na těchto informacích z tisku pravdy. Osobně
doufám, že nic. V případě, že
jsou pravdivé či alespoň zčásti
pravdivé, se ptám, kdo je za to zodpovědný,
kdo rozhodl o zavádění rasismu naruby u Policie
České republiky.
Předseda PSP Milan Uhde: Ministr vnitra Jan Ruml
odpoví.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená
sněmovno, vážený pane poslanče,
to co jste zde uvedl, pravda není, kvalifikační
předpoklady pro přijetí do policie a kritéria
jsou pro všechny občany České republiky
stejná bez ohledu na to, jaké jsou národnosti,
rasy, atd. Jsou to univerzální kritéria.
Samozřejmě máme zájem na tom, aby
romové pracovali u policie. Uvažujeme o tom, že
bychom zřídili tzv. nultý ročník
na základních policejních školách,
kde bychom mohli některé romské občany
připravovat na to, aby splnili kritéria, která
jsou nutná k přijetí do Policie České
republiky. Takto je správná informace. Nezaměňovat
tento nultý ročník, kde ještě
nejsou ve služebním poměru, nejsou příslušníky,
za řádné studium na policejní škole.
Pro informaci: o této možnosti vážně
uvažujeme, budeme o tom jednat na nejrůznějších
úrovních. Zatím takový ročník
zřízen není. Je to otázka určité
přípravy a trochu delší budoucnosti.
Řekl bych, že tato odpověď stačí
na vaši interpelaci.
Předseda PSP Milan Uhde: Přeje si pan poslanec
Vik doplnit svůj dotaz? Ano. Má jednu minutu k dispozici.
Poslanec Jan Vik: Děkuji ministru Rumlovi za odpověď.
Netvrdím, že zcela vyvrátil mé obavy,
avšak doufám, že to, co nám zde oficiálně
před veřejností sdělil, bude skutečně
v praxi platit. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr už nebude
reagovat.
Nyní by byl na řadě pan poslanec Valenta
se svou interpelací na ministra Jindřicha Vodičku.
Pan poslanec Valenta není přítomen, ztrácí
pořadí a jeho přihláška propadá.
Chci k tomu přidat jednu poznámku, kterou považuji
za nezbytnou. Pan ministr Jindřich Vodička měl
dnes celodenní služební pobyt v Ostravě
a tento pobyt po poradě se mnou zrušil, aby byl k
dispozici interpelaci pana poslance Josefa Valenty. Tím
politováníhodnější je, že
přišel naprázdno. Nebudu to komentovat z tohoto
místa, domnívám se, že závěr
si každý soudný člověk udělá.
Na řadě je pan poslanec Jiří Šoler,
který interpeluje ministra spravedlnosti Jiřího
Nováka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážení přítomní,
vážený pane ministře spravedlnosti,
v demokratických státech bývá zvykem
respektovat základní práva a svobody občanů,
včetně svobody projevu. Na rozdíl od České
republiky, kde platí řada totalitních zákonů,
a kde jsou občané za nekonformní projevy
pronásledováni.
Včera se opět u Okresního soudu v Novém
Jičíně konalo stání politického
procesu na základě § 103 a § 154 odst.
2 trestního zákona, tj. hanobení hlavy státu
a pomluvy státního orgánu, přestože
tyto paragrafy jsou v rozporu s ústavními právy.
Pavel Karhánek byl souzen za to, že před rokem
vylepil na dveře státního zastupitelství
plakáty, které prý urážely vážnost
prezidenta ČR.
Podle zprávy ČTK se obžalovaný hájil
tím, že vyjádřil svůj názor
na dění ve společnosti a úlohu prezidenta
Václava Havla v ní. Na plakáty kromě
hesel "pryč s komunistickou diktaturou", "pryč
s porušováním lidských práv"
mimo jiné napsal, že Václav Havel je komunistický
kolaborant, který v roce 1989 hanebně podvedl občany.
Havla rovněž vyzval k demisi, jelikož v presidentské
funkci natropil více škody než užitku.
Tedy pan Pavel Karhánek neřekl zase nic takového,
co by překračovalo obecný rámec, který
patří do oblasti svobody projevu.
