Kopie odpovědi ministra
spravedlnosti Jiřího Nováka na interpelaci
poslance Josefa Valenty byla doručena dne 29. června
1993.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra spravedlnosti
Jiřího Nováka na interpelaci poslance Josefa
Valenty. Odpověď je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne 2. února 1993
M - 80/93
Vážený pane
poslanče,
byla mi doručena Vaše
interpelace ze dne 16. 12. 1992 ve věci konstituování
Nejvyššího soudu ČR a případu
obviněného Petra Venshöfera.
Pokud jde o zajištění
funkčnosti Nejvyššího soudu ČR
se sídlem v Brně, je třeba si uvědomit,
že k 1. 1. 1993 došlo ke změnám v soustavě
soudů. Dnešní Nejvyšší soud
ČR byl konstituován z české části
bývalého Nejvyššího soudu ČSFR,
zatímco bývalý Nejvyšší
soudu ČR byl transformován ve vrchní
soudy se sídly v Praze a v Olomouci.
O krocích, které
ministerstvo spravedlnosti ČR ve věci zajištění
funkčnosti Nejvyššího soudu ČR
podniká, jste byl jako poslanec Poslanecké sněmovny
informován. Proto ve stručnosti dodávám,
že budova Nejvyššího soudu ČR v Brně
je v současné době dosud ve stádiu
úprav a zařizování. Přemísťování
tohoto soudu do Brna by mělo skončit v polovině
letošního roku. Prvořadou podmínkou
zajištění jeho funkčnosti je personální
obsazení a především zajištění
dostatečného
množství soudců. K 1. lednu 1993 již dalo
souhlas s jmenováním k tomuto soudu celkem 21 soudců
(včetně soudců vojenského kolegia).
Celkový počet soudců Nejvyššího
soudu ČR je plánován na 42 (celkový
počet všech pracovníků se bude pohybovat
kolem 100 osob).
Nedostatek soudců je všeobecně
známým problémem české justice
a týká se rovněž Nejvyššího
soudu, v jehož případě je věc
komplikovanější o to, že se musí
jednat o velmi kvalitní soudce s dlouhodobou praxí,
které je navíc třeba hledat především
v oblasti budovaného sídla tohoto soudu.
Veškeré mé
úsilí při práci v čele resortu
směřovalo a směřuje ke zlepšení
tohoto stavu. Podařilo se již zajistit odpovídající
finanční ocenění práce soudců
a celkově se vytváří větší
prestiž tohoto povolání. Důsledkem toho
je i zvýšení zájmu o soudcovské
povolání, která se již začíná
projevovat. Vzhledem k neustále se zvyšujícím
nárokům kladeným na justici (vznik nových
agend, stále stoupající kriminalita) však
nelze optimálního stavu dosáhnout v krátké
době.
V žádném případě
se nelze trvale spokojit s tím, že nedostatek soudců
vede v mnohých případech k průtahům
v řízení, při vyřizování
stížností apod. Za daného stavu je však
pochopitelné, že soudy se snaží přednostně
vyřizovat nejdůležitější
agendy, zejména pak vazební
agendu v trestním řízení. To je i
důvodem průtahů při vyřizování
stížnosti pro porušení zákona ve
věci obv. Petra Venshöfera, jež daly podnět
k Vaší interpelaci.
Jak bylo zjištěno,
ve prospěch Petra Venshöfera byla stížnost
pro porušení zákona generálním
prokurátorem ČR podána dne 25. 3. 1992 a
v současné době, po reorganizaci soustavy
soudů, je vyřizována vrchním soudem
v Praze. Prokurátor při jejím podání
nevyužil možnosti dané mu ustanovením
§ 275 odst. 4 tr. řádu a současně
s podáním stížnosti nepřerušil
obviněnému výkon trestu odnětí
svobody do doby rozhodnutí o stížnosti pro
porušení zákona. Dne 1. 12. 1992 byl procesní
spis okresního soudu v Havlíčkově
Brodě sp. zn. 1 T 29/90 zapůjčen okresnímu
soudu v Hradci Králové, neboť obviněný
si podal žádost
o podmíněné propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením
ze dne 6. 1. 1993 sp. zn. Pp 16/92 pak okresní soud v Hradci
Králové Petra Venshöfera podmíněně
propustil a stanovil mu zkušební dobu v trvání
dvou let. Protože usnesení nabylo právní
moci dnem vyhlášení,
byl obviněný téhož dne propuštěn
na svobodu.
Přestože zjištěný
stav nelze považovat za dobrý, je třeba konstatovat,
že obviněný se ve výkonu trestu odnětí
svobody nacházel po celou dobu až do svého
podmíněného propuštění
na základě pravomocného rozsudku. Možnost
případného přerušení výkonu
trestu po podání stížnosti pro porušení
zákona daná ustanovením § 275 odst.
4 tr. řádu nebyla využita, avšak z dikce
citovaného zákonného ustanovení vyplývá,
že generální prokurátor ani soud nejsou
povinni z zákona
takové rozhodnutí učinit. Jestliže však
je obviněný vážně nemocen, přicházelo
v úvahu přerušení výkonu trestu
na základě ustanovení § 325 odst. 1
tr. řádu, eventuelně upuštění
od výkonu trestu podle § 327 odst. 2 tr. řádu.
Z Vaší interpelace však
nevplývá, že by k podání takové
žádosti či návrhu došlo.
Předpokládám,
že úsilí o zlepšení podmínek
pro práci v justici a o zabezpečení dostatečného
množství kvalitních soudců se projeví
také v odstranění průtahů v
řízení a při vyřizování
stížností.
S pozdravem
Jan Ruml
Vážený pan
Josef Valenta
Poslanecká sněmovna
České republiky