Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující písemnou interpelaci poslankyně Evy Matouškové na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

obdržela jsem rozsáhlé informace o postupu privatizace v Liberci, kde jsem kandidovala do České národní rady. Z obsahu informace vyplývá, že její proces je v současné době mimořádně složitý, dochází k prodlužování agónie podniků jež měly být privatizovány a hrozí jejich likvidace. S ohledem na informaci, která budiž pokládána za součást mé interpelace, prosím, abyste mi, vážený pane ministře, sdělil, co hodláte učinit jako ministr pověřený realizací privatizace k radikálnímu zlepšení tohoto stavu?

S úctou

V Praze dne 15. února 1993

Vážený pan

ing. Jiří Skalický

ministr pro správu národního

majetku a jeho privatizaci ČR

prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny

Zákonem o okresních úřadech přešla na Okresní úřad Liberec funkce zakladatele u 9 státních podniků:

s. p. KORT Liberec

s. p. Montážní služby Liberec

s. p. Montážní závody Liberec

s. p. Obnova Liberec

s. p. Restaurace Liberec

s. p. Stavokombinát Liberec

s. p. Stavoprojekt Liberec

s. p. Textilkombinát Liberec

s. p. Uhelné sklady Liberec

Začátkem srpna 1991 Okresní úřad Liberec na základě ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, uložil ředitelům podniků, aby zajistili do konce září 1991 vypracování privatizačního projektu. Privatizační projekty vypracované vedením podniků a konkurenční privatizační projekty byly se stanoviskem zakladatele předloženy začátkem prosince 1991 ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky. Na ministerstvo bylo předáno 8 základních a 10 konkurenčních projektů.

V tomto období byla zakladatelem vyhlášena likvidace s. p. KORT (k 1. 10. 91), u kterého se vzhledem k velikosti provozní jednotky nepředpokládala účast ve velké privatizaci, a s. p. Restaurace Liberec (k 11. 11. 91), kde většina provozních jednotek byla vydražena již v malé privatizaci.

Po odevzdání projektů se stanovisky zakladatele byla prodloužena lhůta pro předkládání konkurenčních privatizačních projektů do konce ledna 1992. Na Okresní úřad Liberec bylo v tomto období odevzdáno k posouzení dalších 20 konkurenčních projektů. Na všechny tyto projekty se opět vypracovávala stanoviska zakladatele. Ta, která byla již odevzdána na ministerstvo, se musela měnit.

Od konce ledna 1992 a do dubna 1992 byly projekty na ministerstvu, aniž by se s nimi něco dělalo. Na jaře musela být z ekonomických důvodů vyhlášena likvidace dalších podniků - a. s. Stavoprojekt (k 24. 4. 92) a s. p. Textilkombinát (k 4. 5. 92). Vyhlášením likvidace se muselo 16 privatizačních projektů vypracovaných na likvidované podniky stáhnout z ministerstva.

K 1. 5. 1992 se z části s. p. Stavokombinát utvořila akciová společnost, která začala samostatně fungovat. Na základě schvalovacích dopisů se začala zpracovávat aktualizace privatizačních projektů předložených na tento státní podnik.

U dalších státních podniků se vypracovávala aktualizace privatizačních projektů bez jakéhokoliv písemného podkladu. Zakladateli bylo pouze ústně sděleno, které projekty byly schváleny (5 základních a 6 konkurenčních) a že je nutno zpracovat aktualizaci údaje v nich uvedených. Zpracovatelé projektů po provedené aktualizaci projekty odevzdali v šesti vyhotoveních na ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR.

Teprve po zpracování aktualizace ministerstvo zaslalo zakladateli schvalovací dopisy a schválené aktualizované projekty předalo Fondu národního majetku k realizaci. Předání zapečetěného projektu tzv."kurýrní pošta" z ministerstva na Fond národního majetku trvá přibližně 14 dní.

