Poslanec Richard Mandelík: Pane
předsedo, chtěl jsem vás požádat,
abyste zavedl pořádek do toho, co se tady děje.
Poslanec Kužílek se obrací na jiné poslance,
vede tady s nimi dialog. Nikdo vůbec nerozumí tomu,
co se tady říká. Možná, že
by bylo dobré na pět minut přerušit.
Není možné toto tady dělat před
mikrofonem.
Předseda PSP Milan Uhde:
Já jsem přerušení
předpokládal, ale až po projednání
všech pozměňovacích návrhů.
Domnívám se však, že situace je zralá
na to, abychom přerušili projednávání
tohoto bodu do 9.50 hodin; tj. na pět minut. Prosím,
aby pan společný zpravodaj spolu s panem ministrem
a předsedou ústavně právního
výboru zformulovali jednoznačné znění
návrhu toho, o čem
budeme hlasovat, včetně revokací a podobných
postupů. Ještě se hlásí pan místopředseda
Ledvinka. (Prosím vás, abyste se daleko nerozcházeli,
protože máme program na celé dopoledne, a možná
i na odpoledne.)
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Na
dobu této přestávky prosím všechny
členy stálé komise pro práci Kanceláře,
abychom se sešli v místnosti č. 120, za což
děkuji.
(Schůze přerušena
v 9.45 hodin.)
(Schůze opět zahájena
v 9.53 hodin.)
Předseda PSP Milan Uhde:
Paní poslankyně,
páni poslanci, můžeme pokračovat. Já
bych rád tlumočil vám všem, že
tento zákon budeme projednávat tak, že projednáme
a odhlasujeme všechny pozměňovací návrhy,
ale protože struktura tohoto zákona se po schválení
pozměňovacích návrhů může
jevit nepřehledná a inkonzistentní,
navrhuji poté přerušit projednávání
tohoto zákona, vyhotovit jeho zatímní znění
a toto znění projednat s případnými
revokacemi na dubnové schůzi.
Jsem přesvědčen,
že i vy s tím budete souhlasit, a pod zorným
úhlem tohoto návrhu prosím, abyste přistoupili
k jednotlivým pozměňovacím návrhům,
jež bude pan společný zpravodaj předkládat.Je
toto stanovisko zjevné, srozumitelné a jasné?
Doufám, že ano. Prosím pana společného
zpravodaje, aby pokročil k dalšímu pozměňovacímu
návrhu. Celek tohoto zákona dnes schvalovat
nebudeme.
Pan poslanec a ministr Stráský
má náhradní kartu č. 19.
Máte slovo, pane zpravodaji.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Děkuji. Já
bych si dovolil, pane předsedo, nyní navrhnout,
abychom překonali problém, který se zde jevil,
tak, že budeme hlasovat o návrhu, který je
na straně 4 k § 78. Řeknu věcně,
o který jde návrh. Návrh zákona původně
vymezuje v § 78 okruh osob, na které se vztahuje zvláštní
omezení, to znamená osob, které nesmějí
po určitou dobu po skončení svého
služebního poměru v ozbrojených
složkách být zaměstnanci soukromých
bezpečnostních služeb.
Toto znění změnil
ve svém návrhu ústavně právní
výbor tak, že ho redukoval a branný a bezpečnostní
výbor předkládá na straně 4
našeho materiálu k § 78 návrh, aby to
bylo vráceno do původního znění.
To je obsahem tohoto návrhu.
Pokud ho odhlasujeme, tak problém, který zde vznikl
před chvílí a který je ryze formálního
charakteru a pouze mění formulaci podle starého
zákona na znění podle nového zákona
o obecní policii, by odpadl.
Navrhuji tedy nyní hlasovat
o návrhu uvedeném na straně 4 našeho
pracovního materiálu k § 78, kde branný
a bezpečnostní výbor navrhuje vrátit
se ke znění tohoto paragrafu podle vládního
návrhu. Tento návrh podporuje předkladatel
i zpravodaj.
Předseda PSP
Milan Uhde: Je nějaká
námitka? Nevidím žádnou námitku.