Vážený pane ministře, nechci se dotýkat
podstaty soudního procesu, protože je mimo dosah poslance
Parlamentu. Chci se pouze zeptat, kdy na lavici obžalovaných
zasednou místo obviněných podle protiústavních
paragrafů soudci, kteří podle takových
paragrafů soudí? A kdy tam zasedne ten totalitní
vůdce, který se nestydí použít
podobných prostředků k ochraně své
pověsti před pravdou, stejně jako jeho předchůdci
Klement Gottwald a Miloš Jakeš?
Navštívil nás nedávno pan profesor Zelený
z Ameriky. Podíval se do Mladé fronty a přečetl
si tam o rozsudku nad Pavlem Karhánkem. Jeho slova velice
přesně odpovídala tomu, co jsem tady přečetl
panu ministru zahraničí.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, čas!
Pan ministr spravedlnosti odpoví.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák:
Vážený pane předsedo, dámy
a pánové, položil jste dvě otázky,
pane poslanče. Obě jsou tak hloupé, že
se zdráhám, abych zneuctil tuto sněmovnu
a vůbec na ně reagoval. Mám pocit, že
jste snad šest let spal. V této zemi nejsou žádné
politické procesy, a vy to moc dobře víte.
V této zemi už nemají ministři spravedlnosti
žádná kouzelná telefonní sluchátka,
kterými by mohli nařizovat soudcům, jak mají
rozhodovat. V této zemi nedostávají ministři
spravedlnosti na stůl ráno svodky o tom, kdy, kde
a jak byl kdo odsouzen.
V dnešním ranním monitoringu tisku jsem zjistil,
že jediný, kdo informuje o tomto procesu, je vám
jistě blízké Rudé právo - pardon,
Právo. Proto si dovolím citovat z článku,
který o tomto procesu hovoří.
Je zde uvedeno, že soudní líčení
probíhalo ve středu u Okresního soudu v Novém
Jičíně, pokračovalo výslechem
znalců z oboru psychiatrie. Dovolím si citovat:
Ti označili Karhánka za akcentovanou osobnost s
hraniční specifickou chorobou osobnosti, což
se vyznačuje povahovou nevyzrálostí, sklonem
k úkornému hodnocení reality, nepraktičností
a sníženou sebekritičností.
Moc řeči psychiatrie nerozumím, možná
vy rozumíte této řeči poněkud
lépe.
Víc nemám, co bych k tomu dodal. Snad jen na závěr,
že když sleduji zajímavé menu interpelujících,
mám skoro obavy, aby si naši občané
neudělali příliš zkreslený obrázek
o Poslanecké sněmovně. To je vše. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Jiří
Šoler má příležitost k jednominutovému
doplnění.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážený pane ministře,
vážení přítomní, jsem
rád, že pan ministr spravedlnosti tak pečlivě
studuje Rudé právo. Já jsem využil jiného
informačního zdroje, který je dostupný
této sněmovně a veškeré zprávy
jsem využíval ze zpravodajství ČTK a
České tiskové agentury. Proto Rudé
právo - i když je to možná moje chyba,
protože člověk má být informován
o všem - jsem nečetl.
Já bych si dovolil pro dokreslení věci ještě
ocitovat některé věci, které s panem
Karhánkem souvisí. Dne 16. 11. 1995 byl pan Karhánek
doma zatčen a odvezen v poutech na policii, 17. listopadu
byl převezen na státní zastupitelství
do Vsetína. V cele netekla voda, k jídlu dostal
za celý den jen 2 rohlíky a trojúhelníček
sýra. Druhý den ho policisté znovu naložili
do auta a po 250 m ho vyzvali, aby vystoupil. Upozornil je, že
je bez dokladů a prostředků, ale policisté
jej vystrčili z auta se slovy: Běž třeba
pěšky, magore. Nakonec se postižený dostal
domů pěšky a stopem.
Pane ministře, nepřipomínají vám
tyto události neslavně známé praktiky
komunistické policie ve Všetatech u hrobu Jana Palacha?
Kdy na lavice obžalovaných zasednou namísto
obviněných podle protiústavních paragrafů
policisté, kteří je perzekuují?
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, váš
čas vypršel. Přeje si pan ministr spravedlnosti
ještě reagovat? Ne. Postoupíme tedy k další
interpelaci. Oznamuji, že páni poslanci Jaroslav Novák,
Miroslav Čapek a Vladimír Řezáč
nejsou přítomni, takže ztrácejí
své pořadí. Na řadě je poslanec
Jan Vik, který interpeluje ministra Jana Stráského
ve věci stávky lékařů. Prosím,
pane poslanče.
