Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Pane předsedo, pane poslanče,
dámy a pánové, otázka rozšíření
Severoatlantické aliance, otázka budoucí
bezpečnostní struktury Evropy je jedním z
klíčových otázek moderní doby.
Je to klíčová otázka moderní
historie Evropy. Severoatlantická aliance vznikla proto,
aby zajistila západnímu světu bezpečnost
a svobodu v době, kdy z východu hrozilo narušení
integrity a svobody demokratických států,
v době, kdy na mnoha místech docházelo k
pokusu o destabilizaci bezpečnosti a zavedení v
těchto zemích totalitních komunistických
režimů. Díky právě existenci
Severoatlantické aliance se západní Evropa
rozvinula jako svobodná část kontinentu,
kde se umožnil svobodný život občanů
těchto zemí. Takto je třeba se dívat
na roli Severoatlantické aliance v minulosti. Nikdy NATO
nebylo agresivním paktem, nikdy neplánovalo expanzi,
nikdy se žádné expanze nedopustilo.
Severoatlantická aliance je sdružení 16 států,
které se dohodly, že ve jménu hodnot svobody
a demokracie, ve jménu hodnot západního způsobu
života budou držet spolu, a že se všichni
postaví za každého - jeden za všechny,
všichni za jednoho. To je zásadní heslo Severoatlantické
aliance a od tohoto pojetí je odvozena Washingtonská
smlouva, která alianci uvedla do života. Z toho je
patrné, že Severoatlantická aliance není
hrozbou tak, jako nebyla i v minulých desetiletích.
Je to sdružení zemí, které se snaží
i dnes o stabilitu a bezpečnost Evropy a rozšíření
aliance je výrazem této snahy. Je samozřejmé,
že v dobách historických zlomů je důležitě
hledat i nové formy pro staré instituce. Také
taková diskuse probíhá i v Severoatlantické
alianci, o její podobě a poslání v
dnešním světě, o případných
reformách.
Tato diskuse je legitimní a součástí
této diskuse je i materiál, na který se odvoláváte.
Je ale jednou z mnoha a naprostá většina těch,
kteří se této diskuse účastní,
jednoznačně říkají, že
rozšíření Severoatlantické aliance
je přirozeným procesem, je procesem, který
se musí uskutečnit. Z toho ale neplyne, že
rozšíření aliance je krokem, který
by měl zvýšit napětí, měl
by být krokem, který rozdělí Evropu.
Je zřejmé, že diskuse, která probíhá
o alianci, má svůj odraz také v diskusi,
která probíhá v Rusku, a že pozorně
posloucháme tuto diskusi. Jsem přesvědčen,
že žádný z členských států
Severoatlantické aliance a také žádný
ze států, které se ucházejí
o členství v alianci, netouží po tom
snížit bezpečnostní jistoty Ruska, které
jsou legitimní. Je proto důležité, aby
proces rozšíření aliance byl procesem,
který bude současně doprovázen diskusí
o globálním řešení bezpečnostního
problému v celé Evropě. Diskusí, jehož
přirozeným účastníkem má
být a je také Rusko.
Ale aliance je velmi závažná smlouva. Je to
smlouva, která patří k nejzávažnějším,
jaké vůbec lze uzavřít a já
si nedovedu představit, že bychom o takového
smlouvě, o takovémto kroku diskutovali s někým
třetím. Je to otázka navýsost suverénního
rozhodnutí země, která se uchází
o členství, tedy v tomto případě
České republiky a 16 členských zemí
Severoatlantické aliance. Nemůžeme připustit,
aby vůbec probíhala diskuse o geopolitickém
postavení naší země. Jsme součástí
demokratického západu, jsme historicky touto součástí
a vstup do Evropské unie a Severoatlantické aliance
je výrazem toho.
Chtěl bych ještě upozornit na jeden aspekt.
Diskuse, která probíhá o rozšíření
NATO, je diskusí, která velmi pečlivě
bere v úvahu také otázky globální
bezpečnosti, stabilizace nejen evropského kontinentu,
ale stabilizace globálně jako takové. Podle
našich zkušeností ta diskuse probíhá
s plnou odpovědností. Státníci v jednotlivých
zemích Severoatlantické aliance jsou si vědomi
této odpovědnosti a mám pocit, že vaše
zneklidnění, vaše obavy, že rozšíření
Severoatlantické aliance by vedlo ke zhoršení
bezpečnostní situace v Evropě a ve světě,
nejsou opodstatněné.
