Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Pane poslanče, přiznám se, že k mému překvapení i tentokrát jste zde vyslovil problém, který i já cítím jako poměrně vážný. Musím vás zároveň ujistit, že je to problém, kterým se zabýváme a na který rozhodně nehledáme nějaké zjednodušené řešení, které by vedlo k plošnému rušení malých škol, ať už v Západočeském či Jihočeském kraji, ale ani kdekoli jinde. Naopak.

Jedním z nedobrých rysů školské a řekl bych regionální politiky v dobách komunistických, zejména v 70. a 80. letech, bylo rušení malých škol a přesměrovávání veškeré školní docházky do tzv. střediskových obcí. Pochopitelně, že toto mělo dopad nejen na úroveň práce v jednotlivých školách, ale i na celkový charakter života v jednotlivých malých obcích, pro které samozřejmě škola může tvořit nejen místo ke vzdělávání, ale i jisté - řekl bych - kulturně společenské zázemí. Proto také jedním z cílů změn, které v minulých letech proběhly, který i já považuji za nesmírně významný, je snaha obnovit tyto tzv. malotřídní školy a vytvořit jim takové ekonomické podmínky, aby mohly fungovat.

Důkazem toho, že se náš záměr do velké míry daří je to, že od r. 1990 do roku 1995 vzniklo více než 300 nových škol tohoto typu.

Zároveň však pozorujeme i jiný aspekt, a to je otázka demograficky předurčeného poklesu počtu dětí, ke kterému dochází celoplošně ve většině míst, ve většině sídlišť v této republice. Znamená to, že když počet dětí poklesne už příliš, tak se jednak stává vlastní výuka velmi problematickou už ve třídách pro 8 až 10 dětí, a jednak při veškeré zvýšené finanční podpoře těchto druhů škol se pohybujeme na samé hranici ekonomické zvládnutelnosti a někdy i za ní.

Proto také tato sněmovna přijala téměř přesně před rokem novelu dua - školského zákona a zákona o státní správě a samosprávě ve školství, kde stanoví minimální počty dětí ve třídách k tomu, aby škola mohla zůstat školou a nadále jí byla udělena licence a nadále byla financována a podporována ze státních prostředků.

Protože si však uvědomujeme, že toto pravidlo nejde používat pro všechna místa stejně, tak i tento zákon obsahuje možnost udělovat výjimky po předchozím posouzení konkrétních situací jednotlivých obcí. Sledujeme zejména o kolik přesně poklesl počet dětí pod stanovené minimum, jaké jsou demografické vyhlídky, to znamená počty mladších dětí v těchto obcích a jaká je také dopravní situace a dojezdnost do nejbližších obcí, kde by připadalo v úvahu školu stejného typu navštěvovat.

Školské úřady, které v první instanci jsou oprávněny rozhodnutí v této věci dávat, mají pokyny, aby se snažily regulovat počet škol tam, kde skutečně dochází k extrémnímu poklesu počtu dětí, ale aby tak činily spíše na druhých stupních základních škol - protože to už je dospělejší věk, kdy je možné docházet a dojíždět - a aby ty první stupně škol, ty malotřídní školy od první do páté třídy se snažily udržet tam, kde je k tomu jen trochu základních podmínek pokud jde o počet dětí. A pokud jde o druhý stupeň škol, aby tak činily i v případě, že ty počty dětí sice klesnou, ale jsou jiné negativní dopady, např. špatná dojezdnost do nějaké školy v dalším blízkém sídle.

Toto jsou pokyny pro školské úřady a já jsem přesvědčen, že je v naprosté většině dodržují a pokud nikoli, i ustanovení zákona dávají možnosti, aby odvolací instancí v případném sporu mezi obcí a školským úřadem bylo ministerstvo školství a to se také snaží v tom duchu, jak jsem ho tu charakterizoval, postupovat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi. Ptám se, zdali pan poslanec Jiří Vyvadil má doplňující otázku? Ano, je tomu tak.

Poslanec Jiří Vyvadil: Pane ministře, já s vámi v zásadě souhlasím. Jen bych chtěl konstatovat, že v těch školách je poměrně vážná obava a to, co my jsme si tady filosoficky řekli, zdá se, že je moudré. Jen je otázka, zda se to realizuje. Zejména v Západočeském, ale i v Jihočeském kraji jsou v tomto ohledu vážné obavy, vzniká napětí, vznikají nejistoty.