169. hlasování na
této schůzi. Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
169. hlasování skončilo.
Ze 100 přítomných 44 pro, 38 proti. Návrh
nebyl přijat.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Jde o legislativně
technickou záležitost. Já se domnívám,
že spojené hlasování, které jsme
již dříve provedli k § 34 odst. 4 a k
§ 78 lze vykládat pouze tak, že tam kde je staré
znění "pracovníkovi obecní policie",
se nahrazuje novým zněním. Tam kde není,
se samozřejmě nenahrazuje. Neviděl bych v
tom další technický problém.
Nyní navrhuji přistoupit
k hlasování k návrhu na straně 3 §
88. Stanovisko předkladatele i zpravodaje je kladné.
Předseda PSP Milan Uhde:
Námitka ani poznámka
žádná.
170. hlasování na
této schůzi. Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
170. hlasování skončilo.
Ze 102 přítomných 97 pro, nikdo proti. Návrh
byl přijat.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále je zde
návrh k § 3. Je to návrh vycházející
z hospodářského výboru. Pakliže
jsme zařadili zpět oblast vlastní ochrany,
hospodářský výbor navrhuje, aby hranice
počtu osob, od které se na tento způsob činnosti
vztahují regule tohoto zákona, se ze 7 osob zvedla
na 10 osob. Já tento návrh podporuji, předkladatel
také.
Předseda PSP Milan Uhde:
171. hlasování
na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
171. hlasování skončilo.
Ze 105 přítomných 96 pro, 4 proti. Návrh
byl přijat.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále je tu návrh
na straně 4 nahoře k názvu zákona,
který logicky promítá naše rozhodnutí
doplnit zpět 3. a 4. část zákona.
Stanovisko předkladatele i zpravodaje je kladné.
Předseda PSP
Milan Uhde: 172. hlasování
na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
172. hlasování skončilo.
Ze 107 přítomných 76 pro, 22 proti. Návrh
byl přijat.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále je zde
sada 4 souvisejících návrhů, které
věcně znamenají následující.
Ústavně právní výbor navrhl,
aby v soukromých bezpečnostních službách
nemohla v jakémkoliv stupni zařazení pracovat
osoba. která nesplňuje podmínky lustračního
zákona. Ve svém vystoupení
jsem toto komentoval, čili nebudu se k tomu znovu vracet.
Víte, proč jsem se domníval, že to není
vhodné.
Je zde návrh vrátit
to zpět do podoby vládního návrhu,
který to konstruuje tak, že toto omezení se
týká pouze vlastníka licence, jeho zástupců
a osob, které vykonávají tzv. přímou
ostrahu, tedy té určité vyšší
části fungování těchto soukromých
bezpečnostních služeb, které přímo
míří ke třetím osobám
nebo přímo souvisí s podnikatelstvím.
Jde tedy o souhrn návrhů, které jsou na straně
4 k § 8, a potom,
přeskočíme-li jeden odstavec, k § 9,
který začíná text "v odstavci
3 doplnit za slova".
Dále v § 28 odst.
1 a dále, přeskočíme-li další
tři návrhy k § 82, kde se uvádí
do vládního návrhu zákona doplnit
text dosavadního § 82. Tyto čtyři pozměňovací
návrhy se týkají jedné věci
a promítají se v těchto ustanoveních.
Předseda PSP Milan Uhde:
Je jasné, o
čem pan společný zpravodaj navrhuje hlasovat?
Je nějaká technická námitka? Není.
Stanovisko předkladatele i společného zpravodaje...
(Posl. Kužílek: Je kladné.)...je kladné.
Zahájil jsem 173. hlasování
a žádám vás, abyste se vyjádřili
stiskem tlačítka a zvednutím ruky, pokud
s tímto návrhem souhlasíte. Kdo je proti
tomuto návrhu?
173. hlasování skončilo.
Ze 112 přítomných 54 pro, 45 proti. Návrh
nebyl přijat.