Jsem přesvědčen, že platí pravý
opak, že rozšíření aliance je krokem,
který zvýší bezpečnost našeho
kontinentu, zvýší bezpečnost v našem
regionu.
Vy jste se zmínil o neutralitě jako východisku.
Chtěl bych vás upozornit, pane poslanče,
že neutralita, to není jen otázka vyhlášení
jednou zemí, to je také otázka uznání
tohoto faktu jinými zeměmi. Vy víte dobře
z učebnic historie, kolik bylo neutrálních
států, které vyhlásily neutralitu,
dokonce ta neutralita byla oficiálně uznána,
a které přesto byly předmětem brutální
agrese.
V tak vitálních otázkách, v tak důležitých
otázkách pro zájem státu a národa,
pro jeho bezpečnost, je třeba spoléhat především
na velmi konkrétní věci, na velmi konkrétní
kroky. Důležitou součástí toho
je i naše vlastní úsilí, naše vlastní
odpovědnost za zajištění bezpečnosti
státu. Ale je nesmírně důležité
také zajistit bezpečnosti alianční.
V tomto místě Evropy neutralita nikdy nebyla možná
a nikdy možná nebude. To je faktum, které my,
kteří jsme odpovědni za bezpečnost
tohoto státu, musíme vzít v úvahu
a podle toho jednat.
To se týká také vašich výpočtů,
kolik co bude stát. Buď si naší svobody
vážíme a chceme pro to něco udělat
- patří k tomu také náklady na obranu
a musím říci, že pro neutrální
země tyto náklady jsou daleko větší,
než pro zemi, která je zapojena do mocné aliance.
Musíme tyto věci jednoduše vzít do naší
kalkulace, vynaložit příslušné
úsilí a někdy také příslušné
finanční prostředky. Kdybych vám dal
příklad neutrálních zemí v
Evropě, zjistil byste, že jejich výdaje na
obranu jsou větší, než u zemí srovnatelných,
které jsou zapojeny do aliančního svazku.
Nemůžete současně argumentovat náklady
a požadovat neutralitu. To je rozpor, se kterým se
budete muset, pane poslanče, vyrovnat. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vratislav
Votava, jak vidím, hodlá využít příležitosti
k jednominutové doplňující otázce.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
ministře, nemá cenu polemizovat o tom, nakolik je
NATO nástrojem svobody a demokracie v Evropě a ve
světě, nakolik je zárukou stability pro země,
které jsou jeho členy. Vztahy třeba mezi
Řeckem a Tureckem myslím napovídají
o něčem zcela jiném. Mně šlo
o to, že jsem se nedočkal odpovědi na otázku,
do jaké míry by rozšíření
NATO dále na Východ způsobilo skutečně
konkrétní převahu této aliance, pokud
jde o jaderné zbraně, pokud jde o konvenční
zbraně, a to i v hrubém rozporu s těmi mezinárodními
dohodami, které právě o omezení těchto
zbraní už byly uzavřeny, např. mnou
uváděnou smlouvou CFE.
Ještě jsem chtěl uvést další
věc, že se nejedná o separátní
vyhlášení neutrality, že se právě
jedná o to, aby v rámci celoevropského procesu
kolektivní bezpečnosti bylo vytvořeno pásmo
ve střední a východní Evropě.
Myslím, že tato možnost zde existuje, a že
byla nabídnuta naposled např. představiteli
Ruské federace.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, minuta
je krátká a je dávno pryč.
Poslanec Vratislav Votava: Ano, jak budete reagovat?
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec odpoví.
Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Pane poslanče, všechny úvahy
o rozšíření Severoatlantické
aliance vycházejí z daného právního
stavu, který v Evropě je. To znamená také
z dodržování všech dohod o omezení
konvenčních zbraní a nešíření
jaderných zbraní. Nikdo nechce tyto dohody zpochybňovat
a celý proces je proveditelný a bude prováděn
v souladu s těmito dohodami. Tady není o čem
diskutovat, pane poslanče.
