Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Radim Špaček: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, všichni jistě víte, že téma decentralizace a regionalizace v České republice se diskutuje už šest let. Od roku 1990. A za tyto roky, za tato léta byla vznesena celá řada argumentů, a celá řada "argumentů", které ve skutečnosti argumenty nebyly, ale byly nepravdivými tvrzeními. Také byla vyvrácena. Byla usvědčena z nepravdivosti. Přes to se dnes po šesti letech tato tvrzení opět objevují, opět opakují, což je jev naprosto fascinující. U některých zřejmě vyplývá z toho, že se o věc nezajímají průběžně, protože se přiznali i k tomu, že vlastně nepřečetli zákon, a pak mohou tvrdit i takové věci, že decentralizace je přenášení kompetencí na státní úřady. Což s decentralizací nemá vůbec nic společného. To je úplně jiný typ, který se v odborné literatuře označuje za dekoncentraci, ale nikoli za decentralizaci. Tyto věci nelze směšovat.

Já jsem po celou dobu této sněmovny působil v komisi pro veřejnou správu a vím velmi dobře. že tato komise dospěla k velmi propracované představě ve spolupráci s vládní komisí, která připravovalo tento zákon. A přesto zde opět zaznívají argumenty o tom, že ta představa není, že se neví jak dál, že nejsou známy další kroky. Přitom ale bylo naprosto zřejmé, jak vládě, která předložila minulou verzi, tak této komisi, že vytvoření těch vyšších celků je základní krok, který je nutno udělat, aby bylo možno pokračovat v krocích dalších. A na mnohých dalších krocích zde byla shoda.

Už zde zaznělo několikrát, že zákon o působnostech regionů zde prošel v podstatě bez jakýchkoliv zásadních připomínek. Takže zde není sporu o tom, jakými působnosti by měly být regiony pověřeny. Zde zřejmě jde o to, že je naprostá nechuť k tomu, aby opravdu došlo k decentralizaci moci na střední stupeň.

Zároveň je také zřejmé, že je nutné učinit nějaké územní vymezení pro to, aby mohl nastat proces sjednocování a koncentrování ministerských detašovaných pracovišť, územních odborů, dekoncentrátů a podobně. To není o tom, že by měly předávat kompetence, i když také to se nedá vyloučit. Ale hlavně o tom, ze tyto územní odbory a územní pracoviště musí mít vymezenu svoji územní působnost.

Pan kolega Payne mě teď neposlouchá, ale byla to reakce na jeho vystoupení, že v ustavení vyšších celků si nepomůžeme v sesypávání těch zhruba padesáti druhů dekoncentrovaných úřadů do co možno nejmenšího počtu úřadů, kde bude možno omezit některé činnosti, které tyto úřady musí mít společné.

Dámy a pánové, za čtyři roky, po které se tato věc diskutovala, byly vystřídány všechny argumenty. Byly prodiskutovány všechny možnosti, které existují. Všichni víme, že jeden z největších problémů je řešení středočeského prostoru, to je Prahy a okolí. Vždycky to bude problém, ať už přistoupíme k jakémukoli řešení. Vždycky to bude jablko sváru. Stejně tak bude jablkem sváru současný severočeský kraj. A nakonec se sněmovna, protože nikdo jiný to udělat nemůže, bude muset dohodnout na nějaké variantě. Pokud ovšem se vůbec na nějaké variantě dohodnout chce.

Stejně tak zde zaznělo mnoho poznámek na téma finanční náročnosti. Víme ale dobře, že ve sněmovně nebo přinejmenším v komisi pro veřejnou správu několikrát zaznělo, že je nezbytné vymezit finanční vyrovnání zákonem. Ze je potřeba omezit přerozdělovací pravomoci jednotlivých úředníků právě tím, že pravidla budou vymezena zákonem, tak jak je tomu zvykem ve větší části civilizované Evropy.