Z 5 státních podniků (celkem o 30 provozních jednotkách) byly do dnešního dne předány ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Fondu národního majetku pouze projekty týkající 2 podniků. 1 podnik má projekty schválené částečně a aktualizované projekty 2 podniků stále čekají na schválení na ministerstvu, tzn. že na Fond národního majetku byly ministerstvem předány projekty týkající se 17 provozních jednotek. Na nového nabyvatele do dnešního dne přešlo pouze 6 z těchto provozních jednotek. U 3 jednotek proběhly začátkem prosince 1992 veřejné dražby, které byly neúspěšná. Druhé kolo dražby, dle vyjádření fondu, není mono uskutečnit, protože prý nejsou převodové můstky ze starého účetnictví na nové. Na úseku veřejných soutěží, úseku bezplatných převodů a úseků přímých prodejů je také "stop stav".

Podle ustanoveni § 19 odst. 3 novelizovaného zákona o velké privatizaci (zákonem č. 92/1992 Sb.) přešlo na nabyvatele vlastnické právo k věcem z privatizačního projektu dnem sjednané účinnosti smlouvy. Účinnost smlouvy fond sjednával do konce roku 1992 totožně s datem, ke kterému zakladatel převedl část majetku státního podniku na Fond národního majetku. Znamená to tedy, o privatizovaný majetek se na fondu ani "neohřál". S účinností od 1. 1. 1993 bylo výše uvedené ustanovení opět novelizováno zákonem č. 264/1992 Sb.) tak, že vlastnické právo k nemovitostem přechází vkladem do katastru nemovitostí. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem však nestanoví příslušnému orgánu provést vklad do určité doby. Dle vyjádření fondu katastrální úřady neprovádějí vklady tak rychle, jak by si fond představoval. Dotazem na Katastrálním úřadu v Liberci bylo zjištěno, že u předložené smlouvy jsou schopni provést vklad nejpozději do týdne. Fond národního majetku argumentuje tím, že není možné aby byl na něj převeden majetek a ten by musel po určitou dobu (než bude proveden vklad) spravovat, nemá prý k tomu dostatek pracovních sil. Státní podniky snad tyto síly mají? Na podnicích je většinou již jen skupina lidí, která by zabezpečovala případnou likvidaci, nikdo však neví kdy "stop stav" na fondu skončí a jak dlouho tato skupina bude ochotna na podnicích zůstat. Jediné, co nám na fondu národního majetku poradili, bylo, abychom se obrátili na poslance a iniciovali změnu zákona č. 265/1992 Sb. Co se bude dít do doby, než tato případná změna bude, nám nikdo není schopen říci.

Státní podniky, které počítaly s tím, že v polovině roku 1992 bude privatizace skončena, se dostávají do stále horší situace. Většinou vyvíjejí minimální hospodářskou činnost, protože nejatraktivnější provozní jednotky již byly zprivatizovány. Tím podniky dostávají do finanční tísně, takže nemají finanční prostředky nejen na výplatu mezd, ale i na úhradu dalších závazků. Tím, že podniky nesplácí úvěry (finanční prostředky stačí pouze na krytí úroků), úvěry jsou převáděny na účet neuhrazených splátek, který je úročen sazbou 31,5 % a tím dluh u banky stále narůstá. Nejistota, co bude s podniky dál, když banka jim již žádný úvěr nechce a v podstatě ani nemůže dát, nutí uvažovat zakladatele, jestli by nebylo výhodnější a rychlejší pro proces privatizace vyhlásit likvidaci.

Na zpracování privatizačních projektů státní podniky vynaložily nemalé finanční prostředky (poplatky za výpisy z geodézie a snímky pozemkových map, poplatky za výpisy z pozemkových knih, odměny zpracovatelům projektů, pokud si ho podnik nevypracoval sám ...). Státní podniky odčerpávají finanční prostředky státu a i nadále budou, protože nikdo neví kdy skončí "stop stav" na Fondu národního majetku.

Vyhlášení likvidace všech podniků, kterým Okresní úřad Liberec je zakladatel, by zpochybnilo smysl celé velké privatizace. Přitom likvidaci státních podniků bylo možné vyhlásit pouze ze zákonem stanovených důvodů, které na začátku privatizace načež státní podniky nesplňovaly. Teď, po roce a půl, tyto předpoklady již splňují. Bylo snad smyslem velké privatizace dovést k finančnímu kolapsu celkem prosperující podniky?