Poslanec Jan Vik: Vážený pane ministře,
dovoluji si obrátit se na vás ve věci nedávno
ukončené tzv. administrativní stávky
lékařů. V této souvislosti se vás
ptám, jaká opatření muselo v době
konání stávky přijmout vaše ministerstvo.
Zajímalo by mě, kolik zaměstnanců
Ministerstva zdravotnictví bylo vyčleněno
na administrativní zvládnutí této
stávky. Byli navíc pro zvládnutí stávky
přijati na ministerstvu nějací noví
pracovníci? V případě že ano,
kolik?
Dále se, pane ministře, ptám, jaké
finanční ztráty a náklady způsobené
stávkou vznikly celkem.
Jinak mě prosím omluvte, ale já musím
chtě nechtě reagovat na slova pana předsedy
Uhdeho, i když to do interpelace nepatří, ale
nemám jinou možnost promluvit ohledně výpadu
proti poslanci Valentovi, který je v této chvíli
nemocen a nemohl se fyzicky do této sněmovny dostavit.
Bohužel se nepodařilo informovat o tom pana předsedu
dostatečně včas, aby o tom raději
vůbec nemluvil. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Já trvám
na tom, že nepodařilo-li se informovat předsedu
Poslanecké sněmovny, je to při stavu dnešní
techniky skutečně politováníhodné,
ale nepřel bych se o to. Pan ministr Stráský
si přeje pravděpodobně odpovědět.
Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedo, vážený
pane poslanče, vážená sněmovno,
na konkrétní otázku konkrétní
odpověď. Vyřizováním administrativních
záležitostí, které vznikly stávkou
části lékařské veřejnosti,
se zabývalo v jednotlivých dnech v době trvání
21 dnů 10 - 12 pracovníků. Zabývalo
se jí na dvě směny. Byli to pracovníci
převážně z Ministerstva zdravotnictví,
ale i pracovníci, kteří nám vypomáhali
z jiných ústředních orgánů.
Náklady spojené s touto činností jsme
vyčíslili na 194 tisíc Kč. Skutečné
náklady byly určitě větší,
protože já hovořím o nákladech
ministerstva. Jedná se především o poštovné.
Tyto náklady nesla jednotlivá zdravotnická
zařízení. Jsem přesvědčen,
že tato akce nezvýšila finanční
prostředky ve zdravotnictví.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Jan Vik doplní
svůj dotaz.
Poslanec Jan Vik: Pane ministře, já se přiznám
k tomu, že ta má otázka měla svůj
určitý skrytý smysl. Mně jenom šlo
o to, abyste mi řekl, zda byli nějací noví
pracovníci přijati. V případě,
že nikoli, tak se ptám a hodnotím to tak, že
si ministerstvo stačilo svými vlastními silami.
V tom případě nevím, co na ministerstvu
ministerští úředníci vlastně
dělají, když ta stávka není.
Není jich tam snad zbytečně mnoho? Nebylo
by vhodnější použít prostředky
na jejich jistě vysoké platy na platy lékařů,
sester a dalšího personálu? Tedy těch
lidí, bez kterých to nejde? Díky.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zdravotnictví
Jan Stráský odpoví.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Znovu opakuji, že na celé akci se podílelo
12 pracovníků, z toho zhruba 10 z Ministerstva zdravotnictví.
Znamená to prakticky, že 20 pracovníků
dělalo na dvě směny, deset - aby zastali
tyto pracovníky a rozdělené úkoly,
deset pracovníků, kteří po své
práci pracovali na administrativních věcech.
Připomínám, že v prvních dnech
nám to trvalo více než dvě směny.
Ke konci už méně. Pak už to pochopila
i lékařská veřejnost a stávka
skončila.
Předseda PSP Milan Uhde: Konstatuji, že páni
poslanci Tomáš Sojka ani Vítězslav Valach
nejsou přítomni. Jejich přihláška
tedy propadá. Slovo má paní poslankyně
Milena Kolářová, která interpeluje
ministra Jindřicha Vodičku. Pan ministr Vodička
je přítomen.