Prosím, pane společný
zpravodaji, můžeme postoupit dále.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Děkuji. Další
hlasovatelný návrh je k § 70. Souvisí
s tím, že jsme navrhli vrátit zpět část
111. a IV. a obsahuje to, že se zpět do návrhu
vrací sankce za neoprávněné provozování
vlastní ochrany ve znění původního
vládního návrhu zákona. Stanoviska
jsou obojí kladná.
Předseda PSP Milan Uhde:
174. hlasování.
Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko
a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
174. hlasování skončilo.
Ze 110 přítomných 84 pro, 12 proti. Návrh
byl přijat.
Pane společný zpravodaji.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále je před
námi na str. 4 dole a na str. 5 nahoře sada souvisejících
návrhů, které se věcně týkají
toho, že v průběhu projednávání,
kdy už byl předložen vládní návrh
zákona, došlo ke změně živnostenského
zákona, a proto i v tomto zákoně bylo potřeba
na základě materiálu, který předložila
legislativa Ministerstva vnitra, provést několik
souvisejících oprav tak, aby byl v souladu se zákonem
živnostenským.
Jde tedy o návrhy k §
63 odst. 2, 63 odst. 3, 63 odst. 5, 84 odst. 2, dále k
§ 84 návrh vypustit odstavce 3 - 5, a dále
k § 3 písm. d). Jsou to tedy od str. 4 dole všechny
ostatní návrhy, až k návrhu poslance
Ivana Maška.
Stanovisko předkladatele
je kladné, zpravodaje také kladné.
Předseda PSP Milan Uhde:
Je jasné, o
čem budeme hlasovat? Je nějaká technická
námitka proti takto uspořádanému návrhu?
Není.
175. hlasování.
Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko
a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
175. hlasování skončilo.
Ze 110 přítomných 102 pro, 1 proti. Návrh
byl přijat. Pane společný zpravodaji, prosím
pokračujme.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále návrh
kolegy Ivana Maška k názvu je nehlasovatelný,
neboť se opíral o vypuštění části
111.
A dále je zde návrh
kolegy poslance Macháčka k jiné formulaci
§ 3 písm. g), přičemž toto ustanovení
bylo oproti vládnímu návrhu již upraveno
nyní platným, ve hře jsoucím ustanovením,
které navrhl ústavně právní
výbor a se kterým souhlasil branný a bezpečnostní
výbor. S návrhem, který předkládá
kolega Macháček, který vlastně znamená
vyloučení dosavadní formulace pocházející
z ÚPV a nahrazení formulace novou formulací
kolegy Macháčka, máte předložen
na str. 5 jako předposlední návrh. Stanoviska
předkladatele i zpravodaje jsou záporná.
Předseda PSP Milan Uhde:
176. hlasování
na této schůzi. Kdo podporujete návrh poslance
Macháčka, stiskněte tlačítko
a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
176. hlasování skončilo.
Ze 115 přítomných 39 pro, 53 proti. Návrh
nebyl přijat.
Pane společný zpravodaji,
prosím.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Dále je zde
návrh kolegy Macháčka k § 93, k účinnosti.
Upozorňuji, že nyní je ve hře návrh
ÚPV i branného a bezpečnostního výboru,
kde účinnost je od 1. července 1996 - nemýlím-li
se - a kolega Macháček navrhuje posunout na 1. září
a nebude-li tento návrh přijat, navrhuje ještě
dále posunout na 1. ledna.
Já bych si dovolil za sebe
sdělit názor, vzhledem k tomu, že pan předseda
navrhl, aby se doprojednání tohoto návrhu
zákona posunulo na příští schůzi,
aby přinejmenším ten první návrh
kolegy Macháčka byl podpořen. Sám
ho chci podpořit. Nevím, jak pan ministr. Pan ministr
také kýve a zeptal bych se dokonce, jestli by ze
strany předkladatele, který má odpovědnost
za realizaci zákona, nebyl podporován dokonce ten
ještě pozdější termín.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan ministr jako předkladatel...
Poslanec Oldřich Kužílek:
Pan ministr naznačuje,
že by podpořil dokonce ještě ten pozdější
termín. Myslím si, že jako zpravodaj k tomu
nemohu teď víc říkat, že budete
hlasovat podle znalosti situace a podle vlastní úvahy.