Předseda PSP Milan Uhde: Jak vidím, pan poslanec
Josef Valenta není přítomen, a proto podle
§ 111 odst. 4 ztrácí pořadí a
jeho přihláška propadá. Slovo má
pan poslanec Jiří Šoler, který se obrací
s interpelací opět na ministra zahraničních
věcí pana Josefa Zielence. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážení přítomní,
vážený pane ministře zahraničí,
podle mých informací ve sporech o navrácení
majetku ukradeného komunisty emigrantům platí
jiná pravidla pro Australany, Francouze, Němce a
jiná pro občany USA. Podle dokumentů, jejichž
kopie jsem vám, pane ministře, předal, je
příčinou diskriminace zákon o naturalizaci
č. 169/1929 Sb., který byl ve zplnomocnění
pánů T. G. Masaryka a Herberta Hoovera podepsán
v Praze dne 16. července 1928 a příslušná
prováděcí vyhláška č.
60/1930 Sb. Šlo o úmluvu, podle které občan,
který přijme občanství druhého
státu uvedeného ve smlouvě, automaticky pozbývá
občanství původního státu.
Tento zákon v USA byl zrušen rok po rozhodnutí
Nejvyššího soudu č. 343 US 717/52, tedy
v roce 1953.
Vážený pane ministře, žádám
vás o přezkoumání, případně
o zrušení tohoto zákona ze strany České
republiky a o vymezení práv občanů,
kteří byli okradeni Komunistickou stranou Československa
a kteří často museli volit mezi smrtí
v komunistických koncentračních táborech
a emigrací.
Současně vás žádám, pane
ministře, o vysvětlení, jaký vliv
na práva těchto krajanů bude mít zákon,
který jsme tu v takovém spěchu přijali
ve stavu legislativní nouze. Za vaši odpověď
vám předem děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec odpovídá na tuto
ústní interpelaci.
Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Pane předsedo, pane poslanče,
dámy a pánové, jak víte, restituce
podle zákona č. 87/1991 se od listopadu 1994 vztahovala
na občany ČSFR, resp. ČR, a to i v případě,
že trvale pobývají v zahraničí.
Exulanti, kteří si ponechali české
či československé státní občanství,
nebo v období let 1990 až 1992 požádali
o jeho znovunabytí, z restitucí vyloučeni
nejsou.
V souvislosti s problémem, který jste zmínil,
to znamená restituce pro americké občany,
bývalé občany Československa, zde
je problém komplikovanější, protože
v roce 1928 Československo a USA sjednaly úmluvu
o naturalizaci.
Tato úmluva, která se stala součástí
československého právního řádu
zákonem, který jste citoval, vylučovala možnost
dvojího občanství. Podle této úmluvy
nabytí občanství jiného státu
znamenalo ztrátu občanství amerického.
Úmluva byla také důvodem, proč většina
exulantů nevyužila možnost požádat
si o znovunabytí československého občanství
v letech 1990 - 1992.
Úmluva nebyla až do roku 1957 uplatňována.
USA ji už delší dobu neuznávají.
To souvisí s rozsudkem Nejvyššího soudu,
o kterém jste mluvil. Ale skutečností je,
že i její zrušení nebude mít zpětný
vliv na otázku občanství a tudíž
na restituční nároky. To je problém
zpětného působení zákona.
Víte, že naše právní úprava
stanovila princip jediného státního občanství.
Tento princip stanovila z důvodů zásadních.
Není zde asi prostor pro to, abychom tyto důvody
podrobně diskutovali. Z toho, co jsem řekl, jednoznačně
plyne, že problém je problémem společného
působení dvou právních řádů
- československého a amerického - a nemožnosti
vrátit zpět jeho aplikování na případy,
které vznikly před změnou platnosti jednotlivých
právních norem.
