Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji.
K uvedenému vládnímu návrhu nyní
otevírám rozpravu, kterou končím,
protože se do ní nikdo nepřihlásil.
Přikročíme k hlasování. Dovolil
bych si vás, dámy a pánové, odhlásit
a požádat o novou registraci.
Přistoupíme k 1.
hlasování dnešního dne.
Budeme hlasovat o návrhu
usnesení, které je součástí
předloženého vládního návrhu.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko. Hlasování č. 29.
Kdo je proti?
Návrh byl schválen
poměrem hlasů 88 pro, nikdo proti.
Konstatuji, že jsme projednali
tento bod. Budeme se věnovat dalšímu bodu,
což je
Prosím opět ministra
dopravy pana Vladimíra Budinského, aby se ujal slova
a návrh nám odůvodnil.
Ministr dopravy ČR Vladimír
Budinský: Paní
poslankyně, páni poslanci, jedná se o další
most ve stejné oblasti západních Čech.
Nový most je na hranici se Spolkovou republikou Německo
a propojí přeloženou silnici I/21, tedy mezinárodní
silnici, která má v evropské síti
označení E49 a vede přes Vojtanov na Schönberg.
Nová trasa silnice vyvolává i změnu
přechodu státních hranic na území
obou států.
Most bude vybudován v letech
1996 - 1997 a jeho stavba je zabezpečována Českou
republikou. Stavební povolení bude zabezpečeno
v letošním roce oběma státy.
Smlouva mezi Českou republikou
a Spolkovou republikou Německo o stavbě tohoto hraničního
mostu na tahu evropské silnice E49 byla odsouhlasena vládou
ČR usnesením č. 304 24. května 1995.
Problematika výstavby hraničních
mostů, jak ukazuje předcházející
bod, je řešena recipročně. Zatímco
na staveništi mostu D5 platí německé
právo, na staveništi mostu na E49 platí právo
České republiky a bude tento most stavěn
českými firmami. Dosaženým kompromisem
se vytvořily podmínky
pro uzavření smluv na obou mostech a s přihlédnutím
ke schválení předcházejícího
bodu doporučuji schválit i tuto smlouvu. Hospodářský
výbor se opět bez zásadnějších
připomínek touto smlouvou zabýval na své
schůzi. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministrovi. Předložený návrh jsme
v prvním čtení přikázali hospodářskému
výboru, který jej projednal a přijal usnesení,
které máme k dispozici jako sněmovní
tisk 2014/1. Žádám nyní opět
pana poslance Zdeňka Vorlíčka, který
byl pověřen výborem, aby předložené
usnesení uvedl.
Poslanec Zdeněk Vorlíček:
Vážený
pane předsedající, pane ministře,
dámy a pánové, hospodářský
výbor se smlouvou tisk 2014 zabýval 21. února
1996 a bez jakýchkoliv připomínek přijal
následující usnesení:
"Hospodářský
výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu po vyslechnutí
výkladu ministra Budinského a zpravodajské
zprávy poslance Zdeňka Vorlíčka a
po povšechné a podrobné rozpravě
1. doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu projednat a schválit
tisk 2014,
2. zmocňuje předsedu
výboru a zpravodaje, aby s tímto usnesením
seznámili Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České
republiky."
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vorlíčkovi a k uvedenému vládnímu
návrhu otevírám rozpravu, kterou končím,
protože se do ní nikdo nepřihlásil.
Budeme hlasovat o návrhu
usnesení, které je součástí
předloženého vládního návrhu.
Kdo je pro jeho přijetí,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 30. Kdo je proti?
Konstatuji, že usnesení
bylo přijato poměrem hlasů 84 pro, nikdo
proti.
Děkuji v tomto okamžiku
panu ministru Budinskému i panu poslanci Vorlíčkovi
a konstatuji, že jsme projednali další bod.
Dalším bodem našeho
pořadu je
Z pověření
vlády uvede předložený návrh
zákona ministr životního prostředí
pan František Benda, kterého prosím, aby se
ujal slova.
Ministr životního
prostředí ČR František Benda: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych sdělit
sněmovně, že předložený
návrh zákona jménem vlády nejen předkládám,
ale že se s ním i bez výhrad ztotožňuji.