Čili chci v tomto ohledu vědět, do jaké míry ministerstvo bude tu filosofii, kterou jste tady přislíbil, dodržovat, event. do jaké míry vůbec by nestálo za to zrušit systém výjimek, když je zřejmé, že pro některé oblasti by škola měla být téměř za každou cenu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan ministr Ivan Pilip bude reagovat.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Jak jsem již uvedl, pane poslanče, systém je stanoven zákonnou normou, to znamená, že není v mé pravomoci ji zrušit. Ale kromě toho, ona skutečně v celkovém rámci má svůj smysl, protože vás ujišťuji, že existují případy, kdy stanovení tohoto limitu vede skutečně k racionalizaci, k rozumnějšímu rozmístění vzdělávacích příležitostí a jednotlivých typů škol. Pokud cítíte obavu, o které jste hovořil - a já ji v některých místech cítím také -mohu vám říci, že i já osobně se snažím dělat maximum k tomu, abych ji rozptýlil. Pokud k tomu přispěje i tato interpelace, koneckonců včetně svého přenosu, myslím, že tím lépe. O další formy, jak tuto informaci přetlumočit jednotlivým školám a starostům obcí se snažím maximálně. Můžete je i vy na vašich cestách ujišťovat, že tam, kde skutečně podmínky pro další chod školy jsou, jsou tyto obavy neodůvodněné.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Ivanu Pilipovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Vyvadil s interpelací na ministra vnitra Jana Rumla ve věci č. 13.

Poslanec Jiří Vyvadil: Pane ministře, chtěl bych se na vás obrátit s poměrně vážným problémem. My jsme zde několikrát v průběhu 4 let hovořili o problematice migrace. Ve vztahu k SRN bylo do značné míry mnohé vyřešeno, ale objevil se zde problém, který zdá se smluvně podchycen není, a to je problém Vietnamců, kteří za příslib tří až pěti tisíc marek mohou opouštět území SRN s tím však, že postačí, že jsou odhlášeni. Neznamená to, že musejí zcela fakticky toto území opustit. Řádově jedna třetina, podle informací, se nachází zde v České republice.

Pokud by zde byla možnost, že se řádným způsobem zapojí do života, je to v nejlepším pořádku. Já zde mám ovšem za mysli celou síť stánkových obchodů kolem hranic, kdy i vy i já nějakým způsobem jezdíme a víme, že to je bohužel zdroj obrovských problémů, celních úniků, pašovaného zboží, pašovaných cigaret, cigaret kde ony kolky jsou označovány laserovým počítačem.

Čili mě zajímá, do jaké míry je naděje, že pokud se týče ještě této oblasti, dojde k jakési dohodě se Spolkovou republikou Německo.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi a slova se ujme ministr vnitra Jan Ruml.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená sněmovno, já na svých cestách v západních Čechách občas slyším to, že Spolková republika Německo si řeší svůj problém s cizinci na svém území na účet České republiky a v této souvislosti jsou uváděni Vietnamci, kterých se údajně Německo zbavuje na účet České republiky a Česká republika je přijímá. Tyto informace nejsou ničím podložené.

My máme se SRN podepsanou readmisní dohodu, která hovoří o tom, že obě země jsou povinny přijmout zpět osobu ze třetí země, která ilegálně přešla státní hranice. To znamená pokud z Německa někdo bez platných dokladů - tím platným dokladem musí být vízum, protože máme s Vietnamem vízovou povinnost - přejde z území Německa na českou stranu, zdržuje se zde ilegálně, tak pokud se toto zjistí, je německá strana povinna takovou třetí osobu převzít zpátky.

Kolik takových osob tady může být nedokážu odhadnout. Vy jste řekl jedna třetina, neřekl jste, z jakého množství. Ale vím, že readmisní dohoda je v praxi naplňována, že tak jako my přijímáme osoby ze třetích zemí, které ilegálně přecházejí z našeho území do Německa a německá strana to doloží hodnověrně, rovněž německá strana přejímá ilegálně přešlé třetí osoby, pokud naše strana hodnověrně doloží, že přešly z Německa.

Podle našich údajů je za území celé České republiky legálně 14 000 Vietnamců s dlouhodobým nebo trvalým pobytem.

Pravda je, že velká většina z nich je koncentrována do příhraničních oblastí v západních Čechách. Větší část této části se zabývá tím, čemu říkáme stánkový prodej.

Stánkový prodej by sám o sobě nebyl ničím mimořádným. Je to jistě vhodný doplněk při poskytování služeb, nicméně to co nás na stánkovém prodeji zlobí; vůbec nás nezlobí to, že ho vykonávají Vietnamci, protože nejsme xenofobní stát, nakonec oni zde získali dlouhodobý pobyt, že při tomto stánkovém prodeji dochází k porušování zákonů.

Stánkový prodej má dvě polohy, nebo skýtá se tady možnost řešení ve dvou oblastech. Jedna věc je kontrola původu zboží. To je myslím to, co nás nejvíce zajímá na stánkovém prodeji, a placení daní těch osob, které provádějí tento typ živnosti.