Předseda PSP Milan Uhde:
Který z návrhů
tedy, pane společný zpravodaji, předložíte
jako první?
Poslanec Oldřich Kužílek:
Nemám v tom svobodu. První
je předložen návrh 1. září
1996. V případě, že neprojde jak předložil
kolega Macháček, hlasovali bychom ještě
o jeho návrhu 1. lednal997.
Předseda PSP Milan Uhde:
177. hlasování.
Kdo podporujete tento návrh pana poslance Macháčka,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
177. hlasování skončilo.
Ze 117 přítomných 58 pro, 32 proti. Návrh
nebyl přijat. Pane společný zpravodaji, prosím.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Nezbývá
než hlasovat o návrhu kolegy Macháčka,
aby účinnost zákona byla stanovena
1. lednem 1997.
Předseda PSP Milan Uhde:
178. hlasování
na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte prosím tlačítko a zvedněte
ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
178. hlasování skončilo.
Ze 116 přítomných 91 pro, 7 proti. Návrh
byl přijat.
Pokud jsme podrobili hlasování
všechny pozměňovací návrhy, předložil
bych nyní sněmovně procedurální
návrh, jejž jsem avizoval, a to aby sněmovna
schválila usnesení, že přerušuje
projednávání tohoto návrhu zákona
do příští schůze. Pod čarou
říkám, že mezitím proběhnou
všechny práce na tom, aby příští
schůze mohla projednat konzistentní návrh
zákona, resp. odstranila všechny nedostatky, ke kterým
mohlo dojít.
Procedurální návrh
na přerušení tohoto bodu do příští
schůze. Dám o něm neprodleně hlasovat.
179. hlasování.
Kdo podporujete tento můj návrh, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu?
179. hlasování skončilo.
Ze 126 přítomných 106 pro, nikdo proti. Návrh
byl přijat. Projednávání tohoto bodu
jsme přerušili.
A nyní bych rád
předložil další procedurální
návrh. Vzhledem k tomu, že jsme pouze odhadem stanovili
pořadí zprávy, kterou má podat ministr
zdravotnictví na místo 55., ale podle mého
názoru by bylo rozumné zařadit ji v tuto
chvíli, předkládám sněmovně
návrh, abychom bod
původně 55. posunuli na toto místo a abychom
dali příležitost panu ministru Stráskému
nyní proslovit zprávu, k jejímuž přednesení
jsme ho vyzvali.
180. hlasování na
této schůzi. Kdo tento návrh podporujete,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
180. hlasování skončilo.
Ze 126 přítomných 106 pro, nikdo proti. Návrh
byl přijat.
Bod jsme posunuli a já
nyní oznamuji, že budeme projednávat bod
Jménem Levého bloku
přednesl pan poslanec Jaroslav Ortman návrh na zařazení
tohoto bodu na pořad 40. schůze. Poslanecká
sněmovna s jeho návrhem souhlasila, zařadila
tento bod, přeřadila jej na místo, které
nyní přichází na pořad, a proto
prosím pana ministra zdravotnictví Jana Stráského,
aby se ujal slova. Prosím o klid, dámy a pánové.
Ministr zdravotnictví
ČR Jan Stráský: Vážený
pane předsedo, milé poslankyně, vážení
poslanci a hosté, plním přání
Poslanecké sněmovny, které vyslovila až
s překvapivou většinou. Právě
ve většinové podpoře tohoto přání
vzneseného opozicí, ale podpořené
téměř všemi poslanci, hledám
naději, že zavdám podnět k věcnému
posouzení problémů, které ve zdravotnictví
vidím i těch, které v něm vidí
jiní. V tomto smyslu žádost sněmovny
vítám a nechápu ji jako cosi zatěžujícího
a schválného. Děsí, i když mě
osobně neleká, představa, že to bude
zdravotnictví, které se má v příštích
týdnech stát předmětem chladné
politické kalkulace. Zdravotnictví, které
se dotýká té méně příjemné
stránky lidského života, neboť zdraví
je cosi samozřejmého, pokud ho máme a cosi
velmi iracionálního, nesamozřejmého,
jsme-li vážně postiženi jeho ztrátou.