Tento návrh v podobě,
jak jsem jej vládě předložil a jak jej
vláda bez jakýchkoliv změn přijala,
vzešel z velmi důkladného posuzování
všech relevantních podkladů a argumentů
jako řešení, které nebylo předurčeno
nějakým požadavkem nalézt nejmenší
možnou variantu, ale jako řešení,
které mělo za úkol najít podobu optimální.
Říkám to proto, abych zdůraznil, že
při zpracovávání návrhu nebyla
co do rozlohy předem vyloučena jakákoliv
jiná varianta. Opakuji tedy, že tento návrh
vláda neposuzovala jako nějaký kompromis,
ale jako optimální
řešení zadání, kterým
byla příprava vyhlášení Národního
parku České Švýcarsko.
To, že se poté rozvinula
debata o variantách, tedy též o větší
variantě, mne nijak nepřekvapuje. Geneze vzniku
ostatních parků byla totiž analogická.
Ke každému návrhu se vždy rozpoutal zápas
o variantu větší. Přitom o velikosti
národních parků existují analogické
debaty i v zahraničí. V nedávné době
například nebylo s konečnou platností
schváleno, především v důsledku
nesouhlasu obcí, rozšíření národního
parku Bavorský les tak,
aby tvořil protějšek celému našemu
Národního parku Šumava. Podobně se nedaří
prosadit vyhlášení Národního
parku Thayatal na rakouské straně jakožto protějšku
našeho Národního parku Podyjí.
Z tohoto pohledu jsem považoval
proto přijetí návrhu na vyhlášení
Národního parku České Švýcarsko
vládou za pozitivní výsledek a ne za nějaký
ústupek či kompromis. V čem je tedy problém?
Především v
tom, že zastánci tzv. větší varianty
vnímají zjednodušeně svůj postoj
jako prosazování územně rozsáhlejší
a lepší ochrany přírodních fenoménů,
jako postoj zjednodušeně vyjádřitelný
- větší park rovná se lepší
ochrana přírody.
Tady musím zdůraznit,
že všechny důležité zájmy
ochrany přírody jsou dostatečně chráněny
již dnes statutem chráněné krajinné
oblasti a přírodních rezervací.
V pojetí, ze kterého
vychází náš návrh a který
odpovídá mezinárodním standardům,
je význam a opodstatnění národního
parku v jeho vymezení na nejcennější
území, které by mělo požívat
nejen té nejvyšší ochrany, ale ze kterého
by měly být vyloučeny i všechny možné
střety, dané např. oprávněnými
zájmy rozvoje a základními potřebami
obcí, ať již ležících uvnitř
či v bezprostřední blízkosti národního
parku, či dalších zájmů na využití
území. Statut národního parku znamená
totiž, že stát na jeho území chrání
nejen veřejný zájem ochrany přírody,
to ostatně garantuje stát i ve chráněné
krajinné oblasti, ale že na jeho území
je stát jediným a univerzálním hospodářem,
včetně provozu myslivosti, rybářství
apod.
Proto důvody pro takovéto
výsadní postavení státu v určitém
území musí být natolik zásadní
a nezpochybnitelné, aby dostatečně opodstatňovaly
omezení působnosti obcí, kterých se
přímo či nepřímo dotýkají.
A v tomto smyslu jsem přesvědčen spolu s
názorem většiny obcí, že k rozšíření
navrženého území o území
ležící v nynější třetí
zóně chráněné krajinné
oblasti, jakož i o rezervaci, jejíž ochrana je
dána dosavadním statutem, není vážný
důvod.
Vážené dámy
a pánové, rád bych připomněl
ještě jeden aspekt celého problému.
Význam Národního parku není
zdaleka jen v tom, co představuje z hlediska ochrany přírody.
Chápeme jej rovnocenně též jako faktor
zvyšující celkovou atraktivitu celého
regionu.
Proto jsme při hledání
jeho optimální podoby jako argumenty vedle sebe
položili příslušné zájmy
ochrany přírody, které ve veřejném
zájmu musí garantovat stát a očekávání
i potřeby obcí, jichž se jeho existence bude
dotýkat.
