Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

K druhému bodu - léky: Spotřeba léků ve finančním vyjádření je nejrychleji rostoucí položkou ze základní struktury výdajů ve zdravotnictví. Přestože je to zčásti vysvětlitelné, otevřením přístupu na světový farmaceutický trh počet lékových položek na našem trhu se zhruba zdesetinásobil. Nemůžeme další růst nákladů na léky v dosavadním rozsahu připustit. Na jedné straně vzbuzuje vývoj nákladů na léky pochopitelnou nevoli zdravotníků. Již teď spotřebujeme na léky téměř čtvrtinu všech prostředků určených na zdravotnictví, ve světě je to 10 až 17%. Na druhé straně jsou to ovšem právě lékaři, kteří toto množství léků předepisují.

S regulačním cílem je připravena k projednání a následnému vydání vyhláška, upravující na základě dosavadních zkušeností generický seznam léků, který byl uveden v platnost 1. října 1995. Dokončuje se nový seznam volně prodejných léků, který by měl platit od 1. července 1996. S Ministerstvem financí byla dohodnuta některá zpřísnění celkové regulace, zejména u léků nově zaváděných na český trh.

V sortimentu léků se Česká republika dostala na úroveň vyspělé Evropy. Je čas převrátit bývalé východisko "Každý nový lék je pro českého občana dobrý." v otázku "Opravdu potřebujeme na našem trhu nový lék? A pokud ano, je vždy nezbytné ho hradit z prostředků všeobecného zdravotního pojištění?"

K dalšímu bodu: Druhou rozhodující a rychle rostoucí položkou ve struktuře nákladů českého zdravotnictví je přístrojová technika. Její živelné pořizování, které za určitou hranicí četnosti vede k malému využití a zároveň ke snaze využít ji za rámec účelnosti, ohrožuje v řadě případů ekonomickou stabilitu našich nemocnic. Uveďme jen dva příklady krátkodobého růstu těchto přístrojů, jejichž pořizovací hodnota jde do desítek milionů za kus a které vyvolávají zároveň - i když jsou někdy pořizovány s lákavou nadační podporou - velké provozní náklady. Ještě v roce 1991 jsme měli v České republice dvě magnetické rezonance a 22 počítačových tomografů. Již za tři roky, tedy na konci roku 1994, užívá české zdravotnictví sedm magnetických rezonancí a 64 počítačových tomografů.

Vláda na návrh Ministerstva zdravotnictví přijala v minulém měsíci závěr, že vybrané nákladné druhy zdravotní techniky - je jich devět - bude napříště možno pořídit výhradně, a to úplatně i neúplatně, se souhlasem Ministerstva zdravotnictví.

To vypracovalo kriteriální rozhodovací postup založený na znalosti současného stavu vybavení těmito 9 nejnákladnějšími druhy zdravotní techniky na území České republiky a představě o jejím optimálním rozmístění.

Ke čtvrtému bodu. Není sporu o tom, že v hospodaření zdravotních zařízení setrvávají nedostatky. Hospodářské výsledky nemocnic se v posledních dvou letech zhoršily. Nedostatky potvrzují kontroly NKÚ i jiných kontrolních orgánů. V závěru roku 1995 byly z iniciativy ministerstva zdravotnictví až doporučením stejného postupu na úrovni okresů a obcí zřízeny ve všech státních zdravotnických zařízeních dozorčí rady jako kontrolní a konzultační orgán vedení zdravotnického zařízení a zároveň jeho zřizovatele. Ministerstvo zdravotnictví určilo složení dozorčích rad. Nejsou složeny tak jako v prvním okamžiku vzniku, pouze z lékařů nemocnic, ze zaměstnanců, známých vedení apod. a doporučilo také vzorový statut. V současné době se pracuje na zlepšení organizačních a personálních podmínek nezbytných k využití zjištění a doporučení dozorčích rad na úrovni zřizovatele.