Již delší dobu samozřejmě sledujeme
nespokojenost části americké krajanské
obce s daným stavem věci. Otázky právní
úpravy státního občanství a
restitucí - jak víte - jsou v naší republice
velmi komplikované. Souvisí to s tím, že
naše republika prošla v poslední době
mnohými státoprávními změnami,
souvisí to také se složitostí celého
problému restitucí jako takového. To je všechno,
co vám k tomu mohu sdělit. Mohu vám samozřejmě
věci upřesnit písemně, ale právní
řešení tohoto problému v současné
době neexistuje.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Jiří
Šoler položí jednominutovou doplňující
otázku.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane ministře, vážení přítomní,
pokud se týče našich exulantů, kteří
odešli mezi léty 1948 - 1989, velice často
se jedná o lidi, kteří byli komunistickým
režimem v podstatě protiprávním způsobem
zbaveni svého občanství. Z těchto
důvodů náš zákon o státním
občanství činí v principu jediného
občanství, který je jinak podle mého
názoru správný, výjimku, a to právě
pro občany, kteří přišli o své
československé občanství v době
komunistické diktatury.
Z těchto důvodů jejich nejistota vedla k
tomu, resp. způsob, jakým byli o své občanství
připravováni, že parlament učinil v
této věci výjimku. Pochopte, že lidé,
kteří odešli do Spojených států,
kteří tam často prožili několik
velice svízelných let jako přistěhovalci
bez práv občana Spojených států
a nakonec se jim podařilo získat občanství
tohoto svobodného státu, sice mají možnost
samozřejmě se vzdát amerického občanství,
přijmout opět občanství české
a tím mít své restituční nároky,
ale pro občany, kteří si zvykli žít
ve svobodném státě, je dosti těžké
vrátit se sem, do této kryptokomunistické
diktatury. Ptám se, komu takovéto právní
úpravy, které záleží pouze na
jednostranném vyhlášení České
republiky, slouží. Jestli skutečně neslouží
k tomu, aby lidé, kteří si zvykli žít
v demokratické zemi, kteří si zvykli používat
svých demokratických občanských práv
a kteří většinou jsou laděni
ve smyslu západní civilizace a svobody, náhodou
nenarušili klima v tomto stále ještě bohužel
nesvobodném státě. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec.
Ministr zahraničních věcí ČR
Josef Zieleniec: Pane poslanče, já jsem na vaši
věcnou otázku, kterou jste položil před
chvílí, věcně odpověděl.
Nelze na tom nic změnit. Je to otázka zákonů,
které vytváří, které schvaluje
tato sněmovna. Ale jestliže v této sněmovně
mluvíte o nesvobodné zemi - a mluvíte o České
republice - jestli v této sněmovně mluvíte
o existenci komunistické diktatury zde, mám pocit,
že se diskuse dostává do poloh, které
s věcností problémů nemají
nic společného. To, že vůbec takové
věci můžete říkat, je dokladem
toho, jak hlubokou nepravdu jste před chvílí
řekl.
Předseda PSP Milan Uhde: Konstatuji, že páni
poslanci Oldřich Vrcha a Milan Loukota nejsou v této
chvíli přítomni. Ztrácejí tudíž
pořadí a jejich přihlášky propadají.
Na řadě je pan poslanec Jiří Drápela,
který bude interpelovat ministra Jana Rumla. Může
se ujmout slova.
Poslanec Jiří Drápela: Dámy
a pánové, vážený pane předsedo,
vážení páni ministři, vážený
pane ministře, dne 29. listopadu 1995 jsem se na vás
obrátil s písemnou interpelací v záležitosti
porušování lidských práv Českou
policií při zatčení a vyšetřování
Dr. Uzunoglu. V této kauze vystupuje jako hlavní
poškozený a svědek turecký občan
Geksel Otan, jehož pravé jméno je ovšem
Girkan Gonen, což bylo několikrát konstatováno
v našich masmédiích.
V rámci doplňující interpelace se
na vás obracím s dotazem, zda o této skutečnosti
víte. V případě, že ano, kladu
otázku, co jste vy a pracovníci Ministerstva vnitra
učinili pro to, aby se po naší republice nemohli
pohybovat cizí státní příslušníci
s falešnými doklady.