Výsledkem je pak vládní
návrh, který obhajuji jako dobré řešení
z hlediska zájmů ochrany přírody a
se kterým se identifikují ti, kteří
v něm a v jeho sousedství budou žít,
i celý region.
O podpoře vládního
návrhu ze strany většiny obcí regionu
jsem se opět přesvědčil na jednání
s nimi, které se uskutečnilo za účasti
tisku v pátek v Děčíně.
Dámy a pánové, toto je na úvod dnešního
jednání, co jsem
považoval za nutné předeslat. Děkuji
za pozornost. Jsem připraven na další projednávání.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministru Bendovi. Návrh zákona jsme v prvém
čtení přikázali rozpočtovému
výboru a výboru pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí.
Zpravodajem rozpočtového výboru byl určen
pan poslanec Jiří Vačkář a
zpravodajem výboru pro veřejnou správu, regionální
rozvoj a životní prostředí poslanec
Radim Špaček. Oba zpravodaje žádám,
aby nás postupně informovali o
jednání výborů. Pan kolega Vačkář
se ujme slova.
Poslanec Jiří
Vačkář: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
pane ministře, dovolte mi, abych vás seznámil
s usnesením rozpočtového výboru č.
546 k vládnímu návrhu zákona o vyhlášení
Národního parku České Švýcarsko
a o změně a doplnění zákona
ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny (tisk 1932).
Rozpočtový výbor
po výkladu náměstka ministra životního
prostředí ing. Dvořáka a po mé
zpravodajské zprávě doporučuje Poslanecké
sněmovně, aby vládní návrh
zákona o vyhlášení Národního
parku České Švýcarsko a o doplnění
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny (tisk 1932) schválila, s následující
změnou: Paragraf 7 se vypouští.
Za druhé. Zmocňuje
předsedu výboru a zpravodaje, aby s tímto
usnesením seznámili Poslaneckou sněmovnu.
To je všechno, pokud se týká
usnesení rozpočtového výboru k uvedené
problematice. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vačkářovi. Prosím pana
kolegu Špačka, aby se ujal slova.
Poslanec Radim Špaček:
Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych vás
seznámil s průběhem projednávání
tisku 1932 ve výboru pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí,
výsledkem kteréhožto projednávání
je usnesení výboru č. 324 ze dne 28. února
1996.
Protože všichni dostali
toto usnesení jako sněmovní tisk 1932/1 a
protože je poměrně rozsáhlé,
dovolte, abych ho zde nečetl, ale abych se soustředil
na podstatné součásti tohoto usnesení.
V průběhu projednávání
tisku 1932, jemuž se výbor věnoval několikrát,
se ukázalo, že existuje významný rozdíl
v názoru na to, čím má být
národní park v této zemi a čím
být nemá.
Rozdíl se tedy týká
pojetí institutu národního parku jako takového.
Ukázalo se, že předkladatel vycházel
z pojetí, které lze označit jako ortodoxně
ochranářské, tj., že národní
park by měl být nástrojem té nejpřísnější
ochrany území.
Charakteristika národního
parku vyzněla při projednávání
na výboru v projevu pana ministra, velmi stručně
řečeno, že by to mělo být území,
do kterého nikdo nešlápne.
Mělo by to tedy být
území, na jehož celku by měl fungovat
režim první zóny národního parku;
nebo na jeho drtivé většině by měl
existovat režim první zóny, tj. nejpřísnějšího
stupně ochrany.
Z tohoto pojetí pak vyplývá
i duch a znění vládního návrh.
Projevuje se zejména ve dvou částech zákona.
Jednak je to v § 2, tj. ustanovení,
kterým se definuje poslání národního
parku. Jednak je to příloha 1, kterou se určuje
rozloha národního parku.
V tomto fundamentalisticky ochranářském
pojetí je park definován tak, že jeho posláním
je ochrana geomorfologických hodnot, ochrana rostlin, ochrana
živočichů a uchování a zlepšení
životního prostředí.
Dovolím si upozornit na
to, že § 2, tj. poslání národního
parku, je v rámci tohoto zákona takovým "ústavním
paragrafem", který slouží jako východisko
pro výklad konkrétní činnosti v národním
parku a východisko pro konkrétní fungování
národního parku na daném území.