O výsledcích hospodaření jednala minulý měsíc i vláda České republiky. Uložila ministrům financí a zdravotnictví, aby připravili metodiku zpřísnění realizace zřizovatelské činnosti vůči rozpočtovým a příspěvkovým or9anizacím ve zdravotnictví. Zpřísnění bude ovšem znamenat také rozšíření dosavadních kompetencí, které zřizovatelé vůči těmto zařízením mají. Ministerstvo zdravotnictví hledá motivační nástroj i v oblasti hmotné stimulace. Ještě v tom měsíci uzavře ministerstvo smlouvy s řediteli státních zdravotnických zařízení, v nichž bude určená část jejich odměny vázána na splnění jednotlivých úkolů. Stejné doporučení šlo na přednosty okresních úřadů a budeme s nimi o tom diskutovat při prvním setkání, které s nimi vláda má, a to je hned v pondělí příští týden v Benešově.

Posledním bodem je nadměrný počet a neefektivní hospodaření některých zdravotních pojišťoven. Ministerstvo zdravotnictví využilo v posledních měsících všech možností platných zákonů k redukci této sítě.Výsledkem tohoto úsilí bylo neschválení zdravotně pojistných plánů u deseti z 27 zdravotních pojišťoven. V tom procesu měl poslední slovo právě tento parlament.

Od okamžiku jejich neschválení nastal proces žádoucí redukce jejich počtu. Od 1. března probíhá likvidace Hornické pojišťovny a došlo ke sloučení a tím zániku pojišťovny Prima. Ministerstvo zdravotnictví v souladu s usnesením vlády jedná s osmi pojišťovnami o možném sloučení. V případě neúspěšnosti těchto jednání přistoupí neodkladně k jejich zrušení.

Vláda přijala pro zdravotnictví velmi vstřícné a mimořádné rozhodnutí. Nabídka výkupu pohledávek od věřitelů likvidované Hornické pojišťovny - zdůrazňuji, výhradně od zdravotnických zařízení a lékáren, pokud si to budou přát - s úhradou 80% jejich nominální hodnoty, bude znamenat v krátké době přísun asi jedné miliardy korun do zdravotnictví. Ministerstvo financí a ministerstvo zdravotnictví připravují právní a procesní cestu k realizaci tohoto rozhodnutí. Jsou všechny předpoklady, že toto opatření začne být realizováno v nejbližších dnech.

Proces redukce sítě pojišťoven určitě není u konce. K rozšíření možnosti a účinnosti kontroly pojišťoven má vést novela 4 pojišťovacích zákonů, které již parlament projednává. Soubor dosud uplatňovaných regulačních opatření ze strany státu a zdokonalovaných regulačních opatření ze strany pojišťoven však nespěje dostatečně rychle k odstranění napětí uvnitř systému financování zdravotnictví. Přesto, že finančních prostředků každoročně přibývá, zejména s růstem nominálních mezd, které jsou základem pro stanovení výše zdravotního pojištění, náklady na léčení rostou v posledních dvou letech ještě rychleji. Přitom růst mezd - průměrná mzda ve zdravotnictví byla v r. 1995 9139 korun, tj. trojnásobek průměrné mzdy ve zdravotnictví v r. 1989 - neodpovídá očekávání některých skupin pracovníků ve státních zdravotnických zařízeních.

Při neustálém růstu počtu a nákladnosti jednotlivých výkonů, samozřejmě i růstu nákladů na léky, dopravu, materiál atd., hodnota bodu této zvláštní jednotky pro vyjádření "ceny za výkon", která je hrazena pojišťovnami zdravotnickým zařízením, dlouhodobě stagnuje. "Očekávání stagnace výše bodu" ceny za výkon akceleruje růst výkonů, počet jednotlivých zdravotních výkonů provedených na českém obyvatelstvu za rok. Nemůže tomu být ani jinak, mají-li si zdravotnická zařízení zajistit při stejné hodnotě bodu krytí alespoň inflace. Hodnota bodu násobená počtem jednotlivých výkonů vyjádřených v bodech je u nemocnic významným, v průměru asi 40procentním a u ambulantních zařízení převažujícím, v průměru asi 70procentním, způsobem získání finančních prostředků od pojišťoven na krytí vynaložených nákladů zdravotnických zařízení. Pro úplnost dodávám, že doplněk do 100% je hrazen zdravotnickým zařízením přímo v korunovém vyjádření, ale nárok na tyto úhrady je často rovněž vázán na produkci bodů.