V písemné odpovědi na moji interpelaci jste
konstatoval vinu Dr. Uzunoglu na spáchání
trestného činu zpronevěry. Cituji: "když
se ke škodě cizího majetku obohatil nejméně
o 28 mil. Kč". Vzhledem k tomu, že dosud nebyl
vynesen pravomocný rozsudek o vině jmenovaného,
táži se, z jaké oblasti práva jste čerpal
pravomoc, která by vás opravňovala k vyjádření
tohoto stanoviska. Cožpak v České republice
neplatí presumpce neviny? Vždyť článek
40 odstavec 1 Listiny základních lidských
práv a svobod, která je součástí
ústavního pořádku České
republiky, uvádí: jen soud rozhoduje o vině
a trestu za trestné činy. V odstavci 2 je pak uvedeno:
Každý, proti němuž je vedeno trestní
řízení, je považován za nevinného,
pokud pravomocným rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
Jako disident jste požadoval dodržování
lidských práv pro stíhané občany
i pro sebe. Proč nyní, když jste představitelem
vládní moci a ministrem vnitra, se děje totéž,
co se dělo za totality? Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, čas
vypršel.
Poslanec Jiří Drápela: Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr Jan Ruml odpoví
na tuto ústní interpelaci. K další interpelaci
se připraví opět pan poslanec Vratislav Votava.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený
pane předsedo, vážená sněmovno,
trochu nechápu ostrý tón pana poslance Drápely
a taková nepřiměřená slova,
že se sem vrací totalita atd. Už jsme to tady
jednou slyšeli. Nevím, co se vám stalo, to
asi televize takhle působí. Vůbec tomu nerozumím.
Causa dr. Uzunoglu je trestní věcí a velmi
obtížně se tady ve sněmovně o
ní hovoří. Jako ministr vnitra nemohu zasahovat
do činnosti orgánů činných
v trestním řízení, nedělám
to, ani dělat nemohu a nebudu. To je právě
rozdíl mezi minulostí. Nemohu zasahovat do vyšetřování
tohoto velice složitého případu.
Samozřejmě, že i já jsem dostal celou
řadu dopisů od pana dr. Uzunoglu. Tyto dopisy mně
postoupil pan premiér Klaus, místopředseda
vlády Kalvoda. Těmto lidem jsem odpovídat
a odpověděl jsem vám na interpelaci, jak
jsem odpovědět mohl. Nechával jsem přešetřit
celou řadu okolností, které souvisí
s trestním stíháním pana dr. Uzunogla.
Mimochodem dnes je věc ve stádiu, že byla podána
obžaloba, kterou Městský soud vrátil
státnímu zastupitelství k došetření.
Státní zastupitel se odvolal a vrchní soud
posuzuje nyní toto odvolání. Tato věc
s sebou skutečně nesla celou řadu problémů
od začátku. Došlo i k ně kterým
pochybením vyšetřovatelů hlavně
v začátku vyšetřování.
To bylo konstatováno i v odpovědi vám a byly
z toho vyvozeny velmi přísné důsledky.
Došlo i k pochybení. V jednom případě
byl neoprávněně zadržen dopis pana Uzunogla
z věznice atd. Jinak jeho korespondence je četná.
Asi 700 dopisů již napsal všem možným
státním orgánům, občanům
atd.
Je to komplikovaný případ, ve kterém
skutečně jako svědek vystupuje člověk,
o kterém jste hovořil, který zde používal
falešné doklady. Já o té skutečnosti
vím a vím, že o ní ví také
ředitel cizinecké policie, v jehož kompetenci
tato věc je a cizinecká policie tuto věc
řeší. Zcela jistě ji vyřeší.
Je to zkomplikováno tím, že pan Göksel
nebo Gürken nebo jaké je jeho pravé jméno,
nevím, které z těch dvou mám vybrat,
že požádal o udělení statutu uprchlíka,
což je situace, která tyto lidi dává
do zvláštního režimu, kdy se třeba
proti nim nemůže postupovat jako proti běžnému
cizinci, to znamená nemůže být vyhoštěn
do země původu, pokud odůvodněním
této žádosti o statut uprchlíka byla
obava, že by mohl být ve své domovské
zemi zatčen, atd.
Věc je v šetření, cizinecká policie
ji šetří. Ředitel cizinecké policie
o ní ví a předpokládám, že
je to naprosto ojedinělý případ, který
má svoji historii a že ji vyřeší
tak, aby u nás nepobíhal ani jeden cizí státní
příslušník s falešnými doklady.