V průběhu projednávání
se ukázalo, že většina výboru pro
veřejnou správu a životní prostředí
nesdílí toto pojetí národního
parku. Naopak se ukázalo, že výbor vnímá
národní park jako instituci, která samozřejmě
slouží k ochraně přírodních
hodnot, které jsou v daném území,
ale také je to instituce, která by měla sloužit,
velmi zjednodušeně řečeno, také
pro lidi; což si dovolím
doplnit, že je to také v souladu se zákonem
č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny,
kde se říká, že národní
park má být členěn do tří
zón, tj. nejenom do té první nejpřísnější,
ale i do druhé a třetí, kde je stupeň
ochrany diverzifikován.
Vycházeje z tohoto pojetí
přistoupil výbor také k tomu, že doporučuje
sněmovně, aby byla změněna dikce §
2, tj. poslání národního parku, a
aby poslání bylo doplněno o tři další
úkoly, které by měl park plnit.
1. V § 2 by mělo být
ustanovení o ochraně a obnově samořídících
funkcí přírodních systémů.
2. Park by měl naplňovat
také vědecké a výchovné cíle.
3. Park by mohl a měl být
využíván k ekologicky únosné
turistice a rekreaci.
Tím, že výbor
doporučuje toto pojetí národního parku,
pak také doporučuje i jinou rozlohu národního
parku. Právě proto, že se nedomnívá,
že by to mělo být území, které
by mělo být "oploceno a ohraničeno ostnatým
drátem".
Vycházeje z cílů,
které si klade zákon o vyhlášení
národního parku v § 1, kde se říká,
že k zajištění ochrany přírody
a krajiny v nejcennější části
CHKO Labské Pískovce, se vyhlašuje národní
park, doporučuje výbor, aby byl národní
park vyhlášen i na dalších třech
lokalitách, které mimo vší pochybnost
patří mezi nejcennější části
CHKO Labské Pískovce. Těmito lokalitami
jsou soutěsky říčky Kamenice, čedičový
vrch Růžák a Jetřichovické skály,
které zcela jednoznačně odpovídají
charakteru toho území a požadavkům,
které jsou kladeny na národní park.
Kromě těchto dvou
zásadních změn, které výbor
doporučuje, obsahuje usnesení č. 324 několik
dalších legislativně technických změn,
které byly doplněny ve spolupráci s legislativním
odborem Poslanecké sněmovny. Také po konzultaci
s tímto odborem bych chtěl upozornit na to, že
ve výsledném sumáři pozměňovacích
návrhů bude
muset být nejen znění tohoto usnesení
č. 324, ale také grafické znázornění
toho, co vyplývá z přílohy č.
1, to je slovního popisu vymezení územního
parku.
Na závěr si dovolím
připomenout, že výbor používal
jako pomůcku při projednávání
tohoto tisku písemně zpracované stanovisko
zpravodaje, kde jsou důvody pro změnu § 2 i
pro změnu rozlohy národního parku rozvedeny
do podstatně podrobnějších detailů
a nabízím komukoliv, kdo by měl zájem
o tento materiál, že může dostat kopii.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
a otevírám obecnou rozpravu. Tuto rozpravu uzavírám,
protože se do ní nikdo nepřihlásil.
Pánové, já vím, že pan kolega
Pěnička a pan kolega Melichar jsou přihlášeni,
ale přímo v přihlášce mluví
o pozměňovacích návrzích. To
se většinou neříká v obecné
rozpravě. Ano, pan kolega Pěnička se hlásí
do obecné rozpravy. Další přihlášené
žádám, aby použili písemné
přihlášky. Jestli jsem dobře zaznamenal,
pan kolega Josef Ježek se hlásí.
Poslanec Stanislav Pěnička:
Vážený
pane předsedající, pane ministře,
vážené kolegyně a kolegové, nebudu
vás dlouho zdržovat.