Zjednodušeně můžeme říci, že stagnace hodnoty bodu vyvolává akceleraci počtu výkonů a zvýšený počet výkonů znemožňuje zvýšit hodnotu bodu. Zvýšený počet výkonů není-li jen fiktivní, což se bohužel rovněž vyskytuje, vyžaduje ovšem růst nákladů v oblasti přístrojů a materiálů mnohdy právě na úkor růstu mezd. Pacienti jsou ošetřováni v rozsahu a nejspíš i kvalitě tak, jako nebyli nikdy před tím. V počtu návštěv občana u lékaře jsme bezpečně na čele světové tabulky. Má toto Kolumbovo vejce řešení?

Krátkodobě je vidíme v radikálním, důsledném a všeobecném, byť diferencovaném, zastavení, přesněji zpomalení růstu výkonů českého zdravotnictví. Tento záměr rozpracovaný v únoru tohoto roku a schválený vládou poslední únorový den, konzultovaný v únoru a v březnu se všemi partnery, na jejichž součinnosti je jeho realizace postavena, dostal velmi nepřesný název "Akce frekvence". Je postaven na předpokladu radikálního, rázného, na všeobecné spolupráci a důvěře všech partnerů spočívajícího zastavení samoúčelného růstu výkonů.

Zopakujme ještě jednou fakta uplynulých dvou let. V každém z nich v roce 1994 a 1995 přibylo do zdravotnictví vždy proti předchozímu roku 12 miliard korun. Nevedly ke zvýšení hodnoty bodu. Utratily se za růst věcných nákladů a výkonů. V roce 1996 přibude opět 14 miliard korun. Mají se opět rozplynout bez vlivu na hodnotu bodu, bez vlivu na možnost lepšího zhodnocení práce ve zdravotnictví?

Pro přesnost je třeba připomenout, že v uplynulých dvou letech byly provedeny 4 úpravy tzv. seznamu výkonů ve zdravotnictví, jakéhosi speciálního ceníku zdravotních výkonů, vždy s odůvodněním narovnání relací v ocenění jednotlivých výkonů, vždy však s důsledkem celkového růstu těchto cen, tedy růstu počtu bodů za jednotlivé výkony.

Cena výkonů uhrazovaná zdravotními pojišťovnami zdravotnickým zařízením se tak skrytě zvýšila přiznáním většího počtu bodů za některé výkony, aniž by došlo ke zvýšení hodnoty bodu. Těmito kroky byla pravděpodobně odčerpána z meziročního přírůstku finančních prostředků plynoucí do zdravotnictví v r. 1995 ve výši 12 miliard asi jedna miliarda. Ostatních 11 miliard bylo vynaloženo na zvýšení počtu výkonů a vyšší korunové náklady.

Pokusím se co nejjednodušeji vyjádřit, na čem tento regulační záměr, krátkodobé opatření pro zbytek roku 1996, spočívá. Řeč bude pouze o rozdělení přírůstku finančních prostředků plynoucích do zdravotnictví v roce 1996 nad objem finančních prostředků, které tam plynuly v roce 1995, tedy o 14 miliardách.

Je třeba přijmout taková regulační opatření a promítnout je do smluvních vztahů mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, aby těchto 14 miliard bylo v roce 1996 použito takto:

50 procent, tj. 7 miliard, na odůvodněný růst výkonů ve stávající a nezbytně rozšířené síti zdravotnických zařízení, minimální růst objemu a cen léků atd. Nejde tedy o zmražení výkonů, ale jejich zpomalení, zpomalení na polovinu finančního přírůstku do českého zdravotnictví.

Z 25 procent, tj. 3,5 miliardy, na ozdravění finančních vztahů uvnitř systému, zejména podstatné snížení uznaných a neproplacených závazků pojišťoven vůči zdravotnickým zařízením, prakticky tedy na krytí nákladů, které zdravotnická zařízení vynaložila v roce 1995 a nedostala je od pojišťovny uhrazeny, na zlepšení platební disciplíny pojišťoven, zkrácení termínů úhrad atd.