Tolik asi k tomu, co se týká formulace v interpelaci
vám. Vy jste si ji vysvětlil takto. Já jsem
ji převzal od vyšetřovatele. Jak víte
z trestního řádu, pouze vyšetřovatel
může informovat o postupu vyšetřování,
o stavu trestního řízení. Vyšetřovatel
mně tuto formulaci poskytl, já jsem ji vtělil
do interpelace. Rozhodně jsem tím nemyslel, že
pan Uzunoglu je již předem vinen. O vině nerozhoduji
já, ale nezávislý soud. Pokud vy jste to
takto pochopil, tak jste asi měl takový důvod
k chápání této věty. Myslím,
že pokud byste chtěl, že jste ji mohl pochopit
i jinak. Převzal jsem dikci vyšetřovatele,
který je jediný oprávněný se
k těmto věcem vyjadřovat.
Chtěl bych jenom říci, že skutečně
případ pana Uzunoglu - mluvil jsem s jeho obhájcem,
který mne navštívil v této věci
- je velice složitý. Pro mne je nemožné
do případu dohlédnout. Neviděl jsem
nikdy trestní spis. Není to možné, abych
takto vstupoval do trestních záležitostí
a také mně na tom udivuje celá řada
věcí. Člověk, když vezme v úvahu
soustava orgánů činných v trestním
řízení, že vyšetřovatel
vyšetřuje, státní zástupce činí
dozor nad vyšetřováním a o vazbě
rozhoduje nezávislý soudce, tak spolčení
těchto tří institucí proti jednomu
konkrétnímu člověku mně připadá
tak nepravděpodobné, že mně to umožňuje,
abych vůbec tento případ, velice zvláštní,
pojímal ještě jako případ v rámci
zákonů naší země. Tolik asi moje
odpověď na vaši interpelaci.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Drápela
se hlásí, aby využil své příležitosti
položit jednominutový doplňující
dotaz. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Drápela: Vážený
pane ministře, nikdo nechce, abyste zasahoval do trestního
řízení. To mne vůbec nenapadlo. Já
jsem chtěl pouze znát odpovědi na mé
otázky. Jelikož v minulé odpovědi mně
dlužíte odpovědět, jaká opatření
učiníte, aby příslušníci
Policie České republiky nemučili a neponižovali
zadržené osoby při výsleších.
Dnes je to pan Uzunoglu, zítra to mohu být já,
pozítří vy. Domnívám se, že
v demokratickém státě by k tomu nemělo
docházet. Vy jste v první odpovědi na mou
interpelaci přiznal sice pouze dvě hodiny, ale pan
Uzunoglu tvrdí 8 hodin, že byl přivázán
k ústřednímu topení. To by se zkrátka
stávat nemělo.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr vnitra Jan
Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane poslanče,
vy si nedáte říci a budete pořád
ve svých ostrých slovech pokračovat. Musím
se vážně ohradit proti takovým slovům
jako je mučení a trýznění.
Musím se vážně ohradit a jestli máte
o tom poznatky, tak jste povinen podat trestní oznámení
na toho, kdo takto s touto osobou zacházel. Jste povinen
podat trestní oznámení, pokud máte
důkazy o tom, že někdo byl v našich věznicích
mučen nebo trýzněn. Já jsem odpovídal,
že neoprávněně policie připoutala
pana dr. Uzunoglu na 2 hodiny k ústřednímu
topení. Z toho byly vyvozeny velice přísné
důsledky. Nemluvte mně tady o mučení
a o trýznění. Pokud důkazy máte,
jste povinen předat je orgánům činným
v trestním řízení. Nedělejte
tady takové show před kamerou.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vratislav
Votava interpeluje ministra Jiřího Skalického
ve věci privatizace nemocnice v České Kamenici.
Připraví se pan poslanec Petr Koháček.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
předsedo, vážení přítomní,
dovolte mi, abych se obrátil s interpelací na ministra
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
pana Skalického s otázkou, která se týká
nemocnice v České Kamenici a v přilehlé
oblasti, pokud je mi známo, v Severočeském
kraji, který je i volebním krajem pana ministra
pro nadcházející období.