Vzhledem k tomu, že pozměňovací
návrhy, které se objevily právě v
usnesení výboru pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí,
výrazně mění vládní
návrh zákona o vyhlášení Národního
parku České Švýcarsko, ke kterému
rozpočtový výbor přijal usnesení
č. 546 ze dne 16. listopadu 1995 a tento vládní
návrh doporučil, navrhuji v souladu s § 93
odst. 2 jednacího řádu Poslanecké
sněmovny po skončení obecné rozpravy
vrátit návrh zákona rozpočtovému
výboru k novému projednání, neboť
rozpočtové dopady nejsou nově specifikovány.
Na závěr dodávám,
že ani plán péče nebyl vůbec
předložen. Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu kolegovi Pěničkovi. Zároveň se
mu omlouvám. Text jeho přihlášky skutečně
specifikoval to, že jde o obecnou rozpravu. Dále se
do obecné rozpravy přihlásil kolega Kulička,
po něm pan poslanec Josef Ježek a pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Pavel Kulička:
Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
pane ministře, dámy a pánové, pro
mne a možná pro některé další
více či méně zainteresované
by bylo zajímavé, kdyby pan ministr zodpověděl
některé otázky, které by se týkaly
právě toho obecna, jak to vznikalo a co rozhodovalo
o oněch variantách,
protože výroky pana ministra znějí velice
věrohodně, nicméně na družicových
snímcích vypadá skutečnost poněkud
jinak.
I sám pan ministr hovořil
před mnoha měsíci v televizních pořadech
dá se říci do jisté míry v
rozporu se svým dnešním projevem.
Proto se váženého
pana ministra ptám: Není pravda, že za zmíněnou
variantou stojí lobby státního podniku České
lesy Hradec Králové a možné další
zájmové skupiny? Není pravda, že rozhodlo
půl miliónu kubických metrů dřeva
připravených k okamžité těžbě?
Není pravda, že máte obavy, že by se snížil
počet pracovních míst v dané oblasti
spojené s činností parku, přičemž
ono širší využití by právě
přineslo pozitivní efekt?
Já si myslím, že
laskavé zodpovězení nebo alespoň náznak
odpovědi k těmto otázkám by mnohým
zprůhlednilo diskusi kolem předkládaného
zákona a pomohlo by jim k objektivnímu hlasování.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kuličkovi. Prosím kolegy, kteří
jistě diskutují o velmi důležitých
věcech, aby tak činili více potichu.
Pan poslanec Josef Ježek
má slovo. Připraví se pan kolega Hofhanzl.
Poslanec Josef Ježek:
Pane předsedající,
dámy a pánové, já bych úvodem
svého vystoupení navrhl dva návrhy na usnesení.
První usnesení zní:
Poslanecká sněmovna
vyzývá ministra ve vládě České
republiky pana Františka Bendu, aby zvážil své
další setrvání ve funkci.
Odůvodnění
je jednoduché. Já již od r. 1991 - 1992 sledují
postup přípravy tohoto návrhu zákona.
V posledních dvou letech různé akce, intriky
a pletichy v pozadí této přípravy
dosáhly takových rozměrů a takové
míry tragikomična a absurdna, že člověk
jako já, jako poslanec, který bydlí v Rumburku
a je nucen sem tam komusi něco vysvětlovat, vypadá
jako trapná směšná figurka. Pokud takto
chce vypadat pan ministr, je to jeho problém, ale
můj problém to není, já tak vypadat
nechci.
Další důvod
je prostě ten, že v okrese Děčín
je taková situace, že nevíte, zda ještě
panuje feudalismus a okresní úřad je vrchnost,
která rozhoduje o všem jak se jí zachce, nebo
zda je to národní výbor nebo sekretariát
jakési politické strany. Tam jsou takové
poměry, jakoby vůbec neplatil zákon o okresních
úřadech. V zákoně o okresních
úřadech je jasně řečeno, co
okresní úřad dělat má a nemá,
ale aby okresní úřad, podporován do
značné míry ministerstvem životního
prostředí, se choval tak, že vznikají
pochybnosti, zda tyto orgány vůbec nechtějí
upřít Poslanecké sněmovně právo
rozhodnout o návrhu zákona, není přece
normální. Kdybyste četli různé
články v Děčínském deníku
a v Severočeských novinách, tak zjistíte,
že vlastně
je na pováženou, že o návrhu zákona
chtějí rozhodnout jacísi poslanci, protože
správné by bylo, aby o tom rozhodl přednosta
okresního úřadu, šéf oblastního
inspektorátu Lesů atd. a ještě pan Urbánek,
jeden ze čtyř stálých občanů
obce Kamenická Stráň.