A konečně z 25 procent, tj. 3,5 miliardy korun, na zvýšení hodnoty bodu, jímž se vytváří prostor pro zvyšování mezd ve státním zdravotnictví, ale i pro zvyšování důchodů v soukromém zdravotnictví.

Reakcí na probíhající diskuse a nejasnosti je třeba zdůraznit, že tímto regulačním opatřením se nijak neomezuje objem finančních prostředků určených pro zdravotnictví v roce 1996. Zmíněných 14 miliard korun přijde v roce 1996 do zdravotnictví. Nikdo z nich nic neubírá a nikdo z nich nechce proti nastavenému procesu cokoli odejmout. Záměr je, aby z nich pouze polovina - 7 miliard - byla spotřebována na růst výkonů a věcných nákladů zdravotnictví - tato polovina představuje asi desetiprocentní přírůstek nákladů proti roku 1995 - aby čtvrtina byla použita, zjednodušeně řečeno, na úhradu nákladů, které zdravotnictví vydalo již loni a nedostalo za ně zaplaceno, a aby čtvrtina, znovu opakuji, 3,5 miliardy, byla použita na vyšší ocenění práce ve zdravotnictví, což by mělo shodně příznivý dopad pro soukromá zdravotnická zařízení i pro zaměstnance státních zdravotnických zařízení. Pokud se totiž celý přírůstek použije na krytí přírůstku věcných nákladů, nemůže být vytvořen prostor pro přiměřený a žádoucí růst mezd ve zdravotnictví.

Nepopírám, že není lehké tato regulační opatření prosadit, poněvadž je tak možno učinit jen zpřesněním smluvních vztahů mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními a především jejich skutečným dodržováním po celý zbytek roku 1996.

Otázka, zda je dříve slepice nebo vejce, se opět vrací na stůl. Ředitelé zdravotnických zařízení, byť po vyjasnění pochybností, v převážné většině přijali tato regulační opatření, ale obávají se přijmout tento regulační závazek, poněvadž, pokud by nebyl zároveň doplněn zvýšením hodnoty bodu, jim nezajistí pokrytí nezbytných nákladů příjmy od zdravotních pojišťoven. Pojišťovny se obávají vyhlásit zvýšení hodnoty bodu a potvrzují, že je plně v jejich kompetenci, poněvadž se obávají, že pokud zdravotnická zařízení nedodrží dohodnutá regulační opatření, dostanou se do finančních potíží právě ony. Jednání však stále probíhají.

V souvislosti s tímto opatřením bývá mnohdy naznačováno ohrožení pacienta touto akcí. Tvrdím, že z vlastního záměru pro to neplyne žádný důvod. Občané České republiky budou v roce 1996 ošetřeni nebo léčeni ve finančním vyjádření jako v roce 1995 plus 10 procent, 7 miliard. Pouze 10 procent to bude za předpokladu, že druhá polovina meziročního přírůstku finančních prostředků do zdravotnictví, tedy rovněž 7 miliard, bude použita výhradně na úhradu závazků zdravotnických zařízení z minulých let a na zvýšení mezd.V jiných případech by polovina na rozvoj zdravotnictví byla větší.

Pokud by oponenti připravované regulace chtěli otázku ohrožení pacienta vážně nastolit, museli by nejprve doložit, že extenzívní trend, růst výkonů, růst sítě zdravotnických zařízení, růst a zahušťování sítě přístrojové techniky atd., je skutečně v zájmu pacienta. Ve skutečnosti je především v zájmu zdravotníků, dodavatelů zdravotní péče a jejich dodavatelů a ve svém důsledku v zájmu rozporném, i pro ně nejednoznačném. Vytváření další nabídky, totiž v oblasti nákladů, vyčerpává konečné množství peněz ve zdravotnictví na úkor mezd a nespokojenost zdravotníků vytváří tlaky na občana buď jako na pacienta, nebo jako na plátce daní, aby na zdravotnictví přispíval větší měrou než dosud.

Vláda České republiky přijala 28. února 1996 usnesení č. 162, jímž schválila opatření směřující k řešení deficitu všeobecného zdravotního pojištění, jehož podstatu jsem se pokusil právě popsat.