Naštěstí stokrát ku jedné jde
o náš každodenní dotyk se zdravotnictvím
- běžné sáhnutí do lékárničky,
běžná návštěva u lékaře,
o které předem víme co čekáme
a jen právě jednou ze sta jde o věc vážnou,
osudovou, o níž předem ani dodatečně
nechceme vědět nic než máme-li za jakoukoliv
cenu naději.
Přesto právě
z toho jednoho případu ze sta odvozujeme svůj
sklon vidět ve zdravotnictví cosi tajemného,
mimořádného, neslučitelného
s něčím přízemním, ekonomickým,
tržním. Fungující zdravotnictví
chceme mít pro oba krajní případy
a pro všechny, které jsou mezi tím. Od zdravotnictví
očekáváme potvrzení, že jsme
způsobilí se ucházet o řidičský
průkaz, ale zároveň máme tušení,
že to bude někdo z tohoto oboru lidské činnosti,
kdo bude asistovat v konečném rozhodnutí
o našem pozemském osudu, ba co víc, že
mu bude po boku a naším jménem vzdorovat.
Podávám tomuto parlamentu
zprávu, že 140 tisíc pracovníků
českého zdravotnictví je připraveno,
kvalifikováno a ochotno dostát našemu očekávání
ve všech zdravotních situacích, do nichž
se jako zranitelné a smrtelné výtvory přírody
můžeme dostat. Na tom nic nemění zjištění,
že někteří projevují svou nespokojenost
s tím, jak jsou za tuto službu oceňováni.
Zadání znělo
- podat zprávu o stavu českého zdravotnictví,
o příčinách současné
situace a způsobech jejího řešení.
Podávám tuto zprávu. Zdravotnictví
je v současné době ve stavu, v němž
nikdy v dějinách této země nebylo.
Má přinejmenším dostatek kvalifikovaného
personálu, byť je jeho struktura ještě
poplatná minulosti, je rozprostřeno v husté
síti po celé naší zemi, disponuje technickým
a technologickým vybavením, o kterém se kvalifikovaným
odborníkům před šesti lety ani nesnilo
a veřejnost o nich neměla ani ponětí.
Používá bohatého výběru
léků, z nichž devět z deseti jsme v
úzkosti hledali v minulých letech přes své
známé ve Švýcarsku.
Snad je dobré to připomenout,
když se předháníme v kritice současného
zdravotnictví a zapomínáme, že tomu
tak bylo.
Minulý režim řešil
zdravotnictví po svém. Předimenzoval všechny
kapacity počínaje počtem lékařů
a konče počtem nemocničních lůžek.
Postavil a rozestavěl lůžkové giganty.
Síť nemocnic je založena na zcela odlišných
minulých technických možnostech jejich dostupnosti
a neumožňuje je dnes všechny vybavit do technické
úrovně odpovídající blížícímu
se 21. století. Technické vybavení je však
náhle dostupné,
ba co víc, dodavatelé potenciálního
vybavení se vnucují způsobem, kterému
profesně zaujatý lékař nedokáže
odolat. Vždy se dřív přesvědčí
o tom, že nabídka je příhodná
pro pacienty i pro růst výkonů, na němž
je postavena motivace našeho zdravotnictví,
než o tom, zda na nabízené zařízení
opravdu má finanční prostředky a zda
se mu vrátí. Mnohdy zapomíná na to,
že i darované nebo za zavádějící
ceny dodané zařízení bude plodit náklady
provozní i odpisové a nadšeně se obrňuje
proti sousední nemocnici, která
je vzdálena mnohdy méně než jednotlivé
čtvrti Prahy od sebe. Nehledá dohodu se šéfem
sousední nemocnice o vzájemné specializaci,
je bláhově přesvědčen, že
je dobré pro nemocnici a její pacienty mít
právě to vybavení, které má
soused nebo které by si soused
mohl zítra koupit. Poptávka je však potenciálně
daná. Deset miliónů českých
občanů má právě tolik žlučníků
a dvojnásobek kolen. Nelze ji zvyšovat donekonečna.