Co se stalo? V průběhu
jednání výboru se zjistilo, že hlavní
spornou otázkou je, zda zřízení národního
parku nějakým způsobem neohrozí zájmy
obcí a jejich rozvoj. Tento výbor se rozhodl, že
své jednání přeruší a
vydá se do území dotčeného
příslušným návrhem zákona,
a tam bude jednat se zástupci obcí. Já jsem
se tohoto zájezdu také zúčastnil.
Navštívili jsme obec Hřensko, Jetřichovice,
Krásná Lípa, kde jsme diskutovali s příslušnými
starosty. (Minulý týden jsem zjistil, že se
pořádá další jakési sezení
na okresním úřadě,
kde některé obce pozvány byly, některé
obce pozvány nebyly.) Pan Urbánek se v tisku zabývá
vyšetřováním, kdo že toto zasedání
spískal, že by bylo dobře to zjistit, kdo to
provedl a jak to, že tam nebyly pozvány Lesy České
republiky a přednosta
okresního úřadu. Tito pánové
do toho prostě nemají co mluvit. Jestliže návrh
zákona leží v Parlamentu, tak je zcela skandální,
aby někdo upíral poslancům právo jednat
s kým chtějí a kde chtějí.
Zároveň chci říci
důležitou skutečnost, kterou je třeba
zde sdělit, že vládní návrh zákona
vypracovaly Lesy České republiky a 17. listopadu
1994 byl předán ministerstvu životního
prostředí.
Příprava návrhu
zákona, kterou se zabývalo X lidí v resortu
životního prostředí od r. 1991 do r.
1994, tak to všechno bylo odhozeno. Přitom všichni
zainteresovaní - a řadu z nich znám vám
potvrdí, že to, co bylo nakonec navrženo, byl
velký kompromis, protože samozřejmě
ten, kdo rozumí geomorfologii má trochu jiný
názor než ten, který rozumí botanice,
a ten, který rozumí spíš
ochraně krajiny, má jiný názor než
ochranář živočišných či
biologických či rostlinných druhů.
Domnívám se, že
tímto způsobem připravovat zákon o
vyhlášení národního parku je
skutečně nepřijatelné, a proto jsem
si dovolil učinit tento návrh. Další
návrh v tomto směru, který zde přednesu:
Poslanecká sněmovna
vyzývá ministra vnitra Jana Rumla, aby přezkoumal
činnost Okresního úřadu v Děčíně,
zejména jeho přednosty pana Libora Holandy, a v
případě, že zjistí, že tento
okresní úřad a tento přednosta porušují
zákon o okresních úřadech, aby navrhl
vládě jeho odvolání.
Tímto způsobem prostě
postupovat nelze. Připomenu vám jednu věc,
také velmi skandální, ze které vláda
nevyvodila žádné důsledky. Na podzim
minulého roku šest přednostů okresních
úřadů v Severočeském kraji
společně s radou Severočeského sdružení
měst a obcí podepsalo fakticky petici proti vládnímu
návrhu státního rozpočtu. Nechápu,
jak to, že tito přednostové jsou dále
ve funkci. Pokud pana Holandu vláda ve funkci ponechala,
tak tvrdím, že jeho postup,
kdy on si myslí, že on musí rozhodovat o tom,
jak nakonec dopadne zákon o zřízení
Národního parku České Švýcarsko,
je prostě nepřijatelný a tento člověk
by neměl vykonávat tak důležitou funkci.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Ježkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec
Josef Holub, pak má slovo v souladu se zákonem pan
ministr Benda.
Poslanec Josef Holub: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážení přítomní,
chtěl bych vás poprosit, pane předsedající,
abyste požádal pana poslance Ježka, aby si příště
své komplexy vůči určitým osobám
řešil na jiných místech. Děkuji
vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Pan ministr Benda má
slovo.
Ministr životního
prostředí ČR František Benda:
Chtěl bych reagovat
na některé vznesené věcné námitky.