Řešení se dá vyjádřit také takto: Z každé koruny, která přijde v roce 1996 do zdravotnictví navíc, půjde 25 haléřů na zvýšení bodu, 25 haléřů na zlepšení finanční situace a 50 haléřů na kvalitativní a kvantitativní rozvoj zdravotnictví.

V návaznosti na tato regulační opatření vláda ČR dlouho a odpovědně zvažovala, zda podnítit účinnost uvedeného opatření určitou jednorázovou finanční podporou. Odpoutání zdravotnictví od probíhajícího extenzívního vývoje vyžaduje zřetelný signál, že růst výkonů je nejen zcestný, neužitečný a neufinancovatelný, ale že je především zbytečný, poněvadž se do zdravotnictví mohou dostat peníze bez nadměrného růstu vykazovaných výkonů právě vyšším oceněním bodu, lůžko dne atd.

Přestože převažuje názor, že systém zdravotnictví musí nalézt dlouhodobě rovnováhu mezi převážně obligatorními příjmy a vynaloženými náklady na zdravotnictví, při současném množství finančních prostředků, připomeňme, že se jedná v roce 1996 o 110 miliard korun, rozhodla se vláda pro dvě opatření, která mají urychlit nastolení rovnováhy.

První opatření spočívá v časovém posunu. Vzhledem k nerovnoměrnosti plateb pojistného, v prvním pololetí méně než ve druhém, a čerpání nákladů, v prvním pololetí více než ve druhém, poskytne Ministerstvo financí v březnu tohoto roku zálohu v cirka jedné měsíční státní splátce na státní pojištěnce, která tuto nerovnoměrnost vyrovná. To umožní zdravotním pojišťovnám přistoupit, nebo přistoupit dříve než předpokládaly, ke zvýšení hodnoty bodu z tohoto titulu a zesílit tak okamžitě účinnost zvýšené hodnoty bodu na redukce extenzívního rozvoje zdravotnictví.

Druhé opatření je objemové. Zvýšit s účinností od 1. 7. 1996 příspěvek státu do systému zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce ze 65 na 80 procent, z 13,5 procenta minimální mzdy. Tímto krokem, který ovšem závisí na rozhodnutí parlamentu, by došlo jednorázově ke zvýšení finančních prostředků do zdravotnictví ve druhém pololetí 1996 cca o 1,5 miliardy korun.

Není pochyb o tom, že na konečné rozhodnutí Parlamentu bude mít vliv situace ve zdravotnictví v nejbližších týdnech. Lze se snad shodnout na názoru, že pokud by tyto kroky vlády nebyly provázeny výše popsanými regulačními opatřeními, byly by v dané situaci nejspíš kontraproduktivní.

Podle našich propočtů sama popsaná regulační akce by měla umožnit zvýšení hodnoty bodu od 1. 4. 1996 o 9 haléřů, časový přesun příjmů za státní pojištěnce od 1. 4. 1996 o 3 haléře a zvýšení prostředků za státní pojištěnce, pokud se k nim vyjádří Parlament souhlasně, by zvýšilo hodnotu bodu od 1. 7. 1996 o dalších 7 haléřů.

Vláda ČR ve svém usnesení doporučila řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, aby Všeobecná zdravotní pojišťovna v návaznosti na všechna zmíněná opatření, zejména na uzavření smluv a dohod se zdravotnickými zařízení garantujícími uvedené předpoklady, zvýšila hodnotu bodu o uvedené částky. Následující den přijala tuto strategii také správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tato pojišťovna má dnes přes 70% pojištěnců ČR a její kroky do značné míry určují postup ostatních zdravotních pojišťoven.

Přesto vláda ve svém usnesení doporučila i představitelům ostatních zdravotních pojišťoven, aby se rovněž podíleli na realizaci schválených opatření a záměrů. Konečné slovo ovšem mají příslušné orgány pojišťoven, které musí posoudit nejen rizika těchto opatření pro průběžnou platební schopnost pojišťovny, ale zejména svou schopnost zajistit účinnost regulačních opatření.