Obě tyto sféry patří do svrchované pravomoci státu. Stát v této věci musí kontrolovat, zda původ zboží je v pořádku, zda je tady zboží legálně, jestli jsou dodržovány zákony o ochraně známky atd. Zde je namístě velmi těsná spolupráce Celní správy, České obchodní inspekce a živnostenských úřadů, protože při porušování zákonů, třeba při prodeji nekolkovaných cigaret, samozřejmě musí následovat odnětí živnostenského oprávnění. Pokud se tak stane cizinci, tím mizí účel pobytu a musí následovat zákaz pobytu.

Nedávno jsme se sešli s místopředsedou vlády panem Kočárníkem, ministrem Dybou v Chebu, kde jsme právě jednali o užší koordinaci těchto čtyř typů orgánů. Byl tam také předseda, tuším, České obchodní inspekce pan Čáslavský. Dohadovali jsme se o tom, jak tento řetězec učinit řetězcem uzavřeným, aby nebylo v budoucnu úniku.

Víme, že živnostenské úřady v současné době mají již centrální registr živností. Není tedy možné, aby někdo přišel o živnost, a získal ji v jiném okrese. Po novele živnostenského zákona se upravuje i to, že cizinec, nebo vůbec člověk, který ztratí živnostenské oprávnění, rok o něj nemůže znovu žádat; pak u cizince samozřejmě následuje zákaz pobytu, protože účel toho pobytu zde není. To je jedna poloha řešení problému. Myslím si, že jsme se na nějakých opatřeních, i konkrétních, dohodli. Konkrétní výsledky budu prezentovat v nejbližší možné době.

Druhá část řešení problému leží potom na obcích samotných. Samozřejmě záleží vždycky na obci, aby si rozhodla, v jaké míře, v jakém rozsahu chce mít stánkový prodej v katastru své obce, zda ho chce nějakým způsobem regulovat. Mnohé obce, např. Železná Ruda, Aš, možná budou následovat další, vydaly vyhlášku, kde zakazují prodávat alkoholické nápoje a tabákové výrobky na veřejných prostranstvích. Po našich zjištěních tyto komodity představují v podstatě jednu polovinu celého toho problému. Tam, kde vyhlášky vydaly, funguje to, skutečně se podařilo omezit rozsah stánkového prodeje. Obec může ale i jiným způsobem regulovat stánkový prodej, může územním řízením vymezit v katastrálním území oblast, kde chce či nechce mít stánkové prodeje, může využívat stavebních zákonů, může používat zákonů, které se týkají hygieny, životního prostředí atd.

Obec má poměrně rozsáhlé pravomoci v této oblasti a záleží také na ní, zda chce v plném rozsahu umožnit stánkový prodej, a pak to vypadá v některé obci tak, jak to vypadá třeba v Potůčkách anebo zda chce tento stánkový prodej regulovat, a pak to vypadá tak, jak to vypadá např. v Mariánských Lázních. To je náš pohled na celou tuto problematiku.

V poslední době jsme o tom velmi často jednali, nejenom s orgány státní správy a samosprávy. Myslím, že jsme si jasně vymezili svoje pravomoce, svoje kompetence v této oblasti a že nám všem jde o to, abychom nelikvidovali stánkový prodej, abychom nevyvolávali žádný hon na Vietnamce. Jde nám o to, aby stánkový prodej probíhal řádně podle zákonů, aby fungovaly tržní řády v těchto stánkových prodejích, aby se neprodávalo nelegálně nabyté zboží, aby skutečně ze stánkových prodejů se nestávala taková neestetická věc, jak jsme toho mnohdy na našich hraničních přechodech nebo v příhraničí svědky.

Tolik si myslím, že bych mohl asi odpovědět na váš dotaz.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi. Pan poslanec Vyvadil položí doplňující otázku.

Poslanec Jiří Vyvadil: Pane ministře, možná jste zaznamenal, že jsem zvolil takovou konstruktivní variantu. Musím však konstatovat, že jste mi neodpověděl na můj dotaz. Nehovořil jsem o osobách, které by se dostaly do SRN nelegálně. Nehovořil jsem tedy o rozsahu remisních smluv. Hovořil jsem o Vietnamcích, kteří tam byli samozřejmě legálně a kteří za odstupné tři až pět tisíc marek opouštějí to území. A co s nimi? Oni tam byli legálně. Legálně odcházejí, ale zůstávají zde.

Ptal jsem se vás, zda toto je nějakým způsobem smluvně podchyceno.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan ministr vnitra Jan Ruml odpoví.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane poslanče, pro posuzování toho, zda cizinec na našem území je legálně či nelegálně jaksi nehraje roli, zda byl legálně či nelegálně v sousední zemi. Jestliže pro vietnamské občany platí vízová povinnost vzhledem k naší zemi, a ten Vietnamec nedostane vízum od našich úřadů, tak na našem území pobývá nelegálně. Je jedno, zda pobýval legálně v Německu či tam pobýval nelegálně. On musí přejít naši hranici s platným cestovním dokladem a s vyznačením víza.