Snažím se nevnímat aroganci, která obvykle
- a v tomto případě rovněž doprovází
slabinu vlastních argumentů. Pane poslanče,
neslyšel jsem od vás do dneška...
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Pane ministře,
pokud se budete obracet na poslance, tak přese mě,
v souladu se zákonem.
Ministr životního
prostředí ČR František Benda: Neslyšel
jsem od pana poslance a nedostal jsem během celého
projednávání jediný podklad, který
by mohl sloužit jako nějaká orientace řekl
bych v jiných pohledech, o kterých tady pan poslanec
hovoří a jak se zdá, sledoval tuto záležitost
velmi dlouho.
Za druhé k těm několika
věcným námitkám. Návrh tohoto
zákona, jak jsem řekl ve svém úvodním
slově, nebyl předurčen nějakou minimální
či jinou variantou. Otevřeně a bez jakéhokoli
omezení se posuzovaly argumenty a hledala se varianta optimální.
Je skutečností, že pro předloženou
variantu, tj. pro vládní návrh, se vlastně
sešly nejdůkladnější odborně
věcně nejpropracovanější podklady.
To je fakt. Tím tedy odmítám,
že by tento návrh vypracovaly Lesy ČR.
Co se týče obcí,
nemá pravdu pan poslanec, že by nebyl souhlas nebo
že by chyběla podpora vládnímu návrhu.
Naopak, mohu mu dát písemná vyjádření
většiny obcí, které jsou nebo budou
tímto parkem nějakým způsobem dotčeny.
Tady bych se chtěl ohradit. Obce jsem na páteční
setkání a rozhovor pozval já. To, že
jsem si vybral okresní úřad, má svoji
logiku v tom, že je to úřad, který určitým
způsobem musí vládě poskytovat servis,
tedy přístřeší a
organizaci. To je vše, co považuji za nutné říci
k předchozím vystoupením.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministrovi. Kdo se dál hlásí do obecné
rozpravy? V pořadí je pan kolega Hofhanzl. Další
písemné přihlášky nemám.
Poslanec Čestmír
Hofhanzl: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, jsem pamětníkem
celého procesu vzniku národních parků
po r. 1990. Pamatuji si, s jakými obtížemi
a přes různé nerozumné snahy vzniku
Šumavského národního parku jako parku,
který by byl vlastně chráněnou divočinou,
byl jsem u vzniku Podyjského národního parku
a s povděkem jsem kvitoval návrh zákona o
parku Českolabské pískovce.
Mohu říci, že
od samého začátku především
kolem Šumavy se rozběhl velmi tvrdý boj vlastně
o zásoby dřeva na Šumavě. Stejné
to bylo i v Podyjském národním parku, kde
žádné lukrativní zásoby dřeva
nejsou a přesto i o tento park byly tvrdé boje.
Když vezmu Českosaské Švýcarsko,
jsem přesvědčen po tom, co jsem vidět
za těch pět šest roků, že u té
velké varianty, aby nebyla, jde
zase především o zájem o těžitelné
zásoby dřeva v této oblasti.
Musím říci,
že je mi s podivem, když si vezmu ministra životního
prostředí, který by především
- i když je ministr této vlády - měl
v této vládě důsledně hájit
zájmy svého resortu a zájem životního
prostředí do budoucna. Bohužel, to co vidím
především v posledních dvou letech,
opak je pravdou. Když vezmu schvalování zákona
o lesích, když předkládající
ministr se projednávání zákona nezúčastní,
když se sám zřekne základní klíčové
role, kterou by toto ministerstvo
mělo mít, tj. státní správy,
když tento ministr nyní u Českolabských
pískovců také podporuje malou variantu, která
je proti zachování této oblasti, tak musím
vyslovit podiv.
Chtěl bych sněmovně
říci, že pozice, postavení i peníze
prostě pomíjejí. Zůstává
to, jestli se někdo v této sněmovně,
ať už jako poslanec nebo v této vládě
jako ministr, zapíše do budoucnosti této země
tím, že zachoval pro budoucno určitou oblast
tak, aby nebyla v této přechodné době,
kdy neplatí morálka, kdy nefunguje
státní správa, aby tedy dokázal zabránit
zničení této oblasti. Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hofhanzlovi.