Optimální propočet regulační akce potvrzuje, že jsou předpoklady, dosáhne-li se regulace věcných nákladů, t. j. nákladů mimo mzdy, na úroveň roku 1995 plus 10%, zvýšit hodnotu bodu v meziročním srovnání o 15% a úroveň mezd diferencovaně o 20%. Kalkulaci podle svých podmínek a možností si ovšem musí provést každé zdravotní zařízení.

Znovu opakuji, že realizace celé akce vyžaduje součinnost všech zainteresovaných. Proto jsou podle harmonogramu vedena jednání, která k této součinnosti musí směřovat, neboť jednotlivé kroky jsou navzájem podmíněny. Z jednání vyplynula celá řada podnětů, z nichž některé je vhodné uvést.

1. Ředitelé státních zdravotnických zařízení budou významnou částí své odměny zainteresováni na smluvním stavu se zřizovatelem na dodržení regulačních dodatků ke smlouvám s pojišťovnami.

2. Cílem akce není přes nerovnoměrnou závislost jednotlivých typů zdravotních zařízení na výši bodu neuváženě měnit podíl na příjmech ze zdravotního zařízení, plynoucích do jednotlivých typů zdravotnických zařízení. Pojišťovny nemají přistupovat k dodatečným smlouvám mechanicky - rok 1995 a 10% -, ale diferencovaně podle jednotlivých skupin i jednotlivých zdravotnických zařízení.

3. Pojišťovny musí zajistit takové termínování zúčtování se zdravotnickými zařízeními, aby se minimalizovalo riziko vyčerpání finančních prostředků na zdravotní péči v předstihu.

4. Tam, kde nedojde k dohodě mezi pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, nebo kde bude dohoda porušena, pojišťovna uplatní stávající hodnotu bodu.

Ministerstvo zdravotnictví ČR a vláda ČR přijali soubor opatření k řešení některých současných problémů ve zdravotnictví, o kterých jsem vás informoval, v přesvědčení, že jde o společný jmenovatel někdy legitimních, někdy úmyslně odstředivých zájmů všech zainteresovaných. Jeho realizace má přinést zpomalení exteze českého zdravotnictví, která způsobuje potíže samotným zdravotníkům a jejíž přínos pro pacienty je v mnoha případech přinejmenším sporný.

Jednotlivá opatření nemění podstatně systém. Spíše naopak uvnitř systému vyhledávají brzdy proti jeho prohlubujícímu se negativnímu působení. Jeho přijetí přinese časový prostor zhruba 3/4 roku pro přípravu změn systému.

Často přetřásaná spojitost s blížícími se volbami tu nepochybně je. V tomto období se obtížně dnes se všemi partnery ve zdravotnictví dohadujeme o opatřeních uvnitř systému, natož pak o jeho změně.Situace ve zdravotnictví však neumožňuje nečinnost z důvodu volebních kalkulací. Navržená opatření jsou před přípravou k hlubším změnám. O regulaci totiž půjde i po volbách, a to v každém případě.

Výše uvedená opatření mají ovšem krátkodobou účinnost. Dlouhodobě nechceme regulovat zdravotnictví přímo finančním objemem, i když právě on to je a on to bude, který musí tvořit rámec a krýt se s výsledkem regulace. Dovolím si vás již jen velmi krátce informovat o některých připravovaných systémových opatřeních.

Časově nejbližší je narovnání relací mezi jednotlivými skupinami poskytovatelů zdravotní péče, která povede ke stabilizaci podnikatelského klimatu ve zdravotnictví. Dokončíme dohadovací řízení nad novým seznamem výkonů, z něhož do budoucna využijeme spíše věcnou než kvantitativní stránku. Opatření, která připravujeme, budou směřovat k postupnému opouštění výkonového financování zdravotnictví. Důvody jsou snad patrné ze všeho, co jsem dnes v této sněmovně řekl.