Pokud tak neučiní, tak je zde na našem území ilegálně a jedná se o ilegální přechod státní hranice. Nevím, co bych k tomu dále dodal. Mám pocit, že jsem to řekl naprosto jasně.

Nemáme žádnou dohodu s Německem, že bychom přejímali vietnamské občany, na kterých Německo nemá zájem a kterým dává, vy tvrdíte, tři až pět tisíc marek odstupného. Já o tom nevím.

Rozhodně si Německo neřeší svůj problém s cizinci na náš účet. Nemám o tom žádné doklady, že by takováto praxe mezi našimi a německými úřady fungovala. To je moje, asi už konečná, protože vy už nemáte doplňující otázku, odpověď k celému tomu problému.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi za toto vysvětlení. Je čas na poslední interpelaci, kterou by měl přednést pan poslanec Oldřich Vrcha na pana ministra Karla Dybu ve věci Českého telekomunikačního úřadu.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, budu v této věci velmi stručný. Český telekomunikační úřad, pokud se nemýlím, sídlí v bývalých prostorách bývalého ústředního výboru KSČ.

Je to správní aparát, který vaše ministerstvo uměle živí. Je to jeden z největších úřadů v naší republice. Myslím - a jsem stejného názoru s občany - že statisícové platy úředníků na tomto úřadě jsou dotovány právě občany této země z jejich daní.

Ptám se vás, pane ministře, zda jste schopen do konce tohoto volebního období tento velký úřad zrušit a nebo to má udělat po volbách někdo jiný, např. republikáni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Otázka jasně zazněla. Pan ministr Dyba odpoví.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedající, vážená sněmovno, odpověď je jednoduchá. Nejsem schopen ho zrušit a musí to udělat po volbách republikáni. Bude to ale lidi v tomto státě hodně stát a vás asi také, protože vůči dominantnímu operátoru, jak se učeně nazývá SPT Telecom, to je vůči téměř monopolnímu dodavateli služeb v této oblasti, to zatím jinak být nemůže. Soutěž přijde, ale teď to ještě nejde. Vůči němu musí stát někdo, kdo chrání zájmy spotřebitelů, a to jste vy i republikáni. To je právě Český telekomunikační úřad.

Je mi líto, že jsme vám ve vašich stížnostech nemohli vždycky vyhovět. Jednou byla oprávněná a podruhé byla neoprávněná, ale zato byste nemusel být tak zlý na tento úřad. V řadě případů řešil oprávněné stížnosti na fungování SPT Telecom a také je vyřešil ve prospěch zákazníků. V poslední době zhruba 40% stížností na výši účtů jsou shledány oprávněné, peníze se lidem vrátí. Mimochodem využití bývalé budovy KSČ, nevím, jestli to byl ten nejvyšší, jestli to bylo ÚV KSČ nebo jestli to byl jen Městský výbor KSČ, ale to je jedno. Hlavní je, že využití je pro dobré účely. Myslím, že tento úřad je tady pro dobré účely a ujišťuji vás, že tam žádné statisícové platy nejsou. Úřad pomáhá lidem. To je samozřejmé. Statisícové platy tam určitě nejsou. Možná, když to sečtete za rok, to by bylo možné, ale za měsíc v žádném případě ne. Kdyby tomu tak bylo, tak by určitě neodcházela řada lidé nejen z úřadu, ale i z ministerstva. Nezruším ho a čeká to na vás po volbách.

Místopředseda PSP Jan Kasal: To byla odpověď pana ministra Karla Dyby. Pan poslanec nehodlá vystoupit, takže konstatuji, že jsme ukončili bod ústní interpelace.

Dámy a pánové, k projednání nám ještě zbývá sedm bodů schváleného pořadu této schůze. Jedná se o body číslo 35, 30, 22, 31, 32, 36 a 29. Body uvádím v pořadí, v jakém by měly být projednány. Vzhledem k tomu, že na zítřejší den na 9. hodinu je svolána 43. schůze Poslanecké sněmovny, přerušuji jednání 42. schůze, respektive podávám návrh, protože je třeba o tom rozhodnout hlasováním.

Prosím vás všechny, kteří jste v dosahu mého hlasu, vejděte do sněmovní síně, přihlaste se pomocí registračních karet a budeme hlasovat o mém návrhu v hlasování číslo 145. Připomínám, že podle § 54 odst. 9 se hlasuje bez rozpravy. Prosím ještě všechny poslance, kteří se nacházejí v blízkosti zasedací síně, aby se přihlásili, abych mohl zahájit hlasování.

V tuto chvílí jsem zahájil hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem 65 pro, 2 proti. Tento návrh byl přijat.

Sejdeme se zítra v 9.00 hodin dopoledne.

(Schůze přerušena v 18.28 hodin.)