Poslankyně Milena Kolářová: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, ráda
bych se obrátila s dotazem na pana ministra Vodičku,
který zřejmě pomalu nepředpokládal,
že se zde sejde dostatek poslanců v těchto
pozdních hodinách. Přesto bych byla ráda,
kdyby se vyjádřil k této věci. V rámci
vyplácení dávek státní sociální
podpory jsem se setkala s některými informacemi,
že v některých pražských obvodech
jsou větší fronty na určitých
kontaktních místech. Ráda bych věděla,
zda tyto signály pan ministr má a zda učinil
nějaká opatření k nápravě.
A ještě druhá jakási podotázka:
Zákon neumožňuje vyplácet podporu, pokud
student studuje v zahraničí. Není čas
polemizovat o této věci. Vím, že někteří
občané vnímají tuto situaci jako poněkud
necitlivou, pokud někdo začal studovat na Slovensku
v době před rozdělením federace a
tyto dávky nedostává. Chtěla bych
znát názor pana ministra na tuto věc a zda
by bylo možné ji nějakým způsobem
řešit.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr Jindřich
Vodička odpoví.
Ministr práce a sociálních věcí
ČR Jindřich Vodička: Vážený
pane předsedo, vážení páni ministři,
dámy a pánové, jsem rád, že se
na mě dostala řada v interpelacích přes
nepřítomnost celé řady poslanců.
Když už jsem zrušil svoji dlouhou a pečlivě
plánovanou cestu, jsem rád, že mám možnost
vystoupit před Poslaneckou sněmovnou, bohužel
ale také před celou řadou prázdných
lavic v této sněmovně. Možná,
že z toho také vyplývá, proč
někdo může být na Ostravsku padesátkrát
a někomu ta návštěva nevyjde tak často.
Někdo tam může být padesátkrát,
dokonce si tam může zřídit i svou autobusovou
dopravu. (Oživení v sále.)
K první otázce paní poslankyně Kolářové
- situace na kontaktních místech v Praze. Je pravdou,
že zhruba před třemi nedělemi, čtyřmi
týdny, kdy vlastně vrcholilo zadávání
všech přijatých žádostí
kontaktními místy do počítačů,
kdy se vytvářela ta obrovská databáze,
která obsahuje již přes dva miliony údajů
o dávkách, tak v Praze vznikla situace, kdy začali
mít pracovníci kontaktních míst, která
jsou kontaktními místy zřízenými
jednotlivými obvodními úřady Magistrátu
Prahy nebo obvodními úřady v Praze, obavy,
že nestačí zpracovat to množství
údajů, a sepsali dalo by se říci petici,
kterou podepsaly téměř všechny pražské
obvody. Petici jsem obdržel tehdy v úterý večer
a ve středu ráno proběhla okamžitě
porada na ministerstvu se zodpovědnými pracovníky
ministerstva. Situace byla okamžitě řešena
tím, že během několika dnů byly
posíleny ty pražské obvody, kde situace byla
nejkritičtější, pracovníky Úřadu
práce hl. m. Prahy a pracovníky Pražské
správy sociálního zabezpečení.
Tedy pracovníky státní správy, u kterých
nehrozí, že když přijdou do kontaktu s
informacemi, s osobními daty, že by mohli jakýmkoli
způsobem tato osobní data zneužít, protože
jsou vázáni mlčenlivostí a znají
zákon o ochraně osobních dat.
Bezprostředně na vzniklou situaci v Praze, a nejenom
v Praze, ale i v jiných okresech České republiky
bylo takto reagováno ze strany ministerstva a podařilo
se situaci velice rychle a operativně zvládnout.
Tím ovšem neříkám, že nevznikaly
fronty, nebo ještě někde dnes nevznikají
fronty na kontaktních místech, tím neříkám,
že všude lidé, kteří na kontaktní
místa chodí uplatňovat své žádosti
o dávky státní sociální podpory,
jsou přijímáni tak, jak by přijímáni
měli být, tzn. jako klienti. A úředníci,
kteří žádosti přijímají,
že se chovají jako pracovníci služby,
kterou poskytují svým občanům.
Je ovšem také celá řada kontaktních
míst, kde dokáží velice citlivě
pracovníci těchto kontaktních míst
žádosti posuzovat, kde se snaží maximálně
ušetřit občanům další cestu
na kontaktní místo.
Ta situace, která z pohledu některých lidí
mohla být kritickou ke konci minulého měsíce,
a obava, že nebudou v termínu vyplaceny všechny
dávky, o které občané včas
požádali, ta situace už dnes není.