Pracujeme na rozdělení zdravotní péče na tn části, o čemž jsem informoval v úvodu svého vystoupení. Zejména rozpracováváme systém dlouhodobého zdravotního pojištění, z něhož by byly hrazeny běžné zdravotní defekty. Zavedení tohoto prvku bude provázeno postupným snižováním, popřípadě úplným zrušením dnešní platby zdravotního pojištění pojištěncem. Záměrně uvádím toto nejvíc diskutované opatření v popředí, byť je nejsložitější a bude je možno zavádět nejspíš až od roku 1998. Nemůžeme a nechceme vystavovat pacienta přímé konfrontaci se zdravotnickým zařízením dříve, než najdeme vhodnou formu otázky, zda o tak nákladnou péči opravdu stojí. Za takovou formu považujeme povinné dlouhodobé zdravotní spoření, v němž občan bude spolurozhodovat o tom, zda nabízenou zdravotní péči opravdu potřebuje a chce. Nepovažujeme za odpovědné zvyšovat překotně podíl pacienta na přímé úhradě zdravotní péče dříve, než vyčerpáme větší část vnitřních rezerv, dříve, než zastavíme prudké zdražování zdravotnických služeb a odstraníme motivy, které vedou k expanzi výkonů.

V kratším časovém horizontu však chceme zavést jiná systémová opatření a já se omlouvám, že o nich budu mluvit jednoduše, zkráceně a možná ne pro všechny srozumitelně.

V ambulantní péči praktických lékařů a pediatrů chceme posílit jejich přirozenou roli strážců celého zdravotního systému a

a) Zavést kombinovanou kapitační platbu v této sféře ambulantní péče.

b) Zavést povinnost doporučení praktického lékaře k návštěvě ambulantního specialisty se stanovenými výjimkami.

c) Zavést fond laboratorních vyšetření, která by objednal, kontroloval a hradil příslušný praktický lékař a byl by na jejich rozsahu zainteresován.

d) Zavést akreditaci praktických lékařů k provádění některých specializovaných výkonů nad rámec kapitace.

V oblasti stomatologie důsledně odlišit péči hrazenou a nehrazenou ze všeobecného zdravotního pojištění definováním standardních a ostatních výkonů podle použitého materiálu a na něj vázané technologie.

V oblasti ambulantních specialistů hradit zdravotní péči dál výkonovým systémem s perspektivou jeho postupného nahrazení v horizontu dvou až tří let. Do té doby použít k regulaci výdajů v této oblasti model tzv. sestupné platby za poskytnuté výkony. Péče ambulantního specialisty, která by byla poskytnuta bez doporučení příslušného praktického lékaře, bude péčí plně hrazenou pacientem.

V lůžkové péči vymezit výkony neopakovatelné a nezneužitelné a ty hradit výkonovým způsobem, který bude co nejdříve vyjádřen nikoli v bodech, ale v korunách. Ostatní výkony shrnout do úhrady ošetřovacího dne, zavést v lůžkových zařízeních důsledně systém sestupné platby a spoluúčast pacienta za hotelové služby lůžkových zařízení.

V oblasti nákladů na léčiva stanovit jednotlivým lékařským odbornostem objem prostředků na léčiva ve vztahu k jejich celkovým nákladům.

Stanovit lůžkovým zdravotnickým zařízením reálné hodnoty lékových paušálů a zrušit kategorii zvlášť účtovaných léků.

Zavést limity úhrad za léčiva použitelná pouze v lůžkové péči s tím, že lůžková zařízení nebudou mít ve svých pozitivních listech léčiva shodného složení za vyšší cenu.

Konečně, za poslední. Umožnit nemocnicím nákup vybraného sortimentu léčiv přímo od výrobce.

Milé paní poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen, že jsem odpověděl na všechny tři části položené otázky: o stavu zdravotnictví, příčinách a řešení. Považoval jsem za nutné třetí část rozdělit na operativní, krátkodobá a střednědobá řešení.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji ministru zdravotnictví panu Janu Stráskému za zprávu, kterou nám na žádost sněmovny podal. Otevírám k předložené zprávě rozpravu.

Oznamuji, že se do ní písemně přihlásily tyto poslankyně a tito poslanci: jako první paní poslankyně Hana Lagová, druhá paní poslankyně Eva Fischerová, třetí pan poslanec Zdeněk Vorlíček, čtvrtý pan poslanec Josef Janeček, pátá paní poslankyně Eva Nováková. Další přihlášky nemám.

Zvu tedy k řečništi paní poslankyni Hanu Lagovou. Připraví se paní poslankyně Eva Fischerová.