Na závěr si neodpustím poznámku o tom, jaké katastrofy způsobilo ustavení samosprávy na obecní úrovni, o rozprodeji majetku, o blížících se bankrotech některých obcí. Požadavek na to, aby existoval zákon o hospodaření s majetkem obcí tady přece zazněl už přinejmenším třikrát. A to, že se dějí tato zvěrstva, jak to bylo nazváno - a já souhlasím s tím, že by se to dít nemělo - je právě důsledkem toho, že v tomto státě nemáme zákon o hospodaření s majetkem obcí. Ale vydávat toto za argument proti regionalizaci mi přijde nanejvýš pochybné, protože tato sněmovna, respektive ta část sněmovny, která se zabývá reformou veřejné správy, tento požadavek několikrát vznesla.

Stejně tak je samozřejmě nutné, aby byl připraven zákon o hospodaření s majetkem vyšších územních celků.

Problém ovšem je v tom, že titíž lidé, kteří kritizují tyto jevy, tak zároveň v jiných případech posouvají obce do soukromoprávní roviny, což je nanejvýš nešťastné. Tyto případy se dají zcela zjevně doložit. Obce i regiony by se měly pohybovat v maximální možné míře v rovině veřejného práva, a tam je nezbytné, aby byly připraveny příslušné právní regulace. Víme ale z materiálu vlády, že tyto právní normy vláda připravovala a byla připravena je předložit po vytvoření vyšších územních celků. Připomínám sněmovní tisk 1205, což jsou záměry vlády v oblasti reformy veřejné správy, kde všechny tyto věci byly popsány a definovány.

Obávám se, dámy a pánové, že po šesti letech už nebude vzneseno nic jiného než to, co vzneseno bylo, co nějakým způsobem bylo prodiskutováno a nakonec bylo předloženo řešení, které mělo největší podporu při minulém pokusu. Chceme-li toto řešení napadat, ta celková podpora se samozřejmě sníží. Ale tím vůbec nemůžeme dospět k tomu, že se těmto problémům vyhneme. Protože jednoho dne tak jako tak regiony ustaveny být musí. Tyto problémy budou opět vznášeny a budou opět ventilovány. Ale přitom už byly mnohokrát prodiskutovány.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Radimu Špačkovi. Slovo má pan poslanec Josef Ježek.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedo, nebudu zde hovořit dlouho. Myslím si, že bych měl říct jednu věc - že tato rozprava je bohužel dokladem tíže jisté zákonitosti, která byla nazvána Parkinsonovým zákonem odkladu. Tento zákon říká, že nejstrašlivějším způsobem odmítnutí je odklad. A pokud si příslušné dílo přečtete, tam se popisuje, jak byrokrat, který chce sprovodit ze světa nějaký reformní návrh, vymyslí spoustu důvodů, administrativních postupů, komisí, subkomisí, odhadne čas, jaký může ten navrhovatel vydržet, a pokud stanoví dostatečně dlouhou dobu těchto odkladů, tak se nevyřeší skutečně vůbec nic.

Osobně mohu říci velmi zodpovědně, že za šest let mám ve skříni hromady různých papírů, kde není vůbec problém najít odpovědi na jakoukoli otázku. Pokud se týká poslaneckého návrhu, tento poslanecký návrh plně respektuje záměry vlády v oblasti reformy veřejné správy - tisk 1205. V příslušné zprávě komise z června jsme napsali všechna východiska, ze kterých se vychází. Tato východiska nikdo nezpochybnil. Já je tady nebudu předčítat.

Ještě bych upozornil na jedno nebezpečí. Zdá se mi, že je zde jistá analogie s vývojem v Československé republice ve dvacátých letech. Župní zákon byl přijat v roce 1920. Do konce roku 1927 nevstoupil v život. Teprve v roce 1928 Slovensko se stalo alespoň správním celkem v situaci, kdy již žádalo autonomii.