Zpráva o stavu českého
zdravotnictví by mohla v tomto bodě skončit.
Náklady na velmi měkké omezení ve
vytváření nabídky a možnost vyvolat
nabídkovou poptávku se dostávají do
střetu s množstvím finančních
prostředků, které se společnost rozhodla
dát na zdravotnictví. Spor o to, zda je těchto
prostředků příliš, právě
tolik nebo málo je nekonečný a nemá
soudce.
Má však dostatek kritiků
finanční nedostatečnosti, ačkoli se
na zdravotnictví vydává v r. 1996 třikrát
tolik než v r. 1990 a jen pro historickou reminiscenci uvádím,
že desetkrát více než před čtvrt
stoletím v r. 1970. Má dostatek iniciátorů
nátlakových akcí směřujících
k tomu, aby se do zdravotnictví přidalo finančních
prostředků z veřejných prostředků,
tedy z kapes daňového poplatníka nebo přímo
finanční účasti pacienta. Skutečnost
je však taková, že v současné době
vynakládáme na zdravotnictví
téměř 9% hrubého domácího
produktu, tedy větší podíl než
vyspělé země Evropy a blížíme
se jim úrovní a kvalitou zdravotní péče
nejen více než v ostatních veřejných
službách, ale i rychleji, než se blížíme
absolutní hodnotě oněch zmíněných
9% v těchto zemích.
Rozvoj zdravotnictví, jeho
síť, téměř 24 000 zdravotnických
zařízení, z toho 207 nemocnic, jeho technická
a technologická vybavenost, rozvoj léčebných
postupů, dostupnost a spotřeba léků
předběhla současné ekonomické
možnosti této země. Zdravotnictví se
rozvíjelo dynamičtěji, nákladněji
a také živelněji než jiné sektory
veřejných služeb. Do značné míry
to vyplývá z výchozího stavu zdravotnictví
před r. 1989. Tehdejší zdravotnictví
trpělo předimenzovaností tehdy nejméně
nákladných položek - lůžek
a zdravotnického personálu.
Bylo charakteristické nedostatkem léků, moderních
přístrojů a léčebných
postupů. Důsledkem bylo výrazné podhodnocení
v odměňování lékařů
a ostatních zdravotnických pracovníků
a snížení jejich osobní motivace. V
tomto systému byl
sice pacient vždy nějak ošetřen, avšak
deklarovaná tzv. bezplatná péče zcela
potlačila u lékařů i pacientů
ekonomické úvahy o její ceně, přitom
se zdraví našich občanů ve srovnání
s vyspělou Evropou prokazatelně od 60. let zhoršovalo.
Prudký rozvoj zdravotnictví
v uplynulých pěti letech opírající
se o dostupnost řady nových léků,
dokonalejších přístrojů a především
neužívaných metod akceleroval privatizací
téměř celé ambulantní sféry
i části lůžkových zařízení,
se převážně odvíjel ve prospěch
pacienta. Lékaři
a sestry vybavení nesrovnatelně lepšími
léčebnými možnostmi se daleko více
a mnohdy i přívětivěji zabývají
jeho potřebami. Zvýšená kvalita a široká
dostupnost zdravotní péče spolu s uplatňovanou
prevencí a se změnou životního stylu
postupně vede ke zlepšení
zdraví našich občanů. Střední
délka života v ČR se zvýšila od
r. 1990 o více než jeden rok a kojenecká úmrtnost
poklesla téměř o jednu třetinu.
Nastal čas položit
si otázku, zda každé rozhodnutí o další
extenzi našeho zdravotnictví ne samo o sobě,
ale porovnávané s náklady, které musí
občan přímo nebo nepřímo uhradit,
je stále ještě opravdu ve prospěch pacienta.
Dřívější problém, že
není potřebná technika na vyšetření
pacienta, která byla běžná v jiných
částech světa, se mění na problém,
s nímž se každodenně
obracejí ředitelé nemocnic na ministra, zda
pacienty vézt k náročnému vyšetření
20 nebo 30 km nebo zda si příslušný
nákladný přístroj v kterékoli
z 207 českých nemocnic nepořídit.