Já si dovolím zde říci několik
údajů. Vývoj od minulého pondělka,
tzn. od 5. února: bylo šest okresů, které
začaly platit dávky, začaly proplácet
dávky státní sociální podpory,
o dva dny později, tzn. 7. února, už dvacetsedm
okresů vyplácelo dávky státní
sociální podpory, 9. února to bylo třicet
okresů, včera to bylo padesátosm okresů,
poslední informace z dneška hovoří o
tom, že sedmdesátpět okresů, včetně
magistrátních měst, dávky vyplácejí.
Některé okresy už daly druhý příkaz,
některé dokonce třetí příkaz
k proplacení dávek. To je v těch vlnách,
jak byly uplatňovány žádosti, jak proběhl
termín pro správní řízení,
třicetidenní, pro vyřízení
žádostí. Nyní by ta situace měla
být plynulá.
Samozřejmě je třeba ocenit i lidi, kteří
byli vystaveni někdy několikahodinovým frontám,
nejenom pracovníci kontaktních míst, ale
i občané. Naši lidé tu situaci zvládli.
K druhé otázce paní poslankyně Kolářové.
Skutečně po nabytí účinnosti
zákona o státní sociální podpoře
děti - to už jsou víceméně dospělí
lidé, kteří studují na zahraničních
vysokých školách, nejsou posuzovány
jako nezaopatřené děti a není možné
na ně uplatnit žádost o poskytnutí jedné
z dávek státní sociální podpory,
především přídavků na
děti.
Chtěl bych říci, že toto opatření,
které je podle našeho soudu správné,
systémově správné, se nemile dotklo
především studentů, kteří
studují na Slovensku, i studentů, kteří
začali studovat na Slovensku ještě před
rozdělením federace.
Já jsem přesvědčen o tom, že
dávky pro zahraniční studenty, pro naše
zahraniční studenty, dávky státní
sociální podpory bychom měli zvažovat,
měli bychom zvažovat, zda rozšířit
výplatu těchto dávek i na naše studenty
v zahraničí. Jsem přesvědčen
o tom, že studenti, kteří studují v
zahraničí, by měli mít jiný
systém finanční podpory pro své studium,
resp. jejich rodiny, a proto jsme vedli a vedeme intenzivní
jednání s ministerstvem školství a mohu
říci, že k dnešnímu dni byla vyřešena
situace těch studentů, kteří začali
na Slovensku studovat ještě v dobách federace.
Máme zjištěno, že se jedná o 329
studentů. Situace těchto studentů je řešena
od 1. ledna t. r. stipendii.
Studenti, kteří studují na vysoké
škole na základě dohod, jsou zabezpečeni
obdobně. Náleží jim v obou případech
stipendium ve výši 1 500 korun měsíčně.
To znamená, že studenti, kteří ještě
začali studovat v době federace, brali stipendium
ve výši 500 Kč, ale od 1. ledna letošního
roku jim toto stipendium bude zvýšeno na 1 500 Kč
měsíčně. Situaci zahraničních
studentů přes stipendium budeme řešit
obdobně i v dalších případech.
Připravujeme s ministerstvem školství druhou
etapu, na obdobných principech budeme řešit
i studium na středních školách, které
probíhá na základě dohody. Toto řešení
by mělo platit v krátké době.
Ve třetí etapě bude Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy spolu s námi
řešit zabezpečení středoškoláků,
studentů studujících v zahraničí
v rámci příhraniční spolupráce,
protože samozřejmě vím, že je celá
řada studentů i středních škol,
kdy např. z Českých Velenic docházejí
do školy do Gmündu přes hranice, kam to mají
pouze 5 km na střední školu, jinak nejbližší
střední škola podobná je v Českých
Budějovicích, kam je to 60 km.
Je bezesporu jasné, že zákon o státní
sociální podpoře je velice složitý,
protože musí velice přesně formulovat
nároky a podmínky pro přiznání
toho nároku a definovat dávky, které se na
základě toho nároku vyplácejí.
A musí zachytit celou řadu situací, které
život přináší. Je jasné,
že tento zákon bude muset být novelizován.
Nebylo možné od samého začátku
zachytit všechny detaily a ukazuje se v některých
případech, jako u studentů, kteří
denně docházejí do školy, nejenom v
případě Českých Velenic, o
kterém jsem se zmínil, kdy docházejí
do Gmündu, kdy docházejí do školy v Českém
Těšíně, do polského Těšína,
kdy mohou chodit přes hranice na území Slovenské
republiky, jsem přesvědčen, že tito
studenti, tito žáci žijí každý
den ve své rodině, a že by nemělo v
budoucnu platit, že by neměli mít nárok
např. na přídavky na děti. Čili
v těchto okamžicích, v těchto dnech
analyzujeme zcela nový zákon, který platí
v plné šíři od 1. ledna letošního
roku, a všechny poznatky zobecníme, shrneme a připravíme.
Rád bych ještě v dubnu letošního
roku předložil vládě věcný
záměr novely zákona o státní
sociální podpoře, kde by tyto záležitosti
měly být řešeny.
Pokud došlo k nějakým necitlivostem nebo k
nějakým opomenutím, pak by tato novela měla
také tyto okamžiky, toto opomenutí řešit.
Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně
Kolářová nehodlá doplnit svůj
dotaz? Ještě není 18.20, na řadě
je pan poslanec Michal Lobkowicz se svou interpelací určenou
ministru Františku Bendovi. Je to poslední interpelace,
která přijde dnes na řadu. Prosím,
pane poslanče.
Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane
předsedo, vážení páni ministři,
dámy a pánové, já bych v první
řadě rád z tohoto místa poděkoval
opozičním poslancům, kteří
se přihlásili se svými interpelacemi na pány
ministry a nejsou přítomni, takže já,
ačkoliv jsem byl vylosován až jako dvacátýosmý,
tak se mi dostalo té možnosti zde promluvit.
Vážený pane ministře, v poslední
době se objevily, zejména v tisku, otázky
a různé spekulace týkající
se těžby a průzkumu zlata v České
republice. Vzhledem k tomu, že jsem původním
povoláním přírodovědec a vzhledem
k tomu, že ve svém volebním obvodu jsem opakovaně
dotazován starosty a občany na tuto citlivou problematiku
a vzhledem k tomu, že chápu, že je to otázka,
která má nejen ekonomické hledisko, ale také
ekologické hledisko, rád bych se vás zeptal
na stanovisko k této věci.
Je mi známo, že ložiska v České
republice jsou převážně takového
charakteru, že jejich těžba vyžaduje vytěžení
velkého objemu horniny, vyžaduje drcení rudy
na velmi malé části, což je metoda,
která vede k poměrně velkým zásahům
do životního prostředí. Jinou metodou
je metoda přímé kyanidace, která je
opět metodou, která může mít
velké dopady na životní prostředí.
Z tohoto důvodu, z důvodu, že je třeba
v otázkách těžby zlata zvažovat
ekonomické důvody a ekologické důvody,
z toho důvodu, že se objevily diskuse o udělování
licencí jednotlivým společnostem a o eventuální
úloze postavení měst a starostů v
tomto procesu, z toho důvodu, že ložiska zlata
se v České republice nacházejí mnohdy
v citlivých lokalitách z hlediska ochrany životního
prostředí, rád bych se vás, vážený
pane ministře, zeptal na stanovisko Ministerstva životního
prostředí a vaše k této otázce.
Předseda PSP Milan Uhde: Odpoví ministr životního
prostředí František Benda.
Ministr životního prostředí ČR
František Benda: Vážené pane předsedo,
dámy a pánové, vážené
kolegyně a kolegové, problematika využívání
ložisek zlata teď poutá v poslední době
právem velkou pozornost veřejnosti, a to nejenom
občanské, ale i odborné.
Ložiska zlata se u nás nacházejí ve
třech hlavních oblastech. Je to oblast Šumavy,
středočeská oblast a oblast Jeseník.
Ve všech těchto oblastech již v minulosti těžba
zlata byla dávno zastavena. Proč se mluví
o těžbě? Těžbu zatím nikdo
nepovolil, a vlastní kroky k těžbě nebyly
podniknuty, ale průzkum, který je zahajován
a průzkum o kterém se uvažuje, nasvědčuje,
že tento průzkum nesleduje jenom poznání
složení geologického masivu České
republiky, ale že je to průzkum směřující
k tomu, aby se stanovily spíše podmínky pro
vlastní těžbu.
Přestože zatím o samotné těžbě
nebyla oficiálně řeč, ale protože
tyto aktivity k této těžbě směřují,
vyžádal jsem si, a delší dobu pracujeme
na posouzení odborných hledisek, je-li vůbec
tato těžba v našich podmínkách
možná.
Rád bych zde zdůraznil, že to, co teď
vyslovím, je stanovisko předběžné,
ale především je to stanovisko mé, jako
ministra. Není to ještě stanovisko, řekl
bych, ve smyslu všech správních předpisů
ministerstva.
Povaha zlaté rudy, o kterou se jedná, je taková,
že přichází v úvahu těžba,
která svými dopady znamená obrovský
zásah do naší krajiny v dimenzích, které
našim podmínkám v žádném
případě neodpovídají.
Jen v případě Mokrska by se mělo jednat
o povrchový důl v rozsahu 24 hektarů a 200
m hloubky. Znamenalo by to, že na tunu zlata by muselo z
této oblasti vyjet a přesouvat se 50 tisíc
automobilů atd. To říkám jenom pro
ilustraci.
Hlavní problém ovšem je, že zpracování
této rudy je zatím možné jedině
kyanidizací, kterou zmínil pan poslanec Lobkowicz,
a která znamená vážná rizika,
včetně rizik toxikologických a ekotoxikologických.
Na základě těchto předběžných,
ale naprosto evidentních zjištění, říkáme,
a já to říkám s plným vědomím
odpovědnosti, ani na Šumavě, ani ve středních
Čechách a ani v Jeseníku nepřichází
těžba tohoto druhu v úvahu.
Říkáme to proto, že ten průzkum,
o kterém jsem se zmínil, zcela evidentně
k této těžbě směřuje.
Chtěli bychom, aby příslušné
firmy věděly, do jakých rizik ekonomických
při pokračováních tohoto průzkumu
vstupují.
Aktuální otázkou je tedy povolený
průzkum. Tady bych chtěl říci, že
průzkum, ke kterému Ministerstvo hospodářství
vydávalo licence a ke kterému Ministerstvo životního
prostředí dávalo i souhlas, jsme chápali,
řekl bych, skutečně v duchu dosavadního
přístupu k průzkumu, tzn. získávání
informací o složení zemské kůry,
o zásobách nerostných surovin.
Bohužel zkušenosti s průzkumem tak, jak např.
probíhá v Kašperských Horách
ukazují, že pojetí, ve kterém je příprava
na samotnou těžbu, je nepřijatelným
zásahem do krajiny. Koneckonců ukázalo se
a mimo jakoukoliv pochybnost se prokázalo, že nebylo
ani možné těmi metodami dodržet ty podmínky,
které byly pro tento průzkum stanoveny.
Tak jsem přistoupil, a ministerstvo přistoupilo
ke krokům, které směřují i
k tomu, aby povolení k průzkumu bylo odebráno.
Abych tedy shrnul toto své stanovisko. Jsem přesvědčen,
že ta cena ve všech možných dopadech na
životní prostředí, a to nejmenuji ani
dopady do sociální struktury a problematiky, že
ta cena naprosto nemůže být vyvážena
vlastním výnosem z těžby. Ani tak to
my sami samozřejmě neposuzujeme. Není to
samozřejmě naše primární hledisko.
Těžba těmito metodami v našich podmínkách
nemá v žádném z těch známých
ložisek resp. lokalit předpoklady, aby vyhověla
všem platným kritériím.
Proto se domnívám, že v tom procesu, který
dnes probíhá, dojde k tomu, že tak jako byla
v minulosti těžba zlata ukončena, tak tentokrát
nebude ani zahájena.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Lobkowicz
si nežádá doplnit svou otázku.
Tím jsme vyčerpali ústní interpelace,
které se vešly do předepsaného času.
Já chci nyní, kolegyně a kolegové,
sdělit sněmovně, že v tuto chvíli
přerušuji 39. schůzi, a to do středy
21. února.
Budeme pokračovat ve středu 21. února v 11.00
hodin, a to bodem 56, tzn. jazykový zákon - prvé
čtení; dále bodem 83, tzn. zákon o
sídle Poslanecké sněmovny - třetí
čtení, a druhé čtení zákonů
zahrnutých pod body 84, 101 a 102, které přijede
do sněmovny vysvětlit a obhájit pan ministr
Vladimír Dlouhý.
Uzavírám tedy dnešní zasedání.
Přeji vám všem dobrý večer.