Domnívám se, že již tehdy bylo rozhodnuto o tom, že Československo jako státní útvar nepřežije. Obávám se, že když neschválíme teď tento ústavní zákon, který neznamená nic jiného než že se mohou další skupiny legislativců, expertů a nevím kdo další přít o obsahu dejme tomu nějakých dvou desítek právních norem, myslím, dokonce, že je nebezpečí, že není jisté, zda termín voleb v listopadu 1998 lze stihnout, protože je tam celá řada složitých problémů, takže tato sněmovna má skutečně velikou odpovědnost právě proto, že jsme odhlasovali ústavu, kde v hlavě sedm zůstala otevřena tato otázka. A to si myslím, že je hlavní důvod, proč bychom měli přemýšlet o tom, jestli by nebylo dobře tento ústavní zákon schválit. Jedná se skutečně o kompromis, který se hledá čtyři roky. Příliš se tento kompromis zlepšit nedá a jaká je jiná cesta? Jestliže někdo bude chtít po volbách zřídit samosprávu v rámci okresů, znamená to, že musí navrhnout změnu ústavy. Nedovedu si představit, že by formulace v ústavě, že vyšší územně samosprávné jsou země nebo kraje, by mohlo být interpretováno tak, že teď prohlásíme 72 okresů za kraje. Myslím, že žádná Poslanecká sněmovna to prostě neschválí.

Znovu připomínám moravskou otázku - je to skutečně problém, protože pokud se provádí různá vyhodnocení disparity, zjistí se, že základní regionální nerovnost je Čechy-Morava ve směru západ-východ. Je to doloženo různými rozbory.

Další souvislost, která zde je a což mě velmi překvapilo, jak se velice reprezentanti států Evropské unie zajímají o to, zda v jejich hantýrce regionální reforma projde nebo neprojde. Protože jsme-li stát, který uznává svůj podpis pod asociační dohodou, který podal přihlášku do Evropské unie, který má jistý cíl ovlivnit diskusi na mezivládní konferenci, i v této věci by měl přihlížet k celoevropským trendům. A ty jsou velice silné. Není to tak dávno, kdy jsme s kolegou Hrdým byli jako dva reprezentanti České republiky na konferenci v Ženevě, která se jmenovala Ekonomické fórum regionů východ-západ, kde se vedly velice zajímavé a podnětné debaty o tom, nakolik rozvoj samosprávy a lokální demokracie je podmínkou ekonomického rozvoje. Samozřejmě, že se na tomto fóru všichni shodli, že to asi podmínkou hospodářského rozvoje je. A ještě větší a důležitější váhu to má v zemích, které měly nedávno ústředně plánované hospodářství a kde byl totalitní režim.

Nemohu tedy nic jiného než apelovat na všechny poslance, aby znovu zvážili, zda tento krok, který máme povinnost učinit, protože my máme povinnost v této věci rozhodnout, abychom ho tedy učinili, protože jinak na naše následovníky ponecháme takové kvantum práce, že kdybych to chtěl všechno vyjmenovávat, tak bych ztratil dalších 5 - 10 minut času. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu Josefu Ježkovi. Konstatuji, že obecná rozprava je vyčerpána, nikdo se do ní nehlásí, a proto ji uzavírám.

Konstatuji, že v ní nebyl vznesen ani návrh na vrácení předlohy nebo na její zamítnutí, a proto je možné přistoupit k rozpravě podrobné, což však neučiníme dnes.

Je přihlášeno šest poslankyň a poslanců do podrobné rozpravy, a to v tomto pořadí: paní poslankyně a páni poslanci Josef Ježek, Gerta Mazalová, František Kačenka, Vladimír Řezáč, Petr Kavan, Jan Litomiský.

Měl jsem snahu, abychom podrobnou rozpravu absolvovali dnes, ale hodina je již pozdní a sál se stále vyprazdňuje, proto přerušuji dnešní zasedání do zítřka do 9.00 hodin.

Budeme pokračovat podrobnou rozpravou k této předloze a dále podle schváleného pořadu, to jest bodem číslo 3., 4. a 5. podle pořadu 40. schůze, který máte před sebou.

Dále konstatuji, že byla všem poslankyním a poslancům rozdána listina s vylosovaným pořadím interpelací na předsedu vlády a členy vlády. Žádám vás všechny, abyste do zítřka zkontrolovali, zda všechny vaše přihlášené interpelace byly do tohoto seznamu pojaty, a abyste mně do zítřka do 10.00 hodin ohlásili případné nedostatky. Nebude-li žádných nedostatků, budeme konstatovat v duchu jednacího řádu, že je to v pořádku, a bude to namísto dlouhého předčítání, které jsem ochoten absolvovat, ale doufám, že si to časové ušetříme.

Přeji vám dobrý večer a zítra v 9.00 hodin pokračujeme.

(Schůze přerušena v 19.05 hodin.)