Odmítám tvrzení, že toto je problém
výhradně etický a naopak trvám
na tom, že to je problém převážně
ekonomický. Samozřejmě, že je pro pacienta
výhodné dostane-li se mu náročných
vyšetření i zdravotních výkonů
na každém rohu, ale v takovém případě
je třeba se ho zeptat, zda za danou výhodu je ochoten
zaplatit cenu, která
z takového rozhodnutí vyplývá. To
souvisí s etikou méně než tvrdí
jedni a s ekonomikou více, než jsme stále ve
zdravotnictví ochotni přiznat.
Nevím, zda právě
tento nebo některý jiný konflikt hodnot způsobuje
velmi obtížnou komunikaci se zdravotnickou veřejností.
Opatření, jichž se zdravotnická veřejnost
dovolává, jsou ihned po jejich přijetí
a přípravě realizace odmítána
a zaměňována jinými. Většinou
se shodneme na příčinách, ale jen
velmi obtížně se hledá společný
jazyk k dohodě o jejich řešení.
Začněme znovu od
klíčového problému. Měkký,
téměř samoobslužný systém
financování českého zdravotnictví
podněcuje jak lékaře a nemocnice k vytváření
umělé nabídky, tak pacienty ke spotřebě
co největšího objemu prostředků.
V r. 1996 má být objem finančních
prostředků plynoucích do zdravotnictví
o 50% větší než v roce 1993.Jen pro představu
a promiňte toto jistě ne úplné vhodné
srovnání - roční výdaje na
zdravotnictví v České republice se rovnají
ceně výstavby celé dálniční
sítě ČR, která má být
realizována do r. 2007.
Zároveň představují téměř
čtvrtinu ročního státního rozpočtu.
V prvních dvou letech - 1993 a 1994 - fungoval systém
bez větších problémů. Postupně
však naráží na tvrdou bariéru peněz,
které mohou do zdravotnictví plátci pojistného
- to je cca 80% státní,
místní rozpočty a pacienti - to je zhruba
po 7% - přinést. Jedni volají po lepším
hospodaření s těmito prostředky, druzí
po přísnější regulaci, třetí
po zúžení zdravotní péče
hrazené z všeobecného zdravotního pojištění,
což nezastřeně řečeno znamená
přenést část plateb na pacienta nebo
stát či jiný veřejný rozpočet.
Mnozí mohou mít
a nejspíš i mají pravdu. Problém je
ve stanovení pořadí a váhy jednotlivých
řešení. Ministerstvo zdravotnictví považuje
i nadále za prvotní zlepšení hospodaření
zdravotnických zařízení a regulaci
rozvoje zdravotnických služeb. Teprve na výsledky
těchto opatření je možno aplikovat nové
náměty na financování zdravotní
péče.
Ministerstvo zdravotnictví
se zabývá koncepcí financování
zdravotní péče, členěné
na tři části:
První - hrazenou na principu
solidarity, nezávislou na individuálním posouzení,
založenou na poznání, že kohokoli může
postihnout to, nač nebude mít v žádném
případě dostatek finančních
prostředků, kdy je morální povinností
všech přispět k řešení zdravotní
situace jednotlivce podle zásady "ber, kde
ber".
Druhou - hrazenou z osobního
účtu, nejspíš individuálního
povinného a dlouhodobého zdravotního spoření,
podle zásady "přispěj tam, kde se na
rozhodování o řešení své
zdravotní situace podílíš".
Třetí - hrazenou
hotově nebo z komerčního pojištění
tam, kde jde o nadstandardní péči nebo o
péči, kde se nelze dovolávat obecného
principu solidarity.
Milé paní poslankyně,
vážení páni poslanci, dovolte, abych
nyní přešel k přízemním
informacím o tom, která opatření jsme
prosadili, prosazujeme a připravujeme k postupnému
řešení výše naznačených
problémů. Jejich společným jmenovatelem
je regulace, jejich společným kritériem je
nepoškodit pacienta nebo mu jimi prospět. Jejich společným
cílem je nasměrovat české zdravotnictví
z dosavadního nezvladatelného rozletu k reálnému
vývoji.