Rád bych znal odpověď na otázku, jakým
způsobem se jeho ministerstvo vypořádalo
s problémem právě privatizace nemocnice v
České Kamenici, jakým způsobem reagovalo
na žádost Městského úřadu
v České Kamenici na jeho požadavek, aby k privatizaci
určené zdravotnické zařízení
bylo bezúplatně převedeno na město
a jeho žádost podpořila i města a obce
v celá spádové oblasti, např. Benešov
nad Ploučnicí, Kamenický Šenov, Chřibská
apod. Jakým způsobem bylo reagováno nebo
naloženo vůbec na ministerstvu pro správu národního
majetku a jeho privatizaci s touto peticí, kterou podepsalo
více než 5800 občanů z celé této
oblasti a jakým způsobem jsou vůbec podobné
otázky, které přicházejí, ať
již z řad orgánů městské
samosprávy nebo z řad správních orgánů,
tak i z řad iniciativ občanského charakteru,
na vašem ministerstvu řešeny. Děkuji za
pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr Jiří
Skalický odpoví na tuto ústní interpelaci.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Vážený pane předsedo, vážené
poslankyně a poslanci, nemocnice s poliklinikou v České
Kamenici byla součástí většího
celku, většího subjektu, který podléhal
do zřizovatelské působnosti Okresního
úřadu v Děčíně.
V České Kamenici byla pak do privatizace zařazena
jak tato část nemocnice s poliklinikou, tak léčebna
dlouhodobě nemocných, která pracuje v podstatě
v pronájmu v budově této nemocnice. Na privatizaci
obou těchto zařízení byla Ministerstvem
zdravotnictví stanovena poměrně přísná
kategorizace typu B. Pro nemocnici s poliklinikou se jedná
o povinnost 10 let udržet v tomto zařízení
95 lůžek interny a chirurgie, v případě
léčebny dlouhodobě nemocných se jedná
o závazek nad 35 lůžek. Na privatizaci těchto
dvou zařízení byly předloženy
celkem 3 projekty. Jeden z nich počítal s bezúplatným
převodem na 6 obcí, druhý s přímým
prodejem společnosti, na níž participovaly
některé obce a jistá společnost lékařů
a konečně projekt, který předpokládal
přímý prodej společnosti 8 lékařů,
kteří pracují v těchto zařízeních.
Na základě doporučujících stanovisek
jak zřizovatele, tj. okresního úřadu,
tak Ministerstva zdravotnictví, a za souhlasu všech
připomínkových resortů Ministerstvo
privatizace navrhlo vládě schválení
přímého prodeje - nejprve nemocnice s poliklinikou
a později i movitého zařízení
léčebny dlouhodobě nemocných. Vláda
prodej těchto zařízení oné
společnosti lékařů schválila.
Je mi známo, že na toto rozhodnutí reagovaly
některé obce, především Česká
Kamenice samotná, petiční akcí, která
byla zaslána na naše ministerstvo a na kterou jsme
nemohli reagovat jinak než odpovědí, že
po zvážení a vyhodnocení všech
tří projektů byl vybrán jako nejlepší
a nejlépe splňující záměry
privatizace těchto zařízení projekt,
který si předložili zaměstnanci, resp.
lékaři této nemocnice s poliklinikou. Čili
onu petiční akci jsme samozřejmě nepominuli,
dokonce jsme znovu posuzovali, zdali naše rozhodnutí
bylo správné a oprávněné. Já
chci říci, že chápu obavy třeba
městských zastupitelů, ale i občanů
města o budoucnost, o zachování lékařské
péče v tomto městě. Ale na základě
především toho, že je tam stanovena poměrně
striktní suma závazků, které budou
muset být i v budoucnosti plněny, se domnívám,
že obavy zástupců České Kamenice
a okolních obcí o budoucnost dostupnosti péče
nejsou opodstatněné a že naše rozhodnutí
bylo správné.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vratislav
Votava chce využít příležitost
k jednominutovému doplnění? Ne.
Budeme tedy pokračovat interpelací pana poslance
Petra Koháčka, která je určena místopředsedovi
vlády a ministru financí panu Ivanu Kočárníkovi.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Koháček: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, rád
bych se obrátil na pana místopředsedu vlády
a ministra financí pana Kočárníka
s dotazem. V poslední době se hodně diskutuje
o tom, zdali naše daňové zatížení
je vysoké či nízké, a také
včera jsme se zabývali jednou novelou, která
se zabývala částí našeho daňového
systému v tomto slova smyslu.
Pane ministře, dovolím si vám položit
jednu otázku: Jaká je vaše představa
o perspektivách vývoje daňového systému
v naší zemi?
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan místopředseda
vlády a ministr vlády Ivan Kočárník
odpoví na tento dotaz.
Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Vážený
pane předsedo, vážené paní poslankyně,
vážený pane poslanče, chtěl bych
říci, že daňové zatížení
v ČR není vysoké, je relativně nízké
a má stále snižující se tendenci.
Jestliže jsme s novým daňovým systémem
v roce 1993 začínali s celkovým podílem
všech daní, včetně pojistného,
a to jak pojistného na sociální zabezpečení,
tak pojistného na zdravotní pojištění,
s podílem 47,5% na hrubém domácím
produktu, tak v letošním roce jsme se dostali zhruba
na 45% hrubého domácího produktu. Čili
naše daňové zatížení hrubého
domácího produktu klesá.
Chci říci, že další vývoj
našeho daňového zatížení
bude v zásadě určován dvěma
skupinami faktorů. Ta první skupina se bude týkat
vnitřních faktorů, které budou dominantní
minimálně ve středním období,
a druhá skupina budou faktory vnější.
Na té straně vnitřních faktorů
je naše snaha dále snížit daňové
zatížení. Moje představa je, že
kolem roku 2000 by ten zmíněný podíl,
o kterém jsem hovořil, se měl pohybovat někde
v těsné blízkosti 40%. Čili dále
snížit daňové zatížení
zhruba o 5 procentních bodů, čímž
Česká republika bude v tomto ukazateli, v daňovém
zatížení a daňovém podílu
na hrubém domácím produktu, mít jeden
z nejnižších podílů v Evropě.
Samozřejmě, že toto bude odvislé od
stavu ekonomiky, od toho, jak se nám bude dařit
nakládat s výdajovou stránkou rozpočtu.
Nicméně pokládám tento vývoj
ve snižování daňového zatížení
za reálný.
Konkrétně by mělo u jednotlivých daní
dojít ke snižování zejména u
daně z příjmů, a to jak u daně
z příjmů právnických osob,
tak i u daně z příjmů fyzických
osob, kde dominantně budeme dbát o to, aby se nezvyšovalo
s postupující inflací daňové
zatížení tzv. studenou progresí, tzn.,
že tam budeme postupovat zejména valorizací
těch odpočitatelných položek, případně
rozšiřováním pásem pro jednotlivé
formy zdanění.
Pokud jde o daň z přidané hodnoty, počítáme
s tím, že snížíme registrační
práh, který je dnes, a z těch významnějších
změn, z těch vnitřních faktorů
lze počítat s tím, že zhruba někdy
kolem r. 1998, 1999 dojde ke změnám u dani z nemovitostí,
která je příjmem obecních rozpočtů.
Toto bude souviset s tím, že ta daň, její
daňový základ bude mít tržní
cenu, která v té době již bude zmapována.
Dnes používáme koeficientů, čili
daň z nemovitostí neodráží v
té míře daňový základ
pro daň z nemovitostí, tržní hodnotu
těch nemovitostí.
Na straně vnějších faktorů to
bude zejména naše příprava na členství
v Evropské unii, kde já vycházím z
toho, že by náš daňový systém
měl být v zásadě v roce 1998 připraven
na členství v Evropské unii, což se
týká jak jednotlivých daní, tzn. harmonizace
některých daňových sazeb, tj. zejména
u spotřebních daní, tak se to musí
týkat celého systému správy daní,
tzn. výpočetní techniky, předávání
všech možných dokladů, které souvisí
zejména s daní z přidané hodnoty.
Jinak počítáme z těch stávajících
daní, že největší změny
v návaznosti na členství v Evropské
unii by doznala zejména silniční daň,
kde se musíme přizpůsobit těm normám
a požadavkům Evropské unie, něčemu,
čemu dnes oni dnes říkají daň
z motorových vozidel, která bude vyjadřovat
daleko spravedlivěji zatížení tímto.
Shrnul bych, že je záměr snižovat celkové
daňové zatížení a přibližovat
se daňovým pravidlům a principům Evropské
unie.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Koháček
si nepřeje doplnit svůj dotaz. Slovo dostává
pan poslanec Jan Vik se svou interpelací na pana ministra
vnitra Jana Rumla.