Bez ambicí obhajovat správnost
pořadí, s ambicí vidět v nich hlavní
příčiny jde podle mého názoru
o tyto oblasti:
1. Regulace sítě
a kapacit zdravotnických zařízení.
2. Opatření v lékové
oblasti.
3. Regulace pořizování
nákladné zdravotní techniky.
4. Zlepšení hospodaření
státních zdravotnických zařízení.
5. Řešení nadměrného
počtu a neefektivního hospodaření
některých zdravotních pojišťoven.
K prvnímu bodu: Otázka
závazného určení, vymezení
nebo jen regulace sítě zdravotnických zařízení
vzrušuje tuto sněmovnu již několik měsíců.
V podmínkách, kdy se nejsme schopni sjednotit na
tom - a ne především tady ve sněmovně,
ale v jednotlivých regionech a místech - do jaké
míry je síť téměř
24 000 zdravotnických zařízení,
především však rozsah lůžkových
zařízení a speciálních ambulancí,
přebujelá, odmítá Ministerstvo zdravotnictví
všechny návrhy směřující
k tomu, že by se předem z Prahy, z jednoho místa
rozhodlo o síti zdravotnických zařízení,
která mají zůstat na trhu zdravotních
služeb. Respektuje jednak fakt, že ve zvoleném
systému českého zdravotnictví budou
to pojišťovny, které z peněz svých
klientů, plátců zdravotního pojištění,
mají pro ně nakoupit nejkvalitnější
a zároveň nejlevnější zdravotní
péči, a jednak fakt, že od zeleného
stolu ministerstva nelze rozhodnout, kdo má či nemá
zůstat na zdravotnickém trhu.
Zároveň se však
Ministerstvo zdravotnictví nezříká
toho, že bude iniciovat optimální rozsah zdravotnických
kapacit jednotlivých typů a léčebných
oborů až do úrovně okresů. Ministerstvo
zdravotnictví v těchto dnech projednává
s představiteli státní správy - okresů
optimální rozsah lůžkových zdravotních
kapacit jednotlivých typů a léčebných
oborů a chce v dubnu 1996 vydat metodický pokyn
ministerstva pro optimalizaci celostátní sítě
lůžkových kapacit. Rozhodovat o tom, kdo v
této síti bude, který zdravotnický
podnikatelský subjekt bude mít příležitost
se na tomto trhu uplatnit, hodlá ministerstvo jen v oboru
své působnosti, tedy tam, kde
plní roli zřizovatele nebo zakladatele.
Ministerstvo odmítá
v daném okamžiku rozhodnout, zda nemocnice má
být ve Strakonicích, a nemá být v
Prachaticích a trvale odmítá rozhodnout,
že kožní ambulance má být v Zábřehu
a má to být pan XY, a nemá být v Šumperku
a nemá to být pan YZ.
Ministerstvo respektuje skutečnost,
že to mají být pojišťovny, které
svým vyjednáváním s poskytovateli
zdravotní péče rozhodnou o tom, s kým
uzavřou a s kým neuzavřou smlouvu. Přesto
ministerstvo nechce ponechat toto rozhodnutí výhradně
na pojišťovnách. Vnímá argumenty
lékařské veřejnosti, že pojišťovna
může mít motiv neuzavřít smlouvu,
aniž by musela mít nutně pravdu, že odmítaný
poskytovatel je po stránce kvalitativní nebo cenové
horší než jiní. Ministerstvo projednává
právní a
procedurální postup při rozhodování
o uzavření nebo neuzavření smlouvy
mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou
pro případ jak obnovy smlouvy, tak i smlouvy, která
by vedla k rozšíření sítě.
Principem je doporučení státní správy
- ministerstva, kde se
to týká jeho kompetencí, a okresního
úřadu pokud jde o kompetence okresního úřadu.
O posouzení společně se zástupci státu,
samosprávy, komory, pojišťovny i potenciálního
poskytovatele zdravotní péče pro pojišťovnu,
zda a s kým je třeba síť rozšířit,
nebo koho je třeba
ze sítě vyřadit a